Vzniká podvodné království
10. kapitola
Vzniká podvodné království
1. V jakém rozsahu se v počáteční době dařilo „dobrému poselství“?
PŘES nejkrutější pronásledování dále rostl a vzkvétal mladý křesťanský sbor. Pravda dobrého poselství o Božím mesiášském království ‚přinášela ovoce a vzrůstala po celém světě‘. Ti, kteří hlásali království, pronikali do nových území a odpůrci naříkali, že „ti muži, kteří převrátili obydlenou zem, jsou také zde“. — Kolosenským 1:5, 6; Skutky 17:6.
2. Jaké úsilí vynaložil ďábel, aby zastavil šíření pravdy, ale proč neměl úspěch?
2 Co však mohli dělat pouzí lidé, aby zabránili šíření pravdy? Dějiny ukazují, že v prvních třech stoletích našeho letopočtu vyvolali císaři Římské říše nejméně deset různých vln pronásledování prvních křesťanů, ale marně. Ti, kteří šli v Ježíšových stopách, byli „pevní ve víře“ a odmítali kompromisy, i když se „řvoucí lev“, ďábel, postaral o to, aby mnozí z nich byli předhozeni doslovným lvům nebo jinak umučeni k smrti. — 1. Petra 5:8, 9; srovnej 1. Korintským 15:32; 2. Timoteovi 4:17.
3. Proč si musíš obléknout „úplnou výzbroj od Boha“?
3 Frontální útok v podobě přímého pronásledování obvykle selhal, a proto se ďábel snažil chytit Ježíšovy následovníky do léčky lstivějšími způsoby. Byli obklopeni pyšným, nemorálním světem, který bažil po zábavách a právě této léčky satan plně využil ve svém snaze odvrátit je od služby Bohu. Museli ‚pevně stát‘, jak to apoštol Pavel třikrát opakuje v Efezským 6:11–18, kde podrobně vypisuje, co je duchovní „výstroj od Boha“, které musejí používat. Oblékl jsi tuto „úplnou výzbroj od Boha“? Musíš ji mít, abys mohl v těchto „posledních dnech“ odolávat zkouškám. (2. Timoteovi 3:1–5) A potřebovali ji i křesťané v prvním století. Proč právě oni?
4. Kterým základním pravdám o království porozuměli křesťané v prvním století?
4 Jejich víra byla čistá a jednoduchá. V té době byli všichni duchem pomazanými křesťany, a hleděli vstříc budoucímu vzkříšení „do věčného království našeho Pána a zachránce Ježíše Krista“. (2. Petra 1:11; 1. Korintským 15:50) Nejpozději asi od roku 96 n. l. , kdy zestárlý apoštol Jan dostal na základě božské inspirace Zjevení, věděli, že jejich počet jako „malého stáda“ bude 144 000. Jako spolukrálové a spolukněží s Kristem v nebi budou vládnout nad zemí po tisíc let. Janovi bylo ukázáno, že „potom“, až bude shromážděno 144 000 duchovních izraelitů, bude možno poznat i nespočetný „velký zástup“ věrných a oddaných mužů a žen „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Jako třída přežijí konečné „velké soužení“ na zemi a stanou se jádrem lidské společnosti, jež bude užívat požehnání milénia pod panstvím království. — Lukáš 12:32; Zjevení 7:4, 9–17; 20:1–6; 21:1–5.
VELKÉ ODPADNUTÍ
5, 6. a) Které biblické texty ukazují, že již tehdy ďábel používal lstivější způsoby útoku? b) Co to v podstatě bylo?
5 V čem tedy spočíval ďáblův lstivý útok? Apoštol Petr poukazoval do minulosti na nevěrný Izrael a varoval: „Mezi lidem se . . . také vyskytli falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět zhoubné sekty . . . Také vás budou chtivě vykořisťovat podvodnými slovy.“ (2. Petra 2:1, 3) Již koncem prvního století se začali vyskytovat tito falešní sektářští učitelé se svými podvodnými náboženskými naukami. Kolem roku 98 n. l. totiž apoštol Jan napsal: „Jak jste slyšeli, že přichází antikrist, právě nyní se mnozí stali antikristy . . . vyšli z nás, ale nebyli našeho druhu.“ — 1. Jana 2:18, 19.
6 Již v roce 51 n. l. varoval apoštol Petr ve svém druhém kanonickém dopise před falešnými naukami o ‚Jehovově dnu‘. Napsal: „Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede; protože nepřijde, dokud nejprve nepřijde odpadnutí a nebude zjeven člověk bezzákonnosti, syn zkázy.“ Kdo mohl být tento „člověk bezzákonnosti“? Musí to být odpadlí náboženští vůdci, kteří jsou bezzákonní, protože sice tvrdí, že jsou křesťané, ale „neznají Boha“ a „neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíši“. (2. Tessalonicenským 1:6–8; 2:1–3) Jak by mohla v křesťanském sboru vzniknout taková odpadlická třída?
