Celosvětová zpráva

◼ ASIE A STŘEDNÍ VÝCHOD

Počet zemí: 47

Počet obyvatel: 3 896 182 946

Počet zvěstovatelů: 582 360

Počet biblických studií: 453 069

Kyrgyzstán: Světlana, jedna pomocná průkopnice, nemohla v určitém domě ve svém obvodě nikdy zastihnout nikoho doma. Když jednoho dne procházela kolem, říkala si, že nemá cenu tam zase zvonit, protože tam stejně nikdo nebude. Přesto se ale rozhodla, že to zkusí, a byla příjemně překvapena, když jí otevřela mladá žena. Ta byla nadšena, že vidí někoho ze svědků Jehovových, a řekla, že dřív studovala Bibli, ale ztratila na bratry kontakt. Světlana se jí zeptala, zda by chtěla pravidelně dostávat časopisy. Žena odpověděla, že  potřebuje nejen časopisy, ale také pravidelné domácí studium Bible. Začaly tedy spolu hned studovat a nyní tato zájemkyně chodí na křesťanská shromáždění.

Japonsko: Když dvě sestry propracovávaly obvod s firmami, vešly do kanceláře jednoho právníka, který je známý tím, že pomáhá znevýhodněným lidem. Byla tam jedna žena, která sestry rychle odbyla s tím, že má moc práce. Vzala si ale časopisy. Když tam sestry přišly znovu, byla tam ta žena sama. Než ji stihly pozdravit, zlostně na ně spustila: „Proč jsou nevinné děti vražděny? Proč ten svět vypadá tak, jak vypadá? Chci slyšet přesvědčivé vysvětlení. Pokud ho máte, tak mi to teda řekněte!“ Během následující hodiny, kdy sestry se ženou mluvily o sporné otázce Boží neomezené svrchovanosti, se postupně uklidnila. Poděkovala jim za to, že jí na základě Bible odpověděly na otázky, na něž podle ní nemohl znát odpověď nikdo. Když sestry odcházely, ta žena jim dala svou adresu a telefonní číslo a řekla: „Tohle obvykle dávám jen lidem, které velmi dobře znám, ale vy jste jiní než ostatní. Chtěla bych s vámi ještě mluvit. To, o čem jsme si povídaly, nejsou běžné věci.“ Se ženou bylo zahájeno biblické studium.

Nepál: Jedna žena chodila mnoho let do kostela, ale byla znechucena chamtivostí a hašteřením, které viděla mezi farníky. Když se její manžel stal pastorem, vznikl konflikt kvůli penězům a on byl z církve vyloučen. Začal pít a přestal se starat o rodinu. Žena se zoufale snažila najít pravdu a každý den se modlila. Aby se o rodinu postarala, začala pracovat ve sběrně starého papíru. Jednoho dne, kdy třídila knihy, časopisy a noviny, našla knihu Sjednoceni v uctívání jediného pravého Boha. Schovala si ji do oděvu a přinesla ji domů. Denně si knihu četla a dál se modlila.  Jednoho dne na dveře jejího domu zaklepala Bišnu, která slouží jako zvláštní průkopnice. To, co říkala, se ženě líbilo, a pozvala ji dál. Postupně si uvědomila, že to, co jí Bišnu říká, se dost podobá myšlenkám, které četla v oné knize. Nakonec žena sestře knihu ukázala a měla velkou radost, když zjistila, že to je jedna z našich publikací. Teď ta žena pravidelně studuje Bibli a chodí i se svými dětmi na všechna shromáždění.

Srí Lanka: I když Punčíbanda ještě nebyl nepokřtěný zvěstovatel, rozhodl se, že bude s druhými mluvit o dobré zprávě příležitostně. Mluvil s jedním pouličním žebrákem, který mu řekl, že jeho nejstarší dcera trpěla nějakou nemocí, na niž pak zemřela. Členové této rodiny chodili do církve Boží sbory a doufali, že se dcera zázračně uzdraví. To se však nestalo. Punčíbanda žebrákovi vysvětlil, že Bůh dnes lidi zázračně neuzdravuje, ale že všechny nemoci budou vyléčeny pod vládou Božího Království. Dal mu časopisy, které o tomto námětu pojednávaly. Později toho muže pozval do sálu Království. Žebrák šel domů a své rodině řekl, že byl pozván na shromáždění, a ukázal jim časopisy. Manželka odpověděla, že také dostala časopisy a že i ona byla pozvána do sálu Království. Muž se rozhodl, že do sálu půjde nejdřív sám. Tam ho bratři a sestry vřele přivítali. Teď chodí na shromáždění spolu s manželkou, synem a dvěma dcerami a všichni se radují ze společenství s Jehovovými ctiteli.

