Co se událo v minulém roce

„BUDU chválit Jehovu po celý svůj život. Budu hrát melodie svému Bohu, dokud jsem.“ (Žalm 146:2) Žalmista by jistě byl nadšený, kdyby žil dnes a viděl, že Jehova je chválen tak jako nikdy předtím. K této chvále přispívá také kniha Co Bible doopravdy říká? Působí na srdce mnoha lidí, kteří hledají pravdu o Bohu. (Sk. 17:27)

K tomu, aby zaznívala ještě silnější chvála Jehovovi, mnohé odbočky zorganizovaly jazykové kurzy pro zvěstovatele a průkopníky. Dobrá zpráva se díky tomu může dostat k ještě většímu počtu lidí. Možná i vy budete uvažovat o tom, zda byste se mohli naučit nějaký cizí jazyk a tak rozšířit svou službu.

 Jiným příkladem chvály vzdávané Jehovovi byly třítýdenní kampaně se zvláštními pozvánkami na oblastní sjezdy „Vysvobození je na dosah!“, které se konaly ve 155 zemích. Na této kampani se podílely miliony zvěstovatelů z více než 99 000 sborů po celém světě. Bylo to vůbec poprvé, co takové kampaně probíhaly. Z jednoho sjezdového výboru přišla tato zpráva: „Kampaň podnítila některé zájemce, aby začali s kazatelskou činností. Také na některé nečinné zapůsobila tak, že se znovu zapojili do služby.“ Jeden bratr, který byl nečinný 35 let, dostal leták ve službě dveře ode dveří a od té doby nevynechal ani jedno shromáždění. Přečtěte si několik zkušeností, které přišly z různých odboček.

Francie

Jedna katolička a její manžel byli na návštěvě u příbuzných. Uviděli tam leták a zaujaly je otázky, které v něm byly. Přišli na sjezd a vzali s sebou i své tři děti. Na sjezdu je vřele uvítal pořadatel, dal jim Bible a našel jim místa hned vedle rodiny svědků, která bydlí tři kilometry od nich. Obě rodiny strávily den společně a domluvily se na biblickém studiu. Brzy po sjezdu rodina zájemců navštívila sborové shromáždění v týdnu spolupráce s krajským dozorcem.

Indie

Známá indická zpěvačka Sunita jela na turné do Kanady. Tam ji potkali svědkové a pozvali ji na shromáždění paňdžábského sboru. Sunitě se shromáždění moc líbilo, a to zvláště proto, že se tam kladl důraz na Bibli. Když dostala pozvánku na sjezd, okamžitě zrušila svá víkendová vystoupení, aby se mohla zúčastnit všech tří dnů sjezdu. Svého rozhodnutí nelitovala. Na konci prvního dne sjezdu řekla: „Toto je pravda.“ Po návratu do Indie přišla na shromáždění do sálu Království i se svou maminkou, synem, synovcem a přítelkyní. Když ji navštívili pastoři její bývalé církve, řekla jim, že je rozhodnuta stát se svědkem  Jehovovým. Dokonce jim doporučila, aby i oni chodili do sálu Království.

Srbsko

Číňanka, které budeme říkat Mei-Li, žije v Bělehradu. V roce 2006 začala číst Strážnou věž ve svém rodném jazyce. Když dostala pozvánku na čínský oblastní sjezd v Lipsku, rozhodla se, že tam pojede, i když je to od Bělehradu 1 000 kilometrů daleko. Získala vízum na tři dny, letadlem se dostala do Mnichova a odtamtud vlakem do Lipska. Za cestu dala dvojnásobek své měsíční mzdy. To, co se dozvěděla ze sjezdového programu a z rozhovorů s jinými delegáty, na ni velmi zapůsobilo. Když se Mei-Li vrátila do Bělehradu, ona i její maminka přijaly biblické studium a začaly chodit na čínské studium knihy.

Spojené státy

Zpráva z jednoho sjezdového výboru uvádí: „Po celé tři dny bylo vidět, že mezi delegáty je také řada návštěvníků. Patřila k nim i žena, která dostala pozvánku v den, kdy se modlila k Bohu o vedení v životě. Na sjezd musela jet dvě hodiny autem, ale programu se zúčastnila v sobotu i v neděli a přijala biblické studium.“ Zpráva dále říká: „Jeden muž se rozběhl po ulici za bratrem, který dal pozvánku jeho synovi. Bratr se na blížícího se muže díval s určitými obavami, ale byl příjemně překvapen, když ho pronásledovatel laskavě poprosil, aby se s ním vrátil domů a mohli si popovídat. S Biblí v ruce se ho ten muž ptal na řadu otázek a bylo s ním zahájeno studium.“

Jeden bratr nabídl leták nějakému pracovníkovi na stavbě. Ten se zeptal: „Můžu o tom říct i ostatním?“

„Jistě,“ odpověděl bratr. Netušil však, že onen muž uvádí každou sobotu dopoledne rozhlasový pořad. Muž dodržel slovo a řekl o tom i ostatním — přečetl leták ve svém pořadu. Výsledkem bylo, že se mnoho lidí na leták ptalo.

Třináctiletá Morgan slouží jako pomocná průkopnice. Týden před začátkem zvláštní kampaně potkala nějakého  člověka, který měl mnoho otázek týkajících se Bible, a tak ho pozvala na veřejnou přednášku do místního sálu Království. Muž na shromáždění opravdu přišel, i když musel hned po programu spěchat na pohřeb příbuzného. Když kampaň začala, Morgan dala tomu muži leták. Řekl: „Určitě přijdu v sobotu i v neděli, ale v pátek musím být v práci.“ Pak se zeptal, jak takovou situaci řeší svědkové Jehovovi. „Někdy dostanou volno, ale někdy musí dát výpověď,“ odpověděla Morgan.

