Dopis od vedoucího sboru

APOŠTOL Pavel nabádal k tomu, co je zapsáno v 1. Tesaloničanům 5:18: „Ve spojitosti se vším vzdávejte díky.“ Během uplynulého služebního roku jsme dostali z Jehovovy štědré ruky velmi mnoho darů a všichni máme důvod vzdávat za ně díky. Podle svého slibu Jehova otevřel ‚nebeské propusti a vylil na nás hojnost požehnání‘, a to nám častokrát vehnalo do očí slzy radosti a vděčnosti. (Mal. 3:10; Žalm 33:1)

Jak vyplývá ze světové zprávy svědků Jehovových za služební rok 1998, která je uvedena na stranách 32 až 39, na celém světě se ozýval bouřlivý vítězoslavný jásot. K chvále Jehovy spojil své hlasy nový vrcholný počet 5 888 650 zvěstovatelů. (Žalm 66:1, 8) V tomto počtu je zahrnuto i 316 092 nově pokřtěných bratrů a sester. Památné slavnosti se zúčastnilo 13 896 312 lidí a z toho je vidět, že Jehovovo jméno budou možná vzývat ještě miliony dalších lidí. Za tuto sklizeň vzdáváme díky Jehovovi. (Žalm 30:4)

Začátkem služebního roku zvěstovatelé na celém světě rozšiřovali Zprávy Království č. 35. Ti, kdo tuto kampaň věrně a horlivě podporovali, se radovali z pěkných zážitků a z mnoha dobrých výsledků. (Přísl. 10:22; 28:20) Starší a služební pomocníci měli krátce potom užitek ze školy služby Království. Toto školení je výborně osvěžilo a velmi si ho vážili. Velký důraz se tam kladl na pastýřskou, vyučovací a evangelizační činnost a na nutnost pracovat společně v jednotě. V dopisech, z nichž vyzařovala vděčnost  Jehovovi, bratři podrobně popisovali, co všechno jim toto školení přineslo.

V květnu se začaly konat oblastní a mezinárodní sjezdy. Devíti mezinárodních sjezdů v Severní Americe se zúčastnili delegáti ze 160 zemí. Tyto sjezdy navštívili také absolventi Gileadu a školy služebního vzdělávání, mezinárodní služebníci, betelité, kteří slouží v zahraničí, a další, kdo mají statut misionářů. Někteří dokonce vystupovali v programu. Mnozí z nich vyjádřili svou vděčnost za štědré příspěvky, které jim umožnily zúčastnit se sjezdu ve své vlasti.

Tisíce hostujících delegátů z celého světa byly ubytovány v domovech svých křesťanských bratrů a opravdu se staly součástí jejich rodiny. To posloužilo k prohloubení vřelé lásky, která sjednocuje celosvětové společenství Jehovových ctitelů. (1. Petra 4:8; 5:9) Láska a pohostinnost se ve spojitosti s mezinárodními sjezdy projevovaly v takové míře jako nikdy předtím. Přicházely dopisy, v nichž byly popisovány dojemné situace, když se hostitelé se slzami v očích a s hrdlem sevřeným dojetím seznamovali se svými hosty, kteří měli podobné pocity. Jeden hostitel napsal: „Děkujeme vám za nejnádhernější zážitek našeho života.“ A delegát z Jižní Afriky napsal: „Byli jsme přivítáni takovým způsobem, že na to nikdy nezapomeneme. . . . To bude stále přispívat k naší vděčnosti za celosvětové společenství bratrů — za nádherný dar od našeho nebeského Otce, Jehovy.“

Delegáti sjezdů v Británii, v Německu a v Řecku byli naplněni stejným duchem. Byli nadšeni sjezdovým programem, společenstvím se svědky z jiných zemí a prohlídkou areálů odboček Společnosti. Mnozí poslali dopisy, v nichž vyjadřovali vděčnost a díky za to, co zažili.

Oblastními sjezdy bylo vydáno obrovské svědectví. Veřejnost se dozvěděla, že námět „Bohulibý způsob života“ uvedený na titulní straně programu a propagovaný i na sjezdových jmenovkách, které naši bratři viditelně nosili, v sobě skrývá něco významného.

Rezoluce předložená na těchto sjezdech vyjadřovala, že jsme rozhodnuti nadále usilovat o tento způsob života a že své rozhodnutí  budeme dávat najevo ve všem, co děláme — ve svém osobním životě, v rodinném kruhu a také v rámci křesťanského sboru a celosvětového společenství bratrů. (Tit. 2:11, 12; 1. Petra 2:17)

Tím, že jsme se rozhodli žít takovým způsobem života, jsme ve velmi příznivé situaci. Není pochyb o tom, že je nápadný rozdíl mezi duchovním stavem dnešního Božího lidu a duchovním stavem odpadlíků a jiných lidí, kteří prohlašují, že znají Boha a že ho uctívají, ale kteří ho svými skutky zapírají. (Tit. 1:16) Na tento rozdíl nás upozorňují inspirovaná slova zapsaná v Izajášovi 65:13, 14: „Pohleďte, moji vlastní sluhové budou jíst, . . . pít, . . . radovat [se], . . . radostně volat kvůli dobrému stavu srdce, ale vy [odpadlíci] budete vykřikovat kvůli bolesti srdce a budete kvílet kvůli naprostému zhroucení ducha.“ My máme opravdu vzácné poklady. Kéž jsme Jehovovi vždy vděčni za všechno, co v této době dělá pro své ctitele.

Někteří z našich spolupracovníků v pravdě zažili značné utrpení způsobené hospodářskými problémy, pronásledováním, terorismem a válkami. Řada z nich byla postižena přírodními katastrofami, například záplavami, hurikány a sopečnými výbuchy. Jejich naděje však neochabla. Jehova jim poskytoval podporu v každém jejich soužení, a tak jásají, že chodí po jeho cestách a že se jim daří zůstávat před ním ve schváleném stavu. (Řím. 5:3–5)

Navzdory tomu, že v těchto krušných časech prožíváme těžkosti, máme požehnání a jsme šťastni. (Žalm 3:8; 144:15b) Když se díváme do budoucnosti, přejeme si pomoci ještě mnoha dalším lidem, aby měli stejně jako my užitek ze způsobu života, který se líbí Jehovovi. Ještě je čas, aby se i oni ve svém rušném životě naučili jednat bohulibě a aby získali užitek z Jehovovy trpělivosti, jak to ukazuje náš text pro rok 1999 ze 2. Korinťanům 6:2: „Pohleďte, nyní je den záchrany.“ Ano, nyní je čas jednat! Buďme vděčni, že máme výsadu oznamovat tuto zprávu všem, kdo budou naslouchat.

Společně s vámi se radujeme a snažíme se žít bohulibě.

Vaši spolupracovníci,

vedoucí sbor svědků Jehovových