9. kapitola

Mír a bezpečí na celé zemi — spolehlivá naděje

1, 2. Které poměry předpověděné v Bibli způsobí, že se tato Země stane nanejvýš příjemným místem k životu?

TATO Země by mohla být nanejvýše příjemným a zajímavým bydlištěm, kdyby všude na ní panovaly skutečně pokojné a bezpečné poměry. Ačkoli nyní takový stav zdaleka neexistuje, Bible předpovídá, že se Země přece stane nádherným domovem lidstva, domovem, v němž se lidská rodina bude moci plně radovat ze života.

² Jaká však jsou ta zaslíbená požehnání a proč můžeme mít jistotu, že se splní?

PEVNÝ ZÁKLAD DŮVĚRY

3, 4. (a) O čem nás poučuje skutečnost, že určité základní zákony ovládající vesmír jsou spolehlivé? (b) Kdo je původcem těchto zákonů a v co jiného proto můžeme právem důvěřovat?

³ Vesmír je ovládán určitými základními zákony. Mnohé z nich považujeme za samozřejmé. Východ a západ slunce, měsíční fáze a roční období se střídají způsobem, který přispívá ke stabilitě lidského života. Lidé sestavují kalendáře a plánují svou činnost na léta dopředu, protože vědí, že se mohou spolehnout na pohyby Slunce, Měsíce i planet. Čemu se z toho můžeme naučit?

⁴ Tvůrce těchto zákonů je spolehlivý; můžeme se spolehnout na to, co říká a činí. Ve jménu tohoto stvořitele nebe i země jsou dány biblické přísliby o zřízení spravedlivého nového pořádku. (Izaiáš 45:18, 19)  V každodenním životě považujeme obvykle za celkem normální spoléhat se do jisté míry na druhé lidi — na ty, kteří přinášejí potraviny na trh, na poštovní doručovatele a na blízké přátele. Neměli bychom však spoléhat ještě daleko více na Boha a na to, že zcela jistě splní své sliby? — Izaiáš 55:10, 11.

5. Měl Bůh snad nějaké sobecké pohnutky při tom, co zaslíbil, takže bychom mohli pochybovat, že uskuteční to, co řekl?

⁵ Je pravda, že lidé jsou často ze sobeckých důvodů nespolehliví. Všechny Boží přísliby obsažené v Bibli slouží však zřejmě k našemu dobru, a nikoli k uspokojení nějakého sobectví z jeho strany. On od nás nepotřebuje naprosto nic; naše víra v jeho Slovo také nepřináší žádnému člověku nějakou sobeckou výhodu. Bůh však má zalíbení v těch, kteří v něj věří, protože jej milují a mají ocenění pro jeho cestu. — Žalm 50:10–12, 14, 15.

6. Jaký druh víry můžeme získat pomocí Bible?

⁶ Bible se také dovolává našeho rozumu; nevyžaduje slepou víru ani lehkověrnost. Ve skutečnosti definuje pravou víru jako „jisté očekávání věcí, v něž doufáme, zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoli je nevidíme.“ (Židům 11:1) V Bibli nám Bůh poskytuje zdravý základ pro víru. Tento základ nám vystupuje před očima stále jasněji, jestliže rosteme v poznání Božího slova a vidíme, že se prokazuje jeho absolutní pravdivost v našem vlastním životě i ve splňování jeho proroctví. — Žalm 34:8–10; 34:9–11, KB.

7. Jaký druh víry se od nás nepožaduje při zkoumání biblických příslibů o budoucích požehnáních?

⁷ Biblické přísliby budoucích požehnání daleko převyšují všechno, co se lidé odvažují nabídnout. A přece od nás tyto přísliby nevyžadují, abychom věřili něčemu, co by odporovalo všem lidským zkušenostem.  Také nejsou v rozporu s normálními lidskými tužbami. Uvažuj o některých z těchto velkolepých požehnání a uvidíš, jak jsou pravdivá.

ZEMĚ SE MÁ STÁT DOMOVEM, KTERÝ SE BUDE PODOBAT ZAHRADĚ

8, 9. (a) Jakou představu by v naší mysli mělo vyvolávat slovo „ráj“? (b) Existovalo již něco takového na zemi? (c) Co ukazuje, že je Božím záměrem, aby se po celé zemi rozšířil ráj?

