Nejdůležitější události minulého roku

SVĚDKOVÉ Jehovovi na celém světě měli ve svých sálech Království v průběhu roku 2000 viditelně umístěný tento biblický text: ‚My nejsme takoví, kteří se odtahují, ale takoví, kteří mají víru.‘ (Hebr. 10:39) To, co je uvedeno v tomto textu, charakterizuje ducha, v němž svědkové na celém světě vykonávají svou službu. Pro některé svědky rozhodně je obtížné mluvit s cizími lidmi, a za určitých okolností je to dokonce poněkud znervózňuje. S vírou v Jehovu přesto dodržují jeho přikázání.

Celosvětová zpráva na straně 31 uvádí několik významných událostí, k nimž s Jehovovým požehnáním došlo v průběhu služebního roku, který skončil 31. srpna. Další  podrobnosti jsou uvedeny v tabulce na stranách 32–39. Kromě toho je nutné zvlášť se zmínit o oblastních sjezdech, které se v té době konaly.

Oblastní sjezdy činitelů Božího slova

Všichni svědkové Jehovovi společně s dalšími zájemci dostali v prosinci 1999 pozvání na oblastní sjezd „Činitelé Božího slova“. První z těchto sjezdů probíhal od 19. do 21. května 2000 v Long Beach v Kalifornii ve Spojených státech. Do začátku roku 2001, kdy série oblastních sjezdů skončí, se budou po celém světě konat další stovky těchto sjezdů.

Program zaměřoval pozornost na Jehovu, Činitele podivuhodných věcí. Povzbuzoval nás, abychom nezapomínali na všechno Jehovovo konání, ale abychom mu celým svým srdcem chvalořečili. (Žalm 9:1; 103:2) Dostali jsme praktické rady týkající se rodinného života a toho, jak se můžeme vyrovnávat s ostny ve svém těle. Byli jsme vybízeni, abychom usilovně rozvíjeli duchovní smýšlení, abychom nebyli zapomnětlivými posluchači, ale abychom jednali poslušně podle Božího slova a abychom o Jehovových podivuhodných dílech stále mluvili s jinými lidmi. Proslovy byly spojeny s vyprávěním zážitků a s rozhovory, zdůrazňovaly praktickou hodnotu rozebíraných myšlenek a velmi působily na srdce. Dynamická biblická dramatizace s názvem „Výstražné příklady pro dnešní dobu“ pomáhala upevnit naše rozhodnutí nedopustit se ničeho, co by mohlo zničit náš osobní vztah k Jehovovi. A byli jsme povzbuzeni důkladnými rozbory proroctví z biblických knih Izajáš a Sefanjáš.

K areálům, kde tento sjezd probíhal, patřil také Népstadion, největší stadion v Maďarsku. První den sjezdu se tam sešlo více než 22 000 návštěvníků. Ti, kdo se řídili doporučením, aby byli na sjezdu hned od začátku, toho nelitují ani nikdy litovat nebudou. Na závěr dopoledního programu  člen vedoucího sboru Gerrit Lösch přednesl zvláštní proslov, v jehož průběhu byla uveřejněna Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa v maďarštině. Na jiných sjezdech v tomtéž měsíci byla uveřejněna Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa v rumunštině a v albánštině.

Z celého území Albánie a také z Kosova svědkové reagovali na výzvu, aby se zúčastnili prvního dne sjezdu v Tiraně, i když se v této zemi později ve stejném měsíci konaly další sjezdy na různých místech. Velmi se radovali, když byla uveřejněna Bible v albánštině. Jeden mladý bratr řekl: „Při čtení tohoto překladu je pro mě Bible nejen jasnější a srozumitelnější, ale také jsem si ji mnohem víc oblíbil.“ Jedna šedesátiletá sestra, pravidelná průkopnice a bývalá členka komunistického parlamentu, napsala: „To je skvělé! Teprve teď, když zkoumám tento překlad, jsem schopna vnímat, jak je Bible vynikající a jak nádhernou prózu, poezii a plynule vyprávěné příběhy obsahuje. Každý dojemný výjev si dokážete představit velmi jasně. Když jsem četla, jak Ježíš prováděl zázraky, že mu to lidé vytýkali a že se mu posmívali, prožívala jsem tak hluboké pohnutí, jaké jsem do té doby nikdy nepocítila.“

 Delegáti na oblastních sjezdech v České republice měli velkou radost, když kromě jiných pěkných věcí, které byly připraveny i na sjezdech v jiných zemích, dostali Překlad nového světa se studijními poznámkami. Tento překlad má mnoho křížových odkazů a poznámek pod čarou, a je tedy další pomůckou k tomu, aby křesťané mohli důkladně zkoumat Boží slovo. Když bylo oznámeno uveřejnění této publikace, mnozí delegáti na sjezdech v Praze a v Ostravě vstali a velmi dlouho tleskali.

V některých částech světa se začátkem uplynulého služebního roku samozřejmě stále ještě konaly oblastní sjezdy s námětem „Boží prorocké slovo“. Vynaložilo se značné úsilí, aby se tyto životně důležité informace dostaly k lidem mnoha národností a jazyků. Například v Mexiku bylo uspořádáno 190 oblastních sjezdů „Boží prorocké slovo“, jichž se zúčastnilo celkem 1 073 667 návštěvníků. Program byl předkládán ve španělštině, angličtině, mayštině a v mexické znakové řeči a tlumočen do mazatéčtiny, mixtéčtiny a do jazyka tzotzil. Jazykové bariéry padaly, když lidé všeho druhu získávali z Bible pochopení toho, jaké podivuhodné věci má Bůh připraveny pro lidstvo.

