Celosvětová zpráva

▪ OCEÁNIE

Počet zemí: 30

Počet obyvatel: 33 773 304

Počet zvěstovatelů: 92 691

Počet biblických studií: 44 999

Na jedné odlehlé železniční stanici, která se nachází ve venkovské oblasti Nového Jižního Walesu v Austrálii, si dva zvěstovatelé postaví stolek s literaturou vždy v době, kdy má přijet jeden ze dvou mezistátních vlaků. Tyto vlaky nazvané Indian Pacific a Ghan zde stojí dvě hodiny, a zvěstovatelé tudíž mají mnoho příležitostí k pěkným rozhovorům s cestujícími a rozšíří hodně literatury. Několik cestujících u nich při zpáteční cestě dokonce vykonalo „opětovnou návštěvu“.

Průvodčí ve vlaku Ghan obvykle upozorňuje cestující na všelijaké atrakce, které je čekají v jednotlivých zastávkách.  Nyní se souhlasem svědků zařazuje do svých hlášení i zmínku o stolku s literaturou. Díky vynalézavosti těchto křesťanů, kteří žijí na odloučeném území, může být lidem z celé Austrálie i z cizích zemí vydáváno znamenité svědectví.

Jedna manželská dvojice misionářů věnovala na ostrově Kosrae, v Mikronésii, knihu Poznání jistému baptistickému kazateli, kterému je přes 80 let. Kniha byla vydána v kosraeštině, v jazyce, kterým mluví méně než 10 000 lidí. Kazatel přijal knihu s oceněním. Když u něj manželé vykonali opětovnou návštěvu, muž řekl, že vybídl členy církve, aby přijímali literaturu vydávanou svědky. Je logické, že misionáře zajímalo, proč to udělal. Odpověděl: „Protože naše náboženství nevydává knihy v našem vlastním jazyce.“ Misionáři vedou nyní s tímto letitým duchovním pravidelné rozhovory.

Na Marshallových ostrovech byla jedna misionářka požádána, aby studovala s jistou nečinnou sestrou. Tato žena na nabídku studia nijak nereagovala, a proto se jí misionářka později zeptala: „Jak na tebe působí, když druzí řeknou, že tě mají rádi?“ Žena rozpačitě odpověděla: „To mi nikdo v životě neřekl.“ Misionářka se k ní pak naklonila, objala ji a řekla: „Já tě mám ráda. A Jehova tě má rád ještě víc.“ Nečinná sestra se rozplakala a od té chvíle se její postoj k Jehovovi změnil. Začala dělat duchovní pokroky — zahájila program každodenního čtení Bible, začala se účastnit všech shromáždění, a dokonce se přihlásila do pomocné průkopnické služby. Později, v lednu roku 2002, si podala přihlášku do pravidelné průkopnické služby. Od té doby se jí podařilo zavést řadu biblických studií a jeden měsíc dokonce sloužila na jednom vzdáleném ostrově, kde je větší potřeba zvěstovatelů.

Když jedna misionářka z Nové Kaledonie odpočívala s několika přáteli na pláži, vydala neformální svědectví mladé ženě z Francie, která na ostrovech pobývala u svých příbuzných.  Ta žena sloužila v armádě a měla za sebou misi v Sarajevu. Misionářka se jí zeptala, jestli by chtěla žít mezi lidmi, kteří se mají upřímně rádi. Žena odpověděla kladně, ale řekla, že pravý mír by mohla nastolit pouze mocná vláda se silným vojskem.

Misionářka pak poukázala na to, že její přátelé z řad svědků jsou sice různé národnosti, ale sjednocuje je víra v Boha a láska k němu. Po příjemném rozhovoru si domluvily setkání na příští den, aby si mohly více popovídat. Žena dodržela své slovo, a tak měla poprvé užitek ze studia Bible. Pak začala navštěvovat všechna shromáždění. Její duchovní chuť rostla a před koncem dovolené již studovala každý den. Navštívila krajský sjezd i místní odbočku a pak se vrátila do Francie, kde nadále dělá duchovní pokroky.

Jeannie je mladá zvěstovatelka a žije na Papui-Nové Guineji. Často si s sebou do školy bere knihu Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. Jednou učitel angličtiny vyzval studenty ve třídě, aby si připravili krátký referát na libovolné téma. Jeannie si pro svůj referát vybrala námět drogy a alkohol a připravila si ho na podkladě 8. oddílu v knize Otázky mladých lidí. Její úkol na učitele velmi zapůsobil. Řekl jí, že jestli chce, může „pokračovat až do konce hodiny“. A Jeannie to udělala právě tak. Pak ji učitel požádal, zda by svůj referát nechtěla následující den přednést i ve vyšším ročníku. Jeannie souhlasila. Když přednesla referát, učitel angličtiny jí řekl, že pokud by škola uspořádala ‚večer studentských příspěvků‘, pokusil by se ji do programu přihlásit. Na základě těch dvou referátů si studenti u Jeannie objednali 64 výtisků knihy Otázky mladých lidí. Dvě dívky požádaly o brožuru Vyžaduje a Jeannie s oběma zavedla biblické studium.