⁸ Slovo „ráj“ vyvolává v mnoha lidech představu něčeho nadpozemského, dokonce neskutečného. Ale slovo „ráj“ je překladem slov, jež se navzájem podobají a jichž se užívalo ve starověku (hebrejsky: pardes; persky: pairidaeza; řecky: paradeisos), a těchto slov se používalo k popisu věcí, jež tehdy na zemi skutečně existovaly. Základní význam všech těchto slov je „krásný park“ nebo „zahrada jako park“. Jako ve starověku, jsou i dnes ještě mnohá taková místa a některá z nich jsou dokonce velkými parky. Člověk přirozeně touží po kráse takové krajiny. Bible slibuje, že přijde den, kdy se celá naše planeta stane zahradou, jež se bude podobat parku neboli ráji.

⁹ Když Bůh stvořil první dva lidi, dal jim jako domov zahradu Eden a toto jméno znamená Ráj rozkoše. Ráj však neměl být omezen jen na jediné místo. Bible říká: „Bůh jim také požehnal a Bůh jim řekl: ,Buďte plodní a množte se a naplňte zemi a podmaňte si ji.‘ “ (1. Mojžíšova 1:28; 2:8, 9) To mělo znamenat, že se hranice ráje měly rozšířit až do končin země. Neposlušností Adama a Evy neskončilo předsevzetí, jež vyjádřil Bůh. Kristus Ježíš ukázal, že rajská země je stále ještě Božím předsevzetím, neboť muži, který umíral po jeho boku a projevil víru, že Ježíš je  Božím Synem, přislíbil příležitost žít v takovém pozemském ráji. (Lukáš 23:39–43) Jak se to stane?

10. Jaké překážky, jež stojí v cestě ráji, odstraní Bůh podle příslibu ve Zjevení 11:18?

¹⁰ Bůh zaslíbil, že v nadcházejícím „velkém soužení“ odstraní všechny překážky, které by bránily vytvoření takového ráje; zničí totiž všechny, kteří ničí zemi. (Zjevení 11:18) Bůh tedy učiní něco, co by nikdy nemohly dokázat lidské vlády: odstraní všechny, kteří sobecky znečišťují a pustoší zemi, aby uspokojili svou ziskuchtivost, všechny, kteří vedou ničivé války, aby ukojili svou žízeň po moci, všechny, kteří zneužívají zemi, protože jsou nevděční a neváží si bohatých Božích darů.

11. (a) Která historická událost ukazuje, že obnovení rajského stavu na zemi neodporuje lidské zkušenosti? (b) Víra v jaké zaslíbené požehnání je tím posílena?

¹¹ Celá země pak rozkvete a bude nádherná; vzduch, voda i půda budou svěží a čisté. Takové obnovení ráje rozhodně není neuvěřitelné a neodporuje ani lidským zkušenostem. Před mnoha staletími, když izraelský národ vyšel z babylónského zajetí, Jehova Bůh je uvedl zpět do jejich vlasti. Když se vrátili, našli zemi jako opuštěný úhor. Protože však na nich i na jejich práci spočívalo Boží požehnání, změnila se země brzy tak, že sousední národy zvolaly: ,Stala se podobnou zahradě Eden!‘ Kde dříve rostly trnité houštiny a pálivé kopřivy, tam se nyní dařilo jalovcům a myrtovým stromům. Půda přinášela bohatou úrodu, takže přestal hrozit nedostatek potravy a hlad. (Ezechiel 36:29, 30, 35; Izaiáš 35:1, 2; 55:13) Co Bůh tehdy učinil na malém území v Palestině, to podle svého slibu učiní v celosvětovém měřítku, takže všichni žijící lidé budou  moci užívat radostí rajského života, které způsobí Bůh. — Žalm 67:6, 7; 67:7, 8, KB; Izaiáš 25:6.

KONEC CHUDOBY A HOSPODÁŘSKÉHO ZOTROČOVÁNÍ

12. Jaké hospodářské a pracovní poměry nesmějí dále trvat, máme-li se skutečně radovat ze života?

¹² Je dobře známo, že všude ve světě můžeme najít chudobu a že jsou lidé spoutáni hospodářským systémem. V Božím novém pořádku by se lidé nemohli skutečně radovat ze života, kdyby takovéto poměry trvaly, kdyby milióny lidí dále musely těžce pracovat jen proto, aby si opatřily nejnutnější životní potřeby, nebo kdyby lidé museli dále dělat jednotvárnou práci, při které člověk ztrácí svou osobnost a stává se pouhým kolečkem ohromného stroje.

