Odborné metody léčby těžké deprese

Tento článek se nezastává některého z rozšířených způsobů léčby ani jej neprosazuje. Pouze přináší zprávu o uznávaných odborných přístupech, které mohou překonat těžkou duševní poruchu, jež je daleko intenzivnější než skleslá nálada, která příležitostně postihne každého z nás.

PACIENTA jeho deprese ochromovala. Nemohl pracovat a opakovaně pobýval na psychiatrických klinikách. Když neurochirurg Keith Langford zjistil, že selhaly všechny ostatní léčebné metody, provedl operaci, při které otevřel mužovi hlavu a umístil na jeho mozek „pacemaker“ řízený baterií. Podle zpráv vysílá tento „pacemaker“ rytmické elektrické impulzy, které zmírňují depresi, aniž poruší mozek nebo změní myšlenkové pochody.

Pomohlo to! Pacient znovu nabyl svůj pozitivní postoj a vrátil se do práce. „Zachránil jste mi život,“ řekl doktorovi. „Nyní mohu žít normální život.“

Tento muž nebyl jen normálně skleslý. Byl mezi osmi milióny Američanů, kteří každý rok vyhledávají odbornou pomoc kvůli těžké depresi — poruše, která vytváří silné pocity viny, bezmoci a beznaděje. Obvykle se při ní vyskytují poruchy chuti a spánku, stálá únava, návaly pláče a neschopnost mít jakoukoli radost ze života.

Velmi málo případů vyžaduje radikální léčbu „pacemakerem“. Obyčejně se však u těžké deprese doporučuje určitá pomoc školených lékařů. Studie naznačují,  že v některých zemích až jedna ze čtyř žen a deset procent mužů někdy prodělají takový zážitek.

Jaké léčebné metody jsou k dispozici? Jsou rozmanité. Některé se liší svým přístupem; a zase jiné se překrývají. Proč to tak je?

Někteří badatelé se domnívají, že těžké deprese jsou způsobovány nějakou tělesnou poruchou (i když jsou spuštěny nějakým stresem) — biochemickou nerovnováhou v mozku — a proto se obnova takové rovnováhy považuje za zásadní způsob léčení. Jiní tvrdí, že porucha je výsledkem chybného myšlení a že mysl vytváří nerovnováhu, a tak ji může rovněž napravit. Domnívají se, že mysl potřebuje být usměrněna „terapií slovem“, psychoterapií. V každém přístupu je trochu pravdy, ale žádný nedává úplnou odpověď.

Mysl, nebo tělo?

Je těžké rozřešit tuto spornou otázku, protože mysl a tělo úzce spolupracují. Mají vzájemně na sebe nesporný účinek.

Duševní poruchy jsou velmi složité a každý pacient je jiný. Lékař, který zná svého pacienta, může tedy obvykle doporučit postup, který je pro pacienta nejlepší. Pokud to pacientovi nevyhovuje, může mu snad lékař pomoci najít jiného specialistu. Následující úvaha by mohla pomoci pacientovi i lékaři, aby si uvědomili, jaké způsoby léčení se nabízejí. Ani jeden léčebný způsob neuzdraví všechny případy těžké deprese. Také je známo, že na každém poli léčby je v kvalitě jednotlivých praktických lékařů často široká škála. V psychoterapii je například známo 130 různých metod. Nadto mezi těmi, kteří zdůrazňují cestu přes výživu, jsou velké rozdíly. Od předních badatelů, kteří mají za sebou desítky let studií, až po ty, kteří se stali „víkendovými experty“ po účasti na dvoudenním semináři.

Vypovídat se z deprese

Když je diagnostikována těžká deprese, jedním  z doporučení je psychoterapie — neboli „terapie slovem. Poněvadž osoba s depresí má obvykle velmi rozrušené myšlenky, pomohl mnoha lidem rozhovor s terapeutem. Mezi takové odborníky mohou patřit psychiatři, psychologové, sociální pracovníci a jiní se zvláštním školením. Někteří nemocní však našli pomoc v rozhovoru s Božím služebníkem, který měl milující zájem.

