Co říká Bible?

Jsou vánoce darem od Boha?

UMÍŠ si představit rok bez vánoc? Nebo 24. prosinec bez dárků? Vždyť i vojáci na frontě na Štědrý den přeruší bitvu a vyměňují si dárky. Milióny lidí věří, že vánoce jsou darem do Boha. Je to opravdu tak?

Více než tři čtvrtiny lidí na světě odpoví na tuto otázku: Ne. Týká se to i tebe, jsi-li hinduista, budhista, muslim, Žid, agnostik či ateista; ale pak ani nevěříš, že Kristus je Boží Syn. Vánocemi však se zdánlivě slaví Kristovo narození a odtud i půlnoční mše. A přece budoucnost každého — křesťana či nekřesťana — závisí na víře v Krista.

Boží skutečný dar lidstvu

Více než miliarda lidí tvrdí, že uznává Ježíše Krista jako vykupitele lidstva. Bible souhlasí s tím, že Ježíš byl dokonalý člověk. Žil bez hříchu a nikdy se nedopustil ničeho, co by ho odsoudilo k smrti. Měl tedy právo žít navždy a stát se otcem svého dokonalého lidského rodu.

On však neuplatnil toto právo. Naopak, zemřel jako „výkupné výměnou za mnohé“ z celého lidstva a odkázal jim lidskou dokonalost a nekonečný život. Proto je to Ježíš, kdo je darem lidstvu od Boha. — Matouš 20:28; 1. Petra 2:21, 22; Hebrejcům 2:9, 10.

Přijetí tohoto daru ti může přinést trvalý užitek. Bible říká, že „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život“. (Jan 3:16) Na víře v Krista tedy záleží; závisí na ní tvůj budoucí život. Není divu, že asi čtvrtina lidstva oslavuje o vánocích jeho narození. Narodil se však skutečně o vánocích?

 Kdy se Ježíš narodil?

Když se Ježíš narodil v Betlémě, „v téže krajině byli také pastýři, kteří žili venku a v noci bděli nad svými stády“. (Lukáš 2:8–11) Ale v této oblasti Palestiny je v prosinci průměrná noční teplota 7°C. V té době tam jsou studené deště. Pastýři by touto dobou nebyli v noci venku se svými stády. Obvykle je přivádějí do uzavřených ohrad.

Ježíšovi rodiče odešli do Betléma, protože césar Augustus nařídil všem lidem po celé říši, aby se zapsali, „a všichni lidé cestovali... každý do svého města“. (Lukáš 2:1, 3) Vybral by si římský vládce studený a chladný měsíc k tomu, aby požadoval od svých často se bouřících poddaných dlouhou, obtížnou cestu? Sotva!

Kdy se tedy Ježíš narodil? Existují jasné důkazy, že to bylo počátkem října. Prorok Daniel předpověděl, že Mesiáš [Kristus] se objeví začátkem sedmiletého „týdne“, že uprostřed něho, tedy po třech a půl letech, bude „odříznut“, když zemře obětní smrtí. (Daniel 9:24–27) Ježíšovi bylo „asi třicet let“, když začal svou službu jako Kristus. Bylo mu tedy asi 33 a půl roku, když zemřel začátkem dubna v den pasach. (Lukáš 3:21–23; Matouš 26:2) Asi o šest měsíců později, v říjnu, by mu bylo 34 let. Zřejmě se v prosinci nenarodil.

Ctí se tím Kristus?

Proč se však obchází pravda o tomto datu, pokud tento svátek ctí Krista a zachovává se jím duch vánoc? Vždyť přece tento svátek slaví oddaní věřící. Je to čas koled a chvalozpěvů, čas dárků a rodinných setkání. Je to tklivá doba, doba, na níž lidé rádi vzpomínají. A přece právě to může být problém.

Často zůstávají jen příjemné osobní vzpomínky, které se Krista nijak netýkají. Dárky vždycky nevyjadřují radost z dávání, ale spíše radost z přijímání. Při této příležitosti dochází k nadměrnému hýření  a obchod má hlavní slovo. To je tak oblíbený duch vánoc, jímž Kristus není ctěn.

Proto vzniká otázka: Jsou vánoce vůbec křesťanské svátky?

