Zpráva ročenky svědků Jehovových 1994

V SOULADU s ročním textem na uplynulý rok se my, svědkové Jehovovi, vroucně modlíme: „Poučuj mě, Jehovo . . . Sjednoť mé srdce, aby se bálo tvého jména.“ (Žalm 86:11) Chceme být stejně jako žalmista David vyučováni Jehovou. A naše modlitby o božské vyučování Jehova vyslyšel opravdu obdivuhodným způsobem.

Koncem minulého roku jsme na našem sborovém studiu knihy začali ke svému užitku do hloubky zkoumat největšího člověka, který kdy žil, Božího jediného zplozeného Syna, toho jediného, kdo dokonale zrcadlí svého Otce. (Jan 8:23; Hebr. 1:3) Během roku jsme se také posílili tím, že jsme pomocí Strážné věže studovali náměty Boží milosrdenství a odpouštění; dalšími náměty bylo: jak chránit svůj rodinný život, jak mít vyrovnaný názor na světské vzdělání, jak poskytovat láskyplnou pomoc nemocným a starším lidem, jak chodit v moudrosti vůči světu a také jak pěstovat takové vlastnosti jako zbožnou podřízenost, víru, ctnost  a sebeovládání. Služební shromáždění a škola teokratické služby nám pomáhaly účinněji vykonávat kazatelskou službu a projevovat větší osobní zájem o lidi. To všechno bylo velmi užitečné. A v mnoha zemích vyvrcholil služební rok nádherným oblastním sjezdem „Božské vyučování“.

Božské vyučování nedostáváme jen proto, abychom rozvíjeli své myšlenkové schopnosti. Toto vyučování je určeno k přetváření naší vnitřní osobnosti, abychom nebyli křesťany pouze na povrchu. Jako odpověď na naši modlitbu nám Jehova pomáhá sjednocovat srdce. Nebudeme tedy ve svém uctívání Boha polovičatí nebo vlažní, ale chceme horlivě konat Boží vůli.

Z celé zeměkoule přicházejí zprávy, které přinášejí doklady o takové horlivosti, která vychází ze sjednoceného srdce. Výsledkem toho, že Jehova v minulém služebním roce žehnal našemu sjednocenému úsilí, je vrcholný počet 4 709 889  těch, kdo se s osobním zaujetím podíleli na službě pro Jehovu a hovořili s druhými lidmi o Božím Království. Stále vzrůstá počet zemí, kde je více než 100 000 hlasatelů Království. Jsou to dvě země v Severní Americe, tři v Latinské Americe, pět v Evropě, jedna v Africe a dvě na Dálném východě. Svědkové Jehovovi káží celkem ve 231 zemích. Nyní působí dokonce více než v 70 zemích, kde před 40 lety nebyl vůbec žádný svědek.

Tito zvěstovatelé Království se všude opravdu nezištně věnovali kazatelské službě a v průběhu služebního roku 1993 v této službě strávili dohromady 1 057 341 972 hodin.  I v oblastech, kde zuří válka, se naši bratři snaží dávat na první místo zájmy Království. Tak jeden sbor ve střední Bosně uvádí ve své zprávě každý měsíc průměrně 34 hodin na jednoho zvěstovatele; v tom nejsou započteny hodiny průkopníků. Každý měsíc se průměrně 623 006 svědků na celém světě podílelo na nějakém odvětví průkopnické služby. Z Japonska přišla zpráva, že tam bylo v dubnu celkem 100 441 průkopníků, což je 56 procent z celkového počtu zvěstovatelů. Počet domácích biblických studií, která se vedou na celém světě, vzrostl o 237 460 — k novému vrcholu 4 515 587. Počet návštěvníků Památné slavnosti vystoupil na  11 865 765 a velmi příjemné je zjištění, že 296 004 z nich dospělo během roku k oddanosti a ke křtu.

Toto celosvětové vzdělávací dílo potřebuje dohled a literaturu, a to má na celém světě na starosti 13 828 dobrovolných pracovníků, kteří jsou členy rodiny betel. Z nich slouží 4922 ve světovém ústředí v Brooklynu a v dalších provozech nedaleko odtud. Všichni tito pracovníci jsou členy náboženského řádu, který se výlučně věnuje takové službě.

Oblastní sjezdy „Božské vyučování“

Oblastní sjezdy „Božské vyučování“ přinesly duchovní osvěžení i praktické poučení. Konaly se jich již stovky a další ještě probíhají. O poučení ze sjezdu se vyjádřil jeden starší ze sboru v Nizozemsku: „Často se modlíme k Jehovovi, aby nám v naší práci pomáhal a vedl nás. Tento sjezd byl odpovědí na naše modlitby. Jako by nám Jehova říkal: ‚Naslouchejte radám a uplatňujte je.‘“

Jehovův lid je štědrý, a proto mohlo 1 667 misionářů a mezinárodních služebníků navštívit sjezdy v zemích, kde žili a sloužili dříve. A tito služebníci upřímně děkují všem, kdo jim tuto návštěvu umožnili. Bylo to opravdu velmi příjemné být s nimi na různých místech na sjezdu a vyslechnout si je. Jejich zkušenosti nám připomínají situaci, kdy Pavel a Barnabáš vyprávěli sboru v Antiochii „o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím, a že otevřel národům dveře k víře“. — Sk. 14:27.

V Německu probíhal celý program jednoho oblastního sjezdu v Mnichově v chorvatštině a v srbštině. Tohoto sjezdu se účastnili delegáti z Chorvatska, Srbska, Slovinska, Bosny a Hercegoviny, Černé Hory a Makedonie a rovněž delegáti z Albánie, Maďarska, Rumunska, Ruska a Ukrajiny. Bylo tam také mnoho Romů (Cikánů). Všichni přišli proto, aby měli prospěch z božského vyučování. Je příjemné vidět pokoj, lásku a jednotu Jehovova lidu. Nápadně se to liší od sporů  na územích, odkud přijeli mnozí z těchto delegátů — někteří z nich byli donuceni uprchnout jako emigranti.

