14. kapitola

Úcta k daru života

1, 2. Proč bychom měli projevovat hlubokou úctu k daru života?

HLUBOKÁ úcta k daru života je základem pravého míru a bezpečí. Je smutné, že mnozí lidé tuto úctu nepociťují. Víme, že lidé mohou někoho připravit o život tím, že jej zabijí; jestliže je však život jednou ztracen, žádný člověk jej nemůže obnovit.

² Úctu k životu bychom měli považovat za svatou povinnost. Vůči komu? Vůči dárci života, vůči tomu, jemuž žalmista řekl slova: „Neboť u tebe [totiž u Jehovy Boha] je zdroj života.“ (Žalm 36:9 [36:10, KB]) Jemu vděčíme za svůj život, nejen proto, že stvořil člověka, ale také proto, že dovolil lidem, aby se rozmnožovali až do dnešní doby, a že jim opatřil prostředky k udržení života. (Skutky 14:16, 17) Učinil ještě více: způsobil, aby se jeho Syn stal výplatcem neboli vykupitelem lidské rodiny a aby ji vykoupil svou vlastní cennou krví. (Římanům 5:6–8; Efezským 1:7) Proto nyní poskytuje velkolepou naději na život ve svém spravedlivém novém světě všem, kteří ji chtějí přijmout. Není to něco, co bychom si jistě všichni přáli? Neměli bychom proto pociťovat hlubokou úctu k Božímu daru života a neměli bychom mít pro něj velké ocenění? Jak to můžeme projevovat?

3. Sleduje-li někdo pro zábavu násilné skutky, jak to působí na jeho názor na život?

³ Jestliže nám skutečně vážně záleží na tom, abychom projevovali úctu k životu, nebudeme se v prvé řadě připojovat k lidem, kteří pouze pro zábavu sytí svoji mysl programy, jejichž charakteristickým rysem  je násilí. Mnozí lidé se stali tvrdými a necitelnými vůči lidskému strádání a ztrátě života právě tím, že se „pro zábavu“ dívali na násilnosti. Učí se žít pouze pro přítomnost a málo se starají o svou vlastní dobrou budoucnost či budoucnost kohokoli jiného. Jsme-li však vděčni za Boží dobrotu a za naději, kterou nám dává, budeme odporovat takovému duchu. Budeme pěstovat ocenění života jako daru od Boha. To ovlivní způsob, jakým užíváme svého vlastního života, jak jednáme s druhými, a dokonce i pohled na ty, kteří se ještě nenarodili.

RESPEKTOVAT ŽIVOT TĚCH, KTEŘÍ SE DOSUD NENARODILI

4. (a) Kdy je život předáván potomku? (b) Z čeho je patrné, zda se Bůh zajímá o lidský život před narozením?

⁴ Schopnost předávat život dále je velkolepá výsada, svěřená Bohem. Život se nepředává narozením, ale v okamžiku početí. V díle Encyclopaedia Britannica je řečeno, že „tehdy začíná životní příběh jednotlivce jako odlišné biologické bytosti“.³⁷ Podobně i Boží zájem o lidský život začíná před narozením. Žalmista David napsal slova, jimiž mluví k Bohu: „Ty jsi mne zastiňoval v břiše mé matky . . . Tvé oči viděly i můj zárodek a do tvé knihy byly zapsány všechny jeho části.“ — Žalm 139:13–16; Kazatel 11:5.

5. Proč nejsou rozumné argumenty, jež jsou předkládány ve snaze ospravedlnit interrupce?

⁵ V dnešní době je svévolně ukončován život miliónů nenarozených dětí interrupcí. Je to správné? Někteří lidé tvrdí, že nenarozené dítě nechápe, co je život, a není schopno samostatné existence mimo dělohu. To však v podstatě platí i pro děcko, které se právě narodilo. Při narození nechápe význam života a nemohlo by  ani existovat bez další neustálé péče rodičů nebo někoho jiného. Početím jsou dány všechny předpoklady k tomu, aby se z živé buňky v děloze vyvinulo dítě, pokud tomu není nějak zabráněno. Je-li novorozenec zbaven života, považuje se to téměř všude za zločin. I když se dítě narodí předčasně, vynakládá se velké úsilí pro jeho záchranu. Proč by se tedy nemělo považovat za zločin také to, že někdo odnímá život nenarozenému, aby zabránil jeho dalšímu vývoji a narození? Proč by měl být život pokládán za svatý teprve potom, když dítě opustilo mateřské lůno, a ne již v době jeho vnitroděložního života?

