12. kapitola

Úcta před autoritou je nezbytně nutná k pokojnému životu

1–3. (a) Proč je dnes tak široce rozšířen odpor k jakékoli autoritě? (b) Jakými různými způsoby se projevuje takový postoj? (c) Kde jsou všude patrné jeho účinky?

V NAŠÍ době je svět prostoupen duchem nezávislosti. Všeobecný odpor k autoritě se vytváří zvláště mezi těmi, kteří se narodili po druhé světové válce. Proč? Jejich rodiče pozorovali a prožívali útlak nebývalého rozsahu a také svévolné a zvrhlé taktiky těch, kteří byli u moci. To je vedlo k tomu, že pohlíželi na každou autoritu se značnými pochybnostmi. Mnozí z nich, když se stali rodiči, nevštěpovali proto svým dětem úctu před autoritou. Také děti samy zažily mnohé nespravedlnosti, což situaci nijak neprospělo. Tak se vzpoura proti autoritě stala všeobecným jevem.

² Takový vzpurný postoj se projevuje různými způsoby: někdy například určitým způsobem oblékání, z něhož je patrné, že člověk odmítá určitá „uznávaná měřítka“. Jindy dochází k otevřenému odporu vůči policii a dokonce k násilnostem a krveprolévání. To ale není všechno. Kolik je lidí, kteří sice neprojevují svůj postoj tak otevřeně, a přesto přehlížejí zákony nebo jiná ustanovení a obcházejí je, jestliže s nimi nesouhlasí, nebo jejich respektování považují za nepohodlné?

³ Tato situace hluboce ovlivnila ovzduší v rodinách, ve školách i na pracovištích a působí také na styky s orgány státní moci. Vzrůstá počet těch, kteří si  nepřejí, aby jim někdo jiný říkal, co mají dělat. Stále usilují o něco, o čem se domnívají, že jim přinese větší svobodu. Co budeš dělat v této situaci ty?

4. K jaké sporné otázce zaujímáme stanovisko svým způsobem jednání v této věci?

⁴ Tvůj způsob jednání neklamně ukáže tvé stanovisko ke sporné otázce právoplatnosti Jehovovy universální svrchované vlády. Vzhlížíš opravdu k Jehovovi jako ke zdroji pravého míru a bezpečí? Budeš zkoumat, co říká jeho Slovo, a uplatňovat to pak ve svém životě? Nebo se připojíš k lidem, kteří jsou svedeni satanem a domnívají se, že mohou sami rozhodovat, co je dobré a co špatné? — 1. Mojžíšova 3:1–5; Zjevení 12:9.

5. (a) K čemu často dochází, následuje-li někdo lidi, kteří slibují „svobodu“? (b) Jak svobodný je člověk, který koná Boží vůli?

⁵ Kdo připustí, aby jeho myšlení ovládalo to, co je „populární“, může být snadno sveden. (Jeremiáš 8:6) Přesné poznání Bible je však ochranou. Může tě uchránit, aby ses pouze nedostal z jedné špatné situace do jiné, protože posloucháš lidi, kteří, ,zatímco . . . slibují svobodu, jsou sami otroky zkaženosti‘. Dáš-li se vést takovými osobami, dostaneš se jedině do téhož zotročení. (2. Petra 2:18, 19) Pravou svobodu je možno nalézt pouze tehdy, poznáváme-li a činíme-li Boží vůli. Jeho zákon je „dokonalý zákon, jenž náleží ke svobodě“. (Jakub 1:25) Jehova nás zbytečně neomezuje předpisy, které by nesloužily užitečnému účelu. Jeho vedení nám umožňuje těšit se z míru a bezpečí, jež vyplývá z krásného vztahu k Bohu a k našim bližním. Není právě to tvým přáním?

6, 7. (a) Kdo může nejlépe podniknout nějaké kroky proti zneužívání autority v tomto systému věcí? (b) Jak Ježíš ukázal, co se stane lidem, kteří chtějí vzít zákon do vlastních rukou?

