Volba, která zajišťuje život v pravém míru a bezpečí
16. kapitola
Volba, která zajišťuje život v pravém míru a bezpečí
1. Jaký pokoj a jakou důvěru získáme, jestliže učiníme správnou volbu?
JAKÉ je to požehnání, máme-li skutečný smysl života a víme-li, kam jdeme! A jakou útěchu nám poskytuje jistota, že neexistuje žádná lepší, rozumnější cesta, po níž bychom mohli jít. Jaký to jen působí pokoj v mysli a v srdci. Takový pokoj a takovou důvěru můžeš mít i ty, ale jedině tehdy, jestliže se nyní, v této příznivé době, správně rozhodneš.
2. Jak zapůsobí na celou naši životní vyhlídku skutečnost, že jsme poznali Jehovu a jeho záměr?
2 Ze všech důkazů je patrné, že od tohoto světa nemůžeme očekávat mír a bezpečnost. Bible proto neobrací naši pozornost ke světu ani k nám samotným, ale k Jehovovi Bohu jako k jedinému zdroji pravého míru a bezpečí. Poznáváme-li jej a jeho předsevzetí s lidstvem, můžeme porozumět, proč jsme zde na zemi a proč je dnes takový stav. Poznáváme velkou spornou otázku, před níž stojí celé lidstvo, a poznáváme také, jak se tato sporná otázka vzhledem k Jehovově universální svrchovanosti dotýká každého z nás a též naší naděje na život. Ve světle Božího Slova poznáváme příčiny světových problémů. Můžeme se naučit vážit své cíle a posuzovat, zda jsou správné a moudré; můžeme získat řadu pevných, spolehlivých mravních měřítek, podle nichž můžeme žít. Ano, i kdybychom stáli tváří v tvář nemoci, stáří či smrti, můžeme mít utěšující jistotu: konáme-li Jehovovu vůli, máme záruku, že budeme žít ve spravedlivém novém pořádku, v němž bude zdraví — i kdyby bylo nutné, abychom v něm byli vzkříšeni z mrtvých.
3. Proč vkládáme všechny své naděje v Jehovu?
3 Nemůžeme se tedy divit, že nás Izaiáš 26:4 vybízí: „Důvěřujte Jehovovi po všechny časy, protože v Jah, Jehovovi, je ta Skála neurčitých časů.“ Jehova, neměnný, všemohoucí a věčný, je skutečně ten, v něhož vkládáme všechny své naděje. Chceš být způsobilý k tomu, aby ses mohl těšit z jeho vedení a ochrany nejen v přítomnosti, ale po celou budoucnost v jeho zaslíbeném novém pořádku? Co musíš dělat?
4. Co potřebujeme, abychom získali Jehovovu přízeň, a jak je to možné?
4 Lidstvo jako celek se odcizilo Bohu následkem hříchu našich prarodičů. Aby lidé získali Jehovovu přízeň, musí se s ním smířit a získat k němu příznivý vztah. Bůh k tomu otevřel cestu každému skrze svého Syna a skrze oběť, kterou přinesl jeho Syn za svět. (2. Korintským 5:19–21; Efezským 2:12, 13) Přece však nestačí, abychom jen řekli, že chceme, aby Bůh byl naším přítelem.
5. Z jaké pohnutky bychom měli toužit po Jehovově přátelství?
5 Měli bychom být ochotni dokázat mu, že si to přejeme, a to ze správné pohnutky, a měli bychom se o to horlivě snažit. Jehovovi Bohu by se jistě nelíbilo, kdybychom hledali přátelství s ním jen proto, abychom unikli nějakému neštěstí. V dnešní době je to sice naléhavě nutné, protože je blízko Boží soud, ale neměli bychom se snažit získat před ním správné postavení jen na určitou dobu a neměli bychom také usilovat pouze o to, abychom přežili nadcházející „velké soužení“. Musíme zaujímat takový postoj na celý budoucí čas a pohnutkou k tomu může být jedině pravá láska. Abychom mohli dokázat, že své přání míníme upřímně, Jehova Bůh ve svém Slově vyjádřil určité věci, které všichni musíme konat, abychom dosáhli smíření s ním.