Svědkové Jehovovi všude na světě měli neobyčejný zájem o mezinárodní sjezdy v Moskvě v Rusku a v Kyjevě na Ukrajině. Přestože sjezd v Moskvě musel být méně rozsáhlý, delegáti ze 30 zemí považovali za zvláštní výsadu, že mohou patřit k těm 23 743 lidem, kteří se tam sešli. O přestávkách využívali příležitosti k setkáním s lidmi z různých jazykových skupin. Byly to pro ně opravdu radostné a hřejivé zážitky posilující víru. Účastníci sjezdu si také udělali čas na kazatelskou službu. Někteří časně vstali a šli kázat, jiní vydávali neformální svědectví při prohlídce města. Působilo na ně hlubokým dojmem, když viděli, že ruští lidé nejen ochotně přijmou traktát ve své řeči, ale často přeruší svou činnost, aby si traktát přečetli od začátku do konce.

Sjezd v Moskvě se navzdory určitému odporu nesmírně vydařil. Když v poslední části programu řečník vyjádřil vděčnost za všechno, co Jehova udělal, aby se tento sjezd mohl konat, posluchači vstali a propukl mezi nimi bouřlivý a neutuchající potlesk.

Za dva týdny nato se konal mnohem větší sjezd v Kyjevě. Mezi 64 714 návštěvníky bylo téměř 53 000 lidí, kteří přijeli z Arménie, Gruzie, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Moldovy a Ruska a také z Ukrajiny.

Když bratři stavěli na stadiónu provizorní toalety, někteří místní obyvatelé se jich ptali, zda by jim mohli pomáhat. Na otázku, proč chtějí pomáhat, odpovídali: „Také chceme něco dělat, abychom sloužili Jehovovi.“ Mnozí lidé v Kyjevě svědky pozorovali, a když viděli, v jakém duchu jednají, mávali jim na pozdrav. Jeden policista ukazoval na stadión a vykřikoval: „Ještě nikdy jsem neviděl něco takového. Podívejte se na ty lidi! Tváří se tak přívětivě. Jsem už v novém světě. Člověk prostě musí o tom všem uvažovat . . . Nemohu pochopit, proč  jste byli pronásledováni.“ Více než 2 000 lidí, kteří projevili zájem, napsalo v průběhu sjezdu své jméno a adresu na lístek a žádali tak, aby je svědkové Jehovovi co nejdříve navštívili.

Vrcholnou událostí sjezdu bylo, když se 7 402 lidí dalo ponořit do vody, aby tak symbolizovali svou oddanost Jehovovi Bohu. Byl to největší křest v dějinách křesťanů. Dokonce předčil křest na sjezdu v New Yorku v roce 1958, kde bylo sice čtyřikrát více návštěvníků, ale počet ponořených byl o něco nižší. Ano, Jehova probouzí tisíce dalších lidí, aby se jako jeho svědkové podíleli na tomto velkolepém díle, které nechává vykonávat v oné části světa v posledních dnech starého světového systému.

Poučování na seminářích pracovníků odboček

V průběhu minulého roku patřily k vynikajícím stránkám programu božského vyučování týdenní semináře pracovníků  odboček. Od ledna do dubna proběhlo osm takových seminářů.

Zástupci ze sedmnácti odboček ve Střední a Jižní Americe se v lednu sešli v odbočce, která byla nedávno zasvěcena v Kolumbii. V únoru se v Austrálii konal seminář pro pracovníky osmi odboček, které dostávají velkou část své literatury z Austrálie. Po něm následovaly schůzky na Filipínách — pro dvanáct odboček z jihovýchodní Asie a z oblasti Tichého oceánu. Na semináři, který proběhl během března ve Spojených státech, bylo zastoupeno dvacet čtyři odboček, včetně většiny velkých odboček, kde se tiskne. Pro zajištění potřeb zemí v oblasti Karibského moře a okolí byl v dubnu uspořádán seminář na Portoriku. V tomtéž týdnu se na schůzce v Nigérii věnovala pozornost západní a střední Africe. Souběžně probíhal další seminář v Rakousku, a toho se zúčastnili pracovníci šestnácti odboček v této části světa; koncem měsíce byla na schůzce v nových budovách odbočky v Zambii věnována mimořádná pozornost ostatním africkým odbočkám.

Význačnou úlohu v programu semináře měla látka, kterou připravily výbory vedoucího sboru — personální, redakční, vyučovací, služební a vydavatelský. Látka byla určena k tomu, aby podpořila jednotu odboček a všech sborů v jejich usilovné snaze kázat dobrou zprávu.

Poskytování pomoci je projevem naší lásky

V posledních měsících jsou sdělovací prostředky plné zpráv o prudkých vichřicích, krutém suchu, záplavách a válkách a o tom, jak hluboce zasahují do života miliónů lidí, i svědků Jehovových. Nemůžeme svým bratrům jednoduše jen popřát, aby se měli dobře, a pak se s nimi nerozdělit o věci  potřebné k životu, a ani to tak dělat nechceme. Láska nás podněcuje k tomu, abychom se s nimi dělili o všechno, co máme. (Jak. 2:15–17; 1. Jana 3:17) Svědkové Jehovovi se nepochybně dělí se svými bratry, a je-li to v jejich možnostech, snaží se pomáhat i jiným lidem. — Gal. 6:10.

