Svědkové Jehovovi — Zpráva ročenky 1997

JEŽÍŠ KRISTUS dokončil svou pozemskou službu. Své následovníky vyškolil pro činnost, která se nepodobala ničemu, co dělali předtím. Pozorovali, jak Ježíš vydával svědectví o Bohu a jeho záměru lidem všude, kde je nalezl — na mořském břehu, na horském úbočí, na cestě, na místech obchodování, v chrámovém území a v soukromých domech. Ježíš byl skutečně Jehovův „věrný a pravý svědek“. (Zjev. 3:14) Také své učedníky posílal po dvou do této svědecké služby, aby v ní získali zkušenosti.

Později, než vystoupil do nebe, jim Ježíš řekl: „Přijmete moc, až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky jak v Jeruzalémě, tak v celé Judeji a Samařsku a do nejvzdálenější končiny země.“ (Sk. 1:8) To byl opravdu nadlidský úkol! Jak ho mohli splnit? Podle Ježíšova vyjádření v tom měl mít důležitou úlohu Jehovův duch.

S podporou svatého ducha se se svou svědeckou činností rychle dostali k lidem v Mezopotámii, v jižní Evropě a v severní Africe. Mělo však dojít k ještě rozsáhlejší svědecké činnosti, mnohem rozsáhlejší. Ježíš předpověděl, že v závěru systému věcí, až bude v nebi nastoleno Boží mesiášské Království, „tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Skutečnosti ukazují, že přesně to se právě děje.

V uplynulém služebním roce se svědectví o Království vydávalo v 233 zemích, na ostrovech a v dalších územích. Ze zprávy je vidět, že se této činnosti věnovalo 1 140 621 714  hodin. Již pátý rok byla této životně důležité činnosti věnována více než miliarda hodin.

Každý měsíc veřejně vydávalo svědectví o Božím Království v průměru 5 167 258 zvěstovatelů. Vrcholný počet těch, kdo se na této činnosti někdy během roku podíleli, dosáhl 5 413 769. Každý měsíc sloužilo průměrně 645 509 průkopníků. Jak je vidět z tabulky na stranách 34–41, shromažďování lidí podobných ovcím nadále pěkně pokračuje. I když v některých zemích byl menší vzrůst než v předchozích letech, na jiných místech byl vzestup vynikající. Rwanda oznámila 61procentní vzrůst; Albánie 52procentní. Bosna a Hercegovina, Litva, Lotyšsko, Makedonie, Moldavská republika a Rusko uvedly více než 20procentní vzrůst.

Vybavení pro službu

Svědkové Jehovovi považují za nejdůležitější pomůcku pro svou službu Svatou Bibli. Používají mnoho překladů Bible. Jejich cílem je však pomáhat lidem, aby získali přesné poznání Božího slova, a proto kladou zvláštní důraz na šíření Překladu nového světa. Rok co rok je tento překlad zpřístupňován ve více jazycích. Nyní je rozšiřován (buď Křesťanská řecká písma nebo celá Bible) v 27 jazycích (a ještě v anglickém a portugalském Braillově písmu).

V uplynulém roce byl celý Překlad nového světa uveřejněn v norštině. Oznámení o tom bylo na oblastních sjezdech v Norsku přivítáno bouřlivým potleskem a se slzami radosti. Pro norské svědky to byla nejvýznamnější událost roku.  Také bylo uveřejněno revidované vydání francouzského překladu obsahující všechny rysy Reference Bible. A svědkové ve Francii — byly jich desetitisíce — si své předchozí vydání Bible ve francouzštině nezaložili do knihovny, ale místo toho poslali tyto Bible jako dar svým bratrům a sestrám do deseti jiných zemí — na Haiti a do afrických zemí —, kde hodně lidí mluví francouzsky. Překlad nového světa Křesťanských řeckých písem byl uveřejněn v sesutštině a v jazyku xhosa a tento překlad byl dokončen v dalších dvou afrických jazycích. Dodnes bylo v různých jazycích zhotoveno celkem 91 403 319 výtisků.

K dispozici jsou ještě další hodnotné publikace pro použití ve službě i pro osobní studium. Během roku 1996 byla uveřejněna kniha Tajemství rodinného štěstí a brožura Co od nás Bůh vyžaduje? Počáteční příprava takových publikací je však teprve začátek. Ještě se musí přeložit, aby se dostaly do celého světa. V průběhu uplynulého služebního roku byl dokončen překlad 206 knih a 226 brožur, celkem ve 164 jazycích. Kniha Poznání, které vede k věčnému životu (vydaná v roce 1995) je nyní k dispozici ve 119 jazycích. Kniha Rodinné štěstí je dostupná již v 86 jazycích. Brožura Navždy se těšte ze života na zemi! (vydaná v roce 1982) je vytištěna ve 237 jazycích; nová brožura Co od nás Bůh vyžaduje? se rozšiřuje již ve 113 jazycích a připravuje se v dalších 99 jazycích.

 V seznamu jazyků, v nichž Společnost vydává biblickou literaturu, přibylo během uplynulého roku dalších osmnáct. Traktáty a brožury, které již byly v těchto jazycích vytištěny, pomáhají zpřístupnit poselství o Království lidem z některých menších jazykových skupin na území bývalého Sovětského svazu, mnoha lidem v jihovýchodní Asii, dalším v Africe a některým na americkém kontinentu — celkem více než 25 000 000 lidí. Je nádherné vidět, jak silným dojmem působí na mnoho těchto lidí to, že dostávají literaturu ve své mateřštině.

Dnes v naší službě používáme také videokazety. Měli bychom se tedy zmínit o tom, co se udělalo pro zajištění jejich výroby. Tyto videokazety slouží k posilování víry v Bibli, k vyučování základních biblických pravd a k seznamování lidí s organizací za jménem svědkové Jehovovi.  Dodnes jich bylo vyrobeno asi 7 000 000 ve 35 jazycích. Kromě studia ve Spojených státech a podobných pracovišť, která se již používají v Dánsku a v Nizozemsku, bylo v uplynulém služebním roce také v Japonsku zařízeno nahrávací studio pro audio- a videoprogramy v asijských jazycích.

Časopisy Strážná věž a Probuďte se! samozřejmě vycházejí pravidelně. Trvale se vynakládá obrovské úsilí na výzkum, psaní, shromažďování a sestavování materiálu a později na překládání a tisk, aby časopis Strážná věž mohl být dostupný současně ve 113 jazycích (a ve 12 jiných jazycích o něco později) a Probuďte se! v 55 jazycích (a v dalších 25 o něco později). Toto úsilí opravdu stojí za to, protože hlavním cílem těchto časopisů je ukázat lidem jedinou jistou naději do budoucnosti — Boží Království. V uplynulém roce byly tyto časopisy tištěny a rozšiřovány v mnohem větším rozsahu než kdykoli v minulosti.