⁶ Bůh ví lépe než kdo jiný, do jaké míry vzrostla  zkaženost a zneužívání autority v tomto starém systému věcí. A on dal své slovo, že povolá k odpovědnosti ty, kteří působí útlak, bez ohledu na to, jak vysoké postavení zaujímají. (Římanům 14:12) V Božím ustanoveném čase „zlí . . . budou odříznuti ze země; a zrádní, ti z ní budou vyrváni“. (Přísloví 2:22) Kdybychom však byli netrpěliví a chtěli vzít zákon sami do ruky, nepřispělo by to k našemu trvalému blahu. — Římanům 12:17–19.

⁷ V noci, kdy byl Ježíš Kristus zrazen a zatčen v Getsemanské zahradě, zdůraznil tuto myšlenku svým apoštolům. Vzhledem k situaci v zemi, mimo jiné také proto, že tam byla divoká zvířata, Židé často nosili zbraně, a při té příležitosti měli Ježíšovi apoštolové dva meče. (Lukáš 22:38) Co se stalo? Když viděli, jak násilně bylo překrouceno právo — jak Ježíš měl být uvězněn bez spravedlivého důvodu a pod pláštíkem tmy — apoštol Petr impulsivně vytasil meč a jednomu z těch mužů usekl ucho. Ježíš však odťaté ucho přiložil na jeho místo a řekl Petrovi: „Dej svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ (Matouš 26:52) I v dnešní době by mnozí lidé byli uchráněni předčasné smrti, kdyby se řídili touto radou. — Přísloví 24:21, 22.

SPRÁVNÝ NÁZOR NA SVĚTSKÉ AUTORITY

8. (a) Jak by se měli křesťané dívat na světské vládce podle slov v Římanům 13:1, 2? (b) Co je míněno prohlášením, že „jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem“?

⁸ Když apoštol Pavel psal křesťanům v Římě, byl Bohem inspirován, aby vysvětlil, jak se mají chovat ke světským autoritám neboli vrchnostem. Řekl: „Každá duše ať je podřízena vyšším mocem, neboť  není žádné moci kromě od Boha; stávající moci jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem. Proto ten, kdo odporuje moci, staví se proti Božímu zřízení; ti, kteří se staví proti němu, přivodí si odsouzení.“ (Římanům 13:1, 2) Znamená to, že Bůh dal moc těmto světským vládcům? Bible rozhodně odpovídá: Ne! (Lukáš 4:5, 6; Zjevení 13:1, 2) Existují však s jeho připuštěním a ,relativní postavení‘, které zaujímali během lidských dějin, bylo určeno Bohem. Jaké to je postavení?

9. Jak můžeme respektovat orgány státní moci, účastní-li se nesprávného jednání?

⁹ Citovaný biblický text říká, že to je „vyšší“ postavení. Proto nesmíme jednat s orgány státní moci neuctivě. Zákon, který uvádějí v platnost, nesmíme přehlížet. To neznamená, že bychom museli obdivovat jednotlivé osoby nebo že bychom schvalovali nějakou zkaženost, na které se snad podílejí. Má jim však být prokazována úcta pro úřad, který zastávají. — Titovi 3:1, 2.

10. Jak se máme dívat na placení daní a proč?

¹⁰ Světské zákony velkou měrou přispívají k dobru lidí. Pomáhají udržovat pořádek a zajišťují určitou míru ochran osob i jejich majetku. (Římanům 13:3, 4) Vlády se také obvykle starají o silnice, o zdravotnictví, požární ochranu, vzdělávání a o jiné služby, které jsou užitečné pro obyvatelstvo. Má se jim platit za tyto služby? Měli bychom platit daně? To je otázka, která je někdy vznášena se silným citovým zabarvením, protože daňové sazby bývají vysoké a veřejných fondů se často zneužívá. V době Ježíšovy pozemské služby měla tato otázka také politický přídech. Ježíš však nezastával názor, že by existující situace byla důvodem  k neplacení daní. Zmínil se o penězích, které dával razit římský císař, a řekl: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Matouš 22:17–21; Římanům 13:6, 7) Ježíš věděl, k čemu by mohlo snadno dojít, a proto nepodporoval myšlenku, že by si každý mohl sám určovat zákony.

