Nejdůležitější události minulého roku

JEHOVA předpověděl, že „v konečné části dnů“ budou lidé proudit k jeho obrazné hoře a on je bude vyučovat. (Mich. 4:1, 2) Toto proroctví se splňovalo i v uplynulém roce, kdy mnoho lidí začalo jednat v souladu s loňským ročním textem: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8) K vytváření důvěrnějšího vztahu k Jehovovi povzbuzovaly i oblastní a mezinárodní sjezdy s námětem „Vzdávejme slávu Bohu“.

Sjezdy „Vzdávejme slávu Bohu“

Jeden z řečníků posluchačům důrazně připomněl: „Vzhledem k tomu, že Jehovovi může přinášet chválu jeho  neživé stvoření, oč více bychom měli oslavovat našeho Vznešeného Stvořitele my, kdo můžeme mluvit a myslet!“ Řečník dále citoval text ze Zjevení 4:11, kde je uvedeno: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“

Kromě oblastních sjezdů se konalo také 32 sjezdů mezinárodních, a tak byl Jehova chválen skutečně velkolepým způsobem. Mezinárodní sjezdy byly uspořádány v Austrálii, Dánsku, Ghaně, na Havajských ostrovech, v Chile, Japonsku, Jižní Africe, Kanadě, Maďarsku, Mexiku, ve Spojených státech, Španělsku, Švýcarsku a na Ukrajině. Mnozí misionáři a další svědkové, kteří slouží v zahraničí, mohli přijet do své rodné země. Tam s nimi byla vedena interview o jejich službě ve vzdálených zemích. Těchto sjezdů se zúčastnily také tisíce zahraničních delegátů.

Velmi příjemným zážitkem pro delegáty ze zahraničí byla návštěva odbočky v hostitelské zemi. Ti, kdo slouží v odbočce ve Spojených státech, měli příležitost projevit pohostinnost více než 6 750 delegátům z 36 zemí, jimž připravili téměř 15 000 porcí jídla. Do betelu přijel také autobus plný bratrů a sester z Jižní Afriky. Po obědě zazpívali rodině betel čtyřhlasně a v šesti jazycích: v afrikánštině, angličtině, sepedštině, sesutštině, v jazyce xhosa a v zuluštině. Jejich zpěv byl tak působivý a nádherný, že mnozí posluchači měli v očích slzy.

Jeden delegát, z jehož jmenovky bylo patrné, že cestoval přes polovinu zeměkoule, řekl: „Několik dní být jen se svými duchovními bratry a sestrami, to je opravdu výjimečný zážitek. Nikdy na to nezapomenu. Je to předzvěst nového světa.“ Na bratra z Británie, který v sedmnácti letech opustil pravdu, ale v nedávné době se opět vrátil, silně zapůsobil  obraz marnotratného syna. Později při obědě v brooklynské rodině betel přemýšlel o Jehovově milosrdenství a byl dojat až k slzám. Bratr ze Španělska se svěřil, že jeho žena ho za 29 let manželství nikdy neviděla plakat. Ale když sledoval radostný zástup svědků, kteří na mezinárodním letišti v Houstonu, ve státě Texas, vítali delegáty, k nimž patřil, z očí mu vytryskly slzy.

Zajistit za rozumnou cenu vhodné prostory, kde mohou být uspořádány velké sjezdy, může být obtížné. Mnohdy však přináší dobré výsledky to, že si svědkové už v minulých letech získali vynikající pověst. Dokresluje to následující zpráva z jedné odbočky: „Po vytrvalém hledání jsme našli jediný vhodný areál, kam by se vešlo přibližně 50 000 delegátů, kteří se měli sjezdu zúčastnit. Když se však zástupci odbočky obrátili na vedoucí pracovníky stadionu, zjistili, že cena za pronájem by byla příliš vysoká. Za několik dní po tomto rozhovoru vedoucí pracovníci stadionu přišli do odbočky a chtěli s bratry mluvit znovu. Jeden ze správců stadionu později řekl: ‚Zpočátku jsme si nedovedli přesně představit, co od nás žádáte. Ale když jsme pochopili charakter vašich sjezdů a to, že jste schopni do značné míry zajistit i organizační stránku celé akce, byli jsme tím nadšeni. Zaujala nás vaše vysoká organizační úroveň, detailní plánování i váš profesionální přístup.‘“ Výsledkem bylo, že si svědkové Jehovovi mohli stadion pronajmout za rozumnou cenu.

Publikace vydané na sjezdu

Jste pilní badatelé Božího slova? V tom případě jste určitě měli velkou radost, když jste dostali 36stránkovou brožuru ‚Pohleďte na tu dobrou zemi‘. Obsahuje nákresy, mapy, ilustrace, počítačovou grafiku a mnoho jiných zajímavostí, které mohou obohatit vaše osobní studium. Výtisk brožury  ‚Pohleďte na tu dobrou zemi‘ tedy rozhodně zařaďte ke své studijní Bibli a dalším pomůckám, které při studiu běžně používáte. A vezměte si tuto brožuru s sebou na shromáždění pokaždé, když v některém programu bude řeč o biblických zemích.