V období 1991–1992 byly velké části Afriky, včetně Mosambiku, postiženy suchem, které bylo jedním z nejhorších such od doby, kam až sahá paměť tamních lidí. Některé lidi připravilo o úrodu nejprve sucho a potom záplava a zloději. Kancelář odbočky v Maputu vytvořila výbory pro pomoc, které měly řídit snahy poskytovat základní potraviny a oblečení bratrům a sestrám v nouzi. Výbory měly kromě jiného rozdělit 25 tun kukuřičné mouky, 6 tun fazolí, 2,7 tuny rýže, 1 700 litrů jedlého oleje a 6,5 tuny obnošeného šatstva. Mnohdy byly tyto zásoby rozdělovány na krajských sjezdech; hmotná pomoc byla přijata s velkým oceněním. Misionáři si však povšimli, že se bratři chystali na sjezdy kvůli duchovnímu pokrmu, který očekávali s největší dychtivostí. Skupina deseti bratrů z Ile neměla peníze na dopravu, a tak na místo konání zvláštního sjezdového dne šli pěšky 112 kilometrů, aby nepřišli o program.

Podobně byla postižena suchem velká část Zambie. Společnost chtěla pomoci těm bratrům, na něž se nevztahovalo vládní opatření pro výpomoc; začátkem roku tedy nakoupila a rozdělila 14 tun obilnin. Bratři se také dělili s druhými lidmi o to, co sami měli. Když nákladní auta Společnosti rozvážela literaturu, naložily se na ně i obilniny, a ty se po cestě vykládaly na místech, kde to bylo potřeba.

V době občanské války v Rwandě prchali lidé z postižených území do táborů pro uprchlíky, kde byly nesmírně obtížné životní podmínky. O 381 našich bratrů, uprchlíků, se však láskyplně postarali členové sborů. Uprchlíci byli rozděleni po skupinách do několika sborů, aby se zátěž  spojená s péčí o ně rozložila. Společnost přispívala nezbytnými finančními prostředky a způsobilí bratři pravidelně navštěvovali rodiny uprchlíků a duchovně je povzbuzovali. Mnozí z těchto zvěstovatelů, kteří byli bez domova, sice přišli prakticky o všechny své hmotné prostředky, ale přesto v těch obtížných měsících sloužili jako pomocní průkopníci. Jiní zahájili pravidelnou průkopnickou službu.

V Zairu zůstalo následkem kmenových bojů asi tisíc bratrů bez prostředků. Někteří jedli pouze jednou za tři dny. Když se o tom doslechli bratři v kanceláři odbočky v Jižní Africe, pocítili soucit se svými bratry v Zairu. Okamžitě podali o této situaci zprávu vedoucímu sboru a k ulehčení situace pak odeslali 24 tun potravin, mýdla a zdravotnického materiálu. Podobně se bratři v Namibii pružně postarali o skupinu sedmdesáti dospělých svědků a jejich dětí, které občanská válka donutila uprchnout z Angoly. Když si místní bratři uvědomili, že v táboře, kam byli svědkové uprchlí z Angoly přijati, nejsou připraveni se o ně postarat, opatřili jim stany, potraviny, oblečení, přikrývky a materiál na postavení provizorního sálu Království.

Naši bratři z Itálie, Německa, Rakouska a ze Švýcarska velmi štědře podporují ze svých prostředků svědky na území  bývalé Jugoslávie, kde zuří válka. V minulém roce se tamním bratrům dovezlo 153 tun potravin a 23 tun oblečení, čisticích prostředků a zdravotnického materiálu a rovněž zásoby duchovního pokrmu. Řízení naložených nákladních aut se bez ohledu na vlastní nebezpečí dobrovolně ujali bratři. Jeden bratr vyprávěl, že při jedné cestě do Sarajeva po vyřízení celních formalit museli projet ještě asi patnácti policejními a vojenskými kontrolami. Bratři však na to byli připraveni a pokaždé nechali vojákům nějaké naše časopisy. Silnice byly rozbité a rozblácené tajícím sněhem a výbuchy se ozývaly mnohdy tak blízko, až si bratři mysleli, že dostali zásah. Naši bratři však tento způsob služby považovali za výsadu. A ti, kdo pomoc přijímají, pociťují hlubokou vděčnost a víc než kdykoli předtím pociťují, že jsou opravdu součástí celosvětové rodiny.

Na druhé straně zeměkoule se v září 1992 přiřítil na severozápadní Havajské ostrovy hurikán Iniki. Byla to nejhorší přírodní katastrofa v dějinách Havaje. Ještě předtím, než větrná bouře zasáhla ostrov Kauai, starší organizovali pomoc pro své bratry. Udržovalo se na výši jejich duchovní smýšlení. V následujících týdnech bylo bratrům opraveno a přestavěno 400 příbytků. Před začátkem práce na jednotlivých obydlích si členové pracovní skupiny a rodiny postižené katastrofou pokaždé společně probrali denní text a pomodlili se. Na území zasažené katastrofou také po dobu šesti měsíců jezdili z jiných ostrovů zkušení starší se svými manželkami. Bratři tam vykonávali pastýřské návštěvy, vedli shromáždění, řídili kazatelskou službu a pomáhali bratrům vyplňovat složité formuláře, jimiž se od státu nebo pojišťovny požaduje náhrada škody.

Víte, kde leží ostrov Niutao? Mnozí lidé to nevědí. Na tomto korálovém atolu v jižní části Tichého oceánu žije asi jen 800 lidí. Mezi nimi je jeden nepokřtěný zvěstovatel, který loni v lednu následkem přílivové vlny přišel o domov  i o všechen majetek. Jakmile se bratři na jednom ostrově v souostroví Tuvalu dozvěděli, k jaké škodě došlo, obstarali potraviny a další pomoc. Trvalo delší dobu, než shromáždili potřebný stavební materiál a dopravili jej lodí na Niutao. Pak tamnímu zvěstovateli znovu postavili obydlí. Na ostrově se pak hodně mluvilo o tom, jakou lásku svědkové projevili.

