Nejdůležitější události minulého roku

Nejvýznamnější ze všech pozoruhodných událostí, které se odehrávaly v minulém roce, byly mezinárodní sjezdy „Bohulibý způsob života“. Tyto sjezdy byly pro Jehovovy ctitele zřejmým dokladem toho, že jich je opravdu „velký zástup . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“ a že je Jehova připravuje pro život v jeho novém světě. (Zjev. 7:9, 10) Jistý bratr z Guadeloupe po návštěvě jednoho z mezinárodních sjezdů řekl, že tuto skutečnost mohl teprve tam doopravdy ‚pochopit ve svém srdci‘.

 Nikdy předtím necestovalo na sjezdy tolik návštěvníků ze zahraničí. Desetitisíce delegátů se vydaly na sjezdy do jiných zemí, a dokonce na jiný kontinent. Z toho bylo velice jasně vidět, že jsou opravdu součástí mezinárodní rodiny.

Mezinárodní sjezdy „Bohulibý způsob života“ se konaly od konce května až do srpna v různých městech ve Spojených státech, v Kanadě a v Británii a další také v Německu a v Řecku. Na všech těchto sjezdech promluvili členové vedoucího sboru a mnohdy prostřednictvím tlumočníků. Po celé Severní Americe a po Evropě současně probíhaly stovky oblastních sjezdů.

Když byl 22. května v San Diegu v Kalifornii zahájen první z těchto mezinárodních sjezdů, účastníci měli radost, že mezi nimi je 45 misionářů ze 14 zemí. O dva týdny později se na tomtéž stadionu sešli španělsky mluvící svědkové. Mezi 25 181 účastníky tohoto sjezdu bylo více než 3 100 delegátů ze zahraničí. V programu vystoupili řečníci z Argentiny, z Chile, z Kostariky, z Mexika, z Peru, ze Salvadoru, ze Španělska a z Uruguaye, a tak si posluchači museli zvykat na odlišné způsoby výslovnosti. Byli však velmi šťastni a nadšeni.

Na sjezdu, který se konal následující týden v Pontiaku v Michiganu, se sešlo dokonce 42 763 návštěvníků a bylo tam zastoupeno nejméně 44 zemí. Přijelo více než 300 delegátů z každé z těchto zemí: z Británie, České republiky a Jižní Afriky. Účastníci tohoto sjezdu přijeli ze 14 evropských zemí, z 8 afrických zemí, ze 20 zemí amerického kontinentu a ze 2 asijských zemí. Na uhrazení výdajů v některých případech delegátům přispěly celé rodiny a někdy i celé sbory, aby na sjezdu mohly mít alespoň někoho ze svého středu. Zdálo se, že přítomnost tolika delegátů z jiných zemí vyvolávala v posluchačích nadšení. A proslovy, které přednesli členové vedoucího sboru, bratři Schroeder, Barr a Sydlik, hluboce zapůsobily na jejich srdce. Co tam zažili, bylo, jak řekl jeden bratr,  ‚něco, o čem budou vyprávět budoucím generacím a pravděpodobně i minulým generacím, až budou vzkříšeny‘. (Srovnej Žalm 48:1, 12–14.)

V době, kdy probíhal sjezd v Pontiaku, se další čtyři sjezdy konaly v Montrealu v kanadském Quebeku. Program těchto sjezdů byl připraven ve francouzštině, v portugalštině, v řečtině a v arabštině. Na bratry hluboce zapůsobilo, co členové vedoucího sboru, z nichž někteří jsou velmi pokročilého věku, udělali pro to, aby jim všem mohli sloužit. Těchto sjezdů se celkem zúčastnilo 33 242 lidí, mezi nimiž bylo 4 071 delegátů z jiných zemí. Velmi mnoho delegátů přijelo z Francie a z Brazílie, hodně jich bylo z Belgie, Guadeloupe a Martiniku. Bylo tam zastoupeno třináct afrických zemí. Mezi delegáty byla jedna dlouholetá průkopnice z Mali v západní Africe. Tato sestra přijela díky laskavosti jedné podnikatelky, které pravidelně nosí časopisy. Manželé z Brazílie, kteří prodali svůj automobil, aby si mohli zaplatit cestu, řekli: „To byla nejlepší možná investice.“

Následující dva víkendy v červnu se konaly další dva sjezdy ve Vancouveru na západním pobřeží Kanady. Celkem se jich zúčastnilo 22 273 lidí a mezi nimi bylo mnoho delegátů z velmi vzdálených míst, například z jihovýchodní Asie a ze severní Evropy. Současně s posledním sjezdem ve Vancouveru probíhal jiný sjezd v Torontu v Ontariu. Kromě Kanaďanů se ho zúčastnili delegáti, kteří přijeli z Německa, Finska, Polska, Rakouska a mnoha dalších evropských a afrických zemí. Počet přítomných dosáhl 41 381. Celkově na všech kanadských sjezdech byli přítomni delegáti z 52 cizích zemí — to byl opravdu mezinárodní zástup.

