Nejdůležitější události minulého roku

Každoroční sjezdy svědků Jehovových určitě patří k významným událostem roku. Série oblastních sjezdů, která začala v polovině roku 1999, měla námět „Boží prorocké slovo“. V programu bylo zdůrazněno, že je velmi cenné denně číst Bibli, a to bylo ještě podpořeno dramatizací, do níž byl zahrnut příběh o Jákobovi a Esauovi. Proslovy obsahovaly přehled proroctví z knihy Daniel a podrobný rozbor knihy Habakuk. Program důrazně upozorňoval na blížící se konec starého systému. Zabýval se nejen tím, jak se nyní vykonává svědecká služba, ale také obracel naši pozornost na nádherné  vyhlídky, které jsou obsaženy v Jehovově povzbudivém slibu, že ‚učiní všechny věci nové‘. (Zjev. 21:5)

Účastníci sjezdu byli velmi potěšeni, když dostali novou knihu Věnujte pozornost Danielovu proroctví!, která byla uveřejněna ve 47 jazycích. V Koreji zavládla ještě větší radost — skutečně obrovské nadšení —, když delegáti dostali Svaté Písmo — Překlad nového světa v korejštině.

Přestože v Jugoslávii řadu měsíců zuřila válka, kupodivu tam bylo možné uveřejnit Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa v srbštině. Díky výborné mezinárodní spolupráci byla Křesťanská řecká písma uveřejněna také v sousedních zemích, a to v chorvatštině a makedonštině. Tyto publikace byly přivítány se slzami radosti.

V Jugoslávii měli zvláštní důvod k radosti. Tento stát se celý březen připravoval na válku. Bombardování Bělehradu by znamenalo, že telefonní spojení bude nespolehlivé a že s odesláním materiálu od překladatelů v Bělehradě do tiskárny v Německu nastanou problémy. V úterý 23. března už bylo zcela jisté, že začnou nálety, a tak se bratři, kteří v Bělehradě připravovali tuto publikaci k uveřejnění na sjezdu, rozhodli pracovat celou noc. Příští den ráno byly důležité elektronické soubory odeslány. Bombardování začalo o několik hodin později. Přestože skupina překladatelů musela jít do protileteckého krytu, všichni měli velkou radost.

Jejich radost byla dovršena o čtyři měsíce později, když vytištěná Bible byla za velkého nadšení uveřejněna na sjezdu v Bělehradu. Poté, co každý účastník sjezdu dostal svůj osobní výtisk, se sjezdový areál rychle vyprázdnil. Bratři se vraceli na místa, kde byli ubytováni, a tam si četli Bibli. Žijí ve světě, v němž etnické a náboženské rozpory vedou k vraždění a palčivé nenávisti, a proto byli přesvědčeni, že nemohli dostat znamenitější dar.

 Příští víkend se konal první ze série osmi oblastních sjezdů v Indonésii, velké orientální zemi, která je také sužována násilím pramenícím z náboženských a politických nesvárů. Na sjezdu v Jakartě se sešlo 15 666 lidí z mnoha končin Indonésie. Křest poprvé probíhal přímo ve sjezdovém areálu, a účastníci sjezdu, kteří sledovali na velkých televizních obrazovkách 430 těch, kdo byli křtěni, projevovali nesmírné nadšení. Vzrušení však vyvrcholilo teprve zprávou, že již byl vytištěn kompletní Překlad nového světa v indonéštině a že bude pravděpodobně zanedlouho připraven k rozšiřování.

Usilují o bohulibý způsob života

Služební rok 1999 samozřejmě začal v září 1998. V prvních měsících tohoto služebního roku pokračovaly mezinárodní sjezdy „Bohulibý způsob života“. Mnoho těchto mezinárodních sjezdů bylo již předtím uspořádáno ve Spojených státech a v Evropě. Od září do ledna se však ještě dalších 13 sjezdů konalo v Africe, Asii, Austrálii a Latinské Americe.

První z těchto sjezdů uspořádaných ve služebním roce 1999 se konal ve dnech 18. až 20. září 1998 v São Paulu v Brazílii. Sjezdy probíhaly současně na 16 dalších místech, mimo jiné na ohromném stadionu Maracanã v Riu de Janeiro. Přijely tam tisíce delegátů z 15 zemí. Mezi nimi bylo 54 misionářů, z nichž 23 pochází z Brazílie a nyní slouží v Mosambiku. V neděli byla na všech 17 místech předložena rezoluce s prohlášením, že bohulibý způsob života je ten nejlepší. Celkový počet 516 333 přítomných pak tuto rezoluci přijal s burácejícím zvoláním Sim (Ano).

Během téhož víkendu se Olympijský stadion v Soulu v Koreji zaplnil 63 886 delegáty. Ve dnech před sjezdem do Koreje přijelo 3 046 zahraničních delegátů, které na letišti přivítaly stovky korejských svědků, mezi nimiž byly sestry v pestrém tradičním oděvu. Když se po skončení závěrečného  proslovu zahraniční delegáti vydali k autobusům, tisíce účastníků sjezdu se postavily do řady proti sobě a vytvořily „uličku lásky“, jak se někteří vyjádřili. Když delegáti mezi nimi procházeli, korejští svědkové na své hosty volali: „Uvidíme se v ráji!“ a „Máme vás rádi!“. Mnozí z nich byli dojati k slzám.

