„Muž opustí svého otce a svou matku“

„JEDNOU, když náš syn přišel domů,“ vyprávěl Tom, „všimli jsme si, že má něco na srdci. Posadil se k mé manželce a ke mně a řekl: ‚Tak moji milí, našel jsem si dívku, s níž se ožením.‘“

Bůh předem věděl, že se tyto výjevy budou stále opakovat, když řekl: „Proto muž opustí svého otce a svou matku a přidrží se své manželky a stanou se jedním tělem.“ (1. Mojžíšova 2:24) Je to tedy nevyhnutelné, že tvé dítě jednou odejde z domova.

To přirozeně neznamená, že děti by měly opustit domov, když ještě nejsou dospělé. Je to tak, jak řekl žalmista: „Jako šípy v ruce mocného muže, tak jsou synové mladosti.“ Dříve či později šípy opustí toulec a jsou vyslány do života. — Žalm 127:4.

Jako nad vystřeleným šípem není žádná moc, tak ani tvé dospělé dítě, když opustí dům rodičů, nepodléhá již tvé pravomoci. Když se tvůj syn ožení, stává se hlavou své domácnosti, a tvá dcera po svatbě podléhá autoritě svého manžela. — Efezanům 5:21–28, 33.

Z Bible vyplývá, že pro rodiče může být obtížné, aby přestali vykonávat svoji rodičovskou pravomoc. Například Ježíšova matka měla zřejmě pocit, že její syn je stále ještě v určitém ohledu pod její pravomocí, i když dospěl a byl pomazán jako Mesiáš. Na svatební hostině řekla Marie Ježíšovi: „Nemají žádné  víno.“ (Byl to jemný pokyn, aby něco učinil.) Laskavě ale pevně jí Ježíš připomněl, že je dospělý — a vykonal svůj první zázrak. — Jan 2:2–11.

Patriarcha Jákob měl také v tomto směru určité problémy. Jeho vroucně milovaná manželka Ráchel zemřela při porodu syna Benjamina. Jákob přirozeně lnul k tomuto synovi zvláštní láskou. Když měl Benjamin cestovat do Egypta, nechtěl ho Jákob nechat odejít. Řekl: „Může ho postihnout smrtelná nehoda“, a zdržel ho doma. — 1. Mojžíšova 35:16–18; 42:4.

I když přání ponechat si dítě u sebe je normální, přece je rozumné smířit se s tím, že je dospělé a samostatné.

„Podívej, jak mi ubližuješ“

„Musejí však odejít tak daleko?“, říkají někteří rodiče vyčítavě. „Proč nemohou žít nezávisle, a přesto bydlet blízko nás?“

Může to bolet, když se děti odstěhují. Bible například říká, že Rebeka měla odcestovat značně daleko, aby se vdala. Její matka a bratr prosili: „Ať s námi dívka [Rebeka] ještě nějaký čas zůstane, aspoň deset dní; potom půjde.“ Jak těžké jim připadalo nechat ji odejít! Rebeka přesto řekla: „Půjdu“, i když musela počítat s tím, že svou rodinu již nikdy neuvidí. — 1. Mojžíšova 24:55, 58, „EP“.

Tvé dospělé dítě má také možná oprávněný důvod, aby se přestěhovalo daleko, například lepší pracovní příležitost. Přílišný odpor může působit zhoubně. Pro znázornění připomíná jedna mladá manželka: „Hned po svatbě jsme chtěli spolu trávit hodně času. Moje matka to však nechápala. Místo toho, aby nás nechala trochu v klidu a čekala, až k ní přijdeme, stále  nás vyrušovala.“ Situace se ještě zhoršila, když se mladí manželé rozhodli, že se odstěhují. Vedlo to až k vyloženému nepřátelství mezi matkou a dcerou. Matka hořce vyžadovala na své dceři: „Kde je řečeno, že jsi zproštěna své povinnosti ctít svého otce a svou matku, když ses vdala? V čem jsem tě jako matka zklamala?“ Jak se projevilo toto jednání? Nejenže způsobilo napětí mezi mladými manželi, ale hlubokou propast mezi matkou a dcerou. Nemluvily spolu celé měsíce. A přitom byl mezi nimi dříve tak vřelý vztah.