Libanon: Jedna zvláštní průkopnice, která pochází z Filipín, vypráví: „Při vydávání svědectví na ulici jsem potkala jednu ženu z Filipín. Navštívila jsem ji v práci a zavedla s ní biblické studium. Měla hodně otázek. Často mě ani nenechala domluvit, a už se ptala na něco dalšího. Nakonec jí ale začali odporovat její blízcí přátelé, kteří byli aktivními  členy církve. Je smutné, že se odporem nechala odradit a Bibli studovat přestala, i když jsem ji povzbuzovala, aby se nevzdávala. Pak jsem si ale řekla: ‚Jestli je to člověk podobný ovci, jednoho dne se ke studiu Bible vrátí.‘ Uplynul rok a já jsem o ní stále přemýšlela. Nakonec jsem se rozhodla, že jí napíšu dopis, ve kterém jí vysvětlím, že si o ni dělám starost a že bych ji ráda zase viděla. Zavolala mi a tak jsem ji navštívila. Viděla jsem, že tentokrát má ještě větší zájem než předtím. To, o čem jsme spolu kdysi mluvily, měla stále v srdci a hluboce si toho vážila. Řekla mi, že byla už v mnoha církvích, ale že nikde se nevyučuje pravda. Rozhodla se tedy znovu studovat, dělala pokroky, a teď je pokřtěná. Její 12letý syn je nepokřtěným zvěstovatelem.

Indie: Jedna sestra píše: „Při službě dům od domu jsme si všimli dívky, která zmizela v domě, jakmile nás zahlédla. Za chvíli jsem potkali nějakého muže, který nám přikázal, abychom odtud odešli. Když jsme odcházeli, viděli jsme, že dívka s tím mužem o něčem mluví. Později, když jsme čekali na autobus, k nám ta dívka přijela na kole a řekla: ‚Vím, že Jehova je pravý Bůh. Prosím, studujte se mnou Bibli. Šla jsem domů, abych vás pozvala dál, ale majitel domu měl proti tomu námitky.‘ Zeptali jsme se jí, jak ví, že Jehova je pravý Bůh. Řekla, že před dvěma roky cestovala autobusem a viděla nějaké velké shromáždění, které vypadalo jako setkání křesťanů. A skutečně to byl jeden z našich oblastních sjezdů. Vystoupila tedy z autobusu a zúčastnila se všech tří dnů programu. Od té doby čekala, až svědkové Jehovovi přijdou k nim domů. Když jsme viděli, jaký má zájem, vzali jsme ji k jedné sestře domů a zahájili s ní biblické studium. Dívka začala pravidelně chodit na shromáždění a dělá pěkné duchovní pokroky.“

 ◼ AFRIKA

Počet zemí: 56

Počet obyvatel: 781 767 134

Počet zvěstovatelů: 1 015 718

Počet biblických studií: 1 820 540

Uganda: Lucy je sestra, která pracuje ve velkém zdravotním středisku. Při revizi se zjistilo, že chybí velká částka peněz a Lucy byla spolu se svými spolupracovnicemi vyzvána, aby odpřísáhla, že je nevinná. Když na ni přišla řada, aby s rukou na Bibli přísahala, že peníze nevzala, vyhledala místo toho Přísloví 15:3 a text nahlas přečetla: „Oči Jehovovy jsou na každém místě a dávají pozor na lidi špatné i dobré.“ Po chvíli naprostého ticha přišla k revizorovi provinilá žena a přiznala se. Revizor řekl, že všichni by si měli do  budoucna „Lucyin text“ zapamatovat. Zaměstnavatel potom Lucy zvedl plat a ona dostala na starosti klíče od celého střediska.

Benin: Josué byl ve škole často terčem posměchu. Když při vyučování špatně odpověděl na nějakou otázku, někteří spolužáci se mu posmívali a říkali: „Jak to, že ty, Jehovův kněz, se taky někdy spleteš?“ Další se k posměškům připojili a pošklebovali se: „Asi tráví moc času chozením s aktovkou v ruce.“

Josué přiznává: „Když jsem šel o víkendu do služby, měl jsem vždycky největší strach z toho, že někoho ze svých spolužáků potkám.“ V té věci se ale modlil a mluvil o tom s jedním starším. Ten Josuého povzbudil, aby přešel do útoku, a to tak, že bude trávit v kazatelské službě víc času a že svým spolužákům odvážně nabídne literaturu. Josué díky tomu zažil trojí požehnání. Říká: „Teď dost často sloužím jako pomocný průkopník. Se dvěma spolužáky, kteří si ze mě dřív dělali legraci, dnes studuji Bibli. A taky mám daleko lepší známky.“