Zvládají obtížné situace

V průběhu uplynulého služebního roku se opět vydalo vynikající svědectví o Jehovovi Bohu a jeho mesiášském Království. Na této činnosti se podílel vrcholný počet 6 035 564 zvěstovatelů. Během roku se v průměru 805 205 zvěstovatelů účastnilo průkopnické služby. V dubnu celkový počet průkopníků vzrostl na 1 418 062! Tento rok byla veřejnému vydávání svědectví věnována opět více než miliarda hodin. Mnozí vykonávali tuto činnost navzdory okolnostem, při nichž jejich víra procházela ohnivými zkouškami. Svědkové Jehovovi však v nejrůznějších podmínkách dokázali, že ‚nejsou takoví, kteří se odtahují‘.

 Například Konžská demokratická republika byla mnoho měsíců zmítána válkou. Ve východní části země, z velké části odříznuté od přímého spojení s Kinshasou, kde je umístěna odbočka, žije více než 30 000 zvěstovatelů Království. V některých oblastech vojáci mnohdy zadržují civilisty, včetně svědků Jehovových, vyslýchají je a někdy je i bijí. Svědkové však nepřestávají kázat. V této republice žije přibližně 50 milionů lidí. Tito lidé také musí mít příležitost vyslechnout si dobrou zprávu. V průběhu uplynulého roku zde zvěstovatelé každý měsíc strávili v kazatelské službě v průměru asi třináct hodin.

Vynikající víru projevovali také bratři a sestry v Libérii. K problémům, s nimiž se každý den potýkají, patří nejen vyrovnávat se s vážnými hospodářskými problémy, ale zároveň bojovat s vyčerpávajícími chorobami, například s malárií a tyfem. Těmito nemocemi jsou nakaženi téměř všichni — mladí i letití. Reakce na výzvu „Může být pro nás duben 2000 tím nejlepším měsícem všech dob?“ tedy mocným způsobem potvrdila, že naši bratři mají víru, jsou horliví pro Jehovu a že se v jejich životě projevuje působení Božího ducha. Tehdy bylo dosaženo nového vrcholného počtu 3 193 zvěstovatelů. Pomocní a pravidelní průkopníci dohromady představovali 32 procent všech zvěstovatelů, kteří podali zprávu. Díky celé této činnosti se Památné slavnosti zúčastnilo 16 875 lidí, což předčilo všechna očekávání, a ze zprávy za květen vyplynulo, že zvěstovatelé vedli 10 164 biblických studií.

Občanská válka, která Srí Lanku postihuje už devatenáct let, pokračovala nezmenšenou měrou. Po těžkých bojích, které se odehrávaly v severní části poloostrova Jaffna, se v dubnu 2000 odtud musely vystěhovat desítky tisíc lidí. Situace měla nepříznivý vliv na pět sborů, do nichž patří 600 zvěstovatelů a přátel pravdy. Zvěstovatelé považovali za  nezbytné bydlet na pozemku sálu Království a v okolních opuštěných domech. Jaké to je žít v takových podmínkách? Jeden tamější starší napsal: „Všude kolem je jasně vidět chudoba a podvýživa. . . . Bratři přišli o svůj domov a majetek. Všude jsou rozmístěny pozemní miny. Bratři jsou bez zaměstnání; děti nemohou chodit do školy. Je to bídný život. Ale díky Jehovovu duchu a duchovní pomoci bratři stále vytrvávají. . . . Vidíme v tom ruku Jehovy a děkujeme mu.“ Tito bratři nadále pořádali všechna shromáždění, a dokonce našli i bezpečné místo, kde mohli uspořádat krajský sjezd, i když v menších skupinách než obvykle. Nepolevovali ve své usilovné kazatelské službě, ale naopak se ještě více snažili předávat dobrou zprávu svým sousedům.

Hospodářská situace na Ukrajině značně ztěžuje cestování v některých oblastech. Jedna osmdesátiletá sestra, která výsadu sloužit Jehovovi považuje za poklad, však chodila několik let pěšky čtyři hodiny jen proto, aby se dostala do obvodu, kde káže. Také chodí deset kilometrů pěšky v horách, aby se dostala na shromáždění.

Svědkové Jehovovi v Rumunsku slouží navzdory prudkému odporu od duchovních pravoslavné církve. Když bratři čekali, že na zónovou návštěvu k nim přijede Willy Gournon, pronajali si kvůli zvláštní přednášce fotbalový stadion v Bukurešti. Smlouva však byla na nátlak patriarchátu pravoslavné církve zrušena. Ovšem několik dní před plánovanou návštěvou jeden vlivný člověk zasáhl ve prospěch bratrů, takže si mohli pronajmout nádherný Sala Palatului (Palácový sál), kde si 2 184 návštěvníků vyslechlo přednášku na aktuální námět „Zkoušejte, zda jste ve víře“. Více než 38 000 zvěstovatelů, jejichž víra byla vyzkoušena, v Rumunsku bez přestání oznamuje dobrou zprávu. V průměru 3 569 z nich jsou v průkopnické službě, ačkoli většina těchto  průkopníků nyní považuje za nezbytné mít zároveň světské zaměstnání na plný úvazek.

Vláda v Etiopii podporuje svobodu náboženství zaručenou ústavou, ale duchovenstvo podněcuje příslušníky svých církví proti svědkům. Když jsou svědkové v kazatelské službě, mnozí lidé možná některému z nich hrubě vynadají. Tím však tento odpor nekončí. Fanatičtí obyvatelé domů také zvěstovatele bijí holemi a hází po nich kamení. Avšak 6 166 svědků Jehovových s pevnou vírou přináší dobrou zprávu o pokoji 62 milionům lidí v této severovýchodní části Afriky.

