Zpráva ročenky svědků Jehovových 1995

„DŮVĚŘUJ v Jehovu celým svým srdcem.“ To je aktuální připomínka z Písma, a v podobě ročního textu jsme ji měli před očima v roce 1994. (Přísl. 3:5) Zpráva z celého světa ukazuje, že si Jehovovi služebníci vzali ta slova k srdci.

Taková důvěra byla patrná v Libérii při přípravách oblastního sjezdu svědků Jehovových v Gbarnze. Toto město je baštou jedné z hlavních válčících skupin v Libérii. Byly tam desítky bratrů a sester, ale protože se válčilo, mnozí nebyli na žádném sjezdu již 4 roky. Bratři z kanceláře odbočky se mohli do Gbarngy dostat jen tak, že by překročili bitevní linii, ale silnice byla úředně uzavřena. Bratři se pomodlili a potom požádali o zvláštní povolení k přechodu. Dostali ho několik dní před sjezdem. Mezi Monrovií a bitevní linií bylo 17 kontrol. Když naložené dodávkové auto „Pomoc od Watch Tower“  u těchto kontrol zastavovalo, hlídkující nigerijští vojáci prosili bratry o časopisy Strážná věž a Probuďte se!

V Gbarnze byly v roce 1963 zatčeny stovky účastníků sjezdu kvůli odmítání zdravit vlajku. Na sjezdu byl i nynější člen vedoucího sboru, prezident Watch Tower Society Milton Henschel. Tentokrát však úřady potvrdily, že svědkové mají právo se pokojně shromažďovat. Pěkný program sjezdu v Gbarnze potěšil 651 návštěvníků, většinou bratrů a sester, kteří se museli vystěhovat nebo uprchli z domova. Byli šťastní, když dostali hmotnou pomoc, kterou přivezli s sebou bratři z Monrovie. Úspěšný sjezd bratrům potvrdil, že Bůh ‚nás slyší, ať prosíme o cokoli podle jeho vůle‘. (1. Jana 5:14)

Podobnou důvěru dávali najevo bratři na ostrově Lifou v jižním Tichomoří. Nejednali pomstychtivě, když duchovní naváděli úřady, aby svědkům zakázaly shromáždění, nebo když byli svědkové zbiti za vydávání svědectví. (Řím. 12:17–19) Nedávno se situace zlepšila a bratři jsou vděční, že mohou svědčit svobodněji. Důvěru v Jehovu projevil i jedenáctiletý svědek v Barmě, který měl na paměti slova z Kazatele 12:1 a proto po vyučování a o víkendech pilně kázal, a dokonce vedl 10 biblických studií. Také bývalý muslimský aktivista v Anglii projevil důvěru v Jehovu, když se navzdory odporu svých bývalých spoluvěřících stal pokřtěným Jehovovým služebníkem.

Jehova to skutečně urychluje!

Jehova dávno předpověděl ústy proroka Izajáše, že v určeném čase urychlí shromažďování lidí milujících spravedlnost. (Iz. 60:22) Zpráva za uplynulý služební rok je důkazem toho, že se to děje. Ze zprávy je vidět, že vrcholný počet 4 914 094 svědků odsunul jiné zájmy, aby mohl kázat  o Království. Průměrný vzrůst byl 5 procent. Ale více než ve 20 zemích měli vzrůst o 20 i více procent a v dalších 29 zemích o 10 a více procent.

Kázání dobré zprávy nyní probíhá celkem ve 232 zemích a na souostrovích. A káže se horlivě. Za uplynulý rok bylo službě věnováno 1 096 065 354 hodin, vykonalo se 400 393 880 opětovných návštěv u zájemců a v průměru se vedlo 4 701 357 studií s jednotlivci nebo s více lidmi najednou. Přineslo to vynikající ovoce k Jehovově chvále, protože 314 818 lidí poslechlo Kristův příkaz určený těm, kdo chtějí být jeho učedníky, a dalo se pokřtít. (Mat. 28:19, 20) Když jeden starší bratr ze severu Kavkazu pozoroval mezinárodní skupinu uchazečů o křest, řekl: „Opravdu nádhernou kytici přinesl Boží Syn svému Otci.“

Dílo se hodně urychluje díky zvěstovatelům, kteří podnikli kroky, aby mohli být průkopníky. Sboroví zvěstovatelé v mnoha zemích stráví ve službě přibližně 10 hodin měsíčně, ale pomocní průkopníci hlásí šestkrát tolik a pravidelní slouží ještě o polovinu víc než pomocní. Není divu, že tam, kde je hodně průkopníků, je často vzrůst rychlejší. V minulém roce se na různých odvětvích průkopnické služby na celém světě podílel vrcholný počet 869 917 zvěstovatelů.

K celodobým pracovníkům patřilo 15 145 členů celosvětové rodiny betel. Tito služebníci pomáhají při výrobě literatury, dohlížejí na sbory a poskytují další cenné služby na podporu celosvětového díla biblického vzdělávání. Z nich 5 082 slouží ve světovém ústředí v Brooklynu a v dalších okolních provozech. Všichni tito pracovníci patří do řad zvláštních celodobých služebníků, jsou členy náboženského řádu, který se výlučně věnuje službě Bohu.

 Zpráva o Památné slavnosti v roce 1994 uvádí, že celkový počet návštěvníků dosáhl 12 288 917. Mezi nimi je více než 7 000 000 lidí, kteří nejsou svědky Jehovovými, ale kteří se s Jehovovými služebníky shromažďují a mají zájem o biblickou pravdu. Zřejmě je potřeba udělat ještě mnoho, aby jasněji porozuměli všemu, co potřebují znát, a mohli se pevně postavit na stranu Jehovy, pokud je k tomu jejich srdce podnítí. (Joz. 24:14, 15; Žalm 83:18) V některých zemích byl počet návštěvníků Památné slavnosti pětkrát, šestkrát i sedmkrát větší než počet svědků. Stalo se to například na Madagaskaru, v Čadu a ve Středoafrické republice. V Libérii je sice občanská válka, ale  v jednom odlehlém území, kde jsou jen 2 zvěstovatelé, se na Památné slavnosti sešlo 126 lidí. V Guyaně podala osamocená skupina osmi zvěstovatelů zprávu o 867 návštěvnících Památné slavnosti. V Togu přišlo v tomto roce o 32 procent více lidí. V Rusku bylo na slavnosti o 55 procent více lidí než loni — celkem 128 049.