Produkce tiskárny ve Spojených státech vzrostla během uplynulého služebního roku o 7,1 procenta, až na 235 981 300 časopisů. Bratři z Británie oznamují, že počet časopisů vyrobených u nich v tiskárně vzrostl v minulých dvou letech o 34 procent. Nyní se více zdůrazňuje rozšiřování svědecké služby po obchodech, v podnicích a na ulicích, a horliví zvěstovatelé mají při tomto druhu služby velkou radost z příznivé reakce mnoha lidí.

Odbočka v Německu nikdy předtím nevytiskla tolik knih a časopisů jako v uplynulém služebním roce. Celkový počet knih dosáhl téměř 18 500 000, což byl 46procentní vzrůst oproti  roku 1995. Produkce časopisů dosáhla více než 169 500 000 kusů — 35procentní vzrůst. Ze 3,7 milionu výtisků každého čísla časopisu Strážná věž a Probuďte se! vytištěných v Německu je přibližně 1,3 milionu v ruštině, a tak je v této části světa možné vydávat svědectví ještě intenzívněji.

Na Ukrajině se během dubna dostalo lidem hladovějícím po pravdě do ruky 2 073 011 časopisů. Z toho vyplývá, že tam za pouhé tři měsíce bylo rozšířeno o 68 procent časopisů více. Na Maltě bylo v květnu rozšířeno dvaapůlkrát více časopisů než v květnu předchozího roku. Bratři v mnoha částech země stanovili velmi zvláštní den s časopisy. Někde měli ten den tři nebo čtyři schůzky před službou. Dosaženými výsledky byli velmi nadšeni.

Velmi důležitým odvětvím služby je vykonávání opětovných návštěv u lidí, kteří projevili zájem, a vedení biblických studií s nimi. To se projevilo tím, že v uplynulém roce se vykonalo 421 827 954 opětovných návštěv a každý měsíc se v průměru vedlo 4 855 030 domácích biblických studií. Některá z těchto studií byla pomocí knihy Poznání, které vede k věčnému životu vedena několikrát za týden. S jednou zdravotní sestrou v Tanzanii ve východní Africe sice nebylo možné probrat při každém setkání celou kapitolu, ale studium se s ní vedlo denně, až prostudovala celou knihu a byla připravena ke křtu. Ze Sibiře, kam byli naši bratři v Rusku za svou víru kdysi posíláni do vyhnanství, přichází tato zpráva: „Lidé tam tolik touží po biblickém studiu, že bratři nejsou schopni všem vyhovět. Musí tedy zájemce zapsat do pořadníku a požádat je, aby zatím chodili na sborová shromáždění.“

Památný večer

Nejvýznačnější událostí v roce je pro křesťany Slavnost na památku Kristovy smrti. V roce 1996 připadla na 2. dubna po západu slunce. Památná slavnost je především příležitost, kdy  duchem pomazaní Kristovi následovníci — „malé stádo“ — přijímají symbolický chléb a víno. Jednají tak podle příkazu, který jim dal Pán poslední večer svého pozemského života. (Luk. 12:32; 1. Kor. 11:23–25) Jako pozorovatelé se jí však také účastní „jiné ovce“. (Jan 10:16) Hluboce si váží Kristovy výkupní oběti a toho, že jim poskytuje vyhlídku na věčný život na zemi v postavení poddaných Božího Království. Vyzývají další lidi, aby tam chodili společně s nimi a dozvídali se o tomto nádherném opatření, nebo prohlubovali svou vděčnost za toto opatření. Díky tomu Památnou slavnost  v uplynulém roce navštívilo 12 921 933 lidí a pouze 8 757 z nich přijímalo symboly.

V 10 643 sborech v Mexiku se Památné slavnosti zúčastnilo celkem 1 518 156 lidí. V 6 526 sborech v Brazílii bylo 1 075 039 návštěvníků. Počet přítomných ve Spojených státech dosáhl 2 024 476, na Kubě 145 337 a v Malawi 105 630 lidí.

Začátkem března byla v Albánii uspořádána zvláštní kampaň určená k vyhledání zájemců a pak k přípravám programu Památné slavnosti v místech, kam tito zájemci budou schopni přijít. I když v Albánii bylo pouze 15 sborů a 14 odloučených skupin, Památná slavnost se konala na 50 místech. Ve sboru, který měl 45 zvěstovatelů, navštívilo Památnou slavnost na jednom místě 400 lidí a v místě studia knihy se sešlo dalších 110 lidí. A tak v zemi, kde tehdy podávalo zprávu 773 zvěstovatelů, přišlo na Památnou slavnost 6 523 lidí — více než osminásobek počtu zvěstovatelů!

Sjezd „Poslové Božího pokoje“

Jehovovi služebníci ve všech končinách světa se každoročně těší na oblastní sjezd. Pokud se v určitém místě nemohou shromažďovat, snaží se vyjet za hranice státu, aby se této výroční duchovní hostiny mohli zúčastnit. Sjezdy, které začaly v uplynulém roce, měly námět „Poslové Božího pokoje“. Slova „hojný pokoj patří těm, kteří milují tvůj zákon“ jsou skutečně pravdivá. (Žalm 119:165)

V mnoha zemích se mohli sejít všichni na dvou nebo na třech sjezdech. Ale ve Spojených státech a v Brazílii bylo nutné uspořádat více než 190 sjezdů, aby tam mohli přijít všichni, kdo se chtěli sjezdu zúčastnit. V Mexiku se konalo 181 sjezdů.

V červenci se konal mezinárodní sjezd v Praze. Tři členové vedoucího sboru tam promluvili k více než 21 000 účastníků, z nichž většina byla z České republiky, ale několik tisíc jich přijelo také z Japonska, Kanady, Německa, Polska, Rakouska, ze Slovenska, Spojených států a Švýcarska. Návštěvníci dalších dvou mezinárodních sjezdů, které se konaly v Polsku — jeden v Lodži a druhý ve Varšavě —, si jasně uvědomovali, že se tam projevuje Jehovův duch. Další dva mezinárodní sjezdy byly v srpnu uspořádány v estonském Tallinu. Přijeli tam hosté z Estonska, Litvy, Lotyšska, Ruska a dalších zemí — celkem z 15 zemí. Jeden místní list se k tomu vyjádřil: „Tallin je doslova naplněn náboženstvím svědků Jehovových.“ A jeden z delegátů sjezdu to doplnil: „To byl jen nepatrný náznak toho, co přinese nový svět.“

Současně s těmito mezinárodními sjezdy ve východní Evropě bylo naplánováno uspořádat takový sjezd i v rumunské Bukurešti. Proti tomu se však ostře postavila rumunská pravoslavná církev. Po celé Bukurešti se objevily štvavé plakáty. Zkreslené zprávy v novinách, televizi a rozhlase rozdmýchávaly prudký odpor. Ředitelé hotelů byli donuceni zrušit uzavřené dohody. Vláda a správa stadiónu podlehly tlaku a smlouva o pronájmu stadiónu byla zrušena. Při tom všem bratry povzbuzovaly inspirované sliby zapsané například v Izajášovi 51:7 a v Jeremjášovi 50:34. Podaří se jim však sjezdový program ke svému užitku uspořádat?