11, 12. (a) Jak biblické texty, o nichž zde uvažujeme, ukazují, že musíme brát ohled ještě na další autoritu? (b) Co bys dělal, kdyby světští vládci vydali příkazy, jež by byly v rozporu s Božími požadavky, a proč?

¹¹ Musíme si však povšimnout, že podle Ježíšovy odpovědi není světský stát jedinou autoritou, kterou musíme brát v úvahu. „Vyšší moci“ nejsou vyšší než Bůh a ani mu nejsou rovné. Naopak, „jsou umístěny do svých relativních postavení Bohem“. (Římanům 13:1) Jejich autorita je omezena, není absolutní. Proto křesťané stáli často před kritickým rozhodnutím. Je to rozhodnutí, které musíš učinit i ty. Co uděláš, jestliže mocní lidé vyžadují pro sebe to, co patří Bohu? Koho poslechneš, jestliže zakáží to, co Bůh přikazuje?

¹² Apoštolové Ježíše Krista se rozhodli, že budou podporovat Jehovovu svrchovanou vládu, a proto s úctou, ale pevně vyjádřili své stanovisko členům jeruzalémského nejvyššího soudu: „Rozhodněte sami, zda je spravedlivé před Bohem poslouchat vás více než Boha. My však nemůžeme přestat mluvit o věcech, které jsme viděli a slyšeli . . . musíme poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi.“ (Skutky 4:19, 20; 5:29) Politické vlády snad mohou omezit počet lidí, kteří se smějí scházet. Mohou také zakázat určitou veřejnou činnost. Boží Slovo však nevyžaduje, že se Boží lid musí scházet k uctívání ve velkém počtu, a také neříká, že existuje jen jediný správný způsob, jak se  stýkat s lidmi a mluvit s nimi o Boží vůli. Kdyby naproti tomu přizpůsobení se úředním omezením znamenalo, že bychom vůbec nemohli plnit povinnosti, které nám uložil Bůh, co potom? Kdo může popřít, že by bylo správné „poslouchat Boha jako vládce spíše než lidi“?

13, 14. (a) Nač bychom měli dát pozor, aby se nestalo, že bychom neposlouchali světské zákony pouze z osobních důvodů? (b) Uveď pro to důvody ze Svatého písma.

¹³ To je něco docela jiného, než kdybychom nezávisle sledovali sobecké zájmy, místo abychom respektovali zákon. Pozorováno z osobního hlediska nám sice některé zákony mohou připadat neužitečné a zbytečně omezující. Máme však proto právo, abychom nerespektovali zákon? Jaké by to mělo následky, kdyby každý respektoval jen ty zákony, které by pro sebe považoval za užitečné? To by vedlo k anarchii.

¹⁴ Jestliže někdo úmyslně přehlíží autoritu a dělá to, co se mu líbí, jen protože jeho jednání snad nepovede ihned k trestu, vystavuje se vážnému nebezpečí. Takové nedbání zákona se snad nejdříve týká jen poměrně nevýznamných věcí, ale člověk, který za to není potrestán, může se osmělit k většímu přečinu a pak se dostane na špatnou cestu. Kazatel 8:11 o tom říká: „Protože rozsudek proti zlému skutku nebyl ihned vykonán, srdce lidských synů se plně naklonilo k činění zlého.“ Jaký je skutečný důvod, proč posloucháme zákon? Mělo by to být jen ze strachu před trestem za neposlušnost? Křesťané by měli mít daleko silnější pohnutku; apoštol Pavel ji nazýval ,naléhavým důvodem‘ — a tím je touha po čistém svědomí. (Římanům 13:5) Jestliže člověk školil své svědomí v souladu s Písmem, ví, že kdyby začal jednat nezákonně,  postavil by se „proti Božímu zřízení“. Bez ohledu na to, zda jiní lidé vědí, co děláme, Bůh to ví a naše vyhlídky na budoucí život závisí na něm. — 1. Petra 2:12–17.