Kvůli etnickému násilí přišlo mnoho bratrů na Šalomounových ostrovech o svůj majetek a po finanční stránce jsou  na tom špatně. Jeden manželský pár, jehož dům byl před tím zničen, se rozhodl, že se zapojí do propracovávání jednoho nepřiděleného obvodu, a to přesto, že na to vydá téměř všechny své zbývající peníze. K cestě do obvodu dali k dispozici svou kánoi a zažili to, co později nazvali nejkrásnější kazatelskou službou v životě. Již nyní plánují, že znovu navštíví všechny, kdo projevili zájem. Jak jsou ale na tom finančně? Nu, asi týden po návratu z tohoto zřídka propracovávaného obvodu za nimi přišel jistý muž, který měl k dispozici nezbytné finanční prostředky, a nabídl jim, že koupí pozemek, ze kterého museli kvůli bojům uprchnout.

Na ostrově Santo ležícím v souostroví Vanuatu byl sál Království místem, kde se obvykle konaly oblastní sjezdy. V roce 2001 však počet zvěstovatelů převýšil kapacitu sálu. Bratři si tedy pronajali malý stadion, který byl do té doby používán jen při sportovních akcích. Správce stadionu se obával, že by účastníci sjezdu mohli stadion poškodit. Stanovil proto vysoký poplatek, přestože ho bratři ujišťovali, že stadion před sjezdem i po sjezdu uklidí a také udělají nezbytné opravy.

Správce je zároveň majitelem místního obchodu, a proto viděl svědky, jak nakupují úklidové prostředky a nářadí potřebné na opravu stadionu. Zvědavost ho pak přiměla, aby se šel přesvědčit, co se děje. Když dorazil na stadion, spatřil více než 100 dobrovolníků, kteří drhli, zametali a natírali a také opravovali záchody. To mu vyrazilo dech. O stadionu, který byl nablýskaný a opravený, brzy hovořilo celé město. Když bratři šli po sjezdu zaplatit poplatek, byl správce jako vyměněný. Dal jim osmdesátiprocentní slevu a řekl, že napříště svědkové Jehovovi dostanou stadion úplně zadarmo. Tři sta zvěstovatelů mělo velkou radost z toho, že se sjezdu zúčastnilo 832 lidí, přičemž 13 z nich bylo pokřtěno.

 ▪ ASIE A STŘEDNÍ VÝCHOD

Počet zemí: 47

Počet obyvatel: 3 869 881 970

Počet zvěstovatelů: 561 276

Počet biblických studií: 390 151

Odbočka v Indii s radostí oznamuje, že v mnoha částech země bylo vydáno znamenité svědectví prostřednictvím videokazety promítnuté v televizi. Jedna televizní stanice se dozvěděla o videoprogramu Bible — Mocná síla ve vašem životě, který vyrobili svědkové Jehovovi. Poté poslala do světového ústředí v New Yorku žádost o povolení odvysílat tento videoprogram ve spojitosti s pořadem Home Shanti (Pokojný domov). Žádosti bylo vyhověno. Indická odbočka uvádí, že program byl na počátku roku 2002 „přenášen do domácností na území celého státu“.

 Jedna sestra v Izraeli, která umí znakový jazyk, potkala na ulici neslyšící manžele, Bennyho a Sharon. Nenastoupila do autobusu, kterým měla jet domů, ale místo toho se s nimi zastavila a vydala jim svědectví. Tito manželé ji pozvali k sobě domů. Benny byl zpočátku jen zvědavý, ale pak se začal o poselství o Království opravdově zajímat a brzy se účastnil všech sborových shromáždění. Kromě toho, že vůbec neslyší, má Benny také velmi špatný zrak. Bylo tedy pro něj velmi náročné cestovat na shromáždění a rozumět tomu, co říká tlumočník ve znakovém jazyce. Velmi se však o to snažil a také začal svůj život a svou osobnost uvádět do souladu s biblickými zásadami.

Vzhledem k Bennyho omezením je jeho pokrok pozoruhodný. Na shromážděních podává komentáře, na teokratické škole mívá s pomocí tlumočníka živé cvičné proslovy a nedávno se stal nepokřtěným zvěstovatelem. Jeho žena Sharon, která také špatně slyší a vidí, začala studovat až později, ale dělá znamenité pokroky. Je pochopitelné, že se Benny a Sharon o svou nově získanou víru dělí s mnoha svými známými, kteří jsou neslyšící.

Sestra, která se jmenuje Fukue a žije v Japonsku, zařazuje do svého speciálního obvodu lidi, se kterými přichází do kontaktu prostřednictvím svých tří dětí. Do tohoto obvodu patří její nejbližší sousedé a také rodiče, které potkává ve školce, ve škole a na třídních schůzkách. Vždy, když se představí, jednoduše, ale upřímně sdělí, že při výchově dětí je pro ni cennou pomůckou Bible. Pak taktně převede rozhovor na jiný námět. Tím už ale „prolomila ledy“, a proto je pro ni mnohem jednodušší vést později biblické rozhovory. Je tato její metoda účinná? Ano, do nynějška již pomohla ke křtu dvanácti lidem, přičemž pět z nich je nyní v průkopnické službě. Fukue se usilovně snaží vydávat svědectví  neformálním způsobem, protože ona sama poznala pravdu právě tak.