Když Bejoma ve svých jednašedesáti letech poznal pravdu, byl negramotný. Hladověl po pravdě, a proto požádal, aby se s ním biblické studium vedlo každý den. Také se začal učit číst a psát, aby mohl vyučovat lidi ve své rodné vesnici na Madagaskaru. V době, kdy ještě byl nepokřtěným zvěstovatelem, se vrátil do rodné vesnice a začal tam pořádat shromáždění. Příští rok se dal pokřtít. O tři roky později se přihlásil do průkopnické služby. Vydávat svědectví v rodné vesnici však pro něj nebylo snadné. Na zájemce byl vyvíjen velký nátlak. Jednou se shromáždila celá vesnice a všichni se snažili tyto zájemce přimět, aby změnili své názory. Členové rodiny se při jednání s nimi uchylovali ke spiritismu. Příbuzní jistých zájemců vyhrožovali, že bratra Bejomu zastřelí, jestliže se jen přiblíží k domu těchto zájemců, a tak se biblické studium koná v bratrově domě. Navzdory tomuto odporu se s kazatelskou činností ani se shromažďováním nepřestalo. V době, kdy byla psána tato zpráva, tam byli čtyři zvěstovatelé. Shromáždění se účastnilo asi 40 lidí.

Extremističtí aktivisté židovského náboženství v Izraeli neustále na protest proti činnosti svědků Jehovových pořádali bouřlivé demonstrace. Tito aktivisté sledovali zvěstovatele  při vydávání svědectví dům od domu a v parku a vyvolávali výtržnosti, čímž rušili rozhovory se zájemci. Odpůrci také na dobře viditelných místech vyvěsili velké fotografie zvěstovatelů, aby tak veřejnost varovali před rozhovory se svědky. V uplynulém roce rovněž vyhrožovali zaměstnavatelům bojkotem proti jejich výrobkům a službám, jestliže nepropustí zaměstnance, kteří jsou svědkové Jehovovi. To způsobilo, že svědkům Jehovovým a jejich naukám byla věnována značná publicita v televizi a v novinách. S Jehovovým požehnáním vzrostl v Izraeli v uplynulém roce počet těch, kdo slouží pravému Bohu, o dalších 7 procent.

Kvůli konfliktům ozbrojených skupin bylo v Kolumbii nutné pod vedením vedoucího sboru připravit zvláštní traktát s názvem „Jste světlo světa“. Těchto traktátů se rozšířilo téměř deset milionů. Traktát pomáhal objasňovat, že svědkové Jehovovi zaujímají k ozbrojeným konfliktům neutrální postoj. Vysvětloval, co svědkové dělají pro to, aby lidem vštěpovali mravní hodnoty, poskytovali poučení uvězněným, pomáhali neslyšícím, podporovali postižené přírodními katastrofami a dávali lidem naději do budoucnosti. V Kolumbii 107 613 svědků Jehovových pilně oznamuje ‚dobrou zprávu o pokoji‘. (Ef. 6:14, 15) Zvěstovatelé tento traktát rozšiřovali jak v obvodu sboru, tak také na odlehlých územích. Dva průkopníci v departementu Cauca se modlili o to, aby měli příležitost vydat svědectví ozbrojené skupině, která působila v té oblasti. Jejich modlitby byly vyslyšeny, když jednoho dne přišli do menšího města a tam zastihli mnoho členů té skupiny. Na tom místě se průkopníkům podařilo rozšířit hodně traktátů. Starosta jednoho menšího města v departementu Chocó si po přečtení traktátu vyžádal povolení promítnout ve vysílání místní televizní stanice všechny videonahrávky Společnosti.

 V mnoha zemích je nutné obrnit se velkou trpělivostí, když je potřeba získat povolení ke stavbě sálu Království, kde by se lidé mohli scházet ke studiu Božího slova. Když bylo od městského úřadu územního plánování v Kasandře v severním Řecku získáno povolení ke stavbě budovy určené k uctívání Jehovy, byl to teprve začátek. Pracovníci dodavatelské stavební firmy, pracovníci provádějící zemní práce a zástupci společností, které dodávaly namíchaný beton a jiný stavební materiál, byli zastrašováni výhrůžkami a donucováni, aby z této stavby odešli nebo přestali s bratry obchodovat. Město pro tento stavební projekt odepřelo přístup k dodávkám vody a elektrického proudu. Když práce na staveništi pokračovaly, 21. října 1999 se rozezněly kostelní zvony. Na staveniště vtrhl zástup lidí vedených místním starostou a kněžími a hodlali všechno zničit. Ministr veřejného pořádku v Aténách, který byl o této situaci informován, svědky ujistil, že dostanou plnou podporu od policie. V průběhu stavby se tam vystřídalo přes 300 policistů z různých měst v celém severním Řecku. Vznikl pěkný sál Království a 30. října byl připraven k používání. Naši bratři rozhodně dokázali, že ‚nejsou takoví, kteří se odtahují‘.  Předpokládá se, že výsledek tohoto případu příznivě ovlivní výstavbu domů určených k uctívání v jiných částech Řecka.

Jak je dobře známo, dlouholeté napjaté vztahy mezi Albánci a Srby žijícími v Kosovu vedly v roce 1999 k zásahu mezinárodních vojsk. Statisíce lidí utekly do sousedních zemí, aby byly v bezpečí. Potom, když se mnozí z nich vrátili, přijeli svědkové z Albánie a později z Rakouska, aby v Kosovu navštívili své bratry. Co zjistili? Všude byla spoušť. Dodávky elektřiny, vody a topného oleje byly v zimě velmi omezené. Teplota v jejich místech ke shromažďování byla mnohdy velmi nízká, ale shromáždění nebyla zrušena. Bratři a sestry podávali komentáře a přednášeli proslovy při svíčkách, přestože tam bylo tak chladno, že bylo vidět, jak jim při písni k Jehovově chvále jde od úst pára. Dva domy svědků byly zničeny, bylo však vydáno pěkné svědectví, když při opravách pomáhali bratři a sestry z Albánie a Itálie. Kdykoli se zvěstovatelé účastní služby, musí si dávat velký pozor, protože kolem nich plane prudká etnická nenávist, ale horlivě využívají příležitosti k vydání svědectví — na trhu, na poště, na ulici i mezi svými sousedy.

