Jsi ochoten žít podle pravdy?
10. kapitola
Jsi ochoten žít podle pravdy?
1, 2. (a) Jak nám může být pravda užitečná? (b) Odkud máme podle tvého osobního přesvědčení očekávat pravý mír a bezpečí?
PRAVDA je velmi žádoucí. Jednáš-li podle ní, může tě uchránit před škodou nebo ztrátou a tak přispět k tvému štěstí, bezpečí a blahu. Zvláště to platí vzhledem k pravdě o tom, co čeká naši generaci.
2 Ve světle skutečností, o nichž se pojednávalo v této knize již dříve, souhlasíš snad s tím, že člověk nemůže vytvořit pravý mír a bezpečí. Snad si uvědomuješ, že je pravda to, co říká Bible — že pouze Bůh může vyřešit problémy lidstva a že to učiní svým královstvím, které svěřil svému Synu. Je-li tomu tak, nebylo by moudré, kdybys jednal v souladu s tím, co nyní považuješ za pravdu? (Jakub 1:22) Co to znamená?
3. Jak významné jsou změny, které člověk musí podniknout ve svém životě, jestliže chce, aby jej Bůh zachoval a dal mu možnost přežít do svého nového pořádku?
3 Bible určuje měřítka, jimž se musí přizpůsobit lidé, které Bůh uchrání a jimž dovolí, aby přežili do jeho spravedlivého nového pořádku. Tato měřítka vyžadují, aby každý člověk, který by chtěl být Božím služebníkem, učinil změny ve svém životě. Je pravda, že každý nežil takovým způsobem, který by byl z lidského stanoviska špatný, ale bez ohledu na to musí člověk učinit změny, které mají nemalé důsledky; vyžadují zcela nový pohled na život. Proto je v Římanům 12:2 napsáno: „Neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží.“
4. Chceme-li skutečně chodit ,po cestě pravdy‘, na jakém základě musíme rozhodovat, co je správné a co nesprávné?
4 Taková přeměna se dotkne základních měřítek, podle nichž určujeme, co je správné a co nesprávné. V minulosti jsme se snad řídili podle nedokonalých názorů svých bližních nebo jsme se pokoušeli určit si vlastní měřítka chování. Nyní si však uvědomujeme, že Adam a Eva zavrhli Boha jako svého vládce právě tím, že si určili vlastní měřítka pro dobro a zlo; důsledky byly katastrofální. Toužíme-li po Božím schválení, musíme hledat vedení u něho a správné a nesprávné musíme posuzovat na základě slov Bible. Jestliže se rozhodneme podřídit se Boží vůli, nedostaneme se do nebezpečí, že bychom byli svedeni. V žalmu 119:151 je řečeno: „Všechna tvá přikázání jsou pravda“, a jestliže se jim přizpůsobíme, znamená to tudíž, že ,chodíme po cestě pravdy‘. (Žalm 86:11) Není právě to ve skutečnosti tvé přání?
JE NUTNÁ RADA A KÁZEŇ
5. (a) Chceme-li podniknout změny ve svém životě, jakou pravdu o nás samotných musíme přijmout? (b) Proč někdo často nechce připustit chybu a k čemu to vede?
5 Jestliže se člověk rozhodne učinit změny ve svém životě, musí být ochoten uznat, co je nesprávné, a nahlédnout, že se musí zlepšit. Nedopouštíme se snad všichni chyb a nepotřebujeme tudíž pokárání? „Není člověk, který nehřeší,“ říká Bible. (1. Královská 8:46) A přece mnozí lidé nejsou ochotní připustit, že chybují. Proč? Překáží jim v tom pýcha. Místo aby pokorně připustili, že učinili něco nesprávného, často obviňují jiné. To problém jen zhoršuje.
6. Ke komu bychom se měli obracet o radu a kázeň a proč?
6 Stejný problém tkví v tom, že ve své nedokonalosti často nepoznáme, co je správná cesta, po které bychom měli jít. Můžeme se dokonce i klamat a škodlivý způsob jednání považovat za docela dobrý. (Přísloví 16:25) Proto potřebujeme radu a kázeň od někoho, kdo stojí nad člověkem, abychom mohli jednat moudře, to znamená v souladu se svými vlastními zájmy a se zájmy svých bližních. Taková kázeň pochází od Jehovy Boha. Proto Přísloví 3:11 radí: „Nezamítej Jehovovu kázeň, můj synu.“
7. (a) Jak nás Jehova ukázňuje? (b) Co dokazujeme, jestliže přijímáme takovou kázeň a jednáme podle ní?
