Co Bůh vykonal až do dnešního dne?
6. kapitola
Co Bůh vykonal až do dnešního dne?
1. (a) Co mají lidé na mysli, když říkají: „Bůh je mrtev“? (b) Souhlasíš s nimi?
NĚKTEŘÍ lidé, zvláště náboženští představitelé, říkají v posledních letech, že „Bůh je mrtev“. Chtějí tím říci, že Bůh neexistuje? Většinou nikoli. Obvykle tím pouze zdůrazňují, že podle jejich názoru Bůh nemá aktivní zájem o zemi a že nic nečiní, pokud jde o problémy, které znepokojují lidstvo. Pravdou však je, že Bůh skutečně žije a že se o zemi opravdu stará. Snad neučinil to, co od něho lidé očekávali, neznamená to však, že nevykonal nic. Ve skutečnosti působí ve prospěch lidstva od počátku lidských dějin až do dnešního dne.
2. Jak krátký život člověka ovlivňuje v tomto ohledu jeho myšlení?
2 Jedním z důvodů, proč mají někteří lidé pocit, že „Bůh je mrtev“, je krátkost lidského života. Člověk je proto netrpělivý, chtěl by něčeho dosáhnout v tom krátkém čase života, který je mu dán. Někdy vyjde najevo, že jeho úsilí je předčasné a že proto nelze dosáhnout vytouženého cíle. V jeho myšlení však převládá přání, aby viděl výsledky již za svého života. Na základě tak omezených lidských zkušeností potom člověk nesprávně posuzuje Boha.
3. Jak délka Jehovova života působí na jeho schopnost řešit situace v době, která je nejvhodnější?
3 Jehova naproti tomu žije navždy. (Žalm 102:24; [102:25, KB]; Izaiáš 44:6) Nemusí být netrpělivý. Má přehled o situaci a může přesně vědět, kde v proudu času způsobí jeho skutky největší dobro těm, jichž se týkají, a kdy také nejlépe přispějí k úspěšnému vývoji jeho předsevzetí. (Izaiáš 40:22; 2. Petra 3:8, 9) Právě to Jehova až do dnešního dne činil.
JAK SE BŮH ZJEVIL
4. Co je podle Jehovova prohlášení jeho záměrem a jaké poznání proto opatřil lidstvu?
4 Jehova oznámil svůj záměr, že opatří všemu stvoření spravedlivou správu, jež umožní lidem, aby žili v míru a jednotě a aby se těšili z úplného bezpečí. (Efezským 1:9, 10; Přísloví 1:33) Bůh však nikoho nenutí, aby mu sloužil. Pod svou správu shromažďuje pouze ty, kteří ochotně uznají jeho postavení a milují jeho panství. Aby vytvořil základ pro celý svět lidí, kteří by žili v souladu s jeho požadavky, oznámil Bůh lidstvu měřítka a zásady své spravedlivé správy a dal jim také poznání o tom, jak tato správa působí. Zároveň umožnil lidem, aby získali životně důležité poznání o samotném Bohu a o jeho osobních vlastnostech. — Jan 17:3.
5. Co se můžeme dovědět o Bohu z jeho stvořitelského díla?
5 Jehova je duch, a proto jej samozřejmě lidé nemohou vidět. Jak tedy způsobil, aby lidé z masa a krve těmto věcem porozuměli? O stvořitelových vlastnostech se můžeme mnoho dovědět z jeho stvořitelského díla. (Římanům 1:20) Podivuhodný vzájemný vztah životních procesů na zemi je svědectvím o jeho moudrosti. Ohromná síla, jež se projevuje v oceánech, v počasí a v ovládaném pohybu nebeských těles, dokazuje jeho všemohoucnost. (Job 38:8–11, 22–33; 40:2; 39:32, KB) Také rozmanitá potrava, kterou poskytuje země, a krása květin, ptáků, východu i západu slunce i hravého dovádění zvířat, to vše mluví o stvořitelově lásce k lidstvu a o tom, že si přeje, abychom se radovali ze života. Tím však nekončí Boží zjevení o jeho osobě.