Armand DiMele, ředitel Střediska pro psychoterapii, poznamenává: „Člověk s depresí se chrání tím, že uzavírá svou mysl a tělo a nepřipouští žádné vnější podněty. Když někdo takový například utrpí ztrátu, jakou přináší smrt, spíše se uzavře do deprese, než aby se rozhodl ztrátě čelit.“ Prací rádce je pomoci trpícímu, aby čelil pocitům a obavám, které s sebou taková ztráta nese. DiMele pokračuje: „Jestliže ho terapeut, který s ním sedí, může skutečně rozebrat, poučit a říci mu, jaké tělesné pocity lze očekávat, pak pacient poznenáhlu poznává, že se může se svým citovým rozpoložením vyrovnat, a deprese pomine.“

Podvědomé pocity jako hněv, rozmrzelost a vina často vyvolávají depresi. Například psycholog, zaměstnaný u newyorského státního Ústavu pro duševní zdraví, léčil 58letou ženu, která trpěla těžkou depresí. Domnívala se, že ji Bůh opustil a že každý mluví proti ní. Když s ní tento odborník s dvacetiletou zkušeností začal rozmlouvat laskavým způsobem každý týden, všiml si, že se v rozhovorech o své rodině nikdy nezmínila o své matce, se kterou nyní žila. Zkoumal to. Časem vyšlo najevo, že měla pocit, že její matka byla zodpovědná za nedávnou smrt jejího milovaného otce, kterého zanedbávala. Postupně jí rádce pomohl, aby tuto zášť překonala, a její deprese se rozpustila.

Jelikož vina je často hlavním příznakem deprese, usilují psychologové o to, aby ji odstranili spolu s pacientovými pocity bezvýznamnosti. Jedna žena se dostala do těžké deprese, když se její dcera  stala vzpurnou. „Že jsem nikdy nebyla skutečně správnou matkou, viďte?“ řekla s pláčem psychiatrovi. „Proto se nevyvedla.“ Lékař ji pomohl, aby viděla všechno to dobré, co pro dítě udělala. Vina pak pominula a s ní její deprese.

Avšak podle doktora Ronalda Fievea je léčba většiny případů neúspěšná. Ve své knize „Poruchy nálady — třetí revoluce v psychiatrii“ poznamenává, že nezříkda, po týdnech, měsících a létech práce s člověkem v mírné nebo těžké depresi, „se pramálo změnilo“, i když mu pomohli analyzovat jeho chování.

Pro lidi, kteří se snaží žít podle vysokých morálních měřítek, existuje jedno nebezpečí. Někteří terapeutové zacházejí příliš daleko, když ospravedlňují postoje, které Bible neschvaluje. Dělají to proto, aby zmírnili pacientovu vinu. Je pravda, že by člověk neměl být přemožen pocitem viny nebo se cítit „zavržený Bohem“, jestliže mu do mysli vniknou nesprávné pocity. Spíše než aby usuzovali, že takové chybné myšlenky nejsou nesprávné, jak by to řekli někteří terapeutové, dají lidé, kteří si vysoce váží biblické rady, přednost tomu, aby takové myšlenky upravili nebo je pustili z mysli. Musejí tedy opravdově zvážit (nebo dostat pomoc, aby zvážili) radu nabízenou terapeutem. Možným problémům se lze vyhnout, jestliže pacient nebo průvodce vysvětlí terapeutovi důležitost pacientova náboženského přesvědčení. — Gal. 5:16, 19–21; Jak. 1:14, 15.

Názor odborníků v této oblasti na účinnost intenzivní psychoterapie se liší. Jedním z důvodů je, že si mnoho lékařů myslí, že chemická nerovnováha, která se podílí na vážných poruchách nálady, nemůže být vždy upravena psychoterapií. Zastávají se používání chemických sloučenin.

Antidepresivní léky

„Myslívala jsem si, že lidé mohou překonat jakoukoli náladu pouze tím, že se na to soustředí, ale  nyní tomu nevěřím,“ vyznala jedna žena v domácnosti, která se jednou dostala do těžké deprese. „Někdy jsem padávala na podlahu a jen jsem vzlykala bez vážného důvodu.“ Nakonec se spojila s lékařem, který jí dal odpověď, jež jí pomohla.

Když vyslechl příznaky její těžké deprese, řekl lékař: „Nejprve mi dovolte, abych vám vysvětlil, že jste tělesně nemocná. Mám určitý lék, o kterém vím, že pomůže.“ Předepsal tricyklické antidepresivum. Domníval se, že upraví předpokládanou chemickou nerovnováhu v jejím mozku a odstraní depresi. „Nějakou dobu se nic nezlepšilo“, ale potom řekla: „Do šesti měsíců jsem byla jako nový člověk, úplně bez léku.