V polovině prosince 1999 byl pobřežní stát Vargas ve Venezuele postižen nejhorší přírodní katastrofou v dějinách té země. Po prudkém lijáku se horské úbočí doslova zřítilo do hustě zalidněné přímořské oblasti, čímž přišlo o život přibližně 50 000 lidí a 400 000 lidí zůstalo bez domova. Mezi těmi, kdo museli utéci ze svých domovů, bylo více než 1 200 svědků. Co navzdory této katastrofě udělalo 11 sborů, které ve státě Vargas zůstaly, když v dubnu vyšla výzva k pomocné průkopnické službě? Ze zprávy vyplývá, že se přihlásilo 112 zvěstovatelů — v průměru deset z každého sboru — a ti se připojili k 77 pravidelným průkopníkům, kteří tam již sloužili.

 Dva bratři v Surinamu nemohou chodit a pohybují se tak, že sedí na tříkolce a šlapou rukama. Oba slouží jako průkopníci. Jeden utrpěl na obou nohách vážné zranění, druhý má obě nohy amputované. V období dešťů někdy uvíznou v bahně, ale do sálu Království vždy přijedou s úsměvem na tváři.

Všechna sborová shromáždění jsou sice důležitá, ale Památná slavnost má mimořádnou důležitost. Dne 19. dubna 2000 se tohoto shromáždění ve vesnici Awaso na Papui zúčastnilo jedenáct zájemců, kteří sedmnáct hodin cestovali na malém člunu po rozbouřeném moři, jen aby tam mohli být. Po skončení Památné slavnosti nemohli návštěvníci zadržet slzy, když se dozvěděli, jakou horlivost projevili tito zájemci a jak milují společenství křesťanských bratrů. Zájemci řekli: „Chtěli jsme Slavnost na památku Kristovy smrti oslavit společně s jinými Jehovovými ctiteli; tato cesta tedy rozhodně za to stála.“

Dobrá zpráva se dostává k více lidem

Apoštol Pavel napsal: „Jsem dlužníkem Řeků i barbarů, moudrých i bláznivých.“ (Řím. 1:14) Prostřednictvím výkupného Jehova umožnil lidem všeho druhu získat věčný život. Pavlovi bylo svěřeno toto poznání a Kristus ho pověřil, aby byl apoštolem pro lidi z národů. Pavel si uvědomoval, že má povinnost dělat všechno, co může, aby tuto dobrou zprávu sděloval jiným lidem. A horlivě to dělal. Podobně v dnešní době „věrný a rozvážný otrok“ bere vážně pověření kázat dobrou zprávu po celé obydlené zemi na svědectví. (Mat. 24:14, 45–47) Lidé na celém světě samozřejmě potřebují slyšet nebo číst dobrou zprávu ve vlastním jazyce, aby jasně pochopili, že je velmi důležitá. To vyžaduje rozsáhlou překladatelskou činnost.

V uplynulém roce svědkové Jehovovi vyráběli biblickou literaturu nejen v jazycích, ve kterých byla používána již  v minulosti, ale také v dalších 22 jazycích. Těmito jazyky mluví více než 31 milionů lidí. Nebyli přehlíženi ani lidé v Bolívii a v Peru, kteří mluví kečujsky a nenaučili se číst; těmto lidem byla nyní zpřístupněna audionahrávka knihy Poznání. V současné době svědkové Jehovovi připravují biblické publikace ve 360 jazycích.

Časopisy Strážná věž a Probuďte se! jsou dvě nejdůležitější publikace, které se používají k šíření biblické pravdy. Připravovat každý měsíc čtyři jednotlivé časopisy v angličtině je samo o sobě velký úkol. Avšak vyrábět časopisy, které vycházejí měsíčně, čtrnáctidenně nebo čtvrtletně v mnoha jazycích, vyžaduje mnohem větší práci. V uplynulém roce to znamenalo připravit do tisku 4 078 jednotlivých vydání. Jenom v ruské odbočce se Strážná věž nyní překládá nejen do ruštiny, ale také do sedmi dalších jazyků, jimiž mluví 36 milionů lidí ve 13 zemích.

Ročenka se pravidelně překládá do 31 jazyků a brožura Denně zkoumejme Písmo do 114 jazyků. Dále bylo kvůli šíření biblické pravdy v uplynulém roce přeloženo 119 knih, 265 brožur ve formátu časopisu, 34 brožur menšího formátu a 273 traktátů. V průběhu roku byla Křesťanská řecká Písma — Překlad nového světa zpřístupněna v dalších čtyřech jazycích (albánštině, maďarštině, rumunštině a šonštině) a v jazyce xhosa byl uveřejněn celý Překlad nového světa. Také bylo vytvořeno 24 videonahrávek. V současné době Společnost navíc vyrábí publikace v Braillově písmu v 11 jazycích. A v uplynulém roce byla sjezdová dramatizace přehrávána z videozáznamů v americké, brazilské, japonské a korejské znakové řeči. To všechno se dělalo proto, aby se životodárné poselství z Božího slova dostalo k co možná nejvíce lidem.

