Svědkové Jehovovi — Zpráva ročenky 1998

PROROK Joel předpověděl příchod Jehovova dne velmi naléhavým tónem. A uvedl návod k přežití, když napsal: „Stane se, že každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“ (Joel 1:15; 2:1, 28–32)

Takový Jehovův den postihl Jeruzalém v roce 607 př. n. l. V té době Jehova vykonal rozsudek. Mnoho let předem varoval obyvatele Judy a Jeruzaléma, že se mu budou muset zodpovídat za to, že s ním jednali s neúctou. Dobře znali jeho jméno a používali ho, ale nevyptávali se Jehovy upřímně na jeho pokyny. Vlastně si nemysleli, že za to, co dělají, je Jehova bude volat k odpovědnosti. (Neh. 9:26; Sef. 1:4–6, 12) Bude to k smíchu, že budou volat k Jehovovi v den tísně, a Jehova řekl, že jim nebude naslouchat. (Jer. 11:10, 11) Lidé milující spravedlnost, například Jeremjáš, Baruk, Ebed-melek a Jonadabovi synové, však byli při zničení Jeruzaléma zachráněni, protože se upřímně snažili dělat to, co je správné a co se líbí Bohu.

Apoštol Petr vysvětlil, že Joelovo proroctví se splnilo také v prvním století. Pod vedením svatého ducha Petr ukázal, že na tom, co se stalo o Letnicích roku 33 n. l., se splnilo Joelovo proroctví o vylití Božího ducha před příchodem Jehovova dne. Onen Jehovův den přišel na Jeruzalém v ničivém rozlícení v roce 70 n. l. (Sk. 2:16–21) Asi 14 let předtím však apoštol Pavel psal křesťanům v Římě a v dopise citoval z Joela 2:32. (Řím. 10:13) Proč? Proto, aby zdůraznil, že Bůh nestraní Židům ani Řekům. Jak prorok napsal, záchrana byla dostupná  pro ‚každého, kdo vzývá Jehovovo jméno‘. Proč ale museli být křesťané v Římě varováni před zničením, které mělo postihnout vzdálený Jeruzalém? Proto, aby nechodili do nebezpečné zóny. Každý, kdo přišel v roce 70 n. l. do Jeruzaléma na židovský svátek Pasach, tam byl chycen jako do pasti, když město postihlo neštěstí. Avšak ti, kdo věnovali pozornost Božímu slovu předanému prostřednictvím  Božího Syna, vyšli z tohoto města odsouzeného k zániku již skoro čtyři roky předtím. (Luk. 21:20–22)

Nyní je bezprostředně před námi ještě rozsáhlejší Jehovův den. Vykonání Jehovova rozsudku pronikne do všech koutů země. Zachráněn však může být — bez ohledu na národnost, rasu či jazyk — každý, kdo s naprostou vírou vzývá Jehovovo jméno a projevuje víru v oběť jeho Syna Ježíše Krista, která přikrývá hříchy. (Zjev. 7:9, 10) Přesto se Pavel v Římanům 10:14 ptá: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? Jak zase uvěří v toho, o němž neslyšeli?“ Svědkové Jehovovi si uvědomují, že je naléhavé, aby tato příležitost byla poskytnuta každému člověku.

V průběhu uplynulého služebního roku — od září 1996 do srpna 1997 — vydali svědkové Jehovovi působivé svědectví o Jehovovi, o jeho Synu a o mesiášském Království. Podle zpráv bylo veřejně vydáváno svědectví ve 232 zemích, k nimž patřily i ostrovy a další území. Ze zprávy je vidět, že této činnosti se věnovalo 1 179 735 841 hodin. V průměru bylo vedeno 4 552 589 domácích biblických studií a 375 923 lidí — nový vrcholný počet — symbolizovalo křtem, že zasvětili svůj život Jehovovi.

Tato celosvětová svědecká činnost je mimořádně působivá, když si uvědomíme, kdo se na ní podílí. Jsou to lidé ze všech národů a ras a tito lidé mluví stovkami jazyků. Mnozí zápasí s vážnými hospodářskými problémy stejně jako lidé ve světě kolem nich. Tisíce z nich žijí v zemích, kde se válčí. Mnozí  věrní svědkové bojují s vážnými nemocemi. Navzdory otřesným událostem, k nimž došlo ve Rwandě, tamější svědkové, kromě průkopníků, věnují kazatelské službě měsíčně v průměru více než 20 hodin. Během nepokojů v Albánii si zvěstovatelé dali za cíl vydávat svědectví časně ráno, předtím než začínala střelba a kdy byl poměrně klid.

Na celém světě se na díle oznamování Království každý měsíc podílelo průměrně 5 353 078 zvěstovatelů. V některé době během roku se kazatelské služby účastnil nový vrcholný počet 5 599 931 zvěstovatelů. K tomu patří ohromné vojsko průkopníků, jichž v průměru měsíčně sloužilo 706 270; tedy víc než kdykoli předtím. Co k tomu přispělo?

Nadšená reakce na zvláštní výzvu

Začátkem roku 1997 vyšla výzva: „Hledá se . . . pomocných průkopníků.“ V Naší službě Království byly předloženy podněty, jak by si ten, kdo by chtěl tímto způsobem sloužit, na to mohl rozvrhnout čas. Zvěstovatelé byli vřele vybízeni, aby se v době od března do května na této službě podíleli jeden měsíc nebo i déle. Každá odbočka si stanovila vlastní cíl: například odbočka pro Spojené státy 100 000, odbočka pro Filipíny 20 000, odbočka pro Korejskou republiku 10 000, odbočka pro Nový Zéland 2 000 a odbočka pro Libérii 350.

Jakou odezvu měla tato výzva? Pozoruhodně potvrdila to, co bylo předpověděno v Žalmu 110:3 — že se Jehovovi služebníci opravdu ‚ochotně nabídnou‘. V březnu byl stanovený cíl počtu pomocných průkopníků na Guadeloupu překročen o 43 procent; v Ekvádoru o 73 procent. Na Portoriku sloužilo 4 173 pomocných průkopníků a tím bylo dosaženo více než dvojnásobku předpokládaného počtu. Když na Ukrajině vyšla výzva, že se hledá 5 000 pomocných průkopníků, navzdory obtížné hospodářské situaci se přihlásilo 10 365 zvěstovatelů. Ve Spojených státech po dobu tříměsíční kampaně sloužilo celkem 251 880 pomocných průkopníků; dosažený počet  těchto průkopníků byl o 130 procent vyšší než počet dosažený za stejné období v předchozím roce.