Etiopie: Asi před dvěma lety Asnakeč našla na ulici řidičský průkaz a domluvila se s jeho majitelkou Elsou, že jí ho předá. Elsa byla překvapena tím, jak je Asnakeč poctivá, a chtěla jí za odměnu dát nějaké peníze. Asnakeč ale peníze odmítla a dala Else brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? Následující den Elsa začala studovat Bibli. Řekla, že jméno Jehova už znala, protože její otec, který je knězem, s ní o tomto jménu mluvil. Pak se celá Elsina rodina zúčastnila oblastního sjezdu, a Bibli začal studovat také Elsin manžel. Když se to ale dozvěděl její otec, byl vzteky bez sebe a řekl, že svědkové Jehovovi jsou budižkničemové. Elsa ale byla rozhodnutá ve studiu pokračovat a tak  svému otci uctivě vysvětlila, že svědkové vůbec nejsou takoví, jak on říká. Otec byl její reakcí zdrcen, ale pak si bez Elsina vědomí půjčil brožuru Vyžaduje. Přečetl ji několikrát a velmi na něj zapůsobila. Když potom dával kolemjdoucím požehnání, už to nedělal ve jménu Trojice. Brzy byl označen za „odpadlíka“ a jistí lidé ho chtěli zbít. Nakonec se přestěhoval do Addis Abeby a také on začal studovat Bibli. Elsa se stala pokřtěnou sestrou a spolu s ní se dalo pokřtít ještě sedm členů její rodiny. Pěkný pokrok dělá také její manžel a syn.

Côte d’Ivoire: Anderson dal brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? jednomu majiteli obchodu, který pravidelně četl Bibli. Brzy s ním začal Bibli studovat. Muže obzvlášť zaujala lekce s názvem „Rodinný život, jaký se líbí Bohu“. Vysvětlil proč: „Nevěděl jsem, že každý z partnerů má v manželství svou úlohu. Dřív, když jsem přišel pozdě domů, nesnesl bych, kdyby k tomu manželka měla nějaké poznámky. Řekl bych jí: ‚Já jsem hlava rodiny a můžu si odejít, kdy chci. Ty jsi manželka a máš se starat o domácnost.‘ Teď se vracím domů hned po práci a pomáhám své ženě s domácími povinnostmi.“

Keňa: Jeden sedmiletý hošík, který chodí do druhé třídy, se dozvěděl, že má přijet krajský dozorce. Týden předem zašel za ředitelem školy a požádal ho, aby mu dovolil zúčastnit se schůzek, které se měly konat v úterý odpoledne. Ředitel souhlasil. Následující den však chlapci řekl, aby rodiče i onoho návštěvníka přivedl do školy. Krajský dozorce se během návštěvy ve sboru do školy skutečně dostavil, a to v doprovodu chlapcova otce. Ředitel byl v šoku z toho, že návštěvník opravdu přišel a že vážil víc než hodinovou cestu do strmého kopce, aby se setkali. Ředitel si vzal  nějakou literaturu a od té doby se chová docela přátelsky a je vstřícný.

Malawi: Jednoho bratra při kazatelské službě často obtěžoval nějaký muž na bicyklu. Vždycky když bratra uviděl kázat, zastavil a snažil se vyvolat hádku. Dokonce se pokoušel bratrovi vzít jeho Bibli. Jednoho dne bratr vedl biblické studium a ten muž zrovna projížděl kolem. Při jízdě se naklonil, aby si na bicyklu něco seřídil, ale ruka se mu dostala do výpletu předního kola a těžce si poranil prsty. Zranění bylo velmi bolestivé, ale přesto jediným přihlížejícím, který tomu muži pomohl, byl náš bratr. Prsty mu ovázal a zařídil mu převoz do nemocnice. Později bratr navštívil toho muže doma. Ten se za své dřívější jednání styděl a přiznal, že byl ovlivněn pomluvami. Řekl: „Vy uctíváte jediného pravého Boha. Nikdy bych si nepomyslel, že se mnou budete jednat tak laskavě, když já jsem s vámi jednal tak hrubě.“

Kamerun: Jedna mladá sestra seděla v přeplněné čekárně v nemocnici, když v tom dovnitř vešel nějaký starý nemocný muž. Všechna místa byla obsazena, a tak muži nezbývalo nic jiného než zůstat stát. Sestra vzpomíná: „Bylo mi toho pána líto a tak jsem ho pustila sednout. Mezi lidmi v čekárně to vyvolalo určitý rozruch, protože tím, že jsem se vzdala svého místa, jsem se zároveň vzdala i svého pořadí. Za chvíli ke mně přistoupila jedna žena a zeptala se, jaké mám náboženství. Odpověděla jsem, že jsem svědek Jehovův. Pochválila mě, protože podle ní by jen velmi málo mladých lidí jednalo tak jako já. Využila jsem příležitost a té ženě i ostatním lidem jsem pomocí traktátů, které jsem měla s sebou, vydala svědectví. Také jsem jim zodpověděla docela dost otázek. Někteří lidé, s nimiž jsem mluvila,  na nás změnili názor a řekli, že až k nim svědkové Jehovovi přijdou, popovídají si s nimi.“