15. (a) Čím by se měl člověk dát vést ve svém postoji k učiteli nebo zaměstnavateli? (b) Vlivu jakého ducha tím unikneme?

¹⁵ Totéž platí o postoji mladého člověka k jeho učiteli a o postoji dospělého k jeho světskému zaměstnavateli. Skutečnost, že mnozí lidé kolem nás dělají špatné věci, by neměla být pro nás rozhodující. Je lhostejné, zda učitel nebo zaměstnavatel ví, co děláme. Otázka zní: Je to správné? Co se líbí Bohu? Učitelé ve škole jsou v podstatě zástupci světských úřadů, jsou to nástroje ,vyšších mocí‘, a proto si zaslouží úctu. Pokud jde o světské zaměstnavatele, Bible radí, abychom se jim ,líbili . . . a projevovali zcela dobrou věrnost, abychom ve všem zdobili učení našeho Záchrance, Boha‘. (Titovi 2:9, 10) Takovým jednáním ukazujeme, že jsme nepodlehli vlivu satana, jehož duch „nyní působí v synech neposlušnosti“. Místo toho skutečně přispíváme k pokojným vztahům ke svým bližním. — Efezským 2:2, 3.

AUTORITA V RODINĚ

16. Jaký požadavek pro harmonický rodinný život je uveden v 1. Korintským 11:3?

¹⁶ Jinou oblastí, kde jsou velmi žádoucí pokojné vztahy, je rodinný kruh. Příliš často zde chybí takové zdravé poměry, takže vzájemné vztahy členů rodiny jsou narušeny a často dochází i ke zhroucení rodinného společenství. Co je možno učinit ke zlepšení situace? Základním požadavkem je úcta k Jehovovu uspořádání pro vedení prostřednictvím hlavy. Toto  uspořádání je zapsáno v 1. Korintským 11:3 a zní: „Hlavou každého muže je Kristus; hlavou pak ženy je muž; hlavou pak Kristovou je Bůh.“

17. (a) Jaké je postavení muže vzhledem k zásadě o vedení prostřednictvím hlavy? (b) Jaký vynikající příklad dal Kristus pro postavení manžela jako hlavy?

¹⁷ Povšimni si, že výrok začíná postavením muže a že v první řadě nezdůrazňuje jeho postavení hlavy, ale upozorňuje na skutečnost, že podle Jehovova uspořádání věcí je zde někdo, u koho by měl muž hledat vedení, někdo, jehož příklad by měl následovat. Kristus je hlavou muže a ve svém jednání se svým sborem, který přirovnal k nevěstě, Kristus ukázal způsob, jak může manžel úspěšně plnit své postavení hlavy. Jeho krásný příklad působí, že jej jeho následovníci ochotně napodobují. Ježíš vůči nim nejednal panovačně, nebyl přísný ani náročný, ale byl „mírné povahy a pokorný v srdci“, takže jeho následovníci nalezli občerstvení pro své duše. (Matouš 11:28–30) Ponižoval je snad pro jejich nedostatky? Naopak, položil svůj vlastní život, aby je očistil od hříchů. (Efezským 5:25–30) Jaké je to požehnání, jestliže je v rodině muž, který se upřímně snaží řídit se tímto příkladem!

18. (a) Jak může manželka ukázat, že respektuje autoritu svého manžela? (b) Jak mají děti projevovat úctu ke svým rodičům a proč?

¹⁸ Pokud má rodina takové vedení, není pro ženu obtížné, aby vzhlížela ke svému manželovi a aby děti ochotně poslouchaly své rodiče. Avšak také žena a děti mohou velmi přispět k rodinnému štěstí. Jestliže se manželka pilně stará o domácnost, přijímá rozhodnutí svého manžela a napomáhá k jejich úspěšnému  splnění, pak dokazuje, že ,má před svým manželem hlubokou úctu‘. Je tomu tak i ve tvé domácnosti? (Efezským 5:33; Přísloví 31:10–15, 27, 28) Jestliže děti ochotně poslouchají otce a matku, dokazuje to, že ctí své rodiče, a právě to Bůh vyžaduje. (Efezským 6:1–4) Nemyslíš, že v takové rodině je daleko více pokoje a že tam panuje mnohem silnější pocit osobní bezpečnosti než v domácnosti, kde úcta před autoritou chybí?