6. (a) Jak dal Bůh zvláštní zjevení své vůle? (b) Jakým jiným způsobem Bůh zjevil člověku své zásady a vlastnosti?
6 Při různých příležitostech také mluvil z nebes, někdy osobně a jindy prostřednictvím andělů. Tak postupně seznámil člověka se svými spravedlivými měřítky a se svou vůlí. Učinil to u hory Sinaj na arabském poloostrově, kde mluvil k miliónům shromážděných Izraelitů způsobem, který vzbuzoval bázeň. (2. Mojžíšova 19:16–19; 20:22) Potom byl po mnoho staletí ve spojení s lidmi prostřednictvím svých proroků a vedl je, aby zapsali zjevení o jeho vůli. (2. Petra 1:21) Kromě toho Bůh uznal za dobré zjevit své zásady a vlastnosti tím, jak jednal se svým lidem, a tak připojil ke svému inspirovanému zaznamenanému Slovu potěšující lidské zkušenosti. Oč poučnější, přesvědčivější a působivější je, můžeme-li nejen slyšet a číst Boží prohlášení o jeho záměru, ale také v nesmazatelné historické zprávě nacházet příklady, které nám umožňují porozumět jeho vůli vzhledem k nám. (1. Korintským 10:11) Co odhaluje tato zpráva?
7. (a) Jak Bůh ukázal, že nebude navždy trpět nespravedlnost? (b) Co bychom měli dělat, jestliže se dovídáme, jak Bůh pohlíží na takové jednání?
7 Poskytuje člověku důkaz, že Bůh netrpí nespravedlnost navždy. Je pravda, že připustil, aby Adamovi potomci šli svou vlastní cestou a tak dokázali nezvratnou skutečnost, že člověk není schopen sám sobě úspěšně vládnout. Bůh však neponechal lidi bez důkazu, že odsuzuje jejich nespravedlivé cesty. Ve dnech Noemových například způsobil potopu, protože ,země byla naplněna násilím‘. (1. Mojžíšova 6:11–13) Zničil města Sodomu a Gomoru, jejichž obyvatelé byli pohlavně zvrácení. (1. Mojžíšova 19:24; Juda 7) Způsobil, že izraelský národ, který tvrdil, že mu slouží, musel odejít do vyhnanství, protože se choval nevěrně. (Jeremiáš 13:19, 25) Když se dovídáme, jak se Bůh dívá na takové chování, máme příležitost učinit změny ve svém životě, abychom prokázali lásku ke spravedlnosti. Chceme to učinit?
8. Až Bůh způsobí zničení, budou existovat lidé, kteří je přežijí? Znázorni to.
8 Biblická zpráva zjevuje člověku další velmi důležitou myšlenku, že totiž Bůh neodstraní spolu se zlými také spravedlivé. Ve světaširé potopě Bůh nezničil Noema, který byl ,kazatelem spravedlnosti‘, ale ušetřil jej spolu se sedmi ostatními. (2. Petra 2:5) A než začal pršet oheň a síra na Sodomu, byl umožněn útěk spravedlivému Lotovi a členům jeho domácnosti. — 1. Mojžíšova 19:15–17; 2. Petra 2:7.
9, 10. (a) Jak na tebe působí Jehovovo jednání s jeho izraelským lidem, zvláště skutečnost, že je vždy znovu nabádal, aby se odvrátili od špatnosti? (b) Co jiného se ještě z těchto zpráv dovídáme o Bohu kromě skutečnosti, že je trpělivý?
