Kdo je Bůh?
3. kapitola
Kdo je Bůh?
1. Proč je mnoho nejasností v otázce, kdo je Bůh?
ČLOVĚK nikdy nepotřeboval Boha a jeho pomoc víc než nyní. Náš život je závislý na tom, zda poznáme Boha. Je však pozoruhodné, jaká nejasnost panuje o tom, kdo je Bůh, neboť dnes, stejně jako v minulosti, je v různých zemích uctíváno mnoho bohů. Avšak Bible objasňuje, že je pouze jeden pravý Bůh. — 1. Korintským 8:5, 6.
2. (a) Je „Bůh“ osobní jméno pravého Boha? (b) Jaké je jeho osobní jméno?
2 Aby se odlišil od mnohých falešných bohů, dal si pravý Bůh osobní jméno. To jej odděluje od všech jiných bohů. Někdo se snad zeptá: „Není jeho jméno Bůh?“ Nikoli, neboť „Bůh“ je pouze titul, stejně jako „president“, „král“ a „soudce“. Boží osobní jméno je nám oznámeno v jeho Slově, Bibli, a toto jméno je JEHOVA. V mnoha překladech Bible najdeme toto jméno v žalmu 83:18 (83:19, KB), kde čteme: „Aby lidé věděli, že ty, jehož jméno jest JEHOVA, ty sám jsi nejvyšší nad celou zemí.“ A téměř ve všech překladech najdeme toto jméno ve Zjevení 19:1–6 jako část výrazu „Haleluja“ nebo „Hallelujah“. To znamená „chvalte Jah“ (zkrácený tvar od Jehova). Katolická encyklopedie (1910, sv. VIII, str. 329, angl.) říká o tomto božském jménu: „Jehova je Boží vlastní jméno ve Starém zákoně.“ Avšak Písmo svaté Starého Zákona, katolický překlad od dr. J. Hegera, vydaný v letech 1955–1958, používá pravidelně jména „Jahve“, stejně jako několik jiných překladů. Proč to?
3. (a) Jak je Boží jméno uváděno v Hebrejských písmech? (b) Proč je nemožné přesně vědět, jak bylo Boží jméno vyslovováno v hebrejštině ve starých dobách?
3 V hebrejštině, v řeči, ve které bylo napsáno prvních třicet devět knih Bible, je Boží jméno několik tisíckrát představeno čtyřmi hebrejskými písmeny JHVH. Ve starých dobách se hebrejská řeč psala bez samohlásek; čtenář si doplňoval samohlásky při čtení slov. A tak vznikl problém, že dnes nemůžeme přesně vědět, kterých samohlásek používali Židé se souhláskami JHVH. Mnozí učenci si myslí, že jméno bylo vyslovováno „Jahve“, ale tvar „Jehova“ byl používán mnoho set let a je nejvíce známý.
4. (a) V čem jsou nedůslední duchovní, kteří říkají, že nemáme používat Boží jméno, protože neznáme jeho přesnou výslovnost? (b) Co je daleko důležitější než způsob, jak vyslovujeme Boží jméno? (c) Proč je vzhledem ke Skutkům 15:14 důležité používat Božího jména?
4 Protože je nejisté, jak se přesně vyslovuje Boží osobní jméno, někteří duchovní říkají, že jej nemáš vůbec používat, ale říkat místo něj prostě „Bůh“ nebo „Pán“. Netrvají však na tom, abys nepoužíval jmen „Ježíš“ a „Jeremiáš“. A přece tyto běžně používané výslovnosti jsou zcela odlišné od hebrejské výslovnosti „Ješua“ a „Jirmejah“. Není však rozhodující, jaké výslovnosti používáš pro božské jméno, zda „Jahve“, „Jehova“ nebo jiné, pokud je tato výslovnost běžná v tvé řeči. Nesprávné je však nepoužívat tohoto jména. Proč? Protože ti, kteří je nepoužívají, nemohou být totožní s těmi, které Bůh vybírá jako „lid pro své jméno“. (Skutky 15:14) Máme nejen znát Boží jméno, ale též je ctít a velebit před jinými lidmi, jak to činil Boží Syn, když byl na zemi. — Matouš 6:9; Jan 17:6, 26.