Togo: Při propracovávání odlehlého obvodu se bratři setkali s mladým mužem, který byl rád, že je vidí. Ukázal jim dva notesy, do kterých si ručně opsal celou knihu Můžeš žít navždy v pozemském ráji a část knihy „Přesvědčte se o všech věcech“. Tyto knihy viděl u jednoho evangelického pastora doma, kde po určitou dobu bydlel. Pastor měl na knihy dvě police, na jedné měl své oblíbené knihy a na druhé knihy „bezvýznamné“. Naše publikace ten mladý muž našel na té druhé polici. Když si v jedné z těch knih přečetl pár úvodních stran, zaujalo ho to. A protože si tu knihu nemohl vzít a ani nevěděl, kde by sehnal další výtisk, tak si ji opsal. Jakmile však začal druhým lidem říkat, co se dočetl, jeho matka i pastor mu začali odporovat. Bratři mu nechali literaturu a dál mu pomáhají dělat duchovní pokroky.

Jižní Afrika: Jednu sestru, která se jmenuje Thandi, zaměstnavatelka požádala, aby si promluvila se svou spolupracovnicí Bellou. Ta měla totiž problémy v manželství. Její manžel byl policista a fyzicky i citově ji týral. Proto se Bella rozhodla, že se s ním rozvede. Thandi dala Belle dvě knihy Tajemství rodinného štěstí a vybídla ji, aby jednu dala svému manželovi. Po týdnu s Bellou mluvila znovu a zjistila, že manžel si knihu čte a že u nich doma je klid. O tři měsíce později Bella řekla Thandi, že Bůh jí zachránil manželství, a to prostřednictvím modlitby a knihy Rodinné štěstí. Když o tom slyšela Bellina zaměstnavatelka, navrhla, aby knihu dostalo všech 2 000 zaměstnanců firmy. Do nynějška Bella svým spolupracovníkům rozdala 96 knih Rodinné štěstí. Firma poskytla dar na celosvětové dílo svědků Jehovových.

 ◼ AMERICKÝ KONTINENT

Počet zemí: 56

Počet obyvatel: 879 073 403

Počet zvěstovatelů: 3 199 835

Počet biblických studií: 3 022 276

Venezuela: Jedné rodině svědků byla do domu nedávno zavedena nová telefonní linka a dostali tedy i nové telefonní číslo. Kvůli technickému problému však do bytu té rodiny začali volat lidé, kteří si mysleli, že telefonují do místní televizní stanice. Chtěli mluvit s astroložkou, která vystupovala v nějakém pořadu. Členové rodiny se tedy rozhodli, že vzniklou situaci využijí co nejlépe. Pomocí knihy Rozmluvy z Písem si připravili několik myšlenek a biblických textů, které při rozhovorech s volajícími chtěli použít. Nejobratněji  si počínala matka, která se jmenuje Graciela. Jednou nějaká žena řekla: „Dobrý den. Jste bohyně hvězd?“

„Dobrý den. Jmenuji se Graciela. Jak se jmenujete vy?“

„Carmen.“

„Carmen, proč chcete mluvit s bohyní hvězd? Potřebujete nějakou pomoc nebo radu?“

Nato Carmen začala sestře vyprávět o svém osobním problému. Graciela jí laskavým tónem vysvětlila, kde může najít ty nejlepší rady. Také jí přečetla několik pasáží z Bible. Pak se zeptala: „Carmen, co myslíte, když potřebujeme spolehlivé rady pro současnou dobu nebo do budoucnosti, neměli bychom o ně žádat Stvořitele?“ Nato Carmen řekla, že kdysi studovala Bibli se svědky Jehovovými. A tak bylo zařízeno, aby ve studiu mohla pokračovat. Členové Gracieliny rodiny pak mluvili ještě s mnoha dalšími lidmi, kteří hledali pomoc. Často jim vydali pěkné svědectví a povzbuzovali je, aby naslouchali svědkům Jehovovým, až je navštíví. Také je vybízeli, aby přišli do místního sálu Království.

Kolumbie: Jedné sestře, která žije ve městě Cali, v březnu 2005 někdo ukradl auto. Za několik dní se auto našlo. Sestra se svým nevěřícím manželem u něj čekali, až přijedou policisté, ale když čekali už dlouho a policisté pořád nejeli, rozhodli se, že si ho odvezou. S tím vozem se ovšem někdo dopustil zločinu, a proto je zastavili policisté, kteří je pak zatkli a uvěznili. Jakmile sestra přišla do cely, hned začala kázat a zanedlouho zahájila několik biblických studií. Jedna zájemkyně byla propuštěna, ale prosila sestru, aby s ní ve studiu pokračovala, až bude na svobodě i ona. Zájemkyně také řekla svému příteli, že by byla ráda, kdyby uzavřeli manželství, protože se chce líbit Bohu.