V době od 3. do 5. července ve Spojených státech současně probíhalo sedm sjezdů poblíž tichomořského pobřeží v Long Beach v Kalifornii. Tyto sjezdy byly uspořádány v čínštině (jak v kantonské, tak v mandarínské), v angličtině, italštině, japonštině,  korejštině, tagalogštině a vietnamštině a všechny se konaly v různých prostorách rozlehlého sjezdového centra v Long Beach. Počet přítomných se pohyboval od 552 návštěvníků programu ve vietnamštině až po 12 659 návštěvníků programu v angličtině. Početné delegace z Orientu a z Itálie se těšily ze společenství s delegáty, kteří přijeli z amerického kontinentu, z východní Evropy a z Afriky. Někteří z nich vynaložili mimořádné úsilí, aby tam mohli přijet. Mezi jednotlivými bloky programu chodili delegáti ve svém národním oděvu od jedné jazykové skupiny ke druhé, podávali si ruce, vzájemně se objímali, vyměňovali si adresy a fotografovali. Jeden bratr, který se podílel na přípravách tamějších sjezdů, napsal: „Všechny sjezdy jsou pěkné, jejich výrazné působení člověk cítí ještě po mnoha měsících. Tento sjezd se však spíše podobal tsunami. Byl mohutný a velmi silně zapůsobil na srdce delegátů.“

Po víkendu, kdy v Long Beach probíhalo několik sjezdů, se konal další španělský sjezd, tentokrát v Houstonu v Texasu. Zúčastnilo se ho 34 257 lidí včetně 2 820 delegátů ze 14 cizích zemí. Tito návštěvníci byli ubytováni v 1 217 domácnostech, kde je místní svědkové pohostinně a vřele vítali.

Jedním z velmi silných dojmů, jaké delegáti na sjezdu zažili, bylo vřelé přijetí a to, jakou bratrskou lásku jim projevovali spolukřesťané, které dříve neznali. Četli o mezinárodním společenství bratrů. Věděli, že Jehova své ctitele učí projevovat takovou lásku. (Hebr. 13:1, 2; 3. Jana 5–8) Ale nyní to pociťovali sami na sobě, a to takovým způsobem, jak to nikdy předtím nezažili. Na letištích delegáty nadšeně vítali bratři i sestry, mladí i letití. Také se udělala opatření, aby delegáti z jiných zemí byli ubytováni v domácnostech svědků. Pro všechny to bylo opravdu velké požehnání.

Stovky autobusů naplněných delegáty ze zahraničí přijely ke sjezdovému sálu v Rosenbergu v Texasu, kde se měli delegáti setkat se svými hostiteli. Přijíždějící delegáty tam s jásotem  a potleskem vítal zástup asi 500 svědků. Několik set svědků čekalo v Belleville v Michiganu v kteroukoli denní i noční dobu, aby přivítali autobusy plné unavených delegátů. Když delegáti vstoupili do sjezdového sálu, přivítal je mnohohlasý zpěv písní „Zástupy bratrů“ a „Jsme Jehovovi svědkové!“. U sjezdového sálu v Mira Loma v Kalifornii mnoho svědků zpívalo píseň „Díky ti, Jehovo“ střídavě ve dvou jazycích tak, že jednu sloku zpívali v angličtině a druhou ve španělštině. Byl to nádherný pohled, a těžko by se našel někdo, komu by po tvářích netekly slzy radosti.

V Michiganu nabízeli svědkové dvakrát tolik možností ubytování, než bylo potřeba. Mnozí bratři telefonovali a neodbytně žádali o výsadu starat se o návštěvníky. Ti, kdo nedostali možnost delegáty ubytovat, pomáhali obstarávat jídlo a dopravu. Někteří delegáti zjistili, že jejich hostitelé je nejen přijali do své domácnosti, ale navíc je nechali spát ve své posteli a sami spali na zemi. Každý večer a po sjezdech se s delegáty sešlo několik rodin svědků nebo celé sbory a společně jedli nebo si udělali piknik. Zpívali, tančili lidové tance a vyprávěli si zážitky. Byla to opravdu slavnostní příležitost. Mnozí delegáti sice neuměli jazyk rodiny, která je hostila, nebo uměli nejvýše několik slov, ale přesto si nějaký způsob komunikace našli. Když nastal čas rozloučení, komunikace vázla nejen kvůli jazykovým rozdílům. Dojetím nebyli schopni slova. Zde byl položen základ pro trvalá přátelství.

Hostující delegáti nebyli jediní, kdo měli užitek z toho, že pro ubytování byly využity domácnosti bratrů. Jedni manželé z Kanady, kteří k sobě pozvali delegáty, napsali: „Všichni jsme byli zvědaví, jak to dopadne, když s námi budou celý týden bydlet lidé, které jsme neznali. Zjistili jsme, že nám ten týden ani nestačil.“ Jedna matka z neúplné rodiny napsala: „Měla jsem velkou výsadu hostit manželskou dvojici z Francie a pro moje děti i pro mě to bylo nesmírně obohacující. Mohu říci  jen to, že to byl báječný, nádherný a nezapomenutelný zážitek.“ Jiná rodina, která měla hosta z Toga, napsala: „Naši společnou radost a vzájemnou lásku ani nedokážeme popsat . . . Byl to opravdu vzácný zážitek! Jehova nám dal všechno, co bychom si mohli přát.“

Delegáti z 87 zemí měli do svého zájezdu také zahrnuty prohlídky světového ústředí Jehovovy viditelné organizace, k nimž patřily prohlídky významnějších úseků provozů Společnosti ve státě New York — v Brooklynu, dále ve Wallkillu (144 kilometrů od Brooklynu) a také v Pattersonu  (112 kilometrů od Brooklynu). Delegáti tam přijížděli od 28. května do 20. července a celkem jich bylo více než 14 500! Jak mnozí říkali, byl to jejich „splněný sen“. Členové jedné skupiny, která navštívila vzdělávací středisko Strážné věže v Pattersonu, vyjádřili své pocity tak, že se po obědě sešli v jídelně a nádherně čtyřhlasně zazpívali píseň č. 42, „To je ta cesta“. Mnozí delegáti byli hluboce dojati tím, co viděli, i láskou a pohostinností, jaké zažili, a když děkovali svým bratrům a sestrám, kteří jim dělali průvodce, měli v očích slzy. Nejen návštěvníci však měli rozjitřené city. I členové rodiny betel říkali, že to jsou dny, na které nikdy nezapomenou.