7. Do jaké léčky upadli někteří z Ježíšových následovníků a k čemu to vedlo?
7 Když byli apoštolové Ježíše Krista ještě naživu, působili jako zábrana proti vnikání falešného učení, ale „tajemství této bezzákonnosti“ již bylo v činnosti, „podle satanova působení“, a ve druhém století se dostalo do popředí. Ježíš sice řekl svým následovníkům: „Vy všichni jste bratři“, ale někteří upadli do ďáblovy léčky právě tím, že toužili osobně vyniknout. Vytvořili třídy duchovních a laiků. Postupně nastala situace, kterou apoštol Pavel prorokoval: „Nastane . . . časové období, kdy nesnesou zdravé učení, ale budou si shromažďovat učitele ve shodě se svými žádostmi, aby jim lechtali uši; a odvrátí uši od pravdy.“ — 2. Timoteovi 4:3, 4; 2. Tessalonicenským 2:6–10; Matouš 23:8.
8. a) Ze kterých dvou pramenů pocházela většina falešných nauk? b) Jak popisují encyklopedie zkažení křesťanství?
8 Kam tedy odvrátili uši? K naukám, které pocházely z kolébky falešného náboženství ve starověkém Babylónu, a k řeckým filozofiím, jež byly v tehdejším římském světě tak populární. M’Clintockova a Strongova „Cyclopaedia“ o tom říká: „Jednoduché evangelium bylo pokaženo; byly zavedeny pompézní rituály a obřady; učitelé křesťanstva byli zahrnuti světskými poctami a vedlejšími příjmy a království Kristovo bylo velkou měrou přeměněno v království tohoto světa.“ A „Encyclopaedia Britannica“ k tomu dodává: „Nic snad neporušilo křesťanství více než zavedení pověrečných představ, které byly samy o sobě pohanské nebo vycházely z pohanských zvyků. Pohanství, které nemohlo úspěšně odporovat křesťanství, velmi přispělo k jeho zkažení a nejrůznějším způsobem rozrušilo jeho čistotu.“
9. a) Které rozšířené názory víry pocházejí z nauky, že lidská duše je nesmrtelná? b) Jak odporuje Bible takovým naukám?
9 Co patří k těmto pověrečným představám a pohanským zvykům? Především učení řeckého filozofa Platóna, že lidská duše je nesmrtelná. K tomuto názoru patří představa, že duše musí při smrti někam odejít — do nebeské blaženosti, do očistce k přečištění nebo do ohnivého pekla k věčnému trápení. To však naprosto odporuje takovým biblickým textům, jako je Žalm 146:4; Kazatel 9:5, 10; Matouš 10:28 a Římanům 6:23.
PŮVOD KATOLICISMU
10, 11. a) Co připouští kardinál Newman o mnoha naukách své církve? b) Jestliže říká, že církevní zvyky a nauky jsou „pohanského původu“, mohou být skutečně považovány za svaté?
10 Římskokatolický kardinál John Henry Newman, který žil v 19. století, poukazuje ve svém díle „Essays and Sketches“ (svazek 2, strana 231) na původ mnoha nauk své církve: „Všude uznávaný stav je, že velká část toho, co se všeobecně považuje za křesťanskou pravdu, je možno v pozůstatcích nebo v jednotlivých částech najít v pohanských filozofiích a náboženstvích. Například nauka o trojici existuje jak na Východě tak i na Západě; totéž platí o obřadu omývání a rituálu oběti. Nauka o Božském Slovu je platónská, nauka o vtělení je indická.“ Potom v odpovědi jednomu kritikovi, který tvrdí, že „tyto věci jsou pohanské, a proto nejsou křesťanské“, kardinál říká: „My naopak raději říkáme, že ‚tyto věci jsou v křesťanství, a proto nejsou pohanské‘.“ Pocházejí však z babylónských a řeckých nauk, které existovaly staletí před zrozením římského katolicismu. V Božím slově, v Bibli, obsaženy nejsou.
11 Při velkém odpadnutí byly převzaty pohanské nauky a obřady, jak to dále potvrzují výroky kardinála Newmana v jeho knize „Vývoj křesťanského učení“ (angl.). Píše o tom: „Aby Konstantin doporučil nové [římskokatolické] náboženství pohanům, přenesl do něj vnější výzdobu, na kterou byli zvyklí ve svém vlastním náboženství.“ Potom vypočítává kardinál různé zvyky své církve a připouští, že jsou „všechny pohanského původu a byly posvěceny přijetím do církve“. Může však být falešné učení „posvěceno“ neboli učiněno svatým?
12, 13. a) Za jakých okolností a s jakou pohnutkou se Konstantin zajímal o římskokatolické náboženství? b) Co ukazuje, zda se Konstantin stal v srdci křesťanem?