Součástí proslovu „Naše děti jsou vzácným dědictvím“ bylo zveřejnění 256stránkové knihy Co se dozvídáme od Velkého učitele. V této knize je mnoho nádherných ilustrací. Rodiče, kteří své děti považují za vzácné dědictví od Boha, s nimi budou tuto pěknou novou publikaci určitě rádi studovat. V knize je uvedeno, že dítě se neobejde „bez mravního vedení a praktických zásad pro život. Takovou péči by dítě mělo dostávat už odmalička. Jinak se může stát, že se později dostane do vážných těžkostí.“

V knize Co se dozvídáme od Velkého učitele je více než 230 obrázků, což je ve srovnání s knihou Biblické příběhy téměř dvojnásobek. K obrázkům jsou připojeny popisky, většinou ve formě otázek. Odpovědi lze najít na téže straně. V celé knize je ještě mnoho dalších otázek, které mohou být dobrým podnětem k rozhovoru a mohou dětem poskytovat příležitost, aby se upřímně vyjadřovaly. Například v popisku na straně 101 je otázka: „Proč je důležité, abychom druhým lidem poděkovali?“ Prospěšné rady pro rodiče jsou obsaženy v úvodu „Co děti potřebují od svých rodičů“. Jestliže uvedené podněty uplatníte, vaše rodina bude mít z této vynikající studijní pomůcky velký užitek.

Nová pomůcka pro neslyšící

V roce 1915 se ve Spojených státech konal mezinárodní sjezd badatelů Bible, jak byli tehdy známi svědkové Jehovovi. Jeden poutník neboli cestující dozorce, který se jmenoval John A. Gillespie, tehdy znakoval texty písní pro několik  neslyšících účastníků. Nyní je na celém světě více než 1 200 sborů a skupin neslyšících. Jak jsou tito lidé duchovně syceni?

V současné době jsou biblické studijní pomůcky k dispozici v 18 znakových jazycích a počet těchto jazyků stále vzrůstá. Ti, kdo používají americký znakový jazyk (ASL), se v září 2002 dozvěděli velmi radostnou zprávu. Bylo oznámeno, že studijní články Strážné věže budou měsíčně k dispozici v podobě videonahrávky. Proč jsou ale tyto videonahrávky takovou pomocí?

Většina svědků, kteří nepatří k neslyšícím, dovede zpaměti citovat mnoho různých biblických textů. Zapamatují si je díky tomu, že pokaždé slyší nebo čtou naprosto stejná slova. Neslyšící zvěstovatelé však tuto možnost nemají. Proč ne? Bible totiž není v ASL dostupná a ti, kdo se podílejí na programu při sborových shromážděních, ne vždy znakují biblické texty přesně stejným způsobem. Situace se však začala měnit, jakmile se objevily videonahrávky publikací v ASL. A nyní jsou k dispozici také videonahrávky studijních článků Strážné věže, a tak mají neslyšící účastníci užitek z jednotného tlumočení biblických pasáží.

Kromě toho tlumočníci ve sborech nebo skupinách ASL už nemusí „číst“ při studiu Strážné věže. Čtenář ve sboru, kde jsou slyšící lidé, se musí na studium Strážné věže připravovat možná o hodinu déle než ostatní zvěstovatelé. Ale ti, kdo ve sboru neslyšících měli za úkol znakovat studijní článek, se dříve museli připravovat mnoho hodin. Nyní mohou tento cenný čas využít pro jinou teokratickou činnost. Co na tuto úpravu říkají bratři a sestry?

Zvěstovatelé ze skupiny neslyšících ve státě Rhode Island ve Spojených státech napsali: „Když bylo oznámeno, že budeme mít Strážnou věž na videu, měli jsme obrovskou radost.  Někteří naši zvěstovatelé měli v očích slzy dojetí.“ Jeden bratr, který žije na Floridě a je vedoucím studia Strážné věže, říkal, že nyní se při rozboru článku hlásí hodně zvěstovatelů a pro něj je „moc příjemné, když má na výběr tolik rukou“. A dodal, že „se očividně zlepšuje také kvalita komentářů“. Jiný starší napsal: „Výsledky jsou skvělé! Zvěstovatelé výborně chápou i obtížnější pojmy.“ Jehova opravdu bohatě žehná a díky tomu se stále více neslyšících raduje z toho, že mají příležitost poznávat Boha a oslavovat ho. (Řím. 10:10)

Pomoc pro překladatele

Duchovní pokrm od třídy věrného správce je nyní k dispozici nejméně ve 390 jazycích. (Luk. 12:42) Překládání je proto významnou a stále rozsáhlejší součástí činnosti Jehovovy organizace.

Správný překlad neznamená, že každé slovo použité v původním textu má být jednoduše nahrazeno ekvivalentem v místním jazyce. Při překladu jde především o přesné vyjádření myšlenek. Je tedy jasné, že překladatelé musí nejprve důkladně porozumět původnímu textu, a teprve pak mohou začít překládat. Někdy to může být velmi náročné.

 Na pokyn vedoucího sboru bylo proto vybráno několik schopných bratrů, kteří byli vyškoleni, aby mohli sloužit jako instruktoři v programu s názvem Kurz pro lepší pochopení angličtiny. Školení instruktorů probíhalo ve vzdělávacím středisku Strážné věže, v Pattersonu ve státě New York. V průběhu služebního roku 2002 a 2003 tito bratři navštěvovali překladatelské týmy v různých místech na celém světě. Každému týmu se věnovali tři měsíce, jeho členy školili a podle potřeby jim dávali praktické rady. Díky tomuto programu mohou nyní překladatelé lépe chápat smysl anglického textu.