 Podobné pocity sdílely i zástupy svědků, kteří se zúčastnili mezinárodních sjezdů v Evropě. Během července začali přijíždět delegáti do Británie. Od 24. do 26. července současně probíhaly sjezdy v devíti městech. Na všech sjezdech byl stejný program, buď v angličtině, či ve francouzštině, španělštině, nebo pandžábštině. Při proslovech, které přednášeli členové vedoucího sboru, byly všechny tyto sjezdové areály elektronicky propojeny. Sešli se tam delegáti celkem z více než 60 zemí.

 Jedním z vrcholných bodů programu byly rozhovory s misionáři a mezinárodními služebníky, kteří přijeli ze 45 zemí. S návštěvníky sjezdu se podělili o radosti i problémy služby v cizích zemích. Susan Snaithová, která přijela ze západní Afriky, přiznala: „Hlavně v prvních měsících po příjezdu do nového působiště můžete pociťovat silný stesk po domově, a tak vám vědomí, že vás rodiče podporují a povzbuzují, opravdu pomáhá zůstat v místě, kam jste byli přiděleni.“ Doreen Kilgourová, dlouholetá misionářka v Jižní Africe, řekla: „Nejdůležitější je vaše láska k lidem. A pokud opravdu máte lidi rádi a pomáháte jim, aby milovali Jehovu a aby chodili po jeho cestě, určitě vám to pomůže zůstat tam, kam jste byli přiděleni.“ Myrna Simmsová z Ekvádoru dodala: „Nesoustřeďte se na věci, které jste nechali za sebou, ale soustřeďte se na práci, která je před vámi. Nevěnujte pozornost negativním věcem. Přehlížejte je a pamatujte, že stále máme co dělat.“ Anne Crudassová, která přijela z válčící Libérie, řekla: „Od nás se očekává, že budeme povzbuzovat místní  bratry a sestry, ale vlastně oni hodně povzbuzují nás. Během války jsme viděli jejich horlivost, jejich víru a statečnost, to, že se vzájemně o sebe starali a jeden pro druhého riskovali život. . . . Sami na sobě jsme zažili bratrskou lásku a péči. Již čtyřikrát jsme se stěhovali ze svého působiště, . . . a když jsme byli uprchlíky, naši bratři se natolik zajímali o naše pocity a naše duchovní smýšlení, že nám psali překrásné, povzbudivé dopisy. . . . Všechny tyto nádherné dary nám usnadňovaly návrat do Libérie, i když tam byly nestabilní poměry.“

Za několik dní po skončení sjezdů v Británii začaly sjezdy v Německu. Svědkové v hostitelských městech rozdávali veřejnosti pozvánky. To jim poskytovalo možnost vysvětlovat lidem, že mezinárodní sjezdy, z nichž pět se mělo konat v Německu, jsou jedním z význačných rysů našeho celosvětového programu biblického vzdělávání. Celý sjezdový program byl předkládán ve 13 jazycích. Hlavní části programu byly přenášeny do všech pěti sjezdových areálů (Berlín, Norimberk, Mnichov, Dortmund a Stuttgart), které spolu byly propojeny. Na těchto sjezdech bylo dosaženo vynikajícího vrcholného počtu 217 472 návštěvníků, z nichž asi 45 000 přijelo ze zahraničí. Mnoho hostů bylo z východní Evropy. Mezi návštěvníky sjezdů bylo také nejméně 150 misionářů, mezinárodních služebníků a betelitů, kteří slouží v zahraničí.

Od 21. do 23. srpna se konal ještě další historicky významný mezinárodní sjezd, a to v Aténách v Řecku. Navzdory zlobným námitkám duchovenstva řecké pravoslavné církve se na tomto sjezdu sešlo 39 324 účastníků z 21 zemí. Všude, kam delegáti přišli — jak v Aténách, tak na jiných místech po celém Řecku —, vydali krásné svědectví svým chováním, oblečením a celkovým vzhledem i svým kázáním a literaturou, kterou lidem zanechali. Řečtí svědkové projevovali takovou srdečnou pohostinnost, že mnoha hostům se začalo pohnutím stahovat hrdlo a z očí jim stékaly slzy radosti, přestože  Jehovovi ctitelé jsou zvyklí na projevy křesťanské lásky. A to, že se Řekové a Turci se slzami v očích vzájemně objímali a líbali, navzájem k sobě byli pohostinní, to je opravdový zázrak, který může uskutečnit jedině Jehova.

Nyní již máme nový služební rok a probíhají další mezinárodní sjezdy — v Africe, v Latinské Americe, v Koreji a v Austrálii.