Oblastní sjezdy „Zbožná bázeň“

Vrcholem roku byly oblastní sjezdy „Zbožná bázeň“. Na nich se dosud nebývalým způsobem zaměřovala pozornost na význam zbožné bázně a na to, jak by se měla projevovat v našem životě. Proslovy byly povzbudivé a posilovaly přesvědčení, že věrná služba Jehovovi není marná. (1. Kor. 15:58) Proslovy byly také naléhavé. Po připomenutí biblické zprávy o Lotovi, jeho dcerách i budoucích zetích bylo řečeno, že ‚věrný otrok‘ nežertuje, když varuje před zničením současného ničemného systému. (Srovnej 1. Mojžíšovu 19:14, 24, 25.) Nyní je čas jednat s ohledem na přežití. Také jsme byli upozorněni na rozhodující zkoušku mezi Jehovou a Baalem, k níž došlo za Elijáše, a bylo nám připomenuto: „Blíží se rozhodující zkouška, ještě větší, než byla zkouška v Elijášově době. A přežijí pouze ti, kdo budou jednoznačně na Jehovově straně.“ (1. Král. 18:21–40)

Předsedající sjezdu v Dánsku po vyslechnutí tohoto programu napsal: „Silně jsme si uvědomovali, že nás věrný ‚otrok‘ skutečně připravuje na velké soužení. Nyní je čas žít se zbožnou bázní, abychom mohli zvládat budoucí náročné úkoly.“

Radostné mezinárodní sjezdy

V tomto služebním roce proběhly také zvláštní mezinárodní sjezdy v Orientu, v Jižní Americe a v Africe.

Dva sjezdy se konaly v Hongkongu. Vynikajícím rysem  těchto sjezdů bylo nadšení a vděčnost, které otevřeně vyjadřovalo 3 800 delegátů z 33 zemí. Mnozí místní zvěstovatelé zde poprvé přišli do styku s mezinárodním společenstvím bratrů. Nedali se omezovat jazykem, a tak v přestávkách všichni volně navazovali přátelství. K vřelému a radostnému ovzduší hodně přispěla opravdová bratrská náklonnost.

Tyto mezinárodní sjezdy přinesly mnoho hmatatelných výsledků. Na jednu ženu, která znovu začala studovat Bibli těsně před sjezdy, velice zapůsobila láska a jednota bratrů. Rozhodla se, že se stane zvěstovatelkou, a již je dokonce pokřtěna. Dalšího zájemce a jeho manželku tak silně sjezd povzbudil, že muž dal výpověď ze zaměstnání, protože zaměstnavatel vyžadoval, aby stále pracoval přes čas, a on nemohl chodit na shromáždění. Krátce nato se stal zvěstovatelem.

Na Filipínách nastalo velké vzrušení, když na letiště v Manile přiletěly tisíce delegátů mezinárodního sjezdu. V rozhovoru, který jsme náhodou vyslechli, se ptal jeden celník druhého: „Tihle delegáti, to jsou protestanti?“ „Ale ne,“ odpověděl mu druhý, „to jsou svědkové. To je jediná církev, kde mohou být běloši a černoši pohromadě.“

V Manile bratři potřebovali pět stadiónů, aby se tam všichni vešli. Mnozí delegáti vyjádřili svou vděčnost. Jedna sestra z Anglie napsala: „Všichni mluvíme o lásce, kterou jste nám projevovali, o opravdové lásce. Osobně nemohu přestat mluvit o tom, jak jsou filipínští přátelé milí. Jsou velmi vřelí a pohostinní a velice pilní ve službě.“

Do této série mezinárodních sjezdů patřily také sjezdy v Jižní Americe — v Chile a v Kolumbii. Bratři v Chile se hodně snažili zúčastnit se sjezdu v Santiagu, a cestovali tam až z města Porvenir na ostrově Tierra del Fuego na jihu,  z města Arica na severu na peruánských hranicích a ze vzdáleného Velikonočního ostrova. Stálo je to sice hodně peněz, ale byli rádi, že na té pamětihodné události nechyběli. Umíte si představit, co to znamenalo pro zvěstovatele z osamocených skupin, kde se jich schází nejvýše 10–15? A tady na zaplněném Národním stadiónu byli v zástupu 80 891 delegátů! Srdce jim bušilo vzrušením. Samozřejmě četli o velkých sjezdech, které se konaly jinde, ale nikdy plně nepochopili, co znamená být mezi tolika bratry a sestrami. Na jednoho zvláštního průkopníka program zapůsobil tak, že si vzal 9 dní dovolené, aby si prostudoval knihu Hlasatelé. Myšlenky v ní ho tak nadchly, že o nich nemohl přestat mluvit, ale musel je říkat lidem, kdekoli to bylo možné.

Po sjezdu v Chile následoval sjezd v Kolumbii, kde se v Bogotě připojilo k místním svědkům 3000 delegátů z 31 zemí. Zpočátku byli úředníci na přistěhovaleckém úřadě poněkud nedůvěřiví. Když jeden úředník slyšel, že čekáme 40 000 delegátů, zeptal se: „Kolik policistů budete potřebovat, abyste ten dav zvládli?“ „Žádné,“ odpověděli jsme a vyprávěli, že v Chile bylo 80 000 návštěvníků. „Kolik bylo zabitých?“ zeptal se. Znovu jsme řekli: „Ani jeden.“ „Tomu nevěřím,“ odpověděl. Když přijeli první delegáti, a on viděl, že jsou dobře oblečení a ukáznění, řekl: „Teď chápu, proč na vašem sjezdu nepotřebujete policii.“

V jednom hotelu, kde bydlelo 1 500 delegátů, se bratři každý večer sešli ve vstupní hale a v několika jazycích zpívali písně Království. Vřelost této mezinárodní rodiny velmi působila na přihlížející. A když na konci sjezdu delegáti mávali kapesníky, dávali si dárky a po závěrečné písni mnozí slzeli, všechny přítomné to hluboce dojímalo. Ještě dlouho po ukončení sjezdu nikdo nechtěl odejít.