V jednom malém městě v Kazachstánu jisté ženě onemocnělo dítě a později zemřelo. Tato žena pak přišla i o své druhé dítě, které zemřelo hned po porodu. V důsledku toho prožívala fyzické a citové utrpení a skončila v nemocnici. Když tak jednou v noci ležela na lůžku, uslyšela šepot. Zaposlouchala se a došlo jí, že je to šepot zdravotní sestry, která je svědkem Jehovovým a která se právě modlí za ní, a dokonce v modlitbě uvádí její jméno. Hned ráno se tato sestřička snažila utěšit ženu tím, že jí pověděla o naději na vzkříšení. Krátce na to byla ta žena z nemocnice propuštěna.

O pět let později tato žena jednou zaslechla, jak její příbuzní s někým mluví právě o tom, o čem jí v nemocnici vyprávěla zdravotní sestra. Byla přesvědčena, že ten neznámý člověk je svědek Jehovův. Zapojila se proto do rozhovoru a bylo domluveno biblické studium. Rozhodla se, že už nechce promarnit dalších pět let, a proto pilně studovala a dělala vynikající duchovní pokroky. Zanedlouho zasvětila svůj život Jehovovi a byla pokřtěna. Jen si představte, jak nadšená musela být, když na svém prvním sjezdu potkala právě tu sestřičku, která ji před pěti lety utěšila. Se slzami v očích se jí svěřila: „Pravdu bych asi nepřijala nebýt tvé tiché modlitby v té nemocnici. Hluboce na mě zapůsobila.“

Jistá sestra na Tchaj-wanu, která spolu s dvaceti dalšími ženami pracuje v jedné bance, se rozhodla, že se pokusí podnítit své kolegyně, aby se zajímaly o Boží slovo, a že při tom použije novou strategii. Během jedné polední pauzy napsala pozvánku „k návštěvě bezplatné biblické diskuse, která se bude jednou týdně konat během polední přestávky a potrvá asi 30 až 45 minut“. Jak sestra uvedla, diskuse jim „pomůže získat základní poznání Bible“. Na pozvánku se podepsala  a na každý stůl v kanceláři položila jednu kopii. Ještě v průběhu odpoledne přijaly její nabídku čtyři kolegyně.

V Thajsku se muž jménem Arun začal zajímat o svědky Jehovovy díky příteli z práce. Arun vypráví: „Všiml jsem si, že od té doby, co se můj kolega začal scházet se svědky, změnil svůj život k lepšímu, a přesně to jsem chtěl dokázat i já.“ Arun hrál hazardní hry a zneužíval drogy. Již se sice pokoušel s těmito zlozvyky skoncovat, ale nepodařilo se mu to. Byl ženatý a po určitou dobu si myslel, že když bude mít dítě, stane se z něj zodpovědnější člověk. Narodila se jim holčička, ale vše zůstalo při starém. Arun pokračuje: „Nakonec už to moje žena se mnou nemohla vydržet, opustila mne a dcerku dala do opatrování jedné tetě.“

Právě v tomto nešťastném období života pozval Aruna jeho spolupracovník do sálu Království. Arun přišel, a i když tomu, co se říkalo na pódiu, příliš nerozuměl, líbila se mu vřelá přátelská atmosféra. Potom začal chodit na shromáždění pravidelně, přijal nabídku biblického studia a to, co se naučil, uplatňoval. Hned se pokoušel obnovit své manželství, a proto o tom všem vyprávěl své manželce. Ta ale nemohla uvěřit tomu, že se Arun opravdu změnil. Arun dodává: „Vydal jsem jí svědectví a pozval ji, aby poznala mé nové přátele, ale ona to odmítla s tím, že jsem někomu naletěl. Nadále jsem ji však navštěvoval a povzbuzoval. Přibližně po pěti měsících se její srdce obměkčilo a šla se mnou na shromáždění. Krátce nato také přijala nabídku biblického studia.“

Arun, jeho manželka a jejich dcerka teď žijí společně a tvoří sjednocenou a šťastnou rodinu. Oba rodiče byli pokřtěni v roce 2001 na oblastním sjezdu v Bangkoku. Na dobrou zprávu dokonce příznivě zareagoval i Arunův mladší bratr, který také žil prostopášně, a nyní je nepokřtěným zvěstovatelem.

