Nejdůležitější události minulého roku

V POSLEDNÍCH letech jsme byli svědky vzrůstajícího počtu přírodních katastrof a služební rok 2005 nebyl v tomto ohledu v mnoha zemích výjimkou. Tyto tragické události pochopitelně postihují i naše spolukřesťany. Uvidíme však, že v takových zkouškách vystoupila do popředí křesťanská láska, která stmeluje naše společenství bratrů a díky níž jsou upřímní lidé přitahováni k pravdě. (Mal. 3:18; Jan 13:35)

Stále častější přírodní katastrofy jsou příčinou toho, že mnoho lidí se hlouběji zamýšlí nad budoucností a nad tím, co je v životě skutečně důležité. Měli jsme tedy jedinečnou příležitost takovým lidem vysvětlovat význam dnešní doby,  a to při kampani s brožurou Zůstaňte bdělí! Kampaň začala v mnoha zemích 18. října 2004 a vedla ke znamenitým výsledkům.

Kampaň s brožurou Zůstaňte bdělí!

Argentina: „Když přijde nějaká přírodní katastrofa, kdo ji podle vás přežije — špatní lidé, dobří lidé, nebo ti, kdo zareagují na varování?“ Tímto nápaditým způsobem jedna sestra nabízela brožuru Zůstaňte bdělí! v obvodu, kde bývá malá odezva.

Bratr, který se jmenuje Juan, dal brožuru jednomu 16letému chlapci, který si ji přečetl a s nadšením pak o tom vyprávěl svému otci. Otce to zaujalo, a tak si brožuru přečetl také, a dokonce si přitom vyhledával biblické texty. Nadchlo ho to do té míry, že brožuru začal probírat s celou svou rodinou. Když Juan přišel znovu, nabídl tomuto muži bezplatné domácí studium Bible. „Přesně to potřebujeme — studovat Bibli jako rodina,“ odpověděl muž. Není třeba dodávat, že studium se hned rozběhlo.

Francie: Jocelyne dala brožuru Zůstaňte bdělí! Alicii, mladé ženě, která už dříve studovala. Ta si brožuru ráda vzala a souhlasila s tím, že s ní Jocelyne bude studovat. Alicia se také rozhodla, že si bude pravidelně číst Bibli. Jocelyne k tomu poznamenává: „Už za pouhé dva týdny řekla, že biblické zprávy o Ježíšově životě jí vehnaly slzy do očí.“

Alicia řekla svému příteli, že by jejich svazek ráda legalizovala, protože se chce líbit Bohu, a že se chce stát svědkem Jehovovým. K jejímu překvapení jí přítel řekl: „Dobrá. Nebudu ti bránit, když chceš dělat to, co Bůh vyžaduje.“ Alicia už navštívila také svůj první krajský sjezd.

Madagaskar: Nana je matkou dvou malých dcer. V období dospívání chodila společně s rodiči na křesťanská  shromáždění, ale když rodiče přestali Jehovovi sloužit, přestala se shromáždění účastnit i ona. Během zvláštní kampaně dostala Nana od jedné misionářky zmíněnou brožuru a souhlasila s biblickým studiem. Teď už i s oběma dcerami chodí na všechna shromáždění a dělá pokroky, aby se mohla stát nepokřtěnou zvěstovatelkou. A kromě toho se brožuru rozhodli studovat i její rodiče. Jejich 14letý syn Josia dokonce vede studium se svým kamarádem, který už také pravidelně chodí na křesťanská shromáždění.

Nigérie: Jeden průkopník říká: „Během kampaně mi umřela maminka. Vedlo to ale tomu, že jsem měl příležitost vydat lidem v naší vesnici svědectví. Před pohřbem příbuzní plakali a vrhali se k zemi. Ptal jsem se jich: ‚Proč to děláte? Maminčina smrt nás sice všechny zasáhla, ale ona teď vlastně spí. Při vzkříšení ji zase uvidíme.‘ I já jsem plakal, ale otevřel jsem brožuru Zůstaňte bdělí! a pomocí obrázku na straně 8 jsem jim vysvětlil, jak to bude při vzkříšení vypadat. Díky tomu jsem nakonec rozdal celkem 195 brožur a z toho 45 brožur Zůstaňte bdělí! Při pohřbu jsme spolu s ostatními bratry rozdali 100 výtisků Strážné věže z 1. května 2005, která pojednávala o námětu ‚Budou mrtví znovu žít?‘.“

Rusko: Irina, zvláštní průkopnice v Zelenogradsku, píše: „Spolu s jednou sestrou jsme brožuru Zůstaňte bdělí! nabídly ženě, která se jmenuje Alla. Pozvala nás dál. Život pro ni ztratil veškerý smysl, protože ji trápilo, jak necitelně lidé jednají. Domluvily jsme si tedy opětovnou návštěvu. O pár dní později jsme s toutéž sestrou šly po ulici, když v tom na nás někdo zavolal. Byla to Alla. Poděkovala nám za brožuru, vytáhla ji z tašky a ukázala nám myšlenky, které si v ní podtrhla. Teď má radost z pravidelného studia brožury Vyžaduje.“

Na jiném místě v Rusku se Věra spolu se svým manželem Vitalijem zastavili u pouličního stánku, v němž pracovala Ljuda,  Věřina známá. Ljuda už dřív řekla, že se svědky Jehovovými se o Bibli bavit nechce, a tak Věra váhala, zda jí má brožuru ukázat. Vitalij ji ale povzbuzoval, ať to udělá, a tak jí Věra brožuru nabídla. K jejímu překvapení si Ljuda brožuru vzala. Za dva dny jí Ljuda telefonovala a řekla: „Když jsem se toho tolik dozvěděla z jedné brožury, kolik bych se toho asi dozvěděla při pravidelném studiu Bible!“ Navzdory odporu příbuzných začala Ljuda okamžitě studovat a chodit na shromáždění. Studuje také její syn a dcera. „Je to zajímavé,“ říká Věra „protože před pár lety Ljuda dostala knihu Poznání, ale vůbec ji to nezaujalo. Brožura Zůstaňte bdělí! ji ale chytla za srdce.“