 Když řadu měsíců předtím bratři v Maďarsku připravovali oblastní sjezd v Budapešti, neměli v úmyslu najmout si obrovský stadión, který použili v roce 1991, kdy přijeli delegáti z pětatřiceti zemí. Domnívali se, že tentokrát by byl tento stadión příliš velký. Avšak správce jim pronájem stadiónu nabídl za velmi výhodnou cenu, takže si bratři prostě najali velký stadión v domnění, že z něho mohou použít jen část. Když se však problémy v Rumunsku stupňovaly, odbočka v Maďarsku dostala pokyny, aby připravila mezinárodní sjezd v Budapešti. Bylo velmi prozíravé, že bratři již měli zajištěný stadión, kam se takové množství lidí vejde. Titulek v největším budapešťském večerníku oznamoval: „BUKUREŠŤ: Ne — BUDAPEŠŤ: ANO. Svědkové Jehovovi na Népstadionu.“ V Budapešti se sešlo 23 893 návštěvníků ze dvanácti zemí. Celkový počet účastníků sjezdů v Maďarsku se díky dalším dvěma tamějším sjezdům zvýšil na 36 326.

Během té doby se události v Rumunsku dále vyvíjely. Člen vedoucího sboru Theodore Jaracz podrobně popisoval, co se tam dělo, a mezi jiným řekl: „Můžeme jenom říci, že Jehovův nebeský vůz byl v pohybu. Může upravovat svou rychlost, může upravovat svůj pohyb, může kdykoli změnit směr. Důležité je, aby s ním pozemská organizace držela krok!“ (Ezek. 1:4–28) Přesně týden před plánovaným začátkem sjezdu se bratrům podařilo podepsat smlouvu o nájmu stadiónu v Kluži, v severozápadní části Rumunska. Musely se změnit cestovní plány tisíců delegátů. Bylo nutné sehnat ubytování pro 6 000 lidí. Veškeré přípravné práce se musely vtěsnat do několika dnů. A potom pouhé dva dny před sjezdem získali bratři pro uspořádání druhého sjezdu místo v Brašově, na východě střední části Rumunska. Přípravy bylo možné udělat pouze s Jehovovým duchem. Jak to dopadlo? Vrcholný počet přítomných na sjezdu v Kluži byl 22 004; v Brašově se sešlo  12 862 lidí včetně 1 056 z Bulharska. Pokřtěných bylo celkem 1 631.

V Bukurešti mezitím církev svolala na první den původně plánovaného sjezdu protestní manifestaci, ale dostavili se tam jen policisté a jeden postarší muž, a naši bratři jim dali literaturu a vydali pěkné svědectví. Jak je uvedeno v Jeremjášovi 1:19: „Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘“

Boj za svobodu pokračuje

Apoštolové a další učedníci v prvním století se často setkávali s prudkým odporem. Když k tomu došlo ve Filipech na území dnešního Řecka, apoštol Pavel a jeho společníci to řešili tak, že ‚zákonně prosazovali dobrou zprávu‘. (Fil. 1:7) Na základě tohoto precedenčního případu Společnost ve svém světovém ústředí zřídila v roce 1936 právní oddělení. Právní oddělení Společnosti, které je nyní umístěno ve vzdělávacím středisku Strážné věže v Pattersonu ve státě New York, pod vedením vydavatelského výboru vedoucího sboru a s podporou právních oddělení v několika jiných odbočkách nadále pomáhá Jehovovým ctitelům v novodobém boji za náboženskou svobodu.

Právní bitvy za náboženskou svobodu jsou odezvou na Satanovy snahy zastavit šíření dobré zprávy buď přímými frontálními útoky, nebo lstivějším zasahováním do osobního života těch, kdo se na této činnosti podílejí. (Zjev. 12:17) Možnost svobodně se řídit Božím slovem v tom, abychom se zdržovali krve, vychovávali děti v kázni a Jehovově myšlenkovém usměrňování a zůstávali neutrální v politických záležitostech světa, má velký vliv na naši schopnost podílet se na svědecké činnosti. Všechny tyto věci bývají předmětem právního sporu. V průběhu služebního roku 1996 jsme viděli  velmi mnoho důkazů o tom, že v boji za tyto svobody nám Jehova žehná.

Například v Japonsku po téměř pětiletém vedení sporu u nižších soudů vynesl Nejvyšší soud své první rozhodnutí ve sporu o svobodu uctívání ve spojitosti se školstvím. Toto jednomyslné rozhodnutí, které je popsáno ve Strážné věži z 1. listopadu 1996, přinese užitek všem svědkům Jehovovým v Japonsku.

Ve Spojených státech se odehrávaly významné právní bitvy u státních odvolacích soudů. V srpnu 1994 na základě tvrzení, že dítě by mohlo být vychováváno bez matky, získala nemocnice v Connecticutu soudní příkaz, aby Nelly Vegaové byla ve 3.30 ráno vnucena transfúze krve. Argument uváděný jejím manželem a právním zástupcem, že přestala krvácet a že odmítnutí krve vyjádřila jasně, byl zamítnut. Dne 16. dubna 1996 však Nejvyšší soud státu Connecticut rozhodl, že příkaz k provedení transfúze „porušil obecné právo [sestry] Vegaové na svobodné rozhodování o svém těle“. Toto soudní rozhodnutí sice nepřišlo včas, aby provedení transfúze zabránilo, ale přinese užitek jiným lidem. V případě Tiny Harrellové na Floridě odvolací soud pokáral nemocnici i soud, u něhož řízení probíhalo, za zpochybňování Tinina odmítnutí transfúze krve.

Na ostrově Portoriko došlo k dalšímu vítězství Jehovových ctitelů u odvolacího soudu. Luz Quilesové, která byla přijata do nemocnice, aby podstoupila volitelný chirurgický zákrok, byla násilím omezena svoboda, když ji dvě ošetřovatelky a lékař drželi a proti její vůli jí dávali transfúzi krve. Bylo zahájeno soudní řízení v její prospěch. Krajský odvolací soud v San Juanu 1. dubna 1996 potvrdil, že byla skutečně porušena její základní práva na svobodu uctívání a na soukromí zaručovaná Listinou práv státu Portoriko.

