Sporná otázka, která se dotýká i tebe
5. kapitola
Sporná otázka, která se dotýká i tebe
1. Proč se lidem zdá obtížné porozumět, proč Bůh dovolil, aby mezi lidstvem byla špatnost?
PŘESTOŽE lidé všeobecně touží po míru a bezpečí, lidské dějiny jsou téměř od počátku chmurné, neboť jsou naplněny krveproléváním a jinými zlými činy. Bible ukazuje, že Bohu jsou takové poměry odporné; proč je tedy neodstranil již dříve? Jistě to nemůže být z nedostatku zájmu. Bible a též krása Božích pozemských stvořitelských děl nám poskytují množství důkazů, že Bůh miluje lidstvo a zajímá se o ně. (1. Jana 4:8) Ještě důležitější je, že jde o čest samotného Božího jména, protože lidé Boha pro tyto poměry tupí. Proč tedy snášel po tisíciletí nepokoje a násilnosti?
2. (a) Kde v Bibli nacházíme důvod, proč Bůh tak dlouho připouštěl špatné poměry? (b) Co zřetelně ukazuje, že biblická zpráva o Adamovi a Evě spočívá na historické skutečnosti?
2 Odpověď můžeme najít v první knize Bible, ve zprávě o Adamovi a Evě. Tato zpráva není pouhou alegorií. Je založena na historické skutečnosti. Bible poskytuje úplnou a průkaznou zprávu o rodopisu, který sahá od prvního století našeho letopočtu zpět až k prvnímu člověku. (Lukáš 3:23 až 38; 1. Mojžíšova 5:1–32; 11:10–32) Adam jako náš předek měl na nás vliv a biblická zpráva o něm nám pomáhá porozumět okolnostem, které ovlivňují náš dnešní život.
3. Jaká opatření učinil Bůh pro lidi na počátku?
3 Bible zjevuje, že všechna Boží opatření pro oba první lidi byla velmi dobrá. Měli všechno, čeho bylo třeba ke šťastnému životu — domov, který byl jako park, v území nazvaném Eden, hojnost rozmanité potravy, uspokojující práci, vyhlídku, že uvidí, jak jejich rodina roste a naplňuje zemi, a měli též požehnání svého stvořitele. (1. Mojžíšova 1:28, 29; 2:8, 9, 15) Kdo by si rozumně mohl přát ještě více?
4. (a) V jakém ohledu byl člověk již od svého stvoření jiný než ostatní pozemští tvorové? (b) Jakým způsobem bylo pro Adama opatřeno potřebné vedení?
4 Inspirovaná zpráva v první knize Mojžíšově zjevuje, že člověk zaujímá na zemi jedinečné postavení. Pouze člověk byl vytvořen „k Božímu obrazu“. (1. Mojžíšova 1:27) Na rozdíl od zvířat měl srdce obdařené mravním smyslem a byl nadán svobodnou vůlí. Proto byl vybaven silami rozumu a soudnosti. K vedení člověka vštípil Bůh Adamovi schopnost svědomí, aby měl jako dokonalý člověk, stvořený k „obrazu“ svého Stvořitele, normální sklon k dobrému. (Římanům 2:15) Kromě toho Bůh mluvil se svým pozemským synem a řekl mu, proč žije, co má dělat a kdo opatřil všechny ty nádherné věci v jeho okolí. (1. Mojžíšova 1:28–30) Jak si potom můžeme vysvětlit špatné poměry, které dnes existují?
5. (a) Jaký jednoduchý požadavek předložil Bůh člověku a proč? (b) Proč s tím byly právem spojeny vyhlídky člověka na budoucí život?