Venezuela: Manželka jednoho krajského dozorce mluvila u dveří s nějakým mužem, jeho ženou a jejich čtyřmi dětmi. V brožuře Zůstaňte bdělí! jim na stranách 16 a 17 ukázala obrázek ráje a zdůraznila, že celá jejich rodina by se měla o Bohu něco dozvědět. Potom všech šest pozvala na čtvrteční shromáždění a dala si s nimi sraz na nedaleké autobusové zastávce. Krajský dozorce s manželkou tam tedy v určený čas přišli, ale nikde nikdo. Nevěděli, že celá rodina odjela dřívějším autobusem a byla už v sále Království. Pět členů této rodiny nyní pravidelně studuje Bibli a chodí na shromáždění, a to i navzdory tomu, že to je autobusem kus cesty a jízdné je drahé.

Jistá průkopnice zaklepala u jednoho domu, ale nikdo neotevřel. Vrátila se tam tedy později a přišla právě ve chvíli, kdy ze dveří vycházel starší muž. Ten jí vysvětlil, že je téměř hluchý a že když někdo klepe, tak to buď neslyší, nebo nestihne včas dojít ke dveřím. Sestra mu tedy dala brožuru Zůstaňte bdělí! a pozvala ho na sborové shromáždění.

Během něj sestra vyprávěla tuto zkušenost, ale přitom si nevšimla, že onen muž sedí v sále! Muž nyní pravidelně studuje Bibli s jedním bratrem, chodí na všechna shromáždění  a vyjádřil přání kázat dobrou zprávu. Když se ho kdosi zeptal, proč přišel na to první shromáždění, ukázal brožuru Zůstaňte bdělí! a řekl: „Kvůli téhle brožuře!“

Překládání Bible

Už koncem 19. století Jehovova organizace nakupovala Bible ve velkém a předávala je zájemcům, někdy jen za pouhých 35 procent prodejní ceny. Od roku 1926 bratři začali tisknout a vázat některé překlady Bible ve své vlastní tiskárně. K takovým překladům patřil The Emphatic Diaglott, King James Version a American Standard Version. V roce 1961 pak v angličtině vyšlo v jednom svazku Svaté Písmo — Překlad nového světa.

A jak to bylo s překlady v dalších jazycích? Začátkem dvacátého století začaly odbočky nakupovat překlady Bible u různých nakladatelství a začaly je rozšiřovat za nákupní cenu. Některé z těchto Biblí přeložili upřímní překladatelé, kteří v daném jazyce dokonce používali Boží jméno Jehova. Časem však většina překladatelů Boží jméno ze svých překladů odstranila. Dnes někteří zašli ještě o krok dál a Boží jméno nahrazují jmény místních božstev. Například překlad Bible do čičevštiny nazvaný Buku Loyera, který se používá v Malawi, Mosambiku a Zambii, překládá tetragrammaton slovem „Chauta“, což je jméno kmenového boha, jež znamená „Ten Velký s lukem“.

Překladatelé dnes neváhají překrucovat v Písmu i další věci. Například jeden africký překlad mluví o Lukášovi jako o šamanovi. Překladatelé tuvalské Bible si vůbec nelámali hlavu s veršem v Judovi 23, který v tomto překladu zní: „Mějte vřelou lásku k sodomitům; jen si dávejte pozor, abyste se jejich sodomií nenechali ovlivnit.“ V původním textu však o sodomitech ani o sodomii není ani slovo!

 V čele výroby a distribuce Biblí dříve stály biblické společnosti. V poslední době však některé z těchto společností předaly vydavatelská a distribuční práva církvím křesťanstva. Ty zvedají ceny Biblí a navíc v některých zemích odmítají Písmo prodávat svědkům Jehovovým. Například v Kyrgyzstánu vlastní jedna protestantská církev vydavatelská práva k modernímu kyrgyzskému překladu Křesťanských řeckých písem. Když si bratři chtějí tuto Bibli koupit, často dostanou otázku: „Jste svědek Jehovův?“ nebo „Znáte Boží jméno?“ Pokud řeknou, že ano, Bibli jednoduše nedostanou.

Vzhledem k těmto i dalším skutečnostem vedoucí sbor rozhodl, že překládání Bible se bude věnovat větší pozornost. V současné době je úplný Překlad nového světa dostupný ve 35 jazycích a Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa v dalších 20 jazycích. Z 33 překladatelských týmů, které nyní v různých částech světa pracují na překladu Bible, jich 19 pracuje na Hebrejských písmech, 11 na Křesťanských řeckých písmech a 3 na Studijní Bibli. Tým pro překlad Bible se běžně skládá ze tří až šesti osob. Díky počítačové technice a zdokonaleným pracovním postupům se však některým týmům podařilo přeložit Křesťanská řecká písma už za necelé dva roky.

Jak se bratři cítí, když dostanou Překlad nového světa ve svém vlastním jazyce? Jeden průkopník v Albánii to shrnul slovy: „Plakal jsem. Nikdy předtím jsem při čtení Božího slova neměl tak krásný pocit. Chci si vychutnat každý verš.“

Co je nového v právní oblasti

Arménie: Po 15 podaných žádostech byli svědkové Jehovovi 8. října 2004 konečně zaregistrováni. Mladí bratři jsou však stále posíláni do vězení kvůli tomu, že jim svědomí nedovoluje nastoupit vojenskou službu. (Iz. 2:4) Doufáme, že  díky zmíněné registraci bratři získají náboženskou svobodu a budou moci ze zahraničí dovážet literaturu a konat sjezdy. V červnu 2005 byla do země dopravena první oficiální zásilka literatury, která byla celně odbavena a předána bratrům.