6. Jak Bible ukazuje Boží názor na svévolné odnímání života nenarozenému dítěti?

⁶ Není důležité, jak se snad na tuto věc dívají lidé, ale důležité je, co říká Bůh, dárce života. Pro Jehovu Boha je život nenarozeného dítěte něčím cenným, s čím si nikdo nesmí zahrávat. Starověkému Izraeli dal zákon, který jmenovitě chránil život nenarozeného dítěte. Kdyby při zápasu dvou mužů byla zraněna těhotná žena nebo by došlo k potratu, určoval tento zákon přísné tresty. (2. Mojžíšova 21:22, 23) Je zřejmé, že svévolné odnětí života nenarozenému dítěti by bylo ještě vážnější věcí. Kdykoli byl člověku svévolně vzat život, byl viník podle Božího zákona odsouzen k smrti jako vrah. (4. Mojžíšova 35:30, 31) Bůh projevuje až do dnešní doby tuto vysokou úctu k životu.

7. Před čím jsme chráněni, jestliže respektujeme Boží vůli vzhledem k životu nenarozeného dítěte?

⁷ Hluboká úcta před Boží vůlí vzhledem k životu nenarozeného dítěte působí opravdu požehnaně. Bůh činí rodiče plně odpovědnými za život nenarozeného  dítěte a tím staví zábranu volným pohlavním stykům (promiskuitě) se všemi špatnými následky, jimiž jsou pohlavní choroby, nežádoucí těhotenství, nemanželské děti, rozvrácené rodiny a duševní napětí vyplývající ze špatného svědomí. Boží názor na život může již dnes přispět k pokoji v rodině a je důležitým předpokladem k získání budoucích požehnání.

ÚCTA K VLASTNÍMU ŽIVOTU

8. Proč bychom měli mít úctu k Boží vůli vzhledem k tomu, jak zacházíme se svým vlastním tělem?

⁸ A co říci o způsobu, jak zacházíš se svým vlastním tělem, se svým vlastním životem? Někteří lidé říkají: „Nikdo se mne neptal, zda se chci narodit. Je to tedy má věc, co dělám se svým životem. Dělám si s ním, co chci.“ Váží si však příjemce nějakého daru jen tehdy, jestliže o něj žádal? Život sám je bezpochyby dobrý; pouze lidská špatnost a nedokonalost jej olupují o mnohé z jeho radostí. Vinu za to nenese Jehova Bůh; slibuje, že tento stav napraví svou královskou vládou. Pokud tedy žijeme, měli bychom žít tak, abychom projevovali úctu k jeho vůli a jeho předsevzetí. — Římanům 12:1.

9. Co říká Bible o poživačnosti a opilství?

⁹ Jedním ze způsobů, jak můžeme projevovat takové ocenění, je umírněnost v jídle a pití. Bůh odsuzuje poživačnost a opilství. (Přísloví 23:20, 21) Jako je správné být umírněný v jídle, tak bychom měli být umírnění i v požívání alkoholických nápojů. To vyplývá z mnoha biblických textů. — 5. Mojžíšova 14:26; Izaiáš 25:6; Lukáš 7:33, 34; 1. Timoteovi 5:23.

10. (a) Jak opilec projevuje neúctu k životu? (b) Proč je důležité vyvarovat se opilství, jak to vyplývá z 1.  Korintským 6:9, 10?

¹⁰ V Bibli proto není odsouzeno pití, ale opilství.  A je k tomu dobrý důvod. Opilství ničí tělo, vede člověka k nesmyslnému jednání a může jej dokonce vést k tomu, že začne ohrožovat druhé. (Přísloví 23:29–35; Efezským 5:18) Může zkracovat život, protože často vede k cirrhose jater. V samotných Spojených státech, kde se asi u devíti miliónů lidí projevuje určitá forma alkoholismu, je celková roční ztráta (mzdy, nehody, lékařská péče, zločiny) odhadována na více než 750 miliónů dolarů. Avšak ztráty vzniklé rozvrácením rodin, zmařením životů a lidským utrpením „nemohou být vůbec vyčísleny“. (Farmakologický základ terapie, angl. 1970, str. 291) Proto nás nepřekvapují slova apoštola Pavla: „Nedejte se svést. Ani smilníci . . . ani opilci, ani utrhači, ani vyděrači nezdědí Boží království.“ — 1. Korintským 6:9, 10.

11. Je rozumné chtít utíkat před osobními problémy nemírným pitím?

¹¹ Je pravda, že někteří lidé bolestně pociťují skličující účinky světových poměrů. Války, zločinnost, inflace a chudoba, napětí a tlak ve světě působí mučivé osobní problémy. Nic však nezískáme tím, kdybychom se těmto věcem snažili uniknout škodlivými extrémy. Tím vzniknou jen další problémy nám i jiným, zničíme svou důstojnost a ztratíme smysl života.