Mnozí další zvěstovatelé vynaložili mimořádné úsilí, aby se mohli podílet na této zvláštní kampani. Jakých výsledků bylo dosaženo? Odbočka v Libérii oznámila: „Touto zvláštní březnovou kampaní se kazatelská služba opravdu začala posouvat kupředu. Je to opravdu velká oběť sloužit jako pomocný průkopník v této zemi sužované válkou, kde mnozí naši bratři a sestry přišli o všechen svůj majetek dokonce třikrát. Většina z nich musí vynaložit mimořádné úsilí, aby své rodině opatřili denně alespoň jedno základní jídlo, které se možná skládá jedině z misky ‚palmového oleje a rýže‘ nebo z ‚pražené‘ pšenice. Připadalo nám nepravděpodobné, že bychom mohli dosáhnout cíle 350 pomocných průkopníků, což bylo asi 25 procent z průměrného počtu zvěstovatelů v minulém roce. Avšak naši bratři důvěřují v Jehovu a velmi pěkně reagovali, takže v březnu v pomocné průkopnické službě sloužilo 496 zvěstovatelů, což byl vynikající, dosud nejlepší dosažený počet pomocných průkopníků! V březnu sloužilo také 150 pravidelných a 29 zvláštních průkopníků a to znamená, že v březnu se na nějakém druhu průkopnické služby podílelo celých 42 procent všech zvěstovatelů, kteří podali zprávu.“

A co v místech, kde už je obvod propracováván každý týden nebo ještě častěji? Jistý muž v jedné obci nedaleko odbočky v Kolumbii řekl průkopníkovi: „Nemohu tomu uvěřit. Oslovili mě ve Faca, když jsem šel na autobus. Celý den jsem je potkával — v autobuse, všude. A teď je osm hodin večer a pořád v tom pokračujete.“ Proč? Proto, že svědkové Jehovovi chtějí lidem pomáhat, aby se dostali na cestu k životu. Také nechtějí mít na sobě krev těch, kdo tuto příležitost odmítají. (Ezek. 3:19; Sk. 20:26, 27)

V měsíci březnu se samozřejmě konala Slavnost na památku Kristovy smrti. Jakým lepším způsobem bychom mohli  projevit ocenění pro význam této slavnosti než tím, že jsme se zvýšenou měrou podíleli na činnosti, kterou Boží Syn pověřil své následovníky! (Mat. 28:19, 20; Sk. 1:8)

„Stále to čiňte“

Smrt a vzkříšení Ježíše Krista mocně působí v životě každého pravého křesťana. Apoštol Pavel napsal: „Pohání nás . . . láska, kterou má Kristus . . . Zemřel za všechny, aby ti, kdo žijí, již nežili pro sebe, ale pro toho, kdo za ně zemřel a byl vzbuzen.“ (2. Kor. 5:14, 15) Poslední den svého pozemského života Ježíš Kristus ustanovil slavnost na památku své smrti. Jeho duchem pomazaní následovníci si měli každý rok připomínat jeho obětní smrt. Podle Ježíšova příkazu si tuto událost připomněli 23. března 1997. (1. Kor. 11:25) S nimi se jako pozorovatelé shromáždily miliony dalších lidí. Na celém světě se Památné slavnosti zúčastnilo celkem 14 322 226 lidí, o hodně přes milion více než v roce 1996. To byl opravdu báječný důkaz Jehovovy přízně a jeho požehnání.

Na mnoha místech se svědkové Jehovovi opravdu horlivě snažili zvát jiné lidi na Památnou slavnost. Devatenáct zvěstovatelů ve vesnici Game Seva v Togo se radovalo, když viděli, že se na Památné slavnosti sešlo 820 lidí. Sbor Aksu v Kazachstánu, kde je 209 zvěstovatelů, přivítal při této zvláštní události 1 080 návštěvníků. V Ekpe v Beninu bylo 56 zvěstovatelů určitě překvapeno a potěšeno, když se k této události shromáždilo 1 351 lidí. Skupina pouhých čtyř zvěstovatelů v Gbapa v Libérii v průběhu března opakovaně navštěvovala lidi a připomínala jim důležitý význam Památné slavnosti. Proto Památnou slavnost v této vesnici navštívilo 193 lidí.

Jednají na základě poznání, které vede k životu

Podstatnou součástí křesťanské služby je činění učedníků. Než se Ježíš vrátil do nebe, dal svým následovníkům příkaz:  „Čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je . . . a vyučujte je.“ (Mat. 28:19, 20) V souladu s tímto příkazem svědkové Jehovovi na celém světě zvou lidi, aby osobně využili bezplatný program biblického vyučování. V uplynulém roce bylo každý měsíc v průměru vedeno 4 552 589 takových studií.

Některá z těchto studií byla vedena s lidmi, kteří hledali pravdu. Jeden muž z Libanonu našel mezi odpadky časopisy Strážná věž a Probuďte se! Když si je přečetl a povšiml si tam nabídky bezplatného domácího studia Bible, vydal se hledat svědky.

O jiných lidech si nikdo ani nepomyslel, že by měli zájem o pravdu. Na Vanuatu v jižním Tichomoří se syn jednoho vesnického náčelníka, který poznával pravdu, zlobil na své rodiče, že odešli z presbyteriánské církve a připojili se ke svědkům Jehovovým. Jednomu průkopníkovi se však podařilo promluvit si s tímto náčelníkovým synem a nabídnout mu, že mu předvede biblické studium „jen na zkoušku“. Použil k tomu brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? Probrali si jeden námět, a mladý muž pak chtěl studovat i podruhé a potřetí. Brzy studoval dvakrát týdně a navštěvoval shromáždění.

Několik lidí, jakmile jednou studium zažili, chtělo studovat dokonce několikrát týdně. Právě tak to probíhalo u Larse, jednoho muže z Dánska, který se považoval za ateistu. Přistoupil na to, že si přečte knihu Jak vznikl život? — Evolucí, nebo stvořením?, a rychle se přesvědčil, že Bůh existuje. Pak dychtivě toužil dozvědět se více — tak dychtivě, že brzy pomocí knihy Poznání, které vede k věčnému životu studoval třikrát týdně. Studium s ním střídavě vedou tři bratři.

Pouhé poznání samozřejmě nestačí. Člověk také musí činit Boží vůli. Někdy je nutné udělat radikální změny. Jeden mladík v Indonésii měl tak otřesné chování, že jeho rodiče, kteří byli konfuciáni, ho předali úřadům s tím, že je nenapravitelný. Upřímnost a láska, které na sobě pocítil, když nakonec  začal chodit na shromáždění svědků Jehovových, ho však přiměly k tomu, že chtěl poznat Jehovu. Už po dvou měsících studia udělal velké změny ve svém životě — nekouřil a nebral žádné drogy. Brzy se stal zvěstovatelem, pak se dal pokřtít, stal se pomocným průkopníkem a později pravidelným průkopníkem — a to všechno během 15 měsíců.

