19. kapitola

Zbožná úcta k životu a krvi

1. Jak nás Bible učí dívat se na život, ačkoli svět je zvyklý na násilí?

OČ BEZPEČNĚJI bychom se cítili, kdyby měl každý zbožnou úctu k životu a krvi! Mnoho lidí však nemá tuto úctu. Všude vzrůstá násilí a prolévání krve. Na mnoha místech je životu nebezpečné chodit v noci sám po ulicích. Svět si tak zvykl na násilí, že lidé sedí pro zábavu dlouhé hodiny před televizorem nebo v kině a dívají se na různé projevy násilí. Avšak Bible nás učí, že život je svatý. Díváš se tak na něj i ty?

2. Proč snad někoho překvapí biblické nauky o životě a krvi?

² Dnes se však nebiblické jednání stalo tak běžným, že biblické nauky o životě a krvi snad mnohé z počátku překvapí. Ale autor Bible, který je též dárcem života a stvořitelem krve, je v této věci nejvyšší autoritou. Jeho zákony mají být respektovány. — Žalm 36:5–9; 36:6–10, KB; Izaiáš 55:8, 9.

,PROLÉVÁNÍ LIDSKÉ KRVE‘

3. (a) Komu Bůh poprvé řekl, že je velmi vážné vzít někomu život? (b) Jak Bůh zdůraznil po potopě vzácnost života? (c) Je tento zákon zastaralý?

³ Adamův syn Kain byl první, komu Jehova řekl, jak je vážné vzít někomu život. Bůh již předtím varoval Kaina, že jeho hněv by jej mohl svést k hříchu, ale Kain nedbal této výstrahy, napadl svého  bratra Ábela a zabil jej. Bůh mu potom řekl: „Slyš, krev tvého bratra volá ke mně ze země.“ Kain se musel odpovídat Bohu za toto bezzákonné prolití krve. (1. Mojžíšova 4:6–11) Po potopě v Noemových dnech Bůh opět zdůraznil, že lidský život je v jeho očích vzácný. Bůh řekl: „Budu vyžadovat zpět krev vašich duší. Prolije-li kdo krev člověka, bude člověkem prolita jeho vlastní krev, neboť k obrazu Božímu učinil [Bůh] člověka.“ (1. Mojžíšova 9:5, 6) Tento příkaz nepozbyl platnosti. Platí dnes pro všechny lidi jako pro Noemovy potomky. Jehova povolá k zodpovědnosti všechny, kteří někomu nezákonně vezmou život, ať již lidské vlády jednají se zločinci v souladu s tímto božským zákonem či nikoli.

4. Chceme-li věčný život, co musíme vymýtit ze svého života, abychom neohrožovali životy jiných?

⁴ Abychom však byli bezúhonní před dárcem života, je zapotřebí ještě více. V 1. Janově 3:15 je psáno: „Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah, a vy víte, že žádný vrah nemá v sobě trvale věčný život.“ Chceme-li věčně žít, musíme vymýtit ze života všechnu nenávist k svým bližním. Bůh nezachová do svého nového systému věcí lidi, jako byl Kain, kteří nedbají Boží výstrahy a ohrožují svou prudkou povahou životy jiných. Zbožná úcta k životu vyžaduje, abychom se naučili milovat své bližní. — 1. Jana 3:11, 12; Matouš 5:21, 22.

5. Jaký je biblický názor na přerušení těhotenství?

⁵ Jestliže se v této věci přizpůsobíme Božímu myšlení, pak si též uvědomíme, že život je svatý bez ohledu na to, zda je snad člověk velmi starý nebo velmi mladý. Boží Slovo ukazuje, že i život nenarozeného dítěte v matčině lůně je Jehovovi vzácný.  (2. Mojžíšova 21:22, 23; Žalm 127:3) A přece jsou každým rokem prováděny milióny potratů po celé zemi. Tím je přestupován Boží zákon, neboť lidský zárodek je živý tvor a nemá být zničen. Jestliže manželské dvojice chtějí mít jen určitý počet dětí z hospodářských, zdravotních nebo jiných důvodů, je to jejich osobní záležitost. A stejně tak je do značné míry jejich osobní věcí, jak toho dosáhnou. Musíme si však být vědomi skutečnosti, že přerušení těhotenství není projevem zbožné úcty k životu.

,ZDRŽUJTE SE KRVE‘

6. (a) Kdo má plné právo stanovit, co se smí dělat s krví? (b) Jaký zákon dal Bůh o krvi, když lidem dovolil jíst maso zvířat?