Když za ním Morgan znovu přišla, dozvěděla se, že požádal svého nadřízeného o volno na pátek a dodal, že pokud by volno nedostal, bude muset dát výpověď. Nadřízený mu řekl, že si nemůže dovolit přijít o tak dobrého zaměstnance a dal mu volno nejen v pátek, ale i ve čtvrtek, aby se mohl na sjezd připravit.

Onen muž byl na sjezdu všechny tři dny, ale nepřišel sám. Bylo s ním osm členů jeho rodiny a také dvanáct přátel se  svými rodinami — celkem 35 lidí. Když předtím řekl, že s ním přijde dalších asi 30 lidí, Morgan mu odpověděla, že nebude moci držet tolik míst.

„Rozumím,“ řekl na to. „Klidně budeme sedět i na střeše, když to nepůjde jinak.“ Všichni ale našli pohodlná místa k sezení.

„KNIHA . . . VYUČUJE JAKO JEŽÍŠ“

Ukazuje se, že biblická studijní pomůcka Co Bible doopravdy říká? je nesmírnou pomocí pro kazatelské dílo. „Otevírá oči a sytí srdce i mysl,“ řekla jedna zájemkyně. Jistý oblastní dozorce napsal: „Kniha uchvátí vaši pozornost, protože vyučuje jako Ježíš. Neplýtvá slovy, jde přímo k věci, vyjadřuje se jasně a přitom velmi hřejivě.“ Zde je několik zkušeností.

Austrálie

Jeden bratr dělal opravy v domě jisté paní, která byla nemocná, a vyprávěl jí o naději na Království. O několik dní později se u ní zastavil s jednou průkopnicí. Paní se ptala na poslední dny. Svědkové otevřeli knihu Co Bible říká, nalistovali 9. kapitolu s názvem „Opravdu žijeme v ‚posledních dnech‘?“ a s paní ji probrali. Byla překvapená, co všechno v Bibli je. Řekla: „Moje církev mě držela ve tmě.“

Bratr píše: „Na další návštěvě jsme studovali 1. kapitolu ‚Jaká je pravda o Bohu?‘ a probrali jsme také příslušnou část v dodatku, která vysvětluje, proč v některých překladech Bible není uvedeno Boží jméno. Když se paní dočetla v předmluvě ke své Bibli, že překladatelé nahradili jméno ‚Jehova‘ titulem ‚Pán‘, rozzlobila se, protože jí předtím bylo řečeno, že je to dobrý překlad Bible. Nyní chce začít chodit na křesťanská shromáždění.“

Belgie

Jedna sestra jménem Ingrid potkala jistou ženu z Afriky, která měla vůči svědkům Jehovovým předsudky. Když jí Ingrid laskavě nabídla knihu Co Bible říká, žena  trochu změnila názor, protože si moc přála porozumět Božímu slovu. Dokonce souhlasila se studiem, ale trvala na tom, že se budou číst všechny biblické verše. Nyní chodí na shromáždění, často podává komentáře a chce se stát zvěstovatelkou.

Brazílie

Svědkové studovali Bibli s chlapcem, který se jmenoval Paulo a kterému ještě nebylo ani 15 let. O rok později se Paulovi rodiče rozešli. Aby mohl finančně pomáhat mamince, stal se členem kapely, která hrála sambu. Netrvalo dlouho a zapletl se do nemravnosti a začal hodně pít. Přesto mu některé biblické myšlenky utkvěly v srdci. Například se mu vůbec nelíbilo, když měl s kapelou hrát ve vúdúistickém centru. Pamatoval si totiž, že vúdú je spojeno se spiritismem. Začal si také uvědomovat, jak je jeho život prázdný. Jeho mladší bratr mu v roce 2005 ukázal knihu Co Bible říká. Okamžitě to podnítilo jeho zájem a začal studovat. Krátce na to odešel z kapely a nyní chodí na křesťanská shromáždění.

Británie

Ve službě dveře ode dveří se Marilyn setkala s Melanií, mladou maminkou, která projevila zájem o Bibli. Marilyn jí dala traktát a slíbila, že přijde znovu. Po několika marných pokusech se jí podařilo zastihnout Melanie doma. „Rozhodla jsem se, že jí rovnou ukážu knihu Co Bible říká,“ vypráví Marilyn. „Vedlo to ke studiu, které úspěšně pokračuje. Těsně před Vánocemi mě Melanie překvapila, když řekla, že letos to bude naposledy, co bude mít stromeček. Knihu si totiž četla dopředu a dozvěděla se pravdu o Vánocích.“

Kolumbie

Consuelo dostala od své nadřízené volno, aby se mohla zúčastnit oblastního sjezdu. Po návratu se jí  nadřízená ptala, jak na sjezdu bylo. Vedlo to k zajímavému rozhovoru. Když jí Consuelo ukázala knihu Co Bible říká, nadřízená se zeptala, zda by si ji mohla půjčit. O dva dny později knihu vrátila se slovy, že to bylo zajímavé čtení. Consuelo jí na to řekla: „Ta kniha není jenom ke čtení. Je určena ke studiu.“ A ukázala jí, jak takové studium probíhá. „To jako myslíte, že bych tu knihu mohla studovat?“ zeptala se nadřízená. A tak bylo domluveno studium. Brzy ta žena začala vydávat svědectví rodině a přátelům a také chodit na křesťanská shromáždění. Někdy ji doprovází syn a babička.

