11. kapitola

Podobenství o království

1. Proč se všichni Boží služebníci zajímají o Ježíšova podobenství?

DOKUD byl Ježíš se svými učedníky, pronesl mnoho podobenství neboli znázornění. Je z nich patrné, co vše je spojeno s účastí na nebeském království. Ukazují, jakou cestou se má dát „malé stádo“ dědiců království a co mají dělat ti, kteří chtějí získat věčný život na zemi pod tímto královstvím. Tyto „jiné ovce“ se radují z proroctví o království a vroucně se modlí o jeho ‚příchod‘. — Lukáš 12:32; Jan 10:16; 1. Tessalonicenským 5:16–20.

2, 3. a) Proč Ježíš používal znázornění? b) Proč jiní lidé, kromě Ježíšových učedníků, těmto podobenstvím nerozuměli? c) Proč bychom měli pilně studovat Boží slovo, na rozdíl od lidí, kteří byli popsáni u Matouše 13:13–15?

² Ježíš vyprávěl zástupům jedno z těchto podobenství, a potom k němu přišli učedníci a zeptali se jej: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ Ježíš jim odpověděl:

„Vám je poskytnuto rozumět svatým tajným věcem nebeského království, ale oněm lidem to není poskytnuto.“ (Matouš 13:10, 11)

A proč ne? Protože nebyli ochotni zkoumat a pochopit hlubší význam jeho slov, aby je pak jejich srdce podněcovalo k jednání ve prospěch „dobrého poselství“. Nepovažovali království za „poklad“ ani za „perlu vysoké ceny“. — Matouš 13:44–46.

³ Ježíš citoval Izaiášovo proroctví a poukázal na to, že se splňuje na těchto nevěřících. Řekl: „Slyšením uslyšíte, ale smysl toho rozhodně nepochopíte; a pohledíte a budete hledět, ale rozhodně neuvidíte. Vždyť srdce tohoto lidu ztloustlo a poslouchali ušima rozmrzele a zavírali oči; aby nikdy neviděli očima a neslyšeli ušima a aby smysl toho nepochopili srdcem a neobrátili se zpět, abych je neuzdravil.“ (Matouš 13:13–15) Neměli bychom být jako tito lidé, kteří neměli ocenění. Věnujme se proto studiu Božího slova!

4. a) Které druhy srdcí nemohou mít ze slova užitek? b) Jak můžeme získat požehnání, snažíme-li se pochopit smysl slova?

 ⁴ Ve svém podobenství u Matouše 13:3–8 mluví Ježíš sám o sobě jako o „rozsévači“ semene. Zasévá „slovo o království“ na půdu různého druhu. Srdce některých lidí je jako půda podle cesty. Než může semeno zakořenit, pošle ďábel své pomocníky, aby jako „ptáci“ vysbírali „slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni“. Jiná srdce jsou jako skalnatá půda. Nejprve slovo přijmou s radostí, ale jemná rostlinka později ve zkouškách nebo v pronásledování uvadne. Některá semena padnou mezi „trní“, kde je zadusí „úzkostlivé starosti a bohatství a rozkoše tohoto života“. Ale je zde také „semeno“ zaseté do pravé půdy!

„To je ten, který slyší slovo a pochopí jeho smysl a který skutečně nese ovoce a vynáší ten stonásobně, onen šedesátinásobně, jiný třicetinásobně.“ (Matouš 13:18–23; Marek 4:3–9, 14–20; Lukáš 8:4–8, 11–15)

Ano, budeme požehnáni a naše svatá služba našemu Bohu bude skutečně plodná, jestliže přijmeme slovo do vděčného srdce a nasadíme-li své síly ve prospěch Božího království!

JINÝ „ROZSÉVAČ“

5. a) Kterému dalšímu podobenství bychom nyní měli věnovat pozornost? b) Proč tento „člověk“ nemůže být Pán Ježíš?

