16. kapitola

Všeobecně rozšířené zvyky, které se nelíbí Bohu

1. Získáváme nebo ztrácíme něco, jestliže se snažíme líbit se Bohu?

ZÍSKÁME vše, co je hodnotné, a neztratíme nic, co má skutečnou cenu, jestliže se snažíme líbit se ve všem Bohu. Žalmista říká Jehovovi: „Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.“ (Žalm 16:11, KB) Ale satan ďábel se snaží odvrátit lidi od pravého uctívání a uvést je na cesty, které se nelíbí Jehovovi Bohu. Jedním z prostředků, které k tomu používá, jsou všeobecně rozšířené zvyky, které jsou v rozporu s tím, co učí Bible.

2. Co určuje, zda nějaký všeobecně rozšířený zvyk je nesprávný?

² Ne všechny všeobecně rozšířené zvyky jsou špatné. Jestliže však mají původ ve falešném náboženství nebo jsou nějak jinak v rozporu s biblickými zásadami, nelíbí se Bohu. (Matouš 15:6) Je zajímavé, že většina všeobecně rozšířených zvyků, které se udržely až dodnes, je náboženského rázu. Protože jsme již poznali, že světské náboženství se odvrátilo od biblického měřítka čistého uctívání, nemělo by nás překvapit zjištění, že mnohé jeho zvyky jsou založeny na pohanských náboženských obyčejích.

3. (a) Jakou výstrahu před pohanskými náboženskými zvyky dal Jehova svému lidu? (b) Co nám pomáhá uplatnit radu z Římanům 12:2?

 ³ Jehova varoval Izraelity před náboženskými zvyky okolních národů a přikázal svému lidu, aby ‚se neučili cestě pohanů‘. (Jeremiáš 10:2) To byla láskyplná výstraha, protože tyto pohanské zvyky spočívaly na lžích a nesprávně představovaly Boha a jeho záměr. Často měly dokonce zlý účinek na mravnost těch, kteří je pěstovali. Z podobného důvodu nám i dnes Bible radí: „Neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle Boží.“ (Římanům 12:2) Upřímné přání líbit se Bohu nám v tom pomůže.

POUŽÍVÁNÍ KŘÍŽE

4. Co přiznává Katolická encyklopedie o kříži?

⁴ Mnozí návštěvníci kostelů nosí kříž na krku nebo mají doma kříž s Kristem; kříže také vidíme v mnoha církevních budovách. Víš však, že kříž je ve skutečnosti pohanského původu? Skutečnosti ukazují, že kříž není výlučným symbolem křesťanství, ale že byl používán již staletí před Kristovým narozením. Katolická encyklopedie (vydání z roku 1908, sv. IV, strana 517, angl.) to přiznává:

„Znamení kříže, znázorněné ve své nejjednodušší formě dvěma čarami protínajícími se v pravém úhlu, bylo známé na východě i na západě dlouho před příchodem křesťanství. Sahá až do velmi vzdáleného období lidské civilizace.“

5. Co říká kniha Církev ve starověku o pohanském původu kříže?

⁵ Kniha Církev ve starověku od duchovního W. D. Killena (vydání z roku 1859, strana 316, angl.)  ukazuje pohanský náboženský původ kříže, neboť uvádí:

„Kříž byl uctíván od nejvzdálenějšího pravěku v Egyptě a Sýrii; ve stejné úctě jej měli východní buddhisté; . . . na začátku našeho letopočtu si pohané dělávali znamení kříže na čele při provádění některých svých posvátných obřadů.“

6. Odkud pochází kříž a kterého boha byl symbolem?

⁶ Také W. E. Vine ukazuje v díle Slovník vysvětlivek k Novému zákonu (sv. 1, strana 256, angl.) v souvislosti s babylónským náboženstvím, že kříž „měl svůj původ ve staré Kaldeji [Babylón] a byl používán jako symbol boha Tammuze (měl tvar mystického tau [neboli T], počátečního písmene jeho jména)“.

7. (a) Byl Ježíš usmrcen podle biblické knihy Skutků na jednoduchém kříži? (b) Jak používají řečtí spisovatelé slovo, které je v některých překladech Bible podáváno jako „kříž“?

