2. kapitola

Král věčnosti

1. Proč bychom měli mít důvěru k Bohu jako ke skutečnému Otci?

V ÚVODU „Pánovy modlitby“ oslovil Ježíš Boha jako ‚našeho Otce‘. Nikoli, Bůh není jen Otcem Ježíše Krista, ale bude nakonec Otcem všech lidí, kteří poslušně uctívají toho, jenž ‚vyslýchá modlitbu‘. (Žalm 65:2; 65:3, „KB“) Jako „Král věčnosti“ projevuje skutečný a trvalý zájem o své tvory, stejně jako se dobrý lidský otec stará o své děti. (1. Timoteovi 1:17) Měli bychom mít důvěru k ‚našemu Otci‘ jako ke skutečné osobě, jež o nás pečuje. Ať mluvíme jakýmkoli jazykem, ať máme jakoukoli barvu pokožky nebo jakékoli sociální postavení, měli bychom mít pocit, že se k němu můžeme přibližovat bez zábran, protože „Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, který se ho bojí a činí spravedlnost“. — Skutky 10:34, 35.

2, 3. Jak náš nebeský Otec ukázal, že nejen dal život, ale že se také o nás štědře stará? (1. Mojžíšova 1:1, 2, 31)

² ‚Náš Otec v nebesích‘ je stvořitel, ten, kdo dal lidstvu život. (Matouš 6:9; Žalm 36:9; 36:10, „KB“). Je však daleko více než jen dárcem našeho života, také o nás skvěle pečuje. Od zodpovědného lidského otce bychom očekávali, že se postará o to, aby jeho děti měly přístřeší  a potravu, i když jej to stojí mnoho času a úsilí. Náš nebeský Otec to učinil, a to nesmírně štědře.

³ Jen si uvědom, jak tento „Král věčnosti“ připravil Zemi jako náš domov. V nebeské prostoře ji umístil na správné místo a svou všemohoucí silou způsobil, aby na Zemi bylo všechno, co člověk potřebuje k životu a ke štěstí. Pak stvořil muže a ženu a dal jim místo v tomto nádherném domově — skutečně to byl pro ‚lidské syny‘ velkolepý dar! — Žalm 115:16; 19:1, 2; 19:2, 3, „KB“.

4. a) S jakou milující předvídavostí nám náš Otec připravil domov? b) Co nám poskytuje ujištění, že Bůh chce, abychom byli šťastní?

⁴ Jaký nádherný domov opatřil náš nebeský Otec svým dětem zde na zemi! Zařídil jej tak, že po jasném dnu plném činnosti přichází osvěžující pokojná noc. Průběh ročních období uspořádal k našemu užitku a radosti. (1. Mojžíšova 8:22) Dal nám velkou zásobu vody, této životně důležité látky, a rozdělil ji na zemi tak, abychom ji mohli použít podle potřeby. Celý náš pozemský domov pokryl osvěžujícím kobercem zeleně — miliony čtverečných kilometrů. Ozdobil náš domov rozmanitě barevnými rostlinami. Vytvořil krásnou krajinu s nádhernými lesy, jezery a horami. Ve „sklepě“ země uložil hojné zásoby uhlí, nafty a jiných zdrojů energie. „Spižírnu“ země neustále doplňuje množstvím obilí, ovoce, zeleniny a jiných chutných lahůdek. Jak moudrý a pečlivý je náš nebeský Otec! Bible jej nazývá ‚šťastným Bohem‘. Zřejmě si přeje, abychom i my byli šťastní. — 1. Timoteovi 1:11; Izaiáš 25:6–8.

„JMÉNO“ NAŠEHO OTCE

5. Co bychom si měli ze srdce přát, když se modlíme úvodní slova Ježíšovy vzorové modlitby?

⁵ Náš milující nebeský Otec má „dobré jméno“, má vynikající pověst, že se velkolepým způsobem stará. Má také osobní jméno, stejně jako každý lidský otec. Kdybychom měli tělesného otce, který si zaslouží úctu, nesnesli bychom, aby bylo haněno jeho jméno a jeho pověst. Měli bychom si přát, aby jeho jméno bylo v úctě. Tím spíše bychom měli toužit po tom, aby bylo ctěno jméno našeho nebeského Otce. Proto bychom se měli z celého srdce modlit slova, která Ježíš uvedl na prvním místě ve vzorové modlitbě: „Otče náš v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ — Matouš 6:9; Přísloví 22:1.

