Nejdůležitější události minulého roku

„POJĎTE ke mně, . . . a já vás občerstvím.“ Tato slova Ježíše Krista, která jsou zapsána u Matouše 11:28, byla naším ročním textem pro rok 2002. Během minulého služebního roku mnozí skutečně přišli. Celkem 265 469 osob přijalo toto pozvání, bylo pokřtěno a našlo osvěžení ve společenství s více než šesti miliony dalších, kteří jsou pod příjemným jhem křesťanské služby.

Na následujících stranách se dočtete, jak Jehova nadále hojně žehná svému lidu na celém světě. Podívejme se nyní  na některé významné teokratické události, které se odehrály ve služebním roce 2002.

Oblastní sjezdy povzbuzují k horlivosti

Svědkové Jehovovi se každoročně shromažďují, aby navštívili svůj oblastní sjezd. Námět sjezdu, který na stovkách míst po celém světě probíhal od roku 2002 do roku 2003, byl „Horliví hlasatelé Království“. Hlavní proslov zdůraznil, že při vykonávání své služby novodobý Boží lid napodobuje horlivost a odvahu Ježíše Krista. V dalších proslovech bylo vysvětleno, že horlivost získáváme studiem Božího slova a projevujeme ji činěním dobra, a to zejména nadšeným hlásáním Božího Království.

Herci v kostýmech předvedli dramatizaci s názvem „Zůstaňte pevní i ve svízelných dobách“. Pojednávala o proroku Jeremjášovi, který stejně jako Ježíš projevoval navzdory těžkostem mimořádnou horlivost a vytrvalost. Důvěřoval v Jehovu a nebojácně oznamoval Boží poselství. Jeremjáš je pro dnešní křesťany opravdu znamenitým příkladem.

Na sjezdu byly uveřejněny dvě publikace. V pátek delegáti obdrželi knihu Uctívejme jediného pravého Boha. Tuto 192stránkovou knihu budeme využívat jako druhou pomůcku ke studiu se zájemci, aby tak pravda Božího slova mohla lépe zakořenit v jejich srdci. Jsme si jisti, že jim tato publikace pomůže, aby duchovně rostli a začali chodit po úzké cestě, která vede k životu v Božím spravedlivém novém světě.

V sobotu byla uveřejněna kniha Přibližte se k Jehovovi. Je rozdělena do oddílů, které pojednávají o Jehovových čtyřech základních vlastnostech. Jsou jimi moc, smysl pro právo, moudrost a láska. Účel této knihy je zdůrazněn již v úvodu: „Kéž vám tato kniha pomůže ještě více se přiblížit  k Jehovovi Bohu, tedy vytvořit si k němu takové pouto, jaké se nikdy nezpřetrhá. Pak budete moci Jehovu chválit navždy.“ Sjezdový program i nové publikace přispěly k tomu, aby upřímní lidé po celém světě prohlubovali svou lásku k našemu Stvořiteli.

Vyrovnáváme se s ‚kritickými časy‘

Apoštol Pavel napsal Timoteovi, že „v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Tim. 3:1) Přírodní i jiné katastrofy působí problémy a těžkosti. Křesťanům však také dávají příležitost, aby si navzájem projevili lásku. V minulém služebním roce se takových neštěstí přihodilo mnoho. Zaměříme se na dvě z nich.

Katastrofa ve Světovém obchodním centru: V sobotu 8. září 2001 se ve Spojených státech konala graduace 111. třídy biblické školy Strážné věže Gilead. O tři dny později, 11. září, byli absolventi a jejich rodiny na prohlídce New Yorku. Bylo krásné teplé ráno s bezmračnou oblohou. Potom v 8 hodin 46 minut narazilo obchodní letadlo do severní věže Světového obchodního centra na dolním Manhattanu. Několik minut poté narazilo jiné dopravní letadlo do jižní věže.

V 9 hodin 59 minut se jižní věž zřítila. Na dolní Manhattan se snesla vrstva suti a hustý oblak prachu. Potom se zřítila i severní věž. Téměř tři tisíce lidí zahynuly. Věže byly postaveny v roce 1973 a každá z nich měla 110 pater. Mračna prachu ze zřícených budov se nesla ve větru a dostala se až k brooklynskému betelu, který leží necelé tři kilometry od místa neštěstí.

Bratři z odbočky ve Spojených státech začali ihned zjišťovat, kteří svědkové byli touto strašnou tragédií zasaženi a zda potřebují nějakou pomoc. V úterý 11. září večer bylo  potvrzeno, že je v pořádku rodina betel ve všech třech betelových komplexech — v Brooklynu, Pattersonu a Wallkillu. Do čtvrtka odpoledne všichni absolventi Gileadu informovali kancelář školy, že jak oni, tak i jejich rodiny jsou v bezpečí. Mezitím bylo telefonicky kontaktováno 37 krajských dozorců v oblasti New Yorku. Ti zavolali sborovým starším, kteří zkontrolovali, zda jsou všichni zvěstovatelé v pořádku. Do rána pátku 14. září odbočka zjistila, že 14 našich bratrů a sester je mrtvých nebo nezvěstných. Tento počet se ani později nezměnil.

