Připravuješ své děti na „odlet“ do života?

ORLICE je dobrá matka. Stará se o své mladé, ochraňuje je a krmí. Když jsou její mláďata ještě velmi  malá, strká jim rozžvýkanou potravu přímo do zobáku. Později je učí, jak by se měla sama nakrmit malými zvířaty.

Aby však mohli přežít, musí se mladí učit létat. Cvičí svá křídla hravou formou pod matčiným dozorem tak dlouho, až jednou orlice své mladé doopravdy vyhodí z hnízda. Láká a postrkuje vzpírající se mláďata k okraji hnízda. Někteří mladí orli jsou srdnatí a hned se pokusí o let. Méně odvážné vystrčí matka bez okolků přes okraj bezpečného hnízda. Je však připravena rychle slétnout pod ně a dokonce ‚je nést na svých perutích‘. Pak je však znovu setřese, a to opakuje, dokud se mládě nenaučí létat. — 5. Mojžíšova 32:11.

Je smutné, že mnoho mladých lidí není vůbec připraveno na „odlet“ do života. Dr. Richard C. Robertiello hovoří o teorii výchovy dítěte, při níž je vše dovoleno a která byla populární počátkem padesátých let: „Rodiče vyvíjeli velké úsilí, aby byli láskyplní, dávali najevo své city, byli shovívaví k přáním svého dítěte a velmi povolní, pokud jde o jeho chování“.

I když tato metoda přinesla jen nepatrný úspěch, přece je jejím ovocem generace dospělých, která, „jak se zdá, si neumí vybrat povolání, není schopná vydělat si na živobytí... ani použít své nadání pro nějaké povolání, které má smysl“. Takoví lidé „hledají u nás, lékařů, radu, protože jim připadá, že jsou ztracení a že se sami v sobě nevyznají.“ Proč? „Byli vychováni v prostředí ...kde v podstatě chyběly nesnáze, strádání a problémy... Rodiče jim slibovali růžovou zahradu, a na ně zatím čekalo obyčejné pole plné plevelu.“

Život vůbec není „růžová zahrada“. Děti, které na to nejsou připravené, jsou v našem nemorálním, hmotařském světě jako „ovce mezi vlky“. (Matouš 10:16) Je proto nezbytně nutné připravovat své dítě tak, aby bylo schopné přežít. Od kdy bys je měl začít takto připravovat?

 Výchova dětí

Carmen, matka tří dětí, poznala, že je důležité začít brzy s výchovou k samostatnosti. Vypráví: „Když bylo mému synovi teprve několik měsíců, už jsem ho učila, aby dělal něco samostatně. Například jsem ho nezvedala najednou, ale podala jsem mu oba ukazováčky, aby je sevřel svými malými prstíky, a pak jsem ho vyzvedla.

Jak píše dr. Robertiello, je možné vychovávat děti již v předškolním věku tak, aby „se oblékly, učesaly, umyly a uklidily po sobě hračky.“

A co starší děti? Bible ukazuje, že Josef a David, kteří byli později zdatnými muži, byli vedeni k odpovědnosti tak, že již v mladém věku dostávali za úkol různé práce. (1. Mojžíšova 37:2; 1. Samuelova 16:11) Je taková výchova i dnes užitečná?

Bob a Mary, rodiče tří příjemných mladých mužů, říkají, že ano. „Začali jsme své syny připravovat na život, když to ještě byli mladí chlapci.“ A Bob říká s úsměvem: „Všichni tři roznášeli noviny, a i když lilo jako z konve, nemohli počítat s tím, že je svezu autem. Řekl jsem: ‚To je vaše práce, vy jste za ni odpovědní!!“ Jednal krutě a neobyčejně přísně? Bob vysvětluje: „Starali jsme se jim o oblečení, o potravu a o bydlení. Domnívali jsme se však, že musejí pracovat, chtějí-li něco navíc.“ Tato výchova se vyplatila. Bob dodává: „Nedávno ke mně přišel jeden z mých dospělých synů a řekl: ‚Jsem ti vděčný, tatínku, že jsi nás správně vychoval.‘“

Frank a Dawna vyprávějí podobně: Učili jsme naše hochy všechno možné. Umějí vařit, vymalovat, zavařovat, zahradničit, zdít betonem a výhodně nakupovat.“ Dawna ještě poznamenává: „Matka může snadno říci: ‚Než vám vysvětlím, jak to máte dělat, budu to mít  sama hotové.‘ Nakonec se však vyplatí, když děti vedete.“

Naopak z dětí, které jsou zbytečně závislé na svých rodičích, se mohou stát „studenti bez zájmu, se slabými výkony, nespokojení zaměstnanci, kteří mají plno potíží, a také nemožní, stále něco vyžadující manželští partneři“, jak píše dr. Jerome Singer. Bible k tomu vhodně říká: „Jestliže někdo od mládí hýčká svého sluhu, v pozdějším životě se stane dokonce nevděčníkem.“ — Přísloví 29:21.

Morální hodnoty

Když mladí lidé „odlétají“ do dnešního chamtivého, nemravného, hmotařského světa, potřebují také měřítko pro správné a nesprávné. Jak jim však opatříme takové měřítko?

Manželé Bob a Mary, o nichž jsme se již dříve zmínili, jsou svědkové Jehovovi. Proto pokládali za důležité, že se svými dětmi pravidelně studovali Bibli. Bylo to pro ně snadné? Bob připustil: „Je to těžké, posadit se a vést studium, a to tak, aby bylo zajímavé. Studovali jsme však pravidelně.“ Kromě studia se také rodiče starali o dobré společenství a zábavu ve volném čase pro celou rodinu. A zvláště užitečné bylo, že se svými dětmi spolupracovali v kazatelské službě. Mary připomíná: „Některé ze svých nejlepších rozhovorů jsme vedli v době, když jsme společně chodili do služby.“

Výsledky této tvrdé práce velmi obšťastňují. Všichni tři synové jsou horliví Boží služebníci. Kdybys chtěl pro svoji rodinu zavést podobný program, svědkové Jehovovi ti rádi ukáží, jak je to možné udělat. Nečekej s touto životodárnou výchovou, až tvé děti budou dospívat nebo budou již skoro dospělé. Poučuj je, dokud jsou ještě mladé a přístupné tvému vlivu.

Rodiče, kteří si udělají čas, aby své děti připravili na život, mají nakonec radost, že děti chtějí být samostatné.

[Praporek na straně 13]

Jeden z mých dospělých synů řekl: „Jsem ti vděčný, tatínku, že jsi nás správně vychoval.“