 Přestože sestra se nedávno modlila o to, aby měla víc času kázat, rozhodně si nepředstavovala, že k vyslyšení této prosby dojde ve věznici. Když dostala nabídku, že by mohla být propuštěna dříve, odmítla to, protože cítila Jehovovu ochranu a byla ráda, že má možnost kázat. Oba s manželem byli propuštěni po 45 dnech. Sestra říkala, že pobytem ve věznici se posílila její víra. Jejího manžela po celou tu dobu návštěvovali bratři a pomáhali mu. Po 20 letech, kdy dělal jen malé duchovní pokroky, začal chodit na shromáždění a studovat Bibli. Sestra nyní chodí do věznice pravidelně a vede tam čtyři biblická studia se svými bývalými spoluvězeňkyněmi. Je Jehovovi vděčná za to, že vyslyšel její modlitby a že jí požehnal v tolika směrech.

Brazílie: Ještě před dvěma lety bylo běžné potkat nevidomého Renilda, jak žebrá na trzích v rodném městě i v blízkém okolí. Ačkoliv žebráním si chtěl jen přilepšit ke svému invalidnímu důchodu, ve skutečnosti se to pro něj stalo lukrativním zdrojem příjmu a umožnilo mu to pořídit si auto, vybavit si byt pěkným nábytkem a nakupovat spoustu jídla, na které prostí lidé v této chudé oblasti za normálních okolností nemají. Díky biblickému studiu, které s ním vedli svědkové Jehovovi, Renildo postupně získal na život duchovní náhled, což ho podnítilo k odvážnému rozhodnutí. Promluvil si s manželkou a s jejich třemi dětmi o tom, co by se dalo udělat, aby vyšli s nižším příjmem, a žebrat přestal. Zanedlouho on i jeho rodina udělali velký duchovní pokrok a na oblastním sjezdu byli pokřtěni. Renildo je nyní známý ne jako žebrák, ale jako horlivý zvěstovatel dobré zprávy, protože v kazatelské službě každý měsíc stráví průměrně 40 hodin.

Ekvádor: Jistý průkopník pravidelně nosil časopisy v čínštině majiteli jedné restraurace. Toho muže navštěvoval  přítel, který měl také restauraci, a když ty časopisy uviděl, všechny si je přečetl. Zaujaly ho natolik, že napsal do odbočky v Hongkongu a požádal o zaslání dalších časopisů, Bible a knihy Přibližte se k Jehovovi. Také požádal o biblické studium. Odbočka v Hongkongu se spojila s odbočkou v Ekvádoru a brzy za tím zájemcem přišli průkopníci a přinesli mu literaturu, kterou chtěl. Za čtyři dny přišli znovu. Přečetl si tu literaturu? Muž řekl: „Začal jsem číst od 1. Mojžíšovy a teď jsem u knihy Ezekiel, ale mám nějaké otázky. Proč je Jehova k nám, lidem, tak dobrý? Všechno mu přece patří, tak proč se tolik snaží lidstvu pomáhat? Co z toho má?“ S tím mužem bylo zahájeno biblické studium a on se také ihned začal účastnit shromáždění. Přestal kouřit a chodit do kasin. Proto, aby mohl být na shromáždění, dokonce zavírá svou restauraci dříve. Nyní učí čínštinu místní bratry, kteří chtějí pomáhat jiným čínsky mluvícím lidem v Ekvádoru, a je připraven stát se nepokřtěným zvěstovatelem.

 Honduras: Sestra Flor žije v Guatemale, a v lednu 2005 vydala svědectví patnáctiletému Sebastiánovi, který je klaunem v cirkusu. Sebastián projevil zájem, ale na rozhovory měl málo času. Jednoho dne však spadl z vrcholku šapitó, a tak musel ležet v sádrovém krunýři. Nyní měl na přemýšlení o duchovních otázkách času dost. Flor ho navštěvovala každý den a odpovídala mu na mnoho otázek. Zájem brzy projevila také jeho matka Doris, která je provazochodkyně, a tak Flor začala studovat Bibli i s ní. Pak se ke studiu připojila Dalila, artistka na visuté hrazdě, tanečnice Sofía, která se svědky studovala už dříve, a také její dcery. Skupina se tedy rozrostla na sedm lidí. Dva měsíce Flor se všemi vedla studium pětkrát až sedmkrát týdně.

Když se cirkus měl přesunout do Hondurasu, Flor všechny povzbudila, aby ve městech, kde budou vystupovat, vyhledali svědky a tak mohli ve studiu pokračovat a účastnit se shromáždění. Potom, co se tato skupina zájemců dostala do města Copán, ujali se jich zvláštní průkopníci, kteří v té oblasti sloužili. A když zájemci vystupovali ve městě Gracias, studium s nimi vedl jiný zvláštní průkopník. Po čase cirkus odjel do města Santa Rosa de Copán, a tak byli jedni misionáři telefonicky požádáni, aby s těmito zájemci následující tři týdny ve studiu pokračovali.