19. Co budeš dělat, jestliže jsi jediný z rodiny, kdo se chce dát vést Božím slovem?

¹⁹ Můžeš přispět k tomu, aby se i tvá domácnost stala takovým místem. Bez ohledu na to, zda se členové tvé rodiny rozhodnou respektovat Jehovovy cesty, nebo ne, ty to můžeš učinit. Potom snad budou ostatní členové rodiny jednat podle tvého znamenitého příkladu. (1. Korintským 7:16; Titovi 2:6–8) I kdyby to nečinili, tvůj způsob jednání je přece důkazem tvé víry, že Boží cesty jsou správné, a to má nemalou cenu. — 1. Petra 3:16, 17.

20, 21. (a) Jak Bible ukazuje, že autorita manžela a rodičů není absolutní? (b) Před jakým rozhodnutím může proto stát křesťanská manželka nebo věřící děti a z jaké pohnutky by měly jednat?

²⁰ Pamatuj na to, že celý systém, podle něhož má být uplatňována autorita v rodině, pochází od Boha. Nemůžeme jej tedy nechat bez povšimnutí. Proto byl ženám dán pokyn, aby byly poddány svým manželům, „jak se to sluší v Pánu“. A dětem je dána rada, aby poslouchaly své rodiče, „neboť je to libé v Pánu“. (Kolosenským 3:18, 20) To znamená, že autorita manžela nad manželkou a autorita rodičů nad dětmi je relativní. Jestliže manžel nebo rodiče jsou nevěřící, snad se jim tato myšlenka nejprve nebude líbit. A přece ve skutečnosti působí k jejich blahu, protože  přispěje k tomu, že věřící bude spolehlivější a bude projevovat větší úctu.

²¹ Kdyby ovšem manžel vyžadoval od své manželky, aby udělala něco, co se ,nesluší v Pánu‘, může projevit žena svým způsobem jednání, zda se ,bojí pravého Boha‘, nebo ne. (Kazatel 12:13) Stejně je tomu i u dětí, jsou-li dosti staré, aby mohly rozumět Božímu slovu a poslouchat je: kdyby si jejich rodiče nepřáli stejným způsobem sloužit Jehovovi, musí děti samy rozhodnout, zda projeví věrnou oddanost Bohu nebo zda chtějí sdílet úděl svých rodičů, kteří jednají jinak. Jsou v sázce jejich vyhlídky na věčný život. (Matouš 10:37–39) Takové děti však vedle své první povinnosti, kterou mají vůči Bohu, měly by být „ve všem“ poddajné, i kdyby to znamenalo, že musí dělat něco, co se jim nelíbí. (Kolosenským 3:20) Jestliže tak jednají, mohou tím svým rodičům pomoci, aby také přijali Jehovovo opatření k záchraně. Jestliže pohnutkou člověka není neposlušnost, která by byla výsledkem nezávislého ducha, ale věrná oddanost Jehovovi a jeho spravedlivým cestám, pak je to skutečně „libé v Pánu“.

V KŘESŤANSKÉM SBORU

22, 23. (a) Co dělají křesťanští dozorci pro členy sboru? (b) Jaký bychom k nim měli proto mít postoj, jak je to řečeno v Židům 13:17?

²² Týž duch věrné oddanosti Jehovovi by se měl zrcadlit i v našem postoji k jeho křesťanskému sboru a k těm, kteří se starají o jeho zájmy. Jehova se postaral o to, aby ve sboru byli dozorci, kteří mají pást „stádo“. Nedostávají za svou práci žádný plat, ale spíše se místo toho sami vydávají, protože mají vřelý  zájem o blaho svých křesťanských bratrů a sester. (1. Tessalonicenským 2:8, 9) Pomáhají sboru, aby vykonával zvláštní práci, která mu byla svěřena, totiž kázání dobrého poselství o království. Starají se také o blaho jednotlivých členů sboru a pomáhají jim, aby se naučili uplatňovat biblické zásady ve svém každodenním životě. Dále, jestliže některý člen sboru sice ví, co Bůh vyžaduje, ale setrvává úmyslně ve špatném jednání vážného druhu, odpovědní dozorci se postarají o to, aby byl vyloučen a aby tak ostatní ve sboru byli uchráněni před škodlivým vlivem. — 1. Korintským 5:12, 13.