Ve sporu o svěření dítěte do péče, který byl řešen u nižšího soudu ve Spojených státech, soudce rozhodl, že třiapůlletá  dcerka Teresy Palmerové nemůže až do svých sedmi let navštěvovat shromáždění ani se účastnit kazatelské služby. Nejvyšší soud v Nebrasce však nyní tato omezení náboženství zrušil. Nejvyšší soud v Norsku se ve sporech o svěření dítěte do péče také zastává práv rodičů, kteří jsou svědkové Jehovovi. Tento soud dal 29. března 1996 jasně najevo, že rozhodnutí, kterému z rodičů by mělo být právo na takovou péči přiznáno, se má vynést na základě toho, co je v nejlepším zájmu dítěte, a ne na základě subjektivních názorů soudu na náboženské přesvědčení rodičů. Kromě toho Regionální soud v Monsu v Belgii rozhodl, že jedenáctiletá dívka má právo a způsobilost řídit se svým osobním rozhodnutím, že se bude pevně držet víry a způsobu života svědků Jehovových. Při jiném rozhodování o svěření dítěte do péče vyšší Regionální soud v Hammu v Německu nepřijal argument, že náboženské nauky svědků Jehovových budou dítěti bránit v rozvoji. V ještě dalším případě pocházejícím z Rakouska bylo ve prospěch Ingrid Hoffmannové podáno odvolání k Evropskému soudu pro lidská práva. Tam byl stanoven pozoruhodný právní precedent, a sestra Hoffmannová má nyní své děti sama ve své péči.

V Kolumbii byli svědkové Jehovovi poprvé oficiálně uznáni jako náboženství. Bylo to důležité, protože bez toho by nám změny v zákoně znemožnily obdržet víza pro misionáře i osvobození od daní. V podobně důležité záležitosti získala odbočka Společnosti v Nikaragui během uplynulého služebního roku statut mezinárodní mise. Dobrá zpráva přichází také z Tanzanie, kde jsme byli 5. října 1995 oficiálně zaregistrováni jako „Sdružení svědků Jehovových v Tanzanii“.

K uspokojivému závěru dospěl v tomto služebním roce neobvyklý šestiletý právní boj v Brazílii. Brazilský Státní ústav sociálního zabezpečení oznámil v listopadu 1990 odbočce Společnosti, že 853 (nyní 1 150) členů rodiny betel nebude nadále považováno za náboženské služebníky a že tedy  budou podléhat pracovním zákonům stanoveným v Brazílii. Začal dlouhý právní boj. Dopadlo to však dobře. Soudní poradce kanceláře generálního prokurátora v Brazílii vydal 7. června 1996 rozhodnutí, jímž potvrdil, že členové rodiny betel jsou v postavení náboženských služebníků, kteří slouží jako celodobí dobrovolní pracovníci.

Ukázalo se, že velmi důležitou stránkou boje za svobodu v dnešní době je poučování státních úředníků o skutečné podstatě díla a činnosti svědků Jehovových. V tomto ohledu je velmi významná Strážná věž z 1. května 1996 vysvětlující Ježíšův pokyn „splácejte césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu“. (Luk. 20:25) Když tuto Strážnou věž dostali státní úředníci na Ukrajině, řekli bratrům: „O tomto námětu jsme velmi často diskutovali a snažili se vás pochopit. Teď jsme si pečlivě přečetli váš časopis, a už je nám váš postoj k civilní službě zcela jasný.“

Občas je potřeba zareagovat na nepřátelské kampaně šířící zkreslené informace o svědcích Jehovových a uveřejnit správné informace. Během května a června 1996 bylo po celé Francii rozšířeno více než 11 000 000 výtisků čtyřstránkového traktátu s názvem Jehovah’s Witnesses — What You Should Know (Co byste měli vědět o svědcích Jehovových) a to přineslo mnoho kladných vyjádření od veřejnosti. Tento traktát byl ve velkém rozsahu rozšiřován také na ostrovech Guadeloupe a Martinik.

V našem novodobém boji za svobodu se ukázalo, že často je velmi užitečné zaměřit se na informování široké veřejnosti. Po neúspěšných pokusech podpořit u soudního systému práva našich bratrů v Singapuru souhlasil vedoucí sbor s tím, aby byl vybraným státním úředníkům na celém světě zaslán zvláštní čtyřstránkový traktát, který by je informoval o nespravedlivém zacházení s našimi bratry v Singapuru. Obrázek na titulní straně traktátu nazvaného Religious Persecution  in Singapore (Náboženské pronásledování v Singapuru) představoval jednoho z takzvaných „zločinců“, kteří byli zatčeni za vlastnictví literatury Watch Tower Society. Pod obrázkem naší věrné, usmívající se sestry bylo napsáno: „Jednasedmdesátiletá svědkyně říká soudci: ‚Já pro tuto vládu nejsem hrozbou.‘ Přesto byla odsouzena do vězení.“

V Eritreji ležící u Rudého moře se s našimi bratry sice nezachází vyloženě brutálně, přesto však za svůj neutrální postoj přicházejí o zaměstnání, o bydlení a o státní podporu. Když list The New York Times uveřejnil článek vychvalující hospodářský vývoj v Eritreji jako „africký úspěch“, právní oddělení Společnosti redaktorům listu připomnělo podtitulek jejich článku nazvaného „Svědkové Jehovovi trpí represáliemi“ a zeptalo se jich, zda se ta země dá skutečně nazvat ‚úspěšnou‘. List The New York Times ze 7. května 1996 na to reagoval tak, že vytiskl dopis Společnosti a přidal k němu odvážný titulek: „Nazývejte Eritreu ‚Země nerespektování lidských práv‘.“

Jak je možné vidět z této zprávy, existuje mnoho dokladů o tom, že Satan Ďábel se pokouší všemožnými zákonnými i nezákonnými prostředky narušovat činnost Jehovových služebníků. Snažme se tedy všichni vytrvale ‚zápasit proti těmto ničemným duchovním silám‘, které vyvíjejí úsilí, aby lidstvo dobrou zprávu o Božím Království neslyšelo. (Ef. 6:10–18) Když v tomto zápase vytrváváme, jsou pro nás velmi osvěžující slova apoštola Pavla v Římanům 8:31: „Je-li Bůh při nás, kdo bude proti nám?“ Odpověď zní: Nikdo, koho bychom se museli bát, protože nikdo nemůže překazit Jehovův záměr.

Ochotně slouží tam, kde to je více potřeba

V průběhu minulého roku byli absolventi biblické školy Strážné věže Gilead vysláni do mnoha úrodných polí, aby tam pomáhali při práci na duchovní žni. Manželské dvojice  byly přiděleny do dvanácti afrických zemí, do osmi zemí na západní polokouli (většinou do Střední a Jižní Ameriky), do tří východoevropských zemí a do tří zemí v Asii.

Jiní průkopníci se nabídli, že budou sloužit ve vlastní zemi, v místech, kde to je více potřeba. Vloni ve Spojených státech 1 172 průkopníků ochotně pomáhalo vydávat svědectví v místech, která nebyla sborům přidělena. Dalších 1 236 průkopníků pomáhalo se svědeckou službou v málokdy propracovávaných obvodech 294 sborů, jež Společnosti poslaly zvláštní žádost o pomoc.

Mnoho průkopníků v Británii si uvědomilo, že rozsáhlé plodné misionářské pole je v jejich vlastní zemi. Do tohoto pole patří například lidé, kteří se v posledních letech přistěhovali z jiných zemí. Průkopníci v Británii se pilně učí 28 jazyků, aby mohli pečovat o tento opravdu mezinárodní obvod.