Jeden z překladatelských týmů se vyjádřil: „Jehova k nám byl laskavý a poskytl nám pomoc, abychom lépe zvládali svůj úkol. Jsme si teď mnohem jistější. Těšíme se, že s Jehovovým požehnáním dosáhneme dobrých výsledků.“ Dozorce jiného překladatelského oddělení řekl: „Dříve mnozí z nás celé hodiny zápasili s obtížnými anglickými výrazy a výroky. Tím se naše práce zpomalovala. Proto jsme Kurz pro lepší pochopení angličtiny velmi uvítali. Dozvěděli jsme se z něj, jak lze systematicky  rozebrat anglický text, a naučili jsme se šikovně si poradit s překladem obtížných pasáží. Díky tomu nyní prožíváme méně stresujících situací a rychleji vytvoříme přesnější překlad.“

Jiný tým napsal: „Tento kurz byl prospěšnější než jakékoli podobné školení, které absolvují lidé ve světě, protože byl přizpůsoben našim potřebám. Věříme, že překladatelům na celém světě pomůže, aby lidem podobným ovcím umožnili snadněji ‚pochopit smysl‘ pravdy.“ (Mat. 13:23)

Z tohoto kurzu mělo dosud užitek přibližně 1 660 bratrů a sester, kteří překládají do více než 150 jazyků. Navíc byl tento program upraven tak, aby pomáhal tlumočníkům znakového jazyka a také překladatelům španělského textu do domorodých jazyků Střední a Jižní Ameriky.

Pomůcka pro ty, kdo vyučují

Jehova i jeho jediný zplozený Syn neboli „Slovo“ považují komunikaci za velmi cennou. (Jan 1:1, 14; 3:16; Zjev. 19:13) Věrný a rozvážný otrok má stejný názor, a proto se usilovně snaží pomáhat Božímu lidu, aby zlepšoval svou schopnost kázat a vyučovat. Z tohoto důvodu Jehovova organizace připravila knihu Využívej vzdělávání v teokratické škole. Tato učebnice se v teokratické škole začala používat od ledna 2003 a mnozí zvěstovatelé se o ní vyjadřují s oceněním.

„Žádná jiná náboženská skupina nevěnuje takovou pozornost tomu, aby její mladí i letití členové uměli působivě mluvit s druhými,“ napsal jeden sborový starší na Filipínách. Sborový starší v Brazílii řekl: „Osobně považuji leden 2003 za mezník ve vyučování v celé historii svědků Jehovových.“ Jiný starší řekl: „Všiml jsem si, že mladší členové sboru se do této školy zapojují s větší zájmem. Někteří už  přečetli celou učebnici a vypracovali všechna cvičení, a to dokonce ještě dříve, než se ta látka začala probírat ve škole.“ Jeden cestující dozorce tuto knihu často používá na pastýřských návštěvách. Napsal: „Kapitoly jako ‚Věnuj se čtení‘, ‚Studium přináší odměnu‘ a ‚Jak bys měl odpovídat‘ mi pomáhají také při přípravě na shromáždění a do služby.“

Jistá sestra v Británii řekla, že „vynikající součástí vyučování jsou praktická cvičení. Chceme-li totiž rozvíjet schopnosti, které jsme ve škole získali, musíme je používat i v běžném životě. A ta cvičení nás k tomu vedou.“ Bratr z Japonska, který má vadu řeči, napsal: „Pokaždé, když mám za úkol přečíst zadanou látku, potýkám se s obavami, zda budu na pódiu číst dobře. Uvědomuji si, že svými negativními úvahami situaci ještě zhoršuji. Když jsem tedy nedávno zase dostal tento úkol, poznamenal jsem si body uvedené v knize Teokratická škola pod mezititulkem ‚Jak se naučit zřetelně artikulovat‘ (strana 87 a 88) a v rámečku ‚Jak se vyrovnat s koktáním‘ (strana 95). Nečekám, že svůj problém s koktáním překonám ihned, ale rozhodl jsem se, že se nevzdám.“

Z odbočky v Keni přišla zpráva, že také „bratři v Burundi projevují vděčnost za tuto novou učebnici, kterou mají nyní k dispozici v kirundštině. V zemi, kde mnozí lidé mají nedostatečné školní vzdělání, mohou nyní studenti teokratické školy lépe rozumět řečnickým znakům. A tak své úkoly přednášejí s větším nadšením.“

Tato kniha také některým zvěstovatelům pomohla naučit se lépe psát. Jedna letitá, nemocná sestra v Mexiku říká: „V knize Teokratická škola, na stranách 71 až 73, jsem našla několik praktických podnětů k psaní dopisů. Vydávám svědectví tímto způsobem proto, že mám určitá tělesná omezení.  Dříve se mi však nechtělo psát příbuzným. Ale díky radám v této nové knize jsem nyní připravena vydat jim svědectví.“ Oblastní dozorce z Jižní Afriky podotkl: „Je to opravdu vynikající příručka. Od studentů totiž vyžaduje, aby k řečnickým znakům přistupovali nejen z technického, ale také z duchovního hlediska. Kromě toho jasně ukazuje, že řečnické znaky jsou výsledkem křesťanské lásky a zájmu o druhé.“

Vývoj v právní oblasti

Nejvyšší soud Spojených států vydal 17. června 2002 historické rozhodnutí v případu Watchtower Bible and Tract Society of New York, Inc. proti obci Stratton. V poměru osmi hlasů k jednomu tento soud dospěl k závěru, že pokud by se nařízení vyžadovat povolení k agitaci či propagaci uplatňovalo na veřejnou službu svědků Jehovových, bylo by to protiústavní.

