11. kapitola

Přežijící nesmějí být „částí světa“

1, 2. (a) Co řekl Ježíš o vztahu svých učedníků ke světu? (b) Co to neznamená a proč?

MY LIDÉ jsme všichni „ve světě“, to jest, žijeme uprostřed světa lidí. A přece Ježíš Kristus řekl, že jeho následovníci nesmějí být „částí světa“. (Jan 17:11, 14) Co tím mínil? Doufáme-li, že budeme mezi těmi, kteří přežijí do Božího nového pořádku, musíme tomu rozumět.

² Nejprve uvažujme o tom, co neznamená výrok, že nemáme být „částí světa“. Neznamená to, že se oddělíme od lidí. Neznamená to, že budeme žít jako poustevníci v nějaké jeskyni nebo že odejdeme do kláštera nebo na nějaké odlehlé místo. Naopak, v noci před smrtí se Ježíš modlil k Otci za své učedníky slovy: „Nežádám tě, abys je vzal ze světa, ale abys nad nimi bděl kvůli tomu zlému. Nejsou částí světa, stejně jako já nejsem částí světa.“ — Jan 17:15, 16.

3, 4. (a) Při jaké činnosti přicházejí křesťané nutně do styku se světskými lidmi? (b) Čeho se však musí vyvarovat?

³ Ježíšovi učedníci se neměli skrývat před lidmi, naopak, byli ,vysláni do světa‘, aby oznamovali pravdu. (Jan 17:18) Měli sloužit jako „světlo světa“, měli totiž působit, aby světlo pravdy svítilo před lidmi a ti aby viděli, jak Boží pravda ovlivňuje lidský život k dobrému. — Matouš 5:14–16.

⁴ Křesťané se nutně musí stýkat s mnoha lidmi, když pracují, aby uživili sebe i své rodiny, a když lidem oznamují dobré poselství o Božím království. Jak ukazuje apoštol Pavel, neočekává se od nich, že doslova  ,vyjdou ze světa‘. Nemohou se úplně přestat ,směšovat se společností‘ světských lidí. Ale mohou a musí chránit sebe i křesťanský sbor, aby nebyli nakaženi nesprávnými způsoby, které pěstuje většina lidí. — 1. Korintským 5:9–11.

5. Jak příklad Noema a jeho rodiny znázorňuje, že je nutné oddělit se od světa?

⁵ Musí tedy jednat podobně jako Noe a jeho rodina. V Noemových dnech „všichni lidé žili na zemi zkaženým životem“. (1. Mojžíšova 6:12, Nová anglická Bible) Noe a jeho rodina však byli jiní. Noe odmítl připojit se k ostatním lidem v jejich bezbožném způsobu jednání a kázal spravedlnost, a tím „odsoudil svět“, protože ukázal, že svět neomluvitelně nejedná podle Boží vůle. (Židům 11:7; 2. Petra 2:5) Proto když bylo bezbožné lidstvo zničeno celosvětovou potopou, Noe přežil i se svou rodinou. Byli „ve světě“, ale zároveň „nebyli částí světa“. — 1. Mojžíšova 6:9–13; 7:1; Matouš 24:38, 39.

V ČEM SPOČÍVÁ SPRÁVNÁ LÁSKA KE SVĚTSKÝM LIDEM?

6. Je správné, abychom nějakým způsobem projevovali lásku ke světským lidem?

⁶ Přestaneš-li být „částí světa“, znamená to snad, že začneš ,nenávidět lidstvo‘? Rozhodně ne. Místo toho bys měl napodobovat Jehovu Boha. U Jana 3:16 jsou zapsána Ježíšova slova: „Tak velice Bůh miloval svět [lidí], že dal svého jednozplozeného Syna, aby každý, kdo projevuje víru v něj, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ Boží laskavost a soucit s lidmi všeho druhu je pro nás příkladem, který bychom měli napodobovat. — Matouš 5:44–48.

7, 8. (a) Co řekl apoštol Jan o milování světa? (b) Co to znamená a jak je to patrné z Janových dalších slov?