Ti, kdo byli svědky této tragédie, vyprávěli otřesné zážitky. Cynthia Tuckerová, která je pravidelnou průkopnicí, pracovala ve Světovém finančním centru naproti Světovému obchodnímu centru. Z 37. patra viděla, jak první letadlo narazilo do budovy. V domnění, že jde o hroznou nehodu, vyběhla ven, aby se podívala na zasaženou budovu. Všude byla suť. Pak se nad hlavou objevilo jiné letadlo. Letělo velmi nízko. Sestra Tuckerová vypráví: „To letadlo bylo obrovské. Vzápětí jsem si uvědomila, že narazí do budovy. Chtěla jsem se rozběhnout, ale místo toho jsem stála jako přimražená. Nevěděla jsem, co mám dělat. Zdálo se, že letadlo proletělo skrz budovu. Hřmot byl nesmírně silný. Tak silný že, jsem si připadala jako pod vodou. Ten hluk byl nejen slyšet, ale byl i cítit. Vzduch byl těžký a zdálo se, že je v něm písek. Bylo obtížné dýchat. Lidé utíkali na všechny strany. Já jsem vběhla do jedné budovy a dívala se, jak se první věž zřítila. Mnozí si kvůli množství prachu svlékali košile a zakrývali si jimi obličej. Lidé vybíhali z budov a pomáhali ven dětem a zvířatům. Všichni byli zděšeni. Dokonce ani zvířata se nechovala normálně. Strach, který jsem prožívala, mohu jen stěží popsat.“ Sestra Tuckerová  je vděčná za pomoc starších, kteří za ní přišli a utěšili ji myšlenkami z Bible.

V následujících měsících bratři v New Yorku a okolí přinášeli poselství útěchy a naděje svým spoluobčanům. Několik bratrů dostalo povolení sloužit i na místě katastrofy, v prostoru, kde se zřítila Dvojčata. Jedním z bratrů byl průkopník Roy Klingsporn. Bratr uvedl: „Jeden seržant letectva, který se podílel na záchranářských pracích řekl: ‚Všichni nám nosí jídlo, horkou kávu a suché oblečení, vy jste ale první, kdo nám přečetli něco z Bible. V době jako je tato potřebujeme Boha.‘“

Výbuch sopky ve východní Africe: Mnozí z našich bratrů, kteří žijí ve východní části Konga (Kinshasa) zažili občanskou válku, nemoce, chudobu a nezaměstnanost. Někteří byli nebo stále ještě jsou uprchlíky. K těmto problémům se přidal výbuch sopky Nyiragongo, která se nachází nedaleko města Goma. Ráno 17. ledna 2002 začal z hory stoupat kouř a objevily se nad ní plameny. Večer sopka začala chrlit lávu, která se valila směrem ke Gomě. Tisíce zděšených lidí utíkaly do nedalekého města Gisenyi ve Rwandě. Na silnicích se tlačily davy lidí. Každý nesl těch pár věcí, které stihl vzít s sebou. Ani Gisenyi sice nebylo úplně mimo nebezpečí, ale bratři zřídili v místním sále Království uprchlický tábor pro spoluvěřící z Konga. Někteří bratři v Gisenyi okamžitě nabídli své domovy jako útočiště pro ty, kdo prchali před sopkou.

Jeden místní starší řekl: „Když jsme viděli, co se děje, já a někteří bratři jsme se okamžitě vydali na hlavní silnici, která spojuje Gomu s Gisenyi. V rukách jsme drželi časopisy Strážná věž a Probuďte se! Byla tma, a tak jsme šli na místa, kde nás bylo vidět. Když naši bratři zahlédli časopisy, poznali,  že jsme svědkové Jehovovi. Poslali jsme je do našeho sálu Království, který sloužil jako uprchlický tábor. U silnice jsme stáli až do ranních hodin. Tak jsme napodobili to, co pro nás bratři v Gomě udělali před několika lety. Tehdy skončila válka ve Rwandě a stovky tisíc lidí utíkaly směrem  ke Gomě. Svědkové z Gomy stáli celý den a celou noc u cest a drželi časopisy tak, abychom mohli bratry rozeznat. Potom nás poslali do uprchlických táborů, které byly zřizovány svědky Jehovovými.“

Většina těch, kdo prchali před sopečnou činností, musela strávit noc venku. Byli mezi nimi i svědkové, kteří kvůli zmatku nebo tmě neviděli bratry s časopisy. Jeden starší vypráví: „Následující den brzy ráno, bratři a sestry opět vyšli ven a v ruce drželi časopisy. Procházeli celým Gisenyi tak, že je každý mohl vidět. Tímto způsobem našli všechny gomské bratry, kteří minulou noc svědky nezahlédli. Láva však rychle postupovala a brzy byl ohrožen i náš sál Království. Okamžitě jsme tedy zařídili, aby jako uprchlické tábory začalo fungovat dalších pět sálů Království.“ Někteří bratři z 24 sborů v Gomě sice utekli do vnitrozemí Konga, ale většina, asi 2 000 z nich, nalezla útočiště ve Rwandě.