Rakousko: Už přes 30 let zde svědkové Jehovovi vedou právní bitvu za to, aby byli uznáni jako registrované náboženství. V této věci podali celkem pět stížností k Evropskému soudu pro lidská práva. Ten 1. února 2005 rozhodl, že projedná dva případy bratrů, kteří nebyli zproštěni vojenské služby, i když jsou náboženskými služebníky. Důvodem bylo právě to, že svědkové Jehovovi nejsou v Rakousku uznaným náboženstvím. Pátého července soud souhlasil s tím, že případ projedná, i když se ještě nevyjádřil k tomu, jak rozhodne.

Eritrea: Dne 24. ledna 2004 úřady zatkly 38 mužů, žen a dětí ve věku 6 až 94 let ze sboru Saba v Asmaře. Někteří z nich ještě nebyli pokřtěni. Po třech nocích v policejní vazbě byli nejmladší ze zadržených propuštěni. Zbylých 28 zvěstovatelů bylo převezeno do věznice mimo Asmaru a uzamčeno do kovových nákladních kontejnerů, které byly vystaveny dennímu žáru a nočnímu chladu. O více než sedm měsíců později — 2. září 2004 — byli dva nejstarší bratři ve věku 94 a 87 let propuštěni. Další byli propuštěni později. Šest je jich však stále uvězněno spolu se 16 dalšími bratry, z nichž 3 jsou vězněni už 11 let. Pamatujte prosím na tyto drahé bratry ve svých modlitbách. (Sk. 12:5)

Francie: V Ročence 2001 bylo uvedeno, že vláda uvalila daň na dary našich bratrů a že tato daň je vyžadována se zpětnou platností i za dřívější čtyři roky (1993–1996), přičemž její výše byla stanovena na nehorázných 60 procent plus penále! Bratři se proti tomu odvolali, ale neuspěli ani  u soudu nižšího, ani odvolacího, a dokonce ani u nejvyššího. Dne 25. února 2005 proto kvůli očividné náboženské diskriminaci podali stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

Gruzie: Násilné pronásledování z velké míry ustalo. Nyní je možné dovážet literaturu, a odpůrci již nenarušují křesťanská shromáždění. Přesto mnoho útoků zůstává soudně nedořešených. Bratři podali k Evropskému soudu pro lidská práva čtyři stížnosti proti státu Gruzie. Ty se týkají násilného pronásledování našich bratrů, zrušení jejich právních subjektů a následné neochoty soudů tyto věci řešit. Dne 6. července 2004 Evropský soud rozhodl, že projedná případ Sbor svědků Jehovových Gldani proti Gruzii.

Německo: Po sjednocení země se bratři snažili dosáhnout toho, aby Náboženská společnost svědkové Jehovovi získala statut zákonem uznané korporace. Tím začala právní bitva, která nakonec trvala 12 let. Spolkový ústavní soud vynesl v roce 2000 rozhodnutí ve prospěch bratrů a zamítl názor, že stát může od svědků Jehovových vyžadovat určitou míru loajality, i když je to v rozporu s jejich křesťanským svědomím. V dalších soudních jednáních se tyto záležitosti dořešily. Vyšší správní soud v Berlíně 24. března 2005 nařídil státu Berlín, že musí svědkům Jehovovým zajistit právo na zákonnou korporaci. Stát se proti tomuto rozsudku pokouší odvolat.

Rusko: Jak již bylo uvedeno v Ročence 2005, 26. března 2004 Golovinský obvodní soud zakázal v Moskvě veškerou naši činnost. Od té doby je pro bratry těžké uzavřít nájemní smlouvy na sály pro sborová shromáždění a sjezdy. Bratři však vlastní jeden komplex sálů Království, kde je celkem pět sálů, v nichž se schází 44 sborů a 2 skupiny. Celkem  17 moskevských sborů se schází mimo město, což je samozřejmě velmi nepohodlné a nákladné. Dalších 31 sborů má některá nebo všechna shromáždění ve skupinkách, které se scházejí v soukromých bytech. Došlo také k určitému nátlaku ze strany policie, ale nikdo nebyl zatčen. Bratři se proti rozhodnutí z 26. března odvolali.

Dne 9. září 2004 proběhlo u Evropského soudu pro lidská práva slyšení v případu Kuzněcov a spol. proti Ruské federaci. Čtvrtého října Evropský soud jednohlasně rozhodl, že případ bude projednán. Případ se týká státního úředníka, který v dubnu 2000 policii nařídil přerušit shromáždění sboru neslyšících v Čeljabinsku. Případ byl zkomplikován hrubou předpojatostí, kterou při jednáních projevovaly nižší instance. Na rozhodnutí se čeká.

Turkmenistán: Tři bratři, Mansur Mašaripov, Atamurat Suvchanov a Vepa Tuvakov, byli odsouzeni k nepodmíněnému odnětí svobody na 18 měsíců kvůli tomu, že z důvodu svědomí odmítli vojenskou službu. Čtvrtý bratr, Begenč Šachmuradov, byl odsouzen na jeden rok. Dne 16. února 2005 právní oddělení v ústředí svědků Jehovových poslalo turkmenskému velvyslanectví ve Washingtonu dopis, v němž požadovalo bezpodmínečné propuštění těchto čtyř bratrů. Šestnáctého dubna byli na základě zvláštní amnestie udělené prezidentem Turkmenistánu všichni bratři propuštěni. Během roku však policie zadržela a vyslýchala mnoho bratrů a sester a snažila se je přimět k tomu, aby se zřekli své víry. Tyto snahy však byly neúspěšné.