Hned po tomto vítězství se právní oddělení odbočky ve Spojených státech obrátilo na určité obce v této zemi. Výsledkem bylo, že ve 238 obcích, které se předtím pokoušely nařízení o regulaci agitační či propagační činnosti uplatnit i na naši veřejnou službu, byly problémy související s naší kazatelskou činností vyřešeny. Na základě rozhodnutí v případě Stratton bylo v dalších 216 obcích zrušeno nařízení, že zvěstovatelé Království se před tím, než vyjdou do kazatelské služby, musí hlásit na policii nebo na městském úřadu. Velmi si přejeme, aby Jehova i nadále všechny takové překážky odstraňoval. (Iz. 40:4; Mat. 24:14)

Bratři v Arménii jsou stále zatýkáni a vězněni proto, že kvůli svému svědomí odpírají vojenskou službu. Prokurátor v hlavním městě Jerevanu se odvolal proti rozsudkům vyneseným v případě několika bratrů, protože chtěl dosáhnout  prodloužení trestů odnětí svobody. Soudci jeho odvolání uznali a stanovili tvrdší tresty.

V únoru 2003 Evropský soud pro lidská práva vyhověl žádosti dvou bývalých misionářů svědků Jehovových, aby jejich případ byl projednán u tohoto soudu. Tito manželé dostali v roce 1995 příkaz opustit Bulharsko, a připadalo jim, že tím bylo porušeno jejich právo na svobodu vyznání a na ochranu před diskriminací. Evropský soud zjistil, že jejich stížnost „není bezdůvodná“.

Krátce potom, co sbor v Asmeře v Eritreji ukončil oslavu Pánovy večeře, policisté obklíčili místo shromáždění a všech 164 účastníků slavnosti zadrželi. Muži, ženy i děti byli celou noc drženi ve vazbě a vyslýcháni. Příští den státní orgány propustily děti a většinu sester a zájemců. Ostatní převezly do větší asmerské věznice, kde byli zadržováni téměř měsíc a teprve potom byli propuštěni. Deset jiných bratrů je stále ve vězeňském táboře kvůli tomu, že z důvodu svědomí odpírají vojenskou službu. Tři z nich byli uvězněni na devět let.

Zuřivé útoky proti našim bratrům v Gruzii stále pokračují. Místní úředníci a ozbrojení policisté násilně ukončili všechny oblastní sjezdy. Někdy se stalo, že v průběhu programu vpochodovali do areálu, zabrali pódium a vyhnali posluchače. Jindy uzavřeli sousední ulice, aby bratrům zabránili přicházet na sjezd. Hlavní pronásledovatel svědků Jehovových čeká na soudní řízení, ale není ve vazbě. Jeho proces byl nejméně devatenáctkrát odložen a jeho stoupenci občas obsadí soudní síň a napadají bratry fyzicky i slovně. Daňový úřad zrušil se zpětnou platností daňové registrační číslo, které svědkové do té doby měli a které potřebují, aby mohli dovážet literaturu a provádět finanční transakce.

 Radostné zprávy přicházejí z Kosova a z Rumunska. V Kosovu byla 20. května 2003 zákonně uznána činnost zvěstovatelů Království, kterých tam nyní slouží 90, a byly zaregistrovány jejich stanovy. Podobně i v Rumunsku vláda 22. května 2003 vydala výnos, jímž oficiálně potvrdila, že svědkové Jehovovi mají status náboženství. Článek 3 tohoto výnosu uvádí: „Křesťanské náboženství ‚Náboženská organizace Svědkové Jehovovi‘ má všechna práva a povinnosti stanovené zákonem pro náboženství uznaná rumunským státem.“ Tento výnos byl vydán v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu Rumunska z roku 2000.

V Rusku byl 22. května 2003 na neurčito odložen proces, ve kterém žaloba usilovala o zákaz činnosti svědků Jehovových v Moskvě. Soudkyně nařídila, aby byla vypracována další „odborná“ studie vlivu psychologických faktorů zjištěných v literatuře, kterou svědkové Jehovovi vydali v průběhu uplynulých deseti let. Nebyl však stanoven termín dokončení této práce. Vědecká hodnota studií tohoto druhu je sporná. Mezitím Evropský soud pro lidská práva začal vyřizovat žádost, kterou podali naši bratři. Ta byla reakcí na justiční obtěžování a diskriminaci, které během uplynulých sedmi let zažili svědkové v Moskvě.

Na základě rozhodnutí č. E-1516–2002 z 8. srpna 2002 rada ministrů v severní části Kypru zrušila zákaz, jímž byl svědkům Jehovovým zamezen vstup do této části ostrova. Zákaz byl vyhlášen v roce 1997 a krátce nato odtud byli vypovězeni průkopníci. Po zrušení tohoto zákazu bratři dostali zpátky dva sály Království, které jim byly zabaveny.

V Uzbekistánu byl bratr Marat Mudarisov shledán vinným z toho, že údajně „vyvolával náboženskou nenávist a lákal nezletilé“, aby přijali jeho víru. Výkon trestu byl  odložen. Ve skutečnosti se bratr Mudarisov „provinil“ tím, že oznamoval dobrou zprávu svým sousedům a že každý týden na sborových shromážděních vyučoval druhé. Bratři se odvolali k Nejvyššímu soudu Uzbekistánu, který tento nespravedlivý rozsudek nakonec zrušil.

