„Nikdy nepřestaneš být otcem nebo matkou“

AMERICKÝ spisovatel John Updike jednou napsal: „I když je dítěti sedmdesát let a je to obratný politik, a jeho otec je naproti tomu ubohý mrzák v pojízdné židli, přesto tento vyřazený člověk musí mávat žezlem rodičovské autority.“ Jeden otec tří dětí rovněž souhlasil: „Nikdy nepřestaneš být otcem nebo matkou. Stále ještě se staráme a bojíme o své děti.“

Děti by neměly odstrčit své rodiče stranou jen proto, že vyrostly. Bible říká: „Naslouchej svému otci, který způsobil tvé narození, a nepohrdej svou matkou jen proto, že zestárla.“ (Přísloví 23:22) Tato rada není zaměřena jen na nezletilé děti, protože dítě, jehož matka již „zestárla“, je pravděpodobně dospělé. Rodiče mají duchovní zralost a léta zkušeností, a tak mohou svým dospělým dětem přispět dobrou radou. — Přísloví 16:31.

„Jak ale poradit dospělému?“, se možná zeptáš. Mnozí rodiče odpovídají: „Velmi opatrně.“ Tvoje dítě je sice dospělé, ale z počátku značně nejisté. Má radost z toho, že stojí na vlastních nohou, potřebuje však určité vedení a podporu. V důsledku této nevyrovnanosti reaguje na každou radu mimořádně citlivě. Jedna matka vysvětluje, jak se člověk může dostat do rozporu: „Chtěla jsem, aby měly pocit, že jsou dospělé, ale přesto jsem také chtěla, aby chápaly, že se zajímám o jejich život.“

Kde však je hranice mezi zájmem a vměšováním? A v čem je tajemství toho, že člověk zamění přirozenou touhu vychovávat za zdrženlivý, ovládaný zájem?

Za prvé by ses měl vyrovnat se svou novou úlohou. Když tvé děťátko dospělo do věku batolete, přestali jste ho sami krmit. Podobně teď musíš zaměnit úlohu  pečovatele za úlohu rádce. Kdybychom činili rozhodnutí za své dospělé děti, bylo by to stejně nevhodné, jako kdybychom je nechali říhat nebo je kojili.

Ale i ve své úloze rádce máš stanovené hranice. Například se již nesmíš odvolávat na svou rodičovskou autoritu. („Dělej to, protože jsem ti to řekl!“) Musíš naopak respektovat právo svého dítěte, aby jednalo jako dospělé. Samozřejmě to není snadné. Jedna matka řekla: „Musím dávat velký pozor na to, co říkám svým dětem. Musím s nimi jednat velmi opatrně, abych se nedotkla jejich citů nebo aby se nedomnívaly, že se chci vměšovat do jejich záležitostí.“ Musí tedy člověk beze slova přihlížet, jak se jeho dospělé děti řítí do neštěstí?

Jeden otec řekl: „Do jejich osobních záležitostí se nepletu. I když rozhazují peníze, neříkám nic. Jsou to jen peníze. Kdybych však u svých dětí zpozoroval duchovní nebo morální chyby, dal bych jim bez okolků radu, protože jsem jejich otec.“ Nemají snad všichni křesťané povinnost pokusit se „usměrnit“ člověka, který dělá nějaký „chybný krok“? — Galaťanům 6:1.

„Chtěl jsem jen pomoci!“

Jsou však rodiče, kteří se pletou do záležitostí svých dětí, místo aby pomáhali. (1. Timoteovi 5:13) Jsou uzavřeni v bludišti citů — lásky, strachu, osamělosti a oprávněné starosti — a uplatňují zhoubnou taktiku. Například mohou používat finanční podporu vysloveně jako úplatek nebo manévr, aby děti k sobě připoutali. („Proč byste se měli stěhovat na druhý konec města? Můžeme vám půjčit dost peněz, abyste mohli dostat pěkný byt blízko nás.“) Mnohdy provozují lstivé záškodnictví („Prosím, dovol mi, ať dnes  večer pro vás oba uvařím. Můj syn je vlastně zvyklý na moji kuchyni.“) nebo se vměšují naprosto otevřeně („Cože, vy nechcete mít děti? Chcete snad, abychom matka a já zemřeli a neviděli svoje vnoučata?“)

Dávej si pozor na takové metody! Kniha „Vycházet se svými dospělými dětmi“ (angl.) říká: „Rodiče, kteří svému dospělému dítěti dávají peníze a potom mu přikazují, k čemu je má použít, podvědomě používají peníze jako prostředek k tomu, aby svému ‚dítěti‘ mohli poroučet.“

Potlačuj své pokusy stále udílet nežádané podněty, protože mohou z tvého zetě nebo snachy udělat nepřítele. Jeden odnorník dokonce doporučuje, aby ses rozhodl nikdy neříkat své snaše, co má syn rád a co mu má vařit, jak má zařídit byt atd., pokud se ona na to výslovně nezeptá.“ Dávej svým dětem podněty teprve tehdy, když jsou v manželství již delší dobu, a jsou tedy již méně citliví.

Tom, otec dvou dětí, říká: „Myslím si, že mnoho rodičů dělá leccos z nepoctivého důvodu. Když měli zasahovat do jejich životů, tak to nedělali, a teď, když jsou děti dospělé, by se do jejich záležitostí chtěli vměšovat“. Proto vzniká otázka: Jak může člověk připravovat své dítě na dobu, kdy odejde z domova?

[Praporek na straně 10]

Musíš zaměnit svou úlohu pečovatele za úlohu rádce

[Praporek na straně 11]

Vyhýbej se přehnané kritičnosti vůči svému zeti nebo své snaše