 ▪ EVROPA

Počet zemí: 45

Počet obyvatel: 727 550 200

Počet zvěstovatelů: 1 456 309

Počet biblických studií: 647 279

Vrozená vada je příčinou toho, že pětadvacetiletá Eva, která žije v Tiraně, v Albánii, měří 113 centimetrů. Navzdory problémům, které s tím souvisí, je pomocnou průkopnicí, a to přesto, že si z ní někteří lidé kvůli její malé postavě tropí žerty. Eva na to nereaguje rozzlobeně, ale jedná s každým uctivě a vždy má úsměv na rtech. Toho si pozorní jedinci všimnou. Tak tomu bylo například u ženy, jejíž šestadvacetiletá dcera trpěla depresemi. Tato žena doufala, že dceru někdo vyléčí, a proto s ní chodila do nemocnice a také s ní navštěvovala různé náboženské organizace. Pak  si jednou všimla, jakou má Eva stále dobrou náladu, a rozhodla se, že ji navštíví. Když Eva otevřela dveře, žena se jí zeptala, zda by s její dcerou mohla studovat Bibli. Eva s tím pochopitelně souhlasila. Zanedlouho se zdraví dcery zlepšilo do té míry, že matka poprosila, zda by se nemohla ke studiu připojit. Matka s dcerou nyní pravidelně navštěvují shromáždění a obě dělají znamenité duchovní pokroky.

Mladík jménem Benjamin vyrostl v křesťanské rodině v Belgii. Na počátku svého dospívání však začal vést dvojí život. Předstíral, že žije v souladu s biblickými zásadami, a přitom se přidal ke skupině mladistvých, kteří se opíjeli, brali drogy a kouřili. Také poslouchal zkaženou hudbu. Zanedlouho ho začali obtěžovat démoni a v důsledku nadměrného požívání alkoholických nápojů upadal do kómatu — přesto i nadále bral tvrdé drogy. Ztratil veškeré hygienické návyky a vážně onemocněl. Když byl úplně na dně, poznal, že jeho takzvaní přátelé se o něho vůbec nezajímají. Právě to Benjamina přimělo, aby se začal vážně zamýšlet nad tím, jakým směrem se ve svém životě vydal. Moudře se rozhodl, že se vrátí k těm, kdo ho opravdu mají rádi, totiž ke své rodině a k Jehovovi.

Benjamin však musel své rozhodnutí hned od začátku obhajovat ve zkouškách. Stal se terčem intenzivních útoků démonů a jeho přítelkyně ho prosila, ať se nestýká se svědky. Dokonce zařídila, aby se Benjamina pokusili od toho odradit katolický kněz a odpadlíci. Díky láskyplné a trpělivé péči rodičů i sborových starších si však Benjamin začal budovat živou víru v Jehovu. Poznal, že Boží zákon „je dokonalý, přivádí duši zpět“. (Žalm 19:7) Díky tomu Benjamin nakonec dokázal svůj předchozí způsob života zavrhnout. Zlepšilo se mu zdraví a našel opravdové štěstí.

 Jistí manželé, kteří patří do francouzského sboru v Británii, oslovili ve svědecké službě na ulici dvě ženy ze Zimbabwe. Vysvětlili, že nabízejí bezplatné domácí studium Bible, a zeptali se jich, zda mluví francouzsky. Ženy řekly, že francouzsky sice nemluví, ale že Boží slovo by studovaly rády. Obě ženy začaly brzy navštěvovat sborové studium knihy. Když byly poprvé na studiu knihy, hned po jeho skončení jim jeden bratr ukázal zkušenost Nathana Muchinguriho ze Zimbabwe, která byla uvedena v Ročence 2002 na straně 20. Když tyto ženy uviděly na straně 21 fotografii bratra a sestry Muchinguriových, překvapeně vykřikly. Na snímku byli totiž jejich prarodiče. Ženy vysvětlily, že v Zimbabwe žily daleko od svých příbuzných a že s nimi neudržovaly žádný kontakt. Ženy samozřejmě poprosily o to, zda by si Ročenku mohly ponechat. Obě nyní pravidelně studují. Posiluje je v tom příklad jejich věrných prarodičů.

Dvě sestry, které propracovávaly jeden vzdálený obvod v České republice, se při službě setkaly s pohostinnou paní, která je pozvala k sobě domů. Tato paní však měla vyhraněné názory na některé biblické náměty — například na to, co znamenají ‚dary ducha‘. (1. Kor. 14:12) Navíc odmítala používat Svaté Písmo — Překlad nového světa a dávala místo toho přednost vlastnímu Ekumenickému překladu. Po hodinové debatě, která — jak se zdálo — takřka nikam nevedla, musely sestry spěchat, aby chytily vlak. Byly rády, že tento náročný rozhovor už mají za sebou. Jedna ze sester však přišla na to, že si u té paní zapomněla Bibli a poznámky. To znamenalo, že se tam musí později vrátit. Sestry ale čekalo příjemné překvapení. Paní se přiznala, že si tu Bibli dovolila prozkoumat, a ocenila kvalitu překladu, křížové  odkazy a také konkordanci. Pak požádala o to, zda by Překlad nového světa mohla dostat. Navíc souhlasila s domacím biblickým studiem, ke kterému se později připojila i její matka.