Rok přírodních katastrof

Pro některé země byl rok 2004 nejhorším rokem, pokud jde o následky přírodních katastrof. Jak tyto tragické události zasáhly naše bratry?

 Carriacou, Grenada a Petite Martinique: Sedmého září 2004 na tyto ostrovy udeřil hurikán Ivan, a následkem toho bylo zničeno nebo poškozeno 90 procent domů. Je otřesné, že při rozsáhlém rabování, ke kterému potom došlo, byly způsobeny stejně velké škody jako při hurikánu samotném. Bratři přišli při katastrofě téměř o všechno a dva ze šesti sálů Království na Grenadě byly těžce poškozeny. Nikdo z bratrů však nebyl vážně zraněn.

Odbočka na Barbadosu, která se o výše uvedené ostrovy stará, již dříve sbory vybídla, aby do programu služebního shromáždění zařadily bod pojednávající o tom, jak se připravit na hurikán, a to přesto, že poslední hurikán na těchto ostrovech byl v roce 1955. „Proč bychom měli ztrácet čas debatami o hurikánech, když jsou daleko důležitější věci,“ ptala se jedna sestra na Grenadě. Není třeba říkat, že poté, co udeřil Ivan, se rozhodla, že organizační pokyny už nikdy nebude zpochybňovat. Odbočka rychle zorganizovala výbor pro humanitární pomoc, a podporu poskytly také odbočky v Guyaně a na Trinidadu. Při rekonstrukcích pomáhaly stovky bratrů z Karibské oblasti a Spojených států.

Jamajka a Kajmanské ostrovy: Hurikán Ivan nezpůsobil mezi bratry žádné oběti na životech, ale mnozí přišli o majetek. Jakmile se počasí zlepšilo, starší ze 199 sborů na ostrovech se zkontaktovali s jednotlivými zvěstovateli. Přihlížející to komentovali slovy: „Vy se jeden o druhého opravdu zajímáte.“

Haiti: V polovině září hurikán Jeanne způsobil v severní části ostrova záplavy, což vedlo ke zničení pobřežního města Gonaïves a okolních oblastí. Dokonce i lidé, kteří hledali útočiště na střechách domů, byli nakonec po kolena ve vodě. „Celou noc jsme slyšeli, jak padají domy a jak  lidé křičí,“ řekl jeden bratr. Záplavy si vyžádaly 2 900 obětí, mezi nimiž byla i jedna 83letá sestra.

Jiný bratr řekl: „Děkuji Jehovovi za to, že naše rodina dokázala opustit majetek a že jsme si zachránili život.“ O pár dní později svědkové z okolních měst přinesli jídlo a pitnou vodu a odbočka pomocí kamionu rozvážela nezbytné zásoby. Přestože bylo třeba celý sál vyčistit, koncem týdne se už všichni účastnili také křesťanských shromáždění a kazatelské služby. „Na mém domě čtyři dny pracovalo čtyřicet dobrovolníků,“ řekla jedna sestra. „Dokonce ho znovu natřeli a tak má teď nový kabát. To všechno velmi zapůsobilo na členy naší rodiny, kteří nejsou svědkové. Jeden z nich od té doby studuje Bibli.“

Spojené státy: Během srpna a září v roce 2004 zasáhly Floridu čtyři hurikány: Charley, Frances, Ivan a Jeanne. * Přes 4 300 domů našich bratrů a nejméně deset sálů Království bylo poškozeno. Předseda floridského Výboru záchranných operací (EOC) po katastrofě kontroloval, zda se humanitární pomoc dodaná prostřednictvím EOC řádně rozděluje. Řekl, že žádná jiná skupina nebyla tak dobře zorganizovaná jako svědkové Jehovovi. Výboru pro humanitární pomoc slíbil, že EOC jim poskytne všechno, co budou potřebovat.

Jeden sbor využíval budovu, kterou si dočasně pronajímal za 50 dolarů za jedno shromáždění. Když ale udeřil první hurikán, byla i tato budova poškozena. Na opravu byli najati dělníci, ale ti svou práci nedokončili. Bratři tedy majitelům nabídli své služby a opravu dokončili velmi rychle. Majitelé na oplátku poskytli bratrům budovu na tři měsíce zdarma.

 Japonsko: „Počet tajfunů, které zasáhly Japonsko [v roce 2004], byl nejvyšší za celou dobu, co Japonsko vede o tajfunech písemné záznamy, to znamená od roku 1551,“ uvedla jedna novinová zpráva. V prefekturách Niigata a Fukui bylo v červenci kvůli extrémnímu počasí zničeno přes 34 000 domů a dalších budov, včetně jednoho sálu Království a 60 domů našich bratrů. Stovky svědků z okolních sborů přispěchaly bratrům na pomoc. Sál Království byl zcela opraven už za dva týdny.

Bratři také pomohli vyčistit a dezinfikovat domy lidí, kteří žijí v blízkosti sálu a nejsou svědkové. Jeden muž, jenž se zprávě o Království předtím stavěl na odpor, nyní plakal vděčností. Místní úřady dokonce poslaly výboru pro humanitární pomoc děkovný dopis, v němž vyjádřily bratrům ocenění za jejich úsilí.

Když se v září a říjnu přes Japonsko přehnaly dva tajfuny, při následných záplavách a sesuvech půdy zahynul jeden bratr a jedna sestra a způsobilo to těžkosti asi stovce dalších svědků. Město Tojooka v prefektuře Hjógo bylo zaplaveno. Krajský dozorce pomáhal zorganizovat humanitární pomoc, přestože jeho vlastní byt byl také zaplaven.