V Libérii postižené válkou sousedka jedné naší sestry sledovala, jak si členové Jehova lidu vzájemně pomáhají, a potom sestře řekla: „Váš Jehova Bůh vás, svědky, skutečně miluje, když vám při opravách poskytuje takovou pomoc.“ Ano, Jehova nás opravdu miluje.

Rychlý vzrůst vyvolává potřebu stavební činnosti

Jestliže se v jednom roce dalo pokřtít 296 004 lidí a za jediný rok vzniklo 3 512 nových sborů (za uplynulých deset let bylo pokřtěno 2 528 524 osob a vzniklo 26 835 nových sborů), musí se hodně udělat, aby bylo o všechny tyto lidi postaráno. Kromě jiného k tomu patří stavební činnost. A v tomto směru se za minulý rok udělalo ohromné množství práce.

Ve Spojených státech pomáhalo při výstavbě sálů Království 73 regionálních stavebních výborů. Ve služebním roce 1993 pomohly tyto výbory za spolupráce desítek tisíc dobrovolných pracovníků postavit asi 200 nových sálů Království a přestavět dalších 200.

V Japonsku, kde se také používají metody rychlostavby, bylo postaveno 108 sálů Království, které však musely být projektovány tak, aby vydržely i při zemětřeseních a tajfunech. Ti, kdo dobrovolně pomáhali při stavbách, do této práce vkládali nejen své odborné znalosti a úsilí, ale i jiné hodnotné věci.

 Bratři v Argentině si dali za cíl zajistit, aby každý více než z 1500 tamních sborů měl vhodné místo, kde se může scházet k uctívání. Minulý rok bylo postaveno 57 nových sálů. Je jich však potřeba mnohem víc. Nový sál Království se tam obvykle postaví asi za tři až čtyři týdny.

Za minulých šest let se postavilo více než 800 nových sálů Království na Filipínách. Je tam však 3 332 sborů a mnohé z nich dosud potřebují vhodnější místo, kde by se mohly scházet.

V Brazílii, kde za minulých pět let přibylo 120 687 svědků, není možné postavit dostatek nových sálů Království. Za minulý rok však bylo postaveno 93 nových sálů a začalo se stavět 1 383 dalších sálů.

Z důvodu rychlého vzrůstu je více sálů Království nezbytně zapotřebí také v Kolumbii. Tamní odbočka se proto snaží vytvořit takové opatření, které by zjednodušilo stavební postupy a poskytovalo pomoc v podobě zvláštních stavebních skupin vyškolených v odbočce.

 V Jižní Africe si některé sbory na venkově vyrobí betonové tvárnice a za pomoci dobrovolných pracovníků, které jim zajišťuje regionální stavební výbor, se jim podaří postavit pěkný, dostatečně prostorný sál za tři až šest víkendů. V místech, jež jsou postižena nepokoji — jako je například město Soweto —, práce mnohonárodnostních stavebních skupin vyžaduje velkou opatrnost, ale zároveň pronikavým způsobem ukazuje lásku a jednotu Jehovova lidu.

V Norsku je 21 sálů Království za polárním kruhem. Jeden z nich je v Hammerfestu, v nejsevernějším evropském městě.

Bratři v Maďarsku postavili — v duchu Izajáše 2:3, 4 — dva nové sály Království na pozemku, kde dříve stály velké ruské vojenské základny.

Na Šalomounovy ostrovy přijeli bratři ze zahraničí, aby tam pomohli postavit odbočku a sjezdový sál. Jejich velká obětavost hluboce zapůsobila na tamní svědky. Projevilo se to v době, kdy bratři v osadě Munda dostali od státu kus půdy, na němž si mohli postavit sál Království. Tamní sbor však byl malý. Kdo bude stavět? Bratři z Honiary řekli: „Jestliže bratři ze zámoří mohli vynaložit své peníze a čas na to, aby nám pomohli postavit sjezdový sál a odbočku, proč bychom my nemohli věnovat svou dovolenou a jít do Mundy postavit sál Království?“ A přesně tak to udělali. Do stavby se zapojili bratři a sestry ze třinácti kmenů žijících na třinácti ostrovech a sál byl postaven za pouhých 10 dnů.

Vynalézavost projevili bratři v jednom sboru na Slovensku, kde polovina zvěstovatelů slouží jako průkopníci. Celé rodiny sbíraly a prodávaly lesní plody, aby získaly peníze na stavbu. Bratři snížili náklady na stavbu také tím, že písek a kamení nabírali na dně potoka vedle staveniště.

V Koreji si šest otců rodin vzalo půjčku od banky a peníze pak věnovali svému sboru na nový sál Království. Odpovědnost  za zaplacení těchto půjček nechali bratři na svých bedrech — byl to jejich příspěvek na stavební projekt.

Čtyři bratři z jednoho malého sboru v Nigérii šli za Onojiem, místním vládcem ustanoveným tradicí, a žádali ho, aby si mohli koupit pozemek na postavení sálu Království. Nemohli mu však zaplatit částku, kterou požadoval. Za několik měsíců jeden starší půjčil Onojiemu videokazetu Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. Nahrávka udělala na Onojieho hluboký dojem. Promítl si ji pětkrát,  a pak dal bratrům k dispozici pozemek potřebný k postavení sálu Království.

Na mnoha místech se také ukázalo, že je praktické mít vlastní sjezdový sál. V minulém roce byly takové sály postaveny v Kolumbii a ve Spojených státech. Další dva sály byly zasvěceny v Brazílii, dva v Kostarice a jeden na Jamajce. V Peru byl v únoru 1993 zasvěcen sjezdový sál, do něhož se pohodlně vejde 10 000 návštěvníků oblastního sjezdu. Dobré větrání je umožněno tím, že čelní i boční stěny se dají otevřít asi na tři metry od země. Poněkud nakloněná betonová podlaha umožňuje všem přítomným v sále, aby dobře viděli na pódium. V tomto roce si pátý a největší sjezdový sál postavili bratři ve Francii. Mnozí stavbaři i jejich rodiny ochotně věnovali svou osobní dovolenou na dokončení tohoto stavebního projektu. Stavba trvala jen čtyři měsíce! V Itálii byl nový sjezdový sál postaven v provincii Catanzaro; a bratři ve Španělsku zasvětili svůj čtvrtý sjezdový sál.

