Technika v říši zvířat

„Na Zemi jsou živý tvorové, kteří přispěli k tomu, abychom se uzdravili z nemocí, postavili si výškové stavby a vyhráli války. A tak udělali něco dříve, než žil kdokoli z nás, z lidí.“ To říkala jedna zpráva v časopisu „Science Digest“. Kdo jsou tito odborníci? „Jsou to totiž stromy, hmyz, ryby, různé lesní rostliny, a to všechno patří k živým tvorům, kteří sídlí na Zemi,“ pokračuje zpráva dále.

Uvádíme zde některé technické vymoženosti, které znala zvířata dlouho před člověkem.

Moderní kosmické sondy a zbraně jsou vybaveny chemickými systémy s raketovým pohonem. Podobný princip však již dávno použil ke své ochraně brouk — prskavec. Má dvě žlázy, které produkují směs ze dvou sloučenin hydrochinonu a peroxidu vodíku. Tyto látky uchovává ve sběrném vaku, který je udržován uzavřený svalovou chlopní. Když se brouk cítí ohrožen, otevře záklopku vaku, a jeho obsah teče do zvláštní silnostěnné komory. V témž okamžiku zapůsobí enzym jako katalyzátor a vyvolává výbušnou reakci, jíž se uvolní kyslík. Zvýšeným tlakem plynu vystříkne žíravý roztok z reakční komory směrem na útočníka.

 Mnohem dříve, než se lidé vyznali v pletení a ve vázání námořnických uzlů, zhotovili si ptáci snovači dovedně visutá hnízda zauzlováním a splétáním proužků z listů. Projektanti měst jsou toho názoru, že z hospodářských i správních důvodů jsou výhodnější skupinová sídliště než jednotlivé usedlosti. Některé druhy ptáků snovačů již dávno využívají tyto výhody. Na silné větvi stromu společně staví střechu z větévek a stébel a na ní pak zavěšují jednotlivé páry komorových hnízd. Na jedné takové střeše může viset až sto hnízd.

Dlouho předtím, než se člověk osvědčil jako inženýr, zahražovali bobři tekoucí vodu a měnili okolí podle svých potřeb. A mnohem dříve, než člověk stavěl kanály, bobři vytvářeli něco podobného. Jak? Pro dopravu velkých stromů z místa, kam padly, do míst, kde chce stavět přehradu, vyhrabe bobr příkop, který může být delší než 300 metrů, a jím odvádí vodní tok. Tak může potom dopravit stromy po vodě tam , kde je potřebuje.

Na chilském pobřeží žije mořský šnek, který „vynalezl“, jak se zdá, páčidlo. Na spodním okraji své pevné skořápky má dva silné vyčnívající zuby. Když má hlad, použije je k tomu, aby si opatřil jídlo tak, že odtrhuje od skály malé měkýše, kteří jsou k ní pevně přichyceni. Jak? Vsune zuby pod skořápku své kořisti,. Pak uplatní princip páčení, když vtáhne nohu.

A uvažoval jsi již někdy o tom, jak může být užitečný jazyk? Mnozí měkýši mají tzv. struhadlový jazyk, který má stejnou strukturu jako rašple. Slouží jim k rozmělnění potravy. Jazyk stromového datla se podobá harpuně nebo háčku na udici. Je zahrocený a po stranách má krátké háčky. Pták jím vytáhne hmyz, který je ukrytý ve dřevě. Jak tvrdé jsou nástroje odborníků z říše zvířat? Jako příklad uveďme jednoho mořského šneka, který shání potravu na skalách porostlých řasami. Jazyk má pokrytý vrstvou magnetovce, což je kysličník železa skoro tak tvrdý jako křemen. „Science Digest “ k tomu píše: „Příroda pracuje s materiály , které jsou srovnatelné s naší nejtvrdší ocelí.“