K dispozici je přes dvacet antidepresiv a také lithium. Nejsou to stimulující drogy (amfetaminy) nebo silně tlumivé léky (trankvilizéry), které buď okamžitě povzbuzují nebo uklidňují nervový systém a mohou být návykové. Tato antidepresiva (tricyklická, anebo inhibitory monoaminooxydázy, zkrácene MAO) spíše než aby bránila určitým podnětům vyvolávajícím úzkost, jako to dělají trankvilizéry, zřejmě upravují hladinu určitých nervových přenašečů v mozkovém „centru libosti, takže se vědci domnívají, že zde usnadňují přenos příslušných podnětů od jedné nervové buňky ke druhé. Tak tyto léky patrně léčí chemickou nerovnováhu v mozku.

Podle doktora Ronalda Fievea, ředitele Fieveovy lithiové kliniky v městě New Yorku, léčí lithium manickou fázi bipolární maniodeprese a dobře slouží jako ochranné opatření pro tuto poruchu a někdy pomůže při opakující se těžké depresi“. Oznámil, že v období dvaceti let bylo pečlivě studováno přes 6 000 pacientů, kterým bylo podáváno lithium ve více zemích. Z těch, kteří trpěli maniodepresí, bylo 70 až 80 procent léčeno úspěšně.

Samozřejmě, že u všech těchto léků mohou být nepříjemné vedlejší účinky. Často se zkouší několik léků, dokud se nenalezne „ten pravý“. Inhibitory MAO mohou vyvolat smrtelnou reakci, jestliže jsou kombinovány  s určitými potravinami, jako jsou vyzrálé sýry, pivo, vína a kuřecí játra. Všechny léky musí být tedy užívány pod pečlivým dohledem dobře informovaného lékaře.

„[Léčba medikamenty] však neznamená zázračné řešení všech pacientových problémů,, píše doktor Nathan Kline z města New Yorku ve své knize „Od smutku k radosti. Tento průkopník v užívání antidepresiv o nich říká: „Skutečně se jimi podaří napravit určitý druh funkčního selhání, takže pacient může přikročit ke svým problémům s obnovenými silami.“

Výživa

Před více než 65 lety bylo dokázáno, že nedostatek ve výživě může způsobit duševní poruchu včetně těžké deprese. Tehdy zuřila v mnoha zemích smrtelná nemoc, pelagra, a každým rokem zachvátila 10 000 Američanů. Prvními příznaky nemoci byly obyčejně duševní poruchy — převážně deprese.

Doktor Josef Goldberger se pokoušel dostat ke kořenu problému, a tak několika zdravým lidem uložil dietu, která se připravovala pro některé duševně nemocné pacienty — jídla obsahující hlavně kukuřici, krupky, kukuřičnou hladkou mouku a jiné kukuřičné produkty, a velmi malé množství zeleniny. Čekal. U sedmi z jedenácti účastníků se objevila deprese a ulehli s pelagrou! Lékař pak přidal do jejich stravy pivovarské droždí, libové maso a mléko. Všichni se rychle zotavili. Za jejich depresi byl odpovědný nedostatek ve výživě.

Kukuřici, převážné stravě chudších lidí v té oblasti, téměř úplně chybí životně důležitá aminokyselina — tryptofan. To vedlo k nedostatku některého z komplexu vitaminu B.

 Vědci zjistili, že jiné nedostatky ve výživě a způsobují takové příznaky, jako je deprese, nervová podrážděnost, únava a změny osobnosti. Mnohé výzkumy spojují vitaminy, zejména B-komplex, s metabolickou přeměnou aminokyselin, jako je tryptofan, v nervové přenašeče, které přenášejí naše myšlenkové podněty mezi nervovými buňkami. Nedostatek určitých nervových přenašečů má spojitost s určitými typy deprese.

„Poskytnout pacientovi optimálně vyrovnanou výživu je to první, co udělat,“ vysvětluje dr. David Hawkons, zakladatel Akademie orthomolekulární psychiatrie. Ale i když je objeven nedostatek ve výživě, upravená výživa vždy neodstraní depresi.

Například jedna pacientka s vážnou depresí přečetla knihu o megavitamínové terapii a brala velké dávky různých vitamínů, aby našla úlevu, ale bez jakéhokoli nápadnějšího účinku. Lékař, který používal terapii pomocí výživy, pečlivě zkoumal stravu pacientky. Shledal, že její jedno jídlo denně se skládalo z karbanátku a hranolků s trochou salátu a rajčete. Vypila 25 až 30 šálků kávy denně. Když přidal do její stravy rozmanitou zeleninu, ovoce a ořechy a omezil pití kávy, došlo údajně v několika měsících k úplnému uzdravení.

