6. kapitola

Usilovat o království

1. a) Co nabízí Jehova, pokud jde o panství, na rozdíl od toho, co poskytují lidé? b) Proč se můžeme ve svém životě bez obav zařídit podle Božího slova?

JAK reaguješ, jestliže ti je nabídnuto něco žádoucího? Nesnažíš se to získat? Jehova Bůh ti poskytuje příležitost získat věčný život pod dokonalým panstvím. Je pravda, že dnes jsou mnohé vlivné osoby zkaženy a jejich sliby často nemají žádnou cenu. Lidé sice mohou mít dobré úmysly, ale ukazuje se, že nejsou schopni vytvořit dobrou správu nezávisle na Boží svrchovanosti. (Přísloví 20:24) Ale Bůh po celý ten čas podniká postupně kroky, jež vedou ke zřízení jeho dokonalého královského panství. Zve lidi, kteří milují spravedlnost, aby toho využili. Jeho předsevzetí je spolehlivé a pravé. On nemůže lhát. Můžeme se ve svém životě bez obav zařídit podle jeho slova. — Zjevení 21:1–5; Titovi 1:2.

2. a) Kdy a jak vyjádřil Bůh své předsevzetí, že chce zřídit spravedlivé království? b) Co se dovídáme ze Židům 11:4–7 ohledně těch, kteří usilovali o naději na království?

² Boží předsevzetí zřídit království spravedlnosti není nové. Když byla v Edenu poprvé uvedena v pochybnost Boží svrchovanost, vyjádřil Bůh své předsevzetí, že vytvoří „semeno“, které „rozdrtí“ satana a jeho potomstvo. (1. Mojžíšova 3:15; Římanům 16:20) Ábel, Enoch a Noe, kteří žili uprostřed onoho starého světa plného násilí, dokázali, že věří v tento Jehovův slib. Spoléhali se na to, že Bůh odmění ‚ty, kteří ho vážně hledají‘, a proto snášeli pohanu a rozhodli se ‚chodit s Bohem‘ a kázat spravedlnost. (Židům 11:4–7) Jaký vynikající příklad dali všem, kteří dnes věří v ‚příchod‘ Božího království!

POZORUHODNÁ RODOVÁ LINIE

3. V jakém směru byl pro nás nádherným vzorem Abrahám, jak o tom čteme v 1. Mojžíšově 12:1–7?

³ Více než 400 let po potopě objasnil Bůh, že zaslíbené královské ‚semeno přijde z rodové linie Abrahámovy. Proč právě z Abrahámovy? Protože Bůh viděl, že Abrahám projevuje vynikající víru. Vyzval Abraháma, aby vyšel ze svého rodného města, z Ur v Chaldeji, a poslal jej do Kanaánu, do cizí země. Řekl:

 „Všechny rodiny země si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím . . . Tvému semeni dám tuto zemi.“ (1. Mojžíšova 12:3, 7; Skutky 7:4)

Abrahám nelpěl na národu, uprostřed něhož se narodil, opustil jej a již se nikdy nevrátil. Byl ochoten úplně změnit svůj způsob života, aby projevil bezpodmínečnou poslušnost svrchovanému Pánu Jehovovi. Dal skutečně nádherný příklad všem, kteří dnes chtějí žít v oddanosti Jehovovi!

4. Jaké požehnání dostala Sára za svou víru? (Židům 11:11, 12)

⁴ Ačkoli Abrahámova manželka Sára byla až do stáří neplodná, ujistil Jehova později Abraháma: „Požehnám jí a stanou se z ní národy; vzejdou z ní králové národů.“ (1. Mojžíšova 17:16) Věrná Sára dostala ve svých 90 letech zázračné požehnání a zrodila Abrahámovi syna Izáka, předka mnoha králů. — Matouš 1:2, 6–11, 16; Zjevení 17:14.

5. Jak byl za svou poslušnost odměněn Abrahám a Izák?

⁵ Jehova Bůh časem podrobil Abraháma i Izáka pronikavé zkoušce. Dal Abrahámovi pokyn, aby svého jediného syna, jehož měl se Sárou, vzal na horu Moria — což byla cesta trvající asi tři dny — a aby jej tam obětoval jako zápalnou oběť. Izák byl tehdy pravděpodobně již asi pětadvacetiletý a byl také dosti silný, aby mohl vynést na horu těžký náklad palivového dřeva; byl rovněž dosti silný, aby se mohl vzepřít svému stopětadvacetiletému otci, kdyby byl chtěl. Ale otec i syn poslušně plnili svou úlohu v tomto vzrušujícím dramatu až do okamžiku, kdy Jehovův anděl zadržel Abrahámovu ruku, když Abrahám již pozvedl nůž, jímž mohl zabít. Izáka jako oběť nahradil beran. — 1. Mojžíšova 22:1–14.

6. a) Jaký prorocký předobraz byl tehdy ukázán? b) Proč by tě měl slib z 1. Mojžíšovy 22:18 obzvláště zajímat?

