Nejdůležitější události minulého roku

ZATÍMCO svět se zmítá v krizích, Boží lid má radost z toho, že jeho duchovní území je stále krásnější a bohatší. (Mal. 3:12, 18) Tento trvalý vzestup nám připomíná slib, který Ježíš dal svým učedníkům bezprostředně před tím, než vystoupil do nebe: „Pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Mat. 28:20)

Dalším důkazem toho, že Ježíšův povzbudivý slib se splňuje, je činnost Božího lidu v uplynulém roce. Nejprve si připomeňme duchovní hostinu, z níž měli Jehovovi služebníci užitek na oblastních sjezdech „Choďte s Bohem“.

 Oblastní sjezdy „Choďte s Bohem“

Rozdíl mezi spravedlivými a nespravedlivými lidmi popsal prorok Micheáš těmito slovy: „Všechny národy, ty budou . . . chodit každý ve jménu svého boha; ale my, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, dokonce navždy.“ (Mich. 4:5) Jak vysvětlil řečník v proslovu o námětu sjezdu, tato slova stručně vyjadřují postoj věrných mužů ze starověku, například Enocha a Noema, kteří chodili s Bohem ve velmi bouřlivé době. (1. Mojž. 5:22–24; 6:9, 22) Je pro nás velkou výsadou, že můžeme chodit v jejich šlépějích.

Posílil oblastní sjezd vaše rozhodnutí nadále „chodit ve jménu Jehovy“? Bylo by dobré, kdybyste si pro připomenutí prošli své poznámky, protože tak můžete ze sjezdového programu získat trvalý užitek.

Publikace vydané na sjezdu

Žijí v obvodu vašeho sboru lidé mluvící různými jazyky? V tom případě jste už možná měli příležitost využít novou brožuru Dobrá zpráva pro lidi ze všech národů. Tato brožura byla připravena ve třech různých vydáních — jedno má 32, druhé 64 a třetí 96 stránek — a každé z nich je jakoby šité na míru jazykovým potřebám jednotlivých zemí. Proto si tuto novou pomůcku vždy vezměte s sebou do svědecké služby. A když se setkáte s člověkem, který mluví jazykem, jemuž nerozumíte, postupujte podle tří kroků uvedených v této brožuře na straně 2. Mnoha lidem to opravdu může zachránit život!

V souladu se slovy ročního textu pro rok 2004 ‚Zůstaňte bdělí a prokažte se jako připravení‘ poslední řečník druhého dne sjezdu uveřejnil brožuru Zůstaňte bdělí! (Mat. 24:42, 44) Doufáme, že tato publikace pomůže mnoha dalším lidem, aby si uvědomili význam dnešní doby a aby vážně přemýšleli o budoucnosti a o dramatických událostech, k nimž má dojít.  A podle řečníkových slov možná také každého z nás posílí, abychom se dokázali vyrovnat s mnoha životními problémy a úzkostnými starostmi a abychom si i ve zkouškách zachovali duchovní rovnováhu.

Škola pro cestující dozorce

V průběhu předešlých šesti let více než 600 krajských a oblastních dozorců z Kanady a ze Spojených států včetně Aljašky a Havajských ostrovů absolvovalo třináct tříd školy pro cestující dozorce. Vyučování probíhalo ve vzdělávacím středisku Strážné věže v Pattersonu ve státě New York. Ve služebním roce 2004 těchto tříd značně přibylo, protože školení cestujících dozorců proběhlo v 87 dalších odbočkách. Ve 23 odbočkách byli do třídy zařazeni studující nejen z hostitelské země, ale také z jiných zemí. Například do Německa byli pozváni bratři z Izraele, Makedonie, Rakouska, Švýcarska a Turecka. Do Portugalska přijeli studující z Lucemburska a z několika ostrovů — z Azor, Kapverd, Madeiry a ze Svatého Tomáše a Princova ostrova. A v Keni přivítali cestující dozorce z Etiopie, Rwandy, Tanzanie, Ugandy a dalších afrických zemí.

Osnovy školy pro cestující dozorce zahrnují všechny stránky činnosti krajských a oblastních dozorců. Cílem je pomáhat těmto pracovitým bratrům, aby byli schopni ještě kvalitněji plnit své četné povinnosti, k nimž mimo jiné patří vyučování ve sborech a na sjezdech a vedení při evangelizační činnosti. (2. Tim. 2:2; 4:5; 1. Petra 5:2, 3) V tomto kurzu jsou také povzbuzováni, aby si zachovali duchovní smýšlení a aby při tom, když pomáhají druhým, vysvětlovali uplatnění biblických textů s rozlišovací schopností a pochopením.

Školení se většinou koná v odbočkách, a tak si cestující dozorci i jejich manželky vyzkoušejí život v betelu. Absolventi jedné třídy napsali: „Režim v betelu nás v mnoha směrech duchovně obohatil. Velmi se nám líbil program ranního uctívání,  jehož součástí je čtení pasáží z Bible a z Ročenky. I když jsme měli hodně domácích úkolů, v pondělí večer jsme se také účastnili studia Strážné věže pro rodinu betel a těšili se z kvalitního společenství.“

Hned po obědě někteří bratři hodinu pracují ve služebním oddělení. Přitom se každý den střídají. Studenti se tam učí, jak mohou lépe spolupracovat s odbočkou, účelněji uplatňovat pokyny, které dostávají, a přesněji a účelněji připravovat své zprávy.