Dalším náročným úkolem je předávat biblickou pravdu lidem, kteří mluví kreolsky. Kreolština byla vytvořena ze  směsice dvou nebo více jazyků a byla zjednodušena. Stala se základním jazykem některých lidí a odráží se v ní jejich kultura. Přesto většina lidí, kteří mluví kreolsky, v tomto jazyce nečte. Svědkové Jehovovi však jsou učitelé, a proto se ti zvěstovatelé, kteří žijí na Mauriciu a na Réunionu, učí číst a psát místní kreolštinou, aby mohli lidem číst v jejich mateřském jazyce a aby je učili dělat totéž. Pro psaní kreolských jazyků, kterými se mluví na Mauriciu a na Réunionu, neexistovala žádná pravidla, a proto Společnost vytvořila vhodný pravopis. Potom byly připraveny nové pomůcky pro službu, brožury Věnuj se čtení a psaní a Co od nás Bůh vyžaduje? vytištěné v kreolštině. Jedna sestra vyprávěla, že jakmile je začala používat, zahájila pět nových biblických studií. Jeden bratr řekl: „Od té doby, co používáme tyto nové pomůcky, zjišťujeme, že lidé, se kterými studujeme, lépe chápou předkládané myšlenky z Boží slova. Ačkoli kreolštinu nečtou snadno, když jim předčítáme, chápou smysl opravdu velice jasně.“

K tomu, aby se dobrá zpráva dostala k více lidem, dále přispívá zjednodušený způsob rozšiřování literatury. Jehovovi služebníci projevili v této záležitosti víru a Jehova jim žehná. Lidem se vysvětluje, že za literaturu není stanoven žádný poplatek, ale je možné přispět dobrovolným darem. Od ledna 2000 byla tato úprava rozšířena do všech zemí, kde do té doby ještě nebyla zavedena. Odbočka ve Středoafrické republice napsala: „To znamená, že každý člověk, ať je v jakékoli finanční situaci, může mít tištěné publikace potřebné k tomu, aby se stal Kristovým učedníkem. Tuto úpravu přijímají s hlubokou vděčností jak zvěstovatelé, tak veřejnost.“ Odbočka v Indonésii uvedla: „Bratři tedy spíše hledali zájemce o čtení našich publikací než lidi, kteří by mohli uhradit výdaje za tisk.“ Odbočka v Jižní Africe sděluje: „Produkce časopisů se více než zdvojnásobila a počet časopisů v některých jazycích vzrůstá  více než čtyřnásobně. . . . Z toho všeho je patrné, že nyní je zaséváno více ‚semen‘ než kdykoli předtím. (Mat. 13:3–8)“

Dalším rysem činnosti v uplynulém roce bylo to, že do určitých oblastí byli na omezenou dobu vysíláni dočasní zvláštní průkopníci. To mělo přinést užitek lidem, kterým ještě nebylo vydáno svědectví. Z Côte d’Ivoire přišly zprávy o pěkných výsledcích. Někteří městští úředníci průkopníky vítali a neradi viděli, že odcházejí. Zástupce starosty v Sipilou průkopníkům laskavě poskytl ubytování a dovolil jim pořádat u něj na dvoře shromáždění. Když se dvě průkopnice, které byly přiděleny do Tiemelekro, přišly rozloučit se starostou, odpověděl: „To není možné! Tak náhle přece nemůžete odejít. . . . Předpokládám, že jste tu za ty tři měsíce učinily nějaké učedníky. Proto jste přece za mnou přišly, abych vám nechal kus pozemku na stavbu vašeho kostela. Teď vám ten pozemek ochotně dám. Tak mi prosím řekněte, kdo sem přijde místo vás!“

Mnozí svědkové se také samostatně chopili příležitosti oznamovat biblickou pravdu lidem, kteří by jinak nebyli k dosažení. Když jedna sestra na Marshallových ostrovech přijala zaměstnání učitelky na okrajovém atolu Jaluit, zjistila, že na tomto ostrově je jediným svědkem. Začala horlivě kázat všem svým sousedům, zahájila devět domácích biblických studií a poskytovala vedení skupině na týdenním shromáždění. Když tam jeden služební pomocník z atolu Majuro přijel 19. dubna přednést proslov při Slavnosti na památku Kristovy smrti, k této příležitosti se sešlo 175 posluchačů. Naše osamocená sestra pozvala na tuto důležitou událost tolik lidí, kolik jen mohla. Zmíněný bratr se svou manželkou chtějí těmto lidem pomáhat, aby duchovně rostli, a proto teď mají v úmyslu přestěhovat se na Jaluit a spolupracovat se tou sestrou.

 ‚Mluví se smělostí‘ a tak vyvracejí mylné informace

Křesťané v prvním století dobře věděli, co to jsou spory. Například v Ikoniu, když tam velké množství lidí přijalo křesťanské nauky, odpůrci „popudili a nesprávně ovlivnili duše lidí z národů proti bratrům“. Pavel a Barnabáš neustoupili do pozadí, ale ‚strávili značný čas tím, že mluvili se smělostí díky autoritě od Jehovy‘. (Sk. 14:1–7)

Dnešní odpůrci stále podněcují veřejné mínění proti svědkům Jehovovým a někdy k prosazení svých cílů používají média nebo jiné druhy veřejných komunikačních prostředků. Pracovníci Public Affairs Office v Brooklynu a v odděleních Public Affairs v mnoha odbočkách Společnosti na to reagovali a strávili značné množství času poskytováním pravdivých informací, které jsou směle předkládány redaktorům, novinářům a jiným lidem.

V květnu 2000 Společnost připravila k promítání na lékařské konferenci v Ženevě ve Švýcarsku novou videonahrávku Transfusion-Alternative Strategies—Simple, Safe, Effective (Alternativní postupy k transfuzím — Jednoduché, bezpečné a účinné). Videozáznam obsahuje rozhovory s několika předními světovými chirurgy a ukázky postupů používaných v bezkrevní chirurgii. Tato videonahrávka seznámila evropské lékaře se způsoby léčení svědků Jehovových a jiných lidí bez použití darované krve. Přítomní lékaři si okamžitě objednali asi 300 videokazet s tímto záznamem.

V Belgii byla uspořádána historická výstava o používání jména Jehova v překladech Bible. Výstava obracela pozornost na práci prvních překladatelů a tiskařů, například Williama Tyndala, a na překážky, s nimiž se tito lidé potýkali, když se snažili zpřístupnit Bibli veřejnosti. Mezi návštěvníky byli studenti ze třinácti škol.