Vzrůst v počtu svědků ovšem také vyžaduje rozšiřování prostor odboček, aby mohly odbočky zajišťovat potřebnou literaturu a dohled. Výstavba nových velkých komplexů odboček proběhla v minulém roce v Polsku, na Portoriku a v Zambii, dále v Dominikánské republice, v Ekvádoru, ve Francii, v Mexiku a na Tchaj-wanu. Ve Spojených státech pokračovalo rozšiřování prostor v Brooklynu, a v Pattersonu výborně pokročila výstavba vzdělávacího střediska Společnosti. K rozsáhlému rozšiřování prostor došlo také v Británii a Kanadě a také v Austrálii, Brazílii, Jižní Africe, Koreji, Německu, na Novém Zélandu a ve Španělsku. Nové, menší budovy odboček byly postaveny na Jamajce, v Maďarsku, Mosambiku, Paraguayi, na Srí Lance, v Surinamu, na Tahiti a v Západní Samoi. Do této práce se osobně zapojilo mnoho tisíc bratrů a sester. Tak nádherný byl tento rok!

 Zasvěcování odboček

Když v Šalomounově době skončilo v Jeruzalémě slavnostní zasvěcování chrámu, lidé se vraceli do svých domovů „rozradovaní a s rozveseleným srdcem pro všechnu dobrotu, kterou Jehova vykonal“ pro svůj lid. (1. Král. 8:66) Velká radost je podobně v dnešní době spojena se zasvěcováním kanceláří odboček Watch Tower Society, které se také používají k prosazování pravého uctívání. Kde byly v minulém služebním roce zasvěceny budovy odboček?

Kolumbie

Ve Facatativá v jihoamerických Andách, ve výšce téměř 2 700 metrů, má odbočka La Torre del Vigía (Strážné věže)  v Kolumbii svou novou kancelář, tiskárnu a obytné místnosti pro dobrovolné pracovníky. Budovy byly zasvěceny 1. listopadu 1992. Jsou umístěny v krásném prostředí, dvaačtyřicet kilometrů na severozápad od Bogoty, na okraji náhorní roviny, kde leží kolumbijské hlavní město. V tomto tiskárenském provozu se tiskne barevné provedení časopisů Strážná  věž a Probuďte se! ve španělštině pro Kolumbii, Venezuelu, Panamu, Ekvádor a Peru.

Když se začaly stavět tyto nové budovy odbočky, bylo v Kolumbii 34 261 svědků Jehovových. Během pěti let stavby počet svědků v této zemi vzrostl o 63 procent, na 55 693. Nyní se tam vede 100 927 domácích biblických studií s jednotlivci nebo s rodinami. Slavnosti na památku Kristovy smrti se v roce 1993 účastnilo 249 271 lidí. V Kolumbii je teď opravdu radostná doba duchovní žně.

Jádro skupiny stavebních pracovníků, která přestavěla bývalou drůbeží farmu na středisko teokratického vzdělávání, tvoří čtyři sta svědků z Kolumbie a sto mezinárodních stavbařů. Další 3000 dobrovolných pracovníků ze sousedních sborů pomáhaly o dovolené a o víkendech a asi 1 500 dobrovolných pracovníků přijelo na vlastní náklady ze  zahraničí — někteří na několik týdnů, jiní na několik měsíců. Tomu mohli místní podnikatelé stěží uvěřit a jeden z nich se na to osobně ptal kolumbijských i zahraničních svědků, aby se ujistil, že je to pravda. Na jiného podnikatele tak hluboce zapůsobilo, co viděl a slyšel, že přijal nabídku biblického studia. On i jeho manželka jsou nyní pokřtěnými svědky.

Na program k zasvěcení přišlo 1 500 hostů ze 14 zemí. Mezi nimi byli Milton Henschel a Daniel Sydlik z vedoucího sboru. Byla to velice radostná setkání. A všichni se těšili z toho, jaký duchovní rozkvět Jehova připravil pro své služebníky v Kolumbii.

Polsko

V tomtéž měsíci byla zasvěcena další odbočka. Bylo to 28. listopadu a jednalo se o odbočku v Polsku, v Nadarzynu poblíž Varšavy. Jejího zasvěcení se účastnil Theodore Jaracz z vedoucího sboru. Prohlásil při této příležitosti: „Toto zasvěcení má opravdu historický význam . . . Je to první nově postavená a nyní zasvěcovaná odbočka na území, jemuž se dříve říkalo ‚země za železnou oponou‘. Ale takzvaná ‚železná opona‘ nemohla zabránit Jehovově organizaci v postupu. A důkaz o tom je právě tady!“

Někteří z hostů na tuto událost osobně čekali desítky let. K nim patří svědkové, kteří navzdory krutým zkouškám věrně slouží Jehovovi čtyřicet pět, padesát i více let. Mnozí z nich více než čtyřicet let vykonávali betelovou práci v ilegalitě. Hluboce je dojalo, když Zygfryd Adach, koordinátor výboru odbočky, říkal: „Drazí, vynakládali jste velké úsilí na to, abyste se v těch těžkých, dokonce výjimečně těžkých dobách mohli spolu s Boží organizací podílet na rozšiřování duchovního pokrmu. Často jste se po letech strávených ve vězení ochotně nabídli, že budete v té práci pokračovat. Někteří z vás byli uvězněni čtyřikrát či pětkrát, nebo dokonce  i vícekrát. Všichni si tu dobu pamatujeme, a tak slova 124. žalmu pro nás zní naprosto přesvědčivě: ‚Kdyby se nebylo prokázalo, že Jehova je s námi, když lidé povstali proti nám, pak by nás byli spolkli dokonce zaživa . . . Požehnaný buď Jehova, který nás nedal jako kořist jejich zubům. Naše duše je jako pták, který unikl z pasti čižbářů. Past je rozbita, a my jsme unikli.‘“ — Žalm 124:2–7.