Dokonce někteří z těch lékařů, kteří používají terapii výživou, také používají jiné léky a terapii elektrickými šoky. To proto, že léčba výživou je často pomalá, a pacient, zvláště se sebevražednými sklony, potřebuje okamžitou úlevu.

Lékaři, kteří se zastávají terapie výživou, používají v prvé řadě látky běžně přítomné v těle a tím se vyhýbají nebezpečným vedlejším účinkům psychotropních léků. Jeden psychiatrický časopis (The American Journal of Psychiatry, květen 1980) přinesl zprávu  o tom, jak byla přirozeně se vyskytující aminokyselina tyrosin podávána třicetileté ženě, která mnoho let trpěla těžkou depresí a nepříznivě reagovala na léčbu antidepresivy. „Její stav se značně zlepšil po dvoutýdenní terapii tyrosinem.“ Aby se vyzkoušelo, zda zlepšení mělo skutečně nějaký psychický podklad, dostávala podobně vypadající placebo. Do týdne se jí deprese vrátila. Když byla znovu zavedena aminokyselina, její deprese byla „opět zcela odstraněna..

Výzkumy naznačují, že jiná aminokyselina, tryptofan, je stejně účinná jako některé antridepresivní léky, ale nemá vedlejší účinky. Ačkoli všechny pokusy nebyly úspěšné, doktor J. H. Growden úhrnem řekl: „Zdá se pravděpodobné, že existuje skupina pacientů, jejichž poruchy nálady se opravdu klinicky zlepší po podání tryptofanu, buď samotného, nebo v kombinaci s konvenčními léčebnými metodami.“

Avšak průkopník ve výzkumu výživy, doktor Allen Cott, varuje: „Je vždy nutné, aby lékař předepsal správnou dávku. Člověk nemůže chodit a polykat vitamíny po hrstech. Jestliže se někdo přejí vitamínu B₆, vyčerpává svou tělesnou zásobu magnesia... Pouze zkušený lékař si může být jistý, že úprava nedostatku jednoho vitamínu nevytvoří jiný.“ Odborníci ve výživě tedy obvykle doporučují několik doplňků, včetně vitamínů, minerálů, stopových prvků, enzymů a aminokyselin. Také se bere ohled na to, že doplněk, užívaný ve velkých dávkách, sám působí na tělo jako droga.

Psychiatr H. M. Ross, který používá vitamíny a dietu ve své denní praxi a zjevně vyléčil úspěšně stovky případů závažné deprese, říká: :Vitamíny nejsou jedinou odpovědí na mnoho psychiatrických problémů.“ Populární mluvčí těch, kteří užívají tuto metodu, dr. Carlton Fredericks, opakuje tento vyrovnaný názor a dodává: „Jako se psychiatři a psychologové oddali utkvělé představě, že duševní choroba je čistě duševní, tak musí orthomolekulární zastánci odolávat pokušení, aby nekladli přílišný  důraz jedině na biochemický přístup k citovým a duševním poruchám.“

Pečlivé sebezkoumání

Ačkoli lze často najít pomoc prostřednictvím odborného léčení, nenajde se obyčejně řešení v nějaké jednorázové metodě. Rozhodující je, aby se člověk s depresí poctivě zkoumal. Jedna 35letá žena s depresí si uvědomila, že musí dát do pořádku několik věcí kromě svého způsobu stravování, aby nakonec našla trvalou úlevu. Vysvětluje: „Antidepresiva nevyřeší všechny tvoje problémy. Musíš uznat své obavy a úzkosti, postavit se proti nim a změnit svůj způsob uvažování.“

Ano, každý způsob léčení má svá omezení. Žádný z nich sám o sobě z tebe nemůže udělat novou osobnost. Léky a vitamíny mohou urovnat tvé nálady, ale nemohou dát do pořádku tvůj rodinný život. „Jestliže požaduješ ‚dokonalý‘ výkon v práci, ‚jen správné‘ přátele, nákladný a velký hmotný majetek, můžeš se celoživotně vystavit periodické depresi.“ varuje DiMele.

Zatímco tedy existují rozmanité odborné způsoby léčení těžké deprese, nikdy nezapomeň, že to vše se musí spojit se zdravým úsilím ze strany postiženého. Pouze potom zvítězíš nad těžkou depresí.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 27]

Duševní poruchy jsou velmi složité a každý pacient je odlišný. proto lékař, jenž pacienta dobře zná, může obvykle doporučit ten postup, který je nejlepší.