Mladí lidé se ptají . . .

Jak mohu dosáhnout toho, aby mi rodiče rozuměli?

„VIDĚLA jsem, že si navzájem působíme trápení,“ prozradila sedmnáctiletá Vickie. „I když vím zcela jistě, že mě tatínek miloval, viděla jsem, že by mi nikdy nerozuměl, a maminka byla citově úplně ‚mimo‘. Domů jsem chodila jenom nerada.“ Vickie se chtěla vdát — prostě udělat cokoli, aby se dostala z domova. „Rodiče si neuvědomovali, jak nesnadno jsem se snažila dělat to, co je správné. Nebyla jsem schopna pěstovat s nimi výměnu myšlenek. Nemohla jsem jít, kam jsem chtěla, nebo se vidět s tím, s kým jsem chtěla. Potřebovala jsem se dostat pryč!“ Nejprve však promluvila s jednou starší přítelkyní.

„Vickie, zamysli se nad svými rodiči — nad svým tělem a krví. Vychovali tě,“ řekla starší žena s rozlišovací schopností. „Jestliže si nemůžeš poradit s tímto vztahem, jak si můžeš poradit se vztahem k někomu tvého věku, kdo do tebe nevložil sedmnáct let lásky? Neměla bys raději pracovat na zlepšení své osobnosti?“ To přivedlo Vickie k zamyšlení.

Kdybys byl na místě Vickie, co bys udělal? Nejsnadnější cesta by byla odejít. Vickie si však zvolila tu obtížnější. Uvažovala takto: ‚Budu se všemožně snažit, abych to napravila. Možná, že mi pak maminka s tatínkem budou lépe rozumět.‘ Jak se Vickie a jiným mladým lidem podařilo dosáhnout toho, aby jim rodiče rozuměli?

Být čestný vůči rodičům

Vickie žila do určité míry dvojí život; měla tajnou známost proti vůli svých rodičů. Myslela si, že by rodiče nechápali její city vůči jejímu  chlapci. A tak se propast mezi ní a rodiči přirozeně zvětšovala.

Vickie však není jediný mladý člověk, který hrál dvě role. V srdci mladého člověka se snad zrodí protichůdné city neboli ‚žádosti, které jsou vlastní mládí‘, takže má pocit, že se potácí mezi těmito city a tím, co od něho očekávají rodiče. (2. Timoteovi 2:22) Například Anna ve svých čtrnácti letech začala mít tajně pohlavní styky s chlapci, s nimiž se stýkala ve škole. Ačkoli si stěžovala, že jí rodiče nerozumějí, připustila: „Můj život ve škole byl zcela odlišný od života doma. Byla jsem rozdělenou osobností. Ve škole jsem šla za žádostí svého srdce a podobala jsem se svým přátelům, zatímco doma jsem vypadala úplně nevinná.“ V patnácti letech otěhotněla.

„Dokud se to nestalo, neuvědomovala jsem si možné následky. Život plný legrace a volnosti, který jsem vedla za zády svých rodičů, vedl k naprostému opaku,“ vysvětlovala Anna. „Doma jsem hrála svou nevinnou roli, nemluvila jsem s maminkou o svých pocitech k chlapcům. Myslela jsem si, že by mi nerozuměla. Teď, když vychovávám nemanželské dítě, uvědomuji si, že mi přece jen rozuměla. Byla jsem to já, kdo neviděl, jak se mé srdce mýlilo.“ Anna pochopila — ale příliš pozdě — pravdu biblického přísloví (28:26): „Kdo spoléhá na své vlastní srdce, je hloupý, ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“

Naproti tomu se Vickie na sebe dívala poctivě. Brzy si uvědomila, že její rodiče mají pravdu a že se její srdce mýlilo. Začala ‚chodit v moudrosti‘ a přerušila styky se svým chlapcem, přestože to bylo velmi obtížné. To byl první krok k překlenutí citové propasti mezi ní a jejími rodiči. Unikla také bolestným následkům, které jí mohla přivodit sexuální nemravnost.

Možná, že i ty bys měl být poctivý k sobě a ke svým rodičům. Jestliže budeš mít dvě tváře, bude to zcela jistě bránit tvým rodičům, aby ti rozuměli.

 Udělat si čas na rozhovor

„To byla ta nejlepší chvíle, kterou jsem kdy s tatínkem strávil,“ řekl Jenda o výletě, který si udělal s otcem na chatu,“ Za celý život jsem s ním nebyl šest hodin sám. Šest hodin tam, šest hodin zpátky. Žádné poslouchání rádia v autě. Opravdu jsme si popovídali. Bylo to jako kdybychom jeden druhého teprve teď objevili. Mám v něm víc, než jsem si myslel. To nás spřátelilo.“

Proč si neuložit za cíl pravidelně si sednout s maminkou nebo s tatínkem a dobře si popovídat? Mluv s mini o své životní činnosti a čerpej z jejich zkušeností. Zpočátku ti to může připadat nezvyklé, tak jako to připadalo Vickie. „Vůbec jsem nevycházela se staršími lidmi. Přinutila jsem se však chodit s rodiči, když se stýkali s jinými dospělými. Časem jsem si vypěstovala přátelský vztah k těmto lidem, kteří byli ve věku mých rodičů, a to mi umožnilo získat větší rozhled. Už bylo pro mne snadnější vést rozhovor s rodiči. Atmosféra doma se značně změnila.“

Společenství s těmi, kteří po léta získávali moudrost, ti nedovolí osvojit si úzký, omezený náhled na život. Ten bys získal, kdybys udržoval společenství pouze se svými mladými kamarády. — Přísloví 13:20.