⁶ Bůh tak vytvořil prorocký předobraz a ukázal, jak obětuje svého vlastního Syna, aby odňal hřích světa lidí. (Jan 1:29; Galatským 3:16) Bůh totiž tehdy řekl Abrahámovi:

„Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země, protože jsi naslouchal mému hlasu.“ — 1. Mojžíšova 22:15–18.

7. Jaký způsob našeho jednání odmění Jehova?

⁷ Abrahám a Izák byli vynikajícím příkladem poslušnosti. Od nás se asi nikdy nebude vyžadovat, abychom přinesli takovou oběť jako oni, ale je důležité, abychom se podřídili Jehovovi jako oni, z pravé lásky k němu. (Jakub 4:7; 2. Korintským 9:13) Ochota obětovat se a obětovat i své sobecké zájmy, abychom usilovali o ‚království, jež má přijít‘, to je jednání, které Jehova vždy schválí a ocení. — Matouš 6:33.

8. a) V čem se lišilo jednání Jákobovo od jednání Ezauova? b) Jaké požehnání udělil Izák Jákobovi?

 ⁸ Izákův syn Jákob také usiloval o království. Ale jeho bratr — dvojče, Ezau, pohrdal svatými věcmi. Zajímal se o kananejské ženy a byl sobecký a hmotařský. Prodal jídlo. (Židům 12:16) Duchovně smýšlející Jákob si velice vážil prvorozeneckého práva, a Jehova řídil věci tak, že Jákob si mohl tuto cenu nechat a obdržel dokonce požehnání od Izáka, který již byl velmi starý. Ezau se oženil s ženami, které uctívaly démony, zatímco Jákob naopak podnikl dlouhou cestu do Mezopotámie a hledal si tam manželku mezi Jehovovými ctiteli. Izák tehdy dal Jákobovi ujištění:

„A všemohoucí Bůh ti požehná a učiní tě plodným a rozmnoží tě, a ty se jistě staneš sborem národů.“ — 1. Mojžíšova 25:27–34; 26:34, 35; 27:1–23; 28:1–4.

9. a) Proč bylo Jákobovo jméno změněno na Izrael? b) Čemu se můžeme naučit z jeho příkladu?

⁹ Později, když bylo Jákobovi již téměř 100 let, opět dokázal, jak vysokou hodnotu přisuzuje duchovním věcem. Celou noc zápasil s andělem o požehnání. Na znamení své přízně tehdy Jehova změnil Jákobovo jméno na Izrael, což znamená „Který vytrvává s Bohem“. (1. Mojžíšova 32:24–30) I my dnes budeme odměněni, jestliže vytrvale usilujeme o duchovní bohatství a vyhýbáme se přitom duchu zkaženého světa, který nás obklopuje. — Matouš 6:19–21.

10. a) Jak se splnilo proroctví z 1. Mojžíšovy 28:3? b) Kteří jednotlivci dali podle Židům 11:1 až 12:1 povzbuzující příklad svou věrnou vírou?

¹⁰ Jehova opravdu zorganizoval Jákobovy potomky ve ‚sbor národů‘. Skrze svého prostředníka Mojžíše, jehož také použil k tomu, aby začal zapisovat Bibli, dal Bůh oznámit tomuto izraelskému národu:

„Budete-li přesně poslouchat můj hlas . . . , vy sami se mně stanete královstvím kněží a svatým národem.“ — 2. Mojžíšova 19:5, 6.

Tělesný Izrael však naneštěstí neposlouchal Boží hlas, a proto se nestal duchovním královstvím. Ale ve spojení s tímto národem dokázali mnozí jednotlivci svou ryzost k Bohu — například soudci v Izraeli, proroci, a dokonce i bývalá nevěstka Raab. O těchto věrných „svědcích“ se můžeme dočíst v Židům 11:1 až 12:1. Jsou vřelým povzbuzením pro lidi, kteří v dnešní době vzhlížejí k ‚Božímu království, jež má přijít‘.

11. Jak se můžeš podobat těmto věrným svědkům?

¹¹ Chceš získat silnou víru? Chceš být dnes i ty jako  ti věřící muži a ženy a chceš jako oni usilovat o „město, které má skutečné základy a jehož stavitelem a tvůrcem je Bůh“? (Židům 11:10, 16) Můžeš se však zeptat: Co je toto „město“?

MĚSTO, KTERÉ STAVÍ BŮH

12. O jaké „město“ usilovali tito Boží služebníci ve starověku? (Viz též Židům 11:22–32; Rút 1:8, 16, 17.)

¹² Toto „město“ je zaslíbené Boží království. Proč to říkáme? Ve starověku bylo často město zároveň královstvím, jemuž vládl král. První král, o němž je v Bibli příznivá zmínka, byl „Melchisedech, král [z města] Sálem, . . . kněz nejvyššího Boha“. O řadu století později bylo na tomtéž místě vystavěno město Jeruzalém a stejně jako Sálem zobrazovalo nebeské království v rukou velkého krále a velekněze, Ježíše Krista. (1. Mojžíšova 14:1–20; Židům 7:1, 2, 15–17; 12:22, 28) Ačkoli Abrahám ani Sára ani Izák ani Jákob neznali v tehdejší době podrobnosti, přece vážně hledali „město“, nad nímž bude jako král vládnout Mesiáš. Abrahám ‚se velice radoval z této vyhlídky‘. Také ty se můžeš dnes radovat, jestliže ve víře usiluješ o místo v tomto Královském uspořádání. — Židům 11:14–16; Jan 8:56.

