18. kapitola

Křesťanská poslušnost zákona

1. Jak jednají lidé, kteří se přizpůsobují Bibli, ačkoli je bezzákonnost všeobecně rozšířená?

BEZZÁKONNOST je dnes ve světě velmi rozšířená, ale ti, kteří skutečně žijí v souladu s Biblí, k ní nepřispívají. Berou si k srdci radu Božího Slova, které říká, aby křesťané byli ‚poslušni vlád a mocí jako vládců‘. — Titovi 3:1.

2. Jaký postoj k zákonu nesmějí mít praví ctitelé?

² Je pravda, že někteří z těch, kteří nyní provádějí pravé uctívání, dříve nedbali zákona. Snad kradli věci, které patřily jiným. Možná, že považovali poslušnost některých zákonů za důležitou jen tehdy, když byla v dohledu policie. Nebyli v tomto ohledu pravděpodobně horší než mnozí jiní jejich spoluobčané. Bible jim však objasnila, že se musejí dívat na život jinak, chtějí-li se věnovat pravému uctívání. — Efezským 4:22–29.

3. (a) Jaký má být křesťanův postoj k politickým vládám? (b) Proč by se křesťan neměl připojovat k povstáním nebo odpírat poslušnost úřadům, aby tak bránil činnosti vlády?

³ Apoštol Pavel napsal o postoji, jaký má mít křesťan k politickým vládám: „Každá duše nechť je poddána vyšším mocem, neboť není žádné moci, kromě od Boha.“ (Římanům 13:1) To neznamená, že Bůh zřídil tyto vlády nebo že schvaluje jejich jednání. Některé z nich jasně prohlašují, že jsou  ateistické. Přesto je Bůh nechává existovat. Nemohly by vůbec vykonávat moc, kdyby to Bůh nedovolil. (Jan 19:11) A jestliže jim Bůh dovoluje vládnout, proč by jim v tom křesťan měl bránit? I když snad někdo nesouhlasí s tím, co vláda dělá, proč by se měl připojovat k povstáním nebo proč by neměl poslouchat úřady, aby tak bránil státu v plnění jeho úkolů? Každý, kdo to dělá, se dostane do těžkostí nejen se světskou vládou, ale též s Bohem. V Římanům 13:2 čteme: „Proto ten, kdo odporuje moci, staví se proti Božímu zřízení; ti, kteří se proti němu staví, přivodí si odsouzení.“

4. (a) Jaké prospěšné služby nám poskytují vlády? (b) Jaký má mít křesťan názor na placení daní?

⁴ Je dobré prokazovat správnou úctu vládě a vážit si prospěšných služeb, které poskytuje. Všichni můžeme být rádi, že vlády, pod nimiž žijeme, staví silnice pro cestování, školy pro výchovu mládeže, zabezpečují požární ochranu a dozor nad potravinami. Velmi cenné jsou i soudy a ochrana před zločinností. V těchto a jiných věcech jsou ‚vyšší moci‘ „Božími veřejnými služebníky“, neboť prokazují prospěšné služby jeho lidu. Jestliže se tedy od nás vyžaduje, abychom platili za všechny tyto veřejné služby daně, učiníme dobře, když si připomeneme biblický text, který říká: „Proto máte naléhavý důvod k tomu, abyste byli v poddanosti nejen pro ten hněv [při potrestání přestupníků], ale též pro své svědomí. Neboť proto též platíte daně; neboť jsou Božími veřejnými služebníky, kteří neustále slouží právě tomuto účelu. Dávejte všem, co komu náleží, tomu, kdo žádá daň, daň; tomu, kdo žádá poplatek, poplatek.“ — Římanům 13:5–7.

5. (a) Je křesťanova poslušnost politickým mocem neomezená? (b) Jak Ježíš ukázal, že je při tom nutno brát v úvahu dvě hlediska?