V bytě jedné průkopnice byl víc než metr bahnité vody. Když ale voda opadla, místní zvěstovatelé byt vyčistili. Majitel, který nebyl svědkem Jehovovým, tím byl hluboce dojat. Sestra k tomu řekla: „Už jsem slyšela o humanitární pomoci, kterou svědkové Jehovovi organizují, ale teď jsem to zažila na vlastní kůži. Jsem na našeho Boha Jehovu a na jeho organizaci velmi hrdá.“

V říjnu bylo navíc severní Japonsko zasaženo silným zemětřesením, které si vyžádalo 40 životů, a 100 000 lidí muselo být evakuováno ze svých domovů. Žádní bratři ale  nebyli zraněni ani zabiti, i když přes 200 rodin utrpělo materiální škody a jeden sál se stal nepoužitelným. Otřesy začaly v době, kdy se starší v kraji sešli k přípravám na krajský sjezd. Co udělali? V souladu s pokyny od odbočky a místního regionálního stavebního výboru začali okamžitě organizovat pomoc. Jeden starší řekl: „Bratři nám připomněli, abychom se na tyto události dívali jako duchovní lidé.“ Krajský sjezd proběhl úspěšně, a účastnili se ho dokonce i ti, kdo byli zemětřesením postiženi.

„Zemětřesení zatřáslo srdcem mého manžela,“ říká jedna sestra, jejíž manžel není svědkem a jejíž dům byl poškozen. Když pak manžel sledoval, jak bratři poskytují druhým humanitární pomoc, mohl na vlastní oči vidět křesťanskou lásku v praxi. A tak ovlivněn tím, co zažil, šel poprvé v životě na shromáždění. Řekl: „Vaší organizaci mohu bezmezně důvěřovat. Nikdy nás totiž nenechá na holičkách.“

Filipíny: Když se v druhé polovině roku 2004 přes provincie Quezon a Aurora přehnaly tajfuny, jedna rodina  svědků včetně čtyř dětí zahynula, protože jejich dům byl zaplaven vodou a bahnem. Když provincii Quezon postihly náhlé povodně, byl tam přítomen krajský dozorce Felimon Maristela. „Sál Království byl v mžiku zaplaven a voda s sebou vzala i můj džíp. Spolu s manželkou a dvěma bratry jsme strávili noc na střeše sálu, přičemž voda sahala až k okapu. Další den ve tři hodiny odpoledne jsem slezl dolů. Voda mi ale přesto dosahovala až k hrudníku.“

Navzdory nebezpečí bratr Maristela hledal další zvěstovatele, aby se ujistil, že jsou v pořádku. V Dingalanu v provincii Aurora měl jeden starší možnost nechat se evakuovat helikoptérou, ale odmítl to, protože chtěl pomáhat svým křesťanským bratrům a sestrám.

Nejničivější tsunami v zaznamenaných dějinách

Dne 26. prosince 2004 došlo k zemětřesení o síle 9,0 stupňů Richterovy škály. Jeho epicentrum leželo poblíž západního pobřeží severní Sumatry v Indonésii. Zemětřesení způsobilo nejničivější vlny tsunami v zaznamenané historii. Podle odhadů přesáhl počet usmrcených a pohřešovaných lidí 280 000. Vlny si vyžádaly asi 290 životů dokonce až ve vzdáleném Somálsku v Africe, což je na západ přes celý Indický oceán!

Indonésie: I když v této zemi došlo k největším ztrátám na životech, nezahynuli zde žádní bratři ani zájemci. Mnoho svědků z provincie Aceh, která byla zasažena nejvíce, totiž kvůli dřívějším násilnostem uprchlo a přestěhovalo se do vnitrozemí. Těžce postižen byl také ostrov Nias, ale bratrům se podařilo včas uprchnout do bezpečí.

Indie: Nezemřeli zde žádní bratři, i když mnozí z nich přišli o domov a majetek. Lakšmí z města Pondičerry se  o tsunami doslechla ve chvíli, kdy byla zrovna v kazatelské službě. Šla domů a zjistila, že její dům z nepálených cihel ležící asi tři kilometry od pobřeží je těžce poškozený. Bratři jí ho pomohli vyčistit a opravit.

V Mádrásu hrál 13letý Navín zrovna kriket, když uviděl obrovské vlny. Běžel to říct své matce a sestře a všichni utekli do bezpečí. I tak se ale museli brodit silným proudem vody, ve které plavalo všemožné vybavení domácností a také mnoho mrtvých těl.

Sedmiletá Lini byla se svým strýcem a bratrancem na pláži poblíž mysu Kanjakumari, když ji vlny začaly odnášet do vnitrozemí. Pak se zaklínila v nějakém dřevěném plotu. Dál se ale přes ni valily vlny. Její strýc a bratranec přežili, ale strýc ztratil brýle, a proto špatně viděl. Přesto po Lini stále pátral. Zanedlouho ji uslyšel, jak ve vlnách volá k Jehovovi, a zachránil ji. Lini teď každému říká, že Jehova slyšel její modlitby.

Andamanské a Nikobarské ostrovy: Mary a její osmiletý syn Alwyn byli na návštěvě u svých příbuzných, když se dům začal při zemětřesení chvět. Všichni vyběhli ven. Mary viděla, jak se k pobřeží žene obrovská vodní stěna. Právě v tu chvíli přijel autobus. Spolu se synem do něj naskočili a ujeli pryč. Jiní lidé však běželi domů pro své věci a byli smeteni vlnami. Po chvíli cestující v autobuse ucítili další otřesy. Vyběhli tedy z autobusu ven a utíkali na jedno vyvýšené místo, kde už bylo asi 500 lidí. Přílivová vlna autobus před jejich očima smetla a vystoupila až půl metru pod místo, kde stáli.