Slzy delegátů sjezdu v Soulu ještě úplně neoschly, a už se na Portoriko přiřítil hurikán Georges. V Portoriku měl být příští pátek zahájen další mezinárodní sjezd. Bylo možné to zvládnout? Předpokládalo se, že v důsledku bouře pak celý ostrov bude týdny bez elektřiny. Dodávka vody byla přerušena; letiště San Juan bylo uzavřeno; byty místních bratrů, kde měly být ubytovány stovky delegátů ze zahraničí, byly poškozeny. Tato katastrofa způsobila, že ze čtyř areálů, kde měl být sjezd uspořádán, mohli naši bratři použít pouze jeden, stadion Hiram Bithorn. Všechny problémy se však kupodivu postupně vyřešily. Tohoto sjezdu se zúčastnil vrcholný počet 15 065 návštěvníků.

Více než o měsíc později, ve dnech 30. října až 1. listopadu, se konaly tři mezinárodní sjezdy v Austrálii (v Brisbane, Melbourne a Sydney). Tyto sjezdy navštívili bratři John Barr, Milton Henschel, Lloyd Barry a Theodore Jaracz z vedoucího sboru. Bratr Barry a Jaracz kdysi sloužili v Austrálii. Těchto sjezdů se zúčastnilo také mnoho horlivých misionářů vyslaných z Austrálie do jiných zemí.

Koncem roku 1998 byly další mezinárodní sjezdy uspořádány v Africe. V Nairobi v Keni se bratři ze 16 zemí radovali z toho, že mohou být mezi 24 502 účastníky sjezdu, kteří se v prosinci shromáždili v Moiově mezinárodním sportovním centru.

Na čtyřech mezinárodních sjezdech, které se následující týden konaly v Jižní Africe (v Kapském Městě, Durbanu,  Johannesburgu a Pretorii), se celkem sešlo 83 858 lidí a 1 626 zvěstovatelů bylo pokřtěno. Po těchto mezinárodních sjezdech následovala série 18 oblastních sjezdů. Těchto sjezdů se zúčastnilo 53 901 návštěvníků a pokřtěno bylo dalších 1 065 lidí. Zde byl uveřejněn kompletní Překlad nového světa v tsongštině. Mezi všemi účastníky sjezdu byla jasně patrná láska a jednota a to byl zjevný doklad toho, že skutečně odpovídají následujícímu Ježíšovu popisu: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35)

V průběhu téhož víkendu na konci prosince byl uspořádán oblastní sjezd v Abidjanu, v západoafrické zemi Côte d’Ivoire. Program byl předkládán ve francouzštině, angličtině a twištině. I když v této zemi je pouze přibližně 6 000 zvěstovatelů a přijelo asi 500 návštěvníků ze zahraničí, tohoto sjezdu se zúčastnilo neuvěřitelných 16 009 těch, kdo se chtěli něco dozvědět o bohulibém způsobu života.

Konečně na závěr této celosvětové série 32 mezinárodních sjezdů mělo více než 19 000 zvěstovatelů v Kostarice radost z toho, že se tam během prvních tří dnů roku 1999 shromáždilo 34 431 lidí. Přibližně 4 000 místních svědků se na letišti zúčastnilo vítání delegátů, kteří přiletěli 42 mezinárodními linkami. Svědkové vytvořili uličku, tleskali a přijíždějící delegáty vítali voláním „Bienvenidos, hermanos!“ (Vítejte, bratři!). Náklonnost, kterou si bratři projevovali, dokonce jednoho prodavače na letišti pohnula k tomu, že požádal o domácí biblické studium.

Série mezinárodních sjezdů dobře zapůsobila na mnoho lidí, kteří nejsou svědkové, ale kteří pozorovali, jak si delegáti vzájemně projevují lásku. Také přispěla k posílení mezinárodních svazků mezi svědky Jehovovými. Byla viditelným dokladem toho, že Jehova opravdu shromažďuje „velký zástup“ lidí „ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“, tedy  lidí, kteří očekávají, že Jehova a jeho Syn Ježíš Kristus je zachrání do Božího nového spravedlivého světa. (Zjev. 7:9, 10)

Milují „skutkem a pravdou“

Vzájemná láska mezi svědky Jehovovými se projevuje nejen úsměvy a stisky rukou v jejich sálech Království. Zahrnuje víc než poskytování pohostinnosti sjezdovým delegátům z jiných zemí. Svědkové Jehovovi jsou badateli Bible, a proto dobře znají slova zapsaná v 1. Jana 3:17, 18: „Kdokoli . . . má prostředky tohoto světa k podpoře života a spatří svého bratra, který má nouzi, a přesto před ním zavře dveře svého něžného soucitu, jak v něm zůstává Boží láska? Děťátka, [milujme] . . . skutkem a pravdou.“ Následkem prudkých bouří, sucha a občanských válek se v uplynulém roce mnozí z Jehovova lidu dostali do situace, že měli takovou nouzi. Jak na to reagovalo mezinárodní společenství bratrů?

V září 1998 byl mexický stát Chiapas zpustošen záplavami. O několik týdnů později se přiřítil hurikán Georges. Přehnal se přes ostrovy Svatý Kryštof, Nevis a Portoriko, dále přes Dominikánskou republiku a Haiti a pak zasáhl jižní část Spojených států. Asi za měsíc nato hurikán Mitch vtrhl rychlostí 290 kilometrů za hodinu do Hondurasu, zaplavil některé části Nikaragui a potom, ještě než se utišil v Mexiku, napáchal značné škody v Salvadoru a Guatemale. Zbořeno nebo těžce poškozeno bylo nejen 50 sálů Království a dva sjezdové sály, ale také více než 1 800 domů svědků Jehovových. Úroda byla zničena. Osobní majetek ležel v troskách. Na některých místech musely být evakuovány celé sbory.