7 Jak Jehova provádí takové ukázňování? Činí to prostřednictvím svého Slova, Svaté bible. Jestliže tedy čteme Bibli nebo některý spoluvěřící obrátí naši pozornost na to, co je v ní napsáno, a poznáme, že v některém ohledu neodpovídáme božským požadavkům, pak je to pro nás kázeň od Boha. Uznáme-li tuto kázeň jako oprávněnou a jednáme-li podle ní, dokazujeme, že žijeme podle pravdy. Uznáváme, že Bůh má právo poskytnout nám vedení, a ukazujeme, že jsme takovými lidmi, jaké On si přeje mít ve svém novém pořádku. Náš život závisí na tom, abychom se řídili kázní od Boha. — Přísloví 4:13.
8. (a) Proč bychom škodili sami sobě, kdybychom přijímali kázeň jen zdánlivě, ale ve skutečnosti bychom nezměnili svůj způsob jednání? (b) Proč nás potěšuje vědomí, že nás Jehova vidí, ať jsme kdekoli?
8 Rozhodně musíme být čestní sami k sobě, máme-li mít užitek z božské kázně. Málo by nám prospělo, kdybychom se nějak přetvařovali, když nás pozorují druzí, a kdybychom se potom v soukromí vraceli ke svému dřívějšímu způsobu jednání. Kdybychom vystupovali jako pokrytci, nepomohlo by nám to ke změně a odvrácení se od špatného jednání; pouze by se tím otupovalo naše svědomí. I kdyby snad lidé na nás pohlíželi s obdivem, stvořitele nemůžeme oklamat. Naše jednání neunikne jeho pozornosti. Přísloví 15:3 nám říká: „Oči Jehovovy jsou na každém místě a dávají pozor na zlé i na dobré.“ Víme, že Jehova Bůh nás pozoruje, a to by nás mělo odvrátit od špatného jednání. Zároveň můžeme najít útěchu v ujištění, že se dívá se zalíbením na „dobré“ a že je bude podporovat v dobách zkoušky. Kdo jsou ti ,dobří‘, jimž Bůh prokazuje přízeň?
„MLUVTE MEZI SEBOU PRAVDIVĚ“
9. (a) Pokud jde o mluvení pravdy, co je ve světě považováno za normální? (b) Jestliže se tedy někdo chce přestat přizpůsobovat „tomuto systému věcí“, jaké musí podstoupit změny?
9 Ačkoli dnes lidé většinou netvrdí, že se přísně drží Božího slova, přece se nepovažují za nečestné. Ale kolik je lidí, kteří důsledně mluví pravdu? Nejsou spíše mnozí lidé ochotní zakrýt pravdu nebo říkat jen to, o čem si myslí, že by to sloužilo jejich vlastním cílům? Ve světě je to sice považováno za normální, ale to ještě neznamená, že je to správné. Svět lidí je odcizen Bohu a „leží v moci toho zlého“. Tento ,zlý‘, satan, ďábel, je „otec lži“. Lhaní pochází od něho. (1. Jana 5:19; Jan 8:44) Proto bychom neměli být překvapeni, jestliže zjistíme, že musíme učinit značné změny ve svém názoru na pravdivost, chceme-li se přestat přizpůsobovat „tomuto systému věcí“.
10. Jak začarovaný kruh nečestnosti působí proti pravému míru a bezpečí?
10 Pro to, abychom chtěli být čestní, máme dobrý důvod: nic nepodkopává pokoj a bezpečí více než nečestnost, a to vždy a všude — doma, v práci nebo v obchodě, při odpočinku i společenských stycích. Jestliže lidé nedrží slovo, ruší sliby, podvádějí nebo klamou, nikdo tím nezískává. Oběti nečestnosti jsou zklamány, často zahořknou a pociťují zlobu. Nečestnost působí napětí v citovém i myšlenkovém životě a vede kromě toho i k tělesnému poškozování, ba dokonce i ke smrti. Tak tomu je například tehdy, jestliže špatně vykonaná práce, podřadný materiál a podvodná tvrzení přispěly k vážným nehodám. Kdo si myslí, že svou nečestností něco získává, ztrácí v téže chvíli nečestností druhých. Platí také vyšší ceny za zboží a služby, protože kradou jak zaměstnanci, tak i zákazníci. Nečestnost tedy vytváří začarovaný kruh. Čím více lidí zneužívá druhých, tím více se množí zmařené naděje, zklamání, násilné skutky, případy poškození a smrti.