BOŽÍ VLASTNOSTI A PROČ MÁME UCTÍVAT JEN JEJ
5. Proč nikdo nikdy neviděl Boha?
5 Co nám říká Bible o Bohu? Říká nám, že „Bůh je duch“. (Jan 4:24) Duch není z masa a krve ani z jiných hmotných látek, které lze vidět nebo cítit lidskými smysly. (1. Korintským 15:44, 50) A tak lidské oči nikdy neviděly Boha. (Jan 1:18) Je daleko vznešenější než všechno, co vidí naše oči. Majestát hor, jas slunce a dokonce sláva hvězdných nebes nejsou ničím ve srovnání s ním. — Izaiáš 40:25, 26.
6. (a) Jak popisuje Bible ve Zjevení 15:3, 4 Boží vlastnosti? (b) Měl Bůh začátek?
6 Není divu, že v nebesích je zpívána píseň: „Veliké a mocné jsou tvé skutky, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrný?“ (Zjevení 15:3, 4) Jako Stvořitel všech věcí, Jehova Bůh, ‚král věčnosti‘, existoval přede všemi ostatními. Je „od věků a až na věky“, to znamená, že nemá žádný začátek a nebude mít nikdy konec. — 1. Timoteovi 1:17; Žalm 90:2, KB.
7. (a) Proč je podle Zjevení 4:11 správné, že uctíváme pouze Jehovu? (b) Pomocí čeho Bůh uskutečnil stvoření všech věcí?
7 Jak je tedy správné, že máme uctívat jen jej! Když uvažujeme o jeho stvořitelských dílech, můžeme rovněž říci: „Hoden jsi, Jehovo, Bože náš, přijmout slávu a čest a moc, neboť jsi stvořil všechny věci a podle tvé vůle byly zde a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11) Neuskutečnil stvoření nástroji, jakých používají lidé, ale svým svatým duchem, to jest svou neviditelnou účinnou silou. (1. Mojžíšova 1:2; Žalm 104:30) Je to tentýž svatý duch, jímž později dal napsat Bibli, abychom znali jeho vůli a záměry s lidmi na zemi. — 2. Petra 1:21.
8. (a) Proč jsme odpovědni Bohu? (b) O které otázce bychom tedy měli vážně přemýšlet?
8 Protože všechny věci byly stvořeny ‚podle jeho vůle‘, musejí všechny sloužit Božímu záměru. Jehova poučil prvního muže a první ženu, Adama a Evu, o svém záměru s nimi a zavázal je, aby jednali v souladu s ním. Jsme my rovněž odpovědni Bohu? Ano, protože Bůh je zdroj našeho života. Je to pravda nejen proto, že pocházíme z oné první lidské dvojice, které Bůh dal život, ale též proto, že náš další život je každý den závislý na slunci, dešti, vzduchu a stravě, z kterých nám Jehova neustále dovoluje mít prospěch. (Žalm 36:9; 36:10, KB; Matouš 5:45) Do jaké míry je tedy náš život v souladu se záměrem, který s námi Bůh má? Měli bychom o tom vážně přemýšlet, protože je v sázce naše příležitost získat věčný život.
9. (a) Jak bychom se měli bát Boha? (b) Proč můžeme být rádi, že Jehova je všemohoucí?
9 Máme se skutečně bát Boha? Ano, ale zdravým strachem před tím, abychom se nevzbouřili proti jeho vůli, protože jeho vůle je správná. Nebojíme se i v obyčejných věcech rizika, které by mohlo způsobit škodu nebo ztrátu života? Oč více bychom se tedy měli bát, abychom se neznelíbili ‚Jehovovi Bohu, Všemohoucímu‘. Můžeme však být rádi, že je všemohoucí, neboť „oči zajisté Jehovovy spatřují všecku zemi, aby dokazoval síly své při těch, kteří jsou k němu srdce upřímného“. (2. Paralipomenon 16:9, KB; viz též Izaiáš 40:29 až 31) A můžeme být jisti, že Jehova používá vždy své síly k správnému účelu a k dobru těch, kteří milují to, co je pravé. Neboť „Bůh je láska“. — 1. Jana 4:8.