Velmi nutné bylo opatřit jídlo, vodu, oblečení a léky. Svědkové v oblastech, které nebyly těmito ničivými útoky postiženy, rychle reagovali. Na některých místech začali hned, jak se doslechli o škodách, přivážet do odbočky jídlo, oblečení a peníze, aby tak pomohli svým křesťanským  bratrům. Když se bratři nemohli do postižených oblastí dostat automobily a kamiony, a tímto způsobem tam dopravit zásoby humanitární pomoci, použili kánoe, jízdní kola a batohy na záda. Místní starší dělali, co mohli, aby bratrům pomohli obnovit střechy na jejich domech. Lékaři z řad svědků ochotně poskytovali své služby.

Vedoucí sbor svědků Jehovových koordinoval poskytování finanční pomoci a také dopravu naléhavě potřebných zásob jídla, oblečení a stavebního materiálu ze sousedních zemí. Zásilky byly dopravovány zvláštním letadlem, lodí a kamionem. Bratři a sestry z postižených oblastí opakovaně vyjadřovali hlubokou vděčnost za to, že jim celosvětové společenství bratrů projevilo takovou lásku.

Regionální stavební výbory, jejichž úkolem je pomáhat se stavbou sálu Království, byly vyzvány, aby se zapojily do úklidu a oprav domů. Sedm skupin dobrovolníků — v každé z nich bylo 30 osob — ze Spojených států se na vlastní náklady vypravilo na ostrovy Svatý Kryštof a Nevis, a tam týden  opravovaly domy svých spoluvěřících. Skupiny dalších 600 dobrovolníků letěly na Portoriko, aby tam pomáhaly s opravami a přestavbou. V souladu s biblickou radou z Galaťanům 6:10 dobrovolníci v první řadě pomáhali svým duchovním bratrům a sestrám. Opravili však také střechu na škole a domy některých letitých sousedů, kterým nemohly pomáhat děti, protože je neměli. V Dominikánské republice místní svědkové uklidili okolí nemocnice.

Skupina bratrů na Portoriku se vydala do horského městečka Yabucoa, aby tam pomohli opravit dům, v němž žije jedna naše sestra s manželem, který není svědek. Sousedé se sestře posmívali, když říkala, že jí určitě přijdou na pomoc její křesťanští bratři. Když bratři přijeli, sestra měla nesmírnou radost. Za několik hodin se naproti přes ulici shromáždilo asi 200 přihlížejících. Všichni celý den pozorovali, jak parta bratrů pracuje. Jakmile bratři zavěsili vstupní dveře, předali sestře kytici květin a klíče od jejího opraveného domu. Když se rozsvítila světla, sousedé začali tleskat. Díky tomu, co ten den viděli, si mnozí lidé z té ulice, kteří se dříve svědkům vyhýbali, teď ochotně vyslechli poselství o Království.

Další katastrofu mezitím způsobily prudké listopadové záplavy v Evropě, na západní Ukrajině, a lednové zemětřesení v jihoamerické Kolumbii. A Jehovův lid opět poskytoval stejnou láskyplnou pomoc.

Když se v průběhu roku 1999 v Angole znovu vystupňovala občanská válka, odešlo odtud více než 1 700 000 uprchlíků. Bratři pilně pracují, aby pomohli svým spolukřesťanům i jiným lidem, z nichž se stali uprchlíci, uspokojit základní životní potřeby. Odbočky v Itálii, Jižní Africe  a Portugalsku poslaly 34 tun jídla a oblečení a tyto věci byly rozděleny těm, kdo museli opustit jak svůj domov, tak město, kde žili. Některé z těchto zásob se dokonce podařilo dopravit do válečných zón, kde již měsíce nepřetržitě probíhá bombardování.

Na začátku služebního roku odbočka v Kongu (Kinshasa) oznámila vedoucímu sboru, že v důsledku občanské války potřebuje zásoby humanitární pomoci pro více než 200 000 lidí. Okamžitě se zajistilo, aby odbočky v Británii, Belgii, Francii, Jižní Africe a Švýcarsku poslaly jídlo a opatřily finanční prostředky na nákup dalších zásob v jiných afrických zemích. Svědkové Jehovovi z Evropy nashromáždili a letecky odeslali více než 75 tun zásob humanitární pomoci.

Boje v Kongu však neskončily. Objevila se nová krize. O situaci v Konžské demokratické republice byla 7. února 1999 rodině betel ve světovém ústředí v New Yorku předložena následující zpráva: „V důsledku občanské války je 30 000 zvěstovatelů ve východní části Konga odkázáno na humanitární pomoc. Kvůli válce není odbočka v Kinshase schopna navázat spojení s těmito bratry. Vedoucí sbor však schválil, aby tam humanitární pomoc letecky dopravila Belgie. První let se uskuteční tento týden a druhá mise začne 20. února. S touto druhou misí bude vyslán lékařský tým.“ Bratři z Evropy spolupracovali s 11 oficiálně jmenovanými výbory pro humanitární pomoc, které tvořili svědkové Jehovovi z východního Konga.

Někteří uprchlíci utekli do okolních zemí. Tisíce lidí odešlo do sousední Zambie. Velkou pomoc poskytly humanitární organizace, a svědkové ji doplnily přikrývkami, oblečením, nádobím a zemědělským nářadím. Když jeden letitý bratr dostal přikrývku, omdlel. Nikdy předtím nedostal novou přikrývku, která by opravdu byla jeho. Cestou do Zambie jeden krajský dozorce našel pod stromem zmrzačeného  bratra. Posadil ho na své kolo, a kolo pak tlačil. Kdykoli se dostali k příliš sráznému kopci, postižený bratr obvykle z kola slezl. Na kolenou i na rukou měl přivázány kousky pryže z pneumatik jako chrániče, a takto se sám usilovně sunul po čtyřech kupředu, až se dostali na kopec. Nakonec bezpečně dorazili do Kaputy v Zambii. Odbočka zásobovala uprchlíky veškerou literaturou ve svahilštině, kterou používali na sborových shromážděních. Na jednom z těchto shromáždění se v dubnu sešlo více než 2 000 uprchlíků, a bratři z odbočky je láskyplným způsobem duchovně povzbudili. A uprchlíci — dospělí i děti — většina bez zpěvníků, zpívali z celého srdce, například písně „Jehova opatřuje únik“, „Jehova je naše útočiště“, „Díky ti, Jehovo“ a „Boží slib ráje“.