Jedna sestra z Reykjavíku na Islandu pracuje v Námořním výzkumném ústavu, který mimo jiné pořádá výcvikový program pro rybáře. Nedávno se šestiměsíčního kurzu zúčastnilo čtrnáct osob z různých rozvojových zemí. Každému posluchači tohoto kurzu sestra nabídla knihu Existuje Stvořitel, který se o vás stará? Měla k dispozici výtisky v čínštině, angličtině, portugalštině, španělštině a vietnamštině. Knihu přijali všichni. Muži a ženě z Vietnamu se při pohledu na publikaci ve vlastním jazyce rozjasnily tváře. „To přece není možné,“ řekl muž. „Jsem velmi překvapen. Jak jste k tomu přišla?“ Uganďan již knihu znal a ostatním ji doporučil. Žena z Kuby řekla, že knihu vezme své třináctileté dceři, která jí začíná pokládat těžké otázky týkající se života.

Před odjezdem domů sestra absolventům kurzu oznámila, že jim na stole v učebně nechala nějaké publikace (10 knih Poznání, 30 časopisů a 10 brožur), aby měli v letadle co číst. Není třeba zdůrazňovat, že se v pondělí ráno po jejich odjezdu šla nejdříve podívat ke stolu. „Myslela jsem si, že tam asi pár knih Poznání a nějaké časopisy zbudou,“ řekla, „ale stůl byl prázdný.“

Jeden mladík, kterému budeme říkat Artur, žije v Lotyšsku. O Boha se vůbec nezajímal. Přesto ale nemohl přijmout myšlenku, že by se lidé vyvinuli z opic. V roce 1996 se Artur dostal do vážných problémů a byl uvězněn. Ve vězení začal hlouběji uvažovat o životě. Při jedné návštěvě ho rodiče pobídli ke čtení Bible, protože si mysleli, že by mu  to mohlo pomoci. Pak, jednoho dne v roce 1998, když Artur psal dopis, podal mu jeho spoluvězeň knihu, aby měl na čem psát. Náhodou to byla kniha Můžeš žít navždy v pozemském ráji. Artur ji zvědavě otevřel, ponořil se do čtení a knihu přečetl za tři dny. Jiný vězeň měl ve své cele knihu Poznání. Když si povšiml, že se Artur zajímá o Bibli, knihu mu věnoval. Také mu dal adresu na svědka, kterého znal.

Artur mu napsal a na základě toho pak začal studovat Bibli pomocí dopisů. Když byl v dubnu roku 2000 propuštěn z vězení, okamžitě začal navštěvovat sborová shromáždění. A co rodiče, kteří ho předtím pobídli ke čtení Bible? Artur je samozřejmě o své nově získané víře informoval. K čemu to vedlo? I oni začali studovat Boží slovo. Všichni tři měli velkou radost, když byli v březnu 2002 pokřtěni na stejném sjezdovém dnu!

Jeden mladý ortoped se v teologickém semináři ve Španělsku připravoval na úřad náboženského služebníka. Po třech letech ze semináře odešel, zmaten a bez víry. Ačkoli měl ke svědkům Jehovovým záporný vztah, zajímalo ho, jak je možné, že takoví spíše „jednodušší“ lidé znají tak dobře Písmo, zatímco on studoval léta v semináři a přitom má jen nepatrné poznání. Tento mladík se o svědky začal zajímat ještě více poté, co s ním jednou v nemocnici personál jednal s předsudky. To mu připomnělo způsob, jak lidé jednají se svědky Jehovovými. Po tomto zážitku ortoped přijal nabídku bezplatného domácího studia Bible. To, co se dozvídal, na něj brzy tak zapůsobilo, že studoval dokonce až třikrát týdně. Začal také navštěvovat všechna shromáždění a přihlásil se do teokratické školy. Nedávno byl pokřtěn.

 ▪ AFRIKA

Počet zemí: 56

Počet obyvatel: 739 543 571

Počet zvěstovatelů: 915 262

Počet biblických studií: 1 550 572

Výstavba sálů Království je pro bratry v Beninu zdrojem velkého nadšení a přispívá ke znamenitému svědectví. Při zasvěcení jednoho sálu Království řekl význačný člen místní obce jistému svědkovi: „Váš kostel je a vždycky bude tím nejkrásnějším místem uctívání u nás. Jak to, že to říkám já, zanícený katolík? Naše katolická obec nedávno dostala 23 000 amerických dolarů na dokončení stavby našeho kostela. Tato stavba se táhne již od padesátých let minulého století. Duchovní ale peníze zpronevěřili. Katolická obec v jiné části města si našetřila na stavbu místního  kostela 4 000 dolarů, ale tyto peníze se také ‚ztratily‘. Proto mohu říci, že tato budova je a zůstane nejkrásnější ve městě.“

V některých zemích jsou v oblibě fetiše. Pro zájemce je proto těžké zastávat se biblické pravdy. Uvažujme například o jedné rodině z Côte d’Ivoire, která před jejich fetišem prováděla každodenní rituály. Když se jedna z dcer postavila na stranu biblické pravdy a odmítla se podílet na falešném uctívání, měla rodina obavy, že na ni bude uvalena kletba. Avšak dívka zůstala pevná, což vyvolalo odpor, takže musela odejít z domova. Přesto v sobě vůči členům své rodiny neživila zášť, ale dále je navštěvovala.