Jak je předpověděno ve Zjevení 7:9, 10, ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků opravdu vychází „velký zástup“, aby sloužil Jehovovi.

Svědkové jsou v přístupu k lidem vynalézaví

Když Ježíš Kristus vykonával svou službu, chodil tam, kde byli lidé. Služba ho přivedla k lidem domů. Vydával svědectví i tam, kde rybáři čistili své sítě, u vesnické studny a v jeruzalémském chrámu. (Mat. 13:1, 2; 26:55; Lukáš 5:1–3; Jan 4:5–26) Také apoštol Pavel veřejně kázal a chodil „dům od domu“, protože tímto způsobem se nejlépe zajistilo, aby nikdo nebyl vynechán. (Skutky 20:20) Dnešní svědkové Jehovovi to napodobují a chodí tam, kde jsou lidé.

Nyní se více než kdykoli předtím vydává svědectví telefonem. To svědkům umožňuje dostávat se pravidelně do kontaktu s lidmi, kteří žijí v bytech z bezpečnostních důvodů nepřístupných, v zamčených domech nebo v sídlištích, kam je omezen vstup. Pomocí telefonu je možné dostat se také k obyvatelům malých odříznutých útesů, z nichž se skládají Bahamy. Vzdálenost a náklady na cestu k těmto lidem byly vždy těžko překonatelnou překážkou. Nyní se však pravidelné „návštěvy“ dají vykonávat telefonem.

Jeden zvěstovatel v Dominikánské republice velmi rád vydává svědectví na letišti. Tento zvěstovatel vypráví: „Letiště je zvláštní obvod. I když nemám pas, mohu mluvit s lidmi mnoha národností. Předkládám jim přitažlivé články, které si cestující mohou s sebou vzít do letadla. Přistupuji i k lidem, kteří  vodí cestující na letiště nebo čekají na ty, kdo přiletí. Rozšiřuji asi 30 časopisů za hodinu. Nyní na mě čekají i zaměstnanci letiště, aby mohli dostat nejnovější časopisy. S jedním zaměstnancem jsem zahájil biblické studium.“ V uplynulém roce si svědkové v Dominikánské republice také otevřeli stánek na celostátním knižním veletrhu, který je v této zemi velkou událostí. Měli tam s lidmi pěkné rozmluvy, které vedly k několika biblickým studiím.

Starší v jednom sboru na Tchaj-wanu zařídili, aby schopní bratři a sestry navštěvovali velké nemocnice, které mají ve svém obvodu. Dvě sestry navštívily oddělení dialýzy. Jejich cílem bylo přívětivě jednat s pacienty, kteří tam musí zůstávat několik hodin najednou. Dosahují dobrých výsledků? Když například jeden muž projevil určitý zájem, sestra za ním přivedla svého manžela. Bylo zahájeno studium, které probíhalo každý týden v nemocnici. Ten muž brzy začal pravidelně navštěvovat sborová shromáždění.

Někteří svědkové v Austrálii sestavili sadu publikací, kterou nabízeli majitelům pohřebních ústavů. Tato sada obsahovala brožury Když zemře někdo z vašich milovaných a Skutečně se Bůh o nás stará? a také některé traktáty, které jsou velmi vhodné pro truchlící lidi. Tyto publikace byly velmi pěkně přijaty. Bratři nadále pravidelně navštěvují pohřební ústavy a doplňují tam zásoby brožur a traktátů.

V mnoha zemích velmi rychle přibývá obyvatelů věznic. Kde je to možné, svědkové Jehovovi vydávají svědectví i těmto lidem ve věznici. Asi před 15 lety začali svědkové v São Paulu v Brazílii navštěvovat vězeňský areál, do něhož patří budova vazební věznice, kde je asi 6 000 vězňů. Tam svědkové pravidelně vedou čtyřicet pět biblických studií. Všech devět vězňů, kteří tam nyní působí jako hlasatelé Království, poznalo pravdu ve věznici. Jakmile jsou pokřtěni, hlásí se do pomocné průkopnické služby. Někteří z vězňů vedou každý týden  biblické studium s vlastní rodinou a jeden vyučuje v kurzech čtení a psaní asi 30 spoluvězňů. Z tohoto důvodu pracovníci vězeňské správy chválí svědky za činnost, kterou vykonávají mezi vězni.

Dva svědkové v Jižní Africe navštěvovali smírčí soudce, právníky a úředníky v soudních budovách. Zde se setkali s oddávající úřednicí, která se zeptala: „Proč jste nepřišli dříve?“ Vysvětlila, že za dopoledne již oddala více než 20 lidí. Přijala knihu Tajemství rodinného štěstí a vzaly si ji i tři dvojice sedící v její kanceláři. Nyní tam bratři chodí třikrát za týden a přednášejí pětiminutové proslovy k 60 až 100 posluchačům. Vysvětlují jim Jehovův názor na manželství a zmiňují se o tom, že v týchž soudních budovách každý pátek více než 100 manželství končí rozvodem. Potom dvojicím nabídnou knihu Tajemství rodinného štěstí, aby jim pomáhala dosáhnout šťastného manželství.

Jeden člen rodiny betel na Filipínách cestoval na zvláštní sjezdový den dálkovým autobusem. Řidiči autobusů chtějí zaměstnat mysl cestujících, a tak jim mnohdy promítají filmy z videokazet. Na této cestě se však náš bratr zeptal, zda by mohl promítnout videokazetu, kterou veze s sebou. Průvodčí souhlasil. A tak 70 cestujících zhlédlo videozáznam Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. Dobrá zpráva se dostává k lidem opravdu mnoha způsoby.

Kázání v ‚nedotčeném území‘ přináší radost

Podobně jako apoštol Pavel, který velmi rád kázal v místech, kde předtím nikdo svědectví nevydával, i někteří novodobí svědkové Jehovovi se ochotně nabízejí, že budou sloužit v ‚nedotčeném území‘ a také v místech, kde se svědecká služba dosud nevykonávala pravidelně. (Řím. 15:23)

Velkým nepropracovaným obvodem jsou rozlehlé zemědělské oblasti v Moldavsku ve východní Evropě, kde se dobrá  zpráva vlastně dosud neoznamovala. Když se však některé z těchto oblastí věnuje pozornost, přináší to opravdu pěkné výsledky. Sbor z Tighiny propracoval v lednu 1997 dvě vesnice v takovém obvodu. Okamžitě tam byla zahájena studia a na letním oblastním sjezdu bylo pokřtěno 13 lidí z těchto vesnic. To je skutečně příčina k radování.