Horlivě oznamují dobrou zprávu

Ještě pozoruhodnějším projevem lásky je však to, že svědkové Jehovovi oznamují dobrou zprávu o Božím Království. Reagují na pokyn od Ježíše Krista, a proto se snaží zastihnout s dobrou zprávou pokud možno každého člověka. (Mar. 13:10) Dobrovolně na to vynakládají své síly i své prostředky. V průběhu minulého roku se na této činnosti podílel vrcholný počet 5 912 492 zvěstovatelů, kteří v této službě strávili 1 144 566 849 hodin. Mnozí svědkové si upravili své záležitosti tak, aby mohli sloužit jako pravidelní nebo jako pomocní průkopníci.

Tito průkopníci pocházejí z velmi rozmanitého prostředí. Tisíce z nich jsou mladí lidé, kteří ukončili školní vzdělání nebo kteří si upravili rozvrh vyučovacích hodin tak, aby mohli být průkopníky, i když chodí do školy. Další jsou ženy v domácnosti; jiní průkopníci jsou otcové, kteří zároveň pracují, aby zajistili svou rodinu. Jeden křesťanský starší, otec rodiny, který žije na Svaté Lucii, může být průkopníkem, protože si bedlivě ‚zachovává prosté oko‘. (Mat. 6:19–22) Když  nedávno dostal nabídku zaměstnání s vyšším výdělkem, odmítl ji, protože by to znamenalo věnovat zaměstnání více času, vynechávat křesťanská shromáždění, šest měsíců být vzdálen od rodiny a vzdát se průkopnické služby. Rozhodl se hledat nejprve Království, protože důvěřoval, že Jehova bude nadále žehnat jeho úsilí starat se o svou rodinu.

Jedna pětadevadesátiletá sestra na ostrově Antigua se ráda jednou nebo dvakrát za rok účastní pomocné průkopnické služby, a to už tak dlouho, jak si jen dokáže vzpomenout. Vysvětluje, proč neustále vyvíjí toto úsilí, a říká: „Jehova mi dává mimořádnou sílu a energii, a já to považuji za příležitost, jak mu dát najevo svou lásku.“

Jedna pětašedesátiletá sestra z Dánska se rozhodla, že se stane pomocnou průkopnicí. Proč? Vyprávěla: „Domnívám se, že mě k tomu podnítilo čtení Bible. . . . Jsem přesvědčena, že stejně tak jako můžete být ovlivňováni ke špatnému například televizí, může vás rovněž ovlivňovat k dobrému každodenní čtení Jehovova slova. To mi dává silnou motivaci.“

Lidé všude na světě pociťují větší tlak, mají-li dnes přiměřeně uspokojit své tělesné potřeby, a proto v lednu 1999 vedoucí sbor upravil kvótu pro pravidelné průkopníky (snížil ji z 90 na 70 hodin) a pro pomocné průkopníky (ze 60 na 50 hodin). Ukázalo se, že to je skutečně velké požehnání. Mnoha průkopníkům to umožnilo v této službě zůstat, a tisíce dalších se do ní mohly přihlásit. Pro mnoho křesťanů to bylo dalším dokladem toho, že „Pán je laskavý“. (1. Petra 2:3)

Během měsíců po této úpravě odbočka v Austrálii pozorovala, že počet těch, kdo se přihlásili do pravidelné průkopnické služby, vzrostl o více než 400 procent. V Kolumbii zažili vzrůst téměř o 300 procent. Na Ukrajině počet průkopníků vzrůstal každý měsíc a ze zprávy vyplývá, že jich sloužilo  o 42 procent více než v minulém roce. V Mikronésii ke každému sboru v průměru přibylo statisticky o něco víc než jeden průkopník. V Libérii, kde většina bratrů žije v nejistých existenčních podmínkách, a ze dne na den jsou živi z toho, co si vydělají drobným obchodováním, dosáhli po úpravě kvóty osmi za sebou jdoucích vrcholných počtů pravidelných průkopníků.

Zvětšují se také řady pomocných průkopníků. V Rakousku v prvních třech měsících roku 1999 sloužilo těchto průkopníků o 56 procent více než v předchozím roce. Malajsie oznámila, že za stejné období se tam počet pomocných průkopníků zvýšil o 103 procenta. V Dánsku zažili 91procentní vzrůst za prvních šest měsíců toho roku. V Koreji, kde jsou příznivé podmínky pro zvýšenou činnost v lednu, bylo v tom měsíci 57 procent zvěstovatelů zapojeno v některém odvětví průkopnické služby.