⁷ Nebyl však Ježíš usmrcen na jednoduchém kříži? Bible ukazuje, že nebyl. Ve Skutcích 5:30 a 10:39 čteme jak v katolických, tak i v protestantských překladech Bible, že Ježíš zemřel na „dřevě“. Slovo „dřevo“ je zde přeloženo z řeckého slova xylon (nebo xulon). O tomto slově a o slově stauros, které je v některých překladech podáváno jako „kříž“, říká Příruční Bible (angl.) na straně 186 v „Dodatku“:

„Homér [starověký řecký básník] používá slova stauros na obyčejnou kládu nebo kůl nebo jednoduchý kus dřeva. A v tomto významu používají tohoto slova i všichni ostatní starověcí řečtí spisovatelé. Nikdy neoznačuje dva kusy dřeva, zkřížené v jakémkoli úhlu, ale vždy pouze jeden kus. Proto je ve spojení se způsobem smrti našeho Pána použito slova xylon [nebo xulon, což znamená dřevo] . . . Tak je úplně dokázáno, že Pán byl usmrcen na vzpřímeném kůle,  ne na dvou kusech dřeva, přeložených přes sebe v nějakém úhlu.“

8. Kdy začali formální křesťané používat kříže? A proč přijali pohanský symbol?

⁸ W. E. Vine vysvětluje ve své knize, jak a kdy začalo používání kříže mezi formálními křesťany:

„Uprostřed třetího století po Kr. církve buď odbočily od určitých nauk křesťanské víry nebo je pozměnily. Aby byla zvýšena prestiž odpadlického církevního systému, byli do církví přijímáni pohané, aniž se obrodili vírou, a bylo jim dovoleno, aby v rozsáhlé míře podrželi své pohanské znaky a symboly. Proto bylo přijato tau neboli T . . . s příčným břevnem pod svým horním koncem jako symbol Kristova kříže.“ — Sv. 1, strana 256.

9. (a) Je normální chovat v lásce nástroj, jímž byl zavražděn někdo, koho milujeme? (b) Jaké rozhodnutí musíme učinit, jestliže jsme používali kříže? Co nám pomůže k správnému rozhodnutí?

⁹ Není normální, aby někdo choval v lásce nebo zbožňoval nástroj, kterým byl zabit milovaný člověk. Koho by napadlo líbat revolver, jimž byl zavražděn někdo, koho milujeme, nebo jej nosit na krku? Lidé, kteří nosí kříž na krku nebo mají Ukřižovaného ve svém domě, protože se domnívají, že tím ctí Boha a jeho Syna Ježíše Krista, stojí před důležitým rozhodnutím, neboť kříž je prokazatelně pohanský náboženský symbol. Budou nadále používat kříže? Ponechají si tento kříž nebo Ukřižovaného? Láska k pravdě a přání líbit se Bohu ve všech věcech jim pomůže učinit správné rozhodnutí. — 5. Mojžíšova 7:26.

NÁBOŽENSKÉ SOCHY A OBRAZY

10. (a) Odkdy se datuje používání náboženských soch, oltáříků a obrazů? (b) Jakými otázkami se musíme v této souvislosti zabývat?

¹⁰ Od doby starého Egypta a Babylóna bylo zvykem vybavovat byty náboženskými soškami, obrazy a oltáříky.  Lidé, jimž jsou tyto věci milé a drahé, se domnívají, že přinesou jejich domu bezpečí a požehnání. Líbí se však toto počínání Jehovovi? Schvaluje lidi, kteří vzhlížejí k hmotným předmětům uctívání, místo aby vložili plnou důvěru v pravého a živého Boha?

11. (a) Dovolil Bůh starověkým Izraelitům používat náboženských obrazů jako pomůcek k uctívání? (b) Proč se též raní křesťané varovali používání obrazů?

¹¹ Boží zákon, který zakazoval Izraelitům používání náboženských obrazů jako pomůcek k uctívání, ukazuje, že se to Bohu nelíbí. Ba co víc, Bůh je varoval, aby netoužili po zlatě a stříbře na obrazech, které našli mezi pohanskými národy. (2. Mojžíšova 20:4, 5; 5. Mojžíšova 7:25) Změnil se snad Boží postoj k této věci zavedením křesťanství? Ne, neboť Bible ukazuje, že křesťané se rovněž varovali používání obrazů. (Skutky 17:29) Řídili se radou apoštola Jana: „Chraňte se před modlami“, a chodili „vírou, nikoli viděním“. Důvěřovali zcela v neviditelného Boha. — 1. Jana 5:21; 2. Korintským 5:7.