5 Biblická zpráva ukazuje, že vznikla sporná otázka — sporná otázka, která se dnes dotýká každého z nás. Vznikla následkem okolností, které nastaly nedlouho po stvoření první lidské dvojice. Bůh dal člověku příležitost, aby projevoval lásku a ocenění vůči svému stvořiteli tím, že by poslušně plnil jeden prostý požadavek. Tento požadavek nijak nenaznačoval, že by byl člověk měl nějaké neuvážlivé nebo dokonce zkažené sklony, které by bylo nutno držet na uzdě. Naopak, dotýkal se něčeho, co samo o sobě bylo normální a správné: jedení potravy. Bůh řekl člověku: „Z každého stromu zahrady smíš jíst do sytosti. Ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nebudeš jíst, neboť v den, kdy z něho budeš jíst, jistě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Tento požadavek neochuzoval člověka o nic, co by bylo nutné k jeho životu; mohl jíst ze všech ostatních stromů v zahradě. Tento požadavek však měl rozhodně význam pro jeho životní vyhlídky do budoucnosti, a to právem. Proč? Protože tento příkaz vyslovil ten, kdo byl vlastním zdrojem lidského života a jeho zachovatelem.
6, 7. (a) V souladu se kterou základní biblickou pravdou, týkající se panství, měli jednat naši prarodiče, aby mohli navždy žít? (b) Proč měl Adam pociťovat přání poslouchat Boha?
6 Božím záměrem nebylo, aby člověk zemřel. Nezmínil se Adamovi o smrti jinak, než v souvislosti s trestem za neposlušnost. Naši první rodiče měli před sebou nádhernou vyhlídku na věčný život ve svém pokojném, rajském domově. Jaký požadavek museli splnit, aby toho dosáhli? Měli pouze poznat, že země, na které žijí, patří Bohu, tomu, který ji vytvořil, a že Bůh jako stvořitel má právo být vládcem svého stvoření. (Žalm 24:1, 10) Ten, který dal člověku všechno, co člověk měl, i život, zasloužil si poslušnost, ať šlo o jakýkoli požadavek, který by člověku uložil. Tato poslušnost však neměla být vynucována. Pohnutkou k ní musela být láska. — 1. Jana 5:3.
7 Adam neprojevil tuto lásku. Jak se to stalo?
JAK VZNIKL ODPOR PROTI BOŽSKÉMU PANSTVÍ?
8. (a) Kde podle biblického vysvětlení vznikl odpor proti božskému panství? (b) Proč je rozumné věřit v duchovní říši?
8 Bible ukazuje, že odpor proti Božímu panství nevznikl na zemi, ale v duchovní říši, tedy v říši, která je neviditelná lidskému zraku. Měli bychom, jako mnozí lidé, pochybovat o existenci této říše pouze proto, že je pro nás neviditelná? Ne; to by nebylo rozumné. Zemskou přitažlivost a vítr také nemůžeme vidět, a přece jsou jejich účinky viditelné. Stejně tak je možné pozorovat účinky duchovní říše. „Bůh je duch“ a jeho stvořitelská díla jsou všude kolem nás. Jestliže v něho věříme, musíme věřit v duchovní říši. (Jan 4:24; Římanům 1:20) Kdo jiný však ještě obývá tuto říši?
9. Jaké osoby jsou andělé?
9 Milióny duchovních osob, andělů, byly uvedeny v existenci před člověkem. (Žalm 103:20) Ti všichni byli stvořeni dokonalí; nikdo z nich neměl špatné sklony. Stejně jako pozdějšímu Božímu stvoření, člověku, byla jim však dána svobodná vůle. Proto si mohli zvolit cestu věrnosti nebo nevěrnosti vůči Bohu.
10, 11. (a) Jak je možné, aby dokonalý duchovní tvor pociťoval sklon ke špatnému jednání? (b) Jak se tedy jeden z andělů stal satanem?