⁷ Apoštol Jan nám však říká: „Nemilujte svět ani  věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska.“ Jestliže Bůh miloval svět, proč to apoštol řekl? — 1. Jana 2:15.

⁸ Bible ukazuje, že Bůh miloval svět prostě jako lidi, jako nedokonalé, umírající lidi, kteří zoufale potřebují pomoc, bez ohledu na to, zda si toho jsou vědomi. Nemiloval však jejich bezbožné vlastnosti, které se projevovaly v jejich nesprávných žádostech, a nemiloval bezbožné skutky, které páchali. Apoštol Jan varoval před láskou k nesprávným žádostem a skutkům světa lidí. Řekl: „Protože všechno ve světě — žádost těla a žádost očí a okázalé vystavování vlastních prostředků k životu — to nepochází od Otce, ale pochází od světa. Mimo to, svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli zůstává navždy.“ — 1. Jana 2:15–17.

9, 10. (a) Jak to, že může být řečeno, že tyto žádosti pocházejí od ,světa‘? (b) Jak tyto žádosti působily na lidstvo?

⁹ Ano, tyto žádosti těla a očí a touha po vyvyšování sebe samého ,pocházejí od světa‘, vyvinuly se u prarodičů lidstva a svedly je na cestu vzpoury. (1. Mojžíšova 3:1–6, 17) Nesprávné žádosti je vedly k tomu, že nechtěli být závislí na Bohu, aby tak mohli sledovat své sobecké zájmy v rozporu s jeho vůlí. Poddali se těmto sobeckým žádostem a to vedlo k porušení Božích zákonů.

¹⁰ Uvažuj o tom, co nyní vidíš ve svém okolí. Nečiní většina lidí žádost těla a očí a „okázalé vystavování vlastních prostředků k životu“ ústředním zájmem svého života? Neutvářejí se naděje a zájmy velkého množství lidí právě podle těchto věcí? Nedávají se právě jimi lidé vést ve svém způsobu jednání a ve svém  chování k sobě navzájem? Ano, a to je vede k porušování Božích zákonů. Právě proto jsou dějiny lidstva jedinou dlouhou zprávou o nejednotě a válce, o nemravnosti a zločinnosti, o ziskuchtivosti a utiskování, o pyšné ctižádosti a úsilí o slávu a moc.

11. Jak to, že Boží láska ke světu neodporuje tomu, co apoštol Jan odsuzuje?

¹¹ Můžeme tedy vidět rozdíl mezi způsobem, jak Bůh miluje svět, a mezi milováním jeho špatných žádostí a způsobů, které odsuzuje apoštol. Bůh vyjádřil svou lásku ke světu lidí proto, aby pro ně otevřel cestu k osvobození od těchto hříšných žádostí a jejich špatných výsledků, dokonce i včetně smrti. Za takový projev lásky musel sám zaplatit velkou cenu, musel totiž obětovat svého vlastního Syna jako výkupní oběť k vykoupení lidstva. Ale o každém, kdo odmítá tuto oběť a úmyslně pokračuje v neposlušnosti, Bible říká, že ,na něm zůstává Boží hněv‘. — Jan 3:16, 36; Římanům 5:6–8.

12. Jak můžeme prozkoumat, zda láska, kterou snad máme ke světským lidem, se Bohu líbí, nebo ne?

¹² Co tedy můžeme říci sami o sobě? Milujeme lidi ve světě proto, že se o ně upřímně zajímáme jako o své bližní, kteří potřebují pomoc, aby našli cestu k životu v Boží přízni? Nebo snad milujeme právě ty věci, které jim brání, aby se stali Božími služebníky — jejich nezávislý způsob jednání, při němž porušují Boží zákony, aby uspokojili své sobecké, tělesné zájmy, a způsob, jakým se starají o svou vlastní důležitost a slávu a ne o slávu Boží? Jsme-li přitahováni k lidem a milujeme je pro tyto špatné vlastnosti, pak milujeme svět způsobem, před nímž apoštol varoval.