Díky tomu se o Bibli začala zajímat její babička, a dokonce požádala svou vnučku, aby se vrátila domů. Vnučka poslechla. Babička dělala duchovní pokroky a ve věku 62 let byla pokřtěna. To, co babička poznala, zapůsobilo na matku té dívky, takže začala také studovat Boží slovo, a nyní i ona vydává svědectví druhým lidem. Tři generace tedy byly osvobozeny z područí falešného náboženství, a to vše díky tomu, že si dívka zachovala ryzí postoj k Jehovovi a nepřestala milovat svou rodinu.

V Mosambiku bratři pravidelně navštěvují věznice a pořádají tam pro vězně kurzy studia Bible. Když v roce 2001 došlo v jedné věznici k útěku, vězni, kteří navštěvovali tyto kurzy, se však k útěku odmítli připojit. Správa věznice si toho všimla a pochválila svědky Jehovovy za jejich práci. Nyní všechny vězně povzbuzuje, aby také studovali s bratry. Dvěma vězňům byly zkráceny jejich tresty, protože se pozoruhodně zlepšili ve svém chování. Jeden z nich se již těší na to, že bude na příštím oblastním sjezdu pokřtěn.

 Sedmadvacetiletá Judith, která žije v Namibii, se stala obětí automobilové nehody a následkem toho od krku dolů ochrnula. Začala pomýšlet na sebevraždu a říkala si: ‚Proč se to stalo zrovna mně?‘ Navštěvovali ji lidé z různých církví a modlili se, aby opět mohla chodit. Jejich modlitby nebyly vyslyšeny, a proto Judith říkali, že ji Bůh za něco trestá. Kvůli tomu Judith uvažovala o sebevraždě ještě vážněji. Nejdříve se ale chtěla dozvědět, proč ji Bůh trestá. Jednoho dne tedy požádala svou matku, aby k nim domů pozvala pastora místní církve. V době, kdy Judith očekávala příchod pastora, přišli svědkové Jehovovi. Judith přijala nabídku domácího biblického studia pomocí knihy Poznání, protože doufala, že Bible možná odpoví na její znepokojivé otázky. Při rozebírání 8. kapitoly nazvané „Proč Bůh připouští utrpení?“ se dozvěděla, že tu nehodu nezpůsobil Bůh. Říká: „Měla jsem velkou radost, úplně mi spadl kámen ze srdce, když jsem se dozvěděla, že zlé věci nepůsobí Jehova.“ Judith pokračovala ve studiu, zasvětila svůj život Jehovovi a nyní se již těší na nový systém, kdy zase bude zdravá.

V době genocidy ve Rwandě v roce 1994 mladá žena jménem Chantal uprchla do sousedního Burundi. Tam někde našla knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji a celou ji přečetla. Po návratu do Rwandy se jí nepodařilo najít svědky, protože její rodina žila v odlehlé oblasti. Její matka však na trhu potkala dva zvěstovatele Království, když tam právě vydávali svědectví. Aby se mohli s Chantal setkat, na kus papíru poznamenali dny, kdy budou na trhu, a předali ho její matce. V jednom z uvedených dnů si Chantal sedla u vstupu do tržnice a ten papír držela tak, aby ho všichni kolemjdoucí viděli. Měla velkou radost, když ji bratři zahlédli  a představili se. Bratři viděli, že má opravdový zájem, a pozvali ji na blížící se Památnou slavnost. Chantal skutečně přišla — i když jí cesta trvala dva dny.

Od té doby Chantal chodila na shromáždění pravidelně — nehledě na vzdálenost. Je smutné, že se rodina tehdy vůči tomu postavila na odpor. Jeden z jejích bratrů ji jednou dokonce vyhnal z domu s mačetou v ruce. Chantal však zůstala pevná. Za rok už shromáždění probíhala blíže jejímu domovu, stále to však bylo asi osm hodin cesty. Konečně bylo možné, aby s Chantal někdo začal studovat Bibli. Krátce nato Chantal zasvětila svůj život Jehovovi a nyní slouží jako pravidelná průkopnice. Jak je na tom její rodina? Postoj příbuzných se od základu změnil. Bratr, který ji tehdy vyhnal z domu, je nyní pravidelným průkopníkem, druhý bratr byl nedávno pokřtěn a její matka je nepokřtěnou zvěstovatelkou. Navíc byla v tom místě vytvořena odloučená skupina, takže nyní jim cesta pěšky na shromáždění trvá necelých pět minut.