10 Mnozí lidé se však ptají: Jak mohl u některých z nich, u dokonalých tvorů, vůbec vzniknout sklon ke zlému? Nuže, my sami víme, že v našem vlastním životě může nastat nějaká okolnost, která nás postaví tváří v tvář různým možnostem — totiž jednat buď dobře, nebo špatně. Skutečnost, že máme rozum a můžeme rozlišovat možnost k špatnému jednání, nečiní nás přece automaticky zlými? Vlastní otázka zní: na který způsob jednání zaměříme svou mysl a své srdce? Kdybychom se v myšlenkách zaměřili na to, co je špatné, byli bychom svedeni k pěstování nesprávné žádosti v srdci a tato žádost by nás nakonec přiměla ke špatnému jednání. Právě tak vysvětluje biblický pisatel Jakub způsob, jak se rodí hřích. „Každý je zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; hřích pak, když je vykonán, přináší smrt.“ — Jakub 1:14, 15.
11 Svaté Písmo nám zjevuje, že jeden z Božích duchovních synů připustil, aby se v něm vyvinula nesprávná žádost. Viděl, že je možné, aby se lidští tvorové Boží dostali do podřízenosti jemu místo Bohu, a zřejmě začal pociťovat žádost, aby měl alespoň část uctívání, které bylo prokazováno Bohu. (Lukáš 4:5–8) Jednal podle své žádosti a tak se stal Božím odpůrcem. Proto se o něm Bible zmiňuje jako o satanu, což znamená odpůrce. — Job 1:6.
12. Jaký je dobrý důvod pro víru, že satan skutečně existuje?
12 Je pravda, že v našem hmotařském dvacátém století není populární věřit v takovou duchovní osobu, jakou je satan. Popularita však nikdy nebyla bezpečným vodítkem k pravdě. Mezi lidmi, kteří studují nemoce, bylo kdysi nepopulární věřit, že neviditelné zárodky jsou závažným činitelem, ale nyní je jejich vliv všeobecně známý. Kdyby bylo všechno populární vždy dobrým vodítkem, podle něhož by se mělo žít, pak by jistě tento svět byl v docela jiné situaci, než v jaké je nyní. Ježíš Kristus, který sám přišel z duchovní říše, mohl mluvit s autoritou o životě v ní: o satanovi mluvil jako o duchovní osobě, jejíž vliv mohl přinést lidskému životu těžké zkoušky. (Jan 8:23; Lukáš 13:16; 22:31) Pouze tehdy, vezmeme-li v úvahu existenci tohoto duchovního odpůrce, můžeme porozumět, jak začaly na zemi špatné poměry.
13. Jak jednal satan s ženou Evou a proč jednal takovým způsobem?
13 Inspirovaná zpráva ve 3. kapitole první knihy Mojžíšovy popisuje, jak satan postupoval ve svém úsilí uspokojit svou nesprávnou žádost. V zahradě Eden se přiblížil k ženě Evě, ale učinil to podvodným způsobem, tak, že skryl svou skutečnou totožnost. Byl neviditelný jejímu zraku a až do té doby neměl žádného lidského prostředníka, skrze něhož by mohl jednat; proto zpráva ukazuje, že použil zvířete, které lidská dvojice běžně vídala — hada. Zřejmě využil něčeho, co bychom označili jako břichomluvectví, a způsobil, že jeho slova jako by přicházela od tohoto tvora, jehož přirozená opatrnost mohla dobře vyvolat dojem, který chtěl vzbudit. — 1. Mojžíšova 3:1; Zjevení 12:9.
14. Co řekl satan Evě a s jakým zřejmým úmyslem?
14 Satan se nesnažil přímo o to, aby k němu žena vzhlížela jako ke svému panovníku, ale nejprve se snažil vštípit do její mysli pochybnost. Zeptal se: „Skutečně řekl Bůh, že nesmíte jíst z každého stromu zahrady?“ Skutečný smysl jeho slov byl: „Jaká je to škoda že Bůh řekl, že nesmíte jíst ze všech stromů v zahradě!“ Tím naznačil, že před nimi Bůh snad skryl něco dobrého. Eva odpověděla tak, že citovala Boží zákaz, který se týkal pouze jednoho stromu, a také mluvila o trestu smrti, který by byl následkem neposlušnosti. Potom se satan pokusil podkopat úctu k Božímu zákonu, když řekl: „Jistě nezemřete. Neboť Bůh ví, že téhož dne, kdy z něho pojíte, určitě se vám otevřou oči a budete jako Bůh a budete znát dobré i zlé.“ (1. Mojžíšova 3:1–5) Co bys byl dělal, kdybys stál tváří v tvář takové situaci?
