8. kapitola

Kdo bude patřit k přežijícím?

1. Na čem závisí přežití do Božího pokojného nového pořádku?

PŘEŽITÍ nadcházejícího zničení světa nebude věcí náhody, jak tomu často bývá v lidských válkách. Přežití nebude záviset na tom, v které části země člověk žije. Nepomůže k němu ani rychlý útěk do protileteckého krytu při varovném zvuku sirény. Přežití bude záležet na Božím milosrdenství a také na tom, k čemu se svobodně rozhodneme, než začne „velké soužení“. Jak se můžeš rozhodnout, abys byl mezi těmi, kteří přežijí do pokojného nového pořádku?

PROROCKÝ VZOR Z MINULOSTI

2. Kdo určuje podmínky k přežití a kde je najdeme?

² Bible nejen předpovídá, že budou existovat lidé, kteří přežijí nadcházející zničení světa, ale ukazuje nám také vzor, abychom poznali, jaký druh lidí to bude. Přežití umožní Bůh, a proto právem on sám určuje podmínky.

3. Proč je nutné vyhlazení činitelů zla, aby mohl panovat mír a bezpečí?

³ Bůh se moudře a spravedlivě postará o to, aby ti, kteří přežijí nadcházející „velké soužení“, byli lidé, kteří budou působit dobro v jeho novém pořádku a nebudou mu škodit. Zachová pouze ty, kteří milují spravedlnost. Kdyby jednal jinak a zachoval naživu nespravedlivé lidi, nemohl by být mír a bezpečí, protože by byly ohroženy domovy bezúhonných lidí a jejich osobní bezpečí. Jeho inspirované slovo však poskytuje příslib: „Sami činitelé zla budou odříznuti, ale  těm, kteří doufají v Jehovu, bude patřit zem. Již jen maličkou chvíli, a zlý již nebude . . . Ale právě mírným bude patřit zem.“ Jedině proto, že Bůh v plném rozsahu uplatní měřítko, jež uvádí zde v žalmu 37:9–11, bude možné, aby přežijící měli „největší potěšení v hojnosti míru“, jak je dále zaslíbeno v uvedeném textu. Jak to Bůh učiní, můžeme poznat ze zprávy o minulých událostech, kdy Bůh pro lidskou špatnost uznal za nutné přivodit zničení.

PŘÍKLADY PŘEŽITÍ V MINULOSTI

4–6. (a) Co dokazuje, že je zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. historickou skutečností? (b) Proč došlo ke zničení? (c) Jak mohli uniknout učedníci Ježíše Krista?

⁴ V městě Římě stojí dodnes vítězný oblouk z prvního století našeho letopočtu, který je známý jako Titův oblouk. Na jeho vnitřních zdech je znázorněno, jak jsou po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. odnášeny předměty z jeruzalémského chrámu. Toto zničení je historická skutečnost. Historická je také skutečnost, že Ježíš Kristus o desetiletí předem předpověděl, že k tomuto zničení dojde, a také řekl, jakým způsobem je lidé mohou přežít.

⁵ Židovský národ se odvrátil od Boha; následoval lidi a lidské náboženské tradice místo Boha a jeho Slovo. (Matouš 15:3–9) Členové tohoto národa se spoléhali na lidské politické vládce a nikoli na Boží zaslíbené království. (Jan 19:15) Šli tak daleko, že zavrhli pravdu, kterou oznamoval Boží Syn a jeho apoštolové, a dokonce proti ní bojovali. Kristus Ježíš varoval před následky, které jim takový způsob jednání nutně přinese. — Matouš 23:37, 38; 24:1, 2.

⁶ Výsledky byly přesně takové, jak je Bible předpověděla.  V roce 66 n. l. se Židé vzbouřili proti Římu. Po prvním římském útoku na Jeruzalém Římané neočekávaně ustoupili. Pro ty, kteří věřili v Boží slovo, bylo to znamením a příležitostí, aby udělali to, co řekl Boží Syn: Utečte — vyjděte z odsouzeného města a z celé judské provincie, bez ohledu na to, co zde musíte zanechat! Praví učedníci Ježíše Krista podle toho přesně jednali. Později, v roce 70 n. l., se Římané vrátili a po obklíčení zničili Jeruzalém. Očitý svědek, židovský dějepisec Josephus, tvrdí, že v Jeruzalémě zahynulo 1 100 000 osob hladem, nemocemi, občanskou válkou nebo mečem Římanů. Avšak křesťané, kteří poslušností dokázali svou víru a podnikli positivní kroky, unikli zničení. — Lukáš 19:28, 41–44; 21:20–24; Matouš 24:15–18.