UŽÍVÁNÍ DROG

12. Proč se mnozí lidé obracejí k užívání drog?

¹² Ve snaze uniknout životním problémům se stále více lidí obrací k drogám. Některé drogy se ovšem používají k lékařským účelům. Nemocní je snad musí užívat, aby se mohli uzdravit z těžké choroby. Co však říci o užívání drog neboli omamných látek, nejde-li  o léčení, ale prostě o to, že ten, kdo je užívá, chce žít ve stavu podobném snu nebo se chce dokonce dostat do určitého druhu tranzu? Jak to působí na život takového člověka?

13. Jaké účinky mají některé z těchto drog na toho, kdo je užívá, a co ukazují biblické zásady vzhledem k jejich užívání?

¹³ Mnozí lidé, kteří hledají takové potěšení, užívají v dnešní době „tvrdé“ drogy, jako je heroin nebo kokain, nebo užívají takzvané „psychedelické“ drogy, například LSD. Někteří berou velké dávky amfetaminových a barbiturátových tabletek. K čemu to vede? Užívání takových drog snadno vede ke ztrátě sebeovládání a k podobným projevům, jaké pozorujeme u opilých lidí. (1. Korintským 6:9, 10; Přísloví 23:33) Všeobecně se uznává, že tyto drogy mohou být nebezpečné, a vědí to většinou i ti, kteří je užívají. Například ve městě New Yorku je návyk na heroin hlavní příčinou smrti u lidí ve věku mezi 18 až 35 lety. Jaká je to hrubá neúcta k daru života!

14, 15. Ačkoli se o marihuaně všeobecně říká, že na ni nevzniká návyk, proč ti, kteří ji kouří, neprojevují skutečnou úctu k daru života?

¹⁴ Co však říci o užívání marihuany, o níž se všeobecně tvrdí, že na ni nevzniká návyk? Také ta může být v několika ohledech nebezpečná. Je na to poukázáno v brožuře, kterou vydalo Ministerstvo zdravotnictví, osvěty a sociální péče Spojených států. Vysvětluje se v ní, že „uživatelé jedné nezákonné drogy mohou být vystaveni různým jiným drogám při styku s prodavači drog a jinými uživateli“. Podobně i zpráva v listu U.S. News & World Report z 1. února 1971 pod nadpisem „Poslední poznatky o marihuaně“ říká, že „existují důkazy, že lidé, kteří začali spoléhat na tuto drogu z psychologických důvodů — v přesvědčení, že  je zbaví napětí a depresí —, pravděpodobně přejdou k silnějším omamným látkám“.

¹⁵ Ale i kdyby se to nestalo, kouření samotné marihuany může být skutečně nebezpečné. I když se názory poněkud liší, měli bychom si povšimnout, k jakému výsledku vedl průzkum: „Dostatečně vysoké dávky . . . mohou způsobit nepředvídatelné, akutní — i když přechodné — psychotické stavy, jež se projevují v podobě iluzí, halucinací paranoie, deprese a paniky.“³⁸ Táž zpráva rovněž říká, že dlouhodobé pravidelné užívání marihuany může působit nežádoucí tělesné účinky, jako je „poškození jater, genetické defekty, poškození mozku a choroby horních dýchacích cest“. Uvědomíme-li si tato možná rizika, lze říci, že uživatel marihuany projevuje úctu k daru života?

16. Jakému dalšímu vážnému nebezpečí se může vystavit člověk, který užívá drogy, a jak by to mělo ovlivnit náš názor na tuto věc?

¹⁶ Existuje ještě další pádný důvod, proč bychom se měli vyvarovat užívání omamných látek k získání klamného pocitu blaha. Tyto prostředky mohou člověka vést k tomu, že se dostane pod moc démonů. Mnozí z těch, kteří užívají drogy, sami uznávají, že užívání omamných látek je často doprovázeno tím, že člověk zabředne do okultismu. Takové spojení drog s okultismem není nijak nové. Již v minulosti používali čarodějníci drogy. V díle Výkladový slovník slov Nového zákona (angl.) od Vinea je řečeno: „V čarodějnictví se používání drog, ať již jednoduchých nebo silně působících, obvykle spojovalo se zaklínáním a s vzýváním okultních sil . . . aby na žadatele zapůsobily tajuplné možnosti a síly čarodějníka.“ Tento komentář je ve spojení s řeckým slovem, které se v dopise  Galatským 5:20 překládá jako „pěstování spiritismu“ (pharmakia, doslova: „užívání drog“). (Viz též Zjevení 9:21; 18:23.) Proto i dnes, stejně jako v minulosti, mohou drogy vystavit člověka démonskému vlivu. Jak by se mohl člověk, který chce být věrným a oddaným služebníkem Jehovovým, vystavovat takovému nebezpečí pouze pro okamžitý pocit povznesení?