ŽIVÁ VÍRA
6. Jakou důvěru musíme mít vzhledem k Bohu, abychom se mu líbili?
6 Jehova je Bůh pravdy. Můžeme se plně spolehnout na jeho sliby a bylo by správné, abychom se na ně spolehli. Skutečně, „bez víry je nemožné líbit se mu, neboť kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že existuje a že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají.“ (Židům 11:6) Máš takovou víru? Jestliže ano, pak se spolehni na to, že Bůh všechno činí s dobrým a spravedlivým záměrem a že mu vždy záleží na tom, co je k našemu dobru. Z jeho stvořitelských děl a ještě daleko více z jeho psaného Slova můžeš vidět, že je nejen Bohem absolutně moudrým a mocným, ale též Bohem milující dobrotivosti. Nikdy se ovšem neodvrátí od svých spravedlivých měřítek ani neopustí své záměry. Ačkoli jsme nedokonalí a dopouštíme se chyb, přece nám jeho jednání přinese požehnání, pokud milujeme spravedlnost. Musíme být o tom přesvědčeni, chceme-li věřit, že nám za všech okolností poskytne sílu a útěchu.
7. Jak nás bude chránit důvěra v Jehovovu moudrost a v jeho správné jednání?
7 I kdybychom pak byli nějak pokáráni, napomenuti, nebo kdybychom byli vedeni ke kázni, budeme vědět, že je to k našemu dobru a věčnému štěstí. Tak se naučíme spoléhat se na Jehovu Boha, jako se syn nebo dcera spoléhají na milujícího, moudrého a silného otce. (Žalm 103:13, 14; Přísloví 3:11, 12) Máme-li takovou víru, nebudeme pochybovat o tom, že jeho rady jsou moudré a jeho cesty jsou správné, i kdybychom zprvu některým věcem zcela nerozuměli. To nám bude ochranou a ocitneme se tak mezi těmi, které žalmista popisuje slovy: „Hojnost pokoje patří těm, kteří milují tvůj zákon, a nic pro ně není kamenem úrazu.“ — Žalm 119:165; Přísloví 3:5–8.
8. (a) Proč nestačí pouze víra? (b) K jakému jednání, o němž je zmínka ve Skutcích 3:19, by nás měla podněcovat víra?
8 Avšak „víra bez skutků je nečinná“, je „mrtvá“, jak to zdůrazňuje Jakub 2:20, 26. Pravá víra vede člověka k činnosti. Co patří mezi základní věci, k nimž nás podněcuje pravá víra? Vede nás, abychom činili to, k čemu nabádal ve své době apoštol Petr slovy: „Čiňte . . . pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, aby přišla období osvěžení od osoby Jehovovy.“ (Skutky 3:19) Co to znamená?
ČINIT POKÁNÍ A OBRÁTIT SE
9. (a) Co je pravé pokání? (b) Za co musíme činit pokání?
9 Slovo „pokání“ v Bibli označuje změnu — změnu smýšlení, doprovázenou lítostí neboli výčitkami svědomí nad dřívějším způsobem života nebo nad spáchanými špatnými činy. (2. Korintským 7:9–11) Abychom se mohli těšit ze zaslíbených ,období osvěžení‘ od Boha, nestačí, abychom jen litovali jednoho nebo více špatných činů, jichž jsme se dopustili v minulosti. Musíme projevovat lítost proto, že uznáváme, že jsme jako Adamovi potomci hříšní již ve své podstatě. Jak říká apoštol Jan: „Tvrdíme-li: ,Nemáme žádný hřích‘, svádíme sami sebe . . . děláme z [Boha] lháře a není v nás jeho slovo.“ (1. Jana 1:8, 10) Měli bychom správně zastupovat svého stvořitele a sloužit k jeho ,obrazu a podobnosti‘. V tom nám ale brání zděděný hřích, takže to nemůžeme činit dokonale; ,míjíme se cílem‘, což je doslovný význam slova „hřešit“, jak je užíváno v Bibli. — 1. Mojžíšova 1:26; Římanům 3:23.
10, 11. (a) Komu vděčíme za život a proč? (b) Jak bychom proto měli žít?
