Celosvětová zpráva

Asie a Střední východ

POČET ZEMÍ 47

POČET OBYVATEL 3 930 343 401

POČET ZVĚSTOVATELŮ 591 750

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 477 609

Japonsko

Když měla Miho těsně před porodem, bylo pro ni náročné chodit do kazatelské služby tak jako dřív. Chtěla však pokračovat v průkopnické službě, a tak dozorce služby požádala o adresy lidí, k nimž bylo téměř nemožné se dostat, protože bydleli například v uzamčených obytných domech chráněných bezpečnostními systémy. Miho dostala asi sto adres. Zatelefonovala ze svého domu každému, komu mohla. Zpočátku jí nikdo nechtěl naslouchat, a tak všechny obvolala za pouhých 30 minut. Příště tedy telefonování spojila s psaním dopisů. Jakoukoli informaci, kterou během rozhovoru získala — třeba to, že u volaného člověka pláče dítě —, použila jako základ pro krátký dopis. Když usoudila, že už jej dotyčný obdržel, zavolala mu znovu a hovořila o tom, jaký užitek plyne z uplatňování biblických rad, o nichž se v dopise zmínila. V jednom případě se jistá žena odmítla s Miho bavit, ale ona jí přesto napsala. Když Miho té ženě opět zavolala, byla doma jen její dcera, která ještě chodila do školy a která si dopis také přečetla. Miho dívce vydala svědectví a slíbila, že jí pošle dopis s několika biblickými radami pro mladé lidi, kteří chodí do školy. Také se s ní domluvila, že ještě zavolá.  Příště telefon zvedla dívčina matka a řekla, že její dcera měla ve škole nějaké problémy a že to, co Miho tehdy dceři řekla, jí pomohlo. Po několika dalších telefonátech a dopisech začaly matka i dcera studovat.

Nepál

Prem, který je učitelem, dlouhou dobu pátral po pravdě. Četl Bibli a chodil do jednoho kostela poblíž školy, kde pracoval. Na své otázky však odpovědi nedostal a rozčilovalo ho, že místní pastor neustále žadoní o finanční dary. Prem se modlil k Bohu, aby ho dovedl k lidem, kteří by mu pravdu pomohli poznat. Když se přestěhoval a začal učit na jiné škole, zeptal se svých nových sousedů, kde by mohl najít kostel. Ve stejném obytném domě bydlel i jeden školák, jehož maminka byla párkrát na shromáždění v sále Království, a proto Prema zavedl právě tam. Veřejná přednáška byla o Božím Království, tedy o námětu, který Prema zvlášť zajímal. Bylo s ním zahájeno biblické studium. Prem a jeho rodina nyní pravidelně chodí na shromáždění a jsou šťastní, že na své otázky konečně dostávají odpovědi. Své církvi poslali dopis s oznámením, že z ní vystupují. Chtějí se totiž stát svědky Jehovovými.

Tchaj-wan

Žáci základní školy měli napsat esej, s níž by se zúčastnili každoroční soutěže slohových prací. Námět byl „Moje nejoblíbenější kniha“. Desetiletá Wej-žen napsala, že její nejoblíbenější knihou je Bible. Kromě toho, že se zmínila o přesnosti biblických proroctví a o tom, jaké vynikající vedení Boží slovo dává, také vysvětlila, že v Bibli našla odpovědi na otázky, na které jí nemohou uspokojivě odpovědět ani její učitelé, ani spolužáci. „Náš učitel nám řekl, že předchůdci člověka se vyvinuli z opic,“ píše Wej-žen. „A tak mě napadlo: ‚Pokud pocházíme z opic, neměli bychom jim snad projevovat úctu a pociťovat k nim upřímnou vděčnost? Tak proč je potom zavíráme do klecí  v zoologických zahradách? Nedopouštíme se tím závažného provinění?‘ V Bibli se však jasně říká: Nepocházíme z opic. Ale naši předkové byli stvořeni k Božímu obrazu z prachu země.“ Svou esej zakončila slovy: „Ve starověku se říkalo: ‚Čtení knihy je jako otevírání pokladnice.‘ Podle mého názoru je Bible cennější než zlato. A proto tuto knihu čtu ze všech nejraději.“ Wej-žen, která je teprve ve čtvrté třídě, vyhrála první cenu, přestože do soutěže byli přihlášeni i žáci z vyšších ročníků. V souvislosti s touto zkušeností vždy cituje Hebrejcům 4:12 a pak říká: „Za všechno vděčím Jehovovi Bohu.“