²³ Oceňujeme toto Jehovovo laskavé opatření, jímž je zajištěn duch pokoje uprostřed jeho lidu, a proto bychom si měli vzít k srdci napomenutí, které najdeme v Židům 13:17 a jež zní: „Poslouchejte ty, kteří mezi vámi přejímají vedení, a buďte poddajní, neboť oni bdí nad vašemi dušemi jako ti, kteří budou vydávat počet, aby to činili s radostí a ne se vzdycháním, neboť to by vám bylo ke škodě.“

24, 25. (a) Jak by mělo to, co učí starší, ovlivňovat náš názor na ně? (b) Kdy a kde bychom měli uplatňovat to, co jsme se naučili z Bible? Proč?

²⁴ Poslouchat „ty, kteří . . . přejímají vedení“ neznamená však líbit se pouze lidem. Bible zdůrazňuje, že základní důvod, proč si dozorci neboli starší zaslouží úctu, je ten, že učí „Boží slovo“. (Židům 13:7; 1. Timoteovi 5:17) O tomto slovu je v Židům 4:12, 13 napsáno: „Boží slovo je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce. A není stvoření, které by nebylo zjevné jeho zraku, ale všechny  věci jsou obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty.“

²⁵ Toto „Boží slovo“ skutečně zjevuje, co je člověk ve svém nitru. Ukazuje rozdíl mezi tím, čím se snad člověk zdá být, a mezi skutečnými pohnutkami, které jej vedou k určitému způsobu mluvení a jednání. Jestliže má někdo skutečně víru v Boha a vede jej vřelá touha líbit se svému stvořiteli, pak nezačne jednat špatně, když je mimo dohled starších sboru. Také nezačne jednat nějakým nebiblickým způsobem jen proto, že takové jednání není započítáno mezi vážné přestupky, za které by člověk byl vyloučen ze sboru. Touží, aby nehřešil, ale aby správně zrcadlil „Boží slávu“. (Římanům 3:23) Na druhé straně, jestliže má někdo sklon brát na lehkou váhu jakoukoli radu z Božího slova, měl by pečlivě prozkoumat, jaký je skutečně jeho postoj k Bohu. Podobá se člověku, o němž žalm 14:1 říká: „Nerozumný řekl [nikoli veřejně, ale] ve svém srdci: ,Jehova není.‘ “?

26, 27. (a) Proč je důležité brát vážně každý Jehovův ,výrok‘? (b) Jak to zapůsobí na náš život, projevujeme-li tímto způsobem úctu k autoritě?

²⁶ Když byl Ježíš Kristus pokoušen ďáblem, pevně prohlásil: ,Člověk má žít z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.‘ (Matouš 4:4) Jsi o tom také tak pevně přesvědčen? Věříš, že ,každý výrok‘ Jehovův je důležitý a že žádný nesmíme přehlížet? Nestačí, jestliže posloucháme jen některé z Jehovových požadavků, zatímco jiné považujeme za nedůležité. Buď podporujeme právoplatnost Jehovovy svrchované vlády, nebo se ve sporné otázce stavíme na ďáblovu stranu tím, že si sami určujeme měřítka pro to, co je správné a co nesprávné. Šťastní jsou ti, kteří  ukazují, že opravdu milují Jehovův zákon. — Žalm 119:165.

²⁷ Takoví lidé nepřipustí, aby se dostali do zajetí světského ducha, který působí rozdělení. Také si nedovolí účastnit se hanebného jednání lidí, kteří odložili jakékoli mravní zábrany. Hluboká úcta k Jehovovi a k jeho spravedlivým cestám působí, že jsou ve svém životě pevní.

[Studijní otázky]