13. Jak by mohla láska ke světu člověku bránit ve službě Bohu?

 ¹³ V Ježíšově době mnozí lidé milovali špatné způsoby světa, a proto se statečně nepostavili jako Ježíšovi učedníci. Nechtěli ztratit popularitu a své místo mezi lidmi ve svých společenských a náboženských kruzích. Milovali lidskou chválu více než uznání od Boha. (Jan 12:42, 43) Někteří konali dobrotivé činy a jiné náboženské skutky, ale činili to v první řadě proto, že chtěli, aby k nim lidé vzhlíželi, ano aby k nim vzhlížel svět. (Matouš 6:1–6; 23:5–7; Marek 12:38–40) Nevidíš také dnes lidi, dokonce i velký počet členů křesťanstva, kteří projevují stejnou lásku k nesprávnému způsobu světského života? Bible však ukazuje, že takový způsob života nepovede k přežití.

NEDOSTAT SE POD MOC „VLÁDCE TOHOTO SVĚTA“

14. Kdo pokoušel Ježíše, když byl na zemi, a s jakým výsledkem?

¹⁴ Boží vlastní Syn byl vystaven pokušení v tomtéž ohledu. Bylo vynaloženo úsilí, aby se v něm roznítila sobecká žádost těla a očí a aby se dal přimět k okázalému skutku, který by zapůsobil na lidi; tak by se stal podobným světu. Dokonce mu byla nabídnuta vláda nad všemi královstvími světa s jejich nádherou. Rozhodně odmítl tuto nabídku. Věděl, jak má prokazovat lásku ke světu v souladu s vůlí svého Otce. Od koho však přišla tato nabídka, která se dovolávala sobectví? Od toho, který první uvedl v pochybnost svrchovanost Jehovy Boha, od téhož, kdo svedl naše prarodiče k nevěře vůči jejich stvořiteli, totiž od satana ďábla. (Lukáš 4:5–8) To je nanejvýše důležitá skutečnost, se kterou musíme počítat. Proč?

15. Ukaž z Bible, kdo je „vládce tohoto světa“.

¹⁵ Protože je z ní patrné, že neviditelným vládcem  světa lidí všeobecně, jeho světských království a jiných vládních forem, je Boží odpůrce. Ježíš sám mluvil o tomto hlavním Božím odpůrci jako o ,vládci tohoto světa‘. (Jan 12:31; 14:30; 2. Korintským 4:4) Apoštol Pavel také mluvil o ,zlých duchovních silách‘ neboli o démonech pod satanovou mocí jako o neviditelných ,vládách, mocech, světovládcích této temnoty‘, před nimiž se křesťané musí chránit duchovní výzbrojí. — Efezským 6:10–13.

16. Do jaké míry se dal svět svést satanem a je v jeho moci?

¹⁶ Byla to vždy menšina, jež zůstala mimo nadvládu tohoto neviditelného panovníka a jeho bojových sil. Ale „svět“, to znamená lidstvo všeobecně, „leží v moci toho zlého“. Démonským vlivem „svádí celou obydlenou zemi“, včetně pozemských panovníků, které vede ke srážce s Bohem a jeho královstvím pod vládou Krista Ježíše. — 1. Jana 5:19; Zjevení 12:9; 16:13, 14; 19:11–18.

17. (a) Kdo vede lidstvo, jak o tom svědčí „duch“, který projevuje svět? (b) Líbilo by se stvořiteli, kdybychom projevovali takového ducha?

¹⁷ Připadá ti to snad neuvěřitelné? Neprojevují však lidé tohoto světa většinou zcela zřejmě „ducha“ — převládající postoj a podněcující sílu — a skutky, jimiž se vyznačuje Boží odpůrce? Všude ve světě nalézáme lži, podvod, nenávist, násilí a vraždy, o nichž Bible říká, že se jimi vyznačují osoby, které ,pocházejí od ďábla‘, to znamená jej mají jako svého duchovního „otce“. (Efezským 2:2, 3; Jan 8:44; 1. Jana 3:8–12) Tento duch světa jistě nepochází od milujícího stvořitele.