10. Pro jaké Jehovovy vlastnosti jsme šťastní, že jej máme jako svého Boha?
10 Jehova tedy není tyranský Bůh. „Všecky cesty jeho jsou spravedlivé.“ (5. Mojžíšova 32:4, KB) Je to ovšem „Bůh vyžadující výlučnou oddanost“, ale též „Bůh milosrdný a dobrotivý, pomalý k hněvu a hojný v milující dobrotivosti a pravdě“. (2. Mojžíšova 20:5; 34:6) „Onť zajisté zná slepení naše, v paměti má, že prach jsme.“ (Žalm 103:14, KB) Můžeme být opravdu šťastní, že máme tak spravedlivého, ale i soucitného Boha jako svého nejvyššího soudce, zákonodárce a krále. — Izaiáš 33:22.
11. Co nás přiměje, abychom uposlechli určitého Božího zákona, i když snad nechápeme jeho smysl?
11 U Jehovy je „moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost“. (Job 12:13, KB) Důkaz jeho moudrosti je patrný ve všech jeho stvořitelských dílech, v nebi i na zemi. Snad se tedy zeptáme: „Proč by měl někdo vůbec pochybovat o Boží moudrosti?“ Bible ukazuje, že jeho požadavky jsou k našemu dobru, že má na mysli naše věčné blaho. Je pravda, že snad mohou být doby, kdy jako lidé s omezeným poznáním a zkušenostmi neoceníme plně, proč je určitý zákon, vydaný Bohem, tak důležitý nebo jak skutečně působí k našemu dobru. Avšak naše pevná víra, že Bůh zřejmě ví daleko víc než my, že jeho zkušenosti jsou daleko větší než naše a že to, co činí, je k našemu věčnému dobru, nás pohne k tomu, abychom jej poslouchali s ochotným srdcem. — Žalm 19:7–11; 8–12, KB; Micheáš 6:8.
JE BŮH „TROJJEDINÝ“?
12. (a) Co učí o Bohu církevní kréda, jako například Atanasiánské vyznání víry? (b) Jaké otázky bychom si měli klást o tomto učení?
12 Mnohá náboženství křesťanstva učí, že Bůh je „trojjediný“, ačkoli slovo „trojice“ nebo „trojjediný“ se v Bibli nevyskytuje. Světová rada církví nedávno prohlásila, že všechna náboženství, která jsou členy této Rady, by měla obhajovat víru, že je „jeden Bůh, Otec, Syn a Svatý duch“, to jest, tři osoby v jednom Bohu. Ti, kteří učí této nauce, připouštějí, že je „tajemstvím“. Atanasiánské vyznání víry asi z osmého století našeho letopočtu říká, že Otec, Syn a Svatý duch jsou všichni tři téže podstaty, všichni tři jsou věční (a tedy neměli žádný počátek) a všichni tři jsou všemohoucí. V krédu je též uvedeno, že v „trojici není nikdo před jiným nebo po něm; nikdo není větší nebo menší než druhý“. * Je to rozumné? A což je ještě důležitější, je to v souladu s Biblí?
13. Věřili — podle Nové katolické encyklopedie — hebrejští proroci a první křesťané v „trojici“?
13 Tato nauka byla neznámá hebrejským prorokům a křesťanským apoštolům. Nová katolická encyklopedie (vydání z roku 1967, sv. XIV, str. 306, angl.) přiznává, že „ve SZ [Starém zákoně] není vyučováno nauce o Svaté trojici“. Připouští též, že tato nauka musí pocházet z doby asi tři sta padesát roků po smrti Ježíše Krista. A tak raní křesťané, kteří byli učeni přímo Ježíšem Kristem, nevěřili, že Bůh je „trojjediný“.
14. Jak Ježíš ukázal, že není rovný Otci?
14 Když byl Ježíš na zemi, nebyl jistě rovný svému Otci, neboť řekl, že jsou věci, které neví ani on, ani andělé, ale pouze Bůh. (Marek 13:32) A navíc se modlil k svému Otci o pomoc, když byl podroben zkoušce. (Lukáš 22:41, 42) Sám rovněž řekl: „Otec je větší než já.“ (Jan 14:28) Proto Ježíš mluvil o svém Otci jako o ‚svém Bohu‘ a ‚jediném pravém Bohu‘. — Jan 20:17; 17:3.
