Můžeš je spokojeně nechat odejít

DOVĚDĚLI jsme se, že není snadné držet na uzdě své nutkání řídit dospělé děti. Může být obtížné nechat je odejít. Otec nebo matka snad zatajují dech (a koušou se do rtů), když se děti osamostatňují. Musí zapudit představu, že jejich děti jsou stále mazlivá děťátka, a musí se vyrovnat s tím, že jsou dospělé. Musí je nechat, aby se samy rozhodovaly a dělaly chyby, ale současně jim musí dát na vědomí, že jsou vždy po ruce, budou-li je potřebovat.

Vždycky budeš otcem nebo matkou a nikdy se nepřestaneš o své děti starat ani se kvůli nim trápit. Jestliže si však uvědomuješ, že jsou nyní samostatné, že jsi je dobře vychoval a vštípil jim mravní hodnoty, budeš o něco klidnější. Můžeš si být jistý, že si v životě poradí.

Nesmí tě zneklidňovat myšlenka na prázdné hnízdo. Když necháš své děti odejít, otevřou se ti nové obzory, nové možnosti, dokonce budeš mít příležitost osvěžit své manželství. Dům se zdá prázdný pouze určitou dobu. Po letech, kdy ses staral o rodinu, musíš nyní něco změnit.

Život však nekončí. Jenom ses znovu vrátil k výchozímu bodu. Nejprve jste byli se svým manželským druhem sami. Pak přicházely děti, jedno po druhém. Roky rychle uběhly, mnohem rychleji, než sis mohl představit. A nyní jedno dítě za druhým dospělo a odešlo z domova. Jsi tedy znovu tam, kde jsi začínal — sám s člověkem, jemuž jsi slíbil, že s ním půjdeš životem. Svého manželského partnera jsi měl dříve než děti, měl by ti být stále ještě milý a měl by pro tebe mít cenu.

 Snaž se svého partnera ještě lépe poznat. Proč? Jeden otec říká: „Člověk teď odchází a líbá manželku, která stojí u mycího stolu. Možná ji nelíbal, dokud tam byly děti.“ Teď máte více času na rozhovory, na cestování, prostě jeden na druhého. Možná budete mít dokonce více času na službu Bohu.

I když otec nebo matka ovdoví nebo z jiného důvodu zůstane sám, nemusí trpět osamělostí. Carmen doporučuje: „Zaměstnávej se tím, že děláš něco pro druhé. Když mi zemřel manžel, nejraději bych byla zalezla do kouta a plakala, ale pak jsem se naučila, jak se zaměstnat. Mám radost, když si mohu pozvat návštěvu nebo povzbuzovat druhé. Možná, že si teď s velkým smutkem říkáš: ‚Jen se bojím, že na mne moje děti zapomenou.‘ Tvé obavy jsou bezdůvodné. Když tvé děti stojí na vlastních nohou a musí se životem namáhavě prodírat, často jistě myslí na domov a na vřelou lásku, která je tam obklopovala. Čas od času zavolají a povědí ti, jak se jim daří. Možná si dokonce řeknou o tvou moudrou radu. A příležitostně také přijdou na návštěvu. Ne tak často, jak bys chtěl, ale dost často, aby dokázali, že tě stále milují.

Své děti jsi neztratil, protože jsi k nim měl tak velkou lásku, že jsi je nechal odejít. Plamen lásky, který jsi roznítil v jejich srdci, neuhasne, pokud ho ty sám neuhasíš. Nesobecká láska je nezničitelná a poroste bez ohledu na to, jak jste od sebe daleko. „Láska nikdy neselhává.“ — 1. Korinťanům 13:8.

Jeden vděčný syn, který bydlí daleko od domova, napsal rodičům krátce před svou svatbou: „Chtěl bych, abyste věděli, že vás upřímně miluji a že vás postrádám. Bible však říká, že muž opustí svého otce a svojí matku. Stále se budu snažit, abych dělal čest jménu naší rodiny. Až se s Kelly vezmeme, budeme vás pravidelně navštěvovat.“ A tak by to mělo být.

[Praporek na straně 16]

Navštěvujte se, abyste si vzájemně projevili lásku.