Škola pro členy výborů odboček zahájila svou činnost

Když bylo projektováno vzdělávací středisko Strážné věže v Pattersonu ve státě New York, v plánech byly zahrnuty prostory pro školení členů výborů odboček. Pro tyto bratry byly vypracovány zvláštní školní osnovy. Čtyřiadvacet studentů první třídy nastoupilo v pátek 24. listopadu 1995. Vyučování začalo příští pondělí.

Během uplynulého služebního roku škola vyškolila tři třídy studentů, každou z nich za osm týdnů. Školili se v nich bratři ze 60 odboček Společnosti. Tyto odbočky dohlížejí na službu více než 2 825 000 svědků Jehovových a do jejich přiděleného obvodu patří přes 45 procent světové populace. Dobré výsledky z této školy se tak rychle dostaly do mnoha končin země.

Členové výborů odboček mají na svých bedrech důležité povinnosti. Podle zásady vyjádřené Ježíšem a zapsané v Lukášovi  12:48b se od mužů jmenovaných svatým duchem, jimž bylo mnoho svěřeno, vyžaduje více, než je obvyklé. Z tohoto důvodu je pro ně pravidelné školení velmi užitečné.

Jaké úkoly například patří pod dohled těchto bratrů? Péče o členy rodiny betel a o domovy betel. Dohled na kancelářské práce, které zahrnují vyřizování korespondence, objednávky literatury, služební záležitosti a překládání publikací Společnosti. Provoz malých i rozsáhlých tiskáren. Expedice literatury, časopisů a jiných zásilek do sborů. Dílo kázání o Království a činění učedníků vykonávané sborovými zvěstovateli, průkopníky a misionáři. Organizování činnosti cestujících dozorců, kteří pravidelně navštěvují sbory i odloučené skupiny. Plánování krajských a oblastních sjezdů.

Během vyučování ve škole se důkladně rozebírají všechny tyto úkoly a ještě mnoho dalších, například pracovní postupy odbočky a organizace kazatelské služby. Podstatnou část vyučování tvoří biblické nauky. Probírá se Boží zákon a biblické zásady, jimiž se řídí všechny oblasti křesťanského života. Každou sobotu dopoledne bratři dostávají pomoc, aby se zlepšovali ve schopnosti mluvit na veřejnosti. Učitelský sbor tvoří zkušení bratři z ústředí organizace, cestující dozorci a také členové vedoucího sboru. Po večerech se bratři věnují domácím úkolům a přípravě proslovů určených pro přednes před třídou.

Manželky, jež přijíždějí do Pattersonu se svými manžely, mají užitek ze společenství a z přidělené práce, kterou vykonávají v domově betel a v jiných odděleních. Mají možnost vidět, jak se co dělá v ústředí Společnosti. Jednou za týden, v pátek vpodvečer, si v přednáškovém sále školy společně se svými manžely vyslechnou přednášku, kterou obvykle má některý člen vedoucího sboru. Ukázalo se, že tyto duchovně zaměřené programy jsou velmi povzbudivé a praktické a všichni si jich opravdu váží.

 Členové výborů odboček zjišťují, že vyučování ve škole je osvěžující, podnětné a prospěšné. Absolventi jedné třídy vyjádřili své ocenění pro to, co se naučili, takto: „Při tomto školení ve vzdělávacím středisku Strážné věže na nás hluboce zapůsobil úžasný rozvoj Jehovovy organizace a kazatelskou a vyučovací činnost probíhající po celém světě jsme viděli z širšího úhlu.“ V souvislosti s vrcholnými body školení řada studentů uvedla, že ‚vynikajícím rysem byla mimořádná snaha členů vedoucího sboru dojíždět z Brooklynu a učit nás při vyučování ve třídě a také zvláštními přednáškami. Tato pozornost je velmi příjemná. Dokazuje, že mají hluboký zájem o dobrý stav Božích ctitelů na celém světě.‘

Druhá třída této školy vyjádřila své odhodlání následovně: „Jsme rozhodnuti uplatňovat vše, co jsme se naučili, svými  slovy i příkladem, aby mezinárodní teokratická organizace nadále plynule prováděla svou činnost, a to všechno ke chvále Jehovy Boha a pro duchovní rozvoj jeho ctitelů.“ Když končila studium třetí třída, žáci si připomněli, jaký užitek jim tento dvouměsíční kurs přinesl, a řekli: „Škola nás po duchovní stránce velice obohatila a zároveň nás podnítila, abychom vždy dokazovali, že si svěřenou odpovědnost zasluhujeme.“

Členové výborů odboček z každé třídy přednesli rodině betel v ústředí krátkou zprávu o pokroku díla Království v území, ve kterém slouží. Při těchto programech byly budovy betelu v Brooklynu, Pattersonu a Wallkillu (a také Georgetown v kanadském Ontariu) propojeny telefonními linkami. Informace a zprávy z různých končin světa výrazně  dokazovaly, že svědomitým a horlivým snahám svých ctitelů Jehova skutečně žehná. Zprávy také dokreslují obětavou lásku a jednotu myšlenek a jednání celého společenství našich bratrů. (1. Petra 2:17; 5:9)

Když končil služební rok, probíhalo vyučování další třídy. V této třídě byli zástupci 47 odboček Společnosti.

Užitek ze školy služebního vzdělávání

V uplynulém služebním roce se také dosáhlo velkých pokroků v souvislosti se školou služebního vzdělávání. Probíhalo vyučování 85 tříd ve 30 různých zemích a do těchto tříd byli přihlášeni studenti ze 62 zemí. Osnovy školy byly aktualizovány a školili se další instruktoři, aby mohli zvládnout své budoucí úkoly.

Jak se služba Království rok co rok zintenzívňuje, vznikají další sbory. Z toho důvodu je nezbytné získávat starší a služební pomocníky způsobilé k tomu, aby o tyto sbory pečovali, a ochotné sloužit tam, kde to je obzvlášť potřeba, a také další cestující dozorce, kteří by sbory navštěvovali. Škola služebního vzdělávání pomáhá bratry vybavit na to, aby mohli tyto potřeby uspokojovat.

Odbočka v Ekvádoru oznamuje, že někteří z bratrů vyškolených v té zemi ‚slouží tam, kde jsou potřeba duchovně vyspělí bratři, a další jsou přidělováni do odlehlých území, kde se zakládají nové sbory‘. V Kostarice „se sbory duchovně posílily, protože tito bratři se iniciativně staví do čela všech odvětví kazatelské služby“. Absolventi školy v Salvadoru „jsou příkladem pro ostatní bratry“ a díky školení „se stali lepšími učiteli“. Zpráva z Mexika, kde bylo v uplynulém služebním roce založeno 466 sborů, uvádí, že „absolventi velmi prospěšně pomáhají organizovat činnost sborů a podporují všechna odvětví kazatelské služby“. Na sbory v Polsku, kam byli přiděleni absolventi školy služebního vzdělávání, udělalo  velmi dobrý dojem, „že absolventi se plně věnují službě a mají na sbor povzbudivý vliv“.