18. Jak ukážeme svým postojem k vládě, zda nejsme pod mocí „vládce tohoto světa“?

¹⁸ Nevidíme také, že velká většina lidí se spoléhá na  lidské plány a projekty, které jim mají přinést mír a bezpečí na zemi? Kolik znáš lidí, kteří neočekávají vyřešení problémů země od lidských, politických systémů, ale s nadějí skutečně vzhlížejí k Bohu a ke království jeho Syna? Ježíš přece řekl: „Mé království není částí tohoto světa.“ Jeho království nemá svůj „původ“ v tomto světě, protože to nebyli lidé, od nichž dostal svou moc, lidé je nezřídili a neudržují je v moci. Je to Boží vlastní opatření. (Jan 18:36; Izaiáš 9:6, 7) Abychom tedy byli mezi těmi, kteří doufají, že zůstanou na zemi, až toto království vystoupí proti všem svým odpůrcům, musíme uznat tvrdou skutečnost, že tento svět a jeho systémy jsou ovládány satanem. Musíme zůstat svobodní od světa tím, že se pevně postavíme na stranu Jehovovy spravedlivé vlády, která je vykonávána prostřednictvím Krista Ježíše. — Matouš 6:10, 24, 31–33.

19. Co ukazují dějiny o tom, jak první křesťané dávali najevo, že nejsou „částí světa“?

¹⁹ Dějiny ukazují, že první křesťané, ačkoli jako občané projevovali úctu a byli věrní zákonům, byli rozhodnuti nestát se „částí světa“, i když si tím přivodili těžké pronásledování. Čteme o tom mimo jiné zprávy:

„Vladaři pohanského světa projevovali málo porozumění prvním křesťanům a nebyli jim příznivě nakloněni; křesťané odmítali plnit určité povinnosti, jež měli římští občané . . . nezastávali žádné politické úřady.“ — Na cestě k civilizaci, světové dějiny (angl.), od Heckela a Sigmana, str. 237, 238.

„Odmítali účastnit se civilní správy a podílet se na vojenské obraně říše . . . bylo nemožné, že by křesťané přijali postavení jako vojáci, soudci nebo knížata, aniž  by se přitom vzdali svatější povinnosti.“ — Dějiny křesťanství (angl.), od Edwarda Gibbona, str. 162, 163.

„Origenes [který žil ve druhém a třetím století našeho letopočtu] . . . poznamenává, že ,křesťanská církev se nemůže účastnit války proti žádnému národu. Od svého vůdce se naučili, že jsou dětmi pokoje.‘ V tomto období bylo mnoho křesťanů umučeno, protože odmítli vojenskou službu. 12. března roku 295 byl povolán ke službě v římském vojsku Maximilian, syn slavného římského veterána, který odmítl jednoduchou odpovědí: ,Jsem křesťan.‘ “ — H. Ingli James, citováno z díla Poklad křesťanského světa (angl.), vydal A. Gordon Nasby, str. 369.

20. Jakých světských činností, jež vedou k rozdělení, se neúčastní Jehovovi služebníci, aby nebyli pod mocí „vládce tohoto světa“?

²⁰ Tím, že si Jehovovi služebníci udržují svoji svobodu a nevměšují se do světských záležitostí, nepřispívají ke světským sporům, k nacionalismu, který působí rozdělení, ani k rasovým bojům a k sociálním konfliktům. Ve svém postoji se dávají vést Bohem, což přispívá k míru a bezpečí mezi lidmi všech druhů. (Skutky 10:34, 35) Lidé, kteří přežijí „velké soužení“, budou skutečně pocházet „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. — Zjevení 7:9, 14.

PŘÁTELÉ SVĚTA, NEBO PŘÁTELÉ BOŽÍ?