13–15. (a) Kde nacházíme historický příklad, který nám ukazuje, jaká je v tomto ohledu Boží vůle vzhledem k člověku? (b) Jak toto opatření přispělo k bezpečí a radosti ze života pro každého jednotlivce a každou rodinu?

¹³ Boží vůli vzhledem k člověku v tomto směru poznáváme ze způsobu, jak řídil věci ve starověkém Izraeli. Každá rodina tam dostala půdu jako dědičný majetek. (Soudců 2:6) Půdu bylo sice možno prodat a také jednotlivci se mohli sami prodat do služby, pokud se zadlužili, ale Jehova učinil opatření, aby se u nikoho nenahromadilo velké vlastnictví půdy a aby se také lidé nedostali na dlouhou dobu do otroctví. Jak tomu zabránil?

¹⁴ Ustanoveními Zákona, který Bůh dal svému lidu. Sedmý rok otroctví byl ,rokem propuštění‘, kdy musel být propuštěn každý Izraelita, který byl v otroctví. Také každý padesátý rok byl ,jubilejním rokem‘ pro  celý národ, rokem, kdy měla být ,provolána svoboda v zemi všem jejím obyvatelům‘. (5. Mojžíšova 15:1–9; 3. Mojžíšova 25:10) Tehdy byl každý prodaný dědičný majetek vrácen svému původnímu majiteli a všichni byli propuštěni z otroctví, i když ještě neuplynulo sedm let. Byla to radostná doba, kdy se rodiny opět šťastně spojily, a v hospodářském ohledu to znamenalo ,začátek nového života‘. Půda tedy nemohla být prodána navždy, ale její prodej byl ve skutečnosti jen ,pronájem‘, který skončil nejpozději v jubilejním roce. — 3. Mojžíšova 25:8–24.

¹⁵ To vše vynikajícím způsobem přispívalo k hospodářské stabilitě národa a k bezpečí a pokoji každé rodiny. Respektování tohoto opatření chránilo národ, aby se nedostal do smutného stavu, jaký dnes vidíme v tolika zemích, kde existují jen dvě třídy: lidé nesmírně bohatí a lidé nesmírně chudí. Dobrodiní poskytované jednotlivci posilovalo celý národ, protože nikdo nemusel pociťovat nevýhody a tíseň následkem špatných hospodářských poměrů. O vládě krále Šalomouna, který hledal moudrost od Jehovy, je psáno: „Juda a Izrael dále bydleli v bezpečí, každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem.“ (1. Královská 4:25) Mnozí lidé dnes nemohou v plné míře rozvinout své nadání a svou iniciativu, protože jsou v zajetí hospodářského systému, který je omezuje a nutí je plnit přání nějakého jednotlivce či malé skupiny lidí. Pod Božím zákonem se pilnému člověku dostalo pomoci, aby mohl plnou měrou využít svých schopností k dobru a radosti všech. To nám poskytuje alespoň do jisté míry představu o tom, z jaké osobní svobody a pocitu osobní ceny a důstojnosti  se budou těšit lidé, kteří dosáhnou života v Božím novém pořádku.

16. Co přinese Boží království nám všem, kteří jsme jeho poddanými, pokud jde o životní podmínky a hospodářskou situaci?

¹⁶ Po celé zemi se ve velkém měřítku splní proroctví Micheáše 4:3, 4. Mírumilovní lidé, kteří budou žít pod Božím spravedlivým panstvím, budou „sedět pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nebude nikdo, před kým by se třásli; protože sama ústa Jehovy vojsk to mluvila“. Žádný z poddaných Božího království nebude žít v chudinské čtvrti ani v přeplněných činžovních domech. Budou mít svou vlastní půdu a svůj vlastní domov. (Izaiáš 65:21, 22) Král Ježíš Kristus dávno zaslíbil, že ,mírní . . . zdědí zem‘, a on má ,všechnu moc v nebi i na zemi‘, takže se postará, aby se to stalo. — Matouš 5:5; 28:18.

TRVALÉ ZDRAVÍ A ŽIVOT

17–19. (a) Co ukazuje, že dobré zdraví a dlouhý život jsou přirozené tužby lidstva? (b) Proč se zdá podivné, že je lidský život tak krátký, uvažujeme-li o některých skutečnostech vzhledem k lidskému životu a k rostlinstvu? (c) Která vlastnost lidského mozku ukazuje, že je velmi rozumné věřit, že člověk je určen k věčnému životu?