6. Jaké přání máš ty ohledně Božího jména?

⁶ Opravdu bychom se měli stále vroucně modlit, aby bylo jméno vznešeného stvořitele nebe i země vyvýšeno,  pozvednuto nad všechna ostatní jména, aby se prokázalo jako nejcennější, nejvýznamnější jméno ve vesmíru, jež si zaslouží lásku. Daleko důležitější než naše záchrana je posvěcení Božího svatého jména. Jeho jméno a jeho pověst musí vzbuzovat posvátnou úctu — musí být ospravedlněno od veškeré potupy, kterou na ně nakupili hanební tvorové.

7. Jak podle Bible zní Boží osobní jméno?

⁷ Jak tedy zní osobní jméno našeho nebeského Otce? Je zjeveno v souvislosti, z níž je patrné, že majitel tohoto vznešeného jména má nepřátele. V Žalmu 83, ve verších 17 a 18 (83:18, 19, „KB“) je podle „Elberfeldské bible“ řečeno: „Ať jsou navždy zahanbeni a odstrašeni a pokryti hanbou a ať zahynou, a ať poznají, že ty sám, jehož jméno je JEHOVA, jsi nejvyšší nad celou zemí!“ — Viz též Žalm 100:3.

8. Co se Boží nepřátelé pokoušeli činit s jeho jménem a k čemu to vedlo?

⁸ Boží jméno tedy zní JEHOVA. Ale mnozí lidé, kteří tvrdí, že uctívají Boha, se k tomuto jménu chovají velmi neuctivě. Někteří dokonce vymýtili jeho jméno ze svých překladů Bible a nahradili je titulem „PÁN“ a „BŮH“, který vytiskli velkými písmeny. Tím je nejen Boží vznešené jméno zakryto, ale je také možno zaměňovat Pána Jehovu s Pánem Ježíšem Kristem a s jinými „pány“ a „bohy“, o nichž se mluví v Bibli. (Žalm 110:1; 5. Mojžíšova 10:17; Římanům 1:4; 1. Korintským 8:5, 6) Jak se někdo může upřímně modlit o to, aby bylo Boží jméno posvěceno, jestliže se snaží toto jméno zakrýt?

9. a) Jakou formu má Boží jméno v hebrejštině a v jiných jazycích? b) Z kolika osob pozůstává Bůh podle Bible?

⁹ Nesrovnatelné Boží jméno je v hebrejštině, v prvním jazyce, v němž byla napsána Bible, vyjádřeno písmeny JHVH, jež někteří vyslovují Jahve. Všeobecně přijímaná forma tohoto jména v češtině je „Jehova“ a v jiných jazycích se toto jméno píše podobně. Používáme-li jméno „Jehova“, můžeme zřetelně ukázat, o kom mluvíme. On je „jeden Jehova“. Není to Ježíš Kristus, protože Ježíš je Boží věrný Syn, „obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření“. — Kolosenským 1:15; Marek 12:29; 5. Mojžíšova 6:4.

10. Co znamená Boží jméno a jak to Bůh dokázal?

¹⁰ Jméno „Jehova“ má důležitý význam. Znamená: „Působí, aby se stalo (nebo: aby se prokázalo)“. To se vztahuje na něj samotného, ne na jeho stvořitelské působení. Prohlásil například, že „Jehova“ je jeho vlastní „pamětní“ jméno, když se chystal stát se zázračným osvoboditelem svého izraelského lidu a zachránit jej před egyptským faraónem. (2. Mojžíšova 3:13–15) Později prorok Jeremiáš  uznal, že svrchovaný Pán Jehova je tvůrce nebe a Země „svou velkou mocí a svou vztaženou paží“ a že je „veliký v radě a oplývající činy“. Jehova ujistil svého proroka, že ve svém stanoveném čase vykoná zdánlivě nemožný čin a stane se obnovitelem svého lidu, který přivede zpět ze zajetí v Babylónské říši. A skutečně to učinil. — Jeremiáš 32:17–19, 27, 44; 2. Paralipomenon 36:15–23.

11. Jak může být dnes Boží jméno uvedeno do spojitosti s jeho královstvím?

¹¹ Také dnes je Jehova velký Bůh, který „působí, aby se stalo“. Je schopen osobně se stát tím, co je zapotřebí, splnit jakoukoli potřebnou úlohu, aby vykonal podivuhodné věci prostřednictvím svého království — k posvěcení svého jména a k užitku svého lidu. Každé své předsevzetí úspěšně splní. — Izaiáš 48:17; 55:1.