⁵ Ze všech evangelií jedině Markova zpráva připojuje v podobenství o „rozsévači“ znázornění, které pojednává o jiném „rozsévači“. Těsně předtím než Ježíš vyprávěl toto podobenství, řekl soukromě svým učedníkům: „Dejte pozor na to, co slyšíte.“ V této souvislosti pak vyprávěl podobenství:

„Boží království je tudíž, jako když člověk rozhazuje semeno na zem, v noci spí a vstává ve dne, semeno klíčí a roste, ale on ani neví jak.“ (Marek 4:24–27)

Tento „člověk“ zřejmě není oslavený Pán Ježíš Kristus, protože ten již nepotřebuje v noci spát jako na zemi. Také by nebylo správné říci, že Boží Syn, který pracoval se svým Otcem při tvoření všech věcí, „neví“, jak probíhá růst. (Kolossenským 1:16) Ze souvislosti tedy poznáváme, že označením „člověk“ je zde míněn jednotlivý křesťan, který by měl ‚dávat pozor‘ na všechno, co souvisí s „Božím královstvím“.

6. Na které dvě věci by měl dávat pozor každý „rozsévač“ a proč?

⁶ Každý „rozsévač“ by měl dávat pozor na to, jaké osobní  rysy zasévá a také do jakého je zasévá prostředí. V našem úsilí vypěstovat si křesťanské vlastnosti může být, aniž si to uvědomujeme, vývoj naší osobnosti ovlivňován k dobrému nebo špatnému podle „půdy“ neboli podle toho, s jakými lidmi pěstujeme společenství — ať již uvnitř sboru nebo vně. (Srovnej 1. Korintským 15:33.) Nakonec se v klasu objeví „plné zrní“ a podle toho budeme sklízet. (Marek 4:28, 29) Jak je tedy důležité, aby všichni členové „malého stáda“, a ve skutečnosti všichni, kteří touží po věčném životě v uspořádání Božího království, dávali pozor na to, co a kam zasévají ve spojitosti s rozvíjením osobnosti, která se má podobat osobnosti Kristově! — Efezským 4:17–24; Galatským 6:7–9.

NEPRAVÉ KRÁLOVSTVÍ

7. Jak nám různá podobenství pomáhají dívat se na království z různých hledisek?

⁷ Podle Markovy zprávy řekl Ježíš dále:

„K čemu máme přirovnat Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?“ (Marek 4:30)

Nato nás zve, abychom se podívali na království z jiného úhlu. Tato podobenství nám skutečně pomáhají dívat se na království z různých hledisek, stejně jako můžeme prohlížet nějakou budovu z vnějšku i zevnitř a z mnoha různých stran.

8. a) Proč se ohromný růst hořčičného semene nemůže vztahovat na dědice království? b) Proč to logicky odpovídá „království“ křesťanstva? c) Jak tento názor podporují slova, jimiž Bůh popsal nevěrný Izrael?

⁸ K čemu bychom tedy měli přirovnat Boží království? Ježíš odpovídá:

„Jako hořčičné zrno, které v době, kdy bylo zaseto do země, bylo nejdrobnější ze všech semen, která jsou v zemi — ale když je zaseto, vzchází a zvětšuje se více než všechny ostatní byliny a vytváří velké ratolesti, takže se nebeští ptáci mohou usadit v jeho stínu.“ (Marek 4:30–32)

To je úžasný růst — jistě daleko větší než růst „malého stáda“ 144 000 dědiců království, jimž je řečeno: „Vašemu Otci se zalíbilo vám dát království.“ (Lukáš 12:32; Zjevení 14:1, 3) Je to spíše růst velkého nepravého „stromu“ křesťanstva, a to v podobě odpadnutí od sboru, který vypěstoval Ježíš. (Lukáš 13:18, 19) Tento strom je nesmírně veliký! Chlubí se, že má po celém světě více než 900 000 000 členů, kteří údajně všichni přijdou do nebe. Toto odpadlické království bylo již dávno předstíněno nevěrným  Izraelem, o němž Jehova řekl: „Já . . . jsem tě předtím pěstoval jako ušlechtilou červenou révu, všechnu z pravého semene. Jak ses tedy vůči mně změnil v zakrnělé výhonky cizokrajné révy?“ — Jeremiáš 2:21–23; viz též Ozeáše 10:1–4.

9. a) Kdo jsou „ptáci“ a co jsou ratolesti „stromu“? b) Proč bychom měli nyní být daleko od tohoto „stromu“, vzhledem k výrokům ve 2. Tessalonicenským 1 a u Matouše 7?