¹⁷ Nic z těchto poměrů by však nemohlo zaručit, že náš život bude skutečně pokojný a bezpečný, pokud by budoucnost obestírala hrozba nemocí, stáří a smrti. Je nerozumné doufat v osvobození od těchto věcí? Odporuje to snad lidské zkušenosti? Taková tužba jistě neodporuje lidské přirozenosti; vždyť byli lidé, kteří celý život hledali způsob, jak toho dosáhnout, a věnovali tomu nezměrné částky peněz.

¹⁸ Naděje na trvalé zdraví a život není nerozumná; není spíše nerozumný opak — že totiž lidé umírají, sotva dosáhli věku, kdy začínají mít dostatek vědomostí,  zkušeností a schopností, aby mohli vykonat něco hodnotného? Některé stromy naproti tomu žijí tisíce let. Proč by měl člověk, nadaný inteligencí, žít daleko kratší dobu, než některé rostliny, které nemají vědomí a rozum? Nebylo by rozumné, kdyby žil mnohem, mnohem déle?

¹⁹ Kniha Science Year (1967) vysvětluje, že pro odborníky, kteří zkoumají příčiny stáří, „je proces stárnutí stále ještě z větší části tajemstvím“.³² Pro vědce je také záhadou skutečnost, že lidský mozek byl zřejmě určen k tomu, aby pojal v podstatě neomezené množství informací. Biochemik Isaac Asimov poukázal na to, že „systém ukládání“ informací v mozku „je dokonale schopen zvládnout jakékoli lidské nároky na učení a paměť a může pojmout miliardkrát více“.³³ To znamená, že tvůj mozek je schopen splnit nejen jakékoli množství úkolů, které mu uložíš během sedmdesáti až osmdesáti let života, ale miliardkrát více! Nemůžeme se tedy divit, že má člověk takovou žízeň po poznání, takovou touhu něčemu se naučit a skutečně to potom dělat. Brání mu však krátkost jeho života. Je rozumné, že by člověk měl tak fantastický orgán, jakým je lidský mozek, a přitom by se nikdy nedostal k tomu, aby využil víc než jen nepatrný zlomek jeho výkonnosti? Není daleko rozumnější, jak to ukazuje Bible, že Jehova Bůh určil člověka k věčnému životu na zemi a dal mu mozek, který byl pro to obdivuhodně vybaven?

20. Co podle biblické zprávy Bůh slíbil, že učiní pro lidstvo vzhledem k účinkům hříchu, včetně samotné smrti?

²⁰ Bible ukazuje, že člověk měl původně příležitost žít věčně, ale že ji ztratil vzpourou; dále že „skrze  jednoho člověka [Adama] přišel na svět hřích, a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili“. (Římanům 5:12) To odpovídá lidské zkušenosti, protože hřích a smrt jsou mezi lidmi všeobecně rozšířené. Bible však také obsahuje Boží příslib, že v obnoveném ráji „nebude již smrt, nebude již ani nářek ani křik ani bolest“. (Zjevení 21:3, 4; 7:16, 17) Jasně ukazuje, že se Bůh postaral o to, aby lidstvo získalo věčný život zbavený následků hříchů. (Římanům 5:21; 6:23) Kromě toho také obsahuje příslib, že požehnání Božího nového pořádku budou poskytnuta také mnoha miliónům lidí, kteří zemřeli v minulosti. Jak? Vzkříšením z mrtvých, ano, tím, že bude vyprázdněn všeobecný hrob lidstva. Ježíš Kristus o tom s důvěrou předpověděl: „Přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou.“ — Jan 5:28, 29.

21, 22. Proč vyhlídka na obnovení dokonalého zdraví není něco tak nepravděpodobného, že bychom v to nemohli doufat?

²¹ Moderní lékařská věda dnes používá „zázračné léky“ a provádí chirurgické výkony, které by se před staletími zdály neuvěřitelné. Měli bychom pochybovat o tom, že stvořitel člověka může vykonat daleko velkolepější, úžasnější věci, aby obnovil spravedlivě smýšlejícím lidem pevné zdraví, aby dokonce obrátil proces stárnutí — a to vše bez nemocnic, operačních sálů a umělých orgánů? Ve své péči nám Bůh podal důkaz o tom, že tato požehnání nejsou taková, že bychom v ně nemohli doufat.