 Dva další mezinárodní sjezdy byly zorganizovány v Keni. Přijelo tam téměř 4 000 delegátů ze 44 zemí, a tak celkový počet návštěvníků vzrostl na 17 875. V Nairobi i v celé Keni to vřelo vzrušením, když se objevili bratři se sjezdovými jmenovkami a neformálně vydávali svědectví.

V Jižní Africe probíhaly současně čtyři mezinárodní sjezdy — v Johannesburgu, Durbanu, Kapském Městě a Pretorii. Sobotní veřejnou přednášku vyslechlo celkem 75 312 přítomných a pokřtěno bylo 1 360 zájemců. Kromě těchto sjezdů se v Jižní Africe a v dalších zemích, o které se stará jihoafrická odbočka, konalo 20 menších oblastních sjezdů, a tak se výše uvedená čísla více než zdvojnásobila.

Tyto sjezdy byly mimořádné, protože to pro Jižní Afriku byla první příležitost přivítat tolik delegátů z jiných zemí. Přicestovali ze 34 zemí, mezi jinými také z Japonska, Británie, Spojených států, Surinamu a různých končin Evropy. Přijely i dva autobusy plné radostných delegátů ze Zambie a jeden autobus s delegáty z Mosambiku.

Návštěvníci se rozdělili do několika sálů podle jazykových skupin. Ale v přestávkách mezi programem se scházeli a společně jedli. Vidět lidi různých ras, jak si spolu povídají, dávají si malé dárky, vyměňují si adresy a objímají se, bylo velmi radostné. Zde byl viditelný důkaz předpověděné jednoty mezi Jehovovým lidem. (Sef. 3:9; Jan 10:16)

Když na durbanské letiště Louis Botha dorazili delegáti ze Spojených států a z Japonska, asi 2 000 místních svědků je tam vítalo písněmi Království. Bratři se vzájemně vřele vítali a objímali. Někteří jiní turisté, kteří přiletěli společně s delegáty, nechtěli jít do hotelů, ale raději zůstali na letišti a sledovali tuto nevšední podívanou. Mezi přihlížejícími byl jeden přední politický činitel. Povídal si  s některými bratry a řekl jim: „Kdybychom byli stejně jednotní jako vy, už dávno bychom své problémy vyřešili.“

V opravdovém mezinárodním společenství bratrů zažili radost a lásku všichni účastníci sjezdů, i těch sjezdů, které se již dříve konaly v Kyjevě na Ukrajině a v Moskvě. Atmosféru obou těchto sjezdů může vidět a procítit každý, kdo zhlédne novou videokazetu Watch Tower Society Sjednoceni božským vyučováním.

Na sjezd do Addis Abeby v Etiopii byly v lednu pozvány jen stovky — ne tisíce — delegátů z jiných zemí, ale jako na větších sjezdech, i tam byla vidět radost, nadšení a láska. Účastníci tohoto shromáždění lidu, který prokazatelně zůstává ryzí, považovali účast za výsadu. Podrobnosti o sjezdu jsou ve Strážné věži z 15. srpna 1994.

Poskytování pomoci je důkazem upřímné lásky

V uplynulém roce opět nastaly situace, kdy bylo naléhavě potřeba poskytnout humanitární pomoc. Nadále kritická je situace v Bosně a Hercegovině. V minulém služebním roce bylo tamním bratrům odesláno 66 tun různých zásob. Ti, kdo dopravovali zásoby humanitární pomoci do ohrožených pásem, museli administrativně vyřizovat spoustu věcí, a kromě toho byli také osobně ve velkém nebezpečí.

S poslední zásilkou pomoci však bratři dostali ještě jiné dary. Jaké? Konvoj nákladních aut nepřivezl pouze jídlo, oblečení a literaturu. Měl větší posádku, která měla také povzbudit bratry programem zvláštního sjezdového dne, prvního, který tam bratři po 3 letech zažili. Pořádal se v Sarajevu, v Zenici a v Tuzle. Těžko říci, kdo byl více povzbuzen, zda místní bratři, nebo ti, kdo byli vysláni je  povzbudit. Sjezdové dny dopadly výborně: 726 přítomných a 55 pokřtěných! Bylo to nesmírně radostné nejen pro 219 tamních zvěstovatelů, ale i pro hosty.

Tento rok byl nesnadný také pro bratry v Angole, protože zde je stále občanská válka. Předsedající dozorce jednoho sboru, na jehož území se bojuje, napsal dopis, ze kterého je vidět, v jakých podmínkách tam bratři žijí:  „Duchovně jsme zdraví, ale fyzicky jsme v kritickém stavu . . . Někteří bratři už nemají sílu plnit své úkoly ve sboru, ačkoli o to velmi usilují.“

Když tento dopis přišel, najalo se malé letadlo, jímž bylo bratrům v pásmu sužovaném válkou dopraveno 800 kg jídla a léků. Díky Jehovovi k nim letadlo doletělo bezpečně.

Tragická situace ve Rwandě

Mimořádnou pozornost vzbuzovala situace ve Rwandě a v sousedních zemích. Ještě dříve, než se v tisku objevily hrůzné snímky a popisy situací ve Rwandě, kancelář odbočky v Keni odsunula do bezpečí 3 misionáře a pomohla bratrům, kteří byli — aniž za to jakkoli mohli — tímto bouřlivým děním nějak postiženi. Bratři z Evropy i ze Spojených států a z Hongkongu spontánně nabídli pomoc.

Bratři a sestry z kmene Hutu i Tutsi hned po propuknutí nepřátelských akcí riskovali vlastní život, aby chránili jiné svědky. Někdo se zachránil, ale ne všichni. Mezi obyvateli Rwandy, kteří přišli o život — bylo jich asi půl milionu —, byly stovky svědků Jehovových.

Jeden z cestujících dozorců ve Rwandě nasazoval život tím, že několikrát podnikl cestu delší než 200 kilometrů, aby bratrům přinesl peníze na hmotné věci a na dopravu do bezpečnějších území.