Jedna průkopnice v Limě v Peru chtěla svou službu rozšířit vydáváním svědectví v odlehlém území. Cestovala 15 hodin autobusem do svého rodného města v okrese Andamarca. Mezi 7 000 lidmi, kteří žijí na tom území, nebyli žádní svědkové. Ke svému údivu okamžitě našla zaměstnání. Pak se k ní připojila průkopnice, se kterou spolupracovala v Limě. Zjistily, že v tom území je překvapivě snadné vydávat svědectví lékařům, inženýrům, architektům a jiným odborníkům. Někteří opravdu duchovně hladověli. Již za několik měsíců se tam pravidelně konala tři sborová shromáždění, kde se scházelo 15 lidí. Památnou slavnost navštívilo 66 lidí.

V Guyaně jedni manželé průkopníci, kteří slouží v místě, kde je málo zvěstovatelů, měli vynikající výsledky ještě dříve, než se dostali do svého obvodu. Na místě, kde přenocovali, kázali několika místním vesničanům. Příští den ráno, než se mohli vydat na další cestu, přišla k jejich stanu nějaká dívenka a řekla, že by s nimi chtěla mluvit její matka. Byli velmi překvapeni, když našli ženu, která četla literaturu Společnosti již 14 let. Publikace jí posílala její sestra ze Spojených států. Literatura Společnosti měla na život členů této rodiny tak silný vliv, že opustili katolickou církev, a dokonce snesli i to, že je kvůli tomu všichni příslušníci církve zavrhli. Příští neděli bylo uspořádáno shromáždění. Zúčastnilo se ho 47 lidí, mezi nimi bylo 23 členů rodiny té ženy. Později se udělaly přípravy, aby se mohla konat Památná slavnost a této slavnosti se zúčastnilo 66 lidí. Ti, kdo uposlechnou výzvu „přejdi do Makedonie a pomoz“, mají opravdu hojnost požehnání. (Sk. 16:9)

 Mladí lidé „chválí Jehovovo jméno“

Vidět mnoho mladých lidí mezi těmi, kdo horlivě slouží Jehovovi, je velmi povzbudivé. Žalm 148:7–13 vyzývá: „Chvalte Jehovu ze země . . . mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno, vždyť jedině jeho jméno je nedosažitelně vysoko. Jeho důstojnost je nad zemí a nebem.“ Toto vlídné pozvání přijímají tisíce mladých lidí. Využívají příležitosti, aby vydali pěkné svědectví jak slovy, tak svým křesťanským chováním.

Z přehledu zvěstovatelů v Ghaně vyplynulo, že 12 procent z více než 50 000 tamějších zvěstovatelů je ve věku mezi 6 a 20 lety. Odbočka v Argentině oznámila, že polovina z 3 441 zvěstovatelů pokřtěných na posledních sjezdech jsou mladí lidé od dvanácti let výše. Většina z těchto mladých lidí ještě chodí do školy. Mají přístup do zvláštního obvodu, kam se jiní zvěstovatelé nemohou tak snadno dostat. A tento obvod je mnohdy velmi plodný.

Daniel, šestiletý nepokřtěný zvěstovatel v Ghaně, vede deset biblických studií, většinou se spolužáky. Jeden zájemce, 19letý mladík, se loni v březnu zúčastnil Památné slavnosti. Když Danielův učitel uvedl při vyučování nesprávný údaj o původu zvířat, Daniel v tom viděl příležitost. Během přestávky šel za učitelem a zdvořile mu řekl, že má publikaci, která více objasňuje to, co probírali. Učitel si brožuru přečetl a pak napsal dopis Danielovu otci. Tento učitel nyní dělá pokroky v poznání, které vede k věčnému životu.

Na vydávání svědectví se mohou účinně podílet i děti předškolního věku, které poučují jejich bohabojní rodiče. Když jedna matka a její pětiletá dcerka v Rusku jezdí metrem, rozhovory často zavádí právě děvčátko. Jestliže si někdo sedne vedle nich, holčička se zeptá: „Promiňte, paní, víte, že Boží jméno je Jehova?“ Odpověď obvykle zní: „Nevím.“ Holčička  se potom podívá na svou matku a říká: „Mami, vysvětli jí to, prosím tě.“

Někteří z našich mladých jsou velmi odvážní a horliví svědkové. Bjarki, kterému je deset let, často káže svým spolužákům na Islandu. Spolužáci nedávno tvrdili, že není křesťan, protože věří v Jehovu, a ne v Boha, jak to vyjádřili. Když se jim to snažil vysvětlit, nechtěli mu věřit. Cestou domů ze školy Bjarki požádal jednoho spolužáka ze třídy, aby s ním šel domů, protože má něco, co mu musí ukázat. Doma Bjarki otevřel svou Bibli u 1. Mojžíšovy 2:5; v islandské Bibli je tam v poznámce pod čarou uvedeno Boží jméno. A také použil Překlad nového světa v angličtině, aby svého přítele přesvědčil, že Boží jméno je Jehova. Potom Bjarki řekl: „Teď jsi na vlastní oči viděl, že podle Bible Boží jméno je Jehova, a tak když kluci ve třídě řeknou, že Jehova není Boží jméno, můžeš jim povědět, že nemají pravdu, protože jsi to sám viděl v Bibli.“ Bjarki tedy svého přítele nejen učil pravdu, ale také mu dával pokyny, jak má kázat.

Někdy je možné taktně vydat svědectví přímo ve třídě. Jeden mladý bratr v Libanonu přednesl svým spolužákům referát o svědcích Jehovových. K referátu připojil i promítání videozáznamu Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. Když jedna mladá zvěstovatelka v Portugalsku byla požádána, aby napsala slohovou práci o tom, co dělala o velikonočních prázdninách, napsala tam také, že se zúčastnila Památné slavnosti. To vzbudilo velký zájem u její učitelky, která brzy přijala nabídku biblického studia a nyní je nepokřtěnou zvěstovatelkou.