Je to neobvyklé studium, protože se koná pod velkým cirkusovým stanem a schází se tam sedm až deset osob. Studují dvakrát týdně a dobře se připravují, včetně té nejmladší z nich, devítileté Julietty, která je artistkou na visuté hrazdě. Když se skupina účastní shromáždění, mnohdy se stává, že musí odejít hned po jeho skončení, a všichni se rychle převléknou do svých kostýmů, aby představení začalo včas. Svého úsilí však nelitují.

 ◼ OCEÁNIE

Počet zemí: 30

Počet obyvatel: 35 237 787

Počet zvěstovatelů: 93 961

Počet biblických studií: 47 864

Nový Zéland: Když si mladá sestra Cecilia o polední přestávce četla jednu brožuru s biblickým námětem, spolupracovnice se jí zeptala, o čem se tam píše. Vysvětlení si přišlo poslechnout 15 lidí včetně nadřízeného. Ten si pak Cecilii zavolal do své kanceláře a řekl jí, že to, co slyšel, ho velmi zaujalo. Kromě toho personálu sdělil, že jídelna bude vyhrazena pro biblické rozhovory a že Cecilia nebude mít půlhodinovou, ale hodinovou polední přestávku, aby měla dost času se najíst a diskutovat o Bibli. Během čtyř týdnů  se těchto rozhovorů účastnilo devět až patnáct lidí. Dvě z těch žen nyní studují Bibli pravidelně, dělají pěkné pokroky a vydávají svědectví členům své rodiny i přátelům.

Tuvalu: Peteli, jejíž jméno znamená „Betel“, je čtrnáctiletá dívka, která trpí téměř úplnou ztrátu sluchu. Jedni z jejích příbuzných jsou svědkové Jehovovi, a tak s nimi někdy chodila na shromáždění. Neměla z toho však velký užitek, protože je neslyšící a neumí číst. Peteli se z vlastní iniciativy naučila odezírat ze rtů. Nedávno s ní misionářka Dale začala studovat brožuru Navždy se těšte ze života na zemi! Prostřednictvím obrázků jí pomáhala porozumět Bibli a text v brožuře používala k tomu, aby ji naučila číst. Bylo to velmi náročné, protože Dale byla misionářkou teprve krátce a místní jazyk ještě neuměla moc dobře. Peteli navíc potřebovala pomoc, aby se naučila správně artikulovat a tak dokázala přesně vyslovovat jednotlivá slova. Peteli je horlivá a pilně se učí. Už za tři měsíce začala číst. Společně se svou učitelkou si připravuje komentáře. Pečlivě si je předem vyzkouší a na shromáždění je pak hrdě přednese. V sále Království sedí v přední řadě, aby mohla soustředěně pozorovat řečníkovy rty. Dale píše: „Pro Peteli se Jehova stává skutečným přítelem, a když si vyprávíme o době, kdy ‚uši hluchých budou zprůchodněny‘, často má v očích slzy.“ (Iz. 35:5)

Samoa: Průkopnice Elena vedla biblické studium s metodistkou, která bydlela naproti domu místního pastora. Studovaly v otevřené části domu, pastorovi přímo  před očima. Jednou, když studium zrovna probíhalo, přišel pastor na návštěvu. Zájemkyně se ho zeptala, co si přeje. Pastor odpověděl: „Hledám své selátko. Neviděl jsem ho už skoro měsíc.“ Pak se otočil k Eleně a zeptal se jí: „Nevíte, proč mi selátko uteklo?“ Elena si myslela, že pastor mluví o skutečném selátku, a tak mu řekla, že možná uteklo proto, že od něj dostává pořád stejnou potravu. Navrhla, aby se pokusil krmit selátko něčím jiným. K Elenině údivu pastor ukázal na zájemkyni a řekl: „Ona je moje selátko!“ A pak dodal: „A vy jste mi ho ukradla! Okamžitě tohle studium ukončete a už nikdy v něm nepokračujte!“ (Místní pastoři mají ve vesnicích Samoy obrovskou moc.) Paní se rozplakala. Elena se ji snažila uklidnit a na základě biblického proroctví jí vysvětlila, že ti, kdo studují Bibli, se do takových situací dostávají.

Potom se s ní domluvila, že bude lepší, když spolu budou studovat v jiný den, v jinou hodinu a na jiném místě. Elena vypráví: „Od té doby jsme nestudovaly v přední části samojského domu, kde nejsou stěny, ale přesunuly jsme se do malého pokojíku v zadní části. Bylo tam velmi horko, ale studium aspoň mohlo pokračovat. Takhle jsme studovaly dva měsíce. Pak jednou po úvodní modlitbě se k našemu překvapení objevil pastor. Myslela jsem, že přišel proto, aby té paní studium znemožnil. On byl ale jako vyměněný.“