13, 14. Jak se začalo splňovat proroctví, které dal Jákob na smrtelném loži?

¹³ Jákob se stal otcem dvanácti synů, kteří se časem stali hlavami dvanácti kmenů Izraele. Jákob na smrtelném loži předpověděl, ze kterého z těchto dvanácti kmenů vyjde Boží vladař s královskou autoritou. Řekl:

„Juda je lvíče . . . Žezlo se neodvrátí od Judy . . . dokud nepřijde Sílo [což znamená: Ten, jehož je]; a jemu bude patřit poslušnost lidu.“ (1. Mojžíšova 49:9, 10)

Přišel Sílo z Judy? Ano!

¹⁴ Jákobovo proroctví se začalo splňovat o více než 600 let později. Tehdy si Jehova vybral z kmene Juda „muže příjemného svému srdci“. Jmenoval se David. Bůh učinil tohoto statečného ‚lva z Judy‘ vůdcem a králem nad svým izraelským lidem. (1. Samuelova 13:14; 16:7, 12, 13; 1. Paralipomenon 14:17) Králi Davidovi slíbil Jehova věčné království. — Žalm 89:20, 27–29; 89:21, 28–30, „KB“.

15. Proč Jehova rozvrátil judské království a na jak dlouho?

¹⁵ David, který začal vládnout v roce 1077 př. n. l. byl první z dynastie judských králů, jenž vládl ve městě Jeruzalémě. Národu se vždy dařilo dobře, když jeho král ochotně poslouchal Jehovu. Jakmile se však král stal zlým a vzpíral se Jehovovým spravedlivým zákonům, lid trpěl.  (Přísloví 29:2) Poslední judský král, Sedechiáš, byl velmi zlý. Jemu Boží prorok oznámil: „ ‚Sejmi tu korunu . . . Zničím, zničím, zničím ji . . . dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.‘ “ Svrchovaný Pán Jehova svrhl toto království na tak dlouho, než se objeví král, který má „zákonné právo“. — Ezechiel 21:26, 27.

KRÁL SE ‚ZÁKONNÝM PRÁVEM‘

16. Jak ukazuje Bible, kdo je trvalý dědic království?

¹⁶ Kdo měl zdědit „zákonné právo“ davidovského království? Odpověď nám poskytuje prvních sedmnáct veršů biblické knihy Matoušovy. Sledují rodovou linii zaslíbeného „semene“ od Abraháma po Davida a pak až k Josefovi, který se v pravém čase stal manželem Marie. Tak měl mít Mariin prvorozený syn „zákonné právo“ na království. Proto mohl anděl Gabriel začátkem roku 2 př. n. l. oznámit ohledně syna, kterého měla zázračně počít ve svém lůně:

„Dáš mu jméno Ježíš. Ten bude velký a bude nazýván Syn Nejvyššího. Jehova Bůh mu dá trůn jeho otce Davida.Bude vládnout jako král nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec.“ (Lukáš 1:26–33)

Během staletí Jehova velkolepým způsobem rozpracovával toto své předsevzetí přivést trvalého dědice Davidova království. Máme-li před očima přehled o těchto věcech, neposiluje to naši víru v Boží slib, že jeho ‚království přijde‘?

17, 18. a) Jedině kdo zdědí nebeské království? b) Kdo bude mezi věrnými, kteří budou vzkříšeni na zemi? c) K čemu by nás mělo povzbudit toto poznání?

¹⁷ Všichni nemůžeme očekávat, že budeme v nebeském království s Ježíšem. Tato příležitost je totiž vyhrazena jen „malému stádu“ jeho učedníků. (Lukáš 12:32) Ani král David neměl takovou naději. Čteme: „David skutečně nevystoupil do nebes.“ (Skutky 2:34) Ani Jan Křtitel ani jiní věrní muži a ženy ze starověku nevejdou do „nebeského království“. — Matouš 11:11; Židům 11:39, 40.

¹⁸ Tito věřící lidé, kteří zachovali ryzost, budou však vzkříšeni na této zemi a mnozí z nich se stanou „knížaty“ v uspořádání Božího království. (Žalm 45:16; 45:17, „KB“) Nechtěl bys být při tom, až se tito mrtví vrátí z hrobů, a nechtěl bys být v jejich budující společnosti? Jistě by sis to přál! Pak i ty rozhodně usiluj, abys dosáhl tohoto „města“, a staň se ‚spolupracovníkem pro Boží království‘ se všemi ostatními, kteří si dnes váží této vznešené příležitosti. — Kolossenským 4:11.

[Studijní otázky]