12 Kardinál se zde zmiňuje o Konstantinovi Velikém, římském císaři ze čtvrtého století. Jaký zájem měl Konstantin o náboženství? Léta po tom, kdy v roce 312 n. l. dobyl Řím, oznámil Konstantin, že v předvečer svého tažení měl vidění planoucího kříže s nápisem „V tomto [znamení] zvítězíš“. To si nadepsal na svou standartu. Přijal základy pro římskokatolické náboženství zřejmě proto, aby získal podporu pro své vlastní politické cíle. „Křesťanský“ náboženský systém tak spojil s pohanskými názory, které mu stále byly bližší.
13 „Encyclopaedia Britannica“ říká o Konstantinovi: „Pohanství ještě muselo velmi působit na tohoto muže, který se téměř do konce svého života držel tolika pohanských pověr . . . Označení „Veliký“ dostal spíše na základě toho, co vykonal, než čím byl. Soudě podle jeho charakteru, byl jedním z nejnižších, komu kdy byl ve starověku nebo v novověku přisouzen tento přívlastek [„Veliký“].“ Dal dokonce zavraždit několik členů své vlastní rodiny. Jeho pohanský titul „Pontifex maximus“ byl později přenesen na papeže římskokatolické církve.
14. Zastupovali římští papežové skutečně Boží království? Proč tak odpovídáš?
14 Během temného středověku vládli římští papežové jako králové na zemi. Nečekali, až Kristus zřídí z nebes své tisícileté panství. Chtěli „Království“ hned, pro své vlastní sobecké výhody. „Encyclopaedia Britannica“ to popisuje slovy: „Jednou z prvních příčin zkažení křesťanství byl pokus přenést křesťanské Boží království na viditelnou monarchii, v níž svatí doslova zdědili zemi.“ Není možné se proto divit, že upřímní lidé chtěli vystupovat proti takovému „zkažení křesťanství“. Ale krutá inkvizice, při níž přišlo jen upálením na hranici o život přes 30 000 lidí, dlouho sloužila k tomu, aby takzvaní kacíři nemohli působit. Ale nebylo to navždy!
CO LZE ŘÍCI O PROTESTANTISMU?
15. a) Čím se ve skutečnosti stala protestantská reformace? b) V jakém ohledu je protestantismus až dosud v poutech?
15 V poledne 31. října 1517 přibil římskokatolický kněz Martin Luther na vrata kostela v německém Wittenbergu 95 protestních tezí. Začala probíhat protestantská reformace. Reformace však neznamenala návrat k čistému křesťanskému učení a ke svaté službě Bohu, ale stala se značnou měrou politickým hnutím. Náboženské války, jako byla třicetiletá válka v Evropě v letech 1618–1648, v nichž přišly o život miliony lidí, byly vedeny ve snaze o rozšíření území. Mnohé země si ustavily svá státní náboženství, jež dále učila základním naukám katolicismu, jako je nesmrtelnost lidské duše, trápení v ohnivém pekle, trojice, křest malých dětí a mnoho jiných. Až dodnes zůstávají v poutech těchto nauk, které vznikly následkem velkého odpadnutí.
„VELIKÝ BABYLÓN“
16, 17. a) Jaký význam pro nás dnes mají slova u Jeremiáše 51:6? b) Jak nabylo babylónské náboženství mezinárodního rozsahu?
16 Pěstování falešného náboženství se neomezuje jen na osoby, které se hlásí se křesťanství. Prorok Jeremijáš nás varuje:
„Utečte ze středu Babylóna a každý opatřete únik své vlastní duši.“ (Jeremiáš 51:6)
To má význam pro nás dnes. Již v Jeremiášově době byl Babylón známý svými zvrácenými náboženskými rituály a množstvím bohů. Ale novodobý Babylón má mezinárodní rozsah. Jak k tomu došlo?
17 Po potopě v době Noemově začal zlý Nimrod, „mocný lovec v odporu proti Jehovovi“, budovat městské království a pravděpodobně také náboženskou věž, která dosahovala až do nebes. Jehova zmařil tyto plány tím, že zmátl jazyky lidstva a rozptýlil lidi „po celém povrchu země“. Ale své falešné náboženství si vzali s sebou. Z tohoto kořene vyrostla většina náboženství světa. — 1. Mojžíšova 10:8–10; 11:1–9.
18. Ze kterého podvodného království musíme uprchnout a kam?
18 Jak jsme již uvedli, vnesl Konstantin takové falešné náboženství do křesťanských nauk, když položil základy římskokatolického náboženství. To se dále stalo zdrojem mnoha nauk protestantismu. Nekřesťanská náboženství země mají své kořeny také ve starověkém Babylónu. Jak zdánlivě křesťanská tak i nekřesťanská náboženství tvoří společně světovou říši falešného náboženství. Je to nepravé království, které apoštol Jan označil jako „veliký Babylón . . . velké město, které má [náboženské] království nad králi země“. (Zjevení 17:5, 18) Abychom tedy ‚opatřili únik své vlastní duši‘, dostáváme radu utéci z podvodného babylónského „království“ k Božímu království.
[Studijní otázky]