Vždy v pátek se studenti společně se svými manželkami účastní přednášky, jejíž součástí je duchovní povzbuzení připravené zejména pro tyto věrné sestry. Ke svému užitku dostávají různé podněty. Například jsou nabádány, aby byly neustále vzorem v podřízenosti a aby svého manžela podporovaly i tím, že spolupracují se sestrami ve sborech. Jeden cestující dozorce o těchto pravidelných přednáškách řekl, že představují „výborný duchovní zákusek“.

V této škole se samozřejmě klade velký důraz na Bibli a zejména na Svaté Písmo — Překlad nového světa (se studijními poznámkami). V Německu jeden student řekl: „Mám v plánu používat Studijní Bibli při osobním studiu i na sborových shromážděních. Teprve teď plně doceňuji její hodnotu.“ Jeden dlouholetý cestující dozorce v Británii si uvědomil, že díky pozornosti věnované Božímu slovu se zlepšilo jeho duchovní smýšlení i schopnost vyučovat. Napsal: „Zjistil jsem, že je sice užitečné v proslovu používat dobrá znázornění, ale mnohem důležitější je číst a vysvětlovat biblické texty.“

Mnozí studenti projevovali vděčnost za toto školení písemně. Jeden bratr ze Spojených států v dopise uvedl: „Jsme Jehovovi a jeho organizaci z hloubi srdce vděční za to, že nás povzbuzuje a vyzbrojuje, abychom mohli plnit své úkoly. Chtěli bychom sloužit s větší stálostí, s hlubším porozuměním pro  Jehovovo jednání a s větší láskou k jeho drahocenným ovcím.“ Jiný student z Francie napsal: „Díky tomuto kurzu jsem hlouběji pochopil, že musíme s našimi bratry a sestrami jednat láskyplně a dělat vše, co je v našich silách, aby byli v Jehovově službě šťastní.“ Jeden cestující dozorce z Portugalska stručně vyjádřil pocity mnoha studentů těmito slovy: „Tato škola byla nejlepším zážitkem v mé teokratické dráze.“

Z jiného pohledu se zase vyjádřil jeden instruktor. Řekl: „Je to výsada a zároveň závažná odpovědnost vyučovat muže, jejichž pokyny později budou mít vliv na život tisíců našich bratrů a sester. Pevně doufáme, že s Jehovovým požehnáním tato škola přinese dlouhodobý užitek.“ (Jak. 3:1)

Do konce služebního roku 2004 školu pro cestující dozorce absolvovalo více než 1 700 cestujících dozorců a vyučování probíhalo ve čtrnácti jazycích. Během služebního roku 2005 bude toto školení nadále probíhat ve větších odbočkách.

Vývoj v právní oblasti

Evropský soud pro lidská práva (ECHR), který sídlí ve Štrasburku ve Francii, vydal rozhodnutí v případu Lotter proti Bulharsku. V tomto případě šlo o stížnost manželů Lotterových, bývalých misionářů svědků Jehovových, kteří se na ECHR obrátili proto, že se vláda snažila vykázat je z Bulharska kvůli jejich náboženství. Bulharské úřady přistoupily na to, že žadatelům vyplatí odškodné a zruší rozhodnutí odebrat jim povolení k pobytu. Tyto úřady rovněž souhlasily s tím, že zveřejní jasné prohlášení o právním postavení svědků Jehovových v Bulharsku, kde svědkové byli v roce 1998 oficiálně zaregistrováni jako náboženství.

ECHR vydal 16. prosince 2003 rozsudek ve prospěch Séraphiny Palau-Martínezové. Tento soud poměrem šesti hlasů k jednomu rozhodl, že Francie porušila práva sestry Palau-Martínezové  týkající se její rodiny. Sestra Martínezová ztratila právo na výchovu svých dětí, protože francouzské odvolací soudy rozhodly, že pro děti je nejlepší, „aby nebyly vystaveny drsné, netolerantní výchově, která je vnucována dětem . . . svědků Jehovových“, a proto předložila svůj případ ECHR. Tento soud ve svém posudku uvedl, že odvolací soudy vydaly rozhodnutí, aniž si ověřily, v jakých podmínkách děti skutečně žijí a co je v jejich nejlepším zájmu, a že výsledné rozhodnutí je projevem náboženské diskriminace.

Po mnoha letech, kdy náboženští fanatici v Gruzii vyvolávali útoky davu, byli někteří z nich uvězněni a tamější svědkové Jehovovi se mohli pokojně účastnit oblastního sjezdu „Choďte s Bohem“. Velmi příjemným překvapením pro místní svědky bylo uveřejnění Křesťanských řeckých písem — Překladu nového světa v gruzínštině. Kromě toho 28. listopadu 2003 gruzínské ministerstvo spravedlnosti zaregistrovalo místní odbočku Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania. A tak ačkoli v roce 1998 Nejvyšší soud Gruzie vydal rozhodnutí, aby byla zrušena korporace, kterou svědkové Jehovovi tehdy používali, nyní je k radosti našich bratrů oficiálně uznána nová korporace.

V Gruzii je však stále řada nevyřešených soudních případů, které čekají na rozhodnutí ECHR. Přesto je příjemné vidět, že situace našich bratrů se zlepšuje.