Mongolsko

Když se nově pokřtěná sestra Bolorceceg dozvěděla, že jeden její příbuzný zemřel a jeho ovdovělá manželka Evsanaa je tím hluboce zarmoucena, poslala jí všechny naše publikace, které v mongolštině vyšly. Evsanaa je přečetla během jediné noci. Příští den Bolorceceg zavolala a požádala ji, aby hned přišla, protože si s ní chce popovídat. Bolorceceg s sebou vzala ještě jednu sestru a Evsanu navštívily. Ta již měla připravený seznam otázek a se zaujetím naslouchala odpovědím z Bible. Po dlouhém rozhovoru jí sestry vysvětlily, že bude lepší, když vždy důkladně proberou jen jeden námět. Nabídly jí domácí biblické studium. Evsanaa ochotně souhlasila s tím, že budou studovat třikrát týdně. V průběhu jednoho měsíce vyhodila své modly a začala chodit na shromáždění. Dva měsíce poté, co se stala zvěstovatelkou, se chtěla pustit do pomocné průkopnické služby, ale bratři jí vysvětlili, že nejprve se musí dát pokřtít. I tak je Evsanaa rozhodnuta trávit v kazatelské službě nejméně 50 hodin měsíčně a čeká, až se bude konat další sjezd, aby na něm mohla být pokřtěna.

Kazachstán

Ve městě Rudnyj se jeden průkopník setkal s mladým mužem Nikolajem, který projevil zájem  o domácí biblické studium. Ale mělo to jeden háček. Nikolaj žil se svou rodinou ve vzdálené vesnici a své příbuzné v Rudném jezdíval navštívit jen zřídkakdy. Bratr se ho tedy zeptal, zda by za ním mohl přijet, ale Nikolaj vysvětlil, že jeho rodná vesnice leží 200 kilometrů daleko a je velmi těžké se tam dostat.

Bratr si přesto Nikolajovu adresu poznamenal a slíbil, že za ním přijede. Připravil se na cestu a pozval dalšího bratra a dvě sestry z místního sboru, aby jeli s ním. O dva týdny později nastoupili do vlaku. Když dorazili do stanice, která byla nejblíže Nikolajově vesnici, zjistili, že je před nimi ještě 18 kilometrů a že se tam žádným veřejným dopravním prostředkem nedostanou. Neměli tedy na vybranou a museli jít pěšky. Nebylo to snadné, protože byla zrovna zima a foukal ledový vítr. Po nějaké chvíli je předjel traktor, který vezl cisternu na mléko, a zastavil. Řidič jim nabídl, že je sveze — uvnitř cisterny! Zvěstovatelé si mysleli, že si dělá legraci, ale cisterna byla prázdná a uvnitř bylo sucho, a tak si do ní vlezli. I když bylo v cisterně zima, zvěstovatelé byli alespoň chráněni před lezavým větrem. Řidič řekl, že je může dovézt sedm kilometrů od cíle jejich cesty a že dál už budou muset po svých. Zbývajících sedm kilometrů k Nikolajově vesnici potom šli další dvě hodiny.

Když Nikolaj a jeho žena Valja uviděli bratry a sestry u svých dveří, byli velmi překvapeni a zároveň měli velkou radost. Pomohli svým hostům, aby se zahřáli, a nabídli jim něco k jídlu. Pak následoval biblický rozhovor. Po dvou týdnech tam bratři z Rudného přijeli znovu. Onen průkopník vzpomíná: „Nikolaj nás vyzvedl na nádraží. Mnoho lidí z vesnice si chtělo s ‚těmi, kdo přijeli v cisterně na mléko‘, popovídat, a tak Nikolaj udělal seznam, podle kterého se s námi měli zájemci postupně  setkat. Každý z těch, kdo byli na seznamu, ve stanovenou dobu skutečně přišel a souhlasil s biblickým studiem.“ Časem prakticky všichni, kdo v té vesnici začali studovat Bibli, udělali pěkné duchovní pokroky. Po dvou letech byli Nikolaj a Valja pokřtěni. Dnes jsou jejich dva synové nepokřtěnými zvěstovateli a Nikolaj byl nedávno v této odloučené skupině jmenován starším.

Gruzie

Průkopníci jednou vydávali svědectví v odlehlých horských oblastech Gruzie. Dvě sestry šly osm kilometrů pěšky do vzdálené vesnice, která ležela na konci horské cesty, a začaly tam kázat dům od domu. Brzy k jedné ze sester, která se jmenuje Ketevan, přistoupil nějaký místní stařešina a dožadoval se toho, aby mu vysvětlila, jak si dovoluje kázat, když není v pravoslavné církvi. Sestra se mu to snažila vysvětlit, ale on jí nenaslouchal. Pak ji srazil k zemi a bil ji holí. Několik lidí to vidělo, a proto se zpráva o této příhodě po vesnici rychle rozšířila. Později tam Ketevan přišla kázat znovu. Jedna žena, která předtím svědky odmítla, ji uviděla a vykřikla: „Zbili vás a vy jste tu zase! Klobouk dolů před vaší odvahou! Pojďte prosím ke mně domů a řekněte mi víc.“ Žena si Ketevan vyslechla a řekla, že je u ní kdykoli vítána a mohou si o Bibli popovídat.

