Rovnováha přírody

Odedávna patří Marion, malý, větry bičovaný ostrůvek v jižním Indickém oceánu, k oblastem líhně mořských ptáků jako albatrosů, tučňáků a buřňáků, kteří hnízdí v jámách v zemi. Dříve se tam ptáci cítili jistí, protože neměli žádné nepřátele.

Potom byla na ostrově vybudována meteorologická stanice a obsluhující personál začal být velmi sužován množstvím myší. Přivezli tam tedy v roce 1949 pět koček. Čtyřnozí přistěhovalci však nešli na lov myší, ale vrhli se na ptáky.

V roce 1975 vzrostlo kočičí obyvatelstvo asi na 2 100 a jejich roční přírůstek byl 23 procent — tudíž opravdové nebezpečí pro opeřené obyvatele ostrova. Ti totiž začínají hnízdit teprve ve věku čtyř nebo pěti let, a snůška pokaždé obsahuje vždy jen jedno či dvě vejce. A kočky? Ty pohlavně dospívají, když jim ještě není celý rok, a mohou mít ročně 10 mláďat.

Když se situace začala vymykat kontrole, zavolali z meteorologické stanice o pomoc do Ústavu pro výzkum savců při univerzitě v Pretorii (Jižní Afrika). Nato začal výzkumný program, který trval dva a půl roku. V té době bylo na ostrově už asi 4 000 koček, které za rok zabily kolem půl miliónů ptáků.

Vědci pak použili zvláštní virus, nebezpečný pro kočky, ale prý neškodný pro ptáky a tuleně. Ve zprávě, kterou uveřejnili v příloze jihoafrického časopisu „Financial Mail“ z 29. července 1983, se k tomu říká, že tento případ „je příkladem, kam to vede, jestliže člověk zasahuje bezmyšlenkovitě do rovnováhy přírody“.

To, co člověk pokládá za rozumné, se mnohdy poněkud nedaří, i když to dobře naplánoval. Praví křesťané se těší na dobu, která brzy přijde, kdy znovu nastane rovnováha v přírodě a celá Země se stane rájem. Člověk, jejž pak povede Bůh a jemuž bude žehnat, bude mít moudrost, kterou nutně potřebuje k tomu, aby správně splnil původní božský příkaz mít „v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory... a každého pohybující se živočicha“. — 1. Mojžíšova 1:26; Lukáš 23:43.