Thembisile je horlivá sestra, která žije nedaleko jednoho z královských kraalů neboli oplocených vesnic ve Svazijsku. Chtěla obyvatelům kraalu vydat svědectví, ale bylo to obtížné, protože byl pečlivě střežen. Pomodlila se tedy v této věci, sebrala odvahu a vyrazila na cestu ke kraalu. Vydala svědectví strážným, přičemž jeden z nich přijal brožuru Můžete být Božím přítelem. Strážní ji vyslechli, prohledali a pak k její nevýslovné radosti ji pustili dovnitř. Thembisile byla ještě více překvapena přívětivostí místních obyvatel. Nyní do tohoto obvodu chodí pravidelně a zahájila již tři biblická studia. A co víc, policie ji teď srdečně vítá. Jednou jí strážný řekl: „Jen pojďte dál, paní. Děláte tady znamenitou práci.“

 ▪ AMERICKÝ KONTINENT

Počet zemí: 56

Počet obyvatel: 807 517 534

Počet zvěstovatelů: 3 023 062

Počet biblických studií: 2 676 288

V jednom městečku v Argentině spatřily dvě zvláštní průkopnice manžele, kteří před sebou tlačili káru se zraněným psem. Průkopnice jim nabídly, že je svezou k veterináři. Manželé pomoc přijali s vděčností, zvláště proto, že jim to nikdo z jejich sousedů nenabídl. Průkopnice se dozvěděly, že muž je katolickým katechetou a že se spolu s manželkou účastní všech místních procesí konaných na počest svatých. To, že byli upřímnými katolíky, jim však nebránilo, aby si vzali časopisy Strážná věž a Probuďte se! Průkopnice navštěvovaly tyto manžele asi dva roky a pak je pozvaly  na Památnou slavnost. Přestože ten večer hustě pršelo, tito manželé přišli. Velmi na ně zapůsobilo vřelé přijetí, kterého se jim dostalo. Navíc přiznali, že to je poprvé, kdy porozuměli významu Pánovy večeře. Nyní mají oba užitek z biblického studia, navštěvují všechna shromáždění, a přitom nemají obavy, co tomu řeknou jejich sousedé.

Při svědecké službě na Barbadosu šla průkopnice spolu s jednou sestrou po ulici a zastavily se u ženy, která stála ve dveřích svého domu. Začaly jí vydávat svědectví a byly velmi překvapeny, když žena — jakoby někoho čekala — reagovala slovy: „Prosím, pojďte dál. Dojdu si pro Bibli.“ Sestry tedy vešly, posadily se a s použitím 1. lekce z brožury Vyžaduje předvedly ženě, jak probíhá studium. Potom se žena zeptala té průkopnice, zda to byla ona, kdo jí po telefonu nabízel bezplatné domácí studium Bible, které se mělo konat právě to dopoledne. „Řekla jsem jí, že já jsem to nebyla,“ vzpomíná průkopnice. „Ať už tedy volal kdokoli, zjevně se nedostavil. Jsme rády, že my jsme přišly přesně v půl dvanácté, kdy se studium mělo konat.“ Tato paní dělá pěkné pokroky a již chodí na shromáždění.

Dobré výsledky přináší svědecká služba vykonávaná na tržištích pod širým nebem. Jedna misionářka z Bolívie vypráví: „Na trhu s ovocem a zeleninou můj manžel dal traktát jedné paní, která tam prodávala věci přímo ze svého vozíku.“ Byla přátelská, a tak jsem se tam vrátila a nabídla jí, že s ní budu studovat Bibli s pomocí brožury Vyžaduje. ‚Budeme studovat tady?‘ zeptala se. Odpověděla jsem: ‚Klidně. Dělávám to tak.‘ Když tedy nyní přijdu, nabídne mi svou stoličku a studujeme hned vedle jejího vozíku. Když přijdou zákazníci, obslouží je, a pak zase studujeme dál.“

 Jedna žena z Kanady dostala od svého přítele výtisk Svatého Písma — Překladu nového světa. Četba ji velice těšila, a proto se chtěla dozvědět víc. Na internetu si tedy otevřela oficiální stránku svědků Jehovových (www.watchtower.org) a pak napsala dopis, v němž požádala o domácí biblické studium a o knihu Poznání. Když ji navštívily dvě sestry a knihu jí předaly, sevřela ji v ruce a řekla, že si ji do rána přečte celou. Příští den večer také poprvé navštívila shromáždění. Mezi bratry a sestrami se okamžitě cítila jako doma. Dělala rychlé duchovní pokroky, nyní je nepokřtěnou zvěstovatelkou a počítá s tím, že se brzy dá pokřtít.

Žena jménem Sol, která žije v Kolumbii, je tělesně postižená do té míry, že je upoutána na lůžko. Dříve Sol nechtěla kromě členů vlastní rodiny nikoho vidět. Jednou se stalo, že sousedka, která patří ke svědkům Jehovovým, dala její matce nějaké časopisy Strážná věž a Probuďte se! a poprosila ji, aby je Sol předala. To vedlo k tomu, že Sol dovolila, aby ji sousedka navštívila, a ta jí nabídla, že s ní bude studovat Bibli. Sol s tím souhlasila a asi o rok později také navštívila Památnou slavnost. To bylo po sedmi letech poprvé, kdy opustila dům. O dva dny později byla na svém prvním sjezdu. Ačkoli Sol nemůže ani sedět, účastní se nyní kazatelské služby. Jak? Bratři pro ni vyrobili speciální lůžko, na kterém ji tlačí dům od domu. Díky příkladu Sol a jejímu povzbuzování je nyní její matka pokřtěná a dva sourozenci slouží jako průkopníci.