Odbočka v Kigali, ve Rwandě, rychle nakoupila jídlo, léky, přikrývky a plastové kanystry na vodu. Vše bylo okamžitě odesláno do táborů. Nákladní auto s humanitární pomocí dorazilo do Gomy již den po katastrofě. Bratři byli dojati radostí. Mnozí lidé, kteří nebyli svědky Jehovovými se o nás vyjadřovali pochvalně. Jeden bratr zaslechl, jak někdo říká: „Toto je dobré náboženství. Opravdu milují jeden druhého.“

Zničena byla zhruba jedna třetina Gomy. Mnozí bratři a sestry přišli úplně o všechno. Avšak svědkové, jejichž domy zůstaly nedotčené, jim ochotně nabídli ubytování. (Řím. 12:12, 13) Rwandští bratři později zařídili, že se všichni uprchlíci z Gomy mohli bezpečně vrátit domů. Pomoc poskytli také svědkové z Evropy. Vypravili z Belgie dvě plná letadla humanitární pomoci.

 Výbuch sopky Nyiragongo byl skutečnou katastrofou. Vyžádal si mnoho životů a zničil velké množství majetku, ale praví křesťané prokázali, že mají k sobě navzájem opravdovou lásku. (Jan 13:35)

Škola služby Království zdůrazňuje důležitost duchovního smýšlení

Poprvé se škola služby Království konala v roce 1959. Tehdy to byl měsíční studijní kurz, který probíhal v South Lansingu ve státě New York, USA. Zároveň ji v jiných zemích organizovaly místní odbočky. Zpočátku byli do školy zváni jak sboroví starší (tehdy se jim říkalo sboroví služebníci), tak zvláštní průkopníci. Avšak v roce 1966 se podoba školy změnila. Škola trvala jen dva týdny a účastnili se jí pouze starší. V roce 1977 byli starší opět pozváni k účasti na programu, který tentokrát trval 15 hodin. Od té doby se vždy po několika letech organizovaly podobné různě dlouhé kurzy. Od roku 1984 se školy služby Království účastní i služební pomocníci.

Tento rok tvořily školu tři třídy. První probíhala od úterý do čtvrtka a účastnili se jí cestující dozorci, druhá probíhala v pátek a sobotu a byla určena pro sborové starší, a třetí třída, určená pro služební pomocníky, se konala v neděli. Program zdůrazňoval, jak je důležité zachovat si duchovní smýšlení. Mojžíš se před dávnými lety modlil: „Prosím, dej mi nyní poznat své cesty, abych tě znal, abych našel přízeň v tvých očích.“ (2. Mojž. 33:13) Tuto modlitbu Mojžíš pronesl až potom, co byl svědkem deseti ran, zažil rozdělení Rudého moře, rozmlouval s Jehovou po 40 dní na hoře Sinaj a obdržel Deset přikázání. Mojžíšovi bylo nyní 80 let, po celý život ho Jehova ve velké míře používal, a přesto si Mojžíš uvědomoval své duchovní potřeby. V souladu s tímto  příkladem byli starší a služební pomocníci povzbuzeni, aby nadále dělali pokroky jako duchovně smýšlející lidé, nehledě na to, jak dlouho již Jehovovi slouží.

Podklady pro kurz byly přeloženy do jiných jazyků a jednotlivé odbočky na celém světě jej dále využívají. Z mnoha zemí došly dopisy plné ocenění. Jeden starší z Guineje napsal: „Vůbec nelituji obětí ani tisícikilometrové cesty, kterou jsem musel urazit, abych školu mohl navštívit.“ Jiný napsal: „Nedostává se mi slov, kterými bych mohl vyjádřit vděčnost za toto školení. Moc vám děkuji.“

Jeden bratr z Koreje napsal: „Škola mi pomohla, abych se vážně zamyslel nad tím, zda jsem duchovně smýšlejícím člověkem, nebo ne.“

Odbočka z El Salvadoru napsala: „Především na nových opatřeních týkajících se sborového studia knihy je vidět opravdová péče. Věříme, že nám to pomůže, abychom se ve skupinách více a kvalitněji věnovali každému jednotlivci.“

Z Německa přišel dopis od jedné rady starších. Bylo v něm uvedeno: „Návrhy a podněty z této školy jsou realistické a můžeme je velmi dobře uplatnit k užitku těch, kdo jsou nám svěřeni.“

Odbočka ve Švýcarsku k tomu uvedla: „Škola nám poskytla potřebné povzbuzení k boji proti duchovní apatii.“