10 Jsme tedy Bohu něco „dlužni“ a potřebujeme jeho odpuštění. (Matouš 6:12) Uznáváme, že mu vděčíme za svůj život, protože je naším stvořitelem. Nyní se však také učíme, že skrze oběť dokonalého lidského života jeho Syna bylo celé lidstvo vyplaceno neboli vykoupeno, a to se týká i nás. Byli jsme koupeni „za cenu“ tak velké hodnoty, že bychom již neměli být „otroky lidí“, dokonce ani sebe samých a svých vlastních sobeckých žádostí. (1. Korintským 7:23) Nebyli jsme však takoví my všichni, než jsme poznali a přijali pravdu? — Jan 8:31–34.
11 Oceňuješ Boží dar, jeho Syna, a vážíš si toho, co Bůh učinil, když otevřel cestu k úniku z pouta hříchu a smrti? Potom budeš jistě upřímně litovat, jestliže jsi v minulosti někdy nežil v poslušnosti svého stvořitele. Proto pocítíš hlubokou lítost, že jsi žil životem, jakým žije svět, v rozporu s Boží vůlí a jeho předsevzetím. — Skutky 17:28, 30; Zjevení 4:11.
12. Jak dá člověk činící pokání najevo, že skutečně zavrhl svůj dřívější způsob jednání?
12 Takové pravé pokání vede k „obrácení“. Ten, kdo činí upřímné pokání, nelituje pouze toho, že v minulosti nejednal správně; zavrhuje takový nesprávný způsob jednání a pociťuje k němu nenávist. Dokazuje to tím, že se „obrátí“ a činí Boží vůli, to znamená, že uvede svůj život do souladu s Božím předsevzetím. Koná skutky, „které odpovídají pokání“. — Skutky 26:20; Římanům 6:11.
13. (a) Co znamená Ježíšův výrok, že ti, kteří jej chtějí následovat, musí se ,zříci sami sebe‘? (b) Proč se tak plně podřizujeme Jehovovi a jak to ovlivňuje náš život?
13 K takovému pokání a obrácení patří to, co podle slov Ježíše Krista musí činit jeho učedníci, totiž ,zříci se sám sebe‘. (Matouš 16:24) To znamená, že si již nečiníme sobecký nárok na svůj život ani na žádné jiné „právo“, abychom žili podle svých vlastních sobeckých žádostí bez ohledu na Boží vůli a na jeho předsevzetí. Místo toho uznáváme, že Jehova má plné právo na náš život, nejen proto, že je stvořitelem, ale zejména proto, že jeho Syn vyplatil celé lidstvo svou výkupní obětí. Apoštol Pavel říká, že ,nepatříme sami sobě, protože jsme byli koupeni za cenu‘. (1. Korintským 6:19, 20) Proto nezneužíváme této velkolepé svobody, kterou nám poskytuje pravda, ale plně se podřizujeme, abychom konali Boží vůli, jak nás o ní poučuje jeho Syn. (Galatským 5:13; 1. Petra 2:16) A nejednáme tak jen proto, že to je správné, ale proto, že milujeme Jehovu Boha ,svým celým srdcem, duší, myslí a silou‘. (Marek 12:29, 30) Proto je jistě nutné, abychom žili s plnou oddaností a odevzdaností Bohu. Je snad takový způsob života obtížný nebo těžký? Naopak, můžeme se přitom radovat více než kdy dříve. — Matouš 11:28–30.
UČINIT VEŘEJNÉ PROHLÁŠENÍ K ZÁCHRANĚ
14. (a) Dospěje-li někdo k poznání, že Jehova má na něj právo jako vlastník, jak to může takový člověk vyjádřit Bohu? (b) Co ještě by si měl přát učinit, jak to ukazuje dopis Římanům 10:10, 13?
14 Je vynikající, jestliže vyjádříme v modlitbě k Bohu svou víru v jeho opatření a uznáme, že mu právem patříme. Můžeme však učinit ještě více a měli bychom si to přát. V Římanům 10:10, 13 je nám řečeno: „Srdcem se věří ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně“ a „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. Proto bychom měli s radostí veřejně vyjadřovat svou víru v Jehovu Boha a v jeho opatření a naše srdce by při tom mělo překypovat vděčností. Jeden způsob, jak bychom to měli činit, je spojen s křtem ve vodě.