Pěkné výsledky mezitím nadále přinášel program „Průkopníci pomáhají ostatním“. Jedna sestra z filipínského sboru v Anchorage na Aljašce řekla: „Jsem ve spojení s pravdou už 11 let. Kazatelská služba byla pro mě rutina, protože jsem do ní chodila bez jakéhokoli cíle.“ Ale potom, co nějakou dobu spolupracovala s místní průkopnicí, získala pro ni kazatelská služba větší význam. Uvědomila si, jak je tato práce naléhavá. Začala se více zajímat o lidi a dařilo se jí zahajovat domácí biblická studia. Jedna průkopnice v Jižní Africe pomohla jiné zvěstovatelce dosáhnout většího uspokojení ze služby, protože jí ukázala, že je možné rozmlouvat s kolemjdoucími, a ne pouze čekat, až se lidé ozvou v domovním telefonu. Také se občas spolu posadily a rozmlouvaly o různých cílech ve službě. Koncem onoho šestiměsíčního programu se z této zvěstovatelky stala pravidelná průkopnice. Společně se sestrou, která jí pomáhala, má nyní větší radost ze služby než kdykoli předtím.

 Biblická pravda v tištěné formě

Jehova poskytuje duchovní poučení v písemné formě již od doby Mojžíše. Toto poučování je vždy doprovázeno ústními pokyny. Tištěný text však hraje důležitou úlohu při šíření dobré zprávy. Vydává se velké množství Biblí i literatury, která Bibli vysvětluje. Jen za uplynulý rok svědkové Jehovovi vytiskli 1 026 706 628 časopisů Strážná věž a Probuďte se!; 41 579 805 knih a 71 221 759 brožur a také velké množství traktátů. Tyto publikace byly připraveny ve 332 jazycích.

Z této činnosti mají užitek lidé na mnoha místech. Na korálových ostrovech, které tvoří ostrovní stát Tuvalu, žije pouze 9 403 obyvatel. V jejich jazyce se tiskne Strážná věž a nyní  tam Jehovu uctívá 45 lidí. I když je Středoafrická republika velmi vzdálena od průmyslové části světa, časopisy Strážná věž a Probuďte se! tam přesto jsou velmi rozšířené, a to v arabštině, angličtině, francouzštině, lingalštině i v jazycích sanga a zande. V té zemi je 2 305 svědků a na Památnou slavnost v minulém roce přišlo o hodně víc lidí, než kolik je pětinásobek svědků. Angola je zničená občanskou válkou a mnozí lidé trpí nedostatkem, ale v uplynulém roce tam začala vycházet Strážná věž v jazyce umbundu k užitku dvou krajů tamějších svědků Jehovových a mnoha lidí, jimž svědkové poskytují duchovní pomoc. Na Ukrajině bylo za uplynulý  rok rozšířeno přes 26 milionů časopisů. Jakmile si jeden muž, který dvacet let hledal pravého Boha, přečetl jediný časopis Probuďte se!, byl přesvědčen, že našel pravdu. Velkou radost mělo 107 045 zvěstovatelů na Ukrajině, když se dozvěděli, že během roku tam bylo pokřtěno dalších 12 320 lidí.

Jisté sklíčené ženě v Kolumbii se dostal do rukou traktát Jaká je naděje pro drahé zemřelé? O náboženství se nikdy nezajímala, ale při zemětřesení jí zahynul syn, a proto ji námět tohoto traktátu zaujal. Bylo s ní zahájeno domácí biblické studium. V Litvě dal jeden bratr nějaké ženě brožuru Skutečně se Bůh o nás stará? Tato žena zoufale potřebovala pomoc, kterou může poskytnout jen Bůh. Souhlasila s nabídkou domácího biblického studia a potom rychle dělala pokroky k zasvěcení a ke křtu. Ano, tyto publikace, jichž si váží mnozí lidé, jsou cennými pomůckami při oznamování dobré zprávy.

Vyučováni Jehovou

Jehova své služebníky neustále vyučuje mnoha různými způsoby, aby je vybavil pro práci, která se vykonává v dnešní době, a připravil je na činnost, jež je čeká v budoucnosti. (Iz. 54:13) Kromě toho jsou lidé z více než 230 zemí osobně zváni, aby se ke svému užitku zúčastnili nádherného Jehovova vzdělávacího programu. Na toto pozvání reagovaly miliony těch, kdo jsou „správně nakloněni k věčnému životu“, a s těmito lidmi se v uplynulém roce vedlo každý měsíc 4 433 884 bezplatných domácích biblických studií. (Sk. 13:48) Když viděli, že se jim Písmo otevřelo způsobem, jímž by to sami nedokázali pochopit, bylo to pro ně nesmírné požehnání.

Součástí vyučování, které Jehova opatřil prostřednictvím své organizace, jsou také různé druhy specializovaného školení. Tisíce zvěstovatelů, kteří letos ukončili první rok pravidelné průkopnické služby, měly opět užitek ze školy průkopnické  služby. V průběhu služebního roku také 40 odboček organizovalo školu služebního vzdělávání. Vyučování se zúčastnili bratři, kteří splňovali požadavky, a to z amerického kontinentu, Asie, Evropy, Afriky a mořských ostrovů — celkem z 89 zemí. Toto zvláštní školení dostalo 2 174 bratrů. Členové výborů odboček ze 43 zemí byli pozváni do vzdělávacího střediska Strážné věže v Pattersonu ve státě New York na zvláštní dvouměsíční školení. Absolventi školy Gilead, kteří se v této škole těšili z obsažného pětiměsíčního studia Bible, dostali za úkol sloužit jako kazatelé a učitelé Božího slova v 31 různých zemích.

Ve vzdělávacím středisku Strážné věže bylo kromě toho zahájeno vyučování nové školy pro cestující dozorce. První třída, kde bylo 48 žáků, do tohoto osmitýdenního kursu nastoupila v květnu. V ní byli krajští a oblastní dozorci ze Spojených států a z Kanady. Jejich školení bylo rozděleno na dvě části, na vyučováni ve třídě a na práci ve služebním oddělení. Pozornost byla věnována všem stránkám jejich činnosti, a to přinese velký užitek mnoha tisícům bratrů a sester ve sborech a krajích, kde tito bratři slouží. Manželky cestujících dozorců, které přijely se svými manžely, se v době svého pobytu v Pattersonu věnovaly jednak práci v betelu a jednak kazatelské službě s okolními sbory. Každý týden se také zúčastnily jedné přednášky ve škole, která byla mimořádně užitečná jak pro ně, tak pro bratry.