15. (a) Proč se Eva stala satanovou obětí? (b) Co učinil Adam?
15 Biblická zpráva ukazuje, že se Eva dala svést sobeckou žádostí a jedla to, co Bůh zakázal. Potom pod jejím naléháním jedl také její manžel Adam a tak se rozhodl sdílet s ní její úděl, místo aby se držel svého stvořitele. K čemu to vedlo? — 1. Mojžíšova 3:6; 1. Timoteovi 2:14.
16. Co tedy nese vinu za zločinnost a násilnosti a také za nemoce a smrt, jež se staly rysem lidské existence od doby Adama?
16 Celá lidská rodina upadla do hříchu a nedokonalosti. Adam nyní nemohl předat svým potomkům dokonalost, kterou již neměl. Je to podobné, jako bychom dělali odlitky z vadné formy. Pochopitelně by všechny měly stejnou vadu. A stejně tak se všichni Adamovi potomci narodili v hříchu a se zděděným sklonem k sobectví. (1. Mojžíšova 8:21) Pokud tento sklon není potlačován, vede ke krádeži, znásilňování, vraždění a ke všem ostatním špatnostem, které oloupily lidstvo o mír a bezpečí. Toto dědictví v podobě hříchu vedlo také k nemocem a smrti. — Římanům 5:12.
VYVSTALA SPORNÁ OTÁZKA
17, 18. (a) Abychom rozuměli, proč Bůh tak dlouho snášel tuto situaci, které důležité sporné otázce musíme porozumět? (b) V čem tkví vlastní sporná otázka, která vznikla?
17 Ve světle těchto skutečností se vraťme v myšlenkách k otázce, jež byla položena na začátku: Proč Bůh snášel tuto situaci a připustil, aby nabyla dnešního rozsahu? Je tomu tak proto, že vznikla sporná otázka a působila na celý vesmír. Jak tomu máme rozumět?
18 Satan tvrdil, že zákon, který dal Bůh Adamovi, nebyl pro člověka dobrý, a popíral to, co Bůh řekl o následcích neposlušnosti; tím satan uvedl v pochybnost božské panství. Neuváděl v pochybnost skutečnost, že Bůh je vládce. Sporná otázka, kterou satan vyvolal, byla spíše zaměřena na to, zda je Jehovova vláda právoplatná a zda jsou jeho cesty spravedlivé. Satan podvodně tvrdil, že by se člověku dařilo lépe, kdyby jednal nezávisle a kdyby se rozhodoval sám, místo aby se podřizoval Božímu vedení. (1. Mojžíšova 3:4, 5) Takovým jednáním by se však člověk ve skutečnosti dostal pod vedení Božího odpůrce.
19. (a) Co ještě bylo spojeno se spornou otázkou a kde je to ukázáno v Bibli? (b) Proč se tato sporná otázka týká také nás?
19 Šlo ještě o něco jiného. Protože se v Edenu tito Boží tvorové obrátili proti Bohu, vznikla otázka: co by učinili ostatní? Později, ve dnech člověka Joba, satan veřejně obvinil ty, kteří slouží Jehovovi, že to nečiní z lásky k Bohu a k jeho panství, ale ze sobectví, protože jim Bůh všechno dává. Satan z toho vyvozoval, že se nikdo neprokáže jako loajální podporovatel Jehovovy svrchovanosti, jestliže bude vystaven tlaku. Byla uvedena v pochybnost věrnost a neochvějná ryzost každého inteligentního tvora v nebi i na zemi. Tato sporná otázka se tudíž dotýká také tebe. — Job 1:8–12; 2:4, 5.