⁶ Svatá Bible používá často slova „krev“ ve smyslu „život“, protože život neboli duše je v krvi. (3. Mojžíšova 17:11) Bůh je stvořitelem krve, a proto o ní ví víc než kdokoli z nás. Má také plné právo určit, co se s ní smí dělat. Teprve po světaširé potopě dovolil lidem, aby jedli maso zvířat. Proto jim v té době dal rovněž svůj zákon o krvi. Řekl: „Každé živé pohybující se zvíře smí vám sloužit za pokrm. Stejně jako zelené rostlinstvo, dávám vám to všechno. Pouze maso s jeho duší — jeho krví — nesmíte jíst.“ (1. Mojžíšova 9:3, 4) Zvířecí maso se smělo jíst, ne však krev.

7. (a) Co napsal o krvi vedoucí sbor raných křesťanů? (b) Jak toto rozhodnutí ukazuje, že je nanejvýš důležité ‚zdržovat se krve‘?

⁷ Později byl tento zákon zahrnut do přikázání, která byla dána izraelskému národu, a Boží Slovo ukazuje, že je závazný i pro křesťany. Vedoucí sbor raných následovníků Ježíše Krista napsal nežidovským věřícím po důkladném rozebrání Božích požadavků  pro křesťany: „Svatý duch i my sami jsme usoudili nepřidávat vám dalšího břemene kromě těchto nezbytných věcí: abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám a krve a uškrceného a smilstva. Vystříháte-li se bedlivě těchto věcí, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“ (Skutky 15:28, 29) Proto se musíme i my ‚zdržovat krve‘. Je to vážná věc, neboť požívání krve bylo postaveno na stejnou úroveň jako smilstvo a modlářství.

8. (a) Smíme jíst maso zvířete, které nevykrvácelo? (b) Smíme přimíchat krev do nějaké potravy? (c) Proč není lidská krev méně svatá?

⁸ Z toho, co Bůh říká o krvi, je zřejmé, že bychom neměli jíst maso nevykrváceného zvířete. (5. Mojžíšova 12:15, 16) Neměli bychom používat ani krev, ať již samotnou nebo přimíchanou do jiných potravin. Týká se však tento zákaz jen zvířecí krve? Bůh jistě nezakázal lidem jíst zvířecí krev, aby jim na druhé straně dovolil jíst lidskou krev, jako by byla méně svatá! Objasnil to později ve svých slovech Izraelitům: „Kdo jí jakoukoli krev, ano, proti duši, která jí krev, jistě obrátím svou tvář.“ — 3. Mojžíšova 17:10.

9. Co řekl jeden raný křesťanský spisovatel (a) o důvodu, proč v té době někteří lidé pili krev, (b) o názoru raných křesťanů na krev?

⁹ Raní křesťané tomu dobře rozuměli. Ačkoli se tehdy všeobecně věřilo, že pití krve jiného člověka prospívá zdraví, křesťané věděli, že trvalé dobré zdraví, tělesné i duchovní, závisí na poslušnosti Bohu. Tertulián, křesťanský spisovatel z druhého a třetího století n.l., řekl: „A také ti, kteří pijí hltavými loky čerstvou krev, která vytéká z ran zločinců, zabitých v aréně při gladiátorských hrách, aby si vyléčili epilepsii, a pak rychle utíkají pryč — ke komu patří?  . . . Styďte se za své hanebné jednání před křesťany, kteří nemají ani zvířecí krev ve svých jídlech z jednoduchých a přirozených potravin a kteří se zdržují udávených a pošlých zvířat . . . Potvrzuje to skutečnost, že pokoušíte křesťany krvavými uzenkami, protože jste si dokonale vědomi toho, že považují jejich požívání za nezákonné. A vy se tak pokoušíte přivést je k prohřešku.“ Křesťané chápali, že Boží zákon se vztahuje na jakoukoli krev, ať zvířecí či lidskou.

10. (a) Vysvětli, proč vlastně není rozdíl mezi krevním převodem a „jedením“ krve. (b) Znázorni, že příkaz ‚zdržovat se krve‘ znamená nebrat ji vůbec do těla.