Překonávají strasti

Jak se současný systém věcí blíží ke konci, stále vzrůstá násilí a politická nestabilita, a to s sebou často přináší velké těžkosti. Libérii a její hlavní město Monrovii v uplynulém roce nadále pustošila občanská válka. Zpráva agentury Reuters uvádí: „Týden zuřily pouliční boje a v celém městě propukl děsivý chaos. Jakmile odpůrci režimu ustoupili, zdálo se, že ve městě opět nastane klid, ale 24. června došlo k ještě prudšímu útoku, který měl za následek zničení infrastruktury a velké ztráty na životech.“ Bratři z odbočky vyprávěli, že v jedné části města si zvěstovatelé v sále Království museli lehnout na mokrou podlahu, protože v okolí létaly kulky a vybuchovaly granáty. Bratři napsali: „Město bylo zničeno. Cítili jsme zápach mrtvých těl.“ Pak vypukla cholera, a ta připravila o život mnoho dalších lidí.

Ozbrojení muži pravidelně a systematicky plenili domy a sály Království. Jak vyprávěla jedna manželská dvojice misionářů z Monrovie, mnozí bratři si uvědomovali, že všechno cenné bude ukradeno, a smířili se s tím, že si opatří jenom základní věci potřebné k životu. Rodiny si ani nepořizovaly nové postele, ale spaly na matracích rozložených na podlaze. Lidé, kteří se nemohli vrátit domů, žili ve své zemi jako běženci nebo uprchli do některé sousední země.

Odbočka napsala: „Lidé žijí ze dne na den. Přesto je velmi povzbudivé vidět, že bratři horlivě chodí na shromáždění a že se také, když to situace dovolí, účastní kazatelské  služby.“ Když přišly zásilky humanitární pomoci, dříve zmínění misionáři řekli: „Bratři prosí hlavně o biblickou literaturu a v některých případech také o tašku do služby, aby měli náhradu za tu, o kterou přišli.“

Tisk v rámci regionů

Sedm bratrů z různých částí světa bylo 1. září 2001 vybráno, aby vytvořili skupinu pro průzkum tisku. Vedoucí sbor tyto bratry požádal, aby provedli průzkum ve všech odbočkách na světě, ve kterých se tiskne, a aby navrhli možnosti rozsáhlejšího využití tiskárenských areálů. Na základě doporučení této průzkumné skupiny vedoucí sbor 17. října 2001 schválil návrh, aby tisk mohl být zajišťován v rámci určených regionů a aby každý z těchto regionů měl vlastní tiskárenský provoz. Určenými regiony jsou Afrika, Asie, Evropa a Jižní a Severní Amerika.

Toto nové uspořádání bylo zavedeno začátkem roku 2002. Přineslo to dobré výsledky. Podívejme se například na výrobu knih. V roce 2000 odbočka ve Spojených státech vyrobila téměř 50 procent knih pro celý svět. Ale nyní, když se tisk provádí v rámci regionů, je to jen 26 procent. To přináší nejen snížení výdajů za dopravu, zmenšení počtu pracovníků, strojů a nezbytné podlahové plochy v tiskárně ve Spojených státech, ale také účinnější využití již existujících tiskárenských provozů v jiných zemích.

Vedoucí sbor schválil, aby současně s přechodem na tisk v rámci regionů bylo zakoupeno sedm nových tiskových strojů MAN Roland Lithoman. Tyto stroje nahradí stárnoucí a méně výkonné vybavení a zajistí tisk i v budoucnosti. Pět těchto nových tiskových strojů, z nichž některé již byly instalovány, je určeno pro odbočku v Brazílii, Británii, Japonsku, Jižní Africe a Mexiku. Dva zbývající budou  umístěny v tiskárně ve Wallkillu ve státě New York a mají být instalovány v dubnu a květnu 2004. Každý z těchto strojů je 40 metrů dlouhý a vytiskne 90 000 časopisů či tiskových archů za hodinu (což je 25 za sekundu). Navíc dokáže barevně potisknout všechny strany.

Další změny v Brooklynu a ve Wallkillu

Spolu s těmito novými tiskovými stroji bylo do Wallkillu dopraveno také zařízení pro vazárnu, které dokáže za minutu vyprodukovat 120 vázaných knih a Biblí v luxusním provedení. Expedice byla přestěhována z Brooklynu do Wallkillu. Tam bude využíván nový úspornější systém skladování, díky němuž literatura zabere necelou polovinu podlahové plochy, kterou zabírala v Brooklynu.

Vyklizené budovy v Brooklynu budou sloužit k jiným účelům. V červnu 2003 vedoucí sbor oznámil, že zamýšlí prodat budovu na Furman Street č. 360, ve které bylo na rozloze 95 000 metrů čtverečních umístěno kromě expedice ještě několik dalších oddělení. Tato oddělení již jsou nebo brzy budou přemístěna na jiná místa komplexu v Brooklynu.

Stavba sálů Království

Během služebního roku 2003 bylo na celém světě postaveno 2 340 sálů Království. To je v průměru 195 sálů za měsíc  neboli 6 sálů denně! Od listopadu 1999, kdy byl zahájen zvláštní program výstavby v ekonomicky slabších zemích, bylo vybudováno 7 730 sálů Království. Z mnoha oblastí přicházejí zprávy, že hned potom, co je sál dokončen, prudce vzrůstá počet účastníků shromáždění a sály bývají brzy zcela zaplněny.