Horlivost přiměla mnoho mladých zvěstovatelů, aby se přihlásili do pomocné průkopnické služby, a někteří se stali pravidelnými průkopníky. Jednou z nich je Marie Rose z Rwandy. Chodí do střední školy a přitom má mnoho práce, protože pomáhá své postarší matce, ale také slouží jako  pravidelná průkopnice a vede 15 biblických studií. Glory v Kamerunu byla v době, kdy chodila do školy, pomocnou průkopnicí, i když nikdo z jejích nejbližších příbuzných nebyl svědek. Nyní je pravidelnou průkopnicí a tři jiní členové její rodiny se stali pokřtěnými svědky. Glory říká: „Průkopnická služba mě v době, kdy jsem chodila do školy, nejlépe chránila před drogami, nemravností a násilnostmi, které v této době pronikly do mnoha škol.“

Škola pro ty, kdo se rozhodli pro průkopnickou službu

Pro ty, kdo slouží jako pravidelní průkopníci nejméně rok, je k dispozici zvláštní školení. Ve Spojených státech byly první pozvánky do této školy průkopnické služby rozesílány v listopadu 1977. Během uplynulých 20 let přinesla škola průkopnické služby jen ve Spojených státech užitek více než 195 000 průkopníkům. K nim patří i 10 345 studentů, kteří tuto školu navštěvovali v uplynulém služebním roce. Toto školení dostaly statisíce průkopníků na celém světě.

Co je cílem této školy? Je to kurz určený k tomu, aby průkopníkům pomáhal (1) chodit s Jehovou podle vzoru Ježíše Krista, (2) mnohem více se rozhojnit v lásce k celému společenství bratrů a (3) vybrousit jejich kazatelské a vyučovací schopnosti, aby ještě působivěji zářili „jako ti, kdo poskytují světlo ve světě“. (Fil. 2:15)

Dva instruktoři řekli, že kromě praktického školení pro kazatelskou službu tento kurz studentům pomohl, aby „byli v průkopnické službě vyrovnaní a neztráceli ji ze zřetele kvůli věcem tohoto systému věcí“. Mnoha průkopníkům tento kurz pomohl, aby se pro ně celodobá služba stala uspokojivou životní dráhou.

V průběhu uplynulých osmi let, kdy byl zrušen zákaz činnosti svědků Jehovových v zemích východní Evropy a Afriky, se rychle dělala opatření, aby ze školy průkopnické služby  mohli mít užitek i průkopníci z těchto zemí. Ze Slovinska přichází zpráva: „Dobré výsledky této školy je možné vidět z toho, jak se zlepšuje kvalita a účinnost služby jednotlivých průkopníků.“ Nadšení projevované těmi, kdo tuto školu navštívili, často podněcuje k průkopnické službě další zvěstovatele. To se projevilo například v Maďarsku, kde v jednom sboru sloužilo 5 průkopníků, a potom, co se někteří z nich zúčastnili školy průkopnické služby, tam přibylo 21 dalších průkopníků.

Žeň je opravdu veliká. V kazatelské službě jsou potřeba ochotní, dobře vyškolení služebníci. Škola průkopnické služby bude v tomto směru nepochybně nadále prospěšná.

Deset let školy služebního vzdělávání

Asi deset let potom, co začala škola průkopnické služby, byla 1. října 1987 v Pittsburghu v Pensylvánii slavnostně zahájena škola služebního vzdělávání. Svobodní sboroví starší a služební pomocníci, kteří procházejí tímto školením, mohou být vyzváni, aby sloužili kdekoli na světě, kde to je potřeba. Před deseti lety bylo na celém světě 54 911 sborů a dnes jich je 85 256. Proto je velmi nutné získat schopné muže, kteří by vykonávali pastýřskou práci, vyučovali a řídili rozsáhlou evangelizační činnost. Škola služebního vzdělávání připravuje muže zasvěcené Bohu, aby se uměli těmto věcem věnovat. (2. Tim. 2:2)

Od začátku školu služebního vzdělávání už navštěvovalo 3 698 bratrů na americkém kontinentu, 1 208 v Africe, 1 804 v Asii a na tichomořských ostrovech a 2 295 v Evropě. Absolventi této školy nyní slouží ve 126 různých zemích.

Značný počet absolventů ovládá několik jazyků. Tyto schopnosti využívají buď přímo ve své zemi, jestliže tam je mnoho etnických skupin, nebo v cizích zemích. Jiní se učí jazyky těch zemí, kam byli posláni.

 Stovky absolventů slouží jako zvláštní průkopníci a pomáhají zahajovat činnost v odlehlých územích. Z jejich služby mají užitek také sbory, kde je nedostatek starších a služebních pomocníků. Někteří absolventi jsou přidělováni do krajské služby. Například Nigérie oznamuje, že tam 50 absolventů slouží jako cestující dozorci. Asi stejný počet absolventů slouží v tomto postavení v Mexiku, kde vzniklo mnoho nových sborů. Na Filipínách je v krajské službě 37 absolventů této školy a 111 absolventů slouží jako zástupci krajských dozorců. Některým absolventům, kteří mají technické znalosti, byla přidělena práce v odbočkách.

Ukazuje se, že tato škola je znamenité opatření, kde dostávají cenné školení bratři, kteří se ochotně věnují službě pro zájmy Království. (Žalm 110:3) Byla jim svěřena větší odpovědnost, a proto je od nich vyžadováno více, mají však hodně požehnání. (Luk. 12:48b)

‚Budete se radovat před Jehovou‘

Ve starověkém Izraeli se Jehovovi ctitelé pravidelně shromažďovali v období svátků. Ti, kdo se vydali na výroční Svátek chýší, dostali příkaz: „Sedm dnů se budete radovat před Jehovou, svým Bohem.“ (3. Mojž. 23:40) Podobně v dnešní době jsou pro Jehovovy ctitele obdobím zvláštní radosti výroční oblastní sjezdy. Začátkem uplynulého služebního roku v některých zemích ještě probíhaly oblastní sjezdy „Poslové Božího pokoje“.

To byl velmi vhodný námět sjezdu ve válčící Libérii. Několik týdnů předem bylo v menších i velkých městech možné vidět naše bratry, jak hrdě nosí své sjezdové jmenovky s nápisem „Poslové Božího pokoje“. Svědkové Jehovovi plným právem nosili takové jmenovky. Liberijci vědí, že během válečných let pouze svědkové Jehovovi byli pravými posly Božího pokoje. Zatímco tisíce příslušníků jiných náboženství  se přidávaly k ozbrojeným politickým frakcím a nosily válečné zbraně, Jehovovy ctitele bylo všude vidět s Biblí v ruce, jak oznamují poselství o Božím pokoji Liberijcům unaveným válkou.