Když bylo ve sborech oznámeno, že se má stavět odbočka, bratři reagovali velice spontánně. Členové sborů přinášeli na staveniště uhlí a dříví, ledničky, zásoby potravin a nářadí. Bratři a sestry, kteří měli kvalifikaci v různých stavebních řemeslech a oborech, se horlivě nabízeli k dobrovolné službě. Byli mezi nimi starší lidé, kteří strávili léta ve vězení. I mnoho mladých lidí se ochotně dalo k dispozici. Mezinárodní skupiny stavebních pracovníků přijely z deseti zemí. Pracovníci byli ve svém srdci stále znovu rozechvíváni vzrušením, když viděli doklady o Jehovově vedení a požehnání. Příkaz k zastavení práce, který vydala obecní rada, byl zrušen. Podařilo se opatřit zdánlivě nedosažitelný stavební materiál. Za pouhé dva a půl roku po získání stavebního povolení se staveniště na místě zpustlého motelu změnilo v atraktivní komplex budov polské odbočky.

Nový Zéland

Za šest let od zasvěcení nové odbočky na Novém Zélandu zde počet hlasatelů Království vzrostl více než o třicet procent. Jestliže se měly uspokojit potřeby zvěstovatelů, bylo nutné prostory odbočky rozšířit. Byl k tomu však ještě další důvod. Jak vyplynulo z programu k zasvěcení, více než polovina nových kanceláří bude používána pro překladatelskou práci, protože zde se literatura překládá do samojštiny, maorštiny a do jazyka raratonga a niue, aby mohla prospět lidem na jednotlivých ostrovech v jižní části Tichého oceánu. A tak 27. února 1993 byla zasvěcena přístavba ke kancelářské  budově a k budově s údržbářskými a opravárenskými dílnami a zasvěceny byly i další obytné prostory.

U této události byl také člen vedoucího sboru Lloyd Barry, který na Novém Zélandu vyrostl a začal tam sloužit Jehovovi. Byli tam všichni členové rodiny betel i stavební skupiny a rovněž cestující dozorci se svými manželkami. Přijeli také hosté ze sousedních zemí v jižní části Tichého oceánu. Většina hostů však byli obyvatelé Nového Zélandu, kteří byli pokřtěni před rokem 1955. Jak uvedl jeden z řečníků, právě tito věkem starší lidé položili základy k tomu, že se tento program k zasvěcení mohl konat. Tito starší lidé si však velice váží vynikající podpory a tvrdé práce nových zvěstovatelů, kteří společně s nimi chválí Jehovu.

Portoriko

Budovy odbočky, které byly na Portoriku postaveny před dvaceti čtyřmi lety, již dávno svou kapacitou nestačily. Počet zvěstovatelů na ostrově Portoriko vzrostl z 5 400 v roce 1969 více než na 25 000 v roce 1993, kdy byla 17. dubna zasvěcena nová odbočka. Výsledkem čtyř let tvrdé práce tisíců bratrů a sester je nádherný komplex budov postavený v prostředí podobajícím se ráji.

Bratři, kteří byli přítomni na programu, pociťovali jako mimořádnou poctu, že při této příležitosti promluví Karl Klein a Albert Schroeder z vedoucího sboru a také další zástupci Brooklynu. Již v týdnu před zasvěcením byly nové prostory využity pro seminář, jehož se zúčastnili zástupci čtrnácti odboček. Po zasvěcení se do těchto nových prostor přestěhovalo z Brooklynu španělské překladatelské oddělení, které tvoří skupina pracovníků z různých zemí.

Zambie

Za týden po zasvěcení odbočky v Portoriku byl zasvěcen nový komplex odbočky, který se skládá ze třinácti budov. Je to odbočka na předměstí Lusaky v Zambii. Proč právě zde?

 Semena biblické pravdy byla v této zemi zaseta již v roce 1911. V roce 1924 vznikaly malé studijní skupiny. Nyní je v Zambii 80 488 zvěstovatelů ve 1993 sborech a Památnou slavnost v roce 1993 navštívilo 362 204 lidí. Pro rozmach Království je zde úrodné pole.

Novou odbočku v Zambii bylo možné postavit díky mezinárodní spolupráci, která je charakteristickým rysem Jehovovy organizace. Projekční návrhy a výkresy byly provedeny v kancelářích Společnosti ve Spojených státech, v Evropě a v Japonsku. Stavební jeřáby věnovali bratři z Ameriky. Radiotelefonické zařízení, které umožnilo vytvořit telefonní spojení, přišlo jako dar z Nového Zélandu. Jedinými stavebními materiály, které byly okamžitě k dispozici z místních zdrojů, byly písek, cement, kamení a dřevo. Ale každý týden v průměru dva velké nákladní automobily plné jiného materiálu byly posílány z Jižní Afriky — cesta tam a zpátky byla dlouhá 3 500 kilometrů. A zambijští svědkové také horlivě poskytovali svůj čas, energii a zkušenosti a věnovali vlastní prostředky, aby se podařilo stavbu dokončit. Programu k zasvěcení se účastnili Milton Henschel a Theodore Jaracz z vedoucího sboru, kteří chtěli tuto radostnou událost prožít se svými zambijskými bratry.