15. Proč bychom měli vážně přemýšlet o křtu ve vodě?
15 Když Ježíš Kristus zahájil svou veřejnou službu ve světě lidí, předstoupil před Jana Křtitele, aby se dal pokřtít ponořením ve vodě. Bible popisuje, jak tehdy řekl Bohu: „Přišel jsem, abych činil tvou vůli.“ (Židům 10:9; Žalm 40:7, 8; 40:8, 9, KB) Ježíš učil, že všichni, kteří se stávají jeho učedníky, měli by také být pokřtěni. Jsi připraven ke křtu ve vodě na důkaz toho, že jsi takovým učedníkem? — Matouš 28:19, 20.
16. (a) Jak můžeš rozhodnout, zda jsi připraven dát se pokřtít? (b) Co činí předsedající dozorce, aby pomohl jednotlivým osobám připravit se ke křtu?
16 Je to vznešená výsada, smíme-li se oddat jedinému pravému Bohu a stát se pokřtěnými svědky Jehovy, jediného pravého Boha, právoplatného svrchovaného vládce celého vesmíru. Přemýšlej, co to všechno znamená: Jehova ti ve své lásce otevřel cestu, abys vstoupil do vztahu k němu, v němž tě schválí. K tomu však musíš mít víru. Musíš skutečně věřit, že Bible je inspirované Boží slovo. (2. Timoteovi 3:16, 17) Musíš věřit, že jedině prostřednictvím Krista Ježíše můžeš získat přijatelné postavení před Bohem. (Skutky 4:12) Je nutné, abys chápal, že jsi zcela závislý na Jehovovi Bohu, a aby ses vážně snažil podřídit mu celý svůj život a činil jeho vůli nejen několik málo let, ale navždy. Cítíš to skutečně v srdci? Jak už nyní víš, zahrnuje to i podmínku, že nemáš být „částí světa“. (Jan 17:16; 1. Jana 2:15) Na důkaz toho, že jsi činil pokání a obrátil ses, musel ses vzdát zvyků, které odporují Božím spravedlivým měřítkům, a nyní se musíš upřímně snažit konat to, co Bůh přikazuje. Přetvořil jsi z hluboké lásky k Jehovovi svou mysl tak, že se nyní díváš na život tímto způsobem? (Římanům 12:1, 2) Jestliže ano, potom tě Bible vybízí, abys učinil „veřejné prohlášení“ o takové víře. Pokud si to přeješ, bylo by vhodné, abys o tom promluvil s předsedajícím dozorcem ve sboru Jehovových křesťanských svědků tam, kde žiješ, a abys dal najevo, co cítíš. On zařídí, aby s tebou byly znovu probrány základní biblické nauky a aby ses tak připravil ke křtu.
17. V jakém ohledu je křest rozhodně spojen se získáním záchrany?
17 Bible spojuje křest se záchranou, a to právem. Apoštol Petr se zmínil o tom, jak byl Noe se svou rodinou zachráněn přes světaširou potopu, a potom pokračuje slovy: „To, co tomu odpovídá, zachraňuje nyní též vás, totiž křest (ne odložení nečistoty těla, ale žádost k Bohu o dobré svědomí) skrze vzkříšení Ježíše Krista.“ (1. Petra 3:21) Jak tomu máme rozumět? Ne že by voda křtu sama o sobě přinesla pokřtěnému nějaký užitek. Spíše ti, kteří přicházejí, aby byli ponořeni ve vodě, touží po tom, aby jim Bůh odpustil hříchy a aby tak mohli mít vůči němu čisté svědomí. Vědí, že takové odpuštění je možné pouze na základě víry v hodnotu vylité krve Krista Ježíše. Na základě takové víry prosí Boha o odpuštění a dávají to najevo tím, že předstupují ke křtu. (Skutky 2:38) Bůh jim poskytuje dobré svědomí, o které prosili. Tak je křesťan osvobozen nebo zachráněn z přítomného zlého systému věcí a raduje se z nádherné vyhlídky, že může patřit k lidem, kteří konají Boží vůli. (Galatským 1:3, 4; 1. Jana 2:17) Pro všechny, kteří touží po životě v Božím spravedlivém novém pořádku, který se velmi přiblížil, je tedy křesťanský křest ve vodě životně důležitý.