 Více než 70 000 lidí v Brazílii v uplynulém roce navštívilo putovní výstavu Fialové trojúhelníky. Svědkové Jehovovi doufají, že mnozí lidé — stejně jako obyvatelé starověkého Ikonia — si nenechají uzavřít mysl těmi, kdo překrucující skutečnosti, ale že si s oceněním vyslechnou biblické pravdy, které jim budou předkládány.

‚Zákonné prosazování dobré zprávy‘

V souladu s precedentem, který při „obhajobě a zákonném prosazování dobré zprávy“ vytvořil apoštol Pavel, svědkové Jehovovi v různých zemích věnovali v uplynulém roce pozornost právním problémům. (Fil. 1:7) Například v Ázerbájdžánu, v Beninu, v Rumunsku a ve Švédsku se podařilo dosáhnout toho, že svědkové Jehovovi byli formálně a oficiálně uznáni nejen jako společnost, ale také jako náboženství, což poskytuje větší ochranu pod zákony zaručujícími svobodu uctívání.

V Gruzínské republice ležící u Černého moře však odpůrci usilovali o to, aby zákonná registrace svědků Jehovových byla zrušena. Při procesu s jedním svědkem Jehovovým se před vchodem do soudní budovy shromáždili extrémisté, kteří patřili k pravoslavné církvi, a snažili se násilím zamezit vstup každému, kdo odmítal políbit přenosný dřevěný kříž. V průběhu soudního jednání drželi ve zdvižených rukách náboženské ikony a dřevěné kříže a o přestávce zapalovali v soudní síni kostelní svíčky. Uvnitř soudní síně propukly násilnosti, protože extrémisté napadali právníky, novináře a svědky Jehovovy. Bratři v Gruzii se proti nepříznivému rozhodnutí odvolali k Nejvyššímu soudu Gruzie a doufají, že tam zvítězí zdravý rozum a pravda. Zároveň 14 855 zvěstovatelů v Gruzii v průběhu roku strávilo celkem 2 887 835 hodin tím, že učili lidi znát osvobozující pravdy z Božího slova.

 Soudní případ, který byl v Moskvě v Rusku zahájen se záměrem odstranit zákonné zastoupení svědků Jehovových v tomto městě, ještě nebyl ukončen. Mezitím bratrům v Moskvě nebylo dovoleno stavět sály Království, které nutně potřebují. Ústavní soud Ruska však 23. listopadu 1999 vydal jedno příznivé rozhodnutí, které se týkalo sboru ve městě Jaroslavl. Sbor nemohl doložit, že existuje už patnáct let, což bylo období trvání požadované zákonem o církvích z roku 1997, a proto místní úřady žádaly, aby sbor přestal dovážet a rozšiřovat náboženskou literaturu a aby bratr z Německa přestal v tom městě vykonávat svou činnost. Soud rozhodl, že požadavek patnáctileté existence se nemůže vztahovat na sbory, jež jsou součástí „centralizované náboženské organizace“, která už je zákonně registrována na celostátní bázi, jako je to v případě svědků Jehovových. Přeregistrace svědků Jehovových byla ministerstvem spravedlnosti Ruska schválena 29. dubna 1999. Zatímco právní oddělení projednávalo tyto záležitosti, zvěstovatelé v Rusku strávili v uplynulém roce ve veřejné službě 24 782 467 hodin. Zaznamenali další vzrůst o sedm procent a dosáhli vrcholného počtu 114 284 zvěstovatelů.

Také bratři ve Francii nadále zápolí se svízelnou situací. V průběhu minulých čtyř let získali 921 příznivých rozhodnutí od nižších soudů a 65 rozhodnutí od odvolacích soudů ve sporech o osvobození sálů Království od daně z majetku. A na základě postupu daňového úřadu, který se proti těmto rozhodnutím důrazně odvolal, byl spor postoupen francouzskému Conseil d’État, nejvyššímu správnímu soudu ve Francii. Tento soud 23. června 2000 rozhodl, že svědkové Jehovovi jsou podle francouzského zákona posuzováni jako náboženství, a proto mají nárok na to, aby jejich sály Království byly osvobozeny od daně z majetku.  Kromě toho, což bylo ještě důležitější, tento soud rozhodl, že činnosti provozované v těchto sálech Království „nenarušují zásady spolužití“. Hned za jedenáct dní však byl projednáván další případ, kdy měl být potvrzen postup daňového úřadu, který uložil šedesátiprocentní daň z darů věnovaných na náboženskou činnost svědků Jehovových ve Francii, a tehdy nižší soud v Nanterre vydal písemné rozhodnutí v tom smyslu, že svědkové Jehovovi nemohou uplatňovat nárok na osvobození od této daně, protože ve Francii nejsou uznaným náboženstvím. Bratři připravují petici k předložení odvolacímu soudu ve Versailles. Mezitím byl francouzskému národnímu shromáždění předložen návrh zákona, kterým mělo být usnadněno rozpuštění každého takzvaného sektářského hnutí, jestliže takové hnutí nebo jeho představitelé byli dvakrát postaveni před soud a odsouzeni. Zatímco odpůrci ‚výnosem vytvářejí těžkosti‘, svědkové Jehovovi vkládají důvěru ve Velkého Soudce, před nímž se budou muset zodpovídat všichni lidé. (Žalm 94:20; Řím. 14:10)

Naléhavě potřebují sály Království

Neustále vzrůstá počet lidí, kteří milují Jehovu a slouží mu, a proto je velmi potřebné stavět sály Království, ve kterých se tito lidé mohou scházet k uctívání. Kvůli uspokojení této potřeby jsou nyní v činnosti regionální kanceláře pro výstavbu sálů Království v odbočkách Společnosti v Austrálii, Brazílii, Jižní Africe, Mexiku a Německu. Schopní bratři z těchto míst navštěvují jiné odbočky, aby jim pomáhali vypracovat organizační úpravy odpovídající jejich potřebám. V současné době je taková pomoc poskytována 72 zemím v Asii a Oceánii, ve východní Evropě, ve východní a západní Africe, ve Střední a Jižní Americe a na ostrovech v Karibském moři.