7. Co bylo nutno činit k zachování života, když Babylón ničil izraelský národ?

⁷ K podobné situaci došlo téměř o sedm set let dříve. V té době Jehova Bůh připustil, že babylónské vojsko pod vedením krále Nabuchodonozora (II.) zničilo izraelský národ. Toto zničení je rovněž historickou skutečností. Mnoho let předem varoval Bůh odpadlý lid prostřednictvím svých proroků a oznamoval, že způsob jednání národa povede k neštěstí. „Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest, neboť proč byste měli zemřít?“; to byla Boží výzva. (Ezechiel 33:11) Většina nevěřila oznámené výstraze. I když babylónské vojsko obklíčilo Jeruzalém, tito Izraelité stále doufali, že nedojde ke zničení. Boží předpověď se však splnila. A přece Bůh splnil svůj slib, že zachrání ty,  kteří poslušností projevili, že v něj věří. — Jeremiáš 39:15–18; Sofoniáš 2:2, 3.

8–10. (a) Proč Jehova způsobil zničení světa v Noemových dnech? (b) Proč byl uchráněn Noe se svou rodinou?

⁸ Ještě ve vzdálenějších lidských dějinách nacházíme nejstarší božský příklad přežití. Tehdy nešlo o zničení národa, ale o zničení světa, a to je též historická skutečnost. Toto zničení nastalo světaširou potopou v letech 2370/69 př. n. l. za Noemových dnů. O poměrech před oním zničením světa říká historická zpráva: „Jehova tudíž viděl, že špatnost člověka vzrostla na zemi a že každý sklon myšlenek jeho srdce byl po všechen čas jen zlý. A země byla zkažená v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím.“ — 1. Mojžíšova 6:5, 11.

⁹ Špatnost a násilnost byly důvodem, proč Bůh musel zasáhnout. Na zemi pouze Noe se svou rodinou projevoval víru a poslušnost. Z milosrdenství k nim a proto, aby na zemi zachoval právo a spravedlnost, Bůh ,neupustil od potrestání starověkého světa, . . . světa bezbožných lidí‘. To mělo za následek, že „tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou“. — 2. Petra 2:5; 3:5–7.

¹⁰ Noe a členové jeho rodiny však zůstali naživu. Proč? Zaprvé proto, že se nepřipojili ke ,světu bezbožných lidí‘ v jejich nespravedlivém jednání. Nepřipustili, aby je obyčejné věci života, jídlo, pití a sňatky, zaměstnaly do té míry, že by se stali necitlivými vůči Boží vůli nebo hluchými k jeho výstraze. Noe ,chodil s Bohem‘ ve spravedlnosti. To nebylo jen něco negativního. Nešlo jen o to, že se společně se svou rodinou stranili špatných skutků. Jednali positivně;  dělali něco, konali správné skutky. Skutečně věřili v to, co Bůh řekl, a projevovali to tím, že poslušně stavěli třípatrovou archu podobající se truhle, která byla podle Božích podrobných údajů více než 130 metrů dlouhá. Noe byl také „kazatelem spravedlnosti“. Mluvil o Božím záměru a zastával se cesty spravedlnosti. — 1. Mojžíšova 6:9, 13–16; Matouš 24:37–39; Židům 11:7.

11. Co musíme dělat, máme-li přežít nadcházející zničení světa, jak to ukazují tyto varovné příklady?

¹¹ Těchto osm osob přežilo potopu pro svou víru a pro své skutky víry. Boží vlastní Syn a jeho apoštolové poukázali na zničení světa potopou jako na prorocký obraz toho, co očekává lidi v tomto čase konce; proto je jasné, že se také my musíme odvrátit od nespravedlivého způsobu života dnešního světa lidí, který je stejně tak bezbožný, jako byl svět v době Noemově. Také my musíme jednat v souladu s Boží vůlí. Nemůžeme se dát prostě vést svými vlastními měřítky a potom očekávat, že zůstaneme naživu. Boží slovo říká: „Existuje cesta, která je před člověkem přímá, ale její konec jsou potom cesty smrti.“ (Přísloví 16:25) Také nemůžeme přežít tím, že bychom budili pouze povrchní zdání spravedlnosti. Jehova Bůh totiž vidí do srdce. — Přísloví 24:12; Lukáš 16:15.

CO JEHOVA HLEDÁ V LIDSKÉM SRDCI

12, 13. (a) Proč si mnoho lidí přeje změnu a lepší poměry? (b) Proč to nestačí k tomu, aby jim bylo zajištěno přežití do Božího nového pořádku? (c) Jaká musí být pohnutka našeho zármutku nad nynějšími špatnými poměry, máme-li být mezi přežijícími?

¹² Mnozí lidé jsou nešťastní nad dnešními poměry. Projevují to stížnostmi, demonstracemi, stávkami a v některých zemích i násilnými povstáními. Mnozí  se zlobí pro vysoké daně a rychle vzrůstající životní náklady. V mnohých oblastech si lidé naříkají, protože jsou ohroženi zločinností. Ze strachu si proto přejí nějakou změnu. Stačí však tyto věci, aby jim bylo zajištěno přežití do Božího nového pořádku? Ne, nestačí! Proč ne?