Spojení s odbočkou — i když nepravidelné — bratři udržovali až do konce května. Pak už bylo nutné opustit Kigali. Když se bratři vydali na sever, u zátarasu na silnici přišli o život 2 překladatelé. Přes 200 bratrů a zájemců odešlo do uprchlických táborů v Tanzanii a v Ugandě a další do Burundi. Asi 2 000 jich uteklo do Zairu, do města Gomy, a jinam. Tělesné i citové utrpení se nevyhnulo nikomu. Když uprchlíci překročili hranice, uviděli zairské bratry,  kteří jako poznávací znamení drželi biblickou literaturu, a měli z toho velkou radost. Ve městech Goma, Bukavu a Uvira byly okamžitě vytvořeny výbory nouzové pomoci.

Svědkové v Keni svým rwandským bratrům okamžitě začali posílat humanitární pomoc. V období mezi 23. 5. a 27. 7. bylo z Keni do Gomy a do uprchlických táborů v Tanzanii odesláno 2 367 kg oblečení. Kromě toho bylo z Nairobi dopraveno asi 2 437 přikrývek, 4 987 kg mýdla a 687 kg zdravotnických potřeb. Svědkům, z nichž se stali uprchlíci, byly také poslány stany. Bratři v Nairobi pracovali přesčas, aby mohli duchovně nasytit uprchlíky a letecky jim poslat Strážnou věž, Naši službu Království a jiné publikace v kinjarwandštině a v dalších jazycích.

Do kanceláře odbočky ve Francii přišla 22. 7. faxem žádost o pomoc, v níž byla popisována kritická situace uprchlíků. Bratři z Francie již před 6 týdny poslali uprchlíkům 65 tun oblečení — většinou nového. Nyní se během několika minut rozhodli naložit nákladní letadlo další humanitární pomocí. Když se o této naléhavé potřebě dozvěděli bratři ve Francii, v Belgii a ve Švýcarsku, přispěli různými věcmi v hodnotě asi 1 600 000 dolarů. Jídlo, léky, filtry na čištění vody a další důležité věci byly zabaleny a odvezeny na letiště v belgickém Ostende. První zásilka byla 27. 7. odeslána do Bujumbury v Burundi, a to tryskovým letadlem, které si bratři najali. Příští den poslali bratři další zdravotnické potřeby a o dva dny později ještě jiné věci. Do Gomy také odletěli svědkové z Belgie a Francie, a mezi nimi i lékař a 2 zdravotníci. Ve spolupráci s místními bratry, kteří měli určitou zdravotnickou praxi, se snažili poskytnout pomoc nemocným, zavést přísné hygienické předpisy, a tak zabránit dalším ztrátám na životech. Bratři také  dbali na duchovní potřeby. Pravidelně rozebírali denní text a pořádali shromáždění.

V době, kdy se tato zpráva sestavovala, se někteří bratři začali vracet do Rwandy. Ale jejich majetek byl ukraden a mnoho domů bylo zničeno. Navzdory válce je ve Rwandě ještě mnoho lidí podobných ovcím, a ti potřebují pomoc. Než tuto zemi zachvátilo násilí, vedl každý svědek v průměru tři biblická studia se zájemci a Památnou slavnost navštívilo více než 10 000 lidí.

Zajišťování důležitého duchovního pokrmu

Lidé všude na světě nejvíce potřebují duchovní pokrm. Vedoucí sbor si uvědomuje svou odpovědnost za to, aby tohoto pokrmu zajistil dost a v co možná nejvíce jazycích. (Mat. 24:14, 45; 28:19, 20)

Proto má vedoucí sbor v řadě odboček bratry pověřené psaním článků, ale nejen to. Jeho redakční výbor také zajišťuje překládání této literatury. Neustále se vynakládá úsilí na školení nových překladatelských týmů, a týmy, které jsou již zavedené, dostávají takové vybavení, aby mohly pracovat lépe.

Pouze tři státy jsou menší než Tuvalu, ostrovní stát v jižním Tichomoří. V roce 1994 tam Památnou slavnost navštívilo 359 lidí, a z toho bylo jen 47 zvěstovatelů. Ale lidé na Tuvalu potřebují mít také příležitost, aby se dozvěděli o Božím Království. Je nutné jim pravidelně nabízet biblickou literaturu, a tak když se v srpnu ve vesnici Funafuti stavěl sál Království, pamatovalo se na prostor pro kancelář, kde se literatura bude překládat. 64 bratrů a sester z Austrálie, Havaje a Nového Zélandu se domluvilo, že tam v srpnu na dva týdny přijedou a budou pracovat na stavbě.

 I v Godthaabu (Nuuk), hlavním městě Grónska, mají nový sál Království a kanceláře pro překladatele do grónštiny. Na tomto projektu se kromě místních svědků podílelo 80 bratrů a sester z Dánska. Bratři z Finska se mají starat o pobaltské státy, a proto pomáhali upravovat budovu pro služební, překladatelské a jiná oddělení v estonském Tallinu a další budovu v lotyšské Rize. Také v Litvě pracuje skupina překladatelů.

Překladatelé na celém světě intenzívně pracovali. Díky jejich úsilí byl letos vydán Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem v polštině, korejštině, cebuánštině, ilokánštině, tagalogštině a indonéštině. Překladatelé v Africe také měli radost, že se jim podařilo dokončit Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem do tří dalších afrických jazyků, totiž afrikánštiny, jorubštiny a zulštiny, a poslat tyto překlady do Brooklynu k vytištění a svázání. To bude nesmírný přínos pro službu v zemích, kde se mluví těmito jazyky.

Dalším velkým překladatelským úkolem byla kniha Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království. Již existuje ve 28 jazycích. Kromě angličtiny (také v anglickém Braillově písmu) a španělštiny ještě v 11 evropských jazycích, v 7 jazycích Orientu a v 7 afrických jazycích.

Zvláštní důraz se kladl na přípravu literatury pro země východní Evropy a pro další krajiny, kde dříve vládli komunisté. Do jazyků, jimiž se mluví ve východní Evropě, v Africe a v Orientu, bylo v uplynulém roce kromě časopisů, brožur a traktátů přeloženo a připraveno 16 knih, které se mají na těchto územích používat.

Mezinárodní spolupráce také umožnila, aby Strážná věž nyní vycházela souběžně ve více jazycích. Loni vycházela souběžně v 81 jazycích. Od 1. ledna 1995 bude tento časopis  vycházet se stejným obsahem souběžně v 97 jazycích. To má na Jehovův lid nesmírný sjednocující účinek.