²² Když byl jeho Syn na zemi, dal mu Bůh schopnost vykonávat mocné skutky uzdravování. Tyto skutky nám poskytují jistotu, že žádná slabost, vada nebo  nemoc není tak velká, že by ji Bůh nemohl odstranit. Když jeden člověk, jehož tělo bylo postiženo malomocenstvím, úpěnlivě prosil Ježíše o uzdravení, Ježíš se jej soucitně dotkl a řekl: „Buď očištěn.“ A historický záznam říká: „Ihned byl očištěn od svého malomocenství.“ (Matouš 8:2, 3) Ježíš to neučinil na nějakém odlehlém místě, kde by jej nikdo nemohl vidět. Dějepisec Matouš-Lévi o tom píše: „Tehdy k němu přistoupily velké zástupy, a měli s sebou lidi, kteří byli chromí, zmrzačení, slepí, němí, a mnoho jiných a jednoduše je skládali k jeho nohám a on je léčil. Tak zástup užasl, . . . a oslavovali Boha Izraele.“ (Matouš 15:30, 31) Přečti si sám zprávu u Jana 9:1–21 a uvidíš, jak je historická zpráva o takovém uzdravování výstižná a přesvědčivá. Tyto události byly potvrzeny mnoha svědky a také jedním lékařem, Lukášem. — Marek 7:32–37; Lukáš 5:12–14, 17–25; 6:6–11; Kolosenským 4:14.

23, 24. Proč není nerozumné věřit, že pod Božím královstvím mohou být mrtví skutečně znovu přivedeni k životu?

²³ Nemusíme tedy považovat za neuvěřitelný jasný biblický příslib, že „nastane vzkříšení“ z mrtvých. (Skutky 24:15) Lidé dnes mohou zachytit něčí hlas na magnetofonový pásek, vzhled a jednání člověka mohou zachytit na malý kousek filmu nebo na videopásek, takže, i mnoho let po jeho smrti lze to vše reprodukovat. Nemůže učinit daleko více ten, kdo člověka stvořil a tedy zná jeho přesnou atomickou a molekulární strukturu? Jestliže lidmi vytvořené počítače mohou pojmout a koordinovat doslova miliardy údajů, neměl by potom Bůh být schopen vzpomenout si přesně na jednotlivé osobnosti, aby je přivedl zpět k životu? — Job 14:13.

 ²⁴ Jehova Bůh nám také ve své dobrotivosti poskytl prostředek k posílení naší víry v tuto nádhernou naději. Svému Synu dal moc, aby v malém měřítku ukázal to, co bude činit v době svého spravedlivého panství nad zemí ve velkém. Kristus Ježíš křísil mrtvé; někdy to činil přímo před lidmi, kteří přihlíželi. Muž Lazar, jehož vzkřísil blízko Jeruzaléma, byl mrtev tak dlouho, že se již jeho tělo začalo rozkládat. Je tedy zřejmé, že existuje pevný základ pro naději na vzkříšení. — Lukáš 7:11–17; 8:40–42, 49–56; Jan 11:38–44.

MŮŽE ZEMĚ POJMOUT TAKOVÉ MNOŽSTVÍ LIDÍ?

25, 26. Kde bude pro každého dosti životního prostoru, až budou vzkříšeni mrtví?

²⁵ Může tato planeta poskytnout dostatečný životní prostor pro všechno obyvatelstvo, jež zde bude, až nastane vzkříšení z mrtvých? Dr. Albert L. Elder, president Americké chemické společnosti, v roce 1960 prohlásil:

„Trvalo to více než 5000 let lidských dějin, asi do roku 1820, než obyvatelstvo světa vzrostlo na 1,1 miliardy. V následujícím století se počet zdvojnásobil. Dnes činí počet obyvatel asi 2,8 miliardy a začátkem šedesátých let může dosáhnout 3 miliard [což se také stalo]. V méně než padesáti letech tedy počet obyvatel vzrostl o tolik jako v prvních 50 stoletích.“³⁴

²⁶ Dnes žijící lidé tedy tvoří značnou část celkového počtu lidí, kteří kdy žili na Zemi. Ano, v roce 1966 bylo řečeno: „Dnešní obyvatelstvo světa tvoří asi 25 % celkového počtu lidí, kteří kdy žili.“³⁵ Podle toho by celkové množství obyvatelstva během lidských dějin mohlo dosahovat odhadem asi 14 miliard. Povrch zemské  souše je více než 14,5 miliard hektarů. Tak by měl každý člověk k dispozici více než jeden hektar země. To by poskytlo nejen prostor pro výrobu potravin, ale zůstalo by zde také místo pro lesy a hory, aniž by pozemský ráj byl zbytečně přelidněn. Také je nutné si uvědomit, že podle biblické zprávy do tohoto nového pořádku rozhodně nepřežijí všichni dnes existující lidé.