Bratři v Německu se již od roku 1990 neúspěšně snažili  dosáhnout registrace naší náboženské společnosti podle zákona o veřejnoprávních korporacích. Když Spolkový správní soud vyžadoval od svědků Jehovových vyšší stupeň loajality k „césarovi“, než stanovuje zákon, Spolkový ústavní soud toto rozhodnutí zrušil jako protiústavní a případ vrátil k novému projednání. (Mar. 12:17) Spolkový správní soud začal tento případ znovu projednávat 25. března 2004. Vyžádal si další informace o našem postoji ke krvi, výchově dětí, odnětí pospolitosti a neutralitě. Předseda soudu řekl, že řízení musí být založeno na spolehlivých důkazech — na statistických a úředních dokladech —, a ne na pochybných údajích z internetu a z dopisů od lidí, kteří se chtějí někomu osobně pomstít.

Na formuláři používaném při sčítání branců v Řecku bylo jako jedna z možností náboženského vyznání uvedeno „chiliasta či jehovista“. Řecká odbočka považovala takové názvy za hanlivé, a proto podala stížnost ministerstvu obrany. Toto ministerstvo 24. března 2004 svědkům Jehovovým napsalo, že se nejednalo o úmyslnou urážku a že „už přikročilo k okamžité opravě nesprávného výrazu“. Opravený název zní „křesťanští svědkové Jehovovi“.

V Peru jsou svědkové Jehovovi oficiálně uznáni jako náboženství již desítky let. Ministerstvo školství však v listopadu 1997 začalo odmítat žádosti o osvobození naší literatury od daní a požadovat velké finanční částky před tím, než literatura projde celnicí. Případ byl tehdy předložen soudu. A 11. prosince 2003 soudkyně vydala rozhodnutí ve prospěch svědků Jehovových. Prohlásila, že postupy ministerstva byly „neseriózní, nesmyslné a nepochopitelné“. O jednání celních úředníků řekla, že bylo „diskriminační [a] nepřístojné“. Problémy s dovozem literatury byly náhle vyřešeny.

Portoriko je svobodný stát přičleněný ke Spojeným státům a jeden z jeho zákonů umožňuje, aby veřejná místa byla  ohrazena bránami či zdmi nebo chráněna bezpečnostními hlídkami. Tyto překážky omezují kazatelskou činnost. Z některých veřejných míst zvěstovatele dokonce vyvedla státní policie. Snahy vyřešit tuto záležitost soudně selhaly. Nyní byla k Federálnímu okresnímu soudu okresu Portoriko podána žaloba obsahující požadavek, aby tento zákon byl prohlášen za protiústavní porušování práva na svobodu vyznání a projevu. Rozhodnutí soudu má být teprve vyneseno.

Odvolací soud v Bukurešti vydal 28. října 2003 rozhodnutí č. 1756, jímž bylo stanoveno, že vláda v Rumunsku je povinna zapsat svědky Jehovovy do seznamu uznaných náboženství s daňovými úlevami. Dne 6. února 2004 byl v Úředním listu č. 112 uveřejněn seznam „náboženství, která jsou v Rumunsku oficiálně uznána“, a v tomto seznamu byli uvedeni i svědkové Jehovovi.

Dne 21. března 2004 okresní soud v Soulu v Korejské republice zprostil tři bratry obvinění z toho, že z náboženských důvodů odmítali vykonávat vojenskou službu. To je poprvé, co soud v Korejské republice uznal, že občané mají právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí. V současné době je několik set našich bratrů v Koreji vězněno za „zločin“ spočívající v tom, že ‚překovali své meče v radlice‘. (Iz. 2:4) Je smutné, že nejvyšší soud ani ústavní soud nechtěly na naše bratry uplatnit článek korejské ústavy, v němž je zaručena svoboda vyznání, a tím je chránit. Zákonodárný sbor v Koreji však nedávno předložil zákon, podle nějž by všichni občané v odvodovém věku měli mít možnost vykonávat civilní službu. (Přísl. 21:1)

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu USA v případu Watchtower . . . proti obci Stratton mají svědkové Jehovovi nadále užitek, když vykonávají službu dům od domu. Například v jedné obci ve státě New York ve Spojených státech policejní úředníci  nepřestali vyžadovat, aby jim svědkové nejprve ukázali povolení, než začnou vykonávat veřejnou službu. Jakmile však byl o této situaci a o rozhodnutí soudu informován náčelník policie, napsal: „To, jak v tomto případě jednali moji podřízení, mě osobně uvádí do rozpaků a omlouvám se za každou nepříjemnost, která tím snad byla způsobena.“

Jedna obec ve státě Illinois poslala místní policii instrukce, aby všechny strážníky, úředníky a ostatní zaměstnance informovala o tom, že na základě rozhodnutí nejvyššího soudu „svědkové Jehovovi nemusí mít povolení k tomu, aby mohli chodit dveře ode dveří“. V těchto instrukcích bylo dále uvedeno: „Svědkové nám nemusí hlásit, kdy chtějí kázat v naší obci.“

V případu, který se týkal odmítání transfuze krve, Nejvyšší soud státu Iowa 8. října 2003 rozhodl ve prospěch Lestera Campbella. Bratr Campbell žádal o náhradu škody za to, že po operaci dostal transfuzi vlastní krve, přestože ve svých písemných i ústních pokynech tento postup odmítl. Soud první instance rozhodl ve prospěch chirurga a nemocnice. Nejvyšší soud státu Iowa však rozhodnutí nižšího soudu zrušil a dospěl k závěru, že Lester Campbell nemusí být lékařský odborník, aby věděl, že transfuze bez jeho souhlasu zdaleka neodpovídá standardní péči. Tento soud také rozhodl, že bratr Campbell by měl dostat náhradu škody.