Manželská dvojice nově jmenovaných zvláštních průkopníků v Kostarice se ve svém obvodě zastavila u jedné paní. Řekli jí, že do místní odbočky svědků Jehovových zavolala její snacha, která žije ve Spojených státech  a je svědek Jehovův, a požádala o to, aby někdo navštívil její tchyni. Průkopníci vzpomínají: „K našemu velkému překvapení se tato pětašedesátiletá paní rozplakala. Řekla, že nemůže uvěřit tomu, že už jsme tady. Vždyť se svou snachou, která ji povzbudila, ať si vyslechne svědky, hovořila teprve před nedávnem. Ani ve snu ji nenapadlo, že přijdeme tak brzy.“

Podle průkopníků to bylo poprvé, kdy tato paní byla ochotna promluvit si se svědky. Byla totiž aktivní katoličkou a posledních dvanáct let podrobně studovala katolické učení, aby mohla vyučovat druhé. Průkopníkům se podařilo objasnit jí mnoho otázek týkajících se Bible a svědků Jehovových a paní pak souhlasila s biblickým studiem. Rovněž i její manžel a dcera se o Božím slovu chtějí dozvědět více.

Jeden betelita z Portorika vypráví: „Časopis Probuďte se! z 8. července 2002, který měl námět ‚Strážci pořádku — Proč je potřebujeme?‘, jsem věnoval kapitánovi, jenž pracoval na policejním ředitelství. Úvodní série článků ho velmi zaujala a doporučil mi, abych časopis donesl starostovi a také na ostatní policejní stanice v okolí. Jeden z důstojníků zajistil, abych se policejním vozem dostal do všech ostatních stanic. Tento důstojník mně navíc dal oprávnění, abych všem jeho podřízeným nosil časopisy i nadále. Prohlásil: ‚To policii dodá nezbytnou psychickou a duchovní podporu.‘“ V průběhu jednoho měsíce tento betelita navštívil osm policejních stanic a mnozí důstojníci ho požádali o další časopisy. Rozšířil celkem 164 časopisů a na jeho trase s časopisy přibylo pět lidí.

Na ostrovech Trinidad a Tobago přijala jedna žena, která byla 25 let význačnou členkou nazarénské církve, pozvání  své spolupracovnice a přišla na přednášku krajského dozorce. Po shromáždění k ní přišel krajský dozorce a přátelsky si s ní popovídal. To na ni zapůsobilo, protože v její církvi byly vztahy ovlivňovány rasovými a třídními rozdíly. Byla jiné rasy než její manžel, a proto s ní spoluvěřící jednali nelaskavě. Na základě zážitku ze sálu Království a osobního povzbuzení od krajského dozorce souhlasila s biblickým studiem. Za šest měsíců se stala nepokřtěnou zvěstovatelkou a každý měsíc pak strávila ve službě 70 až 100 hodin. Byla pokřtěna v roce 2002 na oblastním sjezdu „Horliví hlasatelé Království“. Chce se stát pravidelnou průkopnicí. Také pomáhá své sedmileté dceři, která má již nyní úkoly na teokratické škole.

V Uruguayi přišel jeden podomní obchodník, který prodával náhrdelníky s křížkem, ke dveřím domu, kde bydlela jedna sestra. Sestra využila příležitosti a s pomocí Bible mu vysvětlila, proč si od něho nemůže nic koupit. Obchodník ji nejen s úctou vyslechl, ale dokonce projevil zájem o duchovní věci. Řekl, že navštívil řadu různých náboženství a doufal, že se dozví odpovědi na své otázky — leč bez úspěchu. Na závěr podotkl, že se církve zajímají o peníze, a ne o to, aby lidem po duchovní stránce pomohly. Před odchodem ho sestra ještě pozvala do sálu Království.

Tato sestra se s ním znovu setkala asi po roce, když se opět zastavil u jejích dveří. Velmi ji překvapilo, když jí tento obchodník řekl: „Dneska jsem nepřišel nic prodávat. Chci jen, abyste věděla, že už jsem u 15. kapitoly v knize Poznání.“ Řekl, že celá jeho rodina studuje a navštěvuje shromáždění. Před odchodem ještě sestru upozornil: „Potkáme se příští týden na krajském sjezdu.“

[Obrázek na straně 43]

Nový Zéland

[Obrázek na straně 43]

Tahiti

[Obrázek na straně 43]

Papua-Nová Guinea

[Obrázek na straně 47]

Thajsko

[Obrázek na straně 47]

Indie

[Obrázek na straně 47]

Japonsko

[Obrázek na straně 51]

Británie

[Obrázek na straně 51]

Albánie

[Obrázek na straně 51]

Španělsko

[Obrázek na straně 56]

Namibie

[Obrázek na straně 56]

Benin

[Obrázek na straně 56]

Kongo (Kinshasa)

[Obrázek na straně 60]

Kanada

[Obrázek na straně 60]

Tobago

[Obrázek na straně 60]

Bolívie