18. Použij Bible a ukaž, jak musíme nadále činit ,veřejné prohlášení o své víře‘.
18 Učiníš-li tento krok, nebude to přirozeně znamenat, že nadále již nemusíš činit ,veřejné prohlášení o své víře‘. Abys mohl mít stále Jehovovo schválení, nesmíš nikdy přestat vzývat Jehovu a vzhlížet k němu pro záchranu. To je nutno činit nejen doma v soukromí, ale veřejně. Znamená to, že je třeba horlivě se účastnit zvláštního díla, jež Kristus Ježíš dává všem, kteří se podřizují jeho vedení. Toto dílo spočívá v tom, že má být kázáno dobré poselství o Božím království po celém světě a že mají být činěni učedníci z lidí všech národů. — Matouš 24:14; 28:19.
HLUBOCE SI VÁŽIT SVÉHO VZTAHU K BOHU
19, 20. Jak důležité je osobní studium, abychom si zajistili trvalý vztah k Jehovovi?
19 Jestliže jsi již získal takový vztah k Bohu, jak si můžeš zajistit, aby to byl vztah trvalý, který by ti poskytl nejen jistotu, že přežiješ nadcházející zničení světa, ale že budeš moci po celou věčnost s radostí sloužit Jehovovi v míru a v bezpečí?
20 V první řadě si jistě přeješ, aby rostlo tvé poznání o něm. Velmi ti k tomu pomůže osobní studium jeho Slova a ještě více ti pomůže, budeš-li poznatky uplatňovat ve svém každodenním životě. Zjistíš, že je skutečně radostí získávat poklad poznání, porozumění a moudrosti, jež Bůh uložil ve svém Slovu, v Bibli. Můžeš se podobat člověku, jehož popisuje žalm 1:2, 3 slovy: „V zákoně Jehovově je jeho potěšení a tlumeným hlasem čte v jeho zákoně dnem i nocí. A jistě bude jako strom zasazený při vodních tocích, který vydává své vlastní ovoce ve svém období a jehož listí nevadne, a všechno, co dělá, bude se dařit.“ Ano, vyroste-li v tobě skutečná láska k pravdě a k poznání o Bohu, budeš chodit po ,líbezných cestách‘ a po ,stezkách pokoje‘, protože tak získáš moudrost, která ti pomůže čelit všem problémům života. (Přísloví 3:13, 17, 18) Tvá touha po poznání, kterou projevuješ skutečným zájmem o studium Bible, bude důkazem, že se připravuješ na život v novém pořádku, kdy „země bude jistě naplněna poznáním Jehovy, tak jako vody pokrývají celé moře“. — Izaiáš 11:9.
21. Proč je v životě Jehovova lidu nutná pravidelná účast na shromáždění?
21 Chceš-li se ,pevně bez kolísání držet veřejného prohlašování své naděje‘, je také nezbytně nutné, aby ses scházel s jinými, kteří se oddali Jehovovi a slouží mu. Budeš-li se pravidelně účastnit shromáždění Jehovova lidu, zjistíš, že tě skutečně podněcují k lásce a ke znamenitým skutkům, a bude tě to povzbuzovat, aby sis neustále zachovával správný vztah k Bohu. (Židům 10:23–25) V tomto příjemném, jakoby rodinném společenství najdeš posilující důkaz, že mír a bezpečnost, jež byly zaslíbeny pro Boží nový pořádek, již existují. — Žalm 133:1; 1. Korintským 14:26, 33.
22. Jak nám mohou „starší“ ve sboru pomoci v dobách odporu a osobních těžkostí?
22 Ve shromáždění můžeš mít užitek ještě z dalšího milujícího opatření. Ježíš Kristus jako „znamenitý pastýř“ má na zemi ,nižší pastýře‘, duchovně starší muže neboli „starší“, kteří se mají starat o jeho „ovce“. To je mocný činitel přispívající k tomu, že se již nyní můžeme těšit z pokoje a bezpečí mezi Božím shromážděným lidem po celé zemi. (1. Petra 5:2, 3) Tito muži se prokazují „jako skrýše před větrem a jako úkryt před přívalem deště, jako proudy vody ve vyprahlé krajině, jako stín mohutného útesu ve vyčerpané zemi“. (Izaiáš 32:1, 2) Ano, v bouřlivých dobách těžkostí, tlaku a napětí, jež vzniká pro odpor ze strany světa nebo z osobních obtíží, mohou tito „starší“ muži, kteří jsou starší v duchovním ohledu, být skutečně oporou, protože mají víru pevnou jako skála a pevně se drží Božího slova. Mohou ti poskytnout občerstvující radu, pomoc a povzbuzení.