Zákaz činnosti v Moskvě a jeho následky

Golovinský obvodní soud v Rusku 26. března 2004 rozhodl, že veškerá činnost svědků Jehovových v Moskvě bude zakázána a jejich právní subjekt bude zrušen. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Městský soud v Moskvě ovšem 16. června 2004 rozhodnutí nižšího soudu potvrdil a zákaz činnosti a zrušení právního subjektu nabyly právní moci. Bratři podali odvolání k ECHR a doufají, že tento případ  bude brzy projednáván, protože zákaz činnosti přináší mnoho potíží.

Zákaz činnosti však horlivost bratrů neutlumil. Mnohé naopak podnítil k tomu, aby Jehovovi sloužili mnohem více. Jejich horlivost nám připomíná slova apoštola Pavla z doby, kdy byl vězněn v Římě. Tehdy napsal: „Mé záležitosti dopadly spíše k pokroku dobré zprávy.“ (Fil. 1:12)

Například v březnu 2004 bylo dosaženo dosud nejvyššího počtu 136 034 zvěstovatelů a 136 903 biblických studií. Bylo to poprvé za sedm let, kdy byl počet studií vyšší než počet zvěstovatelů. Od března do června odbočka dostala více než 1 000 přihlášek do pravidelné průkopnické služby a v dubnu sloužil dosud nejvyšší počet pravidelných průkopníků, a to 15 489. „Rozhodnutí z 16. června podobně jen posloužilo tím, že bratry vyburcovalo k větší činnosti,“ píše odbočka. Tato situace zapůsobila také na jiné lidi, mimo jiné i na některé nevěřící manžely, a podnítila je k tomu, aby začali chodit na shromáždění.

Když bylo v červnu vydáno zmíněné soudní rozhodnutí, v Rusku byl právě jeden vysokoškolák ze Spojených států. Odbočka píše: „Podnikl mimořádnou cestu do betelu, který je umístěn na okraji Sankt Petěrburgu, aby se o té situaci dozvěděl víc. Velmi na něj zapůsobila čistota celého areálu a vřelé přijetí.“ Divil se tomu, proč někdo chce svědky Jehovovy zakázat, a požádal o publikace a videonahrávky, aby je mohl ukázat svým profesorům na fakultě religionistiky v Kalifornii.

Oblastní sjezdy v Moskvě probíhaly pokojně

Bezprostředně před tím, než odvolací soud vydal nepříznivé rozhodnutí, se ve dnech 11. až 13. června konaly v Moskvě dva oblastní sjezdy „Choďte s Bohem“. Původně  bylo přelíčení stanoveno na dobu před plánovaným termínem sjezdů, ale výboru odbočky se podařilo dosáhnout toho, že případ byl odročen. Bratři píší, že sjezdy proběhly hladce a že s městskými úředníky se jim dobře spolupracovalo. Policistům, kteří měli službu u vchodů na stadion, jejich nadřízení dokonce řekli: „Až budete vpouštět lidi na stadion, nekuřte a nemluvte vulgárně.“

V moskevském metru nějaký muž falešně obvinil několik sester, že mu ukradly peníze, a domáhal se toho, aby s ním šly na policejní stanici. Tam nejen tyto sestry, ale všechny „sektáře“ obvinil z toho, že úmyslně vytvářejí dopravní zácpy, aby mohli okrádat lidi. Policista na obvinění reagoval tak, že se otočil k sestrám a zeptal se jich: „Kdo jste?“

Sestry ho upozornily na své sjezdové jmenovky a odpověděly: „Jsme svědkové Jehovovi a jdeme na náš sjezd.“

Policista se podíval na udavače a řekl: „Svědkové Jehovovi nekradou. Musíte se jim omluvit, protože jste je urazil.“ Pak se obrátil k sestrám a řekl: „Pospěšte si, ať jste včas na vašem sjezdu.“ „Ale vy,“ řekl tomu muži, „tady zůstanete. S vámi si chci ještě popovídat.“

Na sjezdu, který se konal na stadionu, bylo dosaženo vrcholného počtu 21 291 návštěvníků a 497 lidí bylo pokřtěno. Na sjezdu ve znakovém jazyce, který byl uspořádán v jednom sále Království, se sešlo 929 účastníků a pokřtěno bylo 19 osob.

Obyvatelé Haiti překonávají těžkosti

Ostrovní stát Haiti se v průběhu roku 2004 potýkal s mnoha problémy, například s politickými nepokoji a násilnostmi, s nedostatkem životně důležitých potravin a s prudce stoupajícími cenami. A v květnu k těmto strastem ještě přibyla katastrofální záplava, při níž přišlo o život více než  1 500 lidí a tisíce dalších zůstaly bez domova. Nikdo ze svědků Jehovových nezemřel, ale někteří z nich přišli o všechno, včetně svých domovů.

Místní bratři však byli posíleni tím, že jasně viděli doklady Jehovovy pomoci a vedení a také láskyplný zájem vedoucího sboru i našeho mezinárodního společenství. Tento láskyplný zájem se rovněž projevil v praxi, a to v podobě humanitární pomoci. Také místní bratři si samozřejmě navzájem pomáhali obstarat jídlo a další nezbytné věci.