21. Proč nemůže člověk, který se řídí Biblí, očekávat, že jej bude svět milovat?

²¹ Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdyby jste byli částí světa, svět by měl rád to, co je jeho. Protože však nejste částí světa, nýbrž já jsem vás vyvolil ze světa, proto vás svět nenávidí . . . Jestliže mne pronásledovali, budou pronásledovat i vás.“ (Jan 15:19, 20) Je zcela jasné, že přátelství se světem si můžeme zachovat  jen tehdy, jestliže se mu podobáme a pěstujeme jeho přání, jeho předsudky, sdílíme jeho ctižádostivé úsilí, obdivujeme-li jeho způsob myšlení a filosofie a řídíme-li se jeho praktikami a způsoby. Lidé, kteří podporují tento svět, však nelibě nesou, jestliže někdo odkrývá jejich chyby nebo je varuje před nebezpečím, do něhož se uvádějí svým způsobem života. Proto člověk, který se řídí Biblí, svým chováním a způsobem života podporuje biblické nauky a mluví v jejich prospěch, nemůže prostě uniknout nenávisti světa. — Jan 17:14; 2. Timoteovi 3:12.

22. Před jakou volbou vzhledem k přátelství stojí každý z nás?

²² Bible tedy ukazuje, že stojíme před jasnou volbou. U Jakuba 4:4 čteme: „Nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdokoli tedy chce být přítelem světa, činí se sám nepřítelem Božím.“ Bůh má rovněž svá měřítka vzhledem k přátelství a ta nesouhlasí s měřítky světa hříšných lidí. — Žalm 15:1–5.

23. (a) Z čeho by bylo patrné, že je někdo přítelem světa? (b) Jak můžeme dokázat, že jsme přátelé Boží?

²³ Naše přátelství s Bohem, jež vede k přežití do jeho nového pořádku, závisí na více věcech než na tom, zda patříme nebo nepatříme k určitým organizacím tohoto světa. Jestliže projevujeme ducha světa, sdílíme světský názor na život, pak ukazujeme, že jsme přátelé světa, a nikoli přátelé Boží. Duch světa vede ke „skutkům těla“, k věcem jako je „smilstvo, nečistota, volné chování, modloslužba, provádění spiritismu, zášti, svár, žárlivost, výbuchy hněvu, spory, rozštěpení, sekty, závist, pitky, nevázané zábavy a podobné věci.“ Bible jasně říká, že „ti, kteří provádějí tyto věci, nezdědí Boží království“. Jestliže jsme přátelé Boží, budeme jednat právě opačně, budeme mít  jeho ducha s jeho ovocem ,lásky, radosti, pokoje, shovívavosti, laskavosti, dobroty, víry, mírnosti, sebeovládání‘. — Galatským 5:19–23.

24. (a) Proč je nemoudré napodobovat lidi, jimž svět prokazuje úctu? (b) Jak může být patrné z našeho postoje k hmotnému majetku, čí přátelství skutečně hledáme?

²⁴ Čí je to duch, který my zrcadlíme? Jestliže to poznáme, pomůže nám to zjistit, čí jsme skutečně přátelé. Žijeme v přítomném zlém světě a jsme vystaveni jeho vlivům, a proto by nás nemělo překvapit, jestliže zjistíme, že musíme podniknout změny ve svém životě, abychom se líbili Bohu. Světsky smýšlející lidé například zahrnují poctami ty, kteří se svým ctižádostivým úsilím domohli velkého majetku, moci a slávy. Lidé si berou příklad z takových světských hrdinů a uctívaných osob, napodobují jejich způsob řeči, jejich chování, vzhled i oblékání. Chtěl by ses zařadit mezi obdivovatele takových lidí? Jejich skutky jsou pravým opakem cíle, o který bychom měli usilovat podle rady Božího slova. Bible nám ukazuje cestu k duchovnímu bohatství a duchovní síle a také ke cti sloužit jako Boží zástupci a mluvčí na zemi. (1. Timoteovi 6:17–19; 2. Timoteovi 1:7, 8; Jeremiáš 9:23, 24) Komerční světská propaganda vede lidi ke hmotařství. Nakonec se domnívají, že jejich štěstí plně závisí na jejich hmotném majetku a považují majetek za daleko důležitější než Boží slovo nebo věci, které mají duchovní hodnotu. Hmotné věci ti snad mohou zajistit přátelství světa, ale zabrání ti v přátelství s Bohem. Co má pro tebe větší význam? Co povede k většímu a trvalejšímu štěstí?