27. Mohla by Země poskytnout dostatek potravy všem těmto lidem?

²⁷ Mohla by však Země poskytnout tolika lidem dostatek potravy? Vědci dnes tvrdí, že by to bylo možné i za nynějších poměrů. Časopis Time (13. července 1970) přinesl zprávu, že Organizace pro výživu a zemědělství při Spojených národech „nyní zastává názor, že zemědělský potencionál světa by mohl uživit 157 miliard lidí“. To je daleko více, než celkový počet těch, kteří podle odhadu kdy žili na zemi.

28. Proč nehrozí nebezpečí, že by Země mohla být jednou přelidněna, jestliže lidé budou žít věčně?

²⁸ Měli bychom si uvědomit, že Boží předsevzetí, jež bylo původně oznámeno první lidské dvojici, znělo, že mají ,naplnit zemi a podmanit si ji‘, takže hranice Edenu se měly rozšířit až do nejvzdálenějších míst na zemi. (1. Mojžíšova 1:28) To znamenalo, že Země neměla být lidmi přeplněna, ale dostatečně naplněna, jen do té míry, aby takto ,podmaněná‘ stále ještě byla světaširým rájem jako původní domov člověka, který se podobal parku. Tento božský příkaz tudíž naznačuje, že v Bohem určeném čase a pod jeho řízením se lidé přestanou nakonec rozmnožovat. Pro Boha, který vložil do lidí rozmnožovací schopnost, to jistě není problém.

 BEZPEČNÝ ZÁKLAD PRO TRVALÉ ŠTĚSTÍ

29, 30. Jak na naše štěstí působí vztahy k jiným lidem? (b) Jak víme, že v Božím novém pořádku dosáhnou věčného života pouze takoví lidé, kteří skutečně přispívají k míru a k bezpečí svých bližních?

²⁹ I kdyby člověk mohl žít v krásném prostředí a v hmotném blahobytu, kdyby mohl vykonávat zajímavou práci a těšit se z přiměřeně dobrého zdraví, nebyla by to ještě záruka trvalého štěstí. Existují lidé, kteří dnes mají tyto věci, a přece nejsou šťastní. Proč? Pro své vztahy k lidem v okolí, k lidem, kteří snad jsou sobečtí, svárliví, pokrytečtí nebo plní nenávisti. Trvalé štěstí v Božím novém pořádku bude velkou měrou vyplývat ze změněného postoje lidí na celé zemi. Jejich láska k Bohu a úcta před ním a skutečnost, že se budou snažit jednat v souladu s jeho záměrem, to vše způsobí, že nastane duchovní blahobyt. Bez něho by byl hmotný blahobyt marný, neuspokojující a prázdný.

³⁰ Radost nevyplývá ani tak z vlastnictví hmotných věcí, jako spíše z toho, že jsme obklopeni lidmi, kteří jsou laskaví, pokorní a přátelští, že to jsou lidé, které můžeme skutečně milovat, na něž se můžeme spolehnout a kteří vůči nám cítí totéž. (Žalm 133:1; Přísloví 15:17) Láska k Bohu zaručuje pravou lásku k bližnímu, a ta způsobí, že život v Božím spravedlivém novém pořádku bude tak příjemný. Všichni, jimž Bůh ve své přízni poskytne věčný život, budou lidé, kteří dokázali svou lásku k němu a ke svým bližním. Budeš-li mít takové lidi jako své sousedy, přátele a spolupracovníky, budeš se moci těšit z pravého míru, úplného bezpečí a trvalého štěstí. — 1. Jana 4:7, 8, 20, 21.

31. Co bychom měli nyní dělat, chceme-li skutečně žít v Božím novém pořádku?

 ³¹ Pokud poznáváš, že se před tebou otevírá taková nádherná vyhlídka, jednej s praktickou moudrostí a snaž se zjistit, co máš dělat, abys toho dosáhl. Nyní je na čase, abys uvedl svůj život do souladu se spravedlivými požadavky, které Bůh vyjádřil ve svém Slově pro ty, kteří budou ušetřeni v nadcházejícím „velkém soužení“. — 2. Petra 3:11–13.

[Studijní otázky]