12. Jak vznikly obrazy Krista? Měli raní křesťané obrazy Ježíšovy matky?

¹² Světské dějiny to potvrzují. M’Clintockova a Strongova Cyclopaedia (Sv. IV, str. 503, angl.) nám říká: „Prvotní křesťané neznali uctívání obrazů.“ Jestliže tedy první křesťané neměli ve svých domovech žádné náboženské obrazy, kde se vzaly obrazy Krista? Kniha Dějiny křesťanského náboženství a církve v prvních třech stoletích od dr. Augustina Neandera (druhé vydání, 1848, strana 183, angl.) nám říká: „Pohané, kteří viděli v Kristu něco božského, jako Alexander Severus [římský císař ve třetím století n.l.], a sekty, které smíchaly pohanství s křesťanstvím, byli první, kteří začali používat Kristovy  obrazy.“ Protože raní křesťané nepoužívali žádných obrazů Krista, je zřejmé, že rovněž neměli žádné obrazy Ježíšovy matky Marie.

13. (a) Co rozhoduje, zda se nějaká socha nebo obraz nelíbí Bohu? (b) Odkud pochází svatozář neboli „nimbus“?

¹³ Znamená to, že je nesprávné mít doma jakékoli umělecké předměty jako obrazy nebo sochy? Ne, neboť je rozdíl mezi pouhými uměleckými předměty a předměty, jež slouží náboženským účelům. Co tedy rozhoduje, zda se nějaká socha nebo obraz nelíbí Bohu? Rozhodující je: Je ten předmět hluboce ctěn nebo uctíván a jsou snad před něj stavěny svíčky nebo potrava jako v některých zemích? Představuje nesprávně biblické události? Jsou na něm zobrazeny pohanské symboly? Snad sis povšiml, že Ježíš Kristus má na některých obrazech světelný kruh kolem hlavy, který se nazývá svatozář neboli nimbus. Vyhledáš-li si v encyklopedii slovo „nimbus“, poznáš, že byl používán starými Egypťany, Řeky a Římany v jejich pohanském náboženském umění. Svatozář můžeme sledovat až k babylónskému uctívání slunce; objevuje se na znázorněních babylónských bohů.

14. Co udělali věrní Boží služebníci v minulosti, když mezi sebou našli takové předměty spojené s falešným náboženstvím?

¹⁴ Nalézáme v minulosti příklady, co máme dělat, vlastníme-li takové náboženské sochy a obrazy? Co udělal věrný Jákob, když našel u členů své domácnosti falešné bohy? Zbavil se jich. (1. Mojžíšova 35:2–4) A co udělal mladý král Joziáš, když začal hledat pravého Boha? Očistil Judu od model, neboť je rozbil na kusy. (2. Paralipomenon 34:3, 4) Jaké jsou to znamenité příklady horlivosti v oslavě Jehovy Boha! — Žalm 115:1–8, 18.

 UCTÍVÁNÍ LIDÍ A ZAŘÍZENÍ

15. (a) Líbí se Bohu svátky, při kterých jsou uctíváni tvorové? (b) Na které falešné nauce spočívají svátky na památku „duchů zemřelých“? Jaká je tedy pravda o dni Dušiček?

¹⁵ Na mnohých místech je zvykem stanovit určité dny k poctě „svatých“ nebo slavných osob, ať již živých či mrtvých. Líbí se to Bohu? Bible varuje před uctíváním tvorů, a proto svátky, které k tomu směřují, nejsou v souladu s Boží vůlí. (Skutky 10:25, 26; 14:11–15; Římanům 1:25; Zjevení 19:10) Dále, svátky na památku „duchů zemřelých“ jsou ve skutečnosti založeny na falešné nauce o nesmrtelnosti lidské duše. Proto by nás nemělo překvapit, když se dočteme v Britské encyklopedii (vydání z roku 1946, sv. 1, strana 666, angl.), že „jisté všeobecně rozšířené představy ve spojení s dnem Dušiček jsou pohanského původu“. Lidé, kteří milují cestu pravdy, se pečlivě varují takových slavností.

16. (a) Proč jsou nesprávné svátky nebo slavnosti, jimiž jsou ctěny národy nebo světská zařízení? (b) Jak by měli podle Písma jednat křesťané?