Odbočka na Haiti neustále sledovala vývoj událostí, aby mohla dávat pokyny sborům. Když například v hlavním městě Port–au–Prince přibývalo násilností, výbor odbočky doporučil starším, aby shromáždění, které se mělo konat v neděli 29. února, uspořádali o den dříve. Ukázalo se, že to doporučení bylo moudré, protože právě v tu neděli vyčerpaný prezident rezignoval na svůj úřad a utekl do exilu. Jedna novinová zpráva uvedla: „Když v hlavním městě nastal chaos, všude bylo slyšet výstřely z děl.“ Odbočka píše: „O tom, že dojde k těmto událostem, neměl nikdo ani tušení. V neděli by už nebylo možné dostat se na shromáždění. Jsme Jehovovi vděční, že naši bratři jsou v bezpečí.“

V tomto nestabilním a nebezpečném období začala policie i povstalecké vojsko a také všichni lupiči stavět zátarasy, a tak vláda nařídila, že po setmění nesmí nikdo vycházet z domu. Ale už před tím, než byl tento zákaz vydán, sbory upravily dobu svých shromáždění tak, aby se všichni účastníci mohli bezpečně vrátit domů před setměním. Mnoho sborů oznámilo, že účastníků shromáždění přibylo.

Bratři také nepřestali horlivě chodit do kazatelské služby, a to dobře působilo na jejich sousedy. Někteří říkali: „Když vidíme, že vy, svědkové, stále kážete jako obvykle, je to uklidňující.“ Zvěstovatelé byli samozřejmě velmi opatrní  a stále se navzájem informovali o tom, kde je situace natolik bezpečná, aby se tam dalo jít do kazatelské služby.

Křesťanská totožnost je pro nás ochranou

Odbočka na Haiti píše: „Mnozí naši bratři se uchránili před bitím a oloupením jen proto, že jsou ve svém okolí dobře známí a že jsou pověstní politickou neutralitou.“ Například jednu manželskou dvojici misionářů zastavili ozbrojení bandité u tří zátarasů. Manželé udělali dvě věci: Představili se jako svědkové Jehovovi a modlili se — potichu i nahlas. U všech tří zátarasů se za ně někdo přimluvil a řekl, že svědkové Jehovovi jsou hodní lidé, kteří se nevměšují do politiky, a tak se bezpečně dostali domů.

Skupiny ozbrojenců zastavovaly také členy rodiny betel. Tito bratři, stejně jako misionáři, vždy jasně dali najevo, že jsou svědkové, a pak se modlili. Přineslo to podobné výsledky. V jednom případě lupič řekl: „Jdi v pokoji a modli se za nás!“ Jiného betelitu zastavili důstojníci u policejního zátarasu a chtěli mu prohledat auto, zda v něm neveze zbraně. Bratr řekl: „Jediné zbraně, které mám, jsou časopisy Strážná věž a Probuďte se! a Bible.“ Policisté se usmáli a mávnutím ruky mu ukázali, aby jel dál. Na dalších místech už zdálky poznali jeho auto a bez jediné otázky ho nechali projet.

Odbočka podala zprávu, že v následujících měsících se situace poněkud uklidnila. Problémy a napjatá situace však přetrvávaly, a bratři proto byli nadále opatrní.

Tiskárna ve Spojených státech byla zmodernizována

V roce 2002 začala podle pokynů vedoucího sboru probíhat reorganizace tiskárenských provozů v pěti velkých zeměpisných oblastech — Africe, Asii, Evropě a Jižní a Severní Americe. Výsledkem tohoto uspořádání je účelnější využití  areálů odboček včetně odbočky ve Spojených státech, která má nyní menší pracovní zátěž.

Všechny provozy tiskárny, vazárny a expedice ve Spojených státech byly během roku 2004 soustředěny do Wallkillu ve státě New York. Rámcový plán byl společně s celkovou koncepcí této reorganizace předložen 6. srpna 2002 městskému úřadu územního plánování. A po veřejném projednávání, které se uskutečnilo 3. září, byl s konečnou platností schválen. Na výročním shromáždění Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania, které se konalo 5. října 2002, zaznělo oznámení, že vedoucí sbor schválil sloučení provozů do Wallkillu. Byly objednány dva nové tiskové stroje MAN Roland Lithoman a v únoru 2004 měla být připravena další budova, v níž jsou nyní tyto stroje umístěny.

 Jak mohl být tento mamutí projekt uskutečněn za pouhých 14 měsíců? Bratři spoléhali na to, že Jehova bude celou situaci řídit a podnítí jednotlivé zvěstovatele, aby ochotně nabídli pomoc. Tato důvěra nebyla marná. Na stavbě se začalo pracovat v únoru 2003 a v září byla dokončena přístavba tiskárny. V prosinci bratři rozebrali první ze tří rotaček, které ve Wallkillu už byly, a přemístili ji do nové přístavby. Dva nové tiskové stroje byly přivezeny v dubnu a v květnu 2004 a tisknout se na nich začalo v červnu a v červenci. V září bylo všech pět tiskových strojů v plném provozu.

Tiskárna dříve zabírala jedenáct podlaží ve třech budovách komplexu na Adams Street v Brooklynu. Nyní je celá umístěna na jednom podlaží ve Wallkillu a zabírá o 58 procent méně prostoru. Výroba knih v měkké papírové vazbě začala v červenci 2004. A nová knihařská linka, která měří přes 400 metrů a skládá se ze 33 strojů spojených 70 pásovými dopravníky, již koncem téhož měsíce chrlila vázané knihy. Tiskové archy berou pracovníci do ruky jen jednou, a to hned na začátku linky. Provoz této linky, která vyrobí 120 vázaných knih za minutu, vyžaduje pouze 25 pracovníků, tedy o 66 procent méně personálu. Celá vazárna byla uvedena do plného provozu v říjnu 2004.