Když byl program výstavby sálů zahájen v Africe, měli svědkové pouze 550 vhodných míst k uctívání v 38 zemích tohoto kontinentu. O necelé čtyři roky později bylo v těchto 38 zemích již 5 060 sálů Království — v průměru vychází jeden sál na tři až čtyři sbory. Ve zprávě o tom, jak výstavba sálů Království zapůsobila na veřejnost, se odbočka v Malawi mimo jiné zmínila o novém slovníku, který vydalo Křesťanské literární sdružení v Malawi. Odbočka napsala: „Jedno z hesel obsažených v tomto slovníku je jméno svědkové Jehovovi ve správném překladu do čičevštiny. Dále je tam uveden příklad použití tohoto jména ve větě: ‚Svědkové Jehovovi postavili mnoho kostelů.‘“

Odbočka v jiné africké zemi napsala: „Bratři přišli do kanceláře jistého úředníka, protože chtěli podat žádost, aby mohli postavit sál Království. Ten muž však předložené dokumenty okamžitě roztrhal a vyhodil. Když se to stalo potřetí, bratři se rozhodli ponechat tu záležitost v Jehovových rukou. Brzy nato jeden z těchto bratrů, který byl znám svou  poctivostí, dostal od státního úřadu za úkol rozhodovat o schvalování určitých půjček pro vládní úředníky.

Mezi žadateli o takovou půjčku byl právě ten úředník, který několikrát roztrhal naše dokumenty. Když v kanceláři spatřil našeho bratra, okamžitě odešel a přišel tam až za týden, kdy už, jak doufal, bude půjčky vyřizovat někdo jiný. Ke svému zklamání tam ale znovu uviděl našeho bratra. Ten však toho muže oslovil, vzal si od něj žádost a půjčku mu schválil. Zahanbený úředník bratry požádal, aby mu znovu přinesli svou žádost se všemi dokumenty. Žádost pak osobně předal ke schválení svému nadřízenému a bratři nakonec pozemek na stavbu sálu Království získali. Ten muž kromě toho o svědcích s úctou řekl: ‚Neoplácejí zlé zlým.‘“

Odbočka na Ukrajině napsala: „Když bratři z města Arciz hledali pozemek na stavbu, obrátili se na místní architektku. Ukázali jí fotografie už postavených sálů Království. Na architektku udělaly fotografie velký dojem, a tak řekla: ‚Takový sál Království by měl stát poblíž areálu naší oblastní správy, protože by byl ozdobou centra města.‘ Potom určitý pozemek bratrům nabídla. Hlavní architekt toho regionu později řekl: ‚To vidím poprvé, že náboženská společnost předkládá projekt ke schválení před začátkem stavby. Obvykle je to přesně naopak.‘“

Na staveništi sálu Království ve městě Lysychansk jedna podnikatelka ze sousedního města řekla: „Už nějakou dobu vás pozoruji a myslím, že podobný sál Království byste měli postavit i v našem městě. Podpořím vaše snahy zajistit vhodné místo.“ Bratři jí potom vysvětlili, že na tom území žije pouze pět svědků, což je příliš málo na to, aby tam vznikl sbor a mohl být postaven sál. Podnikatelka se pak zeptala: „Kolik lidí by tam tedy muselo být?“ A dodala: „Tak  mě přihlaste jako šestého.“ I když v tu chvíli možná žertovala, přesto později přijala nabídku biblického studia.

Nové sjezdové sály

V uplynulém služebním roce byly postaveny a zasvěceny sjezdové sály ve městech Nhandeara a Goiânia v Brazílii; El Trébol v chilském Santiagu; Morne Daniel v Dominice; v Machale v Ekvádoru; v italském městě Syrakusy na Sicílii; ve městě Gerehu na Papui-Nové Guinei; v Lomé v Togu; v newyorském Newburghu a ve West Palm Beach na Floridě. Ve spojitosti se stavbou v Newburghu jeden podnikatel řekl: „Ta vaše organizace je obdivuhodná. Vaši lidé pocházejí z nejrůznějšího prostředí, každý má jiné nadání a schopnosti, a přesto všichni harmonicky spolupracují. Něco takového jsem ještě nikdy neviděl!“ Na místního stavebního inspektora zapůsobily nejen pracovní výsledky, ale zaujalo ho také jednání bratrů a sester. Řekl: „Velmi rád sem chodím. Mezi vašimi lidmi se cítím moc dobře.“

Když byla stavba sjezdového sálu v Newburghu už téměř dokončena, vypukl požár a téměř 20 procent budovy bylo zničeno. Bratři nepropadli sklíčenosti, ale okamžitě se pustili do potřebných oprav. Díky tomu byla rekonstrukce dokončena za necelý měsíc, a tak bratři mohli program k zasvěcení uspořádat přesně podle plánu, tedy 19. října 2002. O dobrovolných pracovnících místní list napsal: „Jejich víra hoří větším žárem než plameny, které sežehly asi pětinu budovy o rozloze 6 000 metrů čtverečních.“ Jako projev uznání za vzácnou jednotu Božího lidu dostali bratři souhlas k tomu, aby ulici vedoucí ke sjezdovému sálu pojmenovali ulice Jednoty.