11. Co pociťuje Jehova vzhledem k nečestnosti a lhaní?
11 Ovoce nečestnosti a lží je tak špatné, že by je Jehova Bůh nikdy nemohl schválit. Mezi věcmi, které „Jehova nenávidí“, je lhaní, křivé svědectví, falešné váhy a falešné míry. (Přísloví 6:16–19; 20:23) Lidé, kteří ze zvyku lžou, nebudou se podílet na požehnáních, jež Bůh připravil pro ty, kteří jej milují. (Zjevení 21:8) Neměli bychom právě to očekávat od spravedlivého Boha? Kdyby Bůh dále snášel ty, kteří chtějí podvodně získávat na účet svých bližních, jak by se potom někdo mohl cítit bezpečný v jeho novém pořádku?
12, 13. (a) Co říká sama Bible o pravdivé mluvě? (b) Jaký význam má naše čestnost v otázce, zda smíme sloužit Jehovovi jako jeho svědci?
12 Jestliže je v Bibli vyjádřen příkaz: „Mluvte mezi sebou pravdivě“, není to řečeno pouze mimochodem. (Zachariáš 8:16; Efezským 4:25) Pokud jde o sliby nebo úmluvy, mělo by naše „ANO“ znamenat ano a naše „NE“ by mělo znamenat ne. (Jakub 5:12) Neměla by být nutná žádná přísaha, aby naše slova vypadala spolehlivěji nebo věrohodněji. Jestliže chceme zastupovat ,Jehovu, Boha pravdy‘, musíme důsledně mluvit pravdu. (Žalm 31:5; 31:6, KB) Jestliže někdo nemluví pravdu, nezíská uznání od Boha ani od svých bližních a nemůže také zastupovat Boha jako jeden z jeho svědků. Žalmista řekl: „Zlému bude muset říci Bůh: ,Jaké máš právo, abys vypočítával mé předpisy a abys nosil v ústech moji smlouvu? Svým ústům jsi dal volnost ke zlému a svým jazykem stále lpíš na podvodu.‘ “ — Žalm 50:16, 19.
13 Někteří lidé se však zeptají: Může se člověk v tomto světě s pravdou a čestným jednáním vůbec někam dostat? Může mít někdo úspěch v obchodním životě, aniž by jednal tak, jako jednají všichni ostatní?
BŮH SE STARÁ O TY, KTEŘÍ JEDNAJÍ PODLE PRAVDY
14. Jak nám Bible pomáhá porozumět, že je možné vydělat si na obživu v tomto světě, aniž bychom jednali nečestně?
14 Kdo by tvrdil, že si člověk nemůže vydělat na obživu bez nečestnosti, říkal by tím, že se Bůh nestará o ty, kteří jej milují. To však není pravda. Odporuje to skutečnostem, které získali Boží služebníci během tisíciletí. (Židům 13:5, 6) Žalmista David například poznamenal: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ (Žalm 37:25) To neznamená, že se spravedliví lidé nesetkávají s obtížemi a neprožívají těžké doby. Sám David byl nucen nějaký čas žít jako vyvrhel lidské společnosti, a přece nepostrádal to, co nutně potřeboval k životu.
15. Co řekl Ježíš o tom, zda má Bůh zájem o to, abychom obdrželi hmotné věci k zachování života?
15 Přitažlivá síla pravého uctívání netkví v hmotařském zisku; Ježíš Kristus však učil své následovníky, že je správné modlit se k Bohu, aby požehnal jejich úsilí, aby dostali „denní chléb podle denní potřeby“. (Lukáš 11:2, 3) Nepodceňoval skutečnost, že potřebují potravu a oděv, a proto ujistil své učedníky slovy: „Váš nebeský Otec ví, že toto všechno potřebujete.“ Ale nabádal je: „Neustále tedy hledejte nejdříve království a jeho spravedlnost a všechny tyto ostatní věci vám budou přidány.“ (Matouš 6:25–34) Věříš tomu? Jestliže ano, nebudeš v pokušení vzdát se Božích spravedlivých měřítek jen proto, že tak jednají druzí. Naopak, oceníš, jak moudrá jsou slova zapsaná v 1. Timoteovi 6:6–8: „Jistě, je to prostředek k velkému zisku, tato zbožná oddanost spolu se soběstačností. Neboť nic jsme si na svět nepřinesli a nemůžeme také nic odnést. Máme-li tedy živobytí a oděv, budeme s tím spokojeni.“