Posadil se, účastnil se studia, a dokonce kladl otázky. Po studiu se obrátil k té paní a řekl jí: „Chci vám něco vyprávět. Včera večer jsme jeli do města a cestou domů se nám nedaleko jedné vesnice porouchalo auto. Přišli k nám nějací mladí manželé spolu s jedním mladým mužem a nabídli se, že nám pomohou s opravou. Poruchu se však odstranit  nepodařilo, a tak řekli, že nás odvezou domů a že naše auto mohu nechat před jejich domem. Když jsem nastoupil do jejich auta, všiml jsem si časopisů Strážná věž a dalších publikací. Napadlo mě, že ti lidé jsou možná ze stejné církve jako ta žena, která navštěvuje vás.“

Paní mu odpověděla: „Je to tak, máte pravdu. To jste potkal Eleniny děti.“ Pastor se omluvil a pak řekl: „Pokračujte v tom, co děláte. Pochopil jsem, že svědkové Jehovovi jsou velmi dobří a láskyplní lidé. Odpusťte mi, co jsem říkal. Tenhle vyučovací program by mohl přispět k tomu, aby se lidé z mé církve změnili.“ Od toho dne už studium nemuselo probíhat v pokojíku v zadní části domu, kde bylo horko, ale v otevřené a chladnější přední části, přímo před očima pastora. Ten jim však už nedělal žádné těžkosti.

Saipan: Na tomto ostrově pravda o Božím Království hluboce zapůsobila na srdce jedné ženy, která se jmenuje Helen. Ve studiu Bible jí pomáhala misionářka a Helen chtěla dát najevo vděčnost za všechno, co se učila. Jednou na konci studia podala misionářce plátěný pytlík a řekla jí: „Moc toho nemám, ale ráda bych dala tohle jako příspěvek na kazatelskou činnost.“ V pytlíku byla nádherná perla z ostrova Pohnpei, na kterém se Helen narodila. Přála si, aby perla byla prodána a peníze dány jako dobrovolný dar. Perla byla mimořádně kvalitní a majitel klenotnictví za ni ochotně zaplatil sto dolarů. Peníze byly předány Helen, aby sama rozhodla, kolik chce dát jako příspěvek. Ta však peníze odsunula a řekla: „Jen to všechno dejte do schránky.“ Co ji podnítilo k takové štědrosti? Podobně jako muž v Ježíšově podobenství, také Helen nalezla perlu vyšší hodnoty — naději na Království. (Mat. 13:45, 46)

 ◼ EVROPA

Počet zemí: 46

Počet obyvatel: 731 536 437

Počet zvěstovatelů: 1 498 142

Počet biblických studií: 717 797

Bělorusko: Pavel a Maija, manželé, kteří slouží jako zvláštní průkopníci, se účastnili průkopnické školy. Jednou večer se rozhodli, že se půjdou projít. Neměli sice v plánu spojit to s vydáváním svědectví, ale přesto si s sebou vzali brožuru Dobrá zpráva pro lidi ze všech národů. Na procházce si všimli dvou cizinců a řekli si, že jim vydají svědectví. Podařilo se jim zjistit, že ti dva muži jsou z Pákistánu a že mluví urdsky. Manželé pamatovali na to, že u sebe mají brožuru Dobrá zpráva, a tak ji těm mužům ukázali, aby si  svědectví sami přečetli. Jeden z nich projevil zájem a přijal nabídku biblického studia. Ještě v tom týdnu přišel na sborové shromáždění. Společenství s Jehovovými ctiteli ho velmi povzbudilo a po shromáždění řekl: „Za tři roky svého pobytu v Minsku jsem se poprvé setkal s pravými křesťany.“ Tento muž dál pokračuje ve studiu Bible.

Británie: Richard je sborový starší. Je nevidomý a má slepeckého psa Irvina. Kazatelská služba dveře ode dveří však byla pro Irvina problémem, protože byl speciálně vycvičený na to, aby si pamatoval každé místo, které Richard navštíví. Když se o té situaci Richard zmínil lidem, kteří mu psa opatřili, vysvětlili mu, že tento druh služby je pro Irvina příliš náročný. Doporučili mu, aby s Irvinem chodil do obvodu s obchody a podniky, kde se pes seznámí s různými místy, která bude Richard pravidelně navštěvovat. Vydávání svědectví v obchodech a podnicích Richardovi vždy poněkud nahánělo strach, ale s Irvinovou pomocí získal i v tomto způsobu vydávání svědectví brzy obratnost.