9 Co učinil Bůh, když se ukázalo, že izraelský lid, který s ním byl ve smluvním poměru, je mu nevěrný? Nezavrhl jej ihned. Prostřednictvím svého proroka Jeremiáše mu řekl: „Stále jsem k vám posílal své služebníky proroky, denně jsem se časně pozvedal a posílal jsem je.“ Ale oni nenaslouchali. (Jeremiáš 7:25, 26) I v době, kdy se již přiblížilo skutečné obklíčení a zničení Jeruzaléma, mluvil Jehova prostřednictvím svého proroka Ezechiele slova: „ ,Cožpak mám vůbec potěšení ve smrti někoho zlého,‘ je výrok [svrchovaného] Pána Jehovy, ,a ne v tom, aby se odvrátil od svých cest a skutečně zůstal naživu? . . . Obraťte se proto a zůstaňte živi.‘ “ — Ezechiel 18:23, 32.
10 Co tedy vidíme? Vidíme, že Jehova projevil velkou trpělivost s lidstvem, a to způsobem, který se hluboce dotýká srdce lidí majících smysl pro spravedlnost. Zároveň nám svým způsobem jednání důrazně vštěpuje svou lásku ke spravedlnosti a ukazuje nám, jak je důležité žít v souladu s jeho požadavky.
11. (a) Co Jehova prohlásil v Edenu o svém předsevzetí? (b) Co Bůh činil od té doby?
11 Vyniká ještě jiná základní skutečnost: vidíme, že Bůh od počátku sledoval určitý záměr ve všem, co činil, a nikdy se nestalo, že by nejednal, jestliže splnění jeho záměru vyžadovalo určitý čin. Svůj základní záměr vyjádřil již v Edenu, i když záhadnými slovy. Když Jehova vynesl rozsudek nad satanem, předpověděl, že satan bude mít příležitost vzbudit své „semeno“, totiž osoby, které budou projevovat jeho vlastnosti a činit jeho vůli. Předpověděl také, že vzejde i jiné „semeno“, spravedlivý osvoboditel. Ten zasadí smrtelnou ránu prahadu, který je nazýván ,ďábel a satan‘, a tak osvobodí lidstvo od jeho zlého panství. (1. Mojžíšova 3:15; Zjevení 12:9) Když Jehova tímto způsobem vyjádřil svůj záměr, přistoupil k určitým přípravám pro to, aby byla správa pozemských záležitostí nakonec svěřena zaslíbenému „semeni“. Přípravné dílo vyžadovalo čas, jak ještě uvidíme.
PROČ JEDNAL ZVLÁŠTĚ S IZRAELEM
12, 13. (a) Proč si Bůh vybral izraelský lid a dal své zákony pouze tomuto jedinému národu? (b) Co tedy můžeme poznat z dějin Izraele a z dějin jiných národů?
12 Dávno předtím, než vznikly dnešní národy, vybral si Bůh národ, který měl být po celá staletí jeho vlastním lidem. Proč? Aby poskytl živé znázornění účinku svých spravedlivých zásad. Izraelský národ se skládal z potomků Abrahama, muže, který projevil velkou víru ve stvořitele. Jehova těmto potomkům řekl: „Jehova vám projevil náklonnost, takže si vás vybral, ne proto, že byste byli nejpočetnější ze všech národů, neboť jste byli nejmenší ze všech národů. Ale protože vás Jehova miloval a protože dodržel výrok přísahy, kterou přísahal vašim předkům.“ — 5. Mojžíšova 7:7, 8; 2. Královská 13:23.
13 Když Jehova osvobodil Izraelity z egyptského otroctví, přivedl je k hoře Sinaj a tam jim nabídl, aby s ním vstoupili do smluvního vztahu. Odpověděli: „Jsme ochotni dělat všechno, co Jehova mluvil.“ (2. Mojžíšova 19:8) Potom jim Jehova dal své předpisy a soudcovská rozhodnutí. Tím byli odděleni od všech ostatních národů a dostali podrobné poučení o Božích spravedlivých měřítkách pro lidi. (5. Mojžíšova 4:5–8) Izraelské dějiny nám proto poskytují zprávu o tom, co se stane, jestliže lidé poslouchají nebo neposlouchají Boží moudré, spravedlivé zákony. Dějiny jiných národů jsou k tomu zároveň protikladem, neboť ukazují, kam vedou cesty těch, kteří žijí bez Božího zákona.