17, 18. (a) Jaké jiné škodlivé následky má užívání drog? (b) Jak se tedy dívají Jehovovi křesťanští svědkové na užívání drog?

¹⁷ Je dobře známo, že užívání drog je nerozlučně spjato se zločinností a s morálním úpadkem společnosti. Nezákonný prodej drog je hlavním zdrojem příjmu zločineckých organizací. Velké procento narkomanů se dopouští krádeží a vloupání, aby mohli podporovat svůj zvyk. Jiní se obracejí k prostituci. Tisíce rodin se rozpadá, stane-li se jeden z jejich členů narkomanem. Těhotné matky předávají návyk svým malým dětem, které někdy umírají v agónii, když jim je droga odňata. A ve většině zemí je vlastnictví a užívání takových nebezpečných drog k nelékařským účelům nezákonné. — Matouš 22:17–21.

¹⁸ Chceš mít něco společného se zvykem, který je spojen s tak špatnými následky? Jehovovi křesťanští svědkové si to nepřejí! Nechtějí užívat žádné drogy, které by je vzrušovaly nebo které by napomáhaly k úniku od skutečnosti. Mají vysokou úctu k životu a přejí si používat svého života způsobem, který odpovídá Boží vůli.

UŽÍVÁNÍ TABÁKU A PODOBNÝCH VÝROBKŮ

19. Proč úcta k daru života ovlivňuje náš názor na užívání tabáku, betelového ořechu či listu rostliny koka?

¹⁹ Ještě obvyklejší je dnes užívání tabáku a v některých  zemích betelového ořechu či listu rostliny koka. Ačkoli tyto výrobky používají milióny lidí po celém světě, je známo, že každý z nich působí škodlivě na tělo a v mnoha případech i na mysl. Vlády varovaly před tabákem, protože kouřením vzniká rakovina plic, srdeční choroby, chronická bronchitida a rozedma. Užívá-li někdo takové škodlivé výrobky, na něž vzniká návyk, ukazuje tím úctu k daru života?

20, 21. (a) Je skutečnost, že Bible neodsuzuje výslovně takové zvyky, důkazem, že jsou v pořádku? (b) Které biblické zásady ukazují, že takové zvyky nemají místo v životě člověka, který si vážně přeje konat Boží vůli?

²⁰ Někdo snad řekne, že všechny tyto věci jsou Božím stvořením. To je pravda, ale totéž se dá říci i o houbách, a přece jsou některé druhy pro člověka smrtelně jedovaté. Někdo jiný zase řekne, že Bible o takových zvycích výslovně nemluví a že je neodsuzuje. I to je pravda, ale, jak jsme viděli, existuje mnoho věcí, které v Bibli nejsou výslovně odsouzeny, a přece jsou zřejmě nesprávné. Bible nikde výslovně nezakazuje, abychom například užívali sousedova dvoru jako smetiště. A přece příkaz „miluj svého bližního jako sám sebe“ by měl stačit každému z nás, aby pochopil, jak by to bylo špatné. — Matouš 22:39.

²¹ Ve 2. Korintským 7:1 nám Boží slovo přikazuje, abychom se ,očišťovali od každého poskvrnění těla a ducha a tím zdokonalovali svatost v Boží bázni‘. Aby něco bylo „svaté“, musí to být „jasné, čisté, neposkvrněné, nezkažené“. Jehova Bůh sám zůstává čistý a bez jakékoli zkaženosti a nikdy se nesníží k tomu, aby jednal nějakým nesvatým způsobem. Bůh právem očekává, že budeme dále ,zdokonalovat svatost‘  do té míry, jak je to pro nás, lidi, možné. (Římanům 12:1) Také očekává, že jej budeme ,milovat svým celým srdcem a svou celou duší a svou celou myslí a svou celou silou‘. Jak by to však člověk mohl dělat, kdyby se oddával způsobům, jež poskvrňují jeho tělo, ničí jeho zdraví a zkracují jeho život? — Marek 12:29, 30.