V polovině roku 1997 probíhaly oblastní sjezdy „Víra v Boží slovo“. Mnozí svědkové vyjádřili hlubokou vděčnost za dramatizaci „Ať je tvé oko prosté“. Jiní pozorně poslouchali přednášku „Jakost vaší víry je nyní zkoušena“ a ocenili její aktuálnost. Na sjezdu byla uveřejněna brožura Kniha pro všechny lidi, která již byla vydána v 58 jazycích. V Polsku nastal vrcholný okamžik oblastního sjezdu, když byl uveřejněn úplný Překlad nového světa v polštině, a s nadšením ho přijali současně posluchači ve Varšavě i ve Wrocławi. Když si posluchači v Řecku uvědomili, že bylo vytištěno a právě uveřejněno celé Svaté Písmo — Překlad nového světa v řečtině, v té chvíli vstali, a ještě dříve, než bylo oznámení dokončeno, propukly neutuchající ovace doprovázené slzami radosti a vděčnosti.

Kromě těchto oblastních sjezdů se na různých místech konala jiná mimořádná shromáždění. Jedním z nich bylo v listopadu 1996 zasvěcení nové odbočky společně se sjezdovým sálem, kde je 3 000 míst k sezení, a sálem Království v Dominikánské republice. Mezi přítomnými bylo mnoho těch, kdo prožili deset let zuřivého pronásledování v době diktátora Trujilla. Bývalá misionářka Juanita Brandtová vyprávěla, že misionáři zůstali v Dominikánské republice, nenápadně vydávali svědectví, vykonávali nějaké světské zaměstnání a povzbuzovali místní svědky, z nichž mnozí byli vězněni a mučeni. V době, kdy poznal pravdu Luis Montás, příbuzný diktátora Trujilla, byl pokladníkem politické strany. Byl pronásledován, uvězněn a několikrát se dostal až na pokraj smrti. Ve svých 91 letech se však zúčastnil zasvěcení odbočky a byl potěšen, že může být mezi 35 678 účastníky následného celostátního sjezdu.

 Další mimořádné shromáždění bylo uspořádáno v březnu 1997 v souvislosti s rozšířením prostor odbočky v Brazílii. Programu k zasvěcení se zúčastnili svědkové ze všech 26 brazilských států. Dále tam byli delegáti ze 24 jiných zemí a misionáři, kteří zastupovali 43 tříd školy Gilead a sloužili v Brazílii. To byla velmi slavnostní událost! Na zvláštním shromáždění, které se konalo příští den na stadionu Maracanã v Riu de Janeiro, promluvil člen vedoucího sboru Milton Henschel, a program vyslechly také zástupy lidí ve čtyřech dalších městech. Celkově se tohoto programu zúčastnilo více než 200 000 lidí. Proslov, který bratr Henschel vypracoval na podkladě 12. kapitoly Kazatele, měl povzbudivý námět „Jehova miluje mladé lidi“. Bratr vyzval mladé svědky, aby ‚dříve než přijdou neblahé dny, cele sloužili Jehovovi a podíleli se na průkopnické službě‘.

Později v témže měsíci se v Argentině konalo shromáždění spojené se zasvěcením našeho nového sjezdového sálu s 9 400 místy k sezení v Cañuelas. Tato budova je dostatečně prostorná, aby se v ní mohly pořádat oblastní a krajské sjezdy pro ty, kdo žijí v blízkosti argentinského hlavního města. Program k zasvěcení mimo jiné obsahoval poutavou zprávu o činnosti svědků Jehovových v Argentině, kde navzdory 33 letům zákazu a jiných omezení byl stálý teokratický vzrůst. Den po zasvěcení bylo uspořádáno shromáždění na velkém stadionu River Plate ve městě Buenos Aires. Stadion byl zcela zaplněný, a tak se bratři nahrnuli i na hrací plochu. Sešlo se tam celkem 71 800 lidí. Někteří cestovali z velkých vzdáleností. Jeden přeplněný autobus z Patagonie ujel 3 100 kilometrů. Na stadion  River Plate přijelo z různých končin Argentiny celkem asi 1 200 autokarů.

Na těchto shromážděních promluvil Carey Barber, jednadevadesátiletý člen vedoucího sboru. Při zasvěcení důrazně vybízel k pravidelnému čtení Bible a řekl: „Bratři a sestry, čteme všichni Bibli denně? Mnozí tvrdí, že jsou příliš zaneprázdnění, než aby četli Bibli denně; zdá se však, že mají dost času na to, aby denně snědli tři výborná jídla, a to je jasně vidět, že ano? Nebude snad také jasně vidět, jestliže budou denně číst Bibli?“ Když bratr Barber příští den na stadionu promluvil na námět „Jak odolávat duchu tohoto světa“, pozorní posluchači tento proslov několikrát nadšeně přerušili potleskem. Bratr Barber všechny povzbudil, aby nadále pokračovali v tom, co je dobré a spravedlivé, a potom také ukázal, že k tomu, aby se nám to dařilo, potřebujeme Jehovovu pomoc ve formě jeho ducha. Zdůraznil, že je velmi důležité ‚odmítat nečistou mluvu a nemravné chování světa‘. Potom vyzval: „Nacházejte radost v tom, že sloužíte Jehovovi, uctíváte ho a líbíte se mu.“ Tento zvláštní program zanechal na těch, kdo se ho zúčastnili, opravdu výrazný dojem.

 ‚Roztáhněte stanové šňůry‘

V posledních letech na celém světě úžasně přibývá lidí, kteří vystupují k Jehovovu vznešenému duchovnímu domu, aby se učili o jeho cestách a aby po nich chodili. (Iz. 2:2–4) Za uplynulých pět let zasvětilo život Jehovovi a své zasvěcení symbolizovalo ponořením do vody 1 593 995 lidí. A proto jsou velmi potřebné sály Království, ve kterých se tito lidé mohou shromažďovat k poučování a k uctívání. Sjezdové sály jsou nezbytné k tomu, aby se v nich tito lidé mohli scházet na zvláštních sjezdových dnech a na krajských a oblastních sjezdech. Také je potřeba dostatek prostor pro kanceláře odboček a tiskárny, kde by bylo možné biblickou literaturu překládat do místních jazyků a tisknout ji a odkud by mohla být činnost svědků Jehovových koordinována, aby tak každý člověk mohl dostat příležitost vyslechnout poselství o Království. Proto je velmi vhodné toto prorocké prohlášení: „Udělej místo svého stanu prostornějším. . . . Nezdržuj se. Prodluž své stanové šňůry a stanové kolíky si udělej silné.“ (Iz. 54:2)

Jakým způsobem jsou tyto potřebné prostory opatřovány? Tím, že Jehova žehná sjednocenému úsilí svých svědků. Kde je to možné, místní svědkové provádějí stavbu a uhrazují výdaje svými dobrovolnými dary. Kde je to potřeba — a tento případ je častý —, bratři dostávají pomoc od svědků z jiných končin své země nebo od bratrů z jiných zemí. Na velkých projektech  odboček se stavbou někdy pomáhají dobrovolní pracovníci z pěti, deseti nebo i více států.