¹⁶ Jiné svátky nebo slavnosti ctí a vyvyšují národy nebo světská zařízení. Chybné na tomto zvyku je to, že se těmto organizacím připisuje zásluha za dobrodiní, za něž patří ve skutečnosti čest Bohu, nebo že se těmto zařízením přisuzuje moc záchrany a ochrany, kterou má skutečně jenom Bůh. (Jeremiáš 17:5–7) Kdo se tedy účastní těchto slavností, jedná nepoctivě k Bohu. Praví křesťané se nechají vést zásadou, že nejsou „částí světa“. (Jan 15:19) Místo aby napodobovali svět, ‚neutvářejí se již podle tohoto systému věcí‘. — Římanům 12:2.

17. (a) Kdo je středem pozornosti při oslavě narozenin? (b) Pouze o kterých oslavách narozenin podává Bible zprávu? (c) Jak se dívali raní křesťané na oslavy narozenin?

¹⁷ Některé zvyky se snad zdají zcela nevinné, ale  skrývají stejné nebezpečí jako ty, o kterých již byla zmínka. Tak se nám snad může zdát zcela nevýznamné, zda slavíme narozeniny nebo ne; ale slavení narozenin vyvyšuje tvora a činí středem pozornosti jej samotného místo Stvořitele. Měli bychom si rovněž povšimnout, že v Bibli je zmínka jen o dvou slavnostech narozenin, a to narozenin egyptského faraóna a Herodesa Antipy, vladařů, kteří pěstovali falešné náboženství. (1. Mojžíšova 40:20–22; Matouš 14:6–10) A co raní křesťané? Dějepisec Neander říká: „Představa o slavení narozenin byla všeobecně velmi vzdálená myšlenkám křesťanů tohoto období.“ (Strana 190) Vyhýbali se slavení narozenin, protože je pohanského původu. Kdo se vážně snaží líbit se Bohu, vyhne se moudře zvykům, které vyvyšují jakéhokoli tvora nebo mají původ ve falešném náboženství. — Jan 5:44.

VELIKONOCE A VÁNOCE

18. (a) Slavili první křesťané velikonoce? (b) Odkud pocházejí všeobecně rozšířené velikonoční zvyky? (c) Je pro slavení velikonoc vůbec nějaká opora v Bibli?

¹⁸ Velikonoce jsou hlavním náboženským svátkem křesťanstva. Říká se, že jsou slaveny na památku Kristova vzkříšení z mrtvých. Dal však Ježíš příkaz k slavení svého vzkříšení? Ne, nedal. Dějepisné knihy nám říkají, že raní křesťané neslavili velikonoce a že tento svátek je založen na starých pohanských zvyklostech. Britská encyklopedie říká:

„V Novém zákoně není žádný náznak, že by křesťané slavili velikonoce . . . Myšlenka, že určitá období jsou zvlášť svatá, byla prvním křesťanům cizí.“ *

Dr. Alexander Hislop říká o velikonočních zvycích:

 „Všeobecně rozšířené zvyky, které se stále ještě pojí se slavením tohoto svátku, dostatečně potvrzují dějinné svědectví o jeho babylónském rázu. Teplé jidášky na Veliký pátek a barvená vejce na pašu neboli velikonoční neděli hrály stejnou úlohu v kaldejských [babylónských] zvycích jako dnes.“ *

Slovo „velikonoc“ nebo „velikanoc“, které se několikrát vyskytuje v Kralické bibli (Matouš 26:2; Jan 2:13; 11:55; 19:14; Skutky 12:4 atd.), je chybný překlad slova „pasach“. * Hlavní svátek křesťanstva, velikonoce, nemá tedy vůbec žádnou oporu v Bibli. Je pohanského původu, a proto se nelíbí Bohu.

19. (a) Slavili první křesťané vánoce? (b) Jakou památku měli slavit Ježíšovi učedníci podle jeho poučení?

¹⁹ A co vánoce? Podíváš-li se do příruček ve veřejné knihovně, shledáš, že vánoce byly nejranějším křesťanům neznámé. Ježíš poučil své následovníky, aby slavili slavnost na památku jeho smrti, ne jeho narození. (1. Korintským 11:24–26) Katolická encyklopedie říká: „Vánoce nepatří k nejstarším svátkům církve . . . Nejprve byly slaveny v Egyptě.“ *

20. (a) Jak ukazují skutečnosti, že Ježíš se nemohl narodit v chladné zimě? (b) Kdy a proč bylo zvoleno datum 25. prosince?