Vývoj v právní oblasti

ARMÉNIE: Mezinárodní pozornosti se dostalo soudnímu případu se svědkem Jehovovým Ljovou Margarjanem. Soud totiž jeho činnost označil za trestnou. K obviněním patřilo například „kázání neregistrovaného náboženství“. V soudním přelíčení, které se konalo 18. září 2001, byl bratr  Margarjan v plném rozsahu zproštěn obžaloby. Proti rozhodnutí bylo podáno odvolání. Odvolací soud svým rozsudkem potvrdil bratrovu nevinu a konstatoval, že jeho náboženské vyučování jako jednoho ze svědků Jehovových není trestné a je chráněno Ústavou Arménie. Prokurátor pak podal odvolání ke Kasačnímu soudu, což je nejvyšší odvolací soud v zemi. Dne 19. dubna 2002 šestičlenná porota tohoto soudu potvrdila oba rozsudky, které bratra prohlásily za nevinného. Ačkoli se z tohoto vítězství radujeme, mladí bratři v Arménii jsou stále zatýkáni a vězněni za to, že na základě svého náboženského přesvědčení odmítají vojenskou službu.

GRUZIE: V Gruzii pokračuje nelítostná vlna násilí proti svědkům Jehovovým. Od října 1999 došlo prokazatelně k 80 násilným napadením. Postiženo bylo více než 1 000 obětí — mužů, žen, dětí a letitých nebo invalidních lidí. Domovy některých svědků byly vyloupeny, vyrabovány a spáleny na popel. Bylo podáno přes 700 trestních oznámení, ale ani jeden pachatel nebyl obviněn z útoku. Nakonec v září 2001 byli z podílu na útocích zažalováni Petre Ivanidze a bývalý kněz pravoslavné církve Vasili Mkalavišvili. Avšak mnohé pokusy zahájit proces byly neúspěšné, protože stoupencům obžalovaných bylo dovoleno, aby do soudní síně vstoupili s transparenty, na kterých byla nenávistná hesla proti svědkům Jehovovým. Také mávali ohromnými kříži, jež byly dříve použity jako zbraně. Ke 30. květnu 2002 byl soud sedmkrát odročen. Svědkové Jehovovi podali dvě žaloby k Evropskému soudu pro lidská práva (ECHR). V jedné si stěžují na to, že vláda nečinně přihlíží bezuzdnému násilí. Druhá je namířena proti rozhodnutí gruzínského Nejvyššího soudu, který zrušil registraci dvou právních  subjektů používaných svědky Jehovovými. V říjnu 2001 ECHR obě žaloby sloučil k přednostnímu projednání.

Dne 23. července 2002 pak svědkové Jehovovi podali k ECHR další žalobu. Obsahuje podrobný popis 30 případů, kdy náboženští extremisté, duchovní pravoslavné církve a policisté napadli svědky Jehovovy. K jednomu případu se vztahuje zvlášť důležitý dokument. Jedná se o plán akce, kterou v září 2000 zrealizovalo téměř 100 policistů a jejímž cílem bylo přerušit pokojný sjezd svědků Jehovových. Tento dokument byl schválen a podepsán vysokými úředníky ministerstva vnitra ze západního města Zugdidi.

RUSKO: Dne 12. února 2002 byl znovu obnoven proces, který je veden proto, aby bylo možné zakázat činnost svědků Jehovových v Moskvě. Bylo to už po sedmé, kdy se svědkové Jehovovi museli hájit proti nepodloženým obviněním. Žádost pak byla dva měsíce přezkoumávána prokuraturou. Potom soud 4. dubna 2002 vydal rozhodnutí, aby byl proveden odborný posudek náboženské literatury svědků Jehovových a jejich vnitřní korespondence. Soud takto rozhodl i přesto, že prokurátor neuvedl žádné konkrétní důkazy o tom, že svědkové Jehovovi podněcují k náboženské nesnášenlivosti, rozvracejí rodiny či zasahují do práv a svobod občanů. Případ byl odročen až do doby, kdy budou známy výsledky expertizy.

JIŽNÍ KOREA: Počet svědků Jehovových v Jižní Koreji, kteří jsou vězněni kvůli odmítání vojenské služby z důvodu svědomí, do prosince 2001 vzrostl na 1 640. Toto číslo se každým rokem zvyšuje. Ti, kteří odmítají nosit zbraň, mohou být podle místního zákona o vojenské službě odsouzeni na dobu až tří let. Náboženským duchovním nebo těm, kteří nechtějí nastoupit vojenskou službu z důvodu svědomí,  Jižní Korea neumožňuje zproštění výkonu vojenské služby. Od roku 1950 bylo v Jižní Koreji uvězněno více než 7 000 svědků, protože odmítali nosit zbraň. Dne 29. ledna 2002 se oblastní soud v Soulu zabýval bezprecedenčním případem bratra Kyung-soo Lee. Soudce Sihwan Park nakonec případ předal k projednání Ústavnímu soudu s tím, aby byl vyhotoven posudek na tvrzení bratra Lee. Ten totiž prohlásil, že nebylo uznáno jeho právo vojenskou službu odmítnout z důvodu svědomí a že je tím ohroženo jeho právo na svobodu náboženství a svědomí. Když ale měla být žádost projednána u soudu, soudce Park řízení přerušil a bratra Lee propustil na kauci. Soudní proces bude obnoven až Ústavní soud rozhodne o ústavnosti napadnuté stati zákona.