Na Dálném východě bratři z Malajsie, kteří byli posláni na školení na Filipíny, nyní dále „věrně a svědomitě plní svůj úkol“ v rodné zemi. Pozoruhodně zlepšili své řečnické schopnosti. Velký užitek z vynikající služby absolventů školy služebního vzdělávání mají také na Barbadosu, v Dominikánské republice, na Guadeloupe, na Haiti, na Martiniku, v Portoriku a na Trinidadu i v Guyaně a ve Francouzské Guyaně.

Školu služebního vzdělávání absolvovala téměř polovina cestujících dozorců v Bolívii. Když odbočka na Filipínách potřebovala více krajských dozorců, vybrala si do této služby schopné muže, kteří absolvovali dřívější třídy této školy. Stejně postupují i v jiných zemích.

Z upřímného vyjádření absolventů různých tříd této školy je vidět, že si tohoto opatření velmi váží. Absolventi školy v Peru řekli, že tento kurs ‚je vyzbrojil, aby vykonávali posvátnou službu mnohem kvalitněji‘. Studenti z jedné třídy ve Spojených státech si položili otázku shodnou s tím, co je napsáno v Žalmu 116:12: „Čím [oplatíme] Jehovovi všechna jeho dobrodiní [k nám]?“ A na tuto otázku odpověděli: „Jsme odhodláni sloužit jako milující a starostliví pastýři, horliví evangelisté a dovední učitelé k užitku našich bratrů.“

Do této školy mohou být pozváni svobodní bratři ve věku od 23 do 50 let, kteří slouží jako starší nebo služební pomocníci nejméně dva roky za sebou, jsou zdraví, skutečně chtějí sloužit zájmům Království a svým bratrům, kdekoli je to potřeba, a kteří splňují i další požadavky. Získání způsobilosti pro tuto školu si dává za cíl mnoho mladých bratrů z řady zemí. Dokazují, že si berou k srdci slova z Kazatele 12:1: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství.“

 Stavby na podporu pravého uctívání

Výstavba budov se ve spojitosti s pravým uctíváním stala významnou činností. V roce 1512 př. n. l. postavili Izraelité pod Jehovovým vedením přenosný svatostánek, který používali v souvislosti s uctíváním Jehovy. Nebylo to však místo, na němž se národ scházel k poučování. Izraelité se shromažďovali pod širým nebem. Asi o tisíc let později se jako místa určená ke shromažďování stavěly synagógy. První křesťané se scházeli nejdříve v soukromých bytech. Proto, aby dnešní praví Boží ctitelé mohli plnit úkol, který je pro ně stanoven v Božím slově, totiž kázat a vyučovat, nezbytně potřebují kanceláře, tiskárny a u nich nutné prostory pro pomocné služby, a také velké sjezdové sály a menší sály Království. Je tedy potřeba stavět, a v uplynulém roce se v této oblasti udělalo hodně práce.

V průběhu služebního roku 1996 Společnost stavěla nové budovy nebo rozšiřovala již existující prostory odboček či kanceláří ve 37 zemích. Větší stavební práce probíhaly například v Mexiku, v Brazílii, v Rusku, v Japonsku, ve Francii, ve Španělsku, v Jižní Africe, ve Spojených státech, ve Venezuele a v Austrálii. Pracovalo se na přípravě stavebních projektů pro 22 zemí. Projektové kanceláře Společnosti a stavební skupiny kromě toho pomáhaly s prací na stavbách sálů Království, sjezdových sálů a misionářských domovů v mnoha částech světa, kde to obzvlášť potřebovali.

V průběhu roku probíhala výstavba nových sjezdových sálů například v Santa Cruz v Bolívii, v Madridu ve Španělsku a v Dakaru v Senegalu. Ve Spojených státech pěkně pokračuje stavba dvou sjezdových sálů, a na pěti dalších se začíná pracovat. Nový sjezdový sál v Maputu v Mosambiku sice ještě nebyl dokončen, ale už se v něm konaly oblastní sjezdy. Jednoho sjezdu v červenci se zúčastnilo 1 938 lidí a na druhý sjezd v srpnu přišlo 10 040 návštěvníků. V tomto roce proběhlo  také zasvěcení sjezdového sálu v Ouagadougou v Burkině Faso, sjezdového sálu v Daloa v Côte d’Ivoire a druhého sjezdového sálu v Guatemale. Ve sjezdovém sále postaveném na ostrově Mauriciu v Indickém oceánu je dostatek prostoru, takže je vhodný pro menší oblastní sjezdy. Účelné a praktické uspořádání má budova nového sjezdového sálu v Nouméa na Nové Kaledonii, kde jsou ještě tři sály Království, v nichž se již pravidelně schází šest sborů.

V důsledku teroristických akcí jedné náboženské sekty sice v Japonsku panovalo silně protináboženské ovzduší, přesto se však svědkům Jehovovým podařilo postavit sjezdový sál v Točigi nedaleko od císařovy vily. Po dokončení stavby se na prohlídku budovy vypravily skupiny pracovníků různých státních úřadů. Úředníci, kteří je tam přivedli, řekli, že chtějí, aby se i ostatní pracovníci úřadů osobně přesvědčili, že svědkové Jehovovi nejsou jako jiná náboženství. Čím se svědkové liší? To se například dá zjistit z toho, co řekl John Barr, člen vedoucího sboru, při zasvěcení sjezdových sálů v Točigi a na Hokkaidu v roce 1996. Předložil návrh usnesení, že tyto sály budou používány „k podpoře biblického vyučování a vzdělávání, aby lidé mohli žít v souladu s božskými zásadami vyjádřenými v Božím slově“.

Na mnoha místech byl v uplynulém roce věnován prvořadý zájem výstavbě jednoduchých, ale dobře provedených sálů Království. Stavba sedmadvaceti dalších sálů byla dokončena na území bývalého Východního Německa. Na Ukrajině bylo dosud postaveno 47 sálů Království a dalších 56 se staví. Mnohem více sálů Království potřebují v Rusku. Počet svědků tam rychle vzrůstá, ale asi 85 procent sborů, na které dohlíží odbočka v Rusku, se nemá kde trvale shromažďovat. V Zimbabwe, kde je asi 800 sborů, se mnoho z nich musí scházet pod širým nebem. Z toho důvodu se některým novým zájemcům nechce chodit na shromáždění. S pomocí tří regionálních  stavebních výborů však počet sálů Království v Zimbabwe vzrostl na 37. Díky tomu se na místech, kde byl dříve pouze jeden sbor, nyní v sále schází tři nebo čtyři sbory. Samozřejmě je nutné postavit ještě mnoho dalších sálů.