Rozšiřování Zpráv Království

Naší nejdůležitější činností je samozřejmě kazatelská služba. Tuto práci nám dal za úkol Jehova prostřednictvím svého Syna. A právě poselství, které oznamujeme, lidé velmi nutně potřebují. (Iz. 43:10–12; Mat. 24:14) V průběhu uplynulého roku se na této práci podílelo 5 888 650 zvěstovatelů, kteří kazatelské službě věnovali 1 186 666 708 hodin. To je opravdu pěkná hromada svědectví! Příjemnou stránkou této služby bylo v uplynulém roce rozšiřování traktátu Zprávy Království č. 35, který měl na titulní straně otázku: „Bude někdy mezi všemi lidmi láska?“ Traktát vhodně poutal pozornost lidí na základě jejich touhy být milováni, na základě touhy, kterou do srdce každého člověka vložil Bůh. Přinášel působivé poselství a mnozí upřímní lidé na něj příznivě reagovali.

Tohoto traktátu bylo vytištěno téměř 400 000 000 kusů ve 166 jazycích. Ve 27 z těchto jazyků byl rozšiřován na území Ruska a v 10 z nich jsme nikdy předtím neměli žádnou literaturu. Mnoho odboček, které zjistily, že jejich obvod je etnicky velmi rozmanitý, si tento traktát připravilo pro rozšiřování v 10, 20, nebo dokonce ve 30 jazycích.

Když jedna sestra v Ghaně chodila se Zprávami Království od farmy k farmě, šla kolem manželů, kteří se spolu prudce hádali. Sestra jim zamávala před očima Zprávami Království č. 35 s poutavým titulem „Bude někdy mezi všemi lidmi láska?“. Manželé se okamžitě uklidnili. Naše sestra si s nimi  chvíli povídala o traktátu a ve své Bibli jim ukázala důvody, proč jsou mezi lidmi sváry, a také to, co pro lidstvo udělá Boží Království. Na konci rozhovoru muž řekl: „Určitě vás sem s tím letákem poslal Bůh.“ Oba manželé dychtivě přijali nabídku biblického studia. Tuto nabídku přijalo také 1 850 dalších lidí, kteří poslali do odbočky v Ghaně žádost o bezplatné domácí studium Bible. V Malawi přišlo takových požadavků od čtenářů 1 900; v Zimbabwe 2 717; v Polsku 1 346 a ve Spojených státech 2 525. V Rusku přišlo do odbočky 7 100 dopisů, v nichž pisatelé žádali, aby s nimi někdo vedl biblické studium.

Traktát s přitažlivou titulní stranou, podnětným názvem a vřele předloženými informacemi, to bylo přesně to, co potřebovali lidé ve válčící Srí Lance. Do odbočky přišly stovky ústřižků s objednávkou brožury a na velmi mnoha ústřižcích byla také žádost o domácí biblické studium. Mnozí z těch, kdo žádali o studium, jsou nyní zvěstovateli dobré zprávy, a někteří jsou dokonce již pokřtěni.

Třicet zvěstovatelů v Kamerunu si pronajalo autobus, aby mohli šířit traktáty v obvodu vzdáleném asi 70 kilometrů od sálu Království v Garoua. Během dopoledne prošli obvod s traktátem a odpoledne promítli asi 182 divákům videokazetu Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. Po promítání si mnoho lidí řeklo o literaturu. Bylo zahájeno několik biblických studií a sbor poslal jednoho průkopníka, aby se postaral o lidi, kteří projevili zájem.

Když byl traktát Zprávy Království č. 35 rozšiřován v Konžské demokratické republice, mnozí lidé ho přijali dychtivě, ale jiní lidé, otupělí životními útrapami, ho přijali váhavě. U jedné ženy, která traktát přijala váhavě, zvěstovatelé vykonali opětovnou návštěvu a zjistili, že je velmi nemocná a že nemá peníze, aby si mohla koupit potřebný lék. Zvěstovatelé jí ten lék opatřili. To zapůsobilo na její srdce a vedlo  to ke studiu s ní i s jejími čtyřmi dětmi. V jiném případě dostal traktát mladý muž, který si myslel, že se svědkové vychloubají. Později jel autobusem, který přepadli lupiči. Zůstal v noci bez peněz v místech, kde nikoho neznal, a tak se vydal na cestu s jedním svědkem, který také byl v tom autobuse a byl okraden. Společně našli nějakou rodinu svědků, kde byli dobře přijati, mohli tam přenocovat a druhý den ráno je rodina vypravila na cestu. Po návratu domů mladý muž vyprávěl tento příběh svým přátelům a řekl: „Svědkové Jehovovi nejsou vychloubační. Mezi nimi je opravdová láska a mají lásku i ke svému bližnímu.“ Tentýž den s ním bylo zahájeno biblické studium.

V jednom sboru na severu Chile bylo zvěstovatelům doporučeno, aby traktát dávali každému člověku a všude. Jeden zvěstovatel navštívil místní rozhlasovou stanici. Hlasatel byl poselstvím tak zaujat, že přerušil dopolední program a rozhlasovým posluchačům přečetl celý obsah Zpráv Království č. 35.

Jedna jeptiška v Itálii dostala Zprávy Království při čekání na autobus a potom se s ní denně vedlo 10–15 minut biblické studium na autobusové zastávce. Ocenění pro biblickou pravdu jeptišku přimělo k tomu, že za půl druhého měsíce odešla z kláštera. Byla potěšena, když se dozvěděla, že prostřednictvím Božího Království se země stane místem, kde lidé budou mít mezi sebou opravdovou lásku bez rasových a jazykových bariér. Vrátila se do Guatemaly, odkud pocházela, a tam s ní dále vedla studium její rodná sestra, která již byla svědkem Jehovovým.

Vzdělávací středisko Strážné věže

Významnou úlohu ve vydávání svědectví o Božím Království na celém světě hraje vzdělávací středisko Strážné věže v Pattersonu ve státě New York.