SPOJENÉ STÁTY: Dne 17. června 2002 vydal Nejvyšší soud Spojených Států historické rozhodnutí v případu Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc. proti obci Stratton. Tento případ vznikl na základě požadavku obce, že svědkové Jehovovi před tím, než začnou sloužit dům od domu, musí k této činnosti obdržet povolení starosty obce. Soud uvedl: „[Svědkové Jehovovi] při soudním přelíčení vysvětlili, že o povolení nepožádali proto, že jejich oprávnění kázat se zakládá na Bibli. [Svědkové řekli:] ‚Žádat obec o povolení ke kazatelské činnosti pociťujeme téměř jako urážku Boha.‘“ Soud se rozhodl nařízení zrušit, protože takové nařízení, jež vyžaduje, „aby občané, kteří mají ve zvyku povídat si na veřejnosti s druhými, museli o tom, že chtějí mluvit se sousedy, nejprve informovat úřady a požádat je o povolení, je urážlivé, a to nejen vzhledem k hodnotám zaručovaným Prvním dodatkem, ale také vzhledem k samotnému pojetí svobodné společnosti“. Soud dále uvedl: „I kdyby vydání takového povolení bylo  pouhým správním úkonem a radnice by je vydala okamžitě a bez poplatku, přesto zákon, který požaduje takové povolení, v podstatě vede k výraznému odklonu od našeho národního dědictví a od ústavní tradice.“

Soud také příznivě ohodnotil významný podíl, který svědkové Jehovovi mají na vytváření ústavního práva Spojených států. Soud uvedl: „V posledních 50 letech Nejvyšší soud několikrát zrušil omezení vztahující se na podomní agitaci a šíření propagačních tiskovin. Není náhodou, že ve většině těchto případů, které se týkaly porušení práv zaručovaných Prvním dodatkem, se na soud obrátili svědkové Jehovovi. Důvodem je to, že v rámci svého náboženství musí provádět agitaci dveře ode dveří.“ Nejvyšší soud také poznamenal, že „tyto případy dokazují, že svým usilovným odporem proti omezení svobody svědkové Jehovovi nebojují jen za svá práva“.

Navíc 1. července 2002 Nejvyšší soud Jižní Karolíny potvrdil v případě jednoho ze svědků Jehovových jeho právo odmítnout transfuze krve. (Sk. 15:28, 29) Charles Harvey zažaloval svého lékaře za škody, které utrpěl, když lékař záměrně nedbal jeho odmítnutí transfuze krve. Před operací bratr Harvey svého lékaře jasně informoval o svém biblicky podloženém postoji ke krvi. Když však po operaci nastaly komplikace a bratr Harvey byl ještě v bezvědomí, lékař krev podal. Předtím požádal o svolení jeho matku, která není svědkem Jehovovým. Nejvyšší soud Jižní Karolíny však toto svolení neuznal a uvedl, že „pokud pacient před operací požádá, aby se lékař vyhnul nějakému lékařskému postupu nebo zákroku, ošetřující lékař musí toto přání respektovat“. Soud potvrdil, že bratr Harvey má právo žádat od soudní poroty rozhodnutí, zda lékař porušil  úmluvu o tom, že ho bude ošetřovat bez krve, a zda se tak dopustil nedbalosti, když transfuzi provedl bez jeho souhlasu.

Památka na jejich pevný postoj

Více než 30 let nebyla v buchenwaldském památníku, někdejším nacistickém koncentračním táboře, žádná zmínka o svědcích Jehovových. Svědkové se jednoduše nehodili do představy, kterou východoněmecké úřady měly o obětech a odpůrcích nacistického režimu. Dokonce i dnes je pro mnoho lidí v Německu těžké uznat to, co historie vypovídá o mimořádně pevném postoji svědků za nacismu. Velmi významným dnem byl proto 9. květen 2002. Pan R. Lüttgenau, zástupce ředitele Nadace památníku Buchenwald a Mittelbau-Dora, odhalil pamětní desku, která je připomínkou utrpení svědků v Buchenwaldu.

Bývalý tábor se rozkládá na zalesněném kopci, ze kterého je nádherný pohled na malebnou krajinu. Byl krásný, teplý den a tábor zdobila svěží zeleň jara. Dříve se však tomuto místu říkalo zelené peklo Buchenwald. Dnes si většina  návštěvníků jen těžko představí, jaké zoufalství vězňové pociťovali, když během nástupu sice přes kasárny viděli stejně krásnou krajinu, ale neměli žádnou naději, že by se z ní opět mohli těšit na svobodě.