⁹ Podle toho, jak tento „strom“ popisuje Matouš, „nebeští ptáci přicházejí a usazují se v jeho ratolestech“. Jsou to zřejmě stejní „ptáci“, kteří v dřívějším podobenství vyzobali „slovo o království“ zaseté podél cesty. (Matouš 13:4, 19, 31, 32) Tito „ptáci“ hnízdí na stovkách sektářských ratolestí „stromu“. Znázorňují odpadlického „člověka bezzákonnosti“, duchovenstvo křesťanstva. To ztratí svůj úkryt, až Bůh podetne onen „strom“ spolu se všemi ostatními falešnými náboženstvími. Proto se od něj vzdal, a to hned! Pád tohoto „stromu“ je totiž bezprostředně před námi! — Srovnej 2. Tessalonicenským 1:6–9; 2:3; Matouše 7:19–23.

10, 11. a) V jaké souvislosti předkládá Matouš a Lukáš podobenství o „hořčičném zrnu“ a proč je to vhodné? b) Jaké napomenutí a jakou výstrahu nám poskytuje podobenství o království, v němž se mluví o kvasu?

¹⁰ Lukáš vhodně uvádí podobenství o „hořčičném zrnu“ jako pokračování výroků, jimiž Ježíš odsoudil tehdejší odpadlé náboženské vůdce. A Matouš i Lukáš jakoby pro zdůraznění této myšlenky vzápětí líčí, jak Ježíš vyprávěl podobenství o „kvasu“. (Matouš 13:32, 33; Lukáš 13:10–21) Kdykoli se v Bibli mluví o kvasu v přeneseném smyslu, vždy má záporný význam. Ježíš například varoval své učedníky: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů.“ A apoštol Pavel nabádá křesťany, aby odstranili ‚kvas škodlivosti a špatnosti‘. — Matouš 16:6, 11, 12; 1. Korintským 5:6–8; Galatským 5:7–9.

¹¹ V podobenství je určitý rys ve spojitosti s „nebeským královstvím“ přirovnán ke kvasu, který nějaká žena ukryla ve třech měrách mouky. Tak celé množství mouky zkvasilo. To znázorňuje, jak do údajně křesťanského sboru nepozorovaně pronikaly zhoubné, falešné babylónské nauky a zvyky, až vznikla mohutná stavba křesťanstva, jež představuje nepravé neboli napodobené království. To by pro nás mělo být výstrahou. „Malé stádo“ dědiců království a jejich druhové dnes vidí smutné výsledky odpadnutí v křesťanstvu, a proto by měli dávat pozor, aby „kvas“ falešných klamných nauk nikdy neposkvrnil jejich upřímné ocenění pro čistotu a pravdu „slova o království“.

 ROZSÉVAČ A JEHO „NEPŘÍTEL“

12, 13. a) Kdo jsou podle Ježíšova vysvětlení hlavní osoby v podobenství o „pšenici“ a plevelu“? b) Co je žeň a jaké máme důkazy, že pobíhá v dnešní době?

¹² V jiném podobenství přirovnává Ježíš „nebeské království“ k „člověku, který zasel na své pole znamenité semeno“. Potom, „když lidé spali, přišel jeho nepřítel a nasel mezi pšenici plevel a odešel“. Jaké plody lze očekávat z tohoto pole? Ježíš potom ukázal, že rozsévačem je on sám, „Syn člověka“. Ze semene království, které zasel, vzešli křesťané podobní pšenici, „synové království“. Nepřítel je „ďábel“ a „plevel“ jsou „synové toho zlého“ — jeho pokrytecké náboženské „semeno“. (Srovnej 1. Mojžíšovu 3:15.) Toto podobenství se splnilo tím, že mezi množstvím „plevele“, jež bylo charakteristické pro velké odpadnutí počínaje prvním stoletím, rostli dále někteří praví křesťané. Ale nyní, ve dvacátém století, jsme dospěli do času žně, do ‚závěru systému věcí, a ženci jsou andělé‘. — Matouš 13:24 až 30, 36–39.