 Afrika

POČET ZEMÍ 57

POČET OBYVATEL 802 232 357

POČET ZVĚSTOVATELŮ 1 043 396

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 1 903 665

Rwanda

Před časem si několik lidí všimlo knihy Můžeš žít navždy v pozemském ráji, která ležela na cestě, a donesli ji staršímu své protestantské církve. Ten si ji s velkým zájmem přečetl, vyhledal svědky Jehovovy a oni s ním začali studovat Bibli. Jak jeho poznání biblické pravdy rostlo, rozhodl se z církve vystoupit a pak byl pokřtěn. Mezitím však horlivě kázal svým bývalým farníkům. Dvacet pět z nich nakonec z církve vystoupilo také a stali se svědky Jehovovými. Muž, který jej měl v úřadu staršího vystřídat, rovněž začal se svědky studovat Bibli a i on z církve  odešel. V současné době už chodí na křesťanská shromáždění a rád by se stal zvěstovatelem. Jeho manželka byla pokřtěna na nedávném sjezdovém dni. Není úžasné vidět, co všechno začalo jednou knihou, která ležela na cestě?

Côte d’Ivoire

V hlavním městě Abidžanu mladý svědek Berenger cestou do kazatelské služby minul paní, která prodávala chleba. Ta vytrousila bankovku v hodnotě 5 000 franků (10 dolarů) a nevšimla si toho. Berenger jí chtěl peníze podat, ale když se pro ně sehnul, z druhé strany přiběhla jakási žena a křičela: „Dejte mi ty peníze, ty jsou moje!“ Když se jí ale Berenger zeptal, o jakou částku se jedná, rozzlobila se a odešla. A tak Berenger utíkal za paní, která je ztratila. Ta kupodivu popřela, že by jí peníze vypadly a řekla: „Vy mě chcete okrást a tohle je nějaký trik.“ Když ale pochopila, že Berenger nemá žádné nekalé úmysly a že to myslí vážně, podívala se a zjistila, že jí opravdu chybí 5 000 franků, tedy peníze za 50 bochníků chleba.

Berenger vypráví: „Peníze jsem jí vrátil a vysvětlil jí, že jsem to udělal kvůli svému Bohu Jehovovi, který své služebníky učí jednat poctivě. Děkovala mi a říkala: ‚Kdyby se každý choval tak jako svědkové Jehovovi, pak by všichni lidé byli přáteli. Ještě jsem neviděla mladého člověka, který by takhle jednal.‘ Dal jsem jí traktát a ona slíbila, že odteď už bude svědkům Jehovovým naslouchat. Tehdy jsem na celý den měl sice jenom 50 franků, ale byl jsem šťastný, že jsem se zachoval správně.“

Konžská demokratická republika

Eugene je sborovým starším a pracuje jako vrátný a hlídač ve firmě, která obchoduje s diamanty. Vypráví: „Jednoho večera přišel do prodejny muž a chtěl prodat diamanty v hodnotě 22 000  dolarů. Jenže balíček s nimi mu předtím někde vypadl z kapsy. Horečně ho hledal, ale nikde ho nemohl najít. Druhého dne se do pátrání zapojil jeho nadřízený a také jeden kolega. Prošli ulici křížem krážem, ale marně. Pak jsem šel zamést před prodejnu a co nevidím! Balíček s diamanty byl přímo přede dveřmi! Zvedl jsem ho a utíkal jsem s ním za šéfem, který je Belgičan. Když viděl, jak jsem se zachoval, nemohl uvěřit svým vlastním očím. Řekl jsem mu, že jsem svědek Jehovův a že mám uctivou bázeň před svým Bohem. Na majitele diamantů moje poctivost tak zapůsobila, že zvolal: ‚To je prostě neuvěřitelné!‘

Jeden spolupracovník mi řekl: ‚Eugene, zachránil jsi nám reputaci!‘

Odpověděl jsem: ‚Děkuji, ale všechna chvála patří Jehovovi, protože to on mě naučil jednat poctivě.‘“

Angola

João, misionář, který slouží jako krajský dozorce, navštívil jednu venkovskou oblast a chtěl místním bratrům a zájemcům promítnout DVD s názvem Noe chodil s Bohem — David důvěřoval Bohu. Kromě přenosného počítače si s sebou vzal také malý generátor, dva reproduktory a trochu benzinu. V první vesnici byl ubytován v malém hliněném domku a promítání naplánoval na večer. Vypráví: „K mému překvapení přišlo 38 lidí a nesli si židle, lavičky, kameny, bandasky od mléka a další předměty, aby měli na čem sedět. V domě nebylo místo ani pro polovinu z nich, a tak jsme si film museli pustit venku. Pod hvězdnatou oblohou jsem počítač postavil na několik nepálených cihel a mnozí z příchozích si posedali na pestrobarevné africké látky rozprostřené na zemi.“ Zprávy se v té oblasti rychle šíří, a tak do dalších vesnic, které João navštívil, přišlo mnoho lidí. „Když promítání  skončilo, nikomu se nechtělo domů,“ vzpomíná João. „Spousta přítomných říkala, že to byl nejhezčí večer jejich života, a bylo na nich vidět, jak jsou za toto DVD Jehovovi velmi vděční.“ V průběhu těch tří týdnů, kdy João skupiny na venkově navštěvoval, zhlédlo DVD celkem 1 568 lidí!