Když voda opadla, Mary se na skok vrátila domů a podařilo se jí najít Bibli a brožuru Denně zkoumejme Písmo. Ty jí v následujících dnech dodávaly sílu. Když se rozkřikla  zpráva o tom, že k ostrovu přijedou lodě, aby obyvatele odvezly pryč, stovky lidí běžely k pobřeží a vešly do vody, protože každý se chtěl dostat na loď. Mary se synem denně čekala mnoho hodin až po pás ve vodě, přičemž kolem nich plavaly mrtvoly. Šest dní po tsunami je jedna loď konečně odvezla pryč. Mnoho lidí za tuto katastrofu obviňovalo Boha, a tak měla Mary příležitost vydat jim znamenité svědectví. Její švagrová teď díky tomu studuje Bibli a chodí na křesťanská shromáždění.

Prasantí byla se svým pětiletým synkem Jehoašem v Hut Bay na návštěvě u svého letitého otce, bratra Prasada Rao. Když ucítili zemětřesení a uviděli vlny, uprchli na vyvýšené místo. Voda vystoupila až 5 metrů nad silnici a zaplavila Prasadův dům. Odnesla postele, ledničku, televizi a také sborovou zásobu knih Největší člověk. Lidé, kteří tsunami přežili, některé z těchto knih později našli a začali je číst. Prasad, Prasantí a Jehoaš pět dnů jedli potraviny, které se jim podařilo zachránit, a bojovali s mračny komárů a much. Když připluly lodě, Prasantí a Jehoaš se spolu s mnoha dalšími lidmi brodili vstříc svým zachráncům. Voda jim sahala až po prsa, poblíž plavali krokodýli, a Prasantí byla navíc v šestém měsíci těhotenství. Její otec se k nim připojil později.

Na ostrově Teressa voda smetla všechny domy. Třináct bratrů a sester strávilo šest dnů v džungli. Celou tu dobu strádali hladem a bojovali s bodavým hmyzem. Teprve pak byli evakuováni na ostrov Camorta. Tam našli útočiště u bratra Marka Paula, jehož dům je postavený na kopci a využívá se jako sál Království. V den, kdy udeřily vlny tsunami, se namísto obvyklého počtu 10 až 12 přítomných účastnilo shromáždění 300 lidí. Od té doby 18 nových zájemců pravidelně chodí na shromáždění, protože na vlastní  oči viděli, jak se Jehovovi služebníci vzájemně láskyplně podporovali.

Srí Lanka: Vlny zasáhly dvě třetiny pobřeží tohoto ostrova a způsobily obrovské škody. Tsunami udeřily v neděli dopoledne, kdy se většina bratrů účastnila shromáždění. Ta se konala mimo nebezpečnou zónu. Postiženo bylo celkem deset sborů a o život přišla jedna sestra, když byl její dům vlnami smeten do moře. Nad ztrátou této drahé sestry bratři velmi truchlí. Zahynulo také mnoho zájemců a mnozí bratři přišli o své příbuzné. Jeden starší přišel o 27 členů své rodiny. Nicméně „bratři se s touto tragédií vypořádali bez duchovní újmy,“ píše místní odbočka.

Betel byl zaplněn dodávkami humanitární pomoci a většina betelitů se soustředila na pomoc druhým. Místní bratři, kteří vlastní auto, vozili zásoby do postižených oblastí. Během čtyř dnů bylo navázáno spojení se všemi bratry, kteří pak dostali jídlo a oblečení. Na otázku, co ještě potřebují, odpověděli: „Bible a knihy. Ty, co jsme měli, nám vzala voda.“ Této jejich prosbě bylo okamžitě vyhověno.

Krajský dozorce Gerrard Cooke byl v té době v Kolombu. Sedm hodin cestoval autem po silnici, což je po setmění velmi nebezpečné, protože tam jsou divocí sloni. O půl  jedenácté večer dorazil na místo a spolu s dalším bratrem, jehož vlastní dům byl zaplaven, okamžitě začali navštěvovat rodiny a rozdávat jim nezbytné zásoby. V této činnosti pokračovali až do ranních hodin.

Thajsko: Žádní místní bratři nezahynuli ani nebyli zraněni. Nikdo z nich také nepřišel o živobytí. Nicméně někteří bratři ze zahraničí, kteří zde trávili dovolenou, jsou pohřešováni a zřejmě zemřeli. Jedná se o jednoho bratra z Finska, jeden manželský pár ze Švédska, jednoho bratra z Rakouska a nevěřícího manžela jedné sestry. Dva manželské páry ze Švédska se v den katastrofy připojily k místním bratrům v kazatelské službě ve vnitrozemí. Když se tito křesťané vrátili do hotelu, našli jen mrtvoly a zkázu.

V pondělí ráno po zemětřesení volali bratři z thajské odbočky předsedajícímu dozorci sboru Phúket a informovali ho o tom, že v nemocnici vzdálené asi 90 minut leží sestra z Finska, která se jmenuje Kristina. Tento starší se spolu s dalším bratrem okamžitě vydal do nemocnice. Předsedající dozorce píše: „Za celý svůj život jsem neviděl tolik utrpení — byli tam lidé, kteří přišli o manželského partnera, rodiče, kteří přišli o děti, a děti, které ztratily své rodiče. Někteří volali o pomoc, jiní jen odevzdaně hleděli do stropu nebo do země. Ta situace byla tak citově náročná, že jsme museli několikrát odejít z pokoje, abychom se z toho vzpamatovali a pomodlili se o sílu.“

Když bratři Kristinu našli, lékaři ji zrovna připravovali na operaci zlomené nohy. Přišla o všechny doklady. Po operaci se s ní ti dva místní bratři modlili a zůstali u ní až do půlnoci. O pár dnů později odletěla zpět do Finska. Bratři píší, že navzdory svému utrpení „byla Kristina statečná a silná“. Její manžel však ve vlnách tsunami zahynul.