Sdělovat své pocity

„Má řeč tryská z upřímného srdce, mé rty mluví o poznání vytříbeném.“ Tak mluvil mladý muž Elihu, který žil před více než třiceti pěti stoletími. (Job 33:3, „Ekumenický překlad“) Rozprávíš tak se svými rodiči? To může být nanejvýš obtížné.

Například Gregory, když byl ve věku dospívání, považoval svou maminku za naprosto nerozumnou. Svůj palčivý konflikt řešil tím, že zůstával, jak jen mohl, mimo domov. Situace se však nakonec stala  kritickou. Došel tedy do sálu království svědků Jehovových, kam on i jeho rodina chodili, za sborovými staršími, aby mu pomohli. Laskavě ho pobídli, aby více rozmlouval se svou matkou a mluvil při tom „z upřímného srdce.“ — Jakub 5:14.

„Poprvé v životě jsem začal mamince vyprávět to, co cítím,“ řekl Gregory. „Pověděl jsem jí, proč chci určité věci dělat, a přestal jsem jen předpokládat, že ona o nich ví. Často jsem jí vyléval srdce a vysvětloval jsem, že jsem se nepokoušel dělat nic nesprávného a jak špatně jsem se cítil, protože se mnou jednala jako s malým dítětem. Pak mě začala chápat a pomalu se situace podstatně zlepšila.“

Gregory byl čestný. Nežil dvojí život a nesnažil se matce něco předstírat proto, aby ho nechala jít jeho cestou. Opravdu jí ‚dal své srdce‘ a ona reagovala s větším porozuměním. I když může být bolestivé odhalovat své mamince nebo tatínkovi, že jsi zranitelný nebo že máš určité choulostivé problémy, ale jestliže to učiníš, bude to obrovský krok ke vzájemnému porozumění. — Přísloví 23:26.

Co když máš jiný názor?

Když se s rodiči ve všem neshodneš, pamatuj: Rozmlouvejte, ale nebojujte. „Hlupák, ten vypouští celého svého ducha [své vzněty], ale ten, kdo je moudrý, jej udržuje v klidu až do konce.“ (Přísloví 29:11) Když budeš zvyšovat hlas, „vypouštět celého svého ducha,“ nepřispěje to ke zlepšení vzájemného porozumění.

Ukaž, že jsi moudrý, a ne hlupák, a klidně rozebírej rozumovou podstatu svého hlediska. Buď věrný a neříkej prostě: „Každý jiný to tak ale dělá!“

Musíš se však vyrovnat se skutečností, že rodiče občas řeknou Ne. To neznamená, že ti nerozumějí.  Snad vidí nějakou škodlivou cestu nebo nějaký špatný sklon a chtějí tě chránit. „Matka je na mne přísná. Ta se vyzná,“ prozradila šestnáctiletá dívka. „Bolí mě, když mi říká, že nemohu něco dělat nebo že musím chodit domů v určitou dobu. Ale za tím vším je skryto, že se o mě opravdu zajímá.“ Pak, když uvažovala o svých přátelích, pokračovala: „Jenom se toulají po ulicích, dělají si, co chtějí, a jejich matky o ně nemají opravdový zájem. Ale moje matka ... si mě hledí.“

Tato dívka je jednou z 920 děvčat ve věku od 12 do 18 let, které žijí ve Spojených státech, na Aljašce a v Portoriku a s nimiž v rámci rozsáhlé studie udělala interview dr. Gisela Konopková z Minnesotské univerzity. Ve své knize „Mladé dívky — portrét dospívání“ (1976, angl.) uzavírá: „Co většina dívek nelibě nesla, nebyla přísnost, ale ‚ponižování‘, okolnost, že s nimi zacházeli jako s malými dětmi. Jestliže byla přísnost spojena s úctou, vážily si jí.“

Ano, vážily si jí. Takto smýšlí většina mladých lidí o svých rodičích, kteří jsou pozorní a poskytnou jim pevné vedení. Dr. Konopková dokonce napsala: „Je překvapující, že převážná většina dospělých, kteří se umístili v tabulce na předním místě jako ti, kteří jim rozuměli, byli členové rodiny.“ Podle zprávy mělo 75 procent dívek blízký vztah k dospělým a bylo schopno jim projevovat důvěru.

Jistota a vřelost, které rodině přináší vzájemné porozumění, se nedají vyjádřit slovy. Činí domov přístavem v dobách těžkostí. Vickie, Gregory i jiní viděli, že je to tak. Je však zapotřebí opravdového úsilí. Přičiň se o to. Jestliže to uděláš, budeš moci i ty říci: ‚Dosáhl jsem toho, že mi rodiče rozumějí.‘

[Praporek na straně 20]

Svým rodičům nejlépe pomůžeš, aby ti porozuměli, když jim sdělíš své city.