 Více než 100 mezinárodních služebníků pilně školí místní bratry, aby mohli ve svých zemích spolupracovat se skupinami pro výstavbu sálů Království. Díky tomuto uspořádání bylo do současné doby ve třiceti zemích postaveno 453 sálů Království a dalších 727 budov je ve výstavbě. Velký důraz se klade na to, aby pro každou zemi byly vypracovány typové projekty sálů Království a aby se využívaly místní stavební materiály a postupy. V Keni se používá lomový kámen, v Togu se běžně používají cihly a v Kamerunu jsou oblíbené betonové tvárnice, které se později omítnou. Tímto způsobem mohou místní bratři rychle získat nezbytné odborné znalosti, aby mohli plnit významné úlohy v rámci národního programu.

Když se bratři v různých zemích dozvěděli, co se děje, mnozí projevili silnou touhu zúčastnit se tohoto programu. Dobrovolně se přihlásily stovky schopných bratrů a sester.  Schváleným žadatelům je v určitých zemích, kde by jim to jinak místní poměry znemožňovaly, zajišťováno jídlo a ubytování, aby se mohli plně věnovat naléhavé činnosti při výstavbě a přestavbě sálů Království ve vlastní zemi.

Jaký vliv má výstavba těchto sálů Království na činnost svědků Jehovových v místech, kde byly sály postaveny? Z Beninu v západní Africe přichází tato zpráva: „Jistě Vás potěší, když se dozvíte, že včera byl zasvěcen sál Království v Krake. V tomto sboru je 34 zvěstovatelů a v neděli chodí na shromáždění průměrně 73 lidí, ale zasvěcení se zúčastnilo 651 lidí. Bratři v tomto městě museli v minulosti snášet mnoho předsudků a výsměchu, protože dřívější sál Království byl ve srovnání s některými kostely velmi primitivní. Nový sál Království nyní patří k nejkrásnějším budovám ve městě. Většina přítomných byli obyvatelé města, kteří teď změnili názor, když na vlastní oči viděli, co se bratrům podařilo udělat během pouhých několika týdnů.“ Sbor Nafisi v Malawi sděluje: „Tím, že teď máme nádherný sál Království, je vydáváno pěkné svědectví. Díky tomu je při kazatelské službě snadné zahajovat biblická studia. Všichni lidé jsou ohromeni.“

V Libérii byl v posledních letech velký vzrůst, a tak začalo být naléhavě nutné opatřit sály Království. Bratři by si však rozhodně nemohli dovolit stavět sami. Stěží vůbec mohou zaplatit nájem za vlastní ubohé bydlení. Na mnoha místech se jednoduše scházeli v domech bratrů, kde bylo tak plno, že mnozí zůstávali na ulici. Někdy se také shromažďovali v nějaké provizorní stavbě. Situace se zdála neřešitelná. Přišla však zpráva o obdivuhodném organizačním opatření pro výstavbu sálů Království v zemích, kde jsou omezené finanční prostředky. Prostředky, které darovali bratři v jiných zemích, měly být použity na stavbu sálů tam, kde to  bylo doopravdy potřeba. Za uplynulých šest měsíců již bylo postaveno pět nových sálů. Bratři projevují „pohotovost“ a místo toho, ‚co nemají‘ (pokud jde o finanční prostředky), s nesmírnou ochotou vynakládají na tuto činnost svou fyzickou sílu. (2. Kor. 8:12) Například členové sboru New Georgia za jeden den ručně vyrobili přes 1 000 betonových tvárnic.

Nové a rozšířené areály odboček

Protože vzrůstá počet svědků Jehovových, o které je nutné pečovat a které je třeba vybavovat pro kazatelskou službu, je nezbytné zajistit také vhodné areály odboček. Několik z nich bylo zasvěceno v uplynulém roce. V takových areálech na celém světě pracuje celkem 19 587 ordinovaných služebníků, z nichž všichni patří do řádu zvláštních celodobých služebníků.

JIŽNÍ AFRIKA: Když byla v roce 1987 dokončena stavba areálu odbočky v Krugersdorpu, zdálo se, že tento areál je zbytečně velký. Proč tedy už za dvanáct let byla zasvěcena přístavba kancelářské budovy, tři nové obytné budovy, garáž pro nákladní automobily a nový prostorný expediční sklad?

Jedním z důvodů je větší svoboda, z níž se Jehovův lid těší po skončení studené války. Zákaz činnosti svědků Jehovových byl zrušen například ve Rwandě, v Malawi, v Mosambiku a v Angole. Od roku 1987, kdy byla dokončena stavba areálu odbočky v Jižní Africe, v deseti zemích, které tato odbočka zásobuje literaturou, vzrostl celkový počet zvěstovatelů o 148 procent. (Jen v Mosambiku byl za těchto 12 let vzrůst o 523 procent.)

Kromě toho nástup nové vlády v Jižní Africe a odstranění apartheidu přinesly větší svobodu pohybu mezi Jižní  Afrikou a jinými africkými zeměmi. Odbočka v Jižní Africe tedy může pro zásobování sousedních odboček dělat ještě víc, a tak nejenže tiskne časopisy, brožury a jiné publikace, ale také skladuje literaturu a vyřizuje sborové objednávky pro několik sousedních zemí. Jak se v Africe rozbíhá výstavba sjezdových sálů a sálů Království, sousední odbočky dostávají z Jižní Afriky stavební materiál.

Další okolnosti: Od roku 1987 jen v obvodu jihoafrické odbočky vzrostl počet zvěstovatelů Království o 62 procent. V posledních několika letech muselo být rozšířeno překladatelské oddělení, aby bylo možné zvládnout další práci na překládání Bible do sedmi místních jazyků — do afrikánštiny, sepedštiny, sesutštiny, tsongštiny, tswanštiny, do jazyka xhosa a do zulštiny. Není tedy divu, že tyto stěžejní úseky jihoafrické odbočky bylo nutné rozšířit.