16. Jak pro nás může být ochranou uplatnění pravdy, která je vyjádřena v těchto biblických textech?
16 Abychom mohli jednat podle tohoto napomenutí, musíme mít zcela jiný názor, než jaký převažuje v dnešním světě. To je také spojeno s tím, že ,přetváříme svou mysl‘. Jsme-li spokojeni s tím, co nutně potřebujeme k životu, nestanou se peníze naším bohem a nebudeme jim sloužit jako otroci. (Matouš 6:24) Je to pro nás ochranou, aby se hmotné věci nestaly hlavním smyslem našeho života a abychom necítili pokušení klamat a využívat druhé ve snaze získat tyto věci. (Přísloví 28:20; 1. Timoteovi 6:9, 10) Lidé, pro něž se bohatství stalo cílem, snad zastávají názor, že pro ně znamená bezpečí a štěstí. Je to však pravda? Nejsou spíše pravdivá biblická slova, že „kdo miluje stříbro, nebude uspokojen stříbrem, ani ten, kdo miluje bohatství, příjmem“? (Kazatel 5:10) Čím více člověk má, tím více chce. Často takoví lidé obětují své zdraví a radost ze společenství se svou rodinou, jen aby získali majetek. Místo aby se cítili bezpeční, žijí ve strachu, že ztratí to, co mají.
17. (a) Jestliže někdo zaměří své srdce na získání hmotného bohatství, jakou pravdu přehlíží? (b) Jaký máme důkaz o tom, že je v dnešní době praktické uplatňovat zásady čestnosti a pravdivosti při získávání obživy?
17 Poddá-li se někdo tužbě po bohatství, pak nechce poznat, že jsou pravdivá Ježíšova slova: „I když někdo má nadbytek, přece jeho život nevyplývá z jeho majetku.“ (Lukáš 12:15) Daleko lepší je věřit v to, že Bůh je schopen postarat se o své služebníky. Ve více než dvou stech zemích mezi více než půl druhým miliónem svědků Jehovových existuje živý důkaz o tom, že se Bůh o ně skutečně stará. Pod vládami všech forem a v zaměstnání jakéhokoli zákonného druhu jsou svědkové Jehovovi všech ras a vrstev schopni nadále šťastně žít a přitom mají to, co nutně potřebují. Pro jejich víru se jim snad lidé posmívají a na některých místech je dokonce tvrdě pronásledují. Přesto však byla odměněna jejich víra, že Bůh je schopen postarat se o ně, i když je pro ně čestnost zdánlivě nevýhodná. Získali vážnost u svých bližních a jako čestní zaměstnanci jsou často dáváni za příklad druhým. I v tomto nečestném světě si lidé stále ještě přejí jednat s lidmi, kteří jsou hodni důvěry. Je však něco ještě důležitějšího: přímí lidé se pro svou čestnost radují z čistého svědomí; a protože konají Boží vůli, mají naději na věčný život v jeho novém pořádku.
18, 19. (a) Proč tito lidé změnili svůj život, aby se přizpůsobili těmto měřítkům? (b) Osoby jakého druhu Bůh hledá, aby je zachoval a dal jim možnost žít v novém pořádku?
18 V minulosti, než se stali Jehovovými křesťanskými svědky, jednali více nebo méně tak, jak jedná svět. Když však studovali Bibli a došli k poznání pravdy, zanechali špatných zvyků. Nyní se usilovně snaží o další zlepšení. Snaží se, aby projevovali „zcela dobrou věrnost, aby ve všem zdobili učení našeho Záchrance, Boha“. (Titovi 2:10) Nebylo to pro ně vždy lehké, chovat se podle pravdy a podniknout změny ve svém životě. Ale láska k pravdě jim pomohla, aby jednali v souladu s ní.
19 Máš takovou lásku k pravdě? Jestliže ano, patříš mezi lidi, které Bůh hledá, aby je zachoval a dal jim přežít do svého nového pořádku. Ti, které přijímá, musí jej uctívat „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) To je označuje jako osoby, jež se liší od okolního světa. Ještě v jiném ohledu se musí lišit od světa, jestliže se skutečně chtějí líbit Jehovovi. V jakém ohledu?
[Studijní otázky]