Zasvěcení nových odboček

Uprostřed občanských a politických nepokojů se bratři v Côte d’Ivoire 29. března 2003 pokojně sešli při zasvěcení  několika nových budov odbočky v hlavním městě Abidjanu. Jednalo se o nový sál Království, dvě obytné budovy a budovu služeb, ve které jsou kromě velké jídelny, kuchyně a prádelny také skladovací prostory a údržbářské dílny. Tento nový areál stojí přímo naproti budově původní odbočky, která byla postavena v roce 1982. Místnímu 110člennému stavebnímu týmu pomáhali dobrovolníci z 15 zemí, z nichž mnozí přijeli na vlastní náklady. Proslov k zasvěcení nazvaný „Zaměřte své srdce na čisté uctívání“ přednesl Sébastien Johnson, který byl v odbočce na zónové návštěvě.

V sobotu 15. února 2003 se konalo zasvěcení odbočky v Guyaně a tohoto programu se zúčastnilo 332 přítomných. Proslov k zasvěcení přednesl Richard Kelsey, který slouží v německé odbočce. Bratr Kelsey zaměřil pozornost na Jehovu jakožto vznešeného Tvůrce vesmíru. Poukázal však také na to, že největším a zároveň prvním Jehovovým stvořitelským činem bylo stvoření slavného duchovního tvora — Božího jediného zplozeného Syna. Na program k zasvěcení přijelo do Guayany mnoho bratrů a sester, kteří zde dříve sloužili jako misionáři. Někteří z nich tuto zemi navštívili po více než 40 letech. Nyní je v Guyaně něco přes 2 000 zvěstovatelů dobré zprávy. Místní svědkové nadšeně uvítali 4 752 návštěvníků z 12 zemí, kteří se v neděli zúčastnili zvláštního programu.

Když při zasvěcení přístavby betelu na Haiti letitý George Corwin vyprávěl o své nedávné návštěvě v přístavním městě St. Marc, které leží 60 kilometrů na sever od hlavního města Port–au–Prince, hlas se mu chvěl dojetím. Před více než 40 lety sloužil ve městě St. Marc jako misionář a pomáhal místním bratrům vytvořit první sbor. Nyní jsou v tomto městě čtyři velké sbory. Bratra Corwina nadšeně vítali jeho bývalí zájemci, kteří věrně slouží Jehovovi již  řadu let. V době, kdy poprvé přijel na Haiti, tam bylo méně než 900 zvěstovatelů a v odbočce, která byla umístěna v malém, pronajatém domě, sloužili jen dva lidé.

Nová odbočka byla na Haiti postavena v roce 1986, ale i v ní začalo být málo místa. V nedávno zasvěcených, rozšířených prostorách odbočky bydlí 40 členů rodiny betel, kteří slouží více než 12 000 zvěstovatelů. Na této stavební činnosti se podílela řada dobrovolníků z Austrálie, Británie, Dánska, Kanady, Německa a Spojených států. Ti také dobrovolníky z Haiti školili, aby dokázali provádět důležité stavební práce.

Na Haiti byl nedostatek technických prostředků, a proto bylo nutné těžké stroje a většinu stavebních materiálů dovážet. Tím se práce někdy zpomalila, ale nikdy se úplně nezastavila. Dnem zasvěcení byla sobota, 23. listopadu 2002. Mezi 3 122 posluchači bylo také 240 delegátů ze 13 zemí. Proslov k zasvěcení přednesl David Splane, člen vedoucího sboru. Příští den se zvláštního programu na stadionu Sylvio Cator ve městě Port–au–Prince zúčastnilo více než 20 000 posluchačů.

„Vstaňme, a budeme stavět.“ (Neh. 2:18) Tato povzbudivá slova, která pronesli věrní Židé v Nehemjášově době, byla uveřejněna v příloze Naší služby Království z června 2000 v Maďarsku. Tehdy byli Jehovovi služebníci z celého Maďarska vyzváni, aby pomohli při výstavbě nového komplexu odbočky v Budapešti. Velký podíl na tomto stavebním projektu mělo 13 741 dobrovolníků, kteří zastupovali všech 251 zdejších sborů. Při této stavební činnosti, která trvala dva roky, se jednalo o přestavbu bývalého vojenského objektu. Zasvěcení, které se konalo 10. května 2003, se zúčastnilo celkem 554 hostů z 22 zemí. Proslov k zasvěcení  měl název „Jehova stále působí vzrůst“ a přednesl ho člen vedoucího sboru Guy Pierce.

Rozšiřování odbočky v Mexiku už není ničím neobvyklým. A tak k budovám zasvěceným v letech 1974, 1985 a 1989 přibylo 14 nových, které byly zasvěceny 15. března 2003. Položení základů těchto nových budov o rozloze 80 000 čtverečních metrů bylo mimořádně náročné, a to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že na místě nynějšího staveniště bylo kdysi jezero, a tak půda neměla dostatečnou nosnost. A za druhé proto, že v té oblasti často dochází k zemětřesení. Bylo nutné postavit pevné a bezpečné základy, a tak pracovníci museli do hloubky asi 24 metrů zapustit 3 261 jednotlivých pilot. Příprava projektu a samotná stavba trvaly  12 let. Na této činnosti se podílelo 28 600 dobrovolných pracovníků z Mexika a 734 ze zahraničí.