A tak 23. října 1999 byl v Jižní Africe zasvěcen rozšířený areál odbočky. Této události se zúčastnil člen vedoucího sboru Daniel Sydlik, který přednesl podnětný proslov nazvaný „Zasvěcení, která zrcadlí Boží slávu“.

JAPONSKO: O několik týdnů později, 13. listopadu, byl zasvěcen rozšířený areál odbočky v Ebině v Japonsku. K přístavbě patřily dvě dvanáctipodlažní obytné budovy a čtyřpodlažní provozní budova. Stavební projekt byl dokončen za tři a půl roku a pracovalo na něm více než 70 zkušených mezinárodních služebníků a dobrovolných pracovníků společně s přibližně 2 000 místními dlouhodobými a krátkodobými pracovníky.

Tento program k zasvěcení probíhal 50 let poté, co po druhé světové válce přijeli do Japonska první misionáři Watch Tower Society. Někteří z těchto misionářů v Japonsku dosud slouží a zúčastnili se této události společně se všemi cestujícími dozorci a dalšími dlouholetými  Jehovovými služebníky z Japonska a s 344 delegáty ze 37 jiných zemí.

Když po druhé světové válce přijeli do Tokia první misionáři a znovu tam zahájili kazatelskou činnost, byla v Japonsku jen hrstka věrných Jehovových ctitelů. Nyní je tam více než 221 000 aktivních hlasatelů Království, kteří šíří dobrou zprávu ve všech končinách té země. Kromě toho se v Japonsku tiskne biblická literatura ve 27 jazycích a je dopravována i do jiných zemí. Zdejší odbočka pod vedením vedoucího sboru také přímo pomáhá některým asijským zemím v kazatelské činnosti.

Na zvláštním shromáždění, které se den po zasvěcení konalo na mezinárodním stadionu v Jokohamě, promluvil člen vedoucího sboru Theodore Jaracz k 61 323 posluchačům. Dohromady bylo elektronicky propojeno 41 míst v celém Japonsku s celkovým počtem 269 376 návštěvníků. Součástí programu byly zprávy zahraničních delegátů a proslov na námět „Být vyučováni Jehovou je prospěšné jak dnes, tak po celou věčnost“, v němž bratr Jaracz mocně povzbudil všechny přítomné, aby nadále dělali duchovní pokroky.

BENIN: Tato země v západní Africe je při duchovní žni zjevně úrodným polem. Je tam 6 343 zvěstovatelů dobré zprávy a určitě více než polovina z nich byla pokřtěna nyní v devadesátých letech.

Tamějšímu rostoucímu zástupu pravých ctitelů i pravým ctitelům v Nigeru má sloužit nový areál odbočky, nový sjezdový sál a misionářský domov, které byly 1. ledna 2000 zasvěceny v Abomey-Calavi v Beninu. Gerrit Lösch, člen vedoucího sboru, při této příležitosti zdůraznil dvě důležité myšlenky: (1) Sloužíme Jehovovi hlavně z lásky k němu, a ne proto, že máme naději získat věčný život. (2) Čtěte  Boží slovo, Bibli, každý den. To byly velmi praktické připomínky.

BARMA: Několik týdnů po zasvěcení v Beninu byl zasvěcen nový areál odbočky v Barmě. Odbočka v Barmě zahájila svou činnost v roce 1947. V roce 1977 Společnost získala do vlastnictví pozemek, na kterém měl být postaven vhodný areál. Bylo však nutné překonat obrovské překážky. Jak by svědkové Jehovovi mohli dostat povolení ke stavbě, když nebylo možné dosáhnout toho, aby byli registrováni? Jak by bylo možné dovážet nezbytný stavební materiál, když takové povolení nedostala žádná organizace? Také se zdálo nemožné pozvat na pomoc při výstavbě bratry ze zahraničí, protože víza, která byla na takovou práci nezbytná, se vydávala výhradně na stavby sponzorované vládou. K tomu všemu ještě nějaká žena přišla k soudu se žalobou, že pozemek, který Společnost měla ve vlastnictví přes dvacet let, je ve skutečnosti její. Problémy se však náhle rozplynuly. Státní politika se změnila ve všech bodech, kde byla nějaká překážka. A když začala stavba, soud zamítl žalobu té ženy, která se snažila získat pozemek pro sebe.

Většinu stavebních materiálů poslali darem bratři z Austrálie a další dodávky přišly z Malajsie, Singapuru a Thajska. Na pomoc se stavbou přijeli bratři z Austrálie, Británie, Fidži, Německa, Nového Zélandu, Řecka a ze Spojených států a místní svědkové asistovali. Areál byl zasvěcen 22. ledna 2000 při návštěvě člena vedoucího sboru Johna E. Barra. Ti, kdo se zasvěcení zúčastnili, považovali za nutné říci: „Jehova učinil velkou věc tím, co s námi učinil. Zaradovali jsme se.“ (Žalm 126:3)

Tento text pěkně vyjadřuje, s jakými pocity si svědkové Jehovovi na celém světě připomínají události uplynulého roku.

[Obrázek na straně 6]

Samuel Herd uveřejňuje knihu „Izajášovo proroctví — Světlo pro celé lidstvo“

[Obrázky na straně 6]

Biblická dramatizace „Výstražné příklady pro naši dobu“

[Obrázek na straně 8]

Delegáti v Maďarsku se radují z nové Bible

[Obrázek na straně 14]

Svědkové se radostně sešli na shromáždění v jedné garáži v Kosovu

[Obrázky na straně 24]

Sál Království v Krake v Beninu — dřívější a nový

 [Obrázky na straně 27]

(1) Barma, (2) Benin, (3) Jižní Afrika, (4) Japonsko