Ghana

Vida, obchodnice s potravinami ve městě Akkra, se nejprve zdráhala dodávat čerstvou zeleninu do ghanské odbočky. Proč? Pastor její církve jí řekl, že svědkové Jehovovi se k těm, kdo svědky nejsou, chovají nepřátelsky. Když pak Vida přinesla první dodávku potravin, překvapilo ji, že pracovníci kuchyně se na ni mile usmívají a zdvořile jí děkují. Během dalších týdnů dobrovolné pracovníky v odbočce poznala lépe a viděla, že laskavě s ní jedná každý z nich. Pochopila tedy, že jí pastor neříkal pravdu.

Protože se chtěla dozvědět víc, požádala o biblické studium, i když byla negramotná. Za šest měsíců se naučila číst ve své vlastní Bibli a na nedávném oblastním sjezdu byla pokřtěna. Navzdory posměchu od příbuzných a dřívějších přátel pomohla poznat pravdu také své sestřenici, a ta se stala nepokřtěnou zvěstovatelkou.

Súdán

Během služby dům od domu se jedna sestra setkala se dvěma dívkami, které ji přátelsky přijaly. Bylo však s podivem, že sestře nechtěly dovolit, aby jim pomáhala s vyhledáváním veršů v jejich Bibli. Jak se brzy ukázalo, místní kněz je varoval, že pokud se jejich Bible dotkne některý svědek Jehovův, její text se automaticky změní a bude podporovat to, co svědkové říkají. Dívky dokonce sestře ani nechtěly podat ruku. Ale když si biblické verše samy vyhledaly, zjistily, že odpovídají tomu, co sestra říká. Pochopily, že jim kněz lhal, a rozhodly se  studovat Bibli. Konsternovaný kněz jim slíbil peníze na jídlo, pokud Bibli studovat přestanou. Jak na to děvčata zareagovala? „Nechceme si plnit žaludek jídlem. Raději se budeme sytit Božím slovem.“ Dnes dívky chodí na sborová shromáždění.

Etiopie

Awokeho manželka byla už asi deset let svědkem Jehovovým, ale on se o pravdu nijak nezajímal. Potom však jel na dvouměsíční školení do jiné části země a rozhodl se, že tam svědky vyhledá. Po příjezdu ho poslali do kanceláře, kde pracovala jedna naše sestra. Ta se už nějakou dobu modlila, aby do jejich sboru přišel bratr, který by v něm pomohl. Když jí řekli, že je tu nějaký muž a shání se po svědcích Jehovových, okamžitě si na své modlitby vzpomněla. Pak uviděla dobře oblečeného a upraveného Awokeho a usoudila, že to je ten nový bratr, o kterého se modlila. Nadšeně k němu přispěchala a srdečně ho přivítala. Když Awoke viděl její radost, neměl to srdce jí říct, jak se věci ve skutečnosti mají, a nechtěl ji zklamat, ani když ho představovala dalším bratrům. Během svého pobytu chodil na všechna shromáždění. Pak školení skončilo a on měl odjet. Tehdy ho skupina sester pozvala na oběd a poprosily ho, aby se před jídlem pomodlil. Awoke si pamatoval, jak se doma za jídlo modlila s pokrývkou hlavy jeho manželka a že se modlila ve jménu Ježíše. A tak modlitba i oběd proběhly naprosto hladce. Na Awokeho velmi zapůsobila laskavost, kterou mu bratři v onom sboru projevovali, a tak se rozhodl, že se bratrem stane doopravdy. Po návratu domů začal studovat a nedávno byl na sjezdu pokřtěn. Jeho manželka má velikou radost a Awoke se už těší, až celý příběh povypráví ve sboru, který během svého školení navštěvoval.

 Evropa

POČET ZEMÍ 46

POČET OBYVATEL 730 776 667

POČET ZVĚSTOVATELŮ 1 506 019

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 744 319

Ukrajina

Jeden elektrikář, který byl ve své vesnici známý jako silný pijan, šel do místního sálu Království opravit elektroměr. Při tom mu padl zrak na roční text: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jak. 4:8) Přerušil práci a zeptal se jednoho bratra: „Opravdu je možné se k Bohu přiblížit? A můžou se k němu přiblížit i hříšníci?“ Bratr mu na základě Bible odpověděl a pozval ho na shromáždění. Muž se rozhodl, že v neděli na shromáždění půjde, ale raději do jiné vesnice, protože nechtěl, aby jeho sousedé viděli, že jde do sálu Království. Ukázalo se však, že veřejnou přednášku tam zrovna má starší z jeho vesnice. Když ho ten muž uviděl, snažil se být co nejnenápadnější, ale starší si ho všiml a srdečně ho přivítal. A tak se pán rozhodl chodit na shromáždění ve své vlastní vesnici. Bylo s ním zahájeno biblické studium a o rok později byl pokřtěn.