 Stavební práce v Pattersonu se v roce 1994 dostaly do stadia, kdy bylo možné začít do vzdělávacího střediska Strážné věže stěhovat určitá velká oddělení Společnosti. Během několika měsíců tam byla přesunuta část projekčního oddělení, služební oddělení, úsek korespondence redakčního oddělení, oddělení překladatelských služeb (které v současné době spolupracuje se skupinami překladatelů ve 116 zemích), právní oddělení (které vyřizuje právní záležitosti nezbytné pro podporu činnosti svědků Jehovových na celém světě), výtvarné oddělení (které vypracovává podklady pro výtvarné provedení knih, časopisů, brožur apod.) a také všechny nezbytné pomocné služby.

V březnu 1995 se z Wallkillu přestěhovala do nového areálu v Pattersonu škola Gilead. Od té doby byli absolventi této školy vysláni již do 51 zemí — do Střední a Jižní Ameriky, Afriky, východní Evropy, Orientu a na mořské ostrovy. Kromě toho je zde škola pro členy výborů odboček, která poskytla specializované školení již 336 bratrům z odboček Společnosti ve 106 zemích.

Nyní byla ve vzdělávacím středisku Strážné věže v Pattersonu dokončena nová budova, kde jsou studia vybavená zařízením pro nahrávání audio a videoprogramů. Stěhování kancelářského a technického vybavení do těchto nových prostor začalo 20. dubna 1998. Tato pěkně zařízená pracoviště nám umožní účelněji využívat možnosti, které poskytuje audiovizuální oblast.

Zahájení provozu v této budově samozřejmě neznamená zahájení činnosti v této oblasti. Kromě toho, že se nahrává ve světovém ústředí, také asi 30 dalších odboček nahrává některé audiokazety. Patří k nim také audiokazety s nahrávkami Bible nebo časopisů, brožur a sjezdových dramatizací v místních jazycích. Nyní jsou k dispozici různé audiokazety v 61 jazycích. Magnetofonové nahrávky v několika jazycích se dostaly  již do celého světa. Vyrábějí se také kompaktní disky (CD), na nichž jsou nahrány naše písně Království v různých úpravách, a v devíti jazycích jsou k dispozici kompaktní disky, které obsahují studijní materiál (Watchtower Library).

Videoprogramy jsou vytvářeny ve 41 jazycích. Scénáře k těmto programům vznikají ve světovém ústředí a materiál k nim se vybírá z knihovny, v níž je shromážděno více než 2 100 zdrojových videozáznamů. Videonahrávky se v současné době pořizují nejen v Pattersonu, ale také na mnoha jiných místech na světě. Konečná úprava originálních matric a anglická verze se nyní provádějí v novém nahrávacím studiu audio a videoprogramů v Pattersonu. V nahrávacím studiu Společnosti v Nizozemsku jsou připravovány ke kopírování programy v jiných jazycích než v angličtině. Slovní doprovod se nahrává v audiostudiích několika odboček a potom se posílá do Nizozemska, kde se k nahrávce připojí hudba a zvukové efekty a kde je to potřeba, obrazový materiál se doplní psaným textem, a tak je matrice v jednotlivých jazycích kompletně připravena pro kopírování. Pro Orient se určitá část této práce dělá v Japonsku.

Rychle se rozmáhá používání videokazet pro znakovou řeč. To částečně vyplynulo z pochopení skutečnosti, že znaková řeč je odlišná od běžné řeči a není to pouhé názorné předvádění mluveného slova. Když někteří neslyšící začali dostávat videokazety ve znakové řeči, považovali je za důkaz toho, že Jehova na neslyšící lidi nezapomněl, ale že pečuje i o ně. Tyto videonahrávky Společnost vytváří tak, že se nejprve natočí videozáznam s mluveným komentářem, který se potom přetlumočí do znakové řeči. Byly také vytvořeny videonahrávky, na nichž byly do znakové řeči přetlumočeny celé publikace Watch Tower Society. Tyto videozáznamy se většinou používají při vedení domácích biblických studií, a proto jsou doplněny studijními otázkami, které umožňují  interaktivní použití takových videonahrávek. Kromě toho byla vytvořena videonahrávka, na které je zpěv vyjádřen znakovou řečí, a ta neslyšícím ukazuje, jak mají obsah písní vyjádřit. Společnost bude s nahráváním videokazet ve znakové řeči pomáhat ve svých nahrávacích studiích ve Spojených státech, v Mexiku, Brazílii, Japonsku, Dánsku a Nizozemsku. Ve většině těchto odboček se také budou programy ve znakové řeči technicky upravovat.

Vydávání svědectví ve znakové řeči v posledních letech značně přibývá. V Koreji je 17 sborů neslyšících, protože se tam již několik let věnuje těmto lidem mimořádná pozornost. Ve Spojených státech působí 19 takových sborů, v Rusku je jeden sbor a 43 menších skupin. Také na jiných místech je patrná dobrá odezva na to, že se tam věnuje pozornost zvláštním potřebám neslyšících. Na celém světě je asi 80 takových sborů a mnohem více menších skupin. Neslyšící bratři a sestry, stejně jako i ostatní Jehovovi služebníci, dychtivě očekávají dobu, kdy ve volné komunikaci už nebudou bránit žádné jazykové rozdíly. Avšak i nyní, přestože používáme mnoho jazyků, všichni mluvíme „čistým jazykem“, a tak máme výsadu jednotně oznamovat Jehovovu dobrotu. (Sef. 3:9)