Škola služebního vzdělávání postupuje do dalších zemí

Když tisk, který se dlouhou dobu prováděl ve Švýcarsku, byl přesunut do odbočky v Německu, snížil se počet členů švýcarské rodiny betel. Bylo rozhodnuto, že uvolněné prostory se využijí pro školu služebního vzdělávání. V minulém služebním roce zahájila tato škola činnost také v Brazílii, na Filipínách, v Ghaně, na Guadeloupu, na Haiti, v Keni, v Koreji, v Polsku, na Portoriku a v Zambii — celkem v 11 zemích. Byli tam vyučováni studenti z 28 zemí. Školu navštěvovali bratři, kteří byli požádáni, aby sloužili ve sborech ve své zemi, a kromě nich také bratři, kteří byli posláni do jiných zemí Afriky a východní Evropy.

Vyučovalo se v 15 zemích a škola tam byla otevřena před začátkem služebního roku 1994. Školila bratry ze 36 zemí, kteří se nyní starají o sbory a plní další úkoly.

Jeden bratr z Malawi, kde nedávno skončil zákaz našeho díla, přijel do školy v Zambii a tam žasl, když poprvé viděl Insight on the Scriptures (Hlubší pohled na Písma), svázané ročníky Strážné věže a Probuďte se!, díla Reference Bible a Watch Tower Publications Index a navíc videokazety a audiokazety Společnosti. Nejvíc ho však ve škole těšilo, že mohl s bratry sloužit dům od domu.

Bratři z Keni napsali dopis, v němž děkovali instruktorům za trpělivost a osobní pomoc studujícím. Byli také vděční za laskavou pohostinnost místních bratrů, kteří je ubytovali a živili, i za to, že se sami změnili k lepšímu a že se duchovně obohatili.

Jeden bratr, který navštěvoval první třídu této školy na  Filipínách, napsal: ‚To školení mi pomohlo, abych své sborové povinnosti vykonával v biblickém i teokratickém smyslu se vší vážností.‘ Další napsal: ‚Denně jsem měl radost z toho, že jsem vyučován Jehovou. Opravdu to bylo to nejskvělejší, co jsem dosud v životě zažil.‘

Bratři musí udělat určitá opatření, chtějí-li tuto školu navštěvovat. Mnozí přicházejí ze sborů, kde je málo starších a služebních pomocníků. Někteří mají problémy s tím, aby mohli opustit své světské zaměstnání se zkrácenou pracovní dobou. Někteří mají v rodině někoho, kdo je na nich finančně závislý, nebo mají nevěřící rodiče. Jeden mladý bratr, pozvaný do školy v Argentině, právě ukončil zvláštní kurs v bance, kde pracoval. Modlil se k Jehovovi a potom šel za vedoucím a požádal ho o dva měsíce volna. Když vysvětlil, proč o toto volno žádá, bylo mu řečeno: „Jestliže to bude pro vaše dobro, pak můžete jít.“ Jeden mladý muž v Bolívii dostal pozvání do školy právě v době, kdy podepsal kontrakt na stavební projekt. Měl při té práci jeden problém za druhým, ale v den, kdy měl odjet do školy, projekt dokončil. Řekl: „Chápu, že ta velká výsada si zasluhuje jakoukoli oběť. Jestliže člověk hledá pomoc u Jehovy a pak v souladu s modlitbami pracuje, Jehova ho vyslyší a velice mu požehná.“

Celosvětová stavební činnost uspokojuje naléhavou potřebu objektů

Když mluvil Jehova skrze proroka Izajáše ke své organizaci podobné ženě a řekl: „Udělej místo svého stanu prostornějším . . . Nezdržuj se. Prodluž své stanové šňůry a stanové kolíky si udělej silné.“ (Iz. 54:2) Tehdejší odezva na toto prohlášení položila základ pro vzrůst, který v organizaci prožíváme nyní. A stále je potřeba více prostoru. Naléhavě jsou potřebné další sály, kde by se lidé mohli scházet a být poučováni  z Božího slova. To vyžaduje stavební činnost a loni jsme na tomto poli dosáhli vynikajících výsledků.

Bratři v Malawi jsou po mnoha letech zákazu díla znovu na začátku, shromáždění však jsou hojně navštěvovaná. Sály Království tam jsou velmi potřebné. Na venkově jsou spokojeni, že se jim daří stavět sály Království z cihel udělaných z bláta a pokrývat je doškovou krytinou. Ve městech se shromáždění stále konají v bytech u bratrů, ve společenských domech nebo pod širým nebem.

V Jižní Africe se sice desítky let sbory scházely v soukromých bytech nebo ve školních třídách, ale nyní stavějí své sály. A díky sálům často velmi roste počet účastníků shromáždění. Po volbách v dubnu 1994 zjevně ubylo  násilných činů, a tak regionální stavební výbor naplánoval v malém městě Tokoza rychlostavbu sálu pro dva tamní sbory. Násilných činů na tomto území opět přibylo, ale všem dobrovolným pracovníkům různých ras se podařilo přijet do města a za několik dnů postavit krásný sál Království. Bylo vydáno vynikající svědectví.

Během uplynulých 4 let vzniklo v Nigérii 657 nových sborů. Není neobvyklé, že se o 1 sál Království dělí 7 sborů. Vysoká inflace způsobila, že bylo pro bratry obtížné sehnat dostatek peněz na koupi pozemku a stavebního materiálu. V roce 1994 však již kancelář odbočky mohla poskytnout technickou pomoc a půjčky na výstavbu nebo úpravy 709 sálů Království. S touto pomocí bratři stavějí pěkné a trvalé sály Království.

Mnoho sálů Království se také staví ve východní části Německa. Více než po 40 letech komunistické vlády byl první sál Království ve východním Německu zasvěcen v červenci 1992. Za uplynulé dva roky bylo postaveno 36 nových sálů Království. Tyto sály slouží 94 sborům, takže 37 procent všech sborů v této části Německa se schází v nových sálech.

Veřejnost v Estonsku s úžasem sledovala svědky Jehovovy, když ve městě Maardu stavěli svůj první sál Království, v jehož horním poschodí jsou byty pro čtyři dvojice misionářů. K místním bratrům se připojili bratři a sestry z Finska, Švédska, Norska, Kanady a ze Spojených států a splnili tento úkol za tři měsíce.