 Zasvěcování odboček

Angola, 8. ledna 2005: Angola je země, která byla téměř 40 let zmítána občanskou válkou, a proto byl tento významný den milníkem tamějšího kazatelského díla. Stephen Lett měl dvojnásobnou výsadu, protože přednesl proslov v souvislosti se zasvěcením zdejšího areálu odbočky a navíc to byl první člen vedoucího sboru, který tuto zemi navštívil. Programu se zúčastnilo 730 delegátů z 11 zemí. Proč bylo potřeba postavit novou odbočku? V roce 1975 odbočka podala zprávu, že v zemi slouží 3 055 zvěstovatelů. Koncem roku 2004 byl tento počet již 18násobný a překročil číslo 54 000.

Bulharsko, 9. října 2004: V průběhu tří let celkem 150 mezinárodních dobrovolníků a asi 300 místních bratrů pomáhalo při stavbě nové odbočky v Sofii. Gerrit Lösch z vedoucího sboru přednesl zasvěcovací proslov k 364 posluchačům ze 24 zemí.

Etiopie, 20. listopadu 2004: Začátkem roku 2004 bylo 60 členů rodiny betel rozmístěno v devíti lokalitách — což bylo opravdu velmi nepraktické. Krásný nový betel se nachází na svahu na východním okraji hlavního města Addis Abeba a je v nadmořské výšce přes 2 400 metrů. Noční ticho je někdy rušeno jen „smíchem“ místních hyen. Gerrit Lösch mluvil k 2 230 posluchačům, z nichž 200 tvořili zahraniční delegáti z 29 zemí. Byla vedena interview také s některými křesťany, kteří byli kvůli své víře vězněni, a dokonce mučeni. Dcera jednoho bratra, který byl popraven, řekla: „Při vzkříšení bude mít tatínek radost, že jsem napodobovala jeho příklad zbožné oddanosti a že jsem sloužila v betelu“.

Ghana, 5. března 2005: Malcolm J. Vigo z nigerijské odbočky přednesl zasvěcovací proslov před 3 243 posluchači.  K nově zasvěceným budovám přistavěným ke stávající odbočce patřily tři obytné bloky, 50 kanceláří, budova údržby, sál Království, jídelna, kuchyň a prádelna.

Guam, 25. června 2005: Od roku 1980, kdy byl na Guamu jen jeden sbor, to byl již třetí program k zasvěcení odbočky. Nyní je na tomto ostrově deset sborů. Kromě rekonstrukce zahrnoval poslední stavební projekt také výstavbu nového sálu Království a dvoupodlažní obytné budovy. Na stavbu přijelo na vlastní náklady 100 dobrovolníků z Austrálie a Spojených států. Když se o tom doslechl místní stavební inspektor a viděl, jak kvalitně bratři pracují, „kroutil jen nevěřícně hlavou,“ píše odbočka. Zasvěcovací proslov přednesl bratr Lorence Shepp z odbočky v Peru.

Mauricius, 6. listopadu 2004: Výsadu přednést zasvěcovací proslov v souvislosti s dokončením přístaveb ke stávající odbočce, měl bratr Gerrit Lösch. Přistavěno bylo 12 nových kanceláří pro překladatelské oddělení a nová budova údržby. Návštěvníci přijeli z Evropy, Madagaskaru, Mayotte, Réunionu, Seychel a Jižní Afriky.

Nikaragua, 4. prosince 2004: Více než 330 mezinárodních dobrovolníků a stovky místních bratrů se podílely na stavbě nových kanceláří a obytných budov odbočky. Byl postaven také sjezdový sál beze stěn s celkovou kapacitou 2 400 míst. Zasvěcovací proslov přednesl člen vedoucího sboru bratr Samuel Herd. Mezi delegáty byli také misionáři, kteří v Nikaragui sloužili v minulosti. Představte si, jak byli nadšeni, když se znovu viděli nejen se svými bývalými zájemci, ale také s jejich dětmi a v některých případech i s vnoučaty.

Panama, 19. března 2005: Samuel Herd mluvil k 2 967 posluchačům, z nichž většina Jehovovi slouží už přes 20 let.  Když práce na stavbě měly začít, bratři si najali jeřáb a jeřábníka, aby přemístil nějaké kontejnery. Když jeřábník přišel na staveniště, odmítl pracovat a řekl, že stavba není řádně připravena. Bratři se s ním snažili dohodnout, ale marně. Když už odcházel, zeptal se: „Jen tak mimochodem, k jakému náboženství vlastně patříte?“

„Jsme svědkové Jehovovi,“ odpověděli bratři.

Jeřábník se na chvilku zamyslel a pak řekl: „Tak já to teda udělám.“ Proč najednou taková změna názoru? Dvě sestry studovaly Bibli s jeho dětmi a on si toho velmi vážil.

