Přejít k článku

Přejít na obsah

Čí autoritu byste měli uznávat?

Čí autoritu byste měli uznávat?

14. kapitola

Čí autoritu byste měli uznávat?

1., 2. Jsou všechny formy autority člověku ke škodě? Vysvětlete to.

„AUTORITA“ je slovo, které v mnoha lidech vyvolává nepříjemný pocit. Je to pochopitelné, protože autorita je často zneužívána na pracovišti i v rodině. Také vlády ji zneužívají. Bible realisticky říká: „Člověk panuje nad člověkem k jeho škodě.“ (Kazatel 8:9) Ano, mnozí lidé panovali nad druhými tak, že jednali tyransky a mysleli jen na své vlastní zájmy.

2 Ale ne každá autorita je člověku ke škodě. Dalo by se například říci, že nad námi uplatňuje autoritu naše tělo. „Nařizuje“ nám, abychom dýchali, jedli, pili a spali. Jsme tím nějak utiskováni? Ne. Když se těmto požadavkům podrobujeme, je to k našemu dobru. Potřebám svého těla se podřizujeme, možná aniž bychom si to uvědomovali. Existují však další formy autority. Tyto autority vyžadují, abychom se jim podřizovali ochotně. Uvažujte o některých příkladech.

NEJVYŠŠÍ AUTORITA

3. Proč je Jehova právem označen jako „Svrchovaný Pán“?

3 Jehova je v Bibli více než 300krát označen jako „Svrchovaný Pán“. Svrchovaný je ten, kdo má nejvyšší autoritu. Jakým právem má Jehova takové postavení? Zjevení 4:11 dává odpověď: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“

4. Jak Jehova uplatňuje svou autoritu?

4 Jehova jakožto náš Stvořitel má právo uplatňovat svou autoritu tak, jak se sám rozhodne. To nám může připadat děsivé, zvláště když uvážíme, že Bůh má „hojnost dynamické energie“. Je označován jako „Všemohoucí Bůh“, což je vyjádření, které v hebrejštině vyvolává představu nepřemožitelné síly. (Izajáš 40:26; 1. Mojžíšova 17:1) Jehova však svou sílu projevuje laskavým způsobem, protože jeho převládající vlastností je láska. (1. Jana 4:16)

5. Proč není obtížné podřizovat se Jehovově autoritě?

5 Jehova sice upozorňoval, že potrestá nekajícné provinilce, ale Mojžíš ho přesto znal především jako ‚pravého Boha, věrného Boha, který dodržuje smlouvu a projevuje milující laskavost v případě těch, kteří ho milují, a těch, kteří dodržují jeho přikázání‘. (5. Mojžíšova 7:9) Jen si představte! Nejvyšší Autorita ve vesmíru nás nenutí, abychom jí sloužili. Naopak, přitahuje nás k ní její láska. (Římanům 2:4; 5:8) Podřizovat se Jehovově autoritě je dokonce příjemné, protože jeho zákony jsou pro nás vždycky nanejvýš prospěšné. (Žalm 19:7, 8)

6. Jak vznikla v Edenu sporná otázka týkající se autority a k čemu to vedlo?

6 Naši prarodiče zavrhli Boží svrchovanost. Sami si chtěli rozhodovat, co je dobré a co špatné. (1. Mojžíšova 3:4–6) Vedlo to k tomu, že byli vyhnáni z rajského domova. Jehova potom lidem dovolil, aby si vytvářeli mocenské systémy, které by jim umožnily žít v uspořádané, i když nedokonalé společnosti. O jaké systémy se například jedná a jakou míru podřízenosti vzhledem k nim od nás Bůh očekává?