Našim bratrům v Řecku bylo desítky let upíráno právo vlastnit sály Království, ale to se do značné míry změnilo. Bývalé prostory betelu v Athénách byly nyní přestavěny na komplex sálů Království. Je v něm šest sálů pro osmnáct sborů. Když se za pomoci bratrů ze všech končin Řecka stavěl  sál Království v Halkidě jako první rychlostavba v Řecku, tisk i sousedé sledovali stavbu s úžasem.

V Panamě bylo tento rok postaveno 7 sálů Království s pomocí nového stavebního oddělení odbočky. Bratři využili pomoci 40 celodobých dobrovolných pracovníků a každý měsíc postavili nový sál. Bratři v Kolumbii navrhli stavět sály Království z předem smontovaných dílů. Díly se vyrábějí v odbočce a sestavují se na staveništi. Za rok bylo v Kolumbii postaveno 37 nových sálů Království.

V průběhu služebního roku 1993 — z tohoto roku je poslední známý celkový počet — bylo v Itálii postaveno nebo přestavěno 50 sálů Království. Od září 1993 do května 1994 začalo administrativní vyřizování záležitostí souvisejících s výstavbou nebo přestavbou dalších asi 60 sálů a do konce srpna 1994 přibylo k tomuto počtu odhadem dalších asi 30 stavebních projektů.

V mnoha zemích byly také postaveny prostorné sjezdové sály. V Brazílii bylo během roku zasvěceno Jehovovi šest nových sjezdových sálů — dva v severní části země (v Recife a ve Fortaleze), dva na jihu (v Pôrto Alegre a v Curitibě), jeden v Niterói a jeden v Pindamonhangabě nedaleko São Paula. Během jednoho víkendu — ve dnech 11. a 12. září 1993 — bylo zasvěceno pět těchto sálů. U dvou sálů na tropickém severu byly ponechány tři otevřené stěny, aby se plně využil oceánský vánek. Koncem roku již bylo v provozu 15 sjezdových sálů; do dvou z nich (v Queimados ve státě Rio de Janeiro a ve Vargem Grande ve státě São Paulo) se pohodlně vejde 7 000 lidí.

Ve Švédsku mají nyní 5 sjezdových sálů. Ten nejnovější byl přestavěn z bývalé sportovní a výstavní haly ve Strängnäsu a v hlavním sále je nyní 10 000 míst k sezení. Kousek od sálu bratři také koupili hotel, v němž je 156  pokojů a kde mohou být v době sjezdu ubytováni hlavně starší lidé. Když nyní bratrům patří tento velký sjezdový sál uprostřed Švédska a menší sály na severu a na jihu, mohou v nich pořádat krajské sjezdy a zvláštní sjezdové dny i oblastní sjezdy. Bratry neobyčejně potěšilo, že programu zasvěcení se s nimi zúčastnili C. W. Barber a T. Jaracz z vedoucího sboru a asi 400 dalších hostů ze sousedních zemí.

V Německu přibyl v průběhu roku další sjezdový sál — v Glauchau, na bývalém komunistickém území východního Německa.

V Nigérii postupuje příprava projektů, a v některých případech již přímo výstavba, jedenácti nových budov pro krajské a oblastní sjezdy. V jedné z těchto budov, která byla dokončena během minulého roku v městě Akure, bude místo k sezení pro 5 500 osob. Když se soudce Nejvyššího soudu při návštěvě tohoto staveniště dozvěděl, že ti, kdo tam pracují, jsou neplacení dobrovolníci, řekl: „Kdyby něco takového dělala církev, k níž patřím, pak by se ten, kdo by získal stavební zakázku, stal milionářem. Pracovníci rozkrádají veškeré zařízení. Jestliže církev, k níž patřím, bude mít stavební projekt za deset milionů naira, připravíme rozpočet na dvacet milionů, protože lidé jsou velmi zkažení.“ Když jiný návštěvník, mladý muž, viděl, s jakým nadšením bratři pracují, zeptal se svého otce: „Oni čtou stejnou Bibli jako my?“ Otec mu odpověděl: „Stejnou. Jenom se podle té Bible řídí jinak než my.“ Ano, rozdíl mezi pravým a falešným náboženstvím je patrný v mnoha ohledech.

Tato zpráva rozhodně není úplná. Kdybychom měli dost místa, vyprávěli bychom podrobnosti o tom, že bratři postavili nový sjezdový sál v Jižním Aucklandu na Novém Zélandu; že první sjezdový sál v Norsku je umístěný tak, aby ho mohla používat polovina tamních zvěstovatelů; že šestý  sjezdový sál v Japonsku se staví metodou rychlostavby; že v novém sále ve druhém největším městě Portugalska je mnoho místa k sezení také mimo hlavní sál, takže se tam dají pořádat oblastní sjezdy; že na jižní Ukrajině, na Podkarpatské Rusi, mají komplex čtyř sálů Království, kde se dají posouvat stěny, aby vznikl sjezdový sál; že na Trinidadu tak nutně potřebovali sjezdový sál, že se v něm konalo devět krajských sjezdů ještě před dokončením stavby; že ve městě Sinamoga na Západní Samoi byl ve spolupráci s bratry z jiných zemí postaven za deset dnů sál s otevřenými stěnami; že bratři v izraelském Betlémě postavili nepříliš rozměrný sjezdový sál, když získali oprávnění přistavět na střechu již stojící budovy další poschodí; že nový sjezdový sál, kde je prostor i pro oblastní sjezdy, mají na italském ostrově Sardinii; že ke sjezdovému sálu v Pratu v Itálii přibyly prostory pro oblastní sjezdy; že do pátého sjezdového sálu v Kolumbii se vejde více než 8 000 nových zvěstovatelů, kteří byli v tomto roce pokřtěni; že ve Francouzské Guyaně postavili čtyři sály Království vybavené obytnými prostorami pro zvláštní průkopníky a misionáře a také prostorný sjezdový sál a to všechno bylo postaveno s pomocí 761 bratrů, kteří na vlastní náklady přicestovali z Francie, aby toto dílo bylo dokončeno za pouhé dva měsíce.

Zasvěcování odboček

Prudký vzrůst kazatelského díla si také vyžádal nové a rozšířené prostory odboček. Některé z těchto budov byly zasvěceny v minulém služebním roce.