Guyana

Joseph, pravidelný průkopník, začal studovat knihu Co Bible říká s mužem, který se setkal se svědky několik let předtím v hlavním městě Georgetownu. Když Joseph přišel na první studium, už tam čekal nejen ten muž, ale také jeho dva dospělí synové a jejich manželky. Každý z nich dostal svůj výtisk knihy. O týden později ten muž řekl, že jeho knihu Co Bible říká si půjčil místní učitel a že ji čte. „To, co je v ní napsáno, je pravda,“ řekl pak učitel a zeptal se, zda by se mohl ke studiu připojit. Doslechl se o tom také  soused a i on chtěl přijít. Přibližně v té době ten muž, který začal studovat jako první, všechny pozval na Památnou slavnost. On sám onemocněl, takže se na ni nedostal, ale jeho rodina i učitel se svou rodinou byli mezi přítomnými. Všichni dělají pěkné pokroky.

Polsko

Při vydávání svědectví na ulici se Lucjan potkal s padesátiletým Janem, bývalým spolužákem, s nímž se celá léta neviděl. Při rozhovoru se Lucjan zmínil o několika myšlenkách z knihy Co Bible říká. Ukázalo se, že Janovi zemřela manželka a tak začal kouřit a stal se z něj alkoholik. Lucjan vypráví: „O pár dní později jsem ještě s jedním bratrem šel k Janovi. Už na nás čekal a požádal, zda bychom se mohli rovnou pustit do studia knihy Co Bible říká.“ Pravda začíná působit na jeho srdce. Snaží se zbavit závislosti na tabáku a alkoholu a pracuje také na tom, aby nemluvil sprostě.

Španělsko

Proč by hematolog povzbuzoval pacientku trpící depresí, aby studovala Bibli? Dva členové výboru pro styk s nemocnicemi navštívili tohoto lékaře a dali mu knihu Co Bible říká. On i jedna jeho pacientka trpěli depresí,  kterou vyvolala vážná nemoc. Kniha udělala na lékaře takový dojem, že ji své pacientce ukázal a ujišťoval ji, že kdyby se svědky studovali, oba by se dokázali dívat do budoucnosti s důvěrou. Za několik dní ta žena potkala průkopnici, která vydávala svědectví na ulici. Paní přijala studium. Také hematolog začal studovat a už chodí na křesťanská shromáždění.

Zambie

Goliath, náčelník vesnice, který měl dvě manželky a deset dětí, rozhodně není žádný obr. Přesto on i jeho rodina dělají obrovské duchovní pokroky. Goliath začal dělat změny ve svém životě krátce po tom, co přečetl knihu Co Bible říká. V lednu 2006 začal spolu s rodinou chodit na křesťanská shromáždění. V únoru požádal svou druhou manželku, aby se od něj odstěhovala, a uzákonil svůj svazek s první manželkou. (Mat. 19:4–6; 1. Tim. 3:2) V březnu se vzdal postavení náčelníka a v dubnu se on i jeho manželka Esther stali nepokřtěnými zvěstovateli. Jejich rozhodnutí se očividně nelíbilo démonům, kteří Esther začali obtěžovat. Ona se však proti nim postavila v duchu slov z Jakuba 4:7. Jaký byl výsledek? „Manžel i já jsme byli démonského vlivu zbaveni,“ říká Esther.

KÁZÁNÍ V CIZÍM JAZYCE

V mnoha zemích stoupá počet imigrantů, kteří mluví cizím jazykem. Mnozí z nich přicházejí ze zemí, kde není možné svobodně kázat. Tak „byly otevřeny velké dveře, které vedou k činnosti“, a mnoho bratrů a sester jimi vchází — učí se cizí jazyk. (1. Kor. 16:9) Kromě toho žije v některých zemích mnoho obyvatel, kteří mluví ne příliš rozšířenými domorodými jazyky. Zvěstovatelé Království se i tyto jazyky učí a sklízejí bohatou úrodu.

V řadě odboček byly zorganizovány jazykové kurzy, aby se i v cizojazyčných obvodech mohlo kázat. Kurzy  jsou připraveny tak, aby se studenti mohli naučit cizí řeč rychle, a pozornost je často zaměřena na situace, ke kterým ve službě dochází. „Kurz člověku pomáhá, aby se do jazyka ponořil,“ říká Elisa, která studuje albánštinu.

Belgie

Odbočka podala zprávu, že proběhlo 17 kurzů zaměřených na 10 jazyků. Kurzů se zúčastnilo více než 300 zvěstovatelů ve věku od 9 do 71 let. „Naučila jsem se turecky a zamilovala si tyto lidi,“ říká Enora. Annelies se učí čínsky a ve státní televizi s ní vysílali interview. Chtěli totiž představit veřejnosti někoho, kdo v životě dělá něco nového. Annelies samozřejmě vysvětlila, proč se čínsky učí. O rok později za ní reportér přišel znovu a Annelies měla možnost říct, jakých pěkných výsledků ve službě dosáhla. Na reportéra to zjevně udělalo velký dojem. Program totiž byl v televizi v hlavním vysílacím čase a byl v něm kromě interview s Annelies i krátký šot, jak v čínštině vydává svědectví na autobusové zastávce.