²⁰ Jak je to tedy s 25. prosincem? Mnozí totiž slaví tento den jako Kristovy narozeniny. Tento den však nemohl být datem Kristova narození. Bible ukazuje, že v té době byli ještě pastýři v noci na polích. Britská encyklopedie (1907, sv. V, str. 611, angl.) uznává, že by tam nebyli v chladném, deštivém zimním období. (Lukáš 2:8–12) O původu tohoto data říká jiná encyklopedie:

 „V roce 354 po Kr. římský biskup Liberius přikázal lidem, aby slavili 25. prosinec. Zvolil toto datum pravděpodobně proto, že je římští občané již slavili jako svátek Saturna, svátek narození slunce.“ *

21. Co ukazují dějinné skutečnosti o původu většiny vánočních zvyků?

²¹ Protože vánoční datum je pohanského původu, nemělo by nás překvapit, že vánoční zvyky jsou rovněž pohanské. Encyklopedie náboženství a mravouky nám říká:

„Dnešní vánoční zvyky ve své většině . . . nejsou pravé křesťanské zvyky, ale pohanské zvyky, které církev přijala nebo trpěla . . . Saturnálie v Římě byly vzorem pro většinu veselých zvyků vánoční doby.“ *

Také Americká encyklopedie poukazuje na to, že k zvykům, které byly převzaty z pohanských římských svátků saturnálií, patří i „dávání dárků“. *

22. (a) Jak by měla slova v Galatským 5:9 ovlivnit náš postoj k vánocům? (b) Z jakých rozumných důvodů neslaví praví křesťané tento svátek?

²² Je tedy jednoznačně zjištěno, že vánoce jsou pohanského původu. Když to víme, měli bychom dbát výstrahy apoštola Pavla a nemíchat pravdu se lží. Pavel říká, že i „málo kvasu nakvasí celé těsto“. (Galatským 5:9) Káral některé rané křesťany, že zachovávali určité dny, které byly sice slaveny pod mosaickým zákonem, ale pro křesťany je Bůh zrušil. (Galatským 4:10, 11) Oč důležitější je dnes pro pravé křesťany, aby se stranili slavnosti, kterou Bůh nikdy neschválil, slavnosti, která pochází z pohanského Babylóna a neprávem nese jméno Kristovo!

 NĚCO LEPŠÍHO NEŽ POHANSKÉ SVÁTKY

23. Co mají praví křesťané lepšího než „vánočního ducha“ jednou v roce?

²³ Křesťané mají něco lepšího než pohanské slavnosti. Mají „ovoce ducha“, totiž ‚lásku, radost, pokoj, shovívavost, laskavost, dobrotivost, víru, mírnost, sebeovládání‘. (Galatským 5:22, 23) Toto ovoce vede k štědrosti, která je krásnější než „vánoční duch“ projevující se jen jednou v roce. Boží duch působí laskavost a nezištnost, které je možno pozorovat každý den. To křesťany pudí, aby dávali, ne s nadějí na oplátku nebo pod nátlakem, ale z křesťanské lásky. — Lukáš 6:35, 36; Skutky 20:35.

24. (a) Kdy dávají praví křesťané dary a vzájemně se radují? (b) Proč je to lepší než počínání světa?

²⁴ Praví křesťané si mohou dávat dárky a vzájemně se radovat po celý rok. (Lukáš 6:38) Rodiče nemusí čekat na narozeniny nebo vánoce, ale mohou dávat svým dětem dárky kdykoli během roku. Tak dochází k radostným překvapením víckrát než jednou nebo dvakrát do roka. Děti také vědí, že dárky jim dávají jejich rodiče a že to činí z lásky k nim. To pomáhá k utužení pouta lásky mezi rodiči a dětmi. A co víc, děti též nejsou povzbuzovány, aby byly nevděčné k lidem a Bohu a myslely si, že je samozřejmostí dostávat v jistých dnech dary. — Kolossenským 3:14.

25. Od čeho nás osvobozuje poznání pravdy o všeobecně rozšířených zvycích a jakou máme vyhlídku?

²⁵ Poznání pravdy o pohanském původu mnohých zvyků může vést k osvobození. Necítíme se již zavázáni řídit se zvyklostmi, které jsou pro světské lidi břemenem. Poznání pravdy nás osvobozuje, abychom jednali tak, jak se líbí Jehovovi, a mohli získat věčný život v jeho spravedlivém novém systému věcí. — Jan 8:32; Římanům 6:21, 22.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]