20, 21. Jakou příležitost dal Jehova svým tvorům, jak andělům tak i lidem, tím, že odložil zničení buřičů?
20 Co učiní Jehova tváří v tvář takové výzvě? Snadno a právem mohl zničit satana a Adama i Evu v době vzpoury v Edenu. Tím by dokázal svoji svrchovanou moc. Byla by to však odpověď na otázky, jež nyní vyvstaly v mysli všech Božích tvorů, kteří pozorovali tento vývoj? Aby mohl být ve vesmíru věčný mír a bezpečí, musely být tyto otázky jednou provždy zodpovězeny. Kromě toho byla uvedena v pochybnost ryzost a věrnost všech Božích inteligentních tvorů. Jestliže jej skutečně milují, budou chtít odpovědět na tuto falešnou obžalobu sami. Jehova rozhodl, že jim k tomu poskytne příležitost a že budou moci plně projevit postoj svého srdce k jeho svrchované vládě. Tím, že Bůh dále dovolil, aby Adam a Eva přivedli na svět potomky (i když nedokonalé), chtěl zabránit vyhlazení dosud nenarozené lidské rodiny — rodiny, do níž patříme i my všichni, kteří dnes žijeme. Tak měla být těmto potomkům dána příležitost, aby se sami rozhodli, zda chtějí poslouchat božské panství. Před touto volbou stojíš nyní i ty!
21 Jehova tedy nevykonal hned v Edenu trest smrti a připustil, aby buřiči žili ještě nějaký čas. Adam a Eva byli vyhnáni z ráje a museli zemřít, než uplynulo tisíc let. (1. Mojžíšova 5:5; srovnej 1. Mojžíšovu 2:17 s 2. Petra 3:8) V určité době měl být zničen také satan, jako by to byl had, jemuž by byla rozdrcena hlava. — 1. Mojžíšova 3:15; Římanům 16:20.
CO SE UKÁZALO BĚHEM DOBY
22, 23. (a) Co vzhledem k panství učinil satan a co učinili lidé v době, kterou jim Bůh vymezil? (b) Co ukazují lidské dějiny v minulých šesti tisíci letech o panství, které chce přehlížet Boha?
22 Bůh přijal výzvu, jež se dotýkala oprávněnosti jeho svrchované vlády; k čemu to vedlo? Způsobil si člověk něco dobrého tím, že poslechl Božího odpůrce a snažil se řídit sám své vlastní záležitosti? Satanovi bylo dovoleno, aby vybudoval ,zlé duchovní síly‘ ve ,vlády a moci a světovládce‘. (Efezským 6:11, 12) Lidstvo dostalo příležitost vyzkoušet všechny možné druhy vlád. Jehova nepřipustil pouze vznik a zánik několika málo generací a neukončil tak lidské úsilí dříve, než by se mohly v plném rozsahu projevit jeho výsledky. Ještě před sto lety by bylo příliš brzy. Člověk tehdy právě vstupoval do „věku techniky“ a právě začal tvrdit velké věci o tom, čeho nyní dosáhne.
23 Je však dnes třeba ještě dalšího století, aby se projevilo, kam povede lidská cesta nezávislosti na Bohu? Dokonce i vynikající státníci a vědci uznávají, že Země a život na ní jsou podle současných tendencí ve velkém nebezpečí zničení. Bůh jistě nemusí připustit úplné zničení, aby dokázal, že lidská nezávislá vláda naprosto selhala. Šest tisíc let svědčí o výsledcích panství, které nechce dbát na Boha, a proto nemohou lidé — nebo také duchové, kteří se vzbouřili — říci, že neměli dost času, aby dokázali své vyzývavé tvrzení. Skutečnosti ukazují, že žádná vláda, která jedná nezávisle na Bohu, nemůže přinést celému lidstvu skutečný mír a bezpečí.