14. (a) Dopustil se Bůh bezpráví vůči neizraelským národům tím, že nezasahoval do jejich záležitostí? (b) Jak měli přece užitek z Boží nezasloužené dobrotivosti?
14 Co lze říci o těchto jiných národech? Šly po své vlastní cestě a volily si vlastní vládní formy. Lidé těchto národů nebyli zcela zbaveni všech dobrých vlastností. Stále ještě měli svědomí, které je někdy vedlo k jednání, jímž projevovali lidumilný zájem o své bližní. (Římanům 2:14; Skutky 28:1, 2) Zdědili však hřích a zavrhli božské vedení a proto v podstatě sledovali sobecké zájmy. To vedlo ke krutým válkám a zvráceným zvykům, jimiž uspokojovali své sobecké vášně. (Efezským 4:17–19) Bůh nenese odpovědnost za těžkosti, které si způsobili. Sami se rozhodli pro svůj způsob života. Bůh přitom nezasahoval, s výjimkou případů, kdy jejich činy byly v rozporu s uskutečňováním jeho záměru. Ze své nezasloužené dobrotivosti jim však dovoloval, aby se radovali ze slunce a deště, krás jeho stvoření a plodů země. — Skutky 14:16, 17.
15. Jaké opatření Bůh učinil pro to, aby nakonec mohli lidé z těchto národů obdržet požehnání?
15 Jehova také těmto národům ponechal možnost patřit k těm, kteří nakonec obdrží požehnání prostřednictvím zaslíbeného ,semene‘. Abrahamovi bylo řečeno, že „semeno“ vzejde z jeho rodu; a o tom, k čemu to povede, Jehova řekl: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země, protože jsi naslouchal mému hlasu.“ (1. Mojžíšova 22:18) Vidíme tedy, že Jehova sice jednal výlučně s Izraelem, ale nestranicky plnil svůj záměr, aby později požehnal ostatním národům, ačkoli ty o tom nic nevěděly. — Skutky 10:34, 35.
16. (a) Co Bůh činil po celou tu dobu ve spojení se zaslíbením o ,semeni‘? (b) Kdo byl tímto zaslíbeným ,semenem‘?
16 V době, kdy Jehova jednal s tělesným Izraelem, poskytl mnohá životně důležitá proroctví, která měla umožnit věřícím lidem, aby poznali zaslíbené „semeno“, Jehovova Pomazaného, až konečně přijde. Bylo přesně řečeno, jaká bude jeho rodová linie — z kmene Juda a z domu Davidova. (1. Mojžíšova 49:10; Žalm 89:36, 37) Bylo oznámeno i jméno jeho rodiště, Betléma. (Micheáš 5:2) Staletí předem bylo ukázáno, ve které době má být jako dospělý muž pomazán a tak se stát Mesiášem. (Daniel 9:24–27) Byly předstíněny jeho kněžské služby pro lidstvo a také skutečnost, že obětuje sám sebe a tak otevře lidem ze všech národů cestu, aby mohli získat příležitost k věčnému životu, až přijde Boží den soudu. (Židům 9:23–28) Když tedy přišel ustanovený čas, všechny okolnosti nezvratně ukazovaly, že Ježíš Kristus je ten, jehož Jehova poslal jako zaslíbené „semeno“, jako toho, jehož prostřednictvím má být nakonec poskytnuto požehnání celému lidstvu. — Galatským 3:16, 24; 2. Korintským 1:19, 20.