Od listopadu 2004 nově vybudovaná expedice ve Wallkillu vyřizuje sborové objednávky literatury pomocí nového počítačového systému, který zabírá o 45 procent méně prostoru než jeho předchůdce v Brooklynu. Počítače spočítají velikost každé zásilky a vyberou pro ni vhodnou krabici. Jednotlivé zásilky se pásovým dopravníkem dlouhým 800 metrů přemísťují na zvláštní rampu, kde jsou připraveny k expedici. Tam je dostatek prostoru pro příjezd automobilů, a tak je pro místní sbory snadné si své objednávky vyzvednout.

 Upřímně děkujeme všem bratrům a sestrám, kteří tento projekt pomáhali uskutečnit. Naše poděkování patří betelitům i dočasným dobrovolným pracovníkům, skupinám bratrů pod vedením regionálních stavebních výborů z pěti států a dalším bratrům, kteří štědře přispívali vybavením a materiálem z vlastních firem. Děkujeme samozřejmě rovněž mnoha ‚radostným dárcům‘, kteří poskytovali finanční podporu. (2. Kor. 9:7, 11)

V Brooklynu nastávají změny

Přestěhováním provozu tiskárny, vazárny a expedice do Wallkillu se vzhled brooklynského betelu změnil. Dne 29. dubna 2004 nastala historická a zároveň citově vypjatá chvíle. Ten večer Max Larson, který byl více než 60 let dozorcem tiskárny, v radostné, a přesto trochu smutné náladě zastavil chod posledního tiskového stroje v Brooklynu a tím ukončil tamější etapu nepřetržitého tisku dlouhou 84 let. Provoz ve vazárně skončil o několik týdnů později.

Vedoucí sbor si uvědomil, že po těchto změnách už v Brooklynu nebude potřeba tolik podlahové plochy, a proto v červnu 2003 oznámil, že zamýšlí prodat budovu na Furman Street č. 360. Kontrakt byl uzavřen v pátek 18. června 2004. Prádelna, kanceláře a dílny, které byly umístěny v této budově o celkové rozloze 93 000 metrů čtverečních, jsou nyní přemísťovány do vyklizeného prostoru v komplexu budov na Adams Street č. 117.

Nyní kromě toho probíhá velká renovace budovy na Columbia Heights č. 107. Dokončení obytné části je předběžně stanoveno na druhou polovinu roku 2005 a celý projekt má být dokončen v září 2006. V renovované budově budou místnosti pro ubytování více než 300 členů rodiny betel, dále jídelna, sál Království, knihovna, vstupní hala, kanceláře, osobní prádelna a v jejím areálu bude také dvůr se zahradou.

 Přípravy na celosvětový vzrůst

Nové tiskové stroje MAN Roland Lithoman dostaly také odbočky v Brazílii, Británii, Japonsku, Jižní Africe a Mexiku. První z těchto nových rotaček byla instalována v odbočce v Británii, kam byla dopravena v červenci 2003, a do provozu byla uvedena v říjnu. Tiskne 750 000 časopisů za den, což ve dvousměnném provozu je 1,5 milionu časopisů a téměř trojnásobek toho, co vytiskla bývalá rotačka.

Na těchto nových rotačkách je možné tisknout také signatury neboli tiskové složky Biblí a jiných publikací. Například odbočka v Jižní Africe již vytiskla signatury Překladu nového světa v sesutštině — v jednom z jihoafrických jazyků. Odbočka v Japonsku píše, že dříve to trvalo celý den, než se z produkce malých knih přešlo na produkci velkých knih, a teď je to hotovo za hodinu. A zatímco vytištění milionu traktátů dříve zabralo deset dnů, nyní se to zvládne za pouhých pět hodin. Nová rotačka v Japonsku za první tři měsíce vytiskla 12 milionů traktátů, 12 milionů časopisů a brožur, 240 000 knih a 48 000 Biblí.

Další nové plně automatizované stroje literaturu ořezávají, počítají, skládají, opatřují nálepkami a balí. Díky novému technologickému postupu, při němž se informace automaticky přenášejí z počítače na tiskovou desku, lze nyní tiskové desky zpracovávat účinněji a přesněji. Při tomto postupu není nutné používat fotografický film, čímž jedna část procesu odpadá. Odbočka v Británii píše, že všechny tyto úpravy nejen přispěly ke zvýšení produkce literatury, ale také umožnily snížit počet pracovníků.

Výprava na školení do Německa

Skupiny bratrů ze šesti odboček odcestovaly do Německa, kde u společnosti MAN Roland probíhalo školení  tiskařů. Na základě zkušeností ze školení tiskařů, kteří nejsou svědkové, instruktoři předpokládali, že i bratři budou tuto dobu považovat za jakousi dovolenou. Proto je překvapilo a zároveň potěšilo, že bratři přistupovali ke školení svědomitě. Svědkové dokonce chtěli začínat brzy ráno a pracovat déle, aby jim školení přineslo co největší užitek.

Určitým problémem pro posluchače tohoto kurzu byl jazyk, protože jak ústní pokyny, tak příručky k obsluze strojů byly v angličtině. Delegáti z Japonska se předem připravovali tak, že se usilovně snažili zlepšit se v angličtině už dlouho před odjezdem do Německa. Mnozí dokonce dočasně přešli do anglických sborů.