Nizozemsko

Odbočka v této zemi napsala: „Díky jazykovým kurzům nejen přibylo zvěstovatelů v cizojazyčném poli, ale kurzy také pomohly bratrům, aby mohli poskytovat vedení ve sborech.“ V Nizozemsku byla naléhavě potřebná pomoc v poměrně novém rumunském poli. Odbočka čas od času zorganizovala shromáždění, ale byl jen jeden bratr, který je mohl vést, a ten na tom navíc nebyl zdravotně dobře. Díky jazykovému kurzu je teď k dispozici více způsobilých bratrů. Jeden z nich vede každý týden sborové studium knihy, jiný studium Strážné věže a třetí už dokáže překládat proslovy z holandštiny do rumunštiny.

Španělsko

Od roku 2003 španělská odbočka zorganizovala 48 kurzů v deseti jazycích. Výsledkem byl prudký růst v počtu biblických studií. Nyní se jich vede téměř 50 000. Manželé Juan a Mari Pazovi, kteří slouží jako  zvláštní průkopníci, byli pozváni k rumunské rodině. Brzy jim naslouchalo 16 lidí. Velmi pozorně poslouchal zejména devatenáctiletý Mario. Neuměl sice španělsky a průkopníci neuměli rumunsky, ale přijal brožuru Vyžaduje v rumunštině. Následující týden Mario požádal o biblické studium a přišel na sjezdový den, přestože rozuměl jen velmi málo. Po několika týdnech se už účastnil všech sborových shromáždění a začal podávat jednoduché komentáře ve španělštině. Také upravil svůj vzhled a začal o své naději do budoucnosti mluvit s dalšími lidmi. Nyní vede biblické studium s jedním rumunským manželským párem, kteří dělají pěkné pokroky.

Juan a Mari se mezitím začali učit rumunsky a zanedlouho vedli v rumunštině 30 biblických studií. Juan v tomto jazyce také vede studium knihy. Po studiu se deset zvěstovatelů účastní kurzu rumunštiny, ve kterém nevyučuje nikdo jiný než Mario, první z těch, kdo přijali biblické studium.

Spojené státy

Více než 50 milionů obyvatel této země mluví doma jiným jazykem než angličtinou. Mezi svědky Jehovovými asi 254 000 zvěstovatelů slouží ve 3 052 španělských sborech a 53 skupinách. Dalších 26 000 zvěstovatelů slouží v 690 jiných cizojazyčných sborech a skupinách. K podpoře díla v tomto rozsáhlém a rozmanitém poli odbočka zorganizovala přes 450 kurzů v 29 jazycích. Jeden krajský dozorce uvádí: „Během posledních dvou let vznikly v našem kraji čtyři nové sbory. Tři z nich jsou přímým výsledkem kurzů francouzštiny.“

Jistý bratr, který se naučil španělsky, říká: „Splnil se nám náš sen. Celá léta jsme s manželkou toužili sloužit jako misionáři, ale vychovávali jsme dvě děti. Teď už jsou děti dospělé a já jsem šel do důchodu. A tak jsme s manželkou před třemi měsíci přešli do španělského sboru.  Už jsem dostal proslovy na teokratické škole. Máme také hodně opětovných návštěv a rýsuje se pět biblických studií. Je mi 67 let a manželce 64. Poznali jsme však, že člověk není nikdy příliš starý na to, aby se naučil cizí jazyk.“

Pokud ve vašem obvodu není mnoho nových učedníků a pokud vám to okolnosti dovolují, můžete s modlitbami uvažovat o tom, že byste se naučili cizí jazyk a začali sloužit v cizojazyčném obvodu nebo tam, kde se mluví nějakým domorodým jazykem. Takové rozhodnutí může vést k mnoha dobrým výsledkům a může vdechnout nový život do vaší služby.

Německo

Jazykové kurzy byly v této zemi zahájeny před více než 30 lety a prošlo jimi přes 1 000 studentů. Učili se celkem devět jazyků, od albánštiny po vietnamštinu. „Bylo to mnohem lepší než kurz, který jsem absolvovala na univerzitě,“ řekla jedna sestra. Jelikož se studenti také učí, jak lidé z jiných kultur smýšlejí, jsou pak při vydávání svědectví lépe vybaveni k tomu, aby zapůsobili na jejich srdce.

Paula, které je 82 let, se začala učit vietnamsky a cestuje asi 150 kilometrů daleko, aby se mohla účastnit shromáždění. „Nemám moc nadání na jazyky, ale jsem Jehovovi opravdu vděčná, že dává tolik důvodů k radosti.“ Paula studovala s jednou vietnamskou rodinou. Jako první projevil zájem o pravdu manžel a brzy se k němu připojila i jeho manželka. Oba jsou dnes pokřtění.

Po křtu se oba manželé i jejich dcera rozhodli splnit si svůj sen — odstěhovat se do rodné země a sloužit tam Jehovovi. Ve Vietnamu si postavili dům  s tak velkým pokojem, aby se tam mohla konat shromáždění, a manžel teď slouží jako starší a pomocný průkopník. Manželka je pravidelnou průkopnicí. Paula měla velkou radost, když od této rodiny dostala dopis, ve kterém se psalo, že manžel pokřtil dceru. Dívka Paule napsala: „Milá ‚babičko‘, moc mi chybíš. Často na tebe myslím. Vždycky pro mě budeš moje babička Paula. Mám tě moc ráda.“ To byla nádherná odměna pro naši drahou sestru, která se v pozdním věku pustila do náročného úkolu naučit se cizí jazyk.