24. Co se má brzy stát, aby byla uvolněna cesta pro spravedlivé panství Božího Syna nad zemí?
24 Jak později uvidíme, Jehova Bůh dávno předem a s přesným časovým určením ukázal, že v této generaci očistí vesmír od každé vzpoury proti svému božskému panství. Nebudou navždy zničeni jen zlí lidé, ale i satan a jeho démoni budou uzavřeni v propasti, kde již nebudou moci ovlivňovat záležitosti lidí ani andělů. To otevře cestu spravedlivému panství Božího Syna nad zemí. Během tisíce let tato vláda odstraní všechny škody, jež byly způsobeny v tisíciletích sobeckého panství člověka. Obnoví na této zemi rajskou krásu a poslušné lidstvo přivede do dokonalého stavu, jaký byl v Edenu. — Zjevení 20:1, 2; 21:1–5; 1. Korintským 15:25, 26.
25. (a) Proč má být satan se svými démony propuštěn na konci tisíce let? (b) Jaký bude výsledek?
25 Bible ukazuje, že na konci onoho tisíciletého panství bude Boží odpůrce se svými démony propuštěn na krátký čas ze svého omezení. Proč? Aby všichni, kteří potom budou žít, měli příležitost a přednost poskytnout závěrečnou a jednoznačnou odpověď na vyzývavou spornou otázku, která byla vznesena; mohou dokázat, že celým srdcem podporují svrchovanou vládu Jehovy Boha a že jí jsou věrní. Nespočetní lidé budou vzkříšeni. Pro mnohé z nich to bude první příležitost, kdy budou moci ve zkoušce dokázat svou oddanost a lásku dárci života, Jehovovi Bohu. Také ti, kteří v minulosti obstáli ve zkouškách v nedokonalém stavu a ve špatných podmínkách tohoto přítomného systému, budou to moci učinit i potom v lidské dokonalosti a v prostředí, jež bude podobné prostředí v Edenu. Sporná otázka bude stejná jako ta, jež vznikla v Edenu — zda budou jako jednotlivci podporovat Jehovovu svrchovanost věrnou poslušností a nezlomnou ryzostí vůči jeho vyjádřené vůli. Jehova Bůh si přeje, aby jeho poddanými byli pouze ti, kteří mají lásku, jež podněcuje k takové oddanosti. Ti, kteří si přejí stát na straně Božího odpůrce a jeho démonů v jejich různých marných pokusech opět rušit mír Božího vesmíru, budou moci učinit takové rozhodnutí. Tím však s opovržením zamítnou Boží panství a pak si zaslouží zničení; tentokrát přijde rychle, jako by padl oheň z nebe. Všichni buřiči, duchovní tvorové i lidé, zahynou potom navždy. — Zjevení 20:7–10.
26, 27. Jak Jehovovo jednání přináší skutečný užitek každému z nás?
26 Je pravda, že lidstvo po tisíciletí trpělo mnoho těžkostí. Bylo to však následkem volby, kterou učinil první člověk, a nikoli Bůh. Bůh po celý ten čas snášel potupy a trpěl věci, které mu jsou odporné. Ale Bůh, pro něhož ,tisíc let je jako jeden den‘, může pozorovat věci z vyššího stanoviska, což působí k dobru jeho tvorů. Inspirovaný apoštol o tom píše: „Jehova není pomalý ve svém zaslíbení, jak to někteří pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petra 3:9) Kdyby nebylo Boží trpělivosti a shovívavosti, jakou příležitost k záchraně by měl kdokoli z nás dnes?
27 Neměli bychom se však domnívat, že Bůh měl v minulých šesti tisíci letech pouze pasivní úlohu a že prostě trpěl špatnost, která se rozvinula, aniž sám něco podnikl. Jak uvidíme, skutečnosti ukazují pravý opak.
[Studijní otázky]