Maďarsko

Pro naše bratry v Maďarsku to byl mimořádně radostný okamžik, když 31. července Lyman Swingle z vedoucího sboru zasvětil jejich nově postavené objekty, kde jsou další místnosti k bydlení a kancelář překladatelů. Se stavbou pomáhali svědkové z místních sborů a z osmi jiných zemí; stavba trvala jen pět měsíců. Ukončení této stavby bylo veřejně oznámeno maďarskou státní zpravodajskou agenturou.

Po desetiletích tvrdého pronásledování byli svědkové Jehovovi v Maďarsku v roce 1989 zákonně uznáni. V tom  roce podalo 9 990 zvěstovatelů zprávu o tom, že se nějak podíleli na kazatelské službě. Byl to vrcholný počet. Od doby legalizace věnovali svědkové Jehovovi v Maďarsku kazatelské službě 8 300 000 hodin, a počet hlasatelů Království vzrostl na 14 347.

Británie

První kancelář odbočky Watch Tower Society v Londýně zahájila svou činnost v roce 1900. Protory této odbočky se musely mnohokrát rozšiřovat. Poslední přístavba, komplex tiskárny a administrativní budovy o rozloze 18 600 čtverečních metrů, byla zasvěcena 7. srpna 1993.

Tiskárenské budovy v zadní části stavebního pozemku byly postaveny z betonových panelů metodou rychlostavby za pouhých sedmnáct měsíců. Na této práci se podílelo asi 5 000 dobrovolných pracovníků. Administrativní budovy jsou postavené z cihel. K postavení těchto budov bylo potřeba asi 133 000 cihel. Kolik asi zedníků vyžadovala taková stavba? Pracovalo tam jen sedm sester a dva bratři dohlíželi. Jeden dodavatel, který navštívil staveniště, nedůvěřivě kroutil hlavou, když se dozvěděl, kdo to stavěl.

Na programu k zasvěcení se podílel také Albert Schroeder z vedoucího sboru. Potěšil své posluchače vyprávěním podrobností o vzrůstu díla Království v Británii od roku 1937, kdy byl poslán na Britské souostroví, aby dohlížel na dílo a povzbudil přinejmenším 1 000 zvěstovatelů, aby se přihlásili do průkopnické služby. Velkou radost působí, že nyní je v Británii 127 395 hlasatelů Království a že v průměru 12 803 z nich slouží každý měsíc jako průkopníci.

Služby pro překladatele

Vedoucí sbor se stále dychtivě zajímá o všechno, co je nutné dělat, aby opravdu vyšel velký zástup ze „všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9) To je stále předmětem  modliteb Jehovových služebníků ve světovém ústředí i všude na světě. Dostat se ke všem těm různým lidem je tak obrovský úkol, že vykonat jej je možné pouze Jehovovým duchem.

Velmi důležitou úlohu v tom hraje překládání Bible a biblické literatury. Je možné proniknout k lidem i bez literatury v jejich vlastním jazyku? Je to možné, ale dílo kázání a činění učedníků je značně účinnější, mají-li tito lidé k dispozici literaturu ve svém mateřském jazyku.

V současné době máme alespoň několik nových publikací ve 236 jazycích. Strážná věž se pravidelně tiskne ve 112 jazycích. Mnoho překladatelských skupin, které překládají časopisy do jazyků, v nichž jsou vydávány, bylo během minulého roku posíleno dalšími pracovníky a školením. Dále byli vyškoleni překladatelé, kteří překládají text do dalších 74 jazyků. K těmto jazykům patří jazyky, jimiž mluví lidé ve východní Evropě, v jižní Asii a v Africe a také lidé z indiánských kmenů Jižní Ameriky a ostrovů v Tichém oceánu. K vytvoření takových skupin patří nalézt a vyškolit překladatele, korektory jazyka a korektory textu a zajistit jim potřebné vybavení. Ti všichni musí být oddanými křesťany, jsou to dobrovolní pracovníci, kteří mají možnost dát se k dispozici pro tuto práci.

Existují ovšem ještě další jazyky, z nichž mnohými mluví více než milión lidí. I těmto jazykům se musí věnovat pozornost. Odpovědní bratři stále hledají a školí překladatele a zajišťují jim potřebné vybavení — jestliže je to nutné, vytvářejí pro další jazyky nové typy a velikosti písma a programové vybavení počítačů. Když si připomeneme, co Jehova pro nás již udělal, jsme přesvědčeni, že nám opatří všechno, co bude nutné, aby se dílo dokončilo v době, která ještě zbývá. Být Jehovovými spolupracovníky je výsada. — 1. Kor. 3:9.

 Škola služebního vzdělávání probíhá v šesti světadílech

Škola Gilead nyní působí již 50 let a její absolventi se podílejí na prosazování zájmů Království více než ve 200 zemích. Výsledkem práce těchto obětavých Jehovových služebníků je obrovská ‚hromada svědectví‘.

Další služebníci, kteří pomáhají uspokojovat naléhavé potřeby, vyšli ze školy služebního vzdělávání. Tato škola poskytuje specializovanou výuku v intenzívním dvouměsíčním kursu. V průběhu minulého roku dostalo 684 starších a služebních pomocníků hodnotnou výuku ve 29 třídách školy. Kursy probíhaly v Japonsku, Nigérii, ve Spojených státech a na území odboček v Latinské Americe, kde se ke studiu přihlásili španělsky mluvící bratři ze šestnácti různých zemí. Škola v Austrálii sloužila ve prospěch bratrů, kteří přijeli z Fidži, Papuy-Nové Guineje, Nového Zélandu, ze Šalomounových ostrovů a Západní Samoy. V Evropě byli na pěti místech vyškoleni bratři ze dvanácti různých zemí.

V mnoha sborech je nedostatek bratrů, kteří by sbor vedli. Taková situace je hlavně v Latinské Americe, kde v jednom velkém sboru mají snad jen jednoho nebo dva starší a stejný počet služebních pomocníků. V místech, kde absolventi školy služebního vzdělávání dostali za úkol sloužit v rodné zemi na územích, kde je to zvlášť potřebné, vzrostla kazatelská činnost; zejména mezi mladými lidmi byla účinně podpořena průkopnická služba a těm mnoha novým lidem, kteří nyní přicházejí do sborů, byla věnována větší osobní pozornost.