„Stane se . . . to na svědectví“

Ježíš předpověděl, že jeho následovníci budou „vláčeni před krále a místodržitele“. Rozsah, v jakém se to v průběhu 20. století děje po celém světě, je dalším dokladem toho, že žijeme v posledních dnech. Proč se to děje? Není to proto, že by svědkové Jehovovi nebyli zákonně uznáni. Naopak, je to ‚kvůli jménu Ježíše Krista‘. Svědkové totiž uznávají  Krista za nebeského Krále a stejně jako Ježíš „nejsou částí světa“. Ježíš také předpověděl, že ‚se to stane na svědectví‘. (Luk. 21:12, 13; Mat. 24:9; Jan 17:16) To se rozhodně potvrdilo v uplynulém služebním roce. V mnoha zemích byly vyvíjeny usilovné snahy obhájit právo svědků Jehovových uctívat bez omezení Jehovu Boha, a přitom bylo také vydáváno svědectví úředníkům.

V roce 1998 Evropský soud pro lidská práva věnoval pozornost případu, který se týkal svědků Jehovových v Bulharsku. Co k tomu vedlo? Bulharská vláda odebrala zákonné uznání jednak svědkům Jehovovým a jednak asi 20 jiným náboženským skupinám. Odvolání k Nejvyššímu soudu v Bulharsku bylo zamítnuto, mimo jiné proto, že svědkové Jehovovi nevěří v Trojici a v jiné nebiblické nauky křesťanstva. To přineslo zatýkání, násilná přerušení náboženských shromáždění a zabavování náboženské literatury. Evropský soud vyzval Bulharsko, aby záležitosti se svědky Jehovovými řešilo přátelsky. Díky tomu v říjnu 1998 Bulharsko znovu zákonně uznalo svědky Jehovovy. To následně umožnilo vyslat do Bulharska čtyři misionáře, absolventy 106. třídy Gileadu, aby pomáhali místním zvěstovatelům oznamovat dobrou zprávu o Království jiným lidem.

Svědkové Jehovovi ve Francii mají problémy právní povahy a z toho také vyplynulo rozsáhlé svědectví. Svědkové byli veřejně ostouzeni. Organizace zaměřené na boj proti kultům podněcovaly tisk, aby o svědcích uveřejňoval negativní zprávy. V roce 1996 jedna zpráva parlamentu označila svědky jako ‚nebezpečný kult‘ a v lednu 1999 vláda uvalila 60procentní daň na všechny příspěvky, které svědkové dostávají, i když nic podobného žádnému jinému náboženství neudělala. Svědkové Jehovovi na to reagovali třídenní kampaní, která začala 29. ledna 1999 a ve které rozšířili 12 milionů traktátů s názvem Francouzi, jste klamáni!

 První den kampaně byla uspořádána tisková konference, na které bylo vysvětleno, co se děje. Informace o tom v poledne vysílaly jak televizní, tak i rozhlasové stanice. Více než 60 celostátních i krajských novin a časopisů přineslo zprávu o této činnosti pod takovými titulky jako například „Jehova volá Francii za svědka“ a „Akce svědků Jehovových — ‚Pravda‘“.

V den zahájení kampaně desetitisíce svědků rozšiřovaly traktát před nádražími, továrnami, kancelářemi, obchody, tržišti a jinde. Jen málo lidí ho odmítlo.

K bratrovi, který vydával svědectví blízko věznice, přistoupil strážný. Když mu bratr nabídl traktát, strážný řekl: „Budu jich potřebovat víc, uvnitř je hodně lidí.“ V jiném případě se několik letitých lidí vracelo autobusem do domova důchodců, kde bydleli, a cestou vyjadřovali zklamání, že tento traktát nedostali. Řidič vyzval zájemce o traktát, aby zvedli ruku, a potom zajel na místo, kde viděl jednoho svědka, a požádal o potřebný počet traktátů.

Na tržišti ve městě Grenoble naopak jedna žena, která dostala traktát, chrlila nadávky na svědka, který jí ho dal. Náš bratr zůstal klidný. Avšak stánkaři a jejich zákazníci, které přilákal křik, náhle začali volat: „Ať žije Jehova!“ Nato odpůrkyně odešla.

Jaký byl celkový výsledek kampaně? Tato zvláštní kampaň vyburcovala k činnosti sbory po celé Francii. Stovky těch, kdo se stali nečinnými, cítily, že jejich srdce je podněcuje, aby se na kampani podílely. Zvěstovatelé ve všech končinách Francie vyjadřovali hluboké uspokojení z toho, že mají příležitost obhajovat svou víru tímto způsobem. Do odbočky telefonovaly tisíce lidí a přicházely tam tisíce dopisů od veřejnosti. Z některých čišela nesnášenlivost. Mnohé vyjadřovaly podporu. Po celý víkend lidé žádali o návštěvy a bylo zahájeno mnoho biblických studií.

 A co daň, kterou uvalila vláda? Jako odezva na podniknutou akci se vysokým úředníkům dostala do ruky rozsáhlá právní dokumentace o svědcích Jehovových — což bylo opravdu velké svědectví. Proti tomuto daňovému předpisu je podáno odvolání, a jestliže to bude nutné, bude se proti němu protestovat všemi prostředky až k Evropskému soudu pro lidská práva.