PŘÍPRAVA VLADAŘŮ PRO LIDSTVO
17. Co chtěl Bůh způsobit prostřednictvím Ježíše a jak to bylo zdůrazněno v době Ježíšova narození?
17 Zde tedy byl ten, jehož prostřednictvím Bůh poskytne lidstvu mír. Před jeho narozením řekl Boží anděl jeho matce Marii, že jejímu synu bude dáno věčné království. Pastýřům v blízkosti Betléma bylo oznámeno jeho narození a oni pak slyšeli, jak množství nebeských vojsk chválí Boha a říká: „Sláva Bohu nahoře ve výšinách a pokoj na zemi mezi lidmi dobré vůle.“ — Lukáš 1:31–33; 2:10–14.
18. (a) Jak dalece mu jeho zkušenosti na zemi sloužily jako příprava pro královský a kněžský úřad? (b) Jaký účinek měla jeho smrt na možnost dosáhnout míru?
18 Uvažujme o tom, jaká dobrodiní vyplývají z toho, že tento budoucí nebeský král žil na zemi. Jako člověk poznal problémy lidí a porozuměl jim. Žil a pracoval s lidmi, sdílel jejich strasti a osobně prožíval nejrůznější těžkosti. V největších zkouškách prokázal věrnou oddanost Jehovovi a lásku ke spravedlnosti. Tím vším jej Bůh připravoval pro úřad krále nad nebem i zemí a pro úřad nejvyššího kněze, který má lidem poskytnout životodárná dobrodiní. (Židům 1:9; 4:15; 5:8–10) Obětí svého vlastního života otevřel Ježíš Kristus navíc lidem cestu k obnovení pokojných vztahů s Bohem. — 1. Petra 3:18.
19. (a) Jak víme, že Ježíš byl vzkříšen a vystoupil do nebe? (b) Co činil vzhledem ke své královské moci po svém návratu do nebe?
19 Po jeho smrti jej Bůh opět vzkřísil k životu a postaral se o to, aby více než pět set lidí dosvědčilo, že se tato událost skutečně stala. (1. Korintským 15:3–8) Potom, o čtyřicet dní později, vystoupil Ježíš do nebe a zmizel zrakům svých učedníků, kteří tomu přihlíželi. (Skutky 1:9) Z nebe potom projevoval svou královskou moc vůči svým vlastním věrným následovníkům a dobrodiní jeho panství způsobilo, že se výrazně odlišovali od ostatních lidí. Přišel však tehdy ustanovený čas, kdy měl dostat královskou moc nad národy? Nikoli, protože bylo nutno věnovat pozornost jiným věcem v Božím velkém programu. — Židům 10:12, 13.
20. Jaké nové dílo zahájil Ježíš na zemi pro své učedníky?
20 Po celé zemi muselo být vykonáno velké dílo. Před smrtí a vzkříšením Ježíše Krista nevycházeli žádní Izraelité, aby jako kazatelé obraceli na víru jiné národy, ačkoli každý, kdo chtěl uctívat Jehovu, mohl vždy dostat požehnání ve spojení s Izraelem. (1. Královská 8:41–43) Se vznikem křesťanství však začalo nové dílo. Ježíš Kristus sám dal jako první příklad v Izraeli. Když byl ještě se svými učedníky, předtím než vystoupil do nebe, řekl jim: „Budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak i v celé Judeji a v Samaří a do nejvzdálenější části země.“ — Skutky 1:8.
21. Co Bůh působil tímto vydáváním svědectví, jestliže nemělo sloužit k obrácení světa?
21 Mělo to vést k obrácení světa? Nikoli. Dílo, které mělo být vykonáváno až do „skonávání systému věcí“, bylo spíše to, co Ježíš ukázal ve svém podobenství o „nebeském království“: dílo shromažďování ,synů království‘. Ano, museli být vybráni ostatní členové budoucí královské vlády. (Matouš 13:24–30, 36–43) Každý, kdo čte Křesťanská řecká písma, může snadno vidět, že od letnic roku 33 n. l. byla věřícím předložena naděje, že se budou moci s Ježíšem Kristem podílet na jeho královské vládě v nebi. — 2. Timoteovi 2:12; Židům 3:1; 1. Petra 1:3, 4.