Kanada

Od roku 2002 se v 10 městech konalo 31 jazykových kurzů, kterých se zúčastnilo 554 studentů. Paul, který slouží jako starší, ale je ochrnutý, se učil mandarínskou čínštinu. Linda, která se o něj na částečný úvazek stará jako ošetřovatelka, je Číňanka. Její církev se o svědcích Jehovových vyjadřovala velmi negativně, a tak si Linda nechtěla poselství o Království vyslechnout. Jednou ji Paul požádal, aby ho odvezla do sálu Království, kde si chtěl vyslechnout veřejnou přednášku v mandarínské čínštině. Linda mu vyhověla, ale držela se stranou a žádný zájem neprojevila. Krátce nato ho vezla na studium knihy. Mluvilo se o rodinném životě a tentokrát Linda pozorně naslouchala, protože byla svobodná matka. Když jí potom jedna průkopnice nabídla biblické studium, Linda to přijala. Dělala rychlé duchovní pokroky a dnes je naší sestrou.

V Kanadě mnoho obyvatel mluví původními jazyky. Jistá sestra, která se jmenuje Carma, žije se svými rodiči v indiánské rezervaci Černonožců. Před několika lety chtěla mluvit o pravdě s nějakým mužem z tohoto kmene. „Snažila jsem se vydat mu svědectví v angličtině, ale on odmítl naslouchat,“ vypráví Carma. „Řekl mi, že patřím k náboženství bělochů a že Bible je bělošská  kniha. V duchu jsem si pomyslela: ‚Kdybych lépe znala jazyk Černonožců a jejich kulturu, možná by mi věnoval víc pozornosti.‘“ Carma se tedy rozhodla, že se jazyk naučí, a později v tom pomohla dalším 23 bratrům a sestrám, kteří se každý týden účastnili kurzu v jazyce Černonožců.

Jedna ze studentek vydávala svědectví manželům z tohoto kmene. Jejich syn ležel v nemocnici a oni za ním přišli na návštěvu. Velmi na ně zapůsobilo, že se sestra zajímá o jejich jazyk, a dali jí svou adresu. Když se o tom dozvěděla Carma, ukázalo se, že manžel je právě ten muž, kterému před rokem vydávala svědectví. Doprovodila tedy tu sestru na opětovnou návštěvu. „Nejenže teď naslouchali, ale také souhlasili s tím, co Bible říká,“ vypráví Carma. „Sestra jim nabídla Bibli a studijní pomůcku. Žena si se slzami v očích přitiskla obě publikace k hrudi a její manžel souhlasně pokyvoval. Žena nyní studuje a její manžel pokaždé naslouchá.“

Zpráva z odbočky ukazuje, že jazykový kurz měl velký úspěch. Celkem 34 Černonožců přišlo v roce 2006 na Památnou slavnost, která se konala v jejich jazyce.

 Itálie

Kurzů v 18 jazycích se zúčastnilo kolem 7 200 zvěstovatelů. Jeden z nich se potkal se Samsonem, který přišel ze země, kde je dílo Království zakázáno. Když mu bylo 24 let, Samson se vydal na cestu, které říkal „cesta naděje“. Nejprve přešel poušť a potom se plavil do Itálie. A právě tam se potkal s bratrem, který se v kurzu naučil jeho jazyk. Samson mu se zájmem naslouchal, a dokonce přišel na křesťanské shromáždění. Potom oba na sebe ztratili kontakt, ale po deseti měsících se znovu potkali. Bratr zahájil se Samsonem biblické studium. Studovali v bistrech, na stanicích metra a na parkovištích. Potom Samson přišel na Památnou slavnost. Od té doby začal přizpůsobovat svůj život biblickým měřítkům. Dokonce ukončil vztah se ženou, s níž asi rok žil. Nyní je Samson naším bratrem.

Nikaragua

V roce 2006 se bratrům podařilo poprvé vydávat důkladné svědectví Mayangnanům, což je jedna ze skupin původních obyvatel. Většina Mayangnanů se hlásí k moravské církvi. Neoficiálním starostou každého jejich městečka je obvykle místní pastor. Jeden z nich se rozhodl jednat v rozporu s tradicemi a dovolil zvláštním průkopníkům Hamiltonovi a Abnerovi, aby ve městě nějakou  dobu zůstali. Dokonce jim našel ubytování a dal jim celou Bibli v mayangnanštině. Bratři se jazyk rychle naučili a brzy měli řadu biblických studií. Průkopníci sloužili jako překladatelé pro 13 přítomných, kteří přišli na shromáždění při vůbec první návštěvě krajského dozorce. Na Památné slavnosti se sešlo 90 osob. Později bratři přeložili do mayangnanštiny dvě písně, které pak všichni přítomní s chutí zpívali.

Vzhledem k mimořádnému zájmu odbočka rozhodla, že průkopníci mohou mezi Mayangnany zůstat na neurčito. Bude se to ale líbit místním úřadům? Obyvatelé města se sešli na veřejné schůzi a někteří z nich obvinili svědky Jehovovy, že jsou antikristi. Členem městské rady však byl jeden muž, který předtím se svědky studoval. Všem přítomným řekl: „Po celou dobu, co jsou ti mladí muži v našem městě, jsem si nevšiml, že by jim někdo vařil nebo pral. Všechno si dělají sami. Dokonce se naučili náš jazyk. A co je ještě důležitější, učí nás z Bible věci, o kterých jsme nikdy nevěděli. Pokud by nebyli od Boha, už by dávno sami odešli.“ A tak bylo bratrům dovoleno, aby ve městě zůstali.