Obec Oradell ve státě New Jersey ve Spojených státech léta různě mařila kázání dobré zprávy. Tato obec zaujala postoj, že tam svědkové Jehovovi nemohou vykonávat svou veřejnou službu, pokud si nejdříve nevyžádají povolení a nebudou nosit výrazný odznak. Opakované snahy přesvědčit starostu a obecní radu, že tyto požadavky jsou protiústavní, byly neúspěšné. Proti místnímu zákonu byla nakonec podána žaloba k federálnímu okresnímu soudu USA v okresu New Jersey. To bylo poprvé za uplynulých 50 let, co byl ve Spojených státech podniknut takový krok proto, aby se prosadilo naše právo vykonávat veřejnou službu. Ve stížnosti, kterou jsme předložili soudu, bylo vhodné vysvětlit podstatu naší činnosti a její biblický základ, a tak bylo vydáno znamenité svědectví.

Dne 8. března 1999 se federální okresní smírčí soudce sešel se zástupci našeho právního oddělení a se zástupci obce Oradell a obci Oradell nařídil, aby změnila své zákony. Na své schůzi 16. března se obecní rada sešla se starostou a společně schválili rezoluci osvobozující náboženské organizace od požadavků opatřit si povolení a nosit odznak. V Oradelli je možné znovu kázat dobrou zprávu bez protiústavních omezení.

Kdykoli se u soudu, při zasedání parlamentu nebo při jednání v kongresu vysloví Jehovovo jméno nebo jméno jeho lidu, bývá vydáno svědectví jednotlivcům ve „vysokém postavení“, kteří možná slyší poselství o Království zřídka. (1. Tim. 2:2) Mnohdy je však příležitost k vydání svědectví mnohem přímější a větší. To se ukázalo v Rusku.

 V Rusku, v přeplněné soudní síni v Moskvě, byla v době od září 1998 do března 1999 zarputile vyvíjena snaha zakázat náboženskou činnost svědků Jehovových v Moskvě. Svědkové Jehovovi nejenže nebyli umlčeni, ale tato soudní síň jim poskytla jedinečné prostředí k vydání mocného svědectví.

Moskevská prokuratura, ke které se později připojil moskevský odbor spravedlnosti, podala společně s organizací zaměřenou proti sektám, jež má vazby na ruskou pravoslavnou církev, nepodložená obvinění proti svědkům, ve snaze o zrušení moskevského sboru svědků Jehovových. Při soudním projednávání občanskoprávního případu by za normálních okolností kritické rozbory náboženského učení a přesvědčení byly v soudní síni považovány za nevhodné. Tato žaloba se však týkala náboženského přesvědčení a činnosti svědků Jehovových, a tak se jejich přesvědčení a činnost staly středem zájmu tohoto procesu.

V soudní síni prokurátorka dokazovala, že naše literatura vyvolává náboženskou nenávist. Jak? Učíme, že naše náboženství je to pravé. Na to obhájce, jeden ze svědků Jehovových, předložil soudkyni a prokurátorce Bibli a potom přečetl Efezanům 4:5: „[Je] jeden Pán, jedna víra, jeden křest.“ Náš ruský bratr pokračoval ve své biblické obhajobě tak, že dokazoval nesprávnost ostatních obvinění obsažených v žalobě citováním biblických textů, například Jakuba 1:27, Jana 17:16 a Zjevení 18:1–4, z nichž je patrná nutnost být ‚odděleni od světa‘. Prokuratura oponovala argumentem, že když se poslední biblický text, který pojednává o Velkém Babylónu, uplatňuje na lidi jiného náboženství, uráží je to. K tomu se však jeden profesor filozofie, který přednáší na univerzitě, později vyjádřil: „Když odborníci obviňují svědky Jehovovy kvůli jejich naukám, neuvědomují si, že vlastně vznášejí obvinění proti Bibli.“

 Přelíčení poskytovalo možnost číst u soudu z publikací svědků Jehovových, které byly zahrnuty do obžaloby. Tentokrát však byly citáty čteny v kontextu, takže naše náboženské přesvědčení bylo předkládáno správně a zanikl jakýkoli podklad pro zákonná obvinění z přestupku. Přední ruští odborníci předložili nejméně pět vědeckých studií dokazujících nesprávnost tvrzení uváděných prokuraturou. Také byl kladen důraz na mezinárodní soudní rozhodnutí a smlouvy vyžadující respektování svobody uctívání.

Jak by se v době platnosti ruského zákona z roku 1997, který poskytoval prokuratuře podklad pro podání žaloby, vedlo Ježíšovi? Tím se v průběhu přelíčení zabýval kanadský advokát ze skupiny obhájců, také svědek Jehovův. Řekl soudu: ‚Ano, Ježíš opravdu kritizoval tehdejší náboženské vůdce a uplatňoval na ně slova zapsaná v Janovi 8:44, 45: „Jste ze svého otce, z Ďábla.“ Jak je vidět z Matouše 15:2–9, Ježíš odsuzoval tradice, které byly v rozporu s Božím slovem. Snažil se Ježíš, podle jeho vyjádření v Matoušovi 10:34–37, rozbíjet rodiny? Ne, prostě to považoval za nevyhnutelný důsledek vzájemného jednání lidí. Lukáš 18:15, 16 také upozorňuje na to, že Ježíš zval malé děti, aby k němu přišly. Bylo to tedy lákání dospívajících a malých dětí do křesťanství? A proč chtěli náboženští odpůrci zabránit Ježíšovi v kázání? Jan 11:47, 48 ukazuje, že židovští duchovní viděli, jak přicházejí o své členy, protože Ježíše následovalo mnoho lidí. Nějaké podobnosti bychom mohli vidět i v dnešní době.‘ Bylo očividné, že kdyby Ježíš Kristus kázal v Moskvě, mohla by být žaloba, která je v tomto případě podána proti svědkům Jehovovým, podána proti němu. Ale kdo se mýlí? Zjevně ti, kdo vznášejí obvinění, protože Ježíš „nezhřešil“. (1. Petra 2:22)