Polsko oznamuje, že tento rok bylo zasvěceno 64 sálů Království. Na Slovensku se podařilo postavit nebo přestavět budovy pro 95 sálů Království. To je opravdu pěkné. Někteří místní úřední činitelé tam velmi dobře spolupracovali. V jednom městě však starosta prohlásil, že pokud on bude starostou, svědkové Jehovovi tam sál Království nikdy mít nebudou. Asi za půl roku však byl z úřadu sesazen a nová správa jeho rozhodnutí změnila. Naši bratři se velmi radovali z důkazů o tom, že jim Jehova žehná. (Zech. 4:6)

Počet účastníků Památné slavnosti v Togu asi čtyřikrát převyšuje počet zvěstovatelů. Na jednoho zvěstovatele tam připadají více než dvě biblická studia. A bratři v Togu velmi nutně potřebují sály Království, v nichž by se mohli scházet. Na pomoc se stavbou vhodných budov Společnost získala formovací lis, který bratrům umožňuje, aby si vyráběli zpevněné hliněné cihly, a další lis pro výrobu tašek na pokrytí střechy. Stavba prvního z těchto sálů již byla dokončena a další sály jsou ve výstavbě.

V několika případech se zdálo, že na určitém místě je možné stavět jedině v mezinárodní spolupráci. Tak to bylo například v Popondettě na Papui-Nové Guineji, kde bylo nutné postavit misionářský domov a sál Království. Do Popondetty se lze dostat jedině lodí nebo letadlem; většina materiálů se tedy musela dopravovat lodí. Z Austrálie přijeli dobrovolní pracovníci mnoha národností, kteří se dobře vyznají ve stavebnictví. Také místní zvěstovatelé — i mládež a sestry — na stavbě usilovně pracovali. Při společné práci se upevnila pouta mezinárodního společenství. Písek ze dna řeky se prosíval, aby se z něho odstranil štěrk. Potom se nabíral do kbelíků.  Dobrovolní pracovníci utvořili řadu a z ruky do ruky si podávali kbelíky naložené pískem, cementem a vodou; až k míchačkám dopravili nejméně 27 000 takových kbelíků. Budovy postupně získávaly svou podobu. Když nastal čas vyzkoušet novou zvukovou aparaturu a sál Království s otevřenými stěnami se naplnil zvukem Melodií Království, mnohé bratry přemohlo dojetí, a jak tam s úctou stáli, z očí jim proudily slzy. Pak na stěnu pověsili roční text a vedle něj tabulku s nápisem „sál Království“. V červnu se tam na sjezdu sešlo 362 lidí, což dokazuje, že na tomto území, kde je v současné době jen jediný sbor, je velké pole připravené ke žni.

Během uplynulého roku byly dokončeny některé stavební projekty tiskáren, kanceláří a domovů betel pro potřeby Společnosti a také probíhaly programy k jejich zasvěcení.

Začátkem služebního roku, 18. září, byl ve světovém ústředí uspořádán neobvyklý program k zasvěcení. Tento program ukazoval rychlý rozvoj, jímž v mezinárodním rozsahu prochází celá organizace. Nastal čas zasvěcení nové třicetipodlažní obytné budovy betelu v Brooklynu. Bylo rozhodnuto, že do tohoto programu bude začleněno zasvěcení 22 dalších budov. Osmnáct z nich jsou přestavěné nebo nově postavené obytné budovy, ve kterých jsou ubytováni členové rodiny betel z ústředí, dvě budovy byly postaveny pro údržbu dopravních prostředků a dvě zbývající jsou velké tiskárenské budovy. Během tohoto příjemného večera řečníci připomínali, jak na tom, co se udělalo, je jasně vidět Jehovovo vedení a požehnání. Program vyslechli nejen ti, kdo se sešli v Brooklynu, ale mohli ho poslouchat také v prostorách Společnosti v Pattersonu a ve Wallkillu ve státě New York a v Georgetownu v kanadském Ontariu. Podrobnosti jsou uvedeny ve Strážné věži z 15. dubna 1996.

Ve světovém ústředí slouží 5 581 stálých dobrovolných pracovníků; všichni jsou členy Řádu zvláštních celodobých  služebníků. Na celém světě je celkem 16 966 členů rodiny betel a ti všichni jsou ubytováni v budovách Společnosti.

Programy k zasvěcení byly uspořádány také v některých odbočkách Společnosti. První z těchto programů proběhl v Jižní Americe.

PARAGUAY: V průběhu třiceti let od zasvěcení první odbočky v Paraguayi počet svědků Jehovových v této zemi vzrostl z přibližně 500 na více než 5 000, a to navzdory tomu, že činnost svědků byla dvanáct let zakázána. Odbočka potřebovala nové prostory. Z toho důvodu byl na místě vzdáleném asi 10 kilometrů od hlavního města Asunciónu postaven komplex sedmi budov, který byl zasvěcen 13. ledna 1996. Účastníky zasvěcení byli mnozí Jehovovi služebníci, kteří slouží již mnoho let, a mezi nimi také misionáři kdysi sloužící v Paraguayi, a jiní hosté ze zahraničí.

Člen vedoucího sboru Lloyd Barry ve svém proslovu k zasvěcení hovořil o mistrném díle nejvyššího Stavitele, Jehovy Boha. Všichni lidé se musí o Jehovovi dozvědět a naším úkolem je jim v tom pomáhat. Bratr Barry poukázal na to, že tento nový komplex budov bude sloužit k podpoře této činnosti, a pak se zeptal: „Chcete ho darovat Jehovovi?“ Posluchači horlivě souhlasili.

IRSKO: Program k zasvěcení areálu nové odbočky v Irsku se konal 4. května 1996. Kazatelé dobré zprávy působí v Irsku již více než 100 let. V minulém desetiletí však bylo vidět zvlášť velký vzrůst. Nyní je v Irsku asi 4 400 zvěstovatelů ve 114 sborech. Je potřeba se o ně starat, a proto byl asi 30 kilometrů na jih od Dublinu, na okraji vesnice Newcastle v krásném zemědělském okrese Wicklow, postaven nový areál odbočky. Komplex se skládá ze tří propojených budov — z obytné budovy s dvaceti pokoji, moderně vybavené kancelářské budovy, v níž je také kuchyně a prádelna, a z prostoru pro údržbu dopravních prostředků a pro expedici literatury.

 Dobrovolní pracovníci ochotně prováděli všechny odborné stavební práce, které tam bylo nutné udělat. K pracovníkům ze zahraničí se přidalo mnoho místních bratrů a sester, kteří se s radostí zapojili do tohoto pro ně nového odvětví služby Království. Každý sbor v Irsku měl na této práci svůj podíl. Svědkové přijíždějící ze vzdálených sborů odjížděli z domova v sobotu časně ráno, aby byli v osm hodin na staveništi připraveni k práci, a pak celých osm hodin pracovali na stavbě. Nikdo si nestěžoval na povětrnostní podmínky ani na přidělené úkoly. S radostí stále pokračovali v práci. (Žalm 110:3)

Gerrit Lösch z vedoucího sboru přednesl proslov k zasvěcení a v tomto proslovu rozebíral proroctví z Izajáše, kde je předpověděno, že Boží lid bude obnoven a že se rozroste. Jehovovi ctitelé v Irsku se na splňování těchto proroctví podíleli mnoha způsoby a dělají to i nadále.