22. (a) Jaké vlastnosti musí mít podle Božích požadavků ti, kteří mají naději, že zdědí nebeské království? (b) Byl tedy výběr činěn ve spěchu?
22 Vybírání těchto budoucích spoluvládců nad lidstvem vyžadovalo čas. Proč? Protože tato naděje, jež byla cennější než nejkrásnější drahokamy, měla být nabídnuta lidem všech národů. Mnozí sice předstírali, že ji přijímají, ale pouze málo z nich dokázalo, že jsou skutečně věrnými následovníky Božího Syna. (Matouš 13:45, 46; 22:14) Museli odpovídat vysokým požadavkům. Křesťané nežili jako národnostní skupina, odděleni od jiných lidí, jak tomu bylo u tělesných Izraelitů. Proto byla jejich víra a vytrvalost vystavena těžké zkoušce. Byli jako cizinci ve světě, protože zastávali odlišný způsob života, takový, který odpovídá Božím spravedlivým zásadám. (1. Petra 2:11, 12) Aby mohli být schváleni, musí zůstat čistí od nemravných a zkažených zvyků okolního světa. (1. Korintským 6:9, 10) Zda jsou skutečně ,Božími syny‘, musí být patrné z toho, že jsou „pokojní“, neúčastní se válek národů a neodplácejí, jsou-li pronásledováni pro svou víru. (Matouš 5:9; 26:52; Římanům 12:18, 19) Vyžaduje se od nich, aby projevovali neochvějnou věrnou oddanost Boží vládě a aby se neprojevovali jako zastánci lidských politických vlád, o kterých Bible mluví jako o ,zvířatech‘. (Zjevení 20:4, 6) Z toho důvodu, a také proto, že se pevně drželi jména Ježíše Krista jako Božího pomazaného krále, stali se „předmětem nenávisti všech národů“. (Matouš 24:9) Ti, kteří mají být spolu s Kristem nebeskými vládci lidí, nebyli proto vybíráni ve spěchu.
23. (a) Kolik osob má být spojeno s Kristem v tomto nebeském správním sboru? (b) Z jakých lidí byli vybíráni a proč?
23 Výběr nevyžadoval tolik času proto, že by snad počet vyvolených byl velký. Podle Svatého písma omezil Bůh počet členů tohoto vybraného správního sboru pod vedením Ježíše Krista na 144 000 osob. (Zjevení 14:1–3) Bůh je však vybíral pečlivě. Byli vzati „z každého kmene a jazyka a lidu a národu“. (Zjevení 5:9, 10) Jsou mezi nimi lidé ze všech společenských vrstev, muži a ženy, lidé, kteří rovněž měli nejrůznější lidské problémy. Když oblékali novou křesťanskou osobnost, museli řešit a překonávat mnoho těžkostí, takže prostě neexistuje problém, kterému by někdo z nich nemusel kdysi čelit. (Efezským 4:22–24; 1. Korintským 10:13) Můžeme se z toho skutečně radovat, protože nám to poskytuje záruku, že to budou soucitní a milosrdní králové a kněží, kteří jsou schopni poskytovat pomoc mužům i ženám všeho druhu a pomáhat jim, aby využili Božího opatření k získání věčného života.