Původ vánoc

Ti, kteří věřili v mnoho božstev a uctívali také slunce, měli svátky, jež odpovídaly vánocům. Podle „Americké encyklopedie“ tito lidé v severní Evropě „slavili svůj hlavní svátek severských vánoc v den zimního slunovratu k oslavě znovuzrození slunce... Římské saturnálie... se konaly rovněž v tuto dobu a předpokládáme, že některé vánoční zvyky mají kořeny v této starověké pohanské oslavě. Někteří učenci se domnívali, že narození Krista jako ‚světla světa‘ je analogické znovuzrození slunce, a to proto, aby se křesťanství dodal větší význam.“ Tento význam získal tento svátek hlavně pro ty, kteří jím dříve ctili své mýtické bohy a obrátili se.

Ježíšovi následovníci však neoslavovali žádnou připomínku Kristova narození — ani 24. prosince ani v říjnu. Tak tomu bylo asi do poloviny 4. století našeho letopočtu. Origenes, historik ze 3. století, napsal, že „o žádném ze svatých lidí, o nichž se zmiňuje Písmo, není řečeno, že by slavil narozeniny... Pouze hříšníci [jako farao a Herodes] konali velkou slavnost v den, v němž se zrodili.“ (1. Mojžíšova 40:20–23; Marek 6:21–28) Podle McClintockovy a Strongovy „Cyklopedie“ považovali Židé v biblických dobách „oslavy narozenin za součást modlářského uctívání“.

Mohly Krista ctít svátky, které byly původně určeny mýtickým bohům a modlářskému uctívání? Bible odpovídá: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť... v jaké shodě je Boží chrám s modlami?“ (2. Korinťanům 6:14–16) Tím, že se modlářským svátkům navléklo křesťanské jméno, nedostaly se do souladu s Kristem.

 Skutečně si vážit Božího daru

Není nic divného na tom, že Ježíš nepřikázal, aby se oslavovaly jeho narozeniny. Ustanovil však závaznou Památku na svou smrt. (1. Korinťanům 11:23–26) Zemřel, abys ty mohl žít. A můžeš projevit své ocenění  a opravdu ho ctít v tom, že nepřehlížíš jeho pokyny. Ježíš řekl: „Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mne miluje. Kdo pak miluje mne, bude milován mým Otcem.“ — Jan 14:21.

Taková poslušnost je ještě důležitější dnes, kdy Ježíš není ani děťátko ani mrtvý zachránce. Třetí den po své smrti byl vzkříšen k nesmrtelnému životu a byla mu dána „všechna autorita v nebi i na zemi“. Jako spravedlivý vládce lidstva již brzy odstraní všechny příčiny utrpení, aby ti, kteří ho opravdu milují, mohli dostat dar věčného života na rajské zemi. — Matouš 28:18–20; Skutky 2:22–36; Římanům 6:23; Zjevení 21:2–5.

Ano, Kristus je Božím darem, ne vánoce.

[Rámeček na straně 27]

Kořeny v mytologii

◻ V mnoha kulturách, které uctívaly mnoho božstev, byla oslava narozenin obvyklá. Každý slavil narozeniny modlářským obřadem ke cti svých ochranných bůžků a slavily se také narozeniny mýtických bohů jako Saturna a Apolla. Dr. John C. McCollister píše ve své knize „Kniha křesťanských ‚Proč‘“: „Křesťané v prvním století neslavili svátek uctívající Ježíšovo narození z téhož důvodu, jako neslavili výročí narození nikoho jiného. Všichni křesťané v té době chápali oslavu všech narozenin (i Pánových) jako pohanský zvyk.“

◻ Starověké národy se domnívaly, že určité stále zelené rostliny, jako jmelí a cesmína, mají velkou magickou moc. Zdobili jimi své domy, aby odehnali zlé duchy a čarodějnice. Z těchto zvyklostí se vyvinula vánoční ozdoba.

◻ Ve většině kultur, které uctívaly mnoho božstev, se také uctívaly stromy. Věřilo se, že posvátné háje obývají duchové předků, a jim se předkládaly dary jako odměna za přízeň. Ještě dnes to dělají v Západní Africe.

◻ Po stopách evropského vánočního zvyku, kdy se pálí v krbu ohromný špalek, se dojde až ke Skandinávcům, kteří zapalovali obrovské hranice k poctě svého boha hromu Thora.

◻ Dárky mají svůj předobraz v darech, které přinesli takzvaní mudrci či astrologové, ale jsou vlastně založeny na zvyku pohanského Říma, kdy se dávaly dary při saturnáliích (svátek k poctě boha Saturna) a při kalendách (na Nový rok).