Očití svědkové znamenitých skutků

Jehovovi služebníci horlivě sdělují dobrou zprávu o Božím Království jiným lidem a tím rozradostňují Jehovovo srdce. Jejich příkladné chování a znamenité skutky však naproti tomu jiní lidé mnohdy přehlížejí, nebo občas dokonce nesprávně chápou. Existují tedy nějaké účinné způsoby, jak o těchto věcech informovat a poučovat rozumné, avšak mylně informované lidi? (1. Petra 2:12)

Informační služba pro veřejnost, která pracuje pod vedením redakčního výboru, se snaží vyvrátit nesprávné informace o Božích služebnících, aby lidé byli k poselství o Království  vnímavější. Z toho důvodu se toto oddělení také snaží docílit toho, aby zmíněná část veřejnosti porozuměla svědkům Jehovovým, a to tím, že připravuje kvalitní informace, které se dají nabídnout sdělovacím prostředkům, pedagogům a jiným odborníkům.

Zuřivé etnické a sektářské násilnosti představují pro světovou společnost závažný problém. Pedagogové hledají cesty, jak svým studentům vštěpovat etické hodnoty, aby mladým lidem pomáhali odmítat předsudky a násilné chování. Jak se na tom s nimi mohou podílet svědkové Jehovovi? Jeden bratr ve Švédsku poslal významnému úředníkovi videokazetu Svědkové Jehovovi zůstali pevní i při útocích nacistů. Díky tomu zástupci vlády pozvali svědky, aby se s nimi podíleli na celostátním projektu nazvaném Živá historie, který měl přinést informace o holocaustu. Zástupci vlády chtěli, aby svědkové Jehovovi informovali školní děti a celou veřejnost o činnosti svědků Jehovových za nacismu. Učitelům pak bylo doporučeno pozvat svědky Jehovovy do školy, aby na základě svých zážitků z období holocaustu přednášeli ve třídách o etice a morálce.

Jinde bylo zase velmi užitečné promítání videokazety Svědkové Jehovovi — Organizace za tímto jménem. Potom, co v Côte d’Ivoire byla tato videokazeta promítnuta ve státní televizi, mnozí lidé si začali svědků Jehovových i jejich organizace mnohem víc vážit.

Někteří odpůrci v Rusku se zastávají mylných představ o používání krve k léčebným účelům a využívají je jako záminku k omezení naší činnosti. (Sk. 15:28, 29) Ruské zdravotnictví má s obstaráváním krve velké problémy, a mělo by užitek z informací o alternativní léčbě. Mnozí lékaři, kteří by pacienty ochotně léčili bez použití krve, chtějí v této oblasti získat další poznatky a školení. Svědkové Jehovovi se řídí biblickými zásadami, které se týkají života a krve, a proto jsou schopni cenné informace z oblasti vědy, medicíny a práv  pacientů poskytovat jak zdravotníkům, tak veřejnosti všeobecně.

Informační služba pro veřejnost společně s Nemocničními informačními službami naplánovaly řadu krátkých prezentací v nemocnicích v Sankt Peterburgu a v Moskvě. Význační lékaři ze Spojených států a z Evropy, kteří spolupracují se svědky Jehovovými a akceptují jejich rozhodnutí zdržovat se krve, byli na jaře roku 1998 pozváni, aby promluvili při sympoziích. Vedoucí anesteziologicko-resuscitačního oddělení v jedné americké nemocnici, která má k dispozici bezkrevní centrum, vyprávěl: „Naše zkušenosti ukazují, že bezkrevní chirurgie snižuje náklady na zdravotní péči a zároveň zlepšuje péči o pacienta.“ Skupině 400 ruských lékařů řekl: „Na transfuzi krve se pohlíželo jako na prostředek k záchraně života, ale čím dál více vidíme některé z jejích nesmírně ničivých účinků na pacienty.“ V tisku se hodně psalo o významu těchto sympozií. Zúčastnili se jich význační ruští odborníci a také zástupci ministerstva zdravotnictví a zdravotnických komisí. Krátce nato byly ve sdělovacích prostředcích citovány výroky lidí velmi vážených ve zdravotnických kruzích, kteří mluvili o nebezpečí spojeném s používáním krve a potvrdili, že rozhodnutí odmítat transfuzi krve by nemělo být považováno za nerozumné.

Kromě toho během uplynulého roku bratři ve vybraných zemích vyvinuli mimořádné úsilí, aby navázali spojení s jednotlivci a organizacemi, které se zabývají rozpadem rodiny. Těmto lidem a organizacím nabízeli knihu Tajemství rodinného štěstí. Jaká byla odezva?

Ředitel jedné elitní katolické školy v Madridu ve Španělsku objednal 90 knih Rodinné štěstí, tedy pro každého člena učitelského sboru jednu. Ředitel jednoho rotterdamského domova pro problematickou mládež v Nizozemsku objednal jednu knihu pro každého vedoucího jednotlivých  skupin v domově, protože se domníval, že by tito pracovníci mohli informace z uvedené knihy využít při práci s mládeží. Na Ukrajině se v tisku, rozhlase i v televizi objevily zprávy o kampani, kterou svědkové Jehovovi organizovali. Cílem bylo upevnění vztahů v rodině. Ředitelé 256 organizací a institucí pozvali svědky, aby jejich pracovníkům přednášeli o upevňování rodinných vztahů. (Ef. 5:22–6:4) Po této kampani někteří učitelé začali navštěvovat sborová shromáždění.