 ⁵ Jak daleko jde tato podřízenost politickým mocem? Je neomezená? Je poslušnost lidského zákona důležitější než poslušnost zákona Božího? Jistě ne! Povšimni si, že v právě citovaném biblickém textu je řečeno, že v ‚naléhavém důvodu‘ k poslušnosti je zahrnuto i ‚tvé svědomí‘. Nemáme tedy přehlížet své svědomí, zvlášť je-li školeno Božím Slovem. Ježíš Kristus ukázal, že je třeba brát v úvahu dvě hlediska. Zdůraznil, že je správné platit daň římskému státu, neboť řekl: „Splácejte cézarovy věci cézarovi“, a pak připojil: „Ale Boží věci Bohu.“ (Marek 12:17) Proto je životně důležité pro každého z nás, aby zkoumal svůj způsob života a především se ujistil, zda nepřispívá k všeobecně rozšířené neúctě k Božímu zákonu. — Žalm 1:1–3.

POSLUŠNOST NEJVYŠŠÍHO ZÁKONA

6. Co udělali apoštolé, když jim bylo přikázáno, aby přestali kázat? Čí zákon tedy poslouchali jako nejvyšší?

⁶ Nedlouho po smrti Ježíše Krista museli jeho apoštolé ukázat, kde stojí v této otázce. Jeruzalémští vládci jim přikázali, aby přestali kázat ve jménu Ježíše Krista. Uposlechli? Uposlechl bys ty? Apoštolé pevně odpověděli: „Musíme poslouchat Boha jako vládce více než lidi.“ (Skutky 5:29; viz též 4:18–20) Nebrali na lehkou váhu své povinnosti k zákonu země, ale když vznikl přímý rozpor mezi lidským zákonem a zákonem Božím, dali najevo, že Boží zákon je vyšší. Když to viděl vážený člen soudu, před nímž stáli, moudře poradil svým spolusoudcům, aby nezakročovali proti těmto křesťanům a nebojovali tak  jako úřední představitelé proti Bohu. — Skutky 5:33–39.

7. (a) Co řekl Bůh ve dnech Mojžíšových o uctívání obrazů? (b) Jaké předměty náboženského uctívání lidé vytvořili? (c) O kterém příkladu mají křesťané uvažovat, když světský zákon vyžaduje projev uctívání před nějakým obrazem nebo symbolem?

⁷ Kromě tohoto Božího příkazu kázat jsou důležité i jiné věci. Jehova objasnil jednu z nich, když řekl svému lidu ve dnech Mojžíšových: „Nesmíš si udělat žádný vyřezávaný obraz nebo podobu toho, co je nahoře v nebesích, ani toho, co je dole na zemi, ani toho, co je ve vodách pod zemí. Nesmíš se jim klanět ani se nenecháš svést, abys jim sloužil, neboť já, Jehova, tvůj Bůh, jsem Bůh vyžadující výlučnou oddanost.“ (2. Mojžíšova 20:4, 5) Přesto si lidé zhotovili mnoho předmětů pro náboženské uctívání. Některé z nich jsou vyrobeny z kovu nebo dřeva. Jiné jsou z látky, na které jsou vyšita nebo namalována znázornění nebeských nebo pozemských věcí. V některých případech je uctívání těchto předmětů dobrovolné, ale v jiných případech je vyžadováno světským zákonem. Je v tom nějaký rozdíl? Jestliže světský zákon vyžaduje určitý projev uctívání před nějakým obrazem nebo symbolem, osvobozuje nás to od povinnosti uposlechnout v této věci Božího zákona? Věrní Jehovovi ctitelé, kteří žili na území Babylóna, nebyli toho názoru. Bible nám oznamuje, že tři mladí Hebrejci, Sidrach, Mizach a Abdenágo, odmítli účast na obřadu, který nařídil král. Proč? Protože obřad byl spojen s uctíváním a jejich uctívání patřilo jen Jehovovi. Bůh schválil jejich jednání. Jak se ale zachoval babylónský král? Nejprve se velmi rozhněval. Později však poznal, že se do věci vložil Jehova Bůh. Uvědomil si, že ti muži nebyli nebezpečím pro  stát, a vydal výnos, který chránil jejich svobodu. (Daniel 3:1–30) Neobdivuješ jejich věrnost Bohu? Nechceš být stejně pevný jako oni a uctívat výlučně Boha?