Avšak svědkové Jehovovi měli naději založenou na Bibli a plně důvěřovali v Jehovu. To jim pomohlo zachovat ryzost a odvážně následovat příklad apoštolů, kteří řekli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ (Sk. 5:29) Za své přesvědčení zemřelo uvnitř tábora nebo venku při práci nejméně 38 svědků. Na pamětní desce je citován text ze Skutků s tímto věnováním: „Památce svědků Jehovových, kteří byli pronásledováni za své náboženské přesvědčení a kteří zde trpěli a zahynuli.“

 Mezi více než 250 000 lidmi, kteří byli během let uvězněni v tomto táboře, bylo také asi 800 Bibelforscherů (badatelů Bible). Byli označováni fialovým trojúhelníkem přišitým na vězeňském oděvu. Někteří svědkové zde byli již v roce 1937 a byli přinuceni, aby pomáhali stavět tábor. Když byli v roce 1945 vězni osvobozeni, propuštění svědkové děkovali za své vysvobození Jehovovi. V době, kdy Buchenwald fungoval jako nacistický koncentrační tábor, zde vždy bylo 300 až 450 svědků.

Díky pamětní desce se vězňům s fialovým trojúhelníkem dostalo náležitého místa mezi oběťmi nacistického režimu. Pro návštěvníky je to také svědectví o pevnosti a vytrvalosti svědků. „Tato deska,“ říká pan Lüttgenau, „ukazuje, že dnešní společnost si s uznáním uvědomuje, jaký osud postihl svědky Jehovovy.“

Ve čtvrtek 7. dubna 2002 představitelé města Körmend, které leží v západní části Maďarska, odhalili pamětní desku třem svědkům Jehovovým, kteří zemřeli mučednickou smrtí. Byli to Bertalan Szabó, Antal Hőnisch a Ján Žondor. Všichni tři odmítli účast na vojenské službě během druhé světové války a byli za to veřejně popraveni. Na desce stojí: „Památce křesťanů, kteří byli popraveni v březnu 1945 jako odpírači vojenské služby z důvodu svědomí.“ Odbočka podává zprávu, že v den odhalení pamětní desky se asi 500 lidí účastnilo průvodu, který se městem ubíral k domu, kde tito bratři byli popraveni.

Ve Spojených státech je zřízen výbor odbočky

V pátek 9. února 2001 vedoucí sbor oznámil rodině betel ve Spojených státech, že od 1. dubna 2001 bude ve Spojených státech fungovat výbor odbočky. Ve služebním roce  2002 výbor odbočky postupně přejímal další odpovědnosti. Odbočka Spojených států dohlíží na kazatelskou činnost na pevninské části Spojených států, na Bermudách a na ostrovech Turks a Caicos. Ve Spojených státech podává zprávu více než jeden milion zvěstovatelů, z nichž 215 000 navštěvuje španělské sbory. Celkem je zde více než 11 700 sborů a zhruba 2 600 z nich je španělských. V uplynulém služebním roce bylo vytvořeno 210 nových sborů, z toho 123 španělských, 63 anglických a 24 sborů v jiných jazycích.

Ve Spojených státech nyní kromě anglických a španělských sborů existují také sbory nebo skupiny v dalších 37 jazycích. V mnoha španělských a jiných cizojazyčných sborech účast na veřejné přednášce často překračuje 200 procent. Některé sbory mají více biblických studií než zvěstovatelů. Bratři a sestry, jejichž rodným jazykem je angličtina, se učí jiné jazyky, aby mohli pomáhat v tomto rychle rostoucím poli služby.

Odbočka Spojených států je ojedinělá v tom, že budovy betelu jsou rozmístěny ve třech lokalitách — v Brooklynu, Pattersonu a Wallkillu. Ovoce pro rodinu betel se pěstuje na farmách v South Lansingu ve státě New York a v Immokalee na Floridě. Celkově má rodina betel ve Spojených státech 5 465 členů.

Na celém světě je dnes 109 odboček. Od roku 1976 existuje opatření v podobě výborů odbočky. Tyto výbory, jež se starají o duchovní potřeby bratrů v různých zemích, se nechávají vést Písmem a pokyny vedoucího sboru. Výbor odbočky má odpovědnost dohlížet na kázání dobré zprávy na území, které je odbočce přiděleno, a poskytovat vedení křesťanským sborům, misionářům a průkopníkům.  Také rozhoduje o tom, které sbory budou patřit do jednotlivých krajů a oblastí. Dává vedoucímu sboru doporučení na jmenování nových cestujících nebo oblastních dozorců, členů rodiny betel a studentů školy Gilead. Kromě dohledu nad kazatelskou službu, výbor odbočky také řídí práci v betelu. Tomuto uspořádání bezpochyby Jehova bohatě žehná.

Vzrůstající poptávka po překladatelské činnosti

V posledních letech byly mnohé publikace zpřístupněny v rostoucím počtu jazyků. Za tímto výsledkem se skrývá usilovná práce stovek překladatelů, kteří se snaží vytvořit publikace, jež jsou přesné, snadno pochopitelné a čtivé.