Jeho manželka v té době pracovala v zahraničí a nemohla uvěřit tomu, že její manžel přestal s pitím a stal se svědkem Jehovovým. Aby se o tom přesvědčila na vlastní oči, vrátila se domů. Byla šťastná, že její muž se už neopíjí a stará se o děti, ale vědomí, že je teď svědkem  Jehovovým, ji nikterak netěšilo. Jednoho dne ji však manžel poprosil: „Co kdybychom šli do sálu Království všichni společně jako rodina?“ A ona s tím souhlasila. I s ní bylo zavedeno biblické studium a zakrátko byla pokřtěna ona i jejich tři dcery. A tak jeden biblický verš pomohl pěti lidem, aby se přiblížili k Bohu.

Řecko

Bratr, který denně jezdí do práce stejnou cestou, si všiml, že jedna žena pravidelně navštěvuje jakýsi pomníček. V Řecku většinou bývají takové pomníčky u silnic na místě, kde došlo k nějaké tragické nehodě. Bratr chtěl pro tu paní něco udělat, a tak napsal krátký dopis a v něm z Bible uvedl několik utěšujících myšlenek ohledně stavu mrtvých a naděje na vzkříšení. Připojil své jméno a telefonní číslo a dopis uložil do výklenku v pomníčku. Hned další den mu žena zavolala a projevila o dobrou zprávu upřímný zájem. Teď jsou u ní pravidelně vykonávány opětovné návštěvy.

Norsko

Po kazatelské službě si šest sester zašlo do kavárny. Povídaly si o pěkné přednášce, která před dvěma dny zazněla v jejich sále Království a byla o naději na vzkříšení. Po chvíli k jejich stolu přišla žena, která to slyšela. Zeptala se, jestli si může přisednout a o námětu, o němž se bavily, si poslechnout víc. Vysvětlila, že nedávno přišla o oba rodiče. V rozhovoru, který následoval, ji sestry povzbudily. Vzaly si na ni telefonní číslo a jedna z nich jí později zavolala a začala s ní studovat Bibli.

Litva

Mladá průkopnice Olga zavedla u dveří studium s jistou Ruskou. Během jednoho z prvních rozhovorů se žena Olgy zeptala, co znamená biblický pojem „poslední dny“. (2. Tim. 3:1) Olga slíbila, že jí to vysvětlí příště. Pak ale téměř měsíc nemohla ženu zastihnout, přestože se u ní často stavovala. Navíc zjistila, že  i když nikdo neotvírá, někdo se na ni dívá kukátkem. Olga vypráví: „Nechtěla jsem si připustit, že by ta paní o biblické rozhovory už neměla zájem. Koneckonců za těmi dveřmi mohl být někdo jiný. Proto jsem se rozhodla, že jí napíšu dopis a to, co ji zajímalo, jí v něm vysvětlím. O tři dny později jsem znovu zkusila, jestli je doma. Byla jsem nadšená, když mi otevřela! Dopis a osobní zájem na ni velmi zapůsobily.“

Žena Olze poděkovala a říkala: „Váš dopis jsem si přečetla několikrát a všechno jsem pochopila.“ Ze studia u dveří se tak stalo pravidelné domácí biblické studium s knihou Co Bible říká. A když dnes Olga přijde na studium, vždy se jí od zájemkyně dostane milého přijetí.

Švýcarsko

V Ženevě můžete potkat lidi nejrůznějších národností. Sestra jménem Marie tam oslovila jednu ženu ze Středního východu. Mluvila s ní arabsky, protože se tento jazyk učí. Řekla jí, že věří v to, že pravý Bůh je jen jeden. Nato ji žena objala a dala jí pusu. Pověděla jí, že je jí smutno a že když ji Marie oslovila, zrovna se modlila. Druhý den se měla vrátit do své rodné země. Marie jí z Bible přečetla 1. Petra 3:7 a vysvětlila, že Bůh si žen velmi váží a chce, aby každý muž měl ke své manželce úctu a prokazoval jí čest. Žena na ni s údivem hleděla a zeptala se: „Jste člověk, nebo anděl? Trápí mě právě to, že můj manžel nejedná tak, jak to v tomhle verši  Bůh říká. Pravidelně se k Bohu modlím o pomoc. A vy z ničeho nic otevřete tuhle knihu a přečtete mi tenhle text!“ Potom Marii poprosila, aby jí ten verš napsala na kousek papíru. Řekla, že si ho vezme s sebou, ukáže ho své rodině a řekne jim o tomto příjemném setkání. Marii mrzelo, že paní musí odjet, ale dohodly se, že zůstanou ve spojení.