8. (a) Co vyžadoval římský stát od svých poddaných a proč to raní křesťané odmítali? (b) Byli tito křesťané neuctiví?

⁸ Před stejnou spornou otázkou uctívání stáli i křesťané žijící v Římské říši. Stát vyžadoval, aby každý pálil kadidlo na důkaz věrnosti císaři. Křesťané to nemohli dělat, ačkoli poslouchali jiných zákonů. Poznali, že toto jednání je spojeno s uctíváním, ať již je prováděno na počest symbolu nebo osoby. (Matouš 4:10) Mučedník Justýn, který žil ve druhém století, vyjádřil názor těchto křesťanů slovy: „Uctíváme jedině Boha, ale v jiných věcech vám [politickým vládcům] rádi sloužíme, neboť vás uznáváme jako lidské krále a vládce.“ Tito křesťané byli často nesprávně chápáni, ale jejich chování nebylo nikterak neuctivé. Nebyli též žádným nebezpečím pro jiné Římany. Jak oznamoval římský místodržitel Plinius mladší v dopise císaři Trajánovi, nedopouštějí se žádných podvodů nebo krádeží nebo cizoložství. Křesťané byli lidé, které chtěl mít každý za sousedy, a takové lidi z nich udělalo právě jejich náboženství.

9. Co ještě dlužíme Bohu kromě svého uctívání?

⁹ Kromě svého uctívání dlužíme Bohu ještě něco. Jeden apoštol Ježíše Krista na to poukázal slovy: „Bůh, který stvořil svět a všechny věci v něm . . . dává všem lidem život.“ (Skutky 17:24, 25) Kdyby nebyl Bůh, nežil by nikdo z nás. Bůh je zdroj života. (Žalm 36:9; 36:10, KB) Co však děláme s životem, z něhož se smíme radovat?

10. Jak nám Písmo pomáhá, abychom nežili pro něco, co se nelíbí Bohu?

 ¹⁰ Praví křesťané jsou si vědomi, že chtějí-li se těšit Boží přízni, musí se vyvarovat ve svém životě jakékoli činnosti, která by je stavěla do odporu proti Bohu. Proto nejednají jako lidé, kteří budou podle popisu Bible zničeni Božím popravčím při konci starého zlého systému. (Zjevení 19:17–21) Uznávají, že Jehovův soud je pravý a spravedlivý, a utvářejí nyní svůj život podle jeho vůle. Jsou si dobře vědomi toho, že lidé, kteří se zajímají jen o přítomný systém věcí, je snad budou kritizovat nebo dokonce pronásledovat. Jsou však plně přesvědčeni o správnosti Boží cesty, a proto vyvyšují jeho zákon a jeho uctívání a vyhrazují jim první místo ve svém životě. (Micheáš 4:1–3) Napodobují Božího Syna, Ježíše Krista, protože nesledují ve svém životě sobecké cíle a neřídí se vůlí sobeckých lidí, ale žijí v souladu s Boží vůlí. (1. Korintským 7:23; 1. Petra 4:1, 2) A tak skutečně splácejí Bohu, co mu patří.

11. Jak by měla poslušnost zákona ovlivnit náš život?

¹¹ Chceš získat Boží schválení? Jestliže ano, musíš brát ve svém životě velmi vážně poslušnost zákona. To tě přiměje, abys měl patřičný ohled k osobě i majetku svých bližních. Přiměje tě to rovněž, abys byl uctivý k vládním úředníkům. Ale především tě to pohne k tomu, abys uvedl svůj život plně do souladu se soudcovskými rozhodnutími Jehovy Boha, největšího ze všech zákonodárců.

[Studijní otázky]