Kniha „Žádné provázky nespoutaly“ (angl.) poznamenává: „Jestliže nasadíš trpitelský výraz, když tvé dítě odchází z domova (Podívej, jak mi ubližuješ; jak ubližuješ svému otci nebo matce; jak nám to můžeš udělat), pravděpodobně odstrčíš své dítě ještě dále.“ (Podtrženo námi.)

Otec z Ježíšova podobenství o ztraceném synu pochopil toto nebezpečí. Když jeho dospělý syn chtěl opustit dům rodičů, nevyčinil mu ani mu nevyhrožoval, že se mu v cizině špatně povede. Naopak, jednal přátelsky a nechal ho odejít. Tento rozvážný postoj pravděpodobně velmi přispěl k tomu, že se syn později opět vrátil domů. Jestliže rodiče nechají své dospělé děti, aby žily svůj vlastní život, i když se třeba životem plahočí, je to rozhodující činitel, aby byl mezi nimi zachován přátelský vztah. — Lukáš 15:11–24; Filipanům 2:4.

„Co jen se mu na ní tak líbí?“

Norma poznamenává: „Člověk přece chce to nejlepší pro své děti, a když vidí, že mají hezké manželství, je šťastný.“ Její manžel Tom k tomu dodává: „Budu  docela otevřený. Věnovali jsme výchově své dcery hodně času, a tak jsem nebyl ochotný dát ji prvnímu, který přišel.“ Mnohokrát jsou rodiče hořce zklamáni partnerem, kterého si zvolilo jejich dítě. Jak bys měl reagovat? — Srovnej 1. Mojžíšovu 26:34, 35.

Nebylo by nejlepší snažit se zaujmout k novému členu rodiny co nejpozitivnější postoj? Některé studie ukazují, že stálost manželství do značné míry závisí na tom, zda rodiče přijali manželského druha svého dítěte nebo ne. a Volba tvého dítěte tě snad překvapí nebo dokonce zarmoutí. V Božích očích je však manželství počestné. — Židům 13:4.

Místo toho, abychom „cedili komára“ a viděli na zeťovi nebo snaše jen chyby, měli bychom se snažit být objektivní. Měli bychom se snažit, abychom zetě či snachu viděli očima svého dítěte. Jistě mají také dobré stránky. A navíc nezapomeň, že tvůj syn nebo tvá dcera jsou také nedokonalí. Jeden otec, který zcela nesouhlasil s manželským patrnerem, jehož si zvolilo jeho dítě, připustil: „Aby se člověk vypořádal s tímto problémem, potřebuje určitou dávku pokory. Jednou jsem si vzpomněl, že mým rodičům se také nelíbila dívka, kterou jsem si vybral, a jak se mýlili!“

Nechuť, kterou snad mají rodiče k partnerovi svého dítěte, nemá ve skutečnosti kořen v osobnosti partnera, ale v žárlivosti, ve strachu, že rodiče ztratí náklonnost svého dítěte. Žárlivost však může zničit dobrý vztah. (Přísloví 14:30) Snaž se tedy budovat dobré vztahy ke svému zeti nebo své snaše. Poznávej je. Chraň se před nespravedlivou kritičností, vyhýbej se sporům a netrvej zbytečně na svém stanovisku. Buď shovívavý a ‚pokud na tobě záleží, udržuj pokoj‘. — Římanům 12:18.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 5]

Znamená odchod dětí z domova, že opustily své rodiče?

[Praporek na straně 6]

„Chtěli jsme spolu strávit hodně času. místo toho, aby nás matka nechala trochu v klidu, stále nás vyrušovala.“

[Praporek na straně 7]

Ne vždycky rodiče schvalují volbu partnera, kterou učinilo jejich dítě.