Při programu k zasvěcení přednesli proslovy tři členové vedoucího sboru. Guy Pierce mluvil o tom, že člověk, který má důvěrný vztah k Jehovovi, je šťastný. Theodore Jaracz vysvětlil, že požehnání vyplývající z věrné služby Bohu značně převyšuje těžkosti, které křesťany postihují v čase konce. Proslov k zasvěcení měl název „Uctívejme Boha pravdy!“ a ve španělštině ho přednesl Geritt Lösch.

Mezi několika budovami, které 23. listopadu 2002 zasvětila odbočka v Peru, byla nádherná nová pětipodlažní budova, v níž jsou kanceláře a obytné místnosti. Proslov k zasvěcení s názvem „Rozmach přináší chválu Jehovovi“ přednesl Geritt Lösch. Následující den, v neděli, se na stadionu San Marcos v Limě shromáždilo 59 940 účastníků zvláštního programu, který byl zaměřen na požehnání, z něhož se díky Jehovovi těší zvěstovatelé v Peru. A toto požehnání je opravdu zjevné! Když v roce 1946 přijeli první misionáři, aby podpořili kazatelskou činnost v této zemi, byla zde jen hrstka zvěstovatelů a zájemců. Nyní je v Peru 87 318 zvěstovatelů a 916 sborů.

Do odbočky v Rusku přijelo 600 hostů a spolu s 350 členy rodiny betel se 17. května 2003 shromáždili k zasvěcení  nových obytných budov, kanceláří a skladových prostor. Zasvěcení se zúčastnili zástupci 30 různých zemí. Proč bylo nutné rozšířit areál odbočky už tak brzy, když předchozí zasvěcení se konalo před šesti lety?

Ruská odbočka, která je umístěna v Solněčnom na okraji Sankt Petěrburgu, má na starosti kázání o Království v deseti zemích. Na tomto obrovském území, které zahrnuje 11 časových pásem, se mluví více než 100 jazyky. Stále větší význam proto má překladatelská činnost. V současné době se biblická literatura v této odbočce překládá do 34 jazyků. Kromě toho počet zvěstovatelů na tomto území od předchozího zasvěcení vzrostl o více než 40 000, tedy téměř o 7 000 za rok. „A tento vzrůst pokračuje v nezmenšeném rozsahu,“ napsala odbočka. Bratři v Rusku tedy reagovali na bohaté požehnání od Jehovy tím, že s radostí ‚prodloužili své stanové šňůry‘. (Iz. 54:2)

Zasvěcení se v sobotu zúčastnilo mnoho věrných letitých zvěstovatelů, kteří za vlády sovětů zažili značné pronásledování. Všichni pozorně naslouchali, když David Splane přednášel proslov k zasvěcení, který byl podle Agea 2:7 nazván „Naplním tento dům slávou“. Bratr Splane v tomto proslovu vysvětlil, že nové budovy jsou sice krásné a přinášejí Bohu chválu, ale mnohem důležitější je to, aby každý křesťan jednal zbožně a projevoval duchovní vlastnosti, čímž bude oslavovat Jehovu a vyvyšovat pravé uctívání. Zvláštního programu na Kirovově stadionu v Sankt Petěrburgu se v neděli zúčastnilo 9 800 posluchačů, kteří statečně snášeli chladné mrholení.

V odbočkách na celém světě pracuje celkem 19 848 betelitů. Všichni patří do celosvětového řádu zvláštních celodobých služebníků svědků Jehovových.

 [Tabulka a obrázky na straně 12 a 13]

NĚKTERÉ Z UDÁLOSTÍ SLUŽEBNÍHO ROKU 2003

1. září 2002

1. září: Studijní články ze Strážné věže začínají být uveřejňovány v americkém znakovém jazyce.

23. listopadu: Zasvěcení odbočky na Haiti a v Peru.

1. ledna 2003

1. ledna: Ve sborech se začíná používat nová kniha Využívej vzdělávání v teokratické škole.

15. února: Zasvěcení odbočky v Guyaně.

 15. a 29. března: Zasvěcení odbočky v Mexiku a v Côte d’Ivoire.

16. dubna: Policie ve městě Asmara v Eritreji zatkla 164 návštěvníků Památné slavnosti.

1. května 2003

10. a 17. května: Zasvěcení odbočky v Maďarsku a Rusku.

20. května: Činnost svědků Jehovových v Kosovu je zákonně uznána.

22. května: Organizace svědků Jehovových v Rumunsku je oficiálně uznána jako náboženství. Soudní proces, jehož cílem bylo zakázat činnost svědků Jehovových v Moskvě, byl odložen na neurčito.

srpen: V britské odbočce se začíná používat nový tiskový stroj MAN Roland Lithoman.

31. srpna 2003

31. srpna: V rozvojových zemích bylo od listopadu 1999 dokončeno 7 730 sálů Království. Ve 235 zemích slouží 6 429 351 zvěstovatelů.

[Obrázky]

Haiti

Peru

[Graf na straně 11]

(Viz publikaci)

Počet jazyků:

Všechny publikace

„Strážná věž“

„Probuďte se!“

400

300

200

100

1880 1920 1960 2000

[Obrázek na straně 14]

Instruktoři Kurzu pro lepší pochopení angličtiny spolu se svými manželkami

[Obrázek na straně 22 a 23]

Tiskový stroj ve srovnání s autobusem

Údaje o tiskovém stroji:

délka: 40 metrů

výška: 5,5 metru

váha: 201 tun

[Obrázky na straně 28 a 29]

Nedávno zasvěcené areály odboček v (1) Guyaně, (2) Maďarsku a (3) Côte d’Ivoire