¹³ Protože by se mohlo stát, že někdo je sice nešťastný pro takové poměry, ale přitom je sobecký. Dokonce by mohl schvalovat určité formy nepoctivosti a nemravnosti — pokud by jimi sám netrpěl. Jestliže však někdo získá poznání z Bible, pochopí, že tyto špatné poměry jsou pouze vnějším projevem opravdové choroby tohoto světa. Poznává, že za těmito příznaky se skrývá neúcta ke spravedlivým zásadám a také neúcta k Bohu, ano, nedostatek zájmu o poznání vůle Jehovy Boha a nechuť podle ní jednat a řídit se jeho spravedlivými měřítky. Spravedlivě smýšlející lidé se v prvé řadě nerozčilují a nermoutí nad tím, že nemají určité hmotné věci nebo určitá sociální práva, a neznepokojují se nebezpečím, které jim hrozí ve spojení se zločinností, znečišťováním životního prostředí a válkou; místo toho se naopak rmoutí proto, že vidí, jak lidstvo svým zkaženým způsobem jednání potupuje Boží jméno. Rmoutí se také nad tím, že následkem takového jednání musí tolik trpět druzí, nejen oni sami.

14. Kteří lidé byli ,označeni‘ pro přežití v době, kdy byl Jeruzalém zničen Babylónem?

¹⁴ Abychom patřili k těm, kteří přežijí nadcházející zničení světa, musíme se podobat těm, jež Bůh zachránil, když připustil, aby babylónská vojska zničila Jeruzalém. Lidé, kteří byli tehdy označeni k přežití,  byli popsáni jako ti, kteří „vzdychají nad všemi odpornými věcmi“, které se děly uprostřed města. (Ezechiel 9:4) Panovaly tam velmi špatné poměry; chudí byli utiskováni a některé dokonce jejich krajané nezákonně drželi v otroctví. (Jeremiáš 34:13–16) Jeruzalém a judské království se staly ještě horšími než severní izraelské království se svým hlavním městem Samařím, o němž dříve napsal prorok Ozeáš slova: „Rozmohlo se proklínání a podvádění a vraždění a krádeže . . . a skutky krveprolévání dosáhly jiných skutků krveprolévání.“ (Ozeáš 4:2; Ezechiel 16:2, 51) Pouze lidé, kteří byli v srdci zarmouceni nad takovou nespravedlností a neúctou vůči Bohu, byli ,označeni‘ pro přežití. — Ezechiel 9:2, 4–6.

15. Proč někteří lidé nechtějí podniknout nutné změny, aby mohli přežít nadcházející zničení světa?

¹⁵ Dnes je mnoho lidí, kteří by se chtěli radovat ze života v míru, bez strachu a v blahobytných, pohodlných poměrech. Nechtějí však změnit svůj způsob života tím, že by se učili, co říká Boží slovo, a že by se řídili jeho vzorem pro správný život. Ve skutečnosti nemají lásku ke spravedlnosti a nemají také upřímný zájem o své bližní. Boží nový pořádek přivodí novou pozemskou společnost, ve které ,má přebývat spravedlnost‘, a proto dobré poselství najde odezvu pouze u těch, kteří milují spravedlnost; jiní se jím cítí odsouzeni. — 2. Petra 3:13; 2. Korintským 2:14–17.

CO MŮŽEŠ NYNÍ UČINIT

16–18. (a) Jak je někdo ,označen‘, aby mohl přežít nadcházející zničení světa? (b) Které kroky je tedy nutno podniknout nejprve vzhledem k falešnému uctívání a potom vzhledem k uctívání pravému?

¹⁶ Jehova Bůh zachrání ty, kteří si upřímně přejí  žít pod jeho spravedlivým panstvím. Nebude nutit lidi k tomu, aby žili v jeho zaslíbeném novém pořádku v poměrech, o kterých sami říkají, že si je nepřejí. Skutečnost, že si je nepřejí, nezabrání však Bohu, aby požehnal lidem, kteří milují spravedlnost. Proto zachrání v nadcházejícím zničení světa ty, kteří nyní dokazují, že skutečně přijímají jeho božskou vládu. Jsou ,označeni‘ k přežití, neboť oblékají „novou osobnost“, přizpůsobují svůj život Božím cestám a dokazují, že jsou opravdu oddaní, pokřtění učedníci Syna. Aktivně se podílejí na vykonávání Boží vůle. Tak si ,volí život‘ s jeho požehnáními, a nikoli smrt. (Kolosenským 3:5–10; 5. Mojžíšova 30:15, 16, 19) Chceš si tímto způsobem zvolit život?

¹⁷ Požadavkem je věrná oddanost a podřízenost Bohu a tyto věci jsou spojeny s uctíváním. Kristus Ježíš řekl: „Přichází . . . hodina, a nyní je zde, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou, neboť vskutku Otec hledá ctitele tohoto druhu.“ (Jan 4:23) Abychom mohli přežít nadcházející zničení světa, je proto nutné, abychom se vzdali všeho falešného uctívání a horlivě se účastnili uctívání pravého.

¹⁸ Nekonečná požehnání očekávají ty, kteří nastoupí tuto cestu vedoucí k přežití. Uvažuj nyní o některých z velkolepých věcí, jež Bůh zaslibuje těm, kteří uvěří v jeho Slovo a dokáží tuto víru positivním jednáním.

[Studijní otázky]