Slovensko, 16. dubna 2005: Theodore Jaracz z vedoucího sboru přednesl zasvěcovací proslov k 448 hostům z 21 zemí. Následující den se na sportovním stadionu konalo zvláštní shromáždění, kam mnozí účastníci přijeli autobusy. „Jste takoví milí a radostní lidé,“ řekl jeden řidič „a každý mě zdraví. Vím, proč to tak je. Je to díky vaší víře. Obvykle vozím školní děti a učitele. Děti musím pozdravit nejdřív já, a učitelé — ti se ani neobtěžují říct ‚dobrý den‘.“

Wallkill, New York, USA, 16. května 2005: „Každý z nás si určitě přeje, aby tato překrásná nová tiskárna a obytné bloky A, C a D byly zasvěceny jedinému pravému Bohu, Jehovovi,“ řekl v zasvěcovacím proslovu člen vedoucího sboru John Barr. Práce na základech nové tiskárny začaly 1. května 2003 a už za pouhých osm měsíců byla do nové strojovny přestěhována první ze stávajících rotaček.

Regionální stavební výbory z celých Spojených států, ale především ty ze sousedních států unie, zajistily řemeslníky. Některé práce byly provedeny světskými firmami. „Nevím, kolik bych musel svým zaměstnancům zaplatit, aby pracovali tak jako vy,“ řekl jeden podnikatel. „Vy pracujete ze srdce.“ Jiný vedoucí pracovník poznamenal: „O svém řemesle  jsem se za pár měsíců spolupráce se společností Watchtower dozvěděl víc než za pět let ve škole.“ Zástupce firmy, která dodala dopravníkový systém, řekl: „Díky vám je to ta nejrychlejší instalace, jakou jsme kdy dělali. Každý je tady tak šťastný, že jsem díky tomu šťastný i já. Tohle je nádherné místo.“

Před pár lety měla odbočka ve Spojených státech celkem 15 ofsetových rotaček — 11 v Brooklynu a 4 ve Wallkillu. Teď je jich tam jen pět, a to díky výkonnější technice a rozložení práce mezi další odbočky v rámci nového rozdělení tisku podle regionů. V nové tiskárně je nainstalován také systém pro sběr papíru. Tímto systémem se odřezky z tiskárny a vazárny pomocí vzduchového potrubí u stropu přemisťují k automatickým balicím lisům. Slisované balíky papíru recykluje jedna firma, čímž odbočka ročně ušetří asi 200 000 dolarů.

Zambie, 25. prosince 2004: Z téměř 700 křesťanů přítomných na zasvěcení rozšířených prostor odbočky, jich 374 slouží Jehovovi už déle než 40 let. Stephen Lett při zasvěcovacím proslovu řekl těm, kdo se na stavbě podíleli, že si podobně jako sluhové pána z Ježíšova podobenství zaslouží vřelou pochvalu v souladu se slovy „dobře jsi udělal“. (Mat. 25:23)

Při stavbě bratři také vydali znamenité svědectví. Jeden dodavatel řekl: „Vy už žijete v ráji.“

„To myslíte v ráji doslovném, nebo duchovním?“ zeptali se bratři.

„V obou!“ řekl muž.

[Poznámka pod čarou]

 [Rámeček a obrázky na straně 29]

Sjezdy „Zbožná poslušnost“

Jak bylo vysvětleno na oblastních sjezdech „Zbožná poslušnost“, Jehovův den pomsty přežijí pouze ti, kdo ‚znají Boha‘ a kdo ‚poslouchají dobrou zprávu‘. (2. Tes. 1:6–9) Proto chceme dělat všechno, co je v našich silách, abychom pomohli těm, kdo nemají o Bohu správné informace, nebo jsou proti němu dokonce roztrpčeni kvůli utrpení ve světě. Máme nyní pěkné nové publikace, které nám to usnadní — traktát Veškeré utrpení brzy skončí! a knihu Co Bible doopravdy říká?

Nový traktát nepochybně přinese útěchu mnoha lidem, kteří trpí v důsledku války, chudoby, různých katastrof, bezpráví a nemocí. Díky tomuto traktátu totiž mohou pochopit, že tyto věci nepůsobí Bůh. I nová kniha se bude líbit těm, kdo touží po duchovní pravdě. Je napsána čtivým, jednoduchým a otevřeným způsobem, a navíc důležité myšlenky jsou vyjádřeny nejen slovy, ale i obrázky. Dříve než budete tuto knihu používat při vedení studia s jinými lidmi, určitě si přečtěte také 14 námětů v dodatku.

 [Tabulka a obrázky na straně 12 a 13]

NĚKTERÉ Z UDÁLOSTÍ SLUŽEBNÍHO ROKU 2005

1. září 2004

8. října: Činnost svědků Jehovových v Arménii je zákonně uznána.

9. října: Zasvěcení odbočky v Bulharsku.

18. října: Zahájení kampaně s brožurou Zůstaňte bdělí!

6. listopadu: Zasvěcení odbočky na Mauriciu.

20. listopadu: Zasvěcení odbočky v Etiopii.

4. prosince: Zasvěcení odbočky v Nikaragui.

25. prosince: Zasvěcení odbočky v Zambii.

26. prosince: Poblíž indonéského ostrova Sumatra došlo k zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály. Následkem toho se zvedly nejničivější vlny tsunami, jaké kdy byly zaznamenány.

1. ledna 2005

8. ledna: Zasvěcení odbočky v Angole.

 5. března: Zasvěcení odbočky v Ghaně.

19. března: Zasvěcení odbočky v Panamě.

24. března: Vrchní správní soud v Berlíně nařídil, aby svědkům Jehovovým v Berlíně byla přiznána stejná práva, jaká mají zákonné korporace.

16. dubna: Zasvěcení odbočky na Slovensku.

1. května 2005

16. května: Zasvěcení tiskárny a obytných budov ve Wallkillu.

25. června: Zasvěcení odbočky na Guamu.

31. srpna 2005

[Obrázek na straně 20]

Úklid vyplaveného sálu Království v prefektuře Niigata v Japonsku

[Obrázek na straně 24]

Předávání humanitární pomoci na Srí Lance