Maďarsko: Jeden krajský dozorce píše: „V květnu 2004 jsme se setkali s mužem, který se jmenoval Csaba a zrovna něco dělal na zahradě. Řekl nám, že je členem církevní rady. Krátce jsme si s ním popovídali a odešli. Za dva dny jsme přišli znovu a zahájili s ním biblické studium pomocí knihy Poznání. Csaba nám na konci této návštěvy vyprávěl, že má problémy s kamny. Řekl jsem mu, že znám bratra, který je na takové opravy odborníkem. Csabovi jsem slíbil, že tomu bratrovi pošlu jeho telefonní číslo a on mu zavolá. Když bratři Csabu znovu navštívili, aby prohloubili jeho zájem, knihu jim vrátil a studium přerušil. Mezitím mu ale ohledně té opravy zavolal onen bratr, kterého  jsem mu doporučil, a řekl, že mu pomůže dát kamna do pořádku. Bratr kamna opravoval tři dny a po tu dobu si s Csabou mnoho hodin povídali o pravdě. Csaba se tedy rozhodl, že začne Bibli studovat znovu, a ke studiu se tentokrát připojila i jeho manželka. Od května 2005 je Csaba nepokřtěným zvěstovatelem. V době mé návštěvy v tom sboru šel poprvé do služby a já jsem ho doprovázel. K jeho duchovnímu pokroku do značné míry přispělo to, že viděl přátelský postoj bratrů, jejich ochotu mu pomáhat a také rozdíl mezi chováním svědků a lidí v církvi, k níž patřil.“

Belgie: Jeden bratr chodil na opětovné návštěvy k paní, která bydlela v domě na rohu ulice, a vždy s ní vedl rozhovory u dveří. Jednou, když od toho domu odcházel, přistoupil k němu nějaký muž a řekl: „Moji přátelé mi říkali, že si mám na svědky Jehovovy dávat pozor. Ale já jsem vás hájil a říkal, že to, co se o vás povídá, není pravda. Musím se vám k něčemu přiznat. Mnohokrát, když jsem chodil se psem, jsem postával na rohu a poslouchal, co jste si s tou paní v domě povídali. Často jste mluvil o vzkříšení a o ráji a já bych se o tom chtěl dozvědět víc. Moje manželka se v nemocnici zotavuje z napadení, při němž utrpěla sedmnáct bodných ran. Jsem naprosto zoufalý a opravdu nevím, co mám dělat.“ S tím mužem bylo zahájeno biblické studium.

Itálie: Jeden bratr se jednou brzy odpoledne vracel domů z práce. Když se blížil k domu, kde bydlel, předjeli ho dva muži na motorce. Ten, co seděl vzadu, vytáhl zbraň a dal bratrovi pokyn, aby zastavil. Bratr poslechl. Ozbrojený muž otevřel dveře auta a bratrovi nařídil, ať vystoupí a dá mu všechny peníze, které u sebe má. Bratr mu  vyhověl. Ozbrojený muž pak vklouzl na sedadlo řidiče a chystal se odjet. Když ale na palubní desce uviděl Ročenku svědků Jehovových, zeptal se: „Vy patříte ke svědkům Jehovovým?“

Bratr odpověděl: „Ano, proč se ptáte?“ Muž beze slova z auta vystoupil, omluvil se za to, co se stalo, a bratra vybídl, aby si zase nasedl. Mezitím druhý lupič řekl svému společníkovi, aby vrátil peníze, které vzali.

„Ještě jednou se moc omlouváme,“ řekl ozbrojený muž, když za bratrem zavíral dveře auta. Muži sice náhlou změnu svého jednání nevysvětlili, ale bylo očividné, že svědků Jehovových si vážili.

Švédsko: V dubnu 2003 se jeden zvěstovatel setkal s mužem, který si od něj vzal knihu Poznání. Tomu muži tehdy bylo asi 90 let. V minulosti procestoval celé Švédsko a vyfotografoval mnoho kostelů. Z toho důvodu se stal čestným členem jedné skupiny ve švédské církvi. Zvěstovatel se toho muže zeptal, zda si v některém z těchto kostelů všiml Božího jména. Pak mu ukázal fotografii tohoto jména v jednom chrámu ve Švédsku. Tato informace toho muže velmi zaujala. Přijal nabídku biblického studia, které se mu moc líbilo. Říkal: „Čtu Bibli už od dětství a myslel jsem si, že jí docela rozumím. Ale ve srovnání s tím, co vím teď, jsem nerozuměl ničemu.“ Brzy začal chodit na shromáždění do sálu Království. V červnu 2005, kdy mu bylo 91 let, měl svůj první úkol v teokratické škole — čtení Bible. Nyní je nepokřtěným zvěstovatelem a směřuje ke křtu. V roce 2003 naslouchal svědkům Jehovovým kvůli tomu, že dříve sledoval jeden televizní program zaměřený proti nám. Chtěl se proto o nás dozvědět pravdu, a tak ji teď zná.

[Obrázek na straně 43]

Světlana, Kyrgyzstán

[Obrázek na straně 47]

Lucy, Uganda

[Obrázek na straně 52]

Graciela, Venezuela

[Obrázek na straně 55]

Renildo se svou rodinou, Brazílie

[Obrázek na straně 57]

Dale a Peteli, Tuvalu

[Obrázek na straně 57]

Cecilia, Nový Zéland

[Obrázek na straně 58]

Elena, Samoa

[Obrázek na straně 61]

Pavel a Maija, Bělorusko

[Obrázek na straně 61]

Richard a jeho pes Irvin, Británie