Boží lid hlavně potřebuje přesný překlad Bible. Proto byl Překlad nového světa buď částečně nebo úplně přeložen do 44 jazyků. Úplné vydání je dostupné v 29 jazycích. V uplynulém služebním roce byla Křesťanská řecká písma dokončena ve třech afrických jazycích — cibemštině, igboštině a lingalštině. Celá Bible byla vydána v afrikánštině.

Bratři velmi oceňují nedávno vydané překlady Bible. Zpráva z Evropy říká: „Bratři, kteří slouží mezi čínsky mluvícími lidmi, velmi ocenili Bibli v čínštině a uvedli, že je to ‚skvělý překlad‘.“ V Kanadě někteří čínští zájemci dojatě zvolali: „Tuto Bibli určitě přeložil nějaký rodilý mluvčí! Je pro nás tak srozumitelná!“ V Jižní Africe se v kazatelské službě jedna žena, která mluví jazykem xhosa, zeptala: „Odkud máte tu Bibli, která se tak dobře čte?“ V Albánii jeden bratr řekl: „Způsob, jakým jsou v Překladu nového světa vyjadřovány myšlenky od Jehovy, umožňuje, aby pronikly až do srdce.“ Jeden zvěstovatel v Chorvatsku napsal: „Mohu si věci lépe představit a mám pocit, jako bych  ta slova říkal já. Tento nový překlad je jednoduchý, přirozený, a přesto je v těch slovech hluboká moudrost. Nyní si do větší hloubky uvědomuji, jak krásné jsou podněty a poselství, které máme od Jehovy.“

Stále potřebujeme základní publikace, aby se dobrá zpráva o Království dostala ‚ke všem národům a kmenům a lidem a jazykům‘. (Zjev. 7:9) V posledních letech přinášejí dobré výsledky brožury v jazyce lachu. Tímto jazykem mluví horské kmeny v severním Thajsku a lidé v okolních zemích. Jeden misionář napsal: „Brožura Vyžaduje patří rozhodně k nejdůležitější biblické pomůcce v jazyce lachu. Byla rozšířena do všech částí našeho obvodu.“ A výsledek? „Z mnoha vesnic nám přišlo pozvání, abychom tam přijeli, ale kvůli velkým vzdálenostem a špatným cestám jsme se ještě do všech nedostali. V našem případě se skutečně splňuje Matouš 9:37. Například v jedné odlehlé vesnici, jež leží asi 160 kilometrů od města Chiang Mai, je jedna zájemkyně, která pravidelně z brožury Vyžaduje vyučuje skupinu sirotků.“

Ve Spojených státech dostává mnoho amerických Indiánů svědectví ve svém vlastním jazyce. V navažštině je nyní dostupných několik publikací a také brožura Co od nás Bůh vyžaduje? na audiokazetách. Jedna zvěstovatelka napsala: „Na hoře Navaho na nejvzdálenějším konci našeho obvodu žije jeden bývalý ovčák, kterému je přes osmdesát let a již velmi špatně vidí. Když byl jednou nemocný,  jeho vnučka se ho zeptala, zda by si chtěl v navažštině poslechnout nahrávku o Bibli. Starý muž s tím souhlasil. Vstal z postele a sedl si na pohovku, aby mohl lépe poslouchat. Přála bych vám vidět výraz jeho obličeje, když naslouchal biblickým textům ve svém vlastním jazyce. Když si na to vzpomenu, derou se mi slzy do očí. Pak řekl ‚nizhoni‘, což v překladu znamená ‚krásné‘.“

V Mosambiku byly některé publikace přeloženy do pěti z tamních jazyků. V těchto jazycích byla také vydána užitečná brožura Apply Yourself to Reading and Writing (Věnuj se čtení a psaní), s jejíž pomocí probíhá kampaň proti negramotnosti. To velmi zaujalo mosambického prezidenta Chissana, který upřímně ocenil naši biblickou vzdělávací činnost a snahu rozšířit gramotnost.

Časopis Strážná věž je nyní dostupný ve 146 jazycích a Probuďte se! je k dispozici v 87 jazycích. Jsou to opravdu mezinárodní časopisy. Lidé na celém světě oceňují jejich duchovní a vzdělávací hodnotu. To platí například o přibližně 80 000 obyvatel souostroví Kiribati v Tichém oceánu. Žije zde méně než 100 svědků Jehovových, ale každý z nich měsíčně rozšíří v průměru 20 časopisů v jazyce kiribati. A v Bulharsku 1 200 zvěstovatelů rozšířilo v dubnu 2002 přes 100 000 časopisů.