¹⁰ Co lze říci o dnešním používání lidské krve? Lékaři jsou si vědomi, že krev udržuje život, a proto při léčení mnoha pacientů běžně používají krve. Je to v souladu s Boží vůlí? Někteří lidé si snad myslí, že krevní převod není totéž co „jedení“ krve. Avšak neživí lékaři často pacienta, který nemůže přijímat potravu ústy, tímtéž způsobem, jímž je prováděn krevní převod? Zkoumej pečlivě biblické texty a povšimni si, že nám říkají, abychom ‚se zdržovali krve‘ a abychom se jí ‚bedlivě vystříhali‘. (Skutky 15:20, 29) Co to znamená? Kdyby ti lékař řekl, aby ses zdržoval alkoholu, znamenalo by to, že jej nemáš pouze pít ústy, ale můžeš si jej nechat převést přímo do žil? Jistěže nikoli. Tak rovněž ‚zdržet se krve‘ znamená nebrat ji do těla vůbec.

11. (a) Působí příkaz, abychom ‚se zdržovali krve‘, nějakou skutečnou těžkost Božím služebníkům? (b) Co se stává mnohým pacientům, kteří dostanou krevní převod? (c) Mohou lékaři přesně vědět, že někdo zemře, jestliže nedostane krev?

¹¹ Znamená to, že Boží služebníci jsou v nevýhodě oproti lidem, kteří nedbají Bible a přijímají krev? Nikoli, příkaz o krvi jim nepůsobí žádné skutečné  obtíže. Nezapomeň, že ihned po slovech, aby se křesťané ‚zdrželi krve‘, Písmo praví: „Vystříháte-li se bedlivě těchto věcí, bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi.“ (Skutky 15:29) Bůh to dal úmyslně zaznamenat v Bibli. Ví, o čem mluví! Ví o krvi více než lékaři, jejichž snahy, ačkoli jsou snad dobře míněny, nevedou vždy k žádoucím výsledkům. (Marek 5:25–29) Většina pacientů sice přežije krevní převod, ale mnozí z něho onemocní a tisíce lidí umírají každým rokem na přímé následky krevního převodu. Jsou jiné způsoby léčení, které nepůsobí takové škody. Lékař snad někomu řekne, že zakrátko zemře, jestliže nepřijme krev, ale pacient může zemřít, i když ji přijme. Je však též mnoho pacientů, jak víš, kteří se opět uzdravili, ačkoli lékař předpovídal pravý opak.

12. (a) Proč není moudré pokoušet se o záchranu života tím, že porušíme Boží zákon? (b) Je náš přítomný život vzácnější než věrnost Bohu?

¹² Bylo by rozumné odvrátit se od Boha a porušit jeho zákon pro pochybnou možnost žít o několik let déle ve starém systému věcí? Snažíme-li se zachránit svůj život neboli duši porušením Božího zákona, ztratíme jej navždy. Proto Ježíš řekl: „Kdo chce zachránit svou duši, ztratí ji; kdo však ztratí svou duši pro mne, nalezne ji.“ (Matouš 16:25) Proto je moudré mít vždy důvěru ve správnost Božího zákona a plnou víru, že Bůh nám může vrátit život vzkříšením ve svém novém systému věcí, jestliže toho bude třeba. (1. Tessalonickým 4:13, 14) Tak ukážeme zbožnou úctu k životu. Nebudeme považovat svůj přítomný život za cennější než věrnost Bohu. Budeme spíše upírat svůj zrak k Božímu opatření věčného života pro ty, kteří chodí po cestě pravdy.

13. (a) Jaká je jediná možnost získat záchranu, které nelze dosáhnout krevními převody? (b) Co musíme dělat, abychom byli ‚čistí od krve všech lidí‘ jako apoštol Pavel?

 ¹³ Dnes je naléhavější než kdy jindy, aby se lidé na celém světě dívali na život z Božího hlediska. Musí poznat opatření, které pro záchranu života učinil Jehova Bůh. Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby prolil svou životní krev ve prospěch těch, kteří projeví víru, a vzkřísil jej z mrtvých. (Židům 13:20, 21) Záchranu je možno získat jen vírou v Ježíšovu prolitou krev, ne jiným použitím krve. A je naléhavě nutné, abychom získali a projevovali tuto víru ještě nyní, než skončí starý systém věcí. Jestliže jsme poznali toto láskyplné opatření, měli bychom cítit přání mluvit o něm s jinými lidmi. Bohulibý zájem o životy jiných lidí nás přiměje, abychom to dělali horlivě a odvážně. (Ezechiel 3:17–21) Jestliže přijmeme tuto odpovědnost a věrně ji budeme plnit, dokud všichni lidé nebudou mít příležitost slyšet, budeme moci říci jako apoštol Pavel: „Jsem čist od krve všech lidí, neboť jsem se nezdržel, abych vám neoznámil celou radu Boží.“ — Skutky 20:26, 27.

[Studijní otázky]