Značný počet těch bratrů, kteří vycházejí z této školy, umí i jiné jazyky. Zejména v Evropě a ve Spojených státech  byli tedy tito bratři přidělováni do skupin a sborů, kde se mluví arabsky, čínsky, francouzsky, chorvatsky, italsky, japonsky, korejsky, rusky, španělsky, turecky a vietnamsky. To byla velká pomoc.

Řada absolventů, kteří mohli přijmout pověření sloužit v zahraničí, byla poslána do východní Evropy, do afrických zemí a na Dálný východ, aby tam sloužili jako pracovníci odbočky a jako misionáři, zvláštní průkopníci a cestující dozorci. Tímto způsobem škola také přispěla k pokroku díla Království.

O těchto svobodných starších a služebních pomocnících, kteří se ochotně dali k dispozici, se opravdu dá říci, že jejich úsilí přináší ovoce. Patří právě k té „společnosti mladých mužů“, která je v Žalmu 110:3 označena „krůpěje rosy“.

Dostáváme se k lidem všech národností

V některých zemích jsou značně velké obvody, kde se káže nepravidelně. Některé z těchto obvodů jsou v zemích, kde misionáři nejsou vítaní. V nedávných letech se však milióny lidí z těchto zemí přistěhovaly do zemí, kde svědkové Jehovovi káží pravidelně a intenzívně. Zvěstovatelé zjistili, že pole pro zahraniční misionáře se stěhují k nim. A když na přistěhovalce již nepůsobí silný tlak společnosti v jejich zemi, někteří z nich rádi začnou studovat Bibli. Na mnoha místech se přistěhovalecké pole projevilo jako nejproduktivnější.

A tak z odbočky na Kypru přichází zpráva: ‚Zde na Kypru se objevuje nový obvod. Potkáváme zájemce z Libanonu, ze Sýrie, z Persie, Bulharska, Rumunska, Ruska, ze  zemí bývalé Jugoslávie, z Filipín i odjinud. Tito lidé, kteří sem přišli najít práci a začít nový život, často naslouchají mnohem raději než druzí.‘

Jedna dívka z Mongolska v době svého studia na univerzitě ve východním Německu poznala mladého muže z Guyany a provdala se za něho. Později v Guyaně oba začali číst některé publikace Watch Tower Society, požádali o domácí biblické studium a v roce 1993 byli pokřtěni. Také jejich děti jsou zvěstovateli dobré zprávy. A jejich matka — ta velmi touží sdělit poselství o Království své rodině a dalším lidem v Mongolsku.

Bratři v Anglii se snaží rozšířit svou kazatelskou činnost, aby uspokojili duchovní potřeby lidí z jiných zemí. V Londýně se nyní pravidelně konají shromáždění v osmi jazycích. Některé sbory v Kanadě slouží potřebám 11 jazykových skupin a některá shromáždění se konají v dalších čtyřech jazycích. Úrodné pole je mezi přistěhovalci mluvícími rusky a také mezi mnoha tisíci orientálci, kteří se v Kanadě usadili v posledních letech.

Mnoho lidí, kteří hledají útočiště před drsnými poměry, jež jsou v jejich zemi, přijíždí stejně jako do jiných zemí i do Norska. Bratři v Norsku nyní začali navštěvovat zejména všechna ta místa, kde jsou tito uprchlíci ubytováni.

Také v Izraeli se díky přistěhovalcům objevilo nové pole pro vydávání svědectví. Velmi mnoho přistěhovalců přichází ze zemí bývalého Sovětského svazu a značný počet těchto lidí projevuje zájem o pravdu.

Jsou ve vašem obvodu lidé, kteří nemluví místním jazykem? Co děláte pro to, abyste jim sdělili poselství o Království? Jehovovou vůlí je, aby „lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy“. — 1. Tim. 2:3, 4.

[Obrázek na straně 4]

Stadión Lokomotivy v Moskvě, kde se na mezinárodním sjezdu svědků Jehovových sešlo 23 743 návštěvníků

[Obrázky na straně 5]

Veřejnost ochotně přijímala biblické traktáty a mnozí lidé se okamžitě zastavili a přečetli si je

[Obrázky na straně 6]

Jedna žena, která jako mladá poznala pravdu od svědkyně z Německa v ženském koncentračním táboře Ravensbrücku v roce 1944

Tento muž slyšel o pravdě poprvé v roce 1942 v Besarábii (nyní Moldova); pro svou víru byl několikrát zatčen; nyní je krajským dozorcem

Stadión v Kyjevě, kde bylo 64 714 návštěvníků; v bazénech v popředí bylo pokřtěno 7 402 osob

[Obrázek na straně 9]

Členové vedoucího sboru společně s pracovníky odboček na semináři, který se konal ve Wallkillu ve Spojených státech

[Obrázek na straně 12]

V Monrovii v Libérii dopravuje hmotnou výpomoc nákladní auto Společnosti

[Obrázek na straně 15]

Nedávno postavený sál Království v Igiedumě v Nigérii

[Obrázky na straně 17]

Nový sjezdový sál svědků Jehovových v Riu de Janeiru v Brazílii

[Obrázek na straně 19]

Nová kancelář a tiskárna ve Facatativá v Kolumbii

[Obrázek na straně 20]

Rozšířené prostory odbočky na Novém Zélandu

 [Obrázky na straně 21]

Nahoře Zambie; uprostřed Portoriko; vpravo Maďarsko

[Obrázek na straně 22]

Polská odbočka v Nadarzynu poblíž Varšavy

 [Obrázek na straně 27]

Přistavěné prostory odbočky v Londýně