PŘEKLÁDÁNÍ PRO NESLYŠÍCÍ

Spojené státy

V roce 2006 vyšlo na sadě DVD Matoušovo evangelium v americkém znakovém jazyce. Neslyšící zvěstovatelé tak mohou poprvé číst celé kapitoly z Překladu nového světa ve svém vlastním jazyce. „To je ten nejlepší osobní  dopis, jaký jsem kdy od Jehovy dostal,“ řekl jeden neslyšící starší. Jiný prohlásil: „Nyní vidím, jak každý verš zapadá do kontextu.“ Sestra, která si dala za cíl přečíst jednu kapitolu denně, napsala: „Stává se mi, že někam málem přijdu pozdě, protože místo jedné kapitoly přečtu čtyři nebo pět a úplně ztratím pojem o čase.“

Brazílie

Dílo mezi neslyšícími postupuje kupředu neuvěřitelným tempem. V současné době je 232 sborů neslyšících, které dohromady tvoří deset krajů a jednu oblast. Slouží v nich přes 1 000 starších a služebních pomocníků a také 146 zvláštních průkopníků. Osm z nich je neslyšících. Asi 100 starších a služebních pomocníků říká, že za svůj duchovní růst do značné míry vděčí vynikajícím publikacím, které Jehovova organizace neslyšícím poskytuje. K takovým publikacím patří Poznání, které vede k věčnému životu, Co Bible doopravdy říká?, Zůstaňte bdělí!, Co od nás Bůh vyžaduje? a Strážná věž. Počínaje rokem 2006 byl pro potřeby  neslyšících zvěstovatelů přizpůsoben program teokratické školy. Používají se v něm publikace, které jsou ve znakovém jazyce k dispozici.

Jedna třicetiletá učitelka prohlásila: „Chodila jsem do různých církví, a tak mohu zodpovědně říct, že pouze svědkové Jehovovi jsou doopravdy schopní učit neslyšící, co Bible říká.“ O tom, co učí její církev, řekla, že to bylo nelogické a neúčinné. Navzdory tlaku od svých přátel je rozhodnutá dál chodit na křesťanská shromáždění. Kéž Jehova takové upřímné lidi dál přitahuje ke svému Synu. (Jan 6:44; Zjev. 14:6)

PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI

Eritrea

Svědkové Jehovovi se nezúčastnili národního referenda, a proto byli v roce 1994 prezidentským výnosem zbaveni státního občanství. To jim způsobilo velké ekonomické potíže, takže stovky jich musely z Eritreje emigrovat a najít si útočiště v jiných zemích. Jiní zůstali, včetně rodin s dětmi, které ještě chodily do školy. V deváté třídě jsou všichni chlapci i dívky zapisováni do vojenského výcviku. Mnozí mladí svědkové se proto rozhodli, že školní docházku ukončí v osmé třídě.

Účast na shromáždění a v kazatelské službě s sebou přináší velké nebezpečí. Už se stalo, že byly zatčeny celé sbory. Naši odvážní bratři a sestry však dále ‚poslouchají Boha jako panovníka spíše než lidi‘. (Sk. 5:29) V současné době je ve vězení 31 bratrů a sester, včetně bratra, který je nizozemským občanem a je mu 73 let. Jiní jsou ve vězení proto, že odmítli nastoupit vojenskou službu. Tři bratři — Paulos Eyassu, Isaac Mogos a Negede Teklemariam — jsou uvězněni od roku 1994.

Francie

Dne 25. února 2005 byla k Evropskému soudu pro lidská práva podána stížnost na nespravedlivé zdaňování Společnosti svědků Jehovových. Soudu byla  odeslána i celostátní petice, která vyjadřovala nesouhlas s touto nespravedlností. Petici podepsalo více než 874 000 lidí. Přesto v lednu 2006 finanční úřad nařídil bratrům, aby v plné výši uhradili nezaplacenou část daní.

Svědkové Jehovovi se ihned obrátili na Evropský soud a informovali o tomto vývoji událostí. Soud se okamžitě začal zabývat předběžným zkoumáním stížnosti. Dne 4. května 2006 se Evropský soud obrátil na francouzskou vládu a požádal ji, aby se k případu písemně vyjádřila. Soud chce zjistit, zda nebyla porušena náboženská svoboda svědků Jehovových a zda se nestali obětí diskriminace.

Německo

Dne 10. února 2006 Spolkový správní soud v Lipsku rozhodl, že stát Berlín musí uznat Náboženskou společnost svědkové Jehovovi v Německu jako veřejnoprávní korporaci. Tím skončila 15 let trvající soudní bitva. Náboženská společnost má nyní právo na osvobození od daní a na další výhody, ze kterých se těší významné náboženské organizace. Dne 13. června 2006 stát Berlín vydal oficiální prohlášení, kterým uznal rozhodnutí soudu, a 5. července předal příslušné osvědčení dvěma členům výboru odbočky.

Řecko

Po řadu let zde byly zamítány nebo zdržovány žádosti o výstavbu či užívání sálů Království. Zákon totiž vyžadoval, aby takové žádosti byly nejprve schváleny biskupem řecké pravoslavné církve. Dne 30. května 2006 však parlament rozhodl, že žádosti o povolení předkládané jinými náboženskými organizacemi, než je pravoslavná církev, budou nyní vyřizovány pouze ministerstvem národního školství a církevních záležitostí.