Není pochyb, že Jehova vybavuje svůj lid pro práci, kterou mu svěřil. Toto dílo je vykonáváno ve velkém množství jazyků. (Fil. 4:20)

 Zasvěcení odboček

Během služebního roku 2002 se konalo zasvěcení odbočky na Trinidadu, nádherném karibském ostrově. Odbočka zde již byla zasvěcena v roce 1985, ale od té doby došlo na Trinidadu k 94procentnímu vzrůstu v počtu zvěstovatelů. Následně musely být prostory odbočky značně upraveny a rozšířeny do té míry, že celková zastavěná plocha se zdvojnásobila. Odbočka má tedy nové pokoje, kanceláře, knihovnu, recepci, vstupní halu, jídelnu a kuchyni. Renovován  a zvětšen byl také přilehlý sál Království. Veškerou práci spojenou s tímto projektem zastali místní dobrovolní pracovníci.

Zasvěcení proběhlo 29. září 2001 a shromáždilo se při něm 695 místních bratrů a sester a asi 220 delegátů ze 14 zemí. Vyslechli si povzbudivé zprávy o historii teokratického díla a o tom, jak se na této činnosti podíleli bratři Evander J. Coward a William R. Brown. Někteří misionáři vyprávěli dojemné zkušenosti z míst, kam byli na Trinidadu přiděleni  před více než 50 lety. Mezi nimi byla i 88letá sestra, která stále slouží v pravidelné průkopnické službě.

Bratr Stephen Lett, člen vedoucího sboru, přednesl proslov k zasvěcení. V proslovu na námět „Projevujme ocenění pro Jehovova dřívější a současná místa uctívání“ zdůraznil, že Jehovu uctívají lidé, a ne domy. Potom bratr Lett laskavě povzbudil přítomné, aby byli vděčnými služebníky Boha, což dají najevo svým chováním a poslušností.

Následující den se ve městě Port of Spain konalo zvláštní shromáždění, na které byli pozváni i ti, kdo se nemohli účastnit samotného programu zasvěcení. Shromáždění se zúčastnilo více než 13 000 osob. Dalších více než 300 bratrů naslouchalo programu na sousedním ostrově Tobago, kam bylo zařízeno telefonické spojení. Bratr Lett přednesl proslov na námět „Střežte svůj vztah k Jehovovi tím, že pěstujete pokoru“. Všichni přítomní byli ze zasvěcení těchto rozšířených prostor odbočky „jedině radostní“. (5. Mojž. 16:15)

Nedávno také došlo k rozšíření odbočky v České republice. Na zasvěcení jedné betelové budovy, přístavby a dvou sjezdových sálů přijel člen vedoucího sboru bratr Samuel F. Herd. Program zasvěcení se konal v sobotu 4. května 2002. Proslovu bratra Herda se zúčastnilo 2 125 přítomných. Následující den se konalo zvláštní shromáždění, na kterém 5 286 přítomných s potěšením naslouchalo dalšímu povzbudivému proslovu bratra Herda, tentokrát na námět „Neunavíme se, pokud budeme znovu získávat sílu“. Bratři v České republice byli programem velmi povzbuzeni.

Na celém světě slouží v odbočkách 19 823 ordinovaných služebníků. Všichni patří do Celosvětového řádu zvláštních celodobých služebníků svědků Jehovových.

 [Tabulka a obrázky na straně 12 a 13]

NĚKTERÉ Z UDÁLOSTÍ SLUŽEBNÍHO ROKU 2002

1. září 2001

11. září: Zničení Světového obchodního centra.

29. září: Zasvěcení odbočky na Trinidadu.

20. listopadu: Zahájení školy služby Království.

1. ledna 2002

17. ledna: Výbuch sopky v Kongu.

 4. dubna: Moskevský proces, při němž měli být svědkové Jehovovi zakázáni, odročen.

1. května 2002

4. května: Zasvěcení nových budov odbočky v České republice.

9. května: Odhalena pamětní deska na památku svědků, kteří trpěli v nacistických koncentračních táborech.

17. června: Nejvyšší soud Spojených států potvrzuje právo kázat dům od domu bez nutnosti předchozího povolení.

31. srpna 2002

31. srpna: 6 304 645 zvěstovatelů ve 234 zemích.

[Obrázky na straně 11]

Nahoře: Tváří v tvář katastrofám, jako jsou tyto, projevují naši bratři a sestry křesťanskou lásku

[Obrázek na straně 11]

Dole: Tento sál Království ve Rwandě sloužil jako uprchlický tábor

[Obrázek na straně 22]

Nově zřízený výbor odbočky ve Spojených státech; zprava doleva: (sedící) John Kikot, Max Larson, George Couch, Maxwell Lloyd; (stojící) Baltasar Perla, Harold Corkern, Leon Weaver, William Van De Wall, John Larson a Ralph Walls

[Obrázek na straně 26]

„Překlad nového světa“ v afrikánštině

[Obrázek na straně 27]

„Co od nás Bůh vyžaduje?“ v navažštině

[Obrázky na straně 28 a 29]

Delegáti ze 14 zemí se připojili k místním bratrům a sestrám při zasvěcení odbočky na Trinidadu

[Obrázky na straně 29]

Bratři v České republice se radovali ze zasvěcení nové budovy betelu, přístavby a dvou sjezdových sálů