¹³ Pod vedením andělů je nakonec „pšenice“ oddělována od „plevele“. Zřetelný rozdíl mezi nimi je již patrný. Jak uvidíme, je zde již mnoho důkazů, že „Syn člověka“ je dnes přítomen ve svém nebeském království a shromažďuje pravé křesťany, kteří se podobají pšenici, aby vykonávali dílo království. Co se však stane s křesťanstvem a s těmi, kteří učí jeho odpadlické nauky? Ježíš ve svém podobenství pokračuje:

„Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost.“

Duchovenstvo křesťanstva dávalo po staletí poctivým lidem podnět ke klopýtání svými falešnými naukami a vnější zdánlivou zbožností. Bůh je však soudí a oni teď ‚pláčí a skřípou zuby‘. Dnes naříkají nad tím, že je třída laiků přestává podporovat a že mají rozpory ve svých vlastních řadách. Naproti tomu Jehovovi služebníci, kteří se podobají pšenici, radostně vydávají svědectví o Božím království. Září „jasně jako slunce v království svého Otce“. — Matouš 13:40–43; srovnej Izaiáše 65:13, 14.

ÚSPĚŠNÉ ‚RYBÁŘSKÉ‘ TAŽENÍ

14, 15. a) Jak začal Ježíš velké ‚rybářské‘ tažení? Jaké jiné druhy ‚rybaření‘ probíhají od té doby a jaké jsou ‚úlovky‘? b) Jakou úlohu potom mají andělé a co dělají s „rybami“? c) Za jakou příležitost bychom proto měli být vděčni?

¹⁴ Ježíš řekl: „A opět se nebeské království podobá  vlečné síti spuštěné do moře a sbírající ryby všeho druhu.“ (Matouš 13:47) Toto ‚rybářské‘ tažení začal Ježíš sám, když povolal své první učedníky a řekl jim, aby zanechali své sítě, a učinil z nich „rybáře lidí“. (Matouš 4:19) Ale v době velkého odpadnutí dále pod dohledem andělů ‚rybařily‘ věrné menšinové skupiny i náboženství křesťanstva a snažily se najít lidi, kteří by se dali obrátit. Byly však všechny ty stamiliony symbolických mořských tvorů ‚dobrými rybami‘? Jak jsme již uvedli, náboženské společnosti křesťanstva zakládaly své nauky na řecké filozofii Platónově a na „tajemstvích“ starověkého Babylonu, jejich ovoce vidíme v podobě nenávisti, sporů a krveprolévání, jež poskvrnily dějiny křesťanstva, a také v tom, že podporovaly světové války v našem dvacátém století.

¹⁵ Nakonec, v „závěru systému věcí“, přichází čas, kdy andělé vytáhnou „vlečnou síť “. Ta symbolizuje pozemské organizace těch, kteří ať už právem nebo neprávem tvrdí, že jsou následovníky Ježíše Krista. „Ryby“, o nichž se zjistí, že jsou „nevhodné“ pro „nebeské království“, budou odhozeny, vrženy do „ohnivé pece“ zničení. „Tam bude jejich pláč a skřípání zubů.“ (Matouš 13:48–50) Ale andělé také oddělují ze symbolické vlečné sítě „dobré ryby“. Jak bychom měli být vděční za to, že máme příležitost patřit právě k nim — ke zcela zvláštnímu lidu, který se oddal Jehovovi a chce oslavovat jeho jméno a který se uvědoměle modlí, aby ‚přišlo‘ jeho království.

16. Jaké otázky vyvolává toto poslední podobenství? Proč bychom měli mít zájem o to, abychom na ně našli odpověď?

¹⁶ Co však je „závěr systému věcí“, o němž Ježíš mluví v tomto posledním podobenství tak důrazně? Co jsou „poslední  dny“, o nichž psalo několik Ježíšových učedníků? Žijeme nyní v těchto dnech? Jestliže ano, co to znamená pro nás a pro celé lidstvo?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 67]

DÁVEJ POZOR NA JEŽÍŠOVA PODOBENSTVÍ O KRÁLOVSTVÍ!

● Popisují Boží království jako něco žádoucího, jako „poklad“ nebo „perlu“. Ti, kteří je hledají, jsou přirovnáni k ‚půdě pravého druhu‘, k ‚pšenici‘, k ‚dobrým rybám‘.

● Nepravé království je znázorněno jako hořčičný „strom“ s mnoha větvemi, jako zkažené množství mouky. Jeho podporovatelé jsou „ptáci“, „plevel“, ‚nevhodné ryby‘.

● Díváme-li se na vývoj království z různých hledisek, můžeme lépe porozumět velké sporné otázce, které dnes stojí lidstvo tváří v tvář, a povzbuzuje nás to, abychom se pevně, věrně a oddaně postavili na stranu Božího království.