„NADŘAZENÉ AUTORITY“

7. Kdo jsou „nadřazené autority“ a jaké je jejich postavení vzhledem k Boží autoritě?

7 Apoštol Pavel napsal: „Každá duše ať se podřizuje nadřazeným autoritám, neboť není žádná autorita kromě od Boha.“ Kdo jsou tyto „nadřazené autority“? Pavlova slova v následujících verších ukazují, že to jsou lidské vládní autority. (Římanům 13:1–7; Titovi 3:1) Jejich původcem není Jehova. Připustil však, aby tyto mocenské struktury existovaly. Pavel tedy mohl napsat: „Existující autority jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem.“ Co to o takové pozemské autoritě naznačuje? Že je ve vztahu k Boží autoritě v podřízeném neboli nižším postavení. (Jan 19:10, 11) Jestliže tedy mezi lidským a Božím zákonem nastane rozpor, křesťané se musí řídit biblicky školeným svědomím. ‚Musí poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.‘ (Skutky 5:29)

8. Jaký prospěch máte z nadřazených autorit a jak můžete dát najevo, že se jim podřizujete?

8 Nadřazené vládní autority však většinou jednají jako ‚Boží služebnice k našemu dobru‘. (Římanům 13:4) V jakých ohledech? Pomyslete na četné služby, které nadřazené autority zajišťují — například doručování pošty, policii, požární ochranu, zdravotnická zařízení a vzdělávání. „Proto také platíte daně,“ napsal Pavel, „jsou totiž Božími veřejnými sluhy, kteří stále slouží právě tomuto účelu.“ (Římanům 13:6) Pokud jde o daně nebo jakékoli jiné zákonné závazky, měli bychom ‚se chovat poctivě‘. (Hebrejcům 13:18)

9., 10. a) Jakým způsobem zapadají nadřazené autority do Božího uspořádání? b) Proč by bylo nesprávné odporovat nadřazeným autoritám?

9 Nadřazené autority svou moc někdy zneužívají. Zbavuje nás to snad odpovědnosti být jim i nadále podřízeni? Jistě ne. Jehova vidí, jakých přestupků se tyto autority dopouštějí. (Přísloví 15:3) I když lidskou vládu snáší, neznamená to, že přehlíží, jak je zkažená; ani od nás nechce, abychom to přehlíželi. Bůh však brzy „rozdrtí a ukončí všechna tato království“ a nahradí je svou vlastní spravedlivou vládou. (Daniel 2:44) Než však k tomu dojde, budou nadřazené autority sloužit užitečnému účelu.

10 Pavel vysvětlil: „Ten, kdo se staví proti autoritě, zaujal postoj proti Božímu uspořádání.“ (Římanům 13:2) Nadřazené autority jsou Božím „uspořádáním“ v tom smyslu, že zachovávají určitou míru pořádku, bez něhož by vládl chaos a anarchie. Stavět se proti nadřazeným autoritám by bylo nebiblické a nerozumné. Znázorněme si to. Představte si, že byste podstoupili operaci a ránu byste měli uzavřenou stehy. Ty jsou sice pro tělo cizí látkou, ale omezenou dobu plní svůj účel. Pokud by stehy byly odstraněny předčasně, mohlo by to mít škodlivé účinky. Podobně ani lidské vládní autority nebyly součástí Božího původního záměru. Dokud však Boží Království nepřevezme úplnou moc nad zemí, lidské vlády budou zajišťovat soudržnost ve společnosti a budou vykonávat funkci, která odpovídá Boží vůli pro dnešní dobu. Proto bychom jim měli být i nadále podřízeni, přestože dáváme přednost Božímu zákonu a Boží autoritě.

AUTORITA V RODINĚ

11. Jak byste vysvětlili zásadu vedení prostřednictvím hlavy?

11 Rodina je základní jednotkou lidské společnosti. Manžel a manželka v ní mohou nalézt uspokojující přátelský vztah a děti v ní mohou být chráněny a vychovávány pro období dospělosti. (Přísloví 5:15–21; Efezanům 6:1–4) Toto znamenité uspořádání vyžaduje takovou organizaci, která členům rodiny umožní žít pokojně a harmonicky. Jehova má způsob, jak toho dosáhnout — zásadu, která se týká vedení prostřednictvím hlavy a je shrnuta ve slovech zapsaných v 1. Korinťanům 11:3: „Hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh.“

12., 13. Kdo je hlavou rodiny a co se můžeme naučit z toho, jak Ježíš uplatňoval zásadu vedení prostřednictvím hlavy?