Betelité vydávají vynikající svědectví

Když byly tiskové stroje později dopraveny do odboček, sestavovali je odborníci ze společnosti MAN, a betelité jim pomáhali. Na pracovníky, kteří nejsou svědkové, ve všech šesti odbočkách velmi dobře působilo příjemné, zdravé prostředí betelu. Jeden muž, který pracoval na montáži rotačky v Londýně, bratrům řekl: „Včera večer jsem šel domů a vedle v zahradě jsem uviděl svého souseda. Nikdy jsem ho neměl moc rád, ale včera jsem si s ním dvacet minut povídal a zjistil jsem, že to je docela příjemný člověk.“ Tentýž technik mluvil také o tom, že jeho manželka si všimla určitých změn v jeho postoji a chování. Řekla mu: „Jsi přátelský, usměvavý a zdravíš lidi.“

Odpověděl jí: „Pracoval jsem se svědky šest týdnů, a za poslední dva týdny jsem ani jednou neřekl sprosté slovo. Doufám, že sprostě už nebudu mluvit opravdu nikdy.“

Když montáž rotačky v londýnské odbočce skončila, jeden vedoucí pracovník společnosti MAN do odbočky zavolal a děkoval bratrům za to, jak dobře se o pracovníky jejich společnosti starali. Řekl jim, že ta montáž neměla chybu.

 Pro ty, kdo instalovali nové stroje, byla v některých odbočkách přímo na pracovišti zařízena jídelna. Když jim vkusně oblečení číšníci servírovali oběd, pro mnohé pracovníky, a zejména pro ty, kdo nejsou svědkové, to byl naprosto neobvyklý zážitek. Jeden technik nikdy předtím neviděl takovou čistou, dobře organizovanou tiskárnu, jaká je v japonské odbočce, a pochvalně řekl: „Lepší pracoviště není nikde na světě.“ Také obdivoval poctivost našich bratrů. Nikde jinde by prý nemohl své nářadí nechat bez dozoru a být si jist, že ho nikdo neukradne. Přijal několik publikací a prohlédl si odbočku, protože se toho chtěl o svědcích Jehovových dozvědět ještě víc.

Bratři v Mexiku pozvali techniky ze společnosti MAN na Památnou slavnost. Čtyři z nich toto pozvání přijali. Neměli ale s sebou vhodné oblečení. Chtěli si koupit obleky, a tak  s nimi jeden betelita šel na nákup. Každému z nich dali bratři Bibli a při proslovu na Památné slavnosti jim pomáhali vyhledávat biblické texty. Po shromáždění technici fotografovali a při tom se tak usmívali, že je mnozí členové sboru považovali za betelity z Německa.

Ve všech odbočkách dostali pěkné svědectví také místní i zahraniční dodavatelé. Jeden dodavatel ze Spojených států napsal: „Kvalita vaší organizace a zejména vašich lidí na mě udělala silný dojem. Myslím, že ještě žádný jiný stavební projekt se mi tak nelíbil jako ten váš. Vaše organizace mi dala naději na lepší budoucnost lidstva. Kdyby nadšení a starostlivost bylo možné stáčet do lahví a prodávat, každý by si určitě chtěl koupit výrobek od vaší skupiny.“

Dodavatele, který zajišťoval potrubí pro novou rotačku v Mexiku, nesmírně překvapilo, jak pokojná atmosféra v odbočce panuje. Kladl bratrům mnoho otázek a nyní společně se svou rodinou studuje Bibli a dělá pěkné pokroky. Vedoucí skupiny místních dodavatelů vyjádřil neobvyklé přání. Řekl: „Lidé jsou zvyklí projevovat nám vděčnost za práci nějakým spropitným. Nevadilo by vám, kdybyste místo spropitného každému z nás dali Bibli? Podle toho, co jsem tu viděl, si myslím, že znát Bibli je cennější než peníze.“

Zasvěcení odbočky v Indii

Odbočka v Indii píše: „Konečně přišel dlouho očekávaný den — 7. prosinec 2003. Ten den se konalo zasvěcení nedávno postavené odbočky v Béngalúru ve střední části jižní Indie.“

Komplex o rozloze sedmnácti hektarů a 30 000 metrů čtverečních připomíná městečko. Tato první velká odbočka na světě, kterou postavila komerční firma, má vlastní čističku vody, zařízení na úpravu a recyklaci odpadní vody a také  svou elektrárnu. V tomto komplexu je 122 kanceláří, z nichž 80 slouží překladatelům, a je zde také velmi pěkný sál Království a rozlehlá tiskárna. Jsou tam tři obytné budovy a v nich komfortně zařízené pokoje, prádelna, jídelna a dobře vybavená kuchyň. Celá stavba, při níž byl ve velké míře používán materiál z místních zdrojů, byla dokončena za dva roky.

V Indii se o Království začalo kázat už v roce 1905. Literatura se zde překládá a tiskne do 26 indických jazyků. Na zasvěcení odbočky vyprávěli své povzbudivé zážitky misionáři, kteří v Indii sloužili desítky let, a proslov k zasvěcení přednesl Stephen Lett z vedoucího sboru. Programu se zúčastnilo 2 933 posluchačů včetně 150 návštěvníků z 25 dalších zemí.

Zasvěcení odbočky na Filipínách

„Chceme, aby naše práce vypadala tak pěkně jako stavba Strážné věže.“ To říkali někteří stavbaři v Manile, kteří nejsou svědkové, když viděli krásnou řemeslnickou práci na stavbě odbočky na Filipínách. Když pracovníci televizního štábu natáčeli dokumentární film o stavebních předpisech, navštívili také městského hlavního inženýra a ten jim řekl:  „Pokud chcete vidět místo, kde se řídí stavebními předpisy do nejmenšího detailu, jděte na stavbu Strážné věže.“

Bratři postavili novou desetipodlažní obytnou budovu a několik dalších budov a zrenovovali původní desetipodlažní budovu, která byla postavena v roce 1991. Z jakého důvodu bylo toto rozšíření odbočky nutné? V letech 1991 až 2003 vzrostl počet zvěstovatelů o 34 000, což vedlo k novému vrcholnému počtu více než 144 000 zvěstovatelů Království.