Ruský obhájce, náš bratr, odpovídal na otázky týkající se učení svědků Jehovových vznesené prokuraturou a v odpovědi přečetl z Bible texty Daniela 2:44, 45 a 2. Timoteovi 3:1–5.  Později to odpoledne předložil své svědectví bratr, který patří ke třetí generaci svědků a jehož životní příběh ukazuje, že svědkové Jehovovi jsou v Rusku již desítky let. Jeho svědectví bylo také připomínkou utrpení, které svědkové Jehovovi snášeli v době svého vyhnanství na Sibiři a v důsledku jiných projevů útlaku v letech, kdy byla činnost svědků zakázána sovětským režimem. (Viz Probuďte se! z 22. dubna 1999, strany 20–25.)

Třetím obhájcem byla žena, která také zastupovala svědky Jehovovy. Nepatří ke svědkům Jehovovým, ale je velmi objektivní a zkušená v obhajování lidských práv. Dokonce měla příležitost otevřít Bibli a upozornit soud na různé pasáže. Poukázala na Zjevení 14:1; 16:16; 20:6 a na Žalm 37:9, 10 a potom vyzvala prokurátorova „odborníka“ na náboženství, aby ukázal, kde se svědkové Jehovovi mýlí. Nepodařilo se mu to.

Je zajímavé, že ruské ministerstvo spravedlnosti 29. dubna 1999 znovu zaregistrovalo svědky Jehovovy jako náboženskou organizaci. Nepřineslo to však ukončení případu v Moskvě ani soudní rozhodnutí ve prospěch svědků Jehovových. Odvolací soud naopak čeká na to, až porota složená z „odborníků“ a jmenovaná soudkyní provede rozbor literatury svědků Jehovových. Ať se dospěje k jakémukoli závěru, můžeme si být jisti, že ‚se to stane „na svědectví“‘. (Mat. 10:18)

Kromě svědectví, které bylo vydáno úředníkům v soudní síni, se zprávy o tomto procesu přenesly na stránkách novin a prostřednictvím televizních stanic do celého Ruska. Svědkové Jehovovi v Rusku mimo jiné denně připravovali reportáže z procesu dostupné pro tisk i pro veřejnost. Citáty z publikací Watch Tower Society, které žaloba zkreslila, byly uvedeny v plném znění a mnoho událostí z historie svědků bylo objasněno. V různé době mělo své zástupce u procesu nejméně sedm význačných mezinárodních zpravodajských agentur. Velký zájem o průběh jednání projevila vyslanectví jiných  států a řada organizací pro lidská práva. Dne 11. března Evropský parlament schválil rezoluci vyzývající ruské úředníky na všech úrovních, aby chránili svobodu vyznání a řídili se mezinárodními úmluvami, na jejichž sepsání se podílela také jejich vláda. V následujícím měsíci 11 členů parlamentního shromáždění Rady Evropy podepsalo další dokument vyjadřující znepokojení nad vývojem tohoto soudního případu v Moskvě.

Bratři v Moskvě a v celém Rusku si nyní dobře uvědomují, že jsou „předmětem nenávisti“ odpůrců poselství o Království. V Sankt Petersburgu byl na jedno sborové shromáždění podniknut útok plynovou bombou. Nějaký odpůrce napadl se zbraní jednu letitou sestru, když byla v kazatelské službě. A zrušení nájemních smluv připravilo 2 000 svědků v Moskvě o místa ke shromažďování a donutilo je hledat vhodná místa někde jinde. Když pak svědkové Jehovovi pořádali v srpnu v Moskvě sjezd — navzdory snahám jim v tom zabránit —, bylo nutné v sobotu odpoledne vyklidit stadion, protože hrozil pumový útok. Přesto na tomto sjezdu bylo pokřtěno 600 osob a v neděli tam znovu přišlo více než 15 100 lidí, aby si vyslechli zbývající části programu.

Vzhledem k tomu, že na celém světě bylo vyvoláno mnoho různých tlaků proti svědkům Jehovovým, protože vykonávají svou službu, bylo vhodné, že se v dubnu 1999 sešli odpovědní bratři a pohovořili si o tom, co je v současné době potřeba dělat „při obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“. (Fil. 1:7)

Svědkové Jehovovi jsou pevně přesvědčeni, že — jak říká Bible — žádná zbraň vytvořená proti ‚Jehovovým sluhům‘ nebude mít úspěch. (Iz. 54:17) A v Jeremjášovi 1:19 je uveden slib: „Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘“

[Obrázek na straně 6]

Daniel Sydlik uveřejňuje knihu „Věnujte pozornost Danielovu proroctví!“ v angličtině

[Obrázek na straně 6]

Chong-il Park uveřejňuje „Překlad nového světa“ v korejštině

 [Obrázky na straně 12 a 13]

Jeden z 32 mezinárodních sjezdů se konal v Nairobi v Keni

 [Obrázky na straně 14]

Nahoře vlevo: Bratři v Belgii nakládají humanitární pomoc určenou pro Afriku. Dole: Uprchlíci z Konga jsou vyučováni a společným zpěvem upřímně chválí Jehovu

[Obrázky na straně 20 a 21]

Literatura připravovaná k odeslání ze světového ústředí