24. Co lze říci o miliónech jiných lidí, kteří v té době žili a umírali a z nichž mnozí neznali Bibli?
24 Co říci o lidech, kteří stojí mimo tento křesťanský sbor? Po celý ten čas Bůh nezasahoval do vládních záležitostí světa. Připustil, aby lidé šli cestou, kterou si zvolili. Milióny lidí žily a zemřely a mnozí z nich nikdy neslyšeli o Bibli ani o Božím království. Bůh však na ně nezapomněl. Činil opatření pro dobu, o které řekl apoštol Pavel tehdejšímu římskému místodržiteli slova: „Mám naději v Bohu . . . , že nastane vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ (Skutky 24:15) Potom, v příznivých podmínkách Božího nového pořádku, dostanou příležitost, aby poznali Jehovovy cesty a rozhodli se, jaké stanovisko zaujmou ve sporné otázce universální svrchovanosti. Pokud dokáží, že milují spravedlnost, budou moci žít navždy.
V DOBĚ, KDY SE PŘIBLIŽUJE „KONEC“
25, 26. (a) Jaká další moc měla být dána Kristu v určité době a vůči komu měl podniknout kroky? (b) Jak to mělo ovlivnit poměry na zemi?
25 Před příchodem tohoto nového pořádku měly nastat vzrušující události. Bible předpověděla závažnou změnu ve světových záležitostech. Ježíš Kristus měl být dosazen na trůn jako král, aby vládl nejen nad svými vlastními učedníky, ale aby s autoritou podnikl kroky vůči celému světu. V té době mělo v nebi zaznít prohlášení: „Království světa se stalo královstvím našeho Pána a jeho Krista a bude vládnout jako král po celou věčnost.“ (Zjevení 11:15) Když dostal Ježíš od Boha zmocnění, aby podnikl kroky vůči svým nepřátelům, měl nejprve vystoupit proti samotnému „vládci světa“, proti satanu ďáblu, a jeho démonům. (Jan 14:30) Tyto zlé síly měly být svrženy z nebes a omezeny do okolí země. Co to mělo mít za následek?
26 Prorocký popis těchto událostí, jak jej nacházíme ve Zjevení, mluví o tom, že byl slyšet hlas z nebe, který říkal: „Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období.“ (Zjevení 12:12) Mezi národy měl nastat dosud nebývalý zmatek, ale konec neměl přijít ihned.
27. (a) Jaké velké dílo dělení mělo probíhat v době, kdy se bude blížit „konec“ a jak? (b) Jak velké bude předpověděné zničení světa?
27 To měla být doba, ve které mělo probíhat velké dílo dělení. Pod vedením Ježíše Krista, který sedí na svém nebeském trůnu, měli jeho věrní následovníci postupovat v kázání ,tohoto dobrého poselství o království‘ po celé obydlené zemi na svědectví všem národům. (Matouš 24:14; 25:31–33) Všude měla být lidem poskytnuta příležitost, aby projevili svůj postoj vůči božské vládě. Až to bude vykonáno, potom „přijde konec“, jak to Ježíš vysvětlil. Bude „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude“. (Matouš 24:21) Již nikdy se lidé nebudou ptát: „Co Bůh vykonal až do dnešního dne?“ Jediní přežijící budou lidé, jimž skutečně záleželo na tom, aby zjistili, co Bůh vykonal, a kteří uvedli svůj život do souladu s jeho požadavky dříve, než nastalo zničení světa.
28. (a) Kdy se Kristus ujal trůnu a kdy probíhá dílo dělení lidí všech národů? (b) Co tedy musí nyní nezbytně činit každý z nás?
28 Ale kdy se to všechno má stát? Kdy bude Kristu svěřena moc, aby vládl jako král a aby vykonal dílo dělení mezi lidmi všech národů? Skutečnosti ukazují, že to Bůh učinil ve dvacátém století. Kristus se již ujal svého nebeského trůnu a dílo dělení se blíží ke konci. Zbývající čas, kdy můžeš dokázat, že stojíš ve sporné otázce universální svrchovanosti na straně Jehovově, je velmi krátký. „Velké soužení“ se přiblížilo! Pečlivé zkoumání biblických proroctví ve světle nejnovějších dějin dokazuje, že je tomu tak. Nabádáme tě, abys o nich pozorně uvažoval.
[Studijní otázky]