22. Jak se může člověk osvobodit z moci takového špatného zvyku?

²² I když se snad zdá, že některý z těchto zvyků svírá člověka jakoby ,smrtícím hmatem‘, lze jej přemoci a osvobodit se. Poznání Boha a jeho velkolepého předsevzetí poskytuje k tomu mocnou pohnutku. Člověk může ,být obnoven v síle, která podněcuje jeho mysl‘. (Efezským 4:23) To otevře novou životní cestu, cestu, která povede k osobní spokojenosti a bude Bohu ke cti.

ÚCTA K ŽIVOTU ZASTOUPENÉMU KRVÍ

23. (a) Který jediný způsob použití krve schválil Bůh ve svém zákonu, který dal Izraeli? (b) Proč by nás měl význam těchto obětí vést k tomu, abychom bedlivě zkoumali Boží vůli v tomto ohledu?

²³ Mluvíme-li o životě, zaslouží si pozornosti i naše krev. Bůh učinil krev, jak zvířecí tak i lidskou symbolem života. To vyplývá ze zákona, který dal Noemovi a jeho synům, z nichž všichni pocházíme, a také z jeho pozdějšího zákona, který dal izraelskému národu. Jediný způsob použití krve, který tehdy Bůh schvaloval, bylo použití ve spojení s obětmi, obětovanými na oltáři podle jeho pokynů. (1. Mojžíšova 9:3, 4; 3. Mojžíšova 17:10–14) Všechny tyto oběti znázorňovaly jednu oběť Božího Syna, při níž vylil krev svého života ve prospěch lidstva. (Židům 9:11–14) To samo o sobě  by nás mělo přimět k tomu, abychom věnovali mimořádnou pozornost Boží vůli v této věci.

24. Co říkají Skutky 15:28, 29 o tom, jaký mají mít křesťané názor na používání krve?

²⁴ Je Boží omezení pro používání krve závazné i pro dnešní pravé křesťany? Ano. Vyplývá to z úředního prohlášení apoštolů a jiných starších křesťanského sboru v prvním století. Pod vedením Božího ducha napsali: „Svatý duch i my sami jsme usoudili nepřidávat vám další břemeno, kromě těchto nezbytných věcí: abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a uškrceného [tedy toho, co nevykrvácelo] a smilstva. Vystříháte-li se bedlivě těchto věcí, bude se vám dobře dařit.“ — Skutky 15:28, 29.

25. Kterými způsoby svět projevuje neúctu k Boží vůli ohledně krve?

²⁵ Dnes však mnozí lidé projevují naprostou neúctu k Boží vůli vzhledem k této nanejvýš důležité složce života. Bez rozdílu užívají krev v potravě, k lékařským účelům a dokonce i jako přísady ke komerčním výrobkům, včetně hnojiv. Není to příznačné pro svět, v němž panuje taková neúcta k daru života? Jestliže si však upřímně vážíme života a své odpovědnosti vůči Bohu, nebudeme přehlížet jeho vůli a nebudeme jej urážet porušováním jeho výslovných příkazů.

26, 27. Proč bychom neprojevili skutečnou úctu k daru života, kdybychom si chtěli zachránit nynější život tím, že bychom neposlechli Boha?

²⁶ Ačkoli bychom se měli starat o své zdraví a chránit svůj život jako dar od Boha, přece bychom měli respektovat určité hranice. Boží Syn to objasnil slovy: „Kdo má rád svou duši [neboli život], zničí ji, ale kdo nenávidí svou duši v tomto světě, zachrání ji pro věčný život.“ — Jan 12:25.

²⁷ Co to znamená? Znamená to, že pravý Boží služebník  by měl dát přednost smrti před neposlušností, kdyby stál před volbou, zda uposlechne Boha a bude stát tváří v tvář smrti, nebo neposlechne Boha a zachová si svůj přítomný život. I sám Ježíš Kristus by byl unikl smrti přibitím na kůl, kdyby neposlechl Boha, ale neučinil to. A lidé žijící před ním projevili stejně nezlomnou věrnost a oddanost Boží vůli. (Matouš 26:38, 39, 51–54; Židům 11:32–38) Nepřipustili, aby jim tehdejší život byl překážkou, pro kterou by nebyli uznáni za hodné věčného života.

28. Na co se připravujeme, máme-li ocenění pro biblický názor na život?

²⁸ Díváš se i ty na život tímto způsobem? Uvědomuješ si, že musíš žít v souladu s Boží vůlí, má-li mít život skutečný smysl? Pěstujeme-li dnes tento názor, připravujeme se tím zároveň pro život v Božím novém pořádku. Jaký pocit bezpečí a jistoty bude potom panovat všude a v každé době, když budou lidé vědět, že všichni žijící na zemi mají skutečnou úctu k Božímu daru života.

[Studijní otázky]