12 Manžel je hlavou rodiny. Nad sebou však má jinou hlavu — Ježíše Krista. Pavel napsal: „Manželé, milujte stále své manželky, právě jako i Kristus miloval sbor a vydal se za něj.“ (Efezanům 5:25) Svou podřízenost Kristu dává manžel najevo tím, že se svou manželkou jedná tak, jak Ježíš vždy jednal se sborem. (1. Jana 2:6) Ježíš dostal velkou autoritu, ale uplatňuje ji s největší jemností, láskou a rozumností. (Matouš 20:25–28) Když byl člověkem, své autority nikdy nezneužíval. Byl „mírné povahy a ponížený v srdci“. Své následovníky nenazýval „otroky“, ale „přáteli“. Ježíš jim slíbil, že je ‚občerství‘. A to také udělal. (Matouš 11:28, 29; Jan 15:15)

13 Z Ježíšova příkladu se manželé učí, že křesťanská zásada vedení prostřednictvím hlavy neznamená krutou nadvládu. Naopak, být hlavou znamená mít postavení, v němž se projevuje úcta k druhým a obětavá láska. Takový postoj jistě zamezí špatnému zacházení s manželským partnerem — a to jak fyzickému, tak i slovnímu. (Efezanům 4:29, 31, 32; 5:28, 29; Kolosanům 3:19) Pokud by tedy křesťan špatně zacházel se svou manželkou, jeho jiné dobré skutky by byly bezcenné, a také by to bránilo jeho modlitbám. (1. Korinťanům 13:1–3; 1. Petra 3:7)

14., 15. Jak poznání Boha může pomoci manželce, aby se podřizovala svému manželovi?

14 Když manžel napodobuje Kristův příklad, je pro jeho manželku snazší, aby se přizpůsobovala slovům v Efezanům 5:22, 23: „Ať se manželky podřizují svým manželům jako Pánu, protože manžel je hlavou své manželky, jako i Kristus je hlavou sboru.“ Stejně jako se manžel musí podřizovat Kristu, tak se i manželka musí podřizovat svému manželovi. Bible také vysvětluje, že schopné manželky si za svou bohulibou moudrost a pracovitost zaslouží úctu a chválu. (Přísloví 31:10–31)

15 Křesťanská manželka je svému manželovi podřízena relativně. Znamená to, že pokud by podřízenost v určité záležitosti vedla k porušení Božího zákona, musí manželka poslouchat Boha spíše než člověka. Ale i v takovém případě by její pevný postoj měl být doprovázen ‚tichým a mírným duchem‘. Mělo by být zřejmé, že poznání Boha z ní udělalo lepší manželku. (1. Petra 3:1–4) Totéž se týká křesťanského manžela, jehož manželka je nevěřící. Tím, že dodržuje biblické zásady, se stává lepším manželem.

16. Jak mohou děti napodobovat příklad, který dal Ježíš, když byl malý?

16 Efezanům 6:1 ukazuje, jakou úlohu mají děti. Je tam řečeno: „Děti, poslouchejte své rodiče ve spojení s Pánem, protože toto je spravedlivé.“ Křesťanské děti se řídí příkladem Ježíše. Když vyrůstal, byl svým rodičům stále podřízen. Ježíš byl poslušný syn a „dále dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí“. (Lukáš 2:51, 52)

17. Jaký vliv může mít na děti způsob, jak rodiče uplatňují autoritu?

17 Způsob, jak rodiče plní své povinnosti, má vliv na to, zda jejich děti budou autority respektovat, nebo zda se proti nim budou bouřit. (Přísloví 22:6) Je tedy vhodné, aby si rodiče kladli otázky: ‚Uplatňuji svou autoritu láskyplně, nebo drsně? Jsem shovívavý?‘ Od zbožného rodiče se očekává, že bude milující a soucitný, ale zároveň pevný v dodržování bohulibých zásad. Pavel vhodně napsal: „Otcové, nedrážděte své děti [doslova ‚neprovokujte je k hněvu‘], ale dál je vychovávejte v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování.“ (Efezanům 6:4; Kolosanům 3:21)