INDONÉSIE: Zasvěcení budov betelu bylo pro svědky Jehovovy v Indonésii skutečně nejvýznamnější událostí služebního roku. Vzhledem k tomu, že v této zemi mají svědkové Jehovovi nepříznivé právní postavení, zdálo se, že jakákoli  naděje na stavbu betelu je jenom sen. Od roku 1990 však byly takové prostory čím dál potřebnější.

Se souhlasem a s laskavým vedením vedoucího sboru měl být nový areál konečně postaven. Ale místní bratři se vůbec nevyznali ve stavebnictví. Jak tedy budou stavět? Odpověď přišla díky našemu mezinárodnímu společenství. Nezbytné přípravy provedla stavební kancelář v Brooklynu a regionální projektová kancelář v Austrálii. Potřebné odborné znalosti dalo k dispozici skoro 100 služebníků a dobrovolníků z různých zemí. Tito pracovníci vyškolili 40 místních bratrů a pak s nimi bok po boku dva roky pracovali na stavbě. Jedině pomocí Jehovova ducha se bratrům podařilo překonat mnoho různých překážek, na něž během stavby naráželi.

Pro bratry tedy opravdu nastal šťastný a historický den, když John Barr 19. července nový areál zasvětil. Mezi 285 posluchači bylo 118 zástupců odboček nebo bývalých misionářů z různých zemí. Společně s nimi sdíleli radost z této události také krajští a oblastní dozorci a samozřejmě 59 členů rodiny betel.

 Bratři, kteří v této části světa slouží více než 12 000 zvěstovatelů, mohou v tomto novém areálu pracovat produktivněji a účelněji. Mají mnoho práce, protože na tisících ostrovů této obrovské ostrovní říše je rozptýleno téměř 200 milionů lidí mluvících různými jazyky a k nim se poselství o Království ještě musí dostat.

Den zasvěcení byl také dnem radostných setkání a krásného společenství. V příštích dvou dnech se delegáti společně těšili z oblastního sjezdu „Poslové Božího pokoje“. Hosté a delegáti z různých zemí, mezi nimiž byl také jeden člen vedoucího sboru, přivezli pozdravy, zvláštní zprávy a zážitky, a tak celý sjezd probíhal v duchu mezinárodního společenství bratrů. Týden, v němž proběhlo zasvěcení, byl pro Jehovovy ctitele opravdu mimořádný a pro dílo Království v Indonésii skutečně historický.

ALBÁNIE: Kázání dobré zprávy v Albánii probíhá pod celkovým dohledem odbočky v Itálii. Ale kvůli tomu, co služba v této části světa vyžaduje, je výhodné, aby kancelář byla také přímo v Albánii. A tak 12. května 1996 promluvil člen vedoucího sboru Milton Henschel k 1 534 posluchačům v hlavním městě Tiraně, kde se konalo zasvěcení dvou budov, jež nyní v Albánii slouží jako kancelář Společnosti a domov betel.

Program začal slovy k hostům, kteří přijeli ze 14 zemí: „Děkujeme vám, že jste přijeli a společně s námi se účastníte zasvěcení našeho nového betelu. Kéž vám Jehova žehná. Vítáme vás v Albánii!“ Toto vřelé přivítání bylo předneseno v jazycích všech jednotlivých skupin hostů.

Program poskytl příležitost seznámit se s věrnými Jehovovými služebníky, kteří v Albánii slouží mnoho let, a také s novými zvěstovateli. K těm, kdo vyprávěli své zážitky, patřila Linda DiGregoriová. Ona i její manžel Michael sloužili  jako misionáři v Dominikánské republice a naplánovali si, že na jaře 1992 navštíví své příbuzné v Albánii. Vedoucí sbor je však požádal, aby si svou třídenní cestu do Albánie prodloužili na dvou- nebo tříměsíční pobyt. Linda řekla: „Místo třídenní návštěvy jsme v Albánii našli nový domov.“ Když bylo v květnu 1992 dílo v Albánii legalizováno, začali veřejně kázat dveře ode dveří. „Vřelí, pohostinní lidé otevírali biblickému poselství dveře svého domu i své srdce,“ vyprávěla Linda. „Měli jsme jen několik traktátů a časopisů, žádnou Bibli ani knihy. Ale lidé na pravdu pěkně reagovali. Přijímali pozvání na shromáždění a někteří z nich už jsou pokřtěni.“

O pět měsíců později přijeli zvláštní průkopníci z Itálie. Další zvláštní průkopníci přijeli z Řecka. Společnost pro ně uspořádala jazykový kurs albánštiny. Ale životní podmínky byly velmi obtížné. Elektřina byla vzácná a dodávka vody velmi omezená. Bylo těžké sehnat jídlo a jiné potřebné věci. Na všechno průkopníci museli stát hodiny frontu. Ke stu zvláštních průkopníků ze zahraničí přibylo od té doby 15 zvláštních průkopníků z Albánie. Nyní společně slouží ve 40 velkých i menších albánských městech. Jsou dobře zásobováni literaturou v albánštině i časopisem Strážná věž, který vychází čtrnáctidenně. V srpnu 1996 bylo v Albánii 908 zvěstovatelů — o 52 procent více než rok předtím —, čímž se po čtyřicáté za sebou dosáhlo vrcholného počtu. Pro zvěstovatele v Albánii bylo mimořádně povzbudivé, když vloni v dubnu na Památné slavnosti přivítali 6 523 návštěvníků. V této velmi úrodné oblasti je ještě mnoho práce.

To je jen malá ukázka toho, co se během uplynulého roku odehrávalo na celém světě. Tempo, jímž svědecká činnost postupuje, je závratné. Dílo, které předpověděl Ježíš Kristus, skutečně probíhá a pod jeho vedením bude úspěšně dokončeno dříve, než přijde konec.

[Obrázky na straně 4]

Bylo vytištěno více než 90 milionů kusů

[Obrázky na straně 5]

Knihy a brožury byly v uplynulém roce překládány do 164 jazyků

[Obrázky na straně 6]

V tisku a šíření časopisů bylo dosaženo rekordního počtu

[Obrázky na straně 7]

Videokazety se nyní vyrábějí ve 35 jazycích

 [Obrázky na straně 12]

1. Návštěvníci sjezdu v Kluži v Rumunsku

2, 3. Někteří z 1 631 pokřtěných v Rumunsku — v Kluži a v Brašově

4. Nadšené zástupy lidí na Népstadionu v Maďarsku

[Obrázky na straně 20 a 21]

Škola pro členy výborů odboček probíhá ve vzdělávacím středisku Strážné věže

1. Budova školy

2. Instruktor se studenty po vyučování

3. Učebna školy

4. Studenti se jdou učit do pokoje

5. Dvůr

6. Obytná budova

7. Student vypráví zážitky při ranním uctívání

[Obrázky na straně 29]

1. Odbočka v Irsku

2, 3. Odbočka v Paraguayi

[Obrázky na straně 30]

1. Odbočka v Indonésii

2. Kancelář v Albánii