Nizozemsko

Rotterdam je jedním z největších přístavů na světě. Zboží, které sem lodě dopraví, se pak v kamionech rozváží do zemí Evropské unie nebo ještě dál. Nizozemskem tedy projíždí obrovské množství kamionů. U jedné z nejfrekventovanějších dálnic vedoucích do sousedního Německa je pro ně velké odpočívadlo, kde se jich za hodinu vystřídá až 1 500. Mnoho řidičů si tam dělá povinnou přestávku, a toho bratři využívají ke službě kamion od kamionu. Setkávají se při tom s řidiči z Evropy, Středního východu a téměř všech zemí bývalého Sovětského svazu. Řidiči si velmi rádi berou obzvláště naše časopisy. Minulý rok se bratři na toto odpočívadlo vydali kázat celkem 82krát a rozšířili přitom více než 10 000 časopisů v 35 jazycích.

 Americký kontinent

POČET ZEMÍ 56

POČET OBYVATEL 883 782 291

POČET ZVĚSTOVATELŮ 3 256 287

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 3 111 358

Peru

Jorge slouží jako pravidelný průkopník a živí se malováním obrazů. Jednou vydal svědectví jinému umělci, Hubertovi, a ten přijal nabídku biblického studia. Přes prudký odpor ze strany své rodiny, přátel a sousedů, Hubert za pouhých šest měsíců prostudoval knihu Poznání, které vede k věčnému životu. V modlitbách prosil Jehovu, aby pomohl poznat pravdu i jeho rodině. Byl příjemně překvapen, když o studium Bible projevil zájem jeho bratr Jhon a rozhodl se chodit na křesťanská shromáždění. Další týden se ke studiu připojil i Jhonův švagr Cesar. Cesarova manželka byla zpočátku proti tomu, ale pak začala studovat i ona. Později projevil zájem také Hubertův spolužák Reynaldo. Kvůli prudkému odporu muselo studium probíhat u Huberta. Zanedlouho nato se o Bibli začal zajímat také Hubertův bratr Milton. Již po probrání první kapitoly vydal svědectví dvěma svým  spolužákům, Darwinovi a Christianovi, kteří se rovněž rozhodli studovat a chodit na shromáždění. Hubert má ještě dva starší bratry Ronalda a Martina. Když Ronald přišel na Hubertovo studium, měl dlouhý seznam biblických otázek. Jorge mu řekl, že při biblickém studiu mu je všechny zodpoví, a Ronald souhlasil. Pak začal studovat také Martin a připojily se k němu jeho dvě dcery. Hubert a Jhon byli pokřtěni na oblastním sjezdu „Vysvobození je na dosah!“. A tak toto jediné svědectví zatím vedlo k tomu, že se o Jehovovi dozvědělo 18 lidí.

Brazílie

Paulo pracuje na dobytčí farmě v severní části této země. Žena, se kterou žil a kterou si později vzal, začala studovat Bibli. On se studiem souhlasil jen proto, aby jí udělal radost. V té době se stalo, že honáci z dobytčí farmy pronásledovali jaguára, který zabíjel dobytek. Nakonec se jim ho podařilo zastřelit. Chtěli však na této situaci vydělat, a proto zatelefonovali majiteli farmy, a pod záminkou, že chtějí najmout profesionálního lovce jaguárů, jej žádali o peníze. Paulo na tomto podvodu spolupracoval, a dokonce šéfovi smyšlený příběh sám potvrdil. Nicméně díky tomu, co Paulo znal z Bible, začal mít výčitky svědomí. Ačkoli si uvědomoval, že by mohl přijít o práci a že by se na něj jeho kolegové mohli rozzlobit, zavolal svému šéfovi a řekl mu pravdu. Jeho čestné jednání vedlo později k tomu, že byl povýšen na správce  farmy. Paulo a jeho manželka jsou nyní pokřtěnými zvěstovateli dobré zprávy. Je radostné tohoto čestného muže vídat, jak s manželkou a dvěma dětmi přijíždí na traktoru do sálu Království.

Mexiko

María, horlivá průkopnice, si na rodičovském sdružení ve škole, kam chodí její dvě malé dcery, všimla, že učitelé jsou znepokojeni vzpurným postojem a nemravným chováním některých žáků. Jedna učitelka řekla: „Rodiče, pokud nechcete, aby se i z vašich dětí stali delikventi, prosím, pomozte nám. Povídejte si se svými dětmi. Kupte jim nějakou knížku. Věnujte se jim, protože mají spoustu otázek. Nepřipusťte, aby odpovědi hledaly u svých vrstevníků.“ María se potom šla zeptat do ředitelny na chování svých dcer. Dozvěděla se, že s nimi není žádný problém. Nato ředitelce řekla, že dobrým vodítkem pro žáky by mohla být kniha Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. Ředitelka pozorně naslouchala a pak Maríu požádala o jeden výtisk. Když jí následující den tuto knihu přinesla, ředitelka si ji s nadšením prolistovala a požádala o další výtisk pro školní psycholožku. Ta si tuto knihu přečetla a pak doporučila, aby ji učitelé používali při výuce. Ředitelka objednala jeden výtisk pro každého z 12 učitelů a 50 kusů do školní knihovny.