Zasvěcení se konalo v sobotu 1. listopadu 2003 dopoledne. Programu se v tomto slunném dni zúčastnilo celkem 2 540 bratrů a sester. Kromě členů rodiny betel to byli také bývalí misionáři a další hosté, kteří přicestovali ze zámoří — celkem ze třinácti zemí —, a více než 2 000 bratrů a sester z Filipín. Proslov bratra Stephena Letta měl námět „Važme si dřívějších i současných domů pro uctívání Jehovy“. Ze zvláštního programu, který byl příští den uspořádán ve sjezdovém sále v Manille, se těšil nejen zástup průkopníků, ale také sboroví starší a jejich manželky — tedy celkem 8 151 bratrů a sester.

V odbočkách na celém světě pracuje celkem 20 092 betelitů. Všichni patří do Celosvětového řádu zvláštních celodobých služebníků svědků Jehovových.

 [Rámeček na straně 21 a 22]

Únos za bílého dne

Carl, dvacetiletý svědek Jehovův, šel v pátek 19. března 2004 v poledne po rušné ulici v Pétionville na Haiti. Náhle se objevili ozbrojení muži v černém, vtlačili ho do dodávky, na hlavu mu nasadili kuklu a co nejrychleji ho vezli pryč. Carl vypráví:

Když jsme vystoupili z dodávky, odvedli mě do místnosti, kde už byly jiné oběti únosu, zřejmě vysokoškoláci, kteří byli obviněni z účasti na politických demonstracích. Naši únosci byli stále agresivnější, vypálili salvu výstřelů a jednoho zajatce zabili. Cítil jsem, že jeho hlava mi leží u nohou. Pak mě začali vyslýchat a vyhrožovat mi. Nakonec mě znechuceně praštili tak, že jsem spadl na toho mrtvého muže.

„Odpovídej, když se tě ptáme!“ dožadoval se jejich vůdce.

Na to jsem mu řekl: „Ale já o politice vůbec nic nevím.“

Zařval na mě: „Tak to tě rovnou zabiju!“

Požádal jsem ho: „Než to uděláte, dovolte mi, prosím, abych se pomodlil ke svému Bohu, k Jehovovi, a poprosil ho, aby pomáhal mým rodičům a sourozencům, protože mě už neuvidí.“

„Tak to udělej, ale pospěš si s tím! Nemám čas čekat,“ vyštěkl.

Zatímco jsem se hlasitě modlil, ten muž z místnosti odešel. Když se vrátil, řekl jsem si: ‚Carle, už je to tady. Připrav se na smrt.‘ Ale čekalo mě velké překvapení.

Ten muž se mě zeptal: „Jsi Carl ten a ten?“

„Ano,“ odpověděl jsem a přemýšlel, odkud zná moje jméno.

Začal mi vysvětlovat, že jsem ho několikrát vezl ve svém autě, a když teď ví, kdo jsem, nemůže mi přece ublížit. Poznal mě zjevně podle toho, co jsem říkal v modlitbě, i když jsem měl zakrytou hlavu. Pak vyšel ven a živě debatoval se svými kumpány. Když debata skončila, někdo z nich mě posadil do dodávky, odvezl mě a nakonec vystrčil na silnici. Byla to opravdu děsivá zkouška, ale značně upevnila mou víru v Jehovu a v sílu modlitby.

 [Tabulka a obrázky na straně 12 a 13]

NĚKTERÉ Z UDÁLOSTÍ SLUŽEBNÍHO ROKU 2004

1. září 2003

září: V průběhu služebního roku 2004 je v 88 odbočkách pořádána škola pro cestující dozorce.

říjen: V britské odbočce se začíná tisknout na novém tiskovém stroji MAN Roland Lithoman.

28. října: Soud v Rumunsku vydává rozhodnutí zapsat svědky Jehovovy do seznamu uznaných náboženství s daňovými úlevami.

1. listopadu: Zasvěcení odbočky na Filipínách.

28. listopadu: Gruzínské ministerstvo spravedlnosti zaregistrovalo místní odbočku svědků Jehovových.

7. prosince: Zasvěcení odbočky v Indii.

1. ledna 2004

 26. března: Golovinský obvodní soud vydává rozhodnutí o zákazu činnosti svědků Jehovových v Moskvě. Proti rozhodnutí je podáno odvolání.

duben: V Rusku je dosaženo dosud nejvyššího vrcholu 15 489 pravidelných průkopníků.

29. dubna: Tiskárna v Brooklynu je po 84 letech nepřetržité činnosti uzavřena. Nová tiskárna je ve Wallkillu.

1. května 2004

květen: Haiti, kde dochází k politickým nepokojům, zároveň postihly ničivé záplavy. Nikdo ze svědků nepřišel o život.

16. června: Městský soud v Moskvě potvrzuje rozhodnutí z 26. března. Zákaz činnosti a likvidace nabývají právní moci. Případ je předán ECHR.

31. srpna 2004

[Obrázek na straně 11]

V gruzínštině jsou vydána „Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa“

[Obrázky na straně 27]

Bratři ve Wallkillu ve státě New York obsluhují jeden z nových tiskových strojů od firmy MAN

[Obrázek na straně 29]

Nedávno zasvěcená odbočka v Béngalúru v Indii

[Obrázek na straně 30]

Rozšířený areál odbočky na Filipínách