Kanada

Rozšířené prostory kanadské odbočky byly zasvěceny 25. září 1993. K budovám, které již stály, byla přistavěna  velká nová administrativní budova, z níž byla dvě patra, úsek o rozloze 60 krát 60 metrů, částečně využita jako tiskárenské a distribuční středisko. Dále byla přistavěna nová obytná budova, kde bude ubytováno asi 330 dobrovolných pracovníků betelu, a budovy pro údržbářské dílny. Mezi mnoha dlouholetými Jehovovými služebníky, kteří se účastnili programu zasvěcení, byli dva členové vedoucího sboru: Milton Henschel a John Barr.

Proč se tato odbočka rozšiřovala? Obvod, ve kterém zdejší kancelář dohlíží na kázání dobré zprávy, je obrovský. Od východu na západ měří 5 100 kilometrů a na severu se rozkládá od řeky svatého Vavřince a Velkých kanadských jezer až do Arktidy. Je to jeden z největších obvodů na světě. Od roku 1981, kdy se odbočka přestěhovala na své nynější místo v Halton Hills, počet svědků v Kanadě vzrostl o 59 procent. Odbočka potřebovala větší prostor, aby mohla uspokojovat potřeby tohoto stoupajícího počtu lidí. Dobrá zpráva se sice v Kanadě káže již asi 110 let, ale přesto dílo v posledních letech získává nový rozměr, protože se věnuje zvláštní pozornost skupinám lidí mluvících cizími jazyky. Nyní tam jsou sbory, kde pravidelná shromáždění neprobíhají jen v angličtině či francouzštině, ale ve dvanácti dalších jazycích.

Tahiti

Daleko uprostřed jižního Tichomoří byla 11. prosince 1993 zasvěcena půvabná nová budova odbočky na Tahiti. Člen vedoucího sboru Milton Henschel ve svém proslovu v programu zasvěcení připomněl všem přítomným, že mnohem důležitější než krásná stavba je práce, která se bude vykonávat uvnitř budovy.

Výstavba takové budovy financovaná z dobrovolných  příspěvků a uskutečněná dobrovolnými pracovníky jistě zasluhovala pozornost sdělovacích prostředků, a zprávu o zasvěcení přineslo mezinárodní vysílání televize. Před dvaašedesáti lety, v roce 1931, se na Tahiti vylodil Sydney Shepherd, svědek Jehovův, a ten tam začal kázat. Po něm přišel Frank Dewar. Ale ani jednomu z nich úřady nedovolily zůstat příliš dlouho. Nyní je však na Tahiti a na dalších ostrovech Francouzské Polynésie více než 1 700 svědků.

Západní Samoa

Shromažďování žádoucích věcí národů postupuje přes velké státy světa až k malým skupinám ostrovů v rozlehlém Tichém oceánu. Od padesátých let, kdy dílo v těchto zemích doopravdy začalo, sloužilo v pěti zemích, jež pracují pod dohledem odbočky v Západní Samoi, 26 absolventů Gileadu a 24 dalších misionářů a zvláštních průkopníků ze zámoří. Plody jejich práce jsou vidět v tom, že nyní na těchto odlehlých ostrovech slouží 650 zvěstovatelů. Asi před pěti lety vznikla naléhavá potřeba nových prostor odbočky. Z jakého důvodu?

Kromě bratrů, kteří jsou rozptýleni po 59 obydlených ostrovech, nad nimiž má odbočka v Západní Samoi dohled, mluví jazyky tichomořských ostrovů také bratři ve sborech, které vznikly z velkých skupin vystěhovalců v Austrálii, na Novém Zélandu, na Havaji a v Kalifornii. I když je těchto milých bratrů málo, jejich duchovní sycení je velmi důležité. (Iz. 42:10, 12) Jehova se o svůj lid zajímá, ať je tento lid kdekoli. Vedoucí sbor k nim má stejný postoj, a proto zajistil, aby byly posíleny skupiny překládající do čtyř polynéských jazyků, jimiž se na těchto ostrovech mluví, totiž do samojštiny, tokelauštiny, tongštiny a tuvalštiny. Bratři a sestry byli školeni v překládání, korektorské činnosti a komponování publikací pomocí počítače.

 Publikace v těchto jazycích vycházejí v malém nákladu, ale aby mohly být přeloženy, je zapotřebí stejného množství práce, lidských sil a prostor jako pro překládání do jazyků, jimiž mluví miliony lidí. V roce 1990 bylo v bývalé odbočce (upraveném misionářském domově) málo místa. Bylo potřeba postavit mnohem větší budovu a vedoucí sbor projekt schválil.

Jak se měla stavba provádět? Domy na Samoi se tradičně staví z místních materiálů, nemají stěny a střecha stojí pouze na kůlech, takže většina místních bratrů vůbec nezná stavební postupy, které se používají při stavbě moderní odbočky.

Odpověď poskytlo mezinárodní společenství bratrů. Brooklynská stavební kancelář a regionální projektová kancelář v Austrálii připravily projekty a navrhly budovu, která vydrží i při zemětřeseních a cyklónech. Celkem 44 mezinárodních služebníků a 69 mezinárodních dobrovolných pracovníků dalo na tři a půl roku stavby k dispozici své odborné znalosti. Vyškolili 38 místních bratrů a sester, kteří na stavebním projektu pracovali po celou dobu stavby, a mnoho krátkodobých pracovníků. Ale kromě toho také duchovně pozvedli místní sbory. Místní bratři získali na této stavbě zkušenosti a odborné znalosti, které jim již pomáhají při výstavbě sálů Království.

Dnem zasvěcení byl 20. listopad 1993. Proslov k zasvěcení přednesl John Barr z vedoucího sboru. Všichni přítomní nadšeně přijali rozhodnutí zasvětit odbočku službě pro Jehovu.

Německo

Největší plánované rozšíření odbočky bylo v minulém služebním roce dokončeno v německé odbočce  v Selters/Taunus. K vrcholnému bodu dospěl tříapůlletý stavební projekt, při němž více než 18 600 dobrovolných pracovníků pomáhalo dvojnásobně rozšířit kancelář odbočky a tiskárnu Společnosti, již předtím největší objekt tohoto druhu.