Dalším problémem, na který se svědkové Jehovovi zaměřili v minulém roce, byla úloha žen. Časopis Probuďte se! z 8. dubna 1998 přinesl úvodní sérii „Ženy — Co je čeká v budoucnosti?“. Série rozebírala otázku diskriminace, s níž se ženy setkávají, dále to, jak je práce žen ceněna ve společnosti, a také jakou pěknou vyhlídku předkládá ženám Bible. (Přísl. 31:10–31; 1. Tim. 5:1, 2) Bylo vynaloženo mimořádné úsilí na to, aby tyto informace dostaly skupiny a organizace, které se zabývají problémy žen. Kdo kromě Jehovových ctitelů může poskytovat takové informace, a to ve více než 230 zemích?

Bratři z odbočky v Japonsku poslali časopis Probuďte se! spolu s tiskovou zprávou a průvodním dopisem do více než 3 000 ženských organizací. Do odbočky na Portoriku volali zájemci, mezi nimi i někteří sociální pracovníci a jeden univerzitní profesor, a žádali o zaslání tohoto zvláštního vydání Probuďte se! Tento časopis si přečetla také členka zákonodárného sboru sněmovny reprezentantů. Celosvětový vzdělávací program svědků Jehovových a jejich opravdový zájem o společnost udělaly na tuto ženu takový dojem, že svědky pozvala do své kanceláře. Tento časopis natolik zaujal odpovědného zástupce starosty v jednom městě, že objednal 100 kusů pro pět odborů městské správy.

Nemůžeme změnit špatný názor, který na nás má mnoho lidí v tomto světě. Věříme však, že Jehova bude dále žehnat  všem druhům činnosti, která vede k posvěcení jeho vznešeného jména. Díky tomu, že ti, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, jsou svědky našich znamenitých skutků, je to pro ně důvodem, aby také patřili k těm, kdo oslavují Boha. (Sk. 13:48)

‚Prodlužují stanové šňůry‘

Před dávnou dobou Jehova prorocky řekl své organizaci: „Udělej místo svého stanu prostornějším. . . . Nezdržuj se. Prodluž své stanové šňůry a stanové kolíky si udělej silné.“ (Iz. 54:2) Nyní se plní proroctví ze Zjevení 7:9, a proto se k teokratické organizaci připojují miliony lidí, kteří dychtivě očekávají, že budou žít na zemi pod vládou mesiášského Království. I pro tyto lidi je potřeba dostatek místa.

K biblickému vyučování je nutné zajistit vhodná místa, a proto se v mnoha zemích klade velký důraz na výstavbu sálů Království. Z průzkumu vyplynulo, že v Ghaně je v současné době 237 sálů Království a dalších 275 sálů je ve výstavbě. Ukrajina sděluje, že tam bylo dostavěno 84 sálů Království a že se staví 61 dalších. Bratři, kteří v Jižní Africe spolupracují s regionálním stavebním výborem, pomáhají místním bratrům položit základy jejich sálu Království, a potom jim tam nechají stroj na výrobu tvárnic. Místní svědkové, většinou sestry, tyto tvárnice vyrábějí a pak je skládají na hromadu, aby vyschly. Jakmile jsou tvárnice hotové, vrátí se na stavbu dobrovolníci spolupracující s regionálním stavebním výborem a rychle postaví sál. Tento systém jim umožňuje s minimálními náklady stavět pěkné sály.

Vhodné sály Království pomáhají urychlovat žňové dílo. Na Madagaskaru byl postaven sál Království pro dva sbory. Za několik měsíců potom vznikly na tomtéž území dva další sbory a vypadá to tak, že brzy vznikne další sbor. V jedné africké zemi, kde podává zprávu více než 28 000 zvěstovatelů,  je na deset sborů jen jeden sál Království; v jiné zemi s více než 38 000 zvěstovateli je jeden sál na 26 sborů. Kancelář odbočky v jedné zemi ve východní Evropě, kde podává zprávu více než 100 000 zvěstovatelů, říká, že tam mají pouze jeden sál na 13 sborů. V některých zemích chybí přes 1 000, dokonce až 2 500 sálů Království. Proto se tedy koncem služebního roku začaly dělat přípravy, aby mezinárodní dobrovolníci pomohli postavit dalších 8 000 nebo více nezbytně nutných sálů Království v určitých zemích, kde místní bratři nemají dostatek odborných znalostí ve stavebnictví ani dost hmotných prostředků, aby se tak zajistilo místo ke shromažďování mnoha lidí, kteří přicházejí do Jehovovy organizace.

Jak vzrůstá počet zvěstovatelů — a v uplynulém roce bylo pokřtěno dalších 316 092 lidí —, je také potřeba postavit další budovy odboček. V rodinách betel na celém světě slouží v současné době 17 781 pracovníků, kteří patří do řádu zvláštních celodobých služebníků.

KEŇA: Dne 25. října 1997 byl zasvěcen nový areál odbočky v Keni. Zasvěcení se zúčastnil Milton Henschel z vedoucího sboru a také jiní bratři, kteří se v minulosti podíleli na službě v Keni. Přijeli nadšení svědkové z celé východní Afriky, někteří dokonce přišli pěšky, aby se zúčastnili zvláštního programu připraveného na ten víkend.