Uruguay

Ještě před úsvitem jistý muž cestoval ze sousední Argentiny zpátky do Uruguaye. Když se chystal nastoupit na přívoz přes Río de la Plata, oslovila jej mladá dívka a nabídla mu lednové vydání časopisu Probuďte se! s úvodní sérií „Co přinese budoucnost?“. Dívka byla příjemná, a tak si muž časopis ochotně vzal. Po příjezdu do Montevidea byli pasažéři převezeni na hlavní autobusové nádraží. K překvapení tohoto muže jej tam opět oslovil jeden svědek — tentokrát to byla starší žena s hůlkou.  Nabídla mu stejné vydání časopisu, a on si ho vzal. Když večer přijel domů, krátce nato slyšel, že někdo klepe na dveře. Ano, byl to zase jeden ze svědků Jehovových. Po krátkém úvodu muži nabídl časopis a on ho přijal — již potřetí v tentýž den. Když mu svědek vysvětlil, že může podpořit celosvětové dílo, muž řekl, že o tom ví, a šel dovnitř pro peníze. Vrátil se i se dvěma časopisy, které ten den dostal. Ukázal na otázku „Co přinese budoucnost?“ a s úsměvem řekl: „Jedno vím zcela jistě — budoucnost přinese někoho ze svědků Jehovových!“

Portoriko

Sestra byla na návštěvě u své dcery, když do domu náhle vnikli dva lupiči. Jeden z nich měl revolver. Požadovali peníze, a když ženy řekly, že žádné nemají, jeden z lupičů začal prohledávat dům, zatímco druhý na ně mířil zbraní. Obě se okamžitě začaly modlit. Lupič se jich zeptal: „Co to děláte?“ Odpověděly mu, že patří ke svědkům Jehovovým a že se modlí ke svému Bohu. Pak mu začaly vydávat svědectví. Mezitím se druhý lupič vrátil a řekl, že našel platební kartu. Všichni čtyři nastoupili do auta, které patřilo matce, a rozjeli se do banky. Sestry mluvily se zloději uctivě a pokračovaly ve vydávání svědectví. Zloděje, který měl revolver, pak matka požádala, aby ho odložil. K jejímu překvapení to udělal a řekl, že obdivuje její klid. Odpověděla mu, že má stejně starého syna, jako jsou oni, ale že její syn má před sebou nádhernou budoucnost. Vybídla je, aby svůj život uvedli do souladu s Jehovovými měřítky a mohli tak mít nádhernou budoucnost i oni. Když do banky dojeli, dcera vyzvedla určitý obnos peněz. Zloději pak odvezli sestry do jedné uličky, kde je propustili. Jeden je chtěl svázat, ale muž se zbraní mu to nedovolil. Ženám řekl, že je jistě chránil někdo velmi mocný. Tito muži totiž předtím oloupili, svázali a zbili jiné lidi v okolí.

 Oceánie

POČET ZEMÍ 30

POČET OBYVATEL 35 914 649

POČET ZVĚSTOVATELŮ 94 323

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 49 667

Papua-Nová Guinea

Tom je bývalý voják, který poznal hrůzy války. Když se tedy ve své vesnici setkal se svědky Jehovovými, velmi na něj zapůsobil biblický slib, že na světě už žádné války nebudou. Začal studovat Bibli a dělal pěkné pokroky. Pak se rozhodl, že půjde na Památnou slavnost, což pro něj bylo určitou zkouškou víry. Jeho otec totiž býval pastorem ve Sjednocené církvi a Tom sám sloužil jako předseda církevní rady. Budova církve navíc sousedila se sálem Království. Když Tom vcházel do sálu, zahlédl, jak na něj nevěřícně hledí členové církve — jeho blízcí přátelé, bývalí spolupracovníci a také kněz. Toma nejdřív napadlo, že se schová, ale pak si řekl: ‚Proč bych se měl schovávat? Teď je ta pravá chvíle, aby se lidé dozvěděli, že se chci stát svědkem Jehovovým.‘ Po Velikonocích zašel za knězem a zeptal se ho: „Viděl jsi mě, jak jsem šel do sálu Království?“

„Ano, viděl,“ odpověděl kněz, a pak se oba rozesmáli.

Tom mu řekl: „Příteli, myslel jsem si, že ta nejlepší jídla se podávají v jedné staré restauraci, ale zjistil jsem, že jídlo tam obsahuje jed. Pak jsem našel jinou restauraci, kde se vaří zdravě a výživně. Teď, když jsem jejich  dobré jídlo ochutnal, se už přece do té staré restaurace nevrátím.“

Kněz pochopil, co tím Tom myslel, a řekl: „Tome, nikomu to neříkej, ale pravidelně si čtu Probuďte se!“ Tom se dal z církve vypsat a navzdory různým zkouškám se zasvětil Jehovovi a stal se jeho služebníkem.