15. Jak víme, že Ježíš nebyl rovný Bohu ani po svém vzkříšení z mrtvých?
15 Když Ježíš zemřel, Bůh jej opět vzbudil k životu a dal mu větší slávu, než měl předtím. Avšak stále ještě nebyl rovný svému Otci. Jak to víme? Protože později inspirovaná Písma uvádějí, že Bůh je dosud ‚Kristovou hlavou‘. (1. Korintským 11:3) Bible též říká, že Ježíš má vládnout jako Boží ustanovený král, dokud Bůh nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy, a pak že „se také Syn sám podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby Bůh byl každému vším“. (1. Korintským 15:28) Je tedy jasné, že Ježíš Kristus není ani po svém vzkříšení rovný svému Otci.
16. (a) Učí „trojici“ Ježíšův výrok: „Já a Otec jsme jedno“? (b) Co Ježíš myslel tímto výrokem?
16 Avšak neřekl Ježíš při jedné příležitosti: „Já a Otec jsme jedno“? (Jan 10:30) Ano, řekl to. Ale tento výrok nenaznačuje ani v nejmenším „trojici“, neboť mluvil o tom, že pouze dva, ne tři, jsou jedno. Ježíš jistě neodporoval textům, které jsme již četli. On sám později objasnil, co myslel tímto výrokem, když se modlil za své následovníky, „aby byli jedno, právě tak jako my jsme jedno“. (Jan 17:22) Ježíš a jeho Otec jsou „jedno“ v tom, že Ježíš je v plném souladu se svým Otcem. A modlil se, aby všichni jeho následovníci byli rovněž v souladu s jeho Otcem a stejně tak s ním a mezi sebou navzájem.
17. Proč neučí „trojici“ výrok u Jana 1:1?
17 Co lze říci o výroku u Jana 1:1 (KB), který mluví o Ježíšovi jako o ‚Slovu‘ a říká: „Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh.“ Nedokazuje to „trojici“? Nikoli. Nejprve si povšimni, že je mluveno pouze o dvou osobách, nikoli o třech. Ve druhém verši téže kapitoly je dále řečeno, že Slovo „bylo na počátku u Boha“, a verš 18 praví, že „Boha žádný nikdy neviděl“, avšak Ježíše Krista lidé viděli. Z těchto důvodů a v plném souladu s řeckým textem podávají některé překlady první verš takto: „To Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo božské“ nebo „bylo jedním bohem“, to jest, Slovo bylo mocnou, Bohu podobnou osobou. (AP; NS) A tak je tato část Bible v souladu s celou ostatní částí; neučí „trojici“. *
18. Jak ukazuje biblický záznam o tom, co se stalo o letnicích roku 33 n.l., že svatý duch nemůže být osoba?
18 Pokud jde o „svatého ducha“, tak zvanou „třetí osobu trojice“, již jsme viděli, že to není osoba, ale Boží účinná síla. (Soudců 14:6) Jan Křtitel řekl, že tak jako on křtí vodou, bude Ježíš křtít svatým duchem. Voda není osoba a ani svatý duch není osoba. (Matouš 3:11) Janova předpověď se splnila, když Bůh dal podnět svému Synovi Ježíši Kristu, aby vylil svatého ducha na apoštoly a učedníky v letnicovém dni roku 33 n.l., takže „všichni byli naplněni svatým duchem“. Byli „naplněni“ osobou? Ne, ale byli naplněni Boží účinnou silou. — Skutky 2:4, 33.
19. (a) Je tedy „trojice“ biblické učení? (b) V které starověké zemi věřili pohané v trojice bohů?
19 Co tedy ukazují skutečnosti o „trojici“? V Božím Slově, Bibli, o ní není ani slovo, ani myšlenka. Tato nauka nepochází od Boha. Bude tě však zajímat, že podle knihy Život a dějiny Babylóna (od Sira E.A. Wallise Budgeho, vydání z roku 1925, str. 146, 147, angl.) věřili pohané ve starém Babylóně takovému učení; vskutku, uctívali nejednu trojici bohů.