Tato odbočka dohlíží na kazatelskou službu a na činění učedníků na území východní Afriky, kde je celkem více než 29 000 činných zvěstovatelů. Odvážní průkopníci z Jižní Afriky začali poprvé vydávat svědectví v Keni již začátkem třicátých let. Nepřetržitě se tam však svědectví vydávalo teprve až od roku 1949, kdy tam z Anglie přijela nově pokřtěná Mary Whittingtonová. V roce 1956 přijeli první misionáři vyškolení v Gileadu, William a Muriel Nisbetovi. Sourozenci bratra Nisbeta, Robert a George, patřili mezi ty první průkopníky, kteří v Keni vydávali svědectví ve třicátých letech. Důležitou  úlohu v rozvoji díla v Keni hráli také mnozí další misionáři, zvláštní průkopníci ze Zambie a Tanzanie a jiní bratři, kteří přijeli sloužit tam, kde je to více potřeba. Trvalo to 41 let, než bylo v Keni dosaženo počtu 1 000 zvěstovatelů. Nyní je tam pokřtěno více než 1 000 zvěstovatelů každý rok.

FRANCIE: O víkendu 15. a 16. listopadu 1997 svědkové Jehovovi ve Francii zasvětili nový areál odbočky v Louviers, 100 kilometrů na západ od Paříže. Programu k zasvěcení, jehož význačnými body byly proslovy Lloyda Barryho a Daniela Sydlika z vedoucího sboru, se zúčastnili bratři a sestry ze 42 odboček. A příští den bylo velmi vzrušující vidět zástup 95 888 lidí na zvláštním programu, který probíhal na výstavišti ve Villepinte severně od Paříže. Bylo to největší shromáždění svědků Jehovových, jaké se ve Francii kdy konalo.

V osmdesátých letech vzrostl počet zvěstovatelů o padesát procent, a tak bylo nezbytně nutné rozšířit prostory betelu. K tomu, aby se tento projekt uskutečnil, však bylo potřeba deseti let. První pokusy o to, aby bylo možné stavět v sousedství našich dříve postavených budov, narazily na prudký odpor. Ve Francii se odpůrci stále snaží narušovat činnost svědků Jehovových. Nicméně 121 000 svědků ve Francii nepřestává oznamovat dobrou zprávu o Božím Království, protože jsou přesvědčeni, že mnozí další ze sta milionů lidí z celého světa, kteří mluví francouzsky, přijmou pozvání, aby si ‚vzali zdarma vodu života‘. (Zjev. 22:17)

ŠPANĚLSKO: I v této zemi je mnoho upřímných lidí, kteří příznivě reagují na dobrou zprávu o Božím Království. Od roku 1983, kdy byl zasvěcen areál odbočky u Madridu, počet zvěstovatelů vzrostl z 53 000 na více než 103 000. Od té doby se také velmi zvýšil počet časopisů Strážná věž a Probuďte se!,  které se za rok vytisknou pro Španělsko a Portugalsko, a to z 6 500 000 kusů na téměř 23 000 000 kusů. Dozorce domu John Heidelberg vypráví: „Měli jsme zoufalý nedostatek ubytovacích prostor, takže 150 pracovníků betelu muselo bydlet několik kilometrů od betelu, a také jsme naléhavě potřebovali prostory pro skladování a expedici literatury.“

Zasvěcení rozšířeného areálu odbočky, které se konalo 28. března 1998, bylo vyvrcholením pětileté namáhavé práce, na které spolupracovalo více než 25 000 dobrovolných pracovníků, z nichž většina byla ze Španělska a někteří ze zahraničí. V programu k zasvěcení vystoupili také William Malenfant a Gerrit Lösch z ústředí v Brooklynu. Tento program sice probíhal v omezeném prostoru, ale příští den se v Madridu a v Barceloně sešlo 65 775 lidí, kteří měli užitek z dalšího vynikajícího programu.

RUMUNSKO: Svědkové Jehovovi vykonávají veřejnou službu v Rumunsku již déle než 80 let. V roce 1990, kdy byl po 43 letech zrušen zákaz jejich činnosti, tam bylo přibližně 19 000 zvěstovatelů. Nyní je tam přes 37 000 zvěstovatelů a Památné slavnosti se v roce 1998 zúčastnilo více než 82 000 lidí. V Rumunsku nutně potřebovali kancelář odbočky. Proto jednou z nejdůležitějších událostí uplynulého roku bylo zasvěcení nové odbočky, které proběhlo 2. května 1998. Této radostné události se spolu s rumunskými bratry zúčastnili bratři z 19 zemí a také Gerrit Lösch z vedoucího sboru.

V době, kdy končil služební rok 1998, na různých stavebních projektech s místními svědky spolupracovalo 397 zkušených mezinárodních služebníků a 150 mezinárodních dobrovolníků. Pracovali na velkých stavbách ve 38 zemích a na menších stavebních projektech v dalších 23 zemích. Do jejich stavebního programu nyní přibudou tisíce sálů Království. V mnoha ohledech se opravdu dělá hodně pro to, aby obrazný stan byl ‚prostornější‘ a aby se ‚stanové šňůry prodloužily‘.

[Obrázky na straně 6]

Na každém mezinárodním sjezdu promluvili členové vedoucího sboru

[Obrázky na straně 11]

Vrcholným bodem programu byly zprávy od misionářů

[Obrázky na straně 12 až 14]

Účastníci sjezdu projevovali nesmírnou radost a vzájemnou lásku

 [Obrázky na straně 21]

Audio/video studia v Pattersonu

 [Obrázky na straně 29]

Zasvěcené odbočky: (1) ve Španělsku, (2) v Keni a (3) ve Francii