Šalomounovy ostrovy

Místní odbočka svědků Jehovových zorganizovala první kurz australského znakového jazyka. Skončil 18. února 2006 a absolvovalo ho 58 zvěstovatelů. Od té doby přijalo nabídku biblického studia již 10 neslyšících lidí, kteří také chodí na sborová shromáždění. Jedním z nich je Moses. Jeho soused ho popsal jako „výbušného a vzteklého člověka, se kterým je těžké vyjít“. Když však Mosesovi jeden z účastníků kurzu, který je jeho příbuzným, nabídl biblické studium, ochotně s tím souhlasil. O měsíc později přišel do sálu Království na své první shromáždění. Měl zmuchlané oblečení, dlouhé vlasy a neupravený plnovous. Velmi na něj zapůsobilo, jak byl v sále přivítán, a oslovily ho také myšlenky, které tam „slyšel“. Byl překvapený, když se z Bible dozvěděl, že člověk oslavuje Boha i tím, že dbá na svůj zevnějšek. Když vstoupil do sálu Království o týden později, bratři ho málem nepoznali. Byl ostříhaný, oholený a pěkně oblečený. Také začal měnit svou osobnost. Jeho soused poznamenal: „Teď je čistě upravený a vždy má úsměv na tváři.“ Moses dělá hezké duchovní pokroky a pomáhá dalším neslyšícím lidem, aby porozuměli dobré zprávě.

Tahiti

Makemo je malý odlehlý atol, který leží více než 600 kilometrů od Tahiti a má pouze 720 obyvatel. Během pobytu u příbuzných na Tahiti se žena jménem Ravahere dozvěděla o biblické pravdě. Po návratu na Makemo  začala Bibli studovat, a to nejdříve prostřednictvím dopisů, pak faxů a nakonec po telefonu. Ravahere uzavřela manželství s mužem, s nímž žila, a udělala i další změny, aby svůj život uvedla do souladu s Jehovovými měřítky. To vše navzdory odporu ze strany některých členů své rodiny, kteří chtěli, aby zůstala mormonkou. Při jedné z návštěv sboru na Tahiti byla schválena jako nepokřtěná zvěstovatelka. Každý druhý týden dostává od zvěstovatelů z tohoto sboru povzbuzující dopisy.

V červnu 2006 ji navštívil krajský dozorce se svou manželkou. Ve své zprávě uvedl, že Ravahere každý víkend káže dům od domu. Nakreslila si mapu obvodu a již zahájila několik domácích biblických studií. U svého stánku s občerstvením má vystavené naše časopisy. Také vede studium knihy, kterého se účastní její manžel.

Fidži

Matthew, misionář vyškolený v Gileadu a sborový starší, každý týden rozebírá biblické myšlenky se čtyřmi studenty pedagogické fakulty.  Zástupci různých denominací docházejí na kolej a po večerech pravidelně přednášejí členům své církve. Účelem těchto kázání je podpořit vedení školy, které se snaží bojovat proti špatnému chování studentů.

Jednou večer si Matthew všiml, že jídelna je plná studentů — bylo jich tam asi 250. Tiše seděli a měli u sebe Bibli, zápisník a tužku. Čekali na kněze jedné přední církve, který měl vést bohoslužbu. Kněz však nepřišel, a tak byl Matthew požádán, aby k nim promluvil on. Místo obvyklého zpěvu a kázání dštícího oheň a síru, Matthew oslovil studenty úplně jinak — přednesl proslov založený na Bibli. V improvizované přednášce je povzbudil, aby ve svém mládí nezapomínali na Stvořitele. Po přednášce se studenti seřadili před Matthewem, aby mu podali ruku a poděkovali. Tato neplánovaná situace vedla k tomu, že někteří z nich se chtějí o Bibli dozvědět víc, a Matthew se těší, že bude jejich zájem rozvíjet.

Austrálie

Ve službě dům od domu mluvily dvě sestry se ženou, která jim řekla, že má rakovinu v konečném stadiu a že právě vyřazuje věci, aby to nemusel dělat někdo jiný, až ona zemře. Vyprávěla, že nemá rodinu ani žádné přátele a žije velmi osaměle. S církvemi měla špatné zkušenosti a domnívala se, že ji Bůh opustil. Později jí jedna ze sester přinesla květiny. Ženu však nezastihla doma, a tak je společně s několika řádky nechala přede dveřmi. Ještě to odpoledne žena sestře zatelefonovala a velmi děkovala za milou pozornost. Řekla, že se jí ještě nikdy nestalo, aby k ní někdo byl tak laskavý a přinesl jí květiny. Moc se omlouvala za to, že nebyla doma. Když se u ní sestry zastavily znovu, už na ně čekala. Ukázaly jí knihu Co Bible říká a zahájily s ní studium.

[Obrázek na straně 43]

Miho

[Obrázek na straně 47]

Přijeli jsme v cisterně na mléko

[Obrázek na straně 47]

Ketevan

[Obrázek na straně 48]

Někteří bývalí členové protestantské církve

[Obrázek na straně 55]

Olga

[Obrázek na straně 55]

Marie

[Obrázek na straně 57]

Hubert, Jorge a Jhon

[Obrázek na straně 58]

Paulo s rodinou

[Obrázky na straně 63]

Ravahere ve svém stánku s občerstvením, Makemo

[Obrázek na straně 63]

Matthew