Správa krytého veřejného stadionu ve městě Loutraki ve správní oblasti Korinthía zrušila 15. července 2005 své rozhodnutí pronajmout objekt svědkům Jehovovým,  aby zde mohli pořádat oblastní sjezd. Správa stadionu zpochybňovala, že jsou svědkové Jehovovi „známým náboženstvím“. Do případu však zasáhl ombudsman a v únoru 2006 představitelé správy slíbili, že nové žádosti o pronájem stadionu již budou posuzovat ve světle toho, že svědkové Jehovovi jsou uznaným náboženstvím.

Nepál

V říjnu 2005 byli svědkové Jehovovi v této zemi registrováni jako náboženská společnost. V jejích stanovách je mimo jiné uvedeno, že k cílům organizace patří „propagace duchovního vzdělávání“. Registrace by měla přispět k pokroku dobré zprávy v této převážně hinduistické zemi.

Rumunsko

Svědkové Jehovovi tu byli registrováni jako náboženství již v roce 1990, ale v seznamu úředně uznaných náboženství, který vláda vydala v roce 1997, uvedeni nebyli. Následkem toho bratři nemohli stavět sály Království a nebyli osvobozeni od vojenské služby, což jsou práva, která mají jiná uznaná náboženství. Rumunský Nejvyšší soud nařídil vládě uznat svědky Jehovovy jako náboženství, ale vláda to opakovaně odmítla. V březnu 2006 však díky intervenci Evropského soudu pro lidská práva uzavřela vláda se svědky Jehovovými mimosoudní dohodu, a tím skončil devět let trvající právní spor. Vláda uznala, že naše organizace by měla mít „stejná práva a povinnosti, jaké zákon ukládá“ registrovaným náboženstvím.

Turecko

Odbočka požádala o registraci, která by svědkům Jehovovým dala statut náboženství. Vláda však prohlásila, že to není možné, a to i přesto, že turecké zákony již byly upraveny tak, aby odpovídaly standardům Evropské unie. Spor nyní řeší místní soudy, ale je možné, že nakonec bude předložen Evropskému soudu pro lidská práva.

 Jiným problémem je vojenská služba. Bratři jsou do ní povoláváni třikrát i čtyřikrát ročně, dokud nepřesáhnou věkový limit. Pokaždé jsou odsouzeni. Někteří tak musí opakovaně platit pokuty, jiní jdou do vězení. V roce 2004 bratr Yunus Erçep podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Mnohokrát musel platit pokutu a v říjnu 2005 byl odsouzen ke 12 měsícům vězení. Po pěti měsících byl propuštěn, ale tentýž den byl znovu předvolán k soudu a pokutován za jeden z předchozích případů, kdy odmítl nastoupit vojenskou službu.

Uzbekistán

Bylo zdokumentováno 1 100 případů, kdy byli naši bratři během uplynulých čtyř let zatčeni, uvězněni, pokutováni nebo zbiti. Více než 800 z těchto případů se stalo při Památné slavnosti v letech 2005 a 2006. Na mnoho míst přijeli v autobusech policisté s obušky a zatkli všechny přítomné. Mnozí museli zaplatit pokutu, někteří byli bezohledně zbiti.

Naši spoluvěřící v Uzbekistánu však vydávají znamenité svědectví. Příkladem může být bratr a sestra, kteří byli obviněni z trestných činů, protože chodí na shromáždění a do kazatelské služby. Jejich právník požádal, aby soud prozkoumal literaturu, která jim byla při zatčení zabavena. A tak se u soudu nahlas četlo z knihy Poznání a z brožury Vyžaduje. Do čtení se zapojil i soudce. Pátá kapitola knihy Poznání, která se jmenuje „Jaké uctívání je Bohu přijatelné?“, jej zaujala do té míry, že rozhodl, aby se četlo i přes polední přestávku.

Když se při čtení narazilo na citát z Matouše 28:19, 20, soudce zvolal: „Tak to je ten důvod, proč kážete!“ Zeptal se také, proč byli svědkové pronásledováni Hitlerovým režimem. Dostal proto tři videokazety: Fialové trojúhelníky, Svědkové Jehovovi zůstali pevní i při útocích nacistů a Bible — Přesná historie, spolehlivá proroctví. Náš bratr a sestra  sice dostali pokutu, ale mohli vydat svědectví soudním úředníkům i policistům. Nikdy by je nenapadlo, že se jim taková příležitost naskytne. (Luk. 21:12, 13)

Súdán

K červnu 2006 byli svědkové Jehovovi registrováni jako náboženství v osmi provinciích. Bratři tam stavějí sály Království a otevřeně pořádají velké sjezdy. Je možné svobodně dovážet naši literaturu a bratři mají v Chartúmu kancelář.

Rusko

Dne 12. dubna 2006 se jeden dvousetčlenný moskevský sbor sešel v pronajatém objektu k Památné slavnosti. Najednou se tam objevilo více než 50 ozbrojených policistů. Velitel ljublinského policejního oddělení přerušil shromáždění a řekl, že kvůli zákazu svědků Jehovových v Moskvě se takové shromáždění nemůže konat. Policisté pak prověřovali totožnost přítomných, zabavili literaturu a dovezli 14 bratrů na policejní stanici, kde je drželi přes čtyři hodiny. Bratr, který přišel zatčeným poskytnout právní pomoc, byl sražen na zem a ohrožován nožem. Bylo mu řečeno,  aby nepodával žádnou stížnost. Přesto čtyři ze 14 bratrů podali 17. dubna stížnost na postup ljublinského policejního oddělení.