18. Jak by se mělo provádět rodičovské ukázňování?

18 Rodiče by měli zkoumat své výchovné metody, zvláště když chtějí, aby jejich děti byly poslušné a tak jim působily radost. (Přísloví 23:24, 25) Podle Bible je ukázňování především určitou formou poučování. (Přísloví 4:1; 8:33) Je spojeno s láskou a mírností, ne s hněvem a surovostí. Když tedy ukázňují své děti, křesťanští rodiče musí jednat moudře a musí se ovládat. (Přísloví 1:7)

AUTORITA VE SBORU

19. Jaké opatření Bůh udělal pro to, aby v křesťanském sboru byl pořádek?

19 Jehova je Bůh, který miluje pořádek, a proto je vhodné, že svému lidu opatřuje vedení, jež se opírá o autoritu a je dobře organizováno. Jehova proto Ježíše ustanovil Hlavou křesťanského sboru. (1. Korinťanům 14:33, 40; Efezanům 1:20–23) Bůh schválil opatření, aby pod Kristovým neviditelným vedením jmenovaní starší v každém sboru pásli stádo — a to dychtivě, ochotně a s láskou. (1. Petra 5:2, 3) Služební pomocníci jim v různých ohledech pomáhají a ve sboru vykonávají cenné služby. (Filipanům 1:1)

20. Proč bychom se měli podřizovat jmenovaným křesťanským starším a proč je to užitečné?

20 O tom, jak pohlížet na křesťanské starší, Pavel napsal: „Poslouchejte ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, a buďte poddajní, protože oni stále dávají pozor na vaše duše jako ti, kteří se budou zodpovídat; aby to dělali s radostí, a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“ (Hebrejcům 13:17) Je moudré, že křesťanským dozorcům Bůh svěřil odpovědnost starat se o duchovní potřeby členů sboru. Tito starší netvoří třídu duchovenstva. Jsou služebníky a otroky Boha a slouží potřebám spoluctitelů, stejně jako to dělal náš Pán, Ježíš Kristus. (Jan 10:14, 15) Když víme, že muži, kteří jsou z biblického hlediska pro tuto službu způsobilí, se zajímají o náš pokrok a duchovní růst, povzbuzuje nás to, abychom byli ochotni spolupracovat a podřizovat se. (1. Korinťanům 16:16)

21. Jak se v duchovním ohledu snaží jmenovaní starší pomáhat svým spolukřesťanům?

21 ‚Ovce‘ se může někdy zatoulat nebo ji mohou ohrozit škodlivé světské činitele. Starší jakožto nižší pastýři pod vedením Hlavního pastýře pohotově reagují na potřeby těch, kdo jsou v jejich péči, a pilně jim věnují osobní pozornost. (1. Petra 5:4) Starší navštěvují členy sboru a povzbuzují je. Vědí, že Ďábel usiluje o to, aby narušil pokoj Božího lidu. Když se tedy zabývají nějakým problémem, projevují při tom moudrost shora. (Jakub 3:17, 18) Usilovně se snaží o to, aby ve sboru byl zachován soulad a jednota víry, o něž se modlil i Ježíš. (Jan 17:20–22; 1. Korinťanům 1:10)

22. Jakou pomoc poskytují starší v případech provinění?

22 Co když některý křesťan prožívá něco zlého nebo ztratí odvahu proto, že se dopustil nějakého hříchu? Konejšivé biblické rady a upřímné modlitby starších pronesené za takového křesťana mohou pomoci, aby se mu navrátilo duchovní zdraví. (Jakub 5:13–15) Tito muži, kteří byli jmenováni svatým duchem, také mají pravomoc ukázňovat a kárat všechny ty, kdo ve špatném jednání setrvávají nebo kdo ohrožují duchovní a mravní čistotu sboru. (Skutky 20:28; Titovi 1:9; 2:15) Má-li být zachována čistota sboru v případě, že dojde k vážnému přestupku, bude možná nutné, aby členové sboru takové jednání oznámili. (3. Mojžíšova 5:1) Když křesťan, který se dopustil závažného hříchu, přijímá biblické ukázňování a kárání a dokazuje, že činí opravdové pokání, bude mu poskytnuta pomoc. Těm, kdo neustále a nekajícně porušují Boží zákon, je samozřejmě odňata pospolitost. (1. Korinťanům 5:9–13)