UCTÍVAT BOHA „DUCHEM A PRAVDOU“
20. Co musíme dělat podle Římanům 12:2, abychom prokazovali výlučnou oddanost Bohu?
20 Abychom mohli někoho milovat a vážit si ho, musíme vědět, jaký skutečně je. Abys mohl prokazovat Bohu výlučnou oddanost, kterou si zaslouží, musíš studovat jeho Slovo a přesvědčovat se, „co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží“. (Římanům 12:2) Není důležité, jak lidé chtějí uctívat Boha, ale jak Bůh si přeje být uctíván.
21. Jak chce být Bůh uctíván podle slov svého vlastního Syna?
21 Náboženské obřady a „pomůcky ke zbožnosti“ se snad zdají být krásné v očích těch, kteří jich používají, ale jak se na ně dívá Bůh? Jistě to chceš vědět, protože chceš mít Boží schválení. Boží vlastní Syn nám říká, že „praví ctitelé budou uctívat Otce duchem a pravdou“. (Jan 4:23) Je na příklad používání obrazů projevem uctívání „duchem a pravdou“? Líbí se Bohu?
22. (a) Co říká Bible v 2. Mojžíšově 20:4, 5 o náboženských obrazech? (b) Co říká Boží Slovo, aby ukázalo, že používání obrazů jako „pomůcek“ k uctívání není součástí pravého uctívání?
22 V 2. Mojžíšově 20:4, 5, v jednom z deseti přikázání, říká sám Bůh: „Neuděláš si vyřezávaný obraz ani žádné podobenství čehokoli . . . nebudeš se jim klanět ani jim sloužit.“ (Katolická Jeruzalémská bible) Někteří lidé považují náboženský obraz pouze za „pomůcku“ při uctívání Boha, protože mohou obraz vidět a dotýkat se jej. Ale Bůh inspiroval apoštola Pavla, aby napsal: „Chodíme vírou, ne viděním.“ (2. Korintským 5:7) Bůh je v této věci velmi otevřený. Říká nám, že používání obrazů není součástí pravého uctívání, ale že tyto obrazy jsou „klam“. (Izaiáš 44:14–20; Žalm 115:4–8) I když snad někdo řekne, že čest vzdávaná náboženskému obrazu je menší než čest vzdávaná Bohu, Bůh sám říká, že se nebude dělit o svou slávu a chválu s takovými obrazy. — Izaiáš 42:8.
23. Která slova apoštola Jana bychom měli mít na mysli, když se rozhlédneme ve svém bytě?
23 Apoštol Jan nás láskyplně varuje: „Chraňte se před modlami.“ (1. Jana 5:21) Proč by ses nerozhlédl po svém bytě a nezeptal se, zda to děláš? (5. Mojžíšova 7:25) Uvedeš-li svůj život a způsob uctívání do souladu s Jehovovou láskyplnou vůlí, můžeš získat jeho věčná požehnání. — 1. Korintským 10:14.
24. Co máme dělat, jestliže se skutečně chceme přimknout k Bohu?
24 Uč se nadále o Jehovově vznešenosti a jeho láskyplných záměrech a tvá láska k němu poroste. Nikdy nenech uplynout den, aniž mu poděkuješ za dobré věci, z nichž se raduješ pro jeho milující dobrotivost. Snaž se získat o něm více vědomostí, vštěpuj si do srdce důležitost věrnosti k němu jako k velikému Bohu vesmíru. Budeš-li jej s láskou poslouchat, půjdeš po cestě, která vede k věčnému životu. — Efezským 4:23, 24; Žalm 104:33–35.
[Poznámky pod čarou]
^ 12. odst. Encyklopedie biblické, teologické a církevní literatury od J. M’Clintocka a J. Stronga, sv. II, str. 561, angl.
^ 17. odst. Trinitáři přestali prakticky citovat slova „Otec, Slovo, a Duch svatý; a ti tři jedno jsou“, která se objevují v některých překladech Bible v 1. Janově 5:7. Vědci, kteří se zabývají kritikou textu, se shodují v tom, že tato slova jsou pozdějším, nepravým doplňkem k inspirovanému textu.
[Studijní otázky]