25. (a) Co bychom měli očekávat od světa, jestliže opouštíme jeho cesty? (b) Co nám umožní, abychom skutečně ,přetvořili‘ svou mysl a viděli věci tak, jak je vidí Bůh?

²⁵ Je snadné řídit se vzorem světa. A protože svět  má zlého ducha, jeho podporovatelé neuvidí rádi, jdeš-li jinou cestou. (1. Petra 4:3, 4) Budeš vystaven tlaku, aby ses přizpůsobil, aby tě světská lidská společnost utvářela podle své podoby. V pokusu o ovládnutí tvého myšlení bude použito světské moudrosti — jeho filosofií o tom, co přináší úspěch v životě. Budeš proto muset vynaložit skutečné úsilí a projevovat víru, abys ,přetvořil svou mysl‘ a viděl věci z Božího hlediska a abys pochopil, proč je ,moudrost tohoto světa pošetilostí v Božích očích‘. (1. Korintským 1:18–20; 2:14–16; 3:18–20) Pilným studiem Božího slova můžeme prohlédnout falešnou světskou moudrost a poznáme, jaké špatné výsledky již přináší a k jak katastrofálnímu konci musí vést. Potom také plně oceníme moudrost Boží cesty a jistá požehnání, která zaručuje.

JE BEZÚČELNÉ VĚNOVAT ŽIVOT A ENERGII ZANIKAJÍCÍMU SVĚTU

26. Bylo by moudré, kdybychom se účastnili činnosti ve světských lidumilných organizacích s úmyslem zlepšit poměry?

²⁶ Může však vzniknout námitka: „Nečiní však mnohé světské organizace dobro, nepůsobí k ochraně, nestarají se o zdraví, výchovu a svobodu lidu?“ Ovšem, určité organizace přechodně odstraňují několik málo těžkostí, jimiž trpí lidé. Všechny jsou však částí světa, který je odcizený Bohu, a obracejí pozornost lidí k zachování tohoto přítomného systému věcí. Žádná z těchto organizací se nezastává Boží vlády nad zemí, jeho království prostřednictvím jeho Syna. Koneckonců, i někteří zločinci, kteří se zabývají zlými a škodlivými věcmi, vychovávají snad své děti, starají se o ně a dokonce konají i dobročinné skutky pro společnost. Byly by však takové věci ospravedlněním, abychom  jakýmkoli způsobem podporovali zločinecké organizace? — Srovnej 2. Korintským 6:14–16.

27. Jak jedině můžeme pomoci lidem v tomto světě, aby mohli přežít do Božího nového pořádku?

²⁷ Můžeme skutečně projevovat pravou lásku k lidem tím, že se hlásíme k nějakým světským plánům a věnujeme čas a sílu, aby měly úspěch? Kdybys chtěl pomoci lidem, kteří jsou těžce nemocní a trpí, pěstoval bys styky s nimi takovým způsobem, že by sis přivodil totéž utrpení a nemoci? Nebo bys jim byl prospěšnější, kdybys sám zůstal zdravý a snažil ses jim pomoci, aby našli cestu ke zdraví? Nynější světská společnost je duchovně nemocná a trpí. Nikdo z nás ji nemůže zachránit, protože Boží slovo ukazuje, že její nemoc vede ke smrti. (Srovnej Izaiáše 1:4–9.) Pokud však my sami zůstaneme odděleni od světa, můžeme pomoci jednotlivým lidem ve světě, aby našli cestu k duchovnímu zdraví a aby mohli přežít do spravedlivého nového pořádku. (2. Korintským 6:17) Jednej tedy moudře a nevměšuj se do světských plánů a snaž se, aby ses nenakazil duchem světa a abys nenapodoboval jeho nespravedlivé cesty. Nikdy nezapomeň, že „svět pomíjí a také jeho žádost, ale kdo činí Boží vůli, zůstává navždy“. — 1. Jana 2:17.

[Studijní otázky]