BOŽÍ JMÉNO POSVĚCENO

12. Jak se lidstvo dívá na Boha?

¹² Projevilo lidstvo ocenění, úctu a lásku tomuto vznešenému Bohu, který je tak bezúhonný a který se tak podivuhodně postaral o své tvorstvo na zemi? Jen se rozhlédni po této zeměkouli a odpověď ti bude jasná. Jak ubohým způsobem Boha představují náboženství takzvaných křesťanských národů! Mnohé z těchto národů jej vidí jako stranického Boha a modlí se k němu o pomoc, když bojují proti svým bližním. Jiní jej považují za krutého Boha, který vydává „duše zemřelých“ mučivým plamenům věčného trápení. Ještě další jej ponižujícím způsobem přirovnávají k neživým dřevěným nebo kamenným sochám. Mnozí lidé svévolně porušují jeho spravedlivé zákony a říkají, že se Bůh již nedívá a že se nestará. — Srovnej Skutky 10:34, 35; Jeremiáš 7:31; Izaiáš 42:8 a 1. Petra 5:7.

13. K čemu by to nakonec vedlo, kdyby nesprávně vedení lidé směli pokračovat ve svém nelaskavém jednání?

¹³ Jestliže však lidé, kteří jsou špatně vedeni, nemilují Boha a neposvěcují jeho jméno, jak potom mohou milovat lidi ve svém okolí? (1. Jana 4:20, 21; 5:3) A pokud nebude v lidské rodině obnovena láska, musí se svět nakonec stát džunglí, v níž bude panovat nejednota, násilí a anarchie. Na některých místech tomu tak již je. Stále více národů má jaderné zbraně, a proto by jednoho dne mohli lidé, kteří mají rádi válku, vyhladit celý lidský rod! To však náš milující Otec nikdy nepřipustí. — Žalm 104:5; 119:90; Izaiáš 45:18.

JAK BŮH POSVĚTÍ SVÉ JMÉNO

14, 15. Kdo nejvíce přispívá k posvěcování Božího jména a jak?

¹⁴ Kdo přispívá nejvíce k tomu, aby bylo posvěceno  Boží jméno? Je to Jehova sám! Činí to tím, že podniká kroky k ospravedlnění svých spravedlivých měřítek. Vykoná rozsudek nad všemi, kteří odporují jeho svaté vůli, včetně těch, kteří utiskují jiné lidi, a těch, kteří učí o Bohu lži. (Žalm 140:12, 13; 140:13, 14, „KB“; Jeremiáš 25:29–31) Jehova se nikdy nezapře. On je pravý Bůh, který si zaslouží výlučné uctívání od všeho svého tvorstva. Je svrchovaným vládcem vesmíru, jemuž všichni tvorové dluží poslušnost. — Římanům 3:4; 2. Mojžíšova 34:14; Žalm 86:9.

¹⁵ Svrchovaný Pán Jehova posvětí své jméno také tím, že zbaví tuto zemi všech, kteří jednají škodlivě, v rozporu s jeho vůlí. Nenávidí totiž špatnost a miluje spravedlnost. (Žalm 11:5–7) Jak sám říká: „Jistě se prokáži jako velký a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Ezechiel 38:23) Chceme-li tedy získat Jehovovo schválení, musíme také my posvěcovat jeho jméno, považovat je tedy za svaté a za takové, jež si zaslouží plnou úctu; musíme také žít v souladu s jeho vůlí.

16. Jakou úlohu má při posvěcování Božího jména naše chování?

¹⁶ Všichni, kteří uctívají Jehovu, buď svým chováním Boží jméno ctí, nebo je zneuctívají. Chovejme se všichni tak, aby jiní mluvili dobře o vznešeném Bohu, jemuž sloužíme, a abychom tak rozradostnili Jehovovo srdce. (1. Petra 2:12; Přísloví 27:11) Jako poslušné děti bychom měli být vždy svému Otci vděčni za všechny jeho dary, také za náš nádherný domov — Zemi —, který bude pod královskou vládou jeho Syna přiveden k ještě větší slávě. — Izaiáš 66:3; 29:22, 23.

17. S jakým postojem bychom se měli přibližovat v modlitbě ke „Králi věčnosti“?

¹⁷ Je žádoucí, abychom získali takový vztah k tomuto „Králi věčnosti“, v němž bychom měli jeho uznání? Nemůžeme k tomu však dospět svou vlastní zásluhou, protože všichni jsme byli zplozeni hříšnými rodiči a byli jsme přivedeni na svět nedokonalí. Můžeme se však modlit k Bohu stejně jako král David: „Skryj svou tvář před mými hříchy a vymaž i všechna má provinění. Stvoř mi i čisté srdce, Bože, a vlož do mne nového, pevného ducha.“ (Žalm 51:5–10; 51:7–12, „KB“) Když poznáváme, co od nás vyžaduje ‚náš Otec v nebesích‘, můžeme se modlit, abychom mohli mít podíl na věčných požehnáních, jež přinese jeho království. Ano, s důvěrou se můžeme modlit, aby přišlo Boží království. A co bude toto království znamenat pro lidi zde na zemi? Uvidíme.

[Studijní otázky]