Programu zasvěcení ve dnech 14. a 15. května se zúčastnili čtyři členové vedoucího sboru: Carey Barber, Milton Henschel, Karl Klein a Daniel Sydlik. Mezi přítomnými byli lidé 55 národností. Bratr Barber ve svém proslovu upozornil na to, že díky převratům ve východní Evropě získali bratři větší svobodu. Dále vysvětloval, že bratři ve východní Evropě „by si sami nemohli zajišťovat všechny časopisy a další literaturu“ pro utišení duchovního hladu tamních lidí. „Takže jim to dodává odbočka v Německu, a oni se mohou soustředit na kazatelské dílo.“ Bylo tedy opravdu vhodné, že na zasvěcení přijelo mnoho hostů z východoevropských zemí. Měli velkou radost, když se při prohlídce budov podívali do vazárny knih a mohli sledovat novou velkou ofsetovou rotačku při práci. Rozšířené prostory umožní německé odbočce, aby vyráběla až 1,6 milionu časopisů a 80 000 knih za den. Již se zde tisknou publikace ve 42 jazycích pro 58 zemí.

Sobotního programu zasvěcení odbočky se mohlo zúčastnit pouze 3 658 lidí. Všichni svědkové v Německu však ke stavbě nějakým způsobem přispěli, a tak z duchovního povzbuzení při této události chtěli mít užitek všichni. Program tedy pokračoval v neděli — v betelu a na šesti sportovních stadiónech na různých místech Německa, kde se ke vzdávání chvály a díků Jehovovi připojilo dalších 177 902 posluchačů. Bratr Sydlik vyjádřil pocity mnohých, když řekl: „To bylo největší ze všech zasvěcení. Zůstane nám v paměti ještě velmi, velmi dlouho.“

 Jiné stavební projekty

Rychlým tempem pokračuje výstavba ve světovém ústředí v New Yorku — výstavba nových budov v Brooklynu, v Pattersonu a ve Wallkillu. V současné době vykonává stavební práce na těchto místech najednou až 1 040 bratrů a sester. Očekává se, že v březnu roku 1995 se do vzdělávacího střediska Strážné věže v Pattersonu přestěhuje škola Gilead.

Společnost má také na starosti kancelář v České republice. V Praze dostala Společnost darem novou desetipodlažní budovu a ta byla upravena a využita pro domov betel a kancelář. V Lesothu patří k nově postavenému sálu Království a misionářskému domovu v Maseru také kancelář a sklad literatury.

Když bylo nutné postavit tři nové misionářské domovy na Šalomounových ostrovech, podařilo se tuto potřebu uspokojit pomocí mezinárodní spolupráce. Některé základní díly vyrobily skupiny bratrů v Austrálii. Australská odbočka pak všechny tyto připravené panely shromáždila pro odeslání na Šalomounovy ostrovy. Tam mezitím bratři připravili staveniště, nařezali v lese více než 40 tun stavebního dříví a vlastníma rukama ho odnosili. Všechno bylo připraveno přesně včas, než z Austrálie, Nového Zélandu a Havaje přijelo 96 bratrů, kteří dobrovolně věnovali svůj čas a peníze na letenky, aby pomohli se stavbou, která měla být na dvou ostrovech rychle provedena. Tři misionářské domovy byly postaveny za pouhé tři týdny.

V uplynulém roce se také udělalo hodně práce pro to, aby byla dokončena stavba odboček v Koreji, na Tchaj-wanu, v Ekvádoru, v Surinamu a na Srí Lance. Kromě toho se pracuje na mnoha dalších stavebních  projektech. Rozsáhlá výstavba odbočky probíhá v Mexiku (viz strany 244–245), ve Španělsku, v Dominikánské republice, v Austrálii, na Madagaskaru, v Sieře Leone, v Irsku, v Nikaragui, v Paraguayi, v Peru, na Jamajce a na Nové Kaledonii. Bratři ve Francii po mnoha průtazích, které způsobili odpůrci, dále rozšiřují prostory odbočky v Louviers. Nedaleko Petrohradu pilně pracuje více než 300 dobrovolných pracovníků — ze Skandinávie a také ze všech končin bývalého Sovětského svazu — na přípravě administrativního střediska pro Náboženskou organizaci svědků Jehovových v Rusku.

Řada staveb se také chystá na jihu Afriky. V současné době jsou ve výstavbě odbočky v Jižní Africe, v Keni, v Mosambiku, na Madagaskaru a v Zairu. Odbočka v Jižní Africe je schopna zásobit stavebním materiálem a vybavením několik těchto odboček. Tato odbočka má velká oddělení nákupu, exportu a nákladní dopravy proto, aby uspokojovala vlastní potřeby i potřeby jiných odboček.

Dále probíhají konstrukční práce na stavebním projektu rozlehlé třináctipodlažní budovy odbočky v Japonsku. V Brazílii pokračuje výstavba v Cesário Lange a kromě toho se provádějí předběžné práce pro stavbu kanceláře, skladiště a obytných prostor v São Paulu. A v různém stadiu příprav je řada dalších stavebních projektů, které pomohou uspokojovat duchovní potřeby velkého zástupu, který se přidává k pravému uctívání.

Jak je to všechno možné? Působením Jehovova ducha. Jehovův lid, ať již má v hmotném ohledu velmi málo, nebo trochu více, reaguje na působení Božího ducha, a štědře vynakládá své síly i hmotné prostředky na podporu zájmů Království. A všichni mají velkou radost, když vidí, že Jehova této činnosti žehná.

[Obrázky na straně 6]

V uplynulých pěti letech bylo pokřtěno 1 514 287 lidí, kteří nyní také patří ke svědkům Jehovovým

 [Obrázky na straně 12 a 13]

Na mezinárodních sjezdech „Božské vyučování“ bylo jasně vidět vřelé a radostné přátelství

1. Hongkong; 2. Filipíny; 3. Keňa; 4. Chile;  5. Kolumbie; 6. a 7. Jižní Afrika

[Obrázky na straně 14]

Rwandským svědkům byla letadlem rychle odeslána humanitární pomoc

[Obrázky na straně 21]

Sjezdový sál ve Strängnäsu ve Švédsku, kde v hlavní hale je 10 000 míst k sezení

 [Obrázky na straně 27]

Nové budovy odboček (shora ve směru hodinových ručiček): Kanada, Západní Samoa, Tahiti, Německo (s nejnovější rotačkou)