23. Co křesťanští dozorci dělají pro dobro sboru?

23 Bible předpověděla, že pod Králem Ježíšem Kristem budou jmenováni duchovně způsobilí muži, aby Božímu lidu poskytovali útěchu, ochranu a osvěžení. (Izajáš 32:1, 2) Budou v čele jako evangelisté, pastýři a učitelé, aby podporovali duchovní růst. (Efezanům 4:11, 12, 16) Křesťanští dozorci někdy spoluvěřící možná kárají a napomínají, ale tím, že uplatňují zdravé vyučování, jež je založeno na Božím slově, pomáhají všem zůstat na cestě k životu. (Přísloví 3:11, 12; 6:23; Titovi 2:1)

PŘIJÍMEJTE JEHOVŮV NÁZOR NA AUTORITU

24. V jaké sporné otázce jsme dnes zkoušeni?

24 První muž a žena byli vyzkoušeni ve sporné otázce podřízenosti autoritě. Není překvapující, že denně stojíme před podobnou zkouškou i my. Satan Ďábel podporuje mezi lidmi ducha vzpoury. (Efezanům 2:2) Cesta nezávislosti je vymyšlena tak, aby vypadala přitažlivěji než cesta podřízenosti.

25. Jaký prospěch vyplývá z toho, že odmítáme vzpurného ducha světa a podřizujeme se autoritě, kterou uplatňuje nebo připouští Bůh?

25 Vzpurného ducha světa však musíme zavrhovat. Budeme-li to dělat, zjistíme, že zbožná podřízenost přináší bohatou odměnu. Vyhneme se například úzkosti a zklamáním, které běžně zažívají ti, kdo si svým jednáním způsobují problémy se světskými autoritami. Zmírníme napětí, které převládá v mnoha rodinách. A zažijeme příjemný pocit, který vyplývá z vřelého, láskyplného společenství s našimi křesťanskými spoluvěřícími. Naše zbožná podřízenost však především povede k dobrému vztahu k Jehovovi, Nejvyšší Autoritě.

VYZKOUŠEJTE SVÉ POZNÁNÍ

Jak Jehova uplatňuje svou autoritu?

Kdo jsou „nadřazené autority“ a jak jim zůstáváme podřízeni?

Jaká odpovědnost pro jednotlivé členy rodiny vyplývá ze zásady vedení prostřednictvím hlavy?

Jak můžeme projevit podřízenost v křesťanském sboru?

[Studijní otázky]

[Rámeček na straně 134]

JSOU PODDAJNÍ, NE PODVRATNÍ

Svou veřejnou kazatelskou činností svědkové Jehovovi poukazují na to, že Boží Království je pro lidstvo jedinou nadějí na mír a bezpečnost. Tito horliví hlasatelé Božího Království však v žádném případě nepodkopávají autoritu vlád, pod nimiž žijí. Naopak, svědkové patří k občanům, kteří jsou nejuctivější a nejvíce dodržují zákony. „Kdyby všechny náboženské denominace byly jako svědkové Jehovovi,“ řekl jistý úředník v jedné africké zemi, „neměli bychom vraždy, loupeže, trestné činy, vězně ani atomové bomby. A dveře by se nemusely den co den zamykat.“

Úřední činitelé v mnoha zemích si to uvědomují a dovolili, aby kazatelské dílo svědků Jehovových mohlo probíhat bez překážek. V jiných zemích byl zrušen zákaz nebo omezení, když si úřady uvědomily, že svědkové Jehovovi mají na druhé dobrý vliv. V tom smyslu apoštol Pavel napsal o poslušnosti nadřazeným autoritám: „Stále čiň dobré a budeš mít od ní chválu.“ (Římanům 13:1, 3)