V průběhu uplynulého služebního roku bylo dokončeno a zasvěceno mnoho stavebních projektů, k nimž patřila spousta sálů Království, nějaké sjezdové sály a několik budov odboček. Ke stavebním projektům odboček patřila stavba úplně nových budov odbočky v Dominikánské republice, ve Francouzské Guyaně, na Jamajce, na Madagaskaru, na Mauriciu, v Rusku a v Sieře Leone a také rozšíření prostor odbočky v Argentině, v Austrálii a v Brazílii. Co se děje v těchto zemích, že tam potřebují takové budovy?

ARGENTINA: Od roku 1980, kdy argentinská vláda zrušila zákaz činnosti svědků Jehovových, v Argentině došlo k „explozivnímu“ vzrůstu počtu zvěstovatelů Království. V roce 1981 tam bylo 38 869 činných svědků a poměr byl jeden svědek na 717 obyvatel. Nyní tam slouží 116 151 zvěstovatelů a poměr je jeden svědek na 281 obyvatel. Již několikrát bylo nezbytné rozšířit prostory tiskárny. Nedávno byly zakoupeny a zmodernizovány dvě další budovy a obytné prostory byly rozšířeny. To všechno bylo přistavěno k již stojícímu rozlehlému komplexu odbočky.

AUSTRÁLIE: Od té doby, co se odbočka přestěhovala na současné místo na okraji Sydney, počet zvěstovatelů vzrostl téměř dvojnásobně na 60 946. Přibyla nová oddělení: regionální projektová kancelář, úsek nemocničních informačních služeb, právní oddělení a další. V expedici je nyní sklad literatury pro velkou část tichomořské oblasti. Ke komplexu australské odbočky byly proto přistavěny ještě tři budovy — kancelářská budova, budova služeb a obytná budova.

BRAZÍLIE: Od roku 1981, kdy byly zasvěceny budovy odbočky v Cesário Lange, se prostory této odbočky trojnásobně zvětšily. Proč? Do řad svědků Jehovových v Brazílii  přibylo více než 338 600 lidí. Tamější bratři v uplynulém roce věnovali přes 80 300 000 hodin kázání dobré zprávy, rozšířili miliony výtisků biblické literatury a v průměru vedli 443 028 domácích biblických studií. Odbočka v Brazílii koordinuje činnost 6 960 sborů a 340 cestujících dozorců.

DOMINIKÁNSKÁ REPUBLIKA: V této zemi je úrodné pole. Je tam 21 007 zvěstovatelů Království a vedou 35 362 domácích biblických studií. Odbočka nutně potřebovala nové prostory, aby se mohla starat o tamější dílo.

FRANCOUZSKÁ GUYANA: Byla doba, kdy ve Francouzské Guyaně většinou kázali svědkové, kteří tam přijeli z Guadeloupu a z Martiniku. V roce 1990 tam podávalo zprávu 660 zvěstovatelů a byla zahájena činnost odbočky. Jaké výsledky to přineslo? Za pět let se počet zvěstovatelů zdvojnásobil. V této zemi, která je z větší části pokryta amazonským deštným pralesem, se kázání dobré zprávy pěkně rozvíjí. Nyní je tam jeden svědek na 100 obyvatel. To, že 1 468 tamějších zvěstovatelů vede 2 167 biblických studií a že Památnou slavnost v roce 1997 navštívilo 5 506 lidí, poukazuje na další vzrůst.

JAMAJKA: Dobrá zpráva se na Jamajce poprvé oznamovala v roce 1897, a tak zasvěcení krásných nových budov odbočky v roce 1997 se shodovalo se stým výročím vydávání svědectví na tomto ostrově. Komplex nových budov zahrnuje novou budovu kanceláří odbočky a služeb, domov betel, sjezdový sál a sál Království. Tyto budovy nepochybně významně přispějí k dalšímu rozmachu teokracie na Jamajce.

MADAGASKAR: Od roku 1925, kdy Jehovovi služebníci poprvé navštívili Madagaskar, se tam udělalo hodně práce. V posledních letech se tempo kazatelské činnosti značně zvyšuje. Památnou slavnost v březnu 1997, kdy se kazatelské služby účastnilo 8 404 zvěstovatelů, kteří vedli 22 321 biblických  studií, navštívilo 45 300 lidí. Nový komplex odbočky pomůže uspokojovat potřeby tohoto rostoucího zástupu Jehovových ctitelů.

MAURICIUS: Na tomto ostrově v Indickém oceánu byla postavena pěkná nová kancelář odbočky a sjezdový sál s otevřenými stěnami. Proč? Protože i na ostrovech lidé reagují na působivé biblické pozvání, aby se připojili k vyjadřování chvály Jehovovi. (Iz. 42:10) Během uplynulých osmi let počet svědků v této oblasti vzrostl téměř dvojnásobně.

SIERRA LEONE: Dlouhotrvající občanská válka a politické nepokoje dovedly mnoho lidí k touze po bezpečnosti, kterou může přinést jedině Boží Království. Stavba nové odbočky uprostřed těchto poměrů vydala pěkné svědectví. Dobrovolní pracovníci z různých zemí, kteří se vyznají ve stavebnictví, bezplatně nabídli své služby, což bylo pro veřejnost zpočátku neuvěřitelné. A to, že cizinci světlé pleti fyzicky pracovali společně se svědky ze Sierry Leone, se stalo „středem všeobecného zájmu“. Bylo jasně patrné, že svědkové Jehovovi se naučili žít a pracovat v míru a ve skutečných bratrských vztazích.

RUSKO: Zasvěcení nových budov odbočky v Rusku vzbudilo pozornost v mnoha zemích. V této části světa došlo k význačnému rozvoji teokracie. Programu k zasvěcení se 21. června 1997 zúčastnili lidé ze 42 zemí.

V roce 1972 bylo v celém Sovětském svazu 10 000 svědků. V roce 1991, kdy tam byla činnost svědků Jehovových zákonně uznána, v patnácti republikách bývalého Sovětského svazu podalo zprávu 49 171 svědků. V květnu 1997 bylo na tomto území přes 215 000 činných svědků a Památné slavnosti v březnu se zúčastnilo 600 000 lidí.