23. Co nám pomůže, aby nedokonalosti druhých nezakalily náš vztah k Jehovovi?
23 Jistěže se i mezi Božími služebníky projevuje lidská nedokonalost. Všichni denně chybujeme. (Jakub 3:2) Urazíme se však pro nedokonalosti druhých nebo připustíme, aby jejich nedokonalosti nějak zakalily náš vztah k Jehovovi Bohu? My sami se přece také dopouštíme chyb a říkáme věci, kterých později litujeme; proč bychom neměli projevit druhým totéž milosrdenství a odpouštění, po jakém sami toužíme? (Matouš 6:14, 15) Chceme-li dokázat, že jsme způsobilí stát se poddanými Božího pokojného nového pořádku, musíme nyní projevit, že umíme v míru vycházet s druhými. Nemůžeme milovat Boha, jestliže nemilujeme také svého bratra, za něhož zemřel Kristus. — 1. Jana 4:20, 21.
24. Jaké místo by měla mít v našem životě modlitba?
24 Tvůj správný vztah k Bohu ti poskytuje ještě jednu velikou výsadu: můžeš se přiblížit k Bohu v modlitbě s jistotou, že tě slyší. Važ si této výsady a využívej jí každý den a po celý den. Vyvstanou problémy; tvá vlastní nedokonalost ti možná způsobí těžkosti. Bible však radí: „Nemějte o nic úzkostlivou starost, ale ve všem ať jsou vaše žádosti oznamovány Bohu modlitbou a pokornou prosbou spolu s díkůvzdáním; a pokoj Boží, který převyšuje každé pomyšlení, bude chránit vaše srdce i síly vaší mysli skrze Krista Ježíše.“ — Filippenským 4:6, 7.
25. Co nám pomůže vytrvat, musíme-li čelit zkouškám a pronásledování pro svou víru?
25 Rozhodl ses sloužit Jehovovi Bohu, pravému zdroji míru a bezpečí, a doufáš v jeho spravedlivý nový pořádek; tím jsi učinil dobrý začátek. Apoštol však dále říká: „Potřebujete vytrvalost, abyste, až vykonáte Boží vůli, přijali splnění toho slibu.“ (Židům 10:36) Když jsi okusil požehnání, jež přináší správný vztah k Jehovovi Bohu, rozhodni se, že se jej nikdy nevzdáš. Nikdy se nedej odlákat pomíjivými světskými radovánkami. I kdyby přišly těžké zkoušky a pronásledování od nepřátelského světa, pamatuj, že také to je pouze přechodné. Ve srovnání s požehnáními, jež Jehova Bůh poskytne těm, kteří jej milují, jsou takové strasti zanedbatelné. — 2. Korintským 4:16–18.
26. (a) Z čeho se můžeme radovat obzvláště dnes? (b) Co bychom měli stále cítit vzhledem k Jehovovi a ke svému vztahu k němu, jak to cítil žalmista?
26 Vytrvej ve zbožné oddanosti s důvěrou, že je to již nyní nejlepší cesta života a že tě zcela jistě dovede k věčnému životu v Božím novém pořádku. (1. Timoteovi 4:8) Raduj se z důkazů, že nový pořádek je již blízko a s ním i trvalý mír a bezpečnost. Stále posiluj svůj vztah k Jehovovi Bohu a kéž při tom cítíš totéž, co cítil inspirovaný žalmista, když napsal:
„Bůh je skála mého srdce a můj podíl na neurčitý čas. Neboť hle, právě ti, kteří se od tebe vzdalují, zahynou. Jistě umlčíš každého, kdo tě nemravně opouští. Pro mne však, pro mne je dobré přibližovat se k Bohu. Svrchovaného Pána Jehovu jsem učinil svým útočištěm, abych oznamoval všechny tvé skutky.“ — Žalm 73:26–28; [73:27–29, KB].
[Studijní otázky]