Soudní přelíčení začalo 16. května u ljublinského obvodního soudu v Moskvě za předsednictví soudkyně Z. V. Zubkovové. Nebyl tam však nikdo z policistů, kteří se zásahu zúčastnili, pouze jejich právník. Bez vysvětlení soudkyně zamítla 50 námitek vznesených právníky našich bratrů a také zamítla většinu z jejich návrhů. Vyhověla naopak návrhu policejního právníka, aby soud přijal jako důkazní materiál kopii rozhodnutí golovinského obvodního soudu, kterým byli zakázáni svědkové Jehovovi v Moskvě, a také posudek psychologa L. V. Kulikova, který v tehdejším soudním procesu svědčil proti svědkům Jehovovým.

Dne 15. června 2006 soudkyně rozhodla, že zadržení navrhovatelů bylo v rozporu se zákonem, ale proti narušení průběhu Památné slavnosti se nepostavila. V rozhodnutí je také uvedeno, že pronajaté prostory nesplňují požadavky pro bohoslužby. Svědkové Jehovovi podali 30. června 2006 odvolání k moskevskému městskému soudu a poukázali mimo jiné na řadu procesních chyb, kterých se během přelíčení ljublinský obvodní soud dopustil. Památná slavnost však na dalších 22 místech v Moskvě proběhla bez problémů.

V úvodním odstavci tohoto přehledu významných událostí roku 2006 byla uvedena žalmistova slova: „Budu hrát melodie svému Bohu, dokud jsem.“ (Žalm 146:2) Miliony svědků Jehovových po celém světě poskytují hojnost důkazů, že takové dychtivé přání mají i oni. Dokud bude trvat tento systém věcí, nedovolme, aby nám vězeňské zdi, úřední zákazy nebo jazykové bariéry zabránily hrát melodie našemu nebeskému Otci.

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Víc než pouhá pozvánka

Na letáku byl ústřižek, na němž lidé mohli požádat o biblické studium, o výtisk knihy Co Bible říká nebo o obojí. Vyplněné ústřižky začaly brzy přicházet do odboček po celém světě. Například do odbočky ve Spojených státech přišlo téměř 2 000 ústřižků včetně 300 žádostí o biblické studium. Je zřejmé, že pilná práce našich bratrů a sester při rozšiřování tohoto letáku bude i nadále přinášet své ovoce.

[Rámeček a obrázky na straně 12 a 13]

Kniha Co Bible říká jde na odbyt

Do konce července 2006 byla kniha Co Bible říká vydána v nákladu více než 47 milionů výtisků ve 155 jazycích a v 10 jazykových verzích Braillova písma. V jednom měsíci sbory ve Spojených státech žádaly průměrně o 42 000 knih denně. Z toho třetina byly spěšné objednávky. Celosvětová rodina betel si velmi váží toho, že může pracovat na přípravě a výrobě literatury pro křesťanské bratry a sestry.

 [Rámeček a obrázky na straně 28 a 29]

 Zasvěcení odboček

Albánie

Zákaz naší činnosti, který trval 50 let, skončil v roce 1992. Mezi 325 bratry a sestrami, kteří se zúčastnili zasvěcení nové odbočky na předměstí Tirany, byli také čtyři letití svědkové, kteří sloužili Bohu v době zákazu. Mezi přítomnými byli i delegáti z 32 zemí. Když v roce 1992 přijeli do Albánie misionáři, bylo zde jen devět pokřtěných zvěstovatelů. Nyní jich je 3 617. Zasvěcení se konalo 3. června 2006 a zúčastnili se ho dva členové vedoucího sboru — Theodore Jaracz a Gerrit Lösch. Následující den promluvili na otevřeném stadionu k 5 153 přítomným, kteří pozorně naslouchali navzdory silnému dešti.

Chorvatsko

V uplynulém roce bratři zažili dvojnásobné požehnání. Na oblastním sjezdu bylo oznámeno vydání Svatého Písma — Překladu nového světa v chorvatštině a v pátek 11. srpna se konalo zasvěcení přístavby k odbočce v Záhřebu. Proslov k zasvěcení měl bratr Jaracz a vyslechlo si jej 142 přítomných. Zasvěcení původní stavby proběhlo v roce 1999, tedy před sedmi lety.

Slovinsko

V sobotu 12. srpna bratr Jaracz přednesl proslov k zasvěcení nové odbočky v Kamniku, asi 20 kilometrů severně od hlavního města Lublaně a 130 kilometrů od chorvatského Záhřebu. Předtím členové rodiny betel bydleli v různých bytech v hlavním městě. Nyní jsou nadšeni z toho, že mohou konečně žít spolu jako rodina. Zasvěcení se zúčastnilo 144 přítomných z 20 zemí.

[Obrázky]

Budova odbočky v Albánii

Zvláštního shromáždění se zúčastnilo 5 153 osob

Přístavba k odbočce v Chorvatsku

Odbočka ve Slovinsku

[Obrázek na straně 6]

Vydávání svědectví neslyšící ženě, Brazílie

[Obrázek na straně 17]

První jazykový kurz hindštiny, Německo

[Obrázek na straně 19]

Linda a Paul

[Obrázek na straně 19]

Carma vydává svědectví v jazyce Černonožců

[Obrázek na straně 20]

Kurz španělštiny, Řím, Itálie

[Obrázek na straně 20]

Vydávání svědectví Samsonovi

[Obrázek na straně 21]

Hamilton a Abner učí biblické pravdy v mayangnanštině

[Obrázek na straně 27]

Sál Království v jižním Súdánu