Pod dohled ruské odbočky spadá Rusko a devět z někdejších svazových republik. Poblíž obce Solněčnoje, asi 40 kilometrů severozápadně od Sankt Peterburgu, byl postaven nový  areál odbočky, aby odbočka mohla koordinovat činnost tamějších zvěstovatelů a překládat pro ně literaturu. Stavba byla provedena v souladu se zákonnou registrací Administrativního centra regionální náboženské organizace svědků Jehovových v Ruské federaci. Do tohoto překrásného komplexu patří sedm obytných budov, kde je ubytování pro 250 lidí, sál Království a jídelna — v obou z nich je více než 500 míst k sezení — a prostorný komplex kanceláří a skladů.

Hlavní proslov „Stavíme pro budoucnost“ v programu k zasvěcení přednesl člen vedoucího sboru Theodore Jaracz. Jiní bratři vyprávěli o zajímavém historickém vývoji. Na velkých tabulích v recepci byly vystaveny fotografie doplněné informacemi dokumentujícími více než stoletou činnost svědků Jehovových v Rusku. Ti, kdo si tuto výstavku prohlédli, se dozvěděli, že muž, který vyprávěl druhým, co se naučil od badatelů Bible (jak byli tehdy svědkové Jehovovi známi), byl již v roce 1892 na žádost pravoslavného metropolity z Moskvy poslán do vyhnanství do oblasti nynějšího Kazachstánu. Dočetli se o stovkách Rusů, kteří poznali biblickou pravdu od svědků Jehovových za druhé světové války, když byli v nacistických koncentračních táborech. Přečetli si příběhy tisíců svědků Jehovových, kteří byli za Stalinovy diktatury v roce 1951 vypovězeni na Sibiř a na Dálný východ.

Zasvěcení odbočky se zúčastnili také mnozí z těch, kdo kvůli své víře dlouhá léta statečně vytrvávali ve věznicích a v sibiřských pracovních táborech. Umíte si představit, jak byli tito letití bratři a sestry překvapeni a jakou radost projevovali, když si prohlíželi překrásné budovy postavené na tomto sedmihektarovém pozemku podobném zahradě? Mnoho očí se naplnilo slzami, zejména ve chvíli, kdy se znovu setkali a poznali bratři, kteří se od doby, kdy byli ve vězení, neviděli. Všem přítomným způsobilo velkou radost, když bratři a sestry začali na rozlehlém nádvoří spontánně čtyřhlasně zpívat písně  Království, které zpívali před desetiletími, kdy byli ve vyhnanství na Sibiři.

Na stavbě těchto budov zde více než čtyři roky společně pracovalo mnoho stavebních dělníků asi ze 20 zemí. Někteří z nich odjeli z domova a radikálně změnili svůj život proto, aby pomáhali ruským bratrům. Zasvěcení pro ně bylo silným citovým zážitkem, protože už se připravovali na přesun k jiným teokratickým úkolům.

V ústředí Společnosti a v odbočkách na celém světě běžně pracuje celkem 16 982 dobrovolných pracovníků. Na základě okolností, za kterých slouží, patří tito členové rodiny betel k řádu zvláštních celodobých služebníků.

‚Pole dozrávají ke žni‘

Ježíš řekl: „Pozvedněte oči a pohleďte na pole, že se bělají ke žni.“ (Jan 4:35) Nyní to platí v ještě větším rozsahu než kdykoli předtím. Od roku 1919, kdy se rozběhla celosvětová kampaň vydávání svědectví o Království, bylo na světové pole  zasazeno obrovské množství „semene“. Až dosud byly rozšířeny miliardy kusů biblické literatury. S lidmi se vedly desítky miliard rozmluv o Jehovově záměru. Využívaly se veškeré prostředky propagace, aby se k lidem dostalo životně důležité poselství o Božím Království, které je pro lidstvo jedinou nadějí. Nyní je čas žně.

V Mexiku, ve Střední a v Jižní Americe a na Karibských ostrovech bylo v minulých pěti letech pokřtěno 590 760 lidí. A v průběhu uplynulého roku bylo v těchto oblastech vedeno v průměru 1 858 462 biblických studií s těmi, kdo projevují touhu poznat Jehovu a sloužit mu.

Z Afriky a okolních ostrovů přichází zpráva, že od roku 1993 tam zasvětilo život Jehovovi 274 724 lidí a tito lidé se stali jeho pokřtěnými služebníky. Památnou slavnost v těchto zemích navštívilo 2 863 594 lidí. V Malawi přišlo na Památnou slavnost více než 125 000 lidí, v Angole jich bylo 160 414 a ve válčící Konžské demokratické republice (dřívějším Zairu) 574 736. Mnozí další z těchto lidí se určitě připojí k pravému uctívání.

Od roku 1989, kdy se začala bourat Berlínská zeď, ve státech, které dříve tvořily sovětský blok, poznalo pravdu a bylo pokřtěno 309 589 lidí. Tito lidé nejen projevují ochotu k tomu, aby byli vyučováni Jehovou, ale také chtějí činit Boží vůli.

V Severní Americe a v Evropě, kde svědkové Jehovovi vydávají svědectví již více než sto let, je úrodné pole k činění učedníků mezi mnoha lidmi, kteří se tam přistěhovali.

Až přijde Jehovův den, opravdu „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne“. (Joel 2:32) Je tedy nesmírně důležité nyní pomáhat lidem, aby poznali Jehovu, důvěřovali mu a přizpůsobili svůj život jeho spravedlivým požadavkům. Pokud lidé podniknou takové kroky, pak — až přijde Jehovův velký a bázeň vzbuzující den — mohou být mezi těmi, na něž Jehova pohlédne se zalíbením. (Sef. 2:3)

[Obrázky na straně 4 a 5]

Apoštol Pavel citoval z Joelova proroctví a zdůrazňoval naléhavost kázání

[Obrázek na straně 20]

Dlouholetý svědek Luis Montás

[Obrázky na straně 21]

Carey Barber vyzval více než 71 800 posluchačů na stadionu River Plate, aby odolávali duchu světa

[Obrázek na straně 22]

Nový sjezdový sál v Cañuelas v Argentině, v němž je 9 400 míst k sezení

 [Obrázky na straně 27]

(1) Rusko

(2) Argentina

(3) Sierra Leone

(4) Austrálie

 [Obrázky na straně 28]

(5) Francouzská Guyana

(6) Brazílie

(7) Madagaskar

(8) Dominikánská republika

[Obrázky na straně 29]

(9) Mauricius

(10) Jamajka