Co se událo v minulém roce

UDÁLOSTI minulého roku jsou dalším dokladem toho, že žijeme hluboko v „posledních dnech“, které Boží Slovo označuje jako „kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat“. (2. Tim. 3:1) Avšak čím větší jsou těžkosti, tím zřetelnější je, že Jehova svým služebníkům po celé zemi žehná. Přestože se svědkové Jehovovi potýkají s přírodními katastrofami, zločinností a násilím, s nemocemi a sklíčeností, s pokročilým věkem, odporem nebo apatií, dokážou díky síle od Jehovy ‚s vytrvalostí běžet závod, který je jim předložen‘. (Hebr. 12:1)

„KONEC FALEŠNÉHO NÁBOŽENSTVÍ JE BLÍZKO!“

V říjnu a listopadu 2006 svědkové Jehovovi zintenzivnili kazatelskou činnost po celé zemi. Rozšiřovali Zprávy  Království č. 37 s názvem „Konec falešného náboženství je blízko!“. Jaká byla na toto působivé poselství odezva?

„Je to velmi výstižné!“ řekl jeden muž ve Švédsku, kterého skličovalo pokrytectví falešného náboženství. Podobně jako tento muž, i mnozí další lidé začali díky těmto Zprávám Království studovat Bibli.

Nepál

Dil, jež žije v Káthmándú, dala Zprávy Království muži, který pravidelně chodil do kostela a kterého před dvěma měsíci opustila manželka, protože měl problémy s alkoholem. Když pak Dil a její manžel Buddha přišli na opětovnou návštěvu, muž prohlásil, že se mu chování některých členů jeho církve nelíbí a že to, co říkají svědkové Jehovovi, je velmi odlišné od toho, co se říká v kostele. Bratr mu přečetl Zjevení 18:2–4 a zdůraznil, že je důležité vyjít z ‚Velkého Babylónu‘. Na třetí opětovné návštěvě začali studovat 13. lekci z brožury Vyžaduje. Na páté návštěvě se setkali i s jeho manželkou, která se k němu vrátila. Znala svědky Jehovovy a biblické poselství se jí líbilo. Na sedmé opětovné návštěvě se tato žena ke studiu připojila. Řekla: „Teď už manžel žádný alkohol nepije.“

Brazílie

Výtisk Zpráv Království dostal jeden taxikář, který zákazníky vozí na motorce. Připevnil si ho na záda své bundy a několik dnů s ním jezdil. A tak každý pasažér měl toto poselství celou cestu před očima.

Dvě sestry přišly k jednomu domu a tam ke svému překvapení uviděly nápis: „Vstoupit můžete, ale živí odsud neodejdete.“ Vyděšeně se zeptaly bratrů, co mají dělat. Bratři se rozhodli, že tam půjdou sami. Nejdříve se pomodlili, aby je Jehova v té situaci vedl, a pak zatleskali na znamení, že přicházejí. Majitel domu, který byl policista, od nich přátelsky přijal Zprávy Království. Vysvětlil  jim, že přestavoval dům a měl na dvorku spoustu stavebního materiálu. Ten nápis tam dal proto, aby zastrašil zloděje. Když zvěstovatelé přišli na opětovnou návštěvu, přijal nabídku biblického studia.

Mongolsko

Cecegmá se mnohokrát snažila vydat svědectví své starší sestře. Ta sice několikrát přišla na shromáždění a dva roky po sobě se zúčastnila Památné slavnosti, ale nijak jí to nezaujalo a biblické studium odmítala. Když ale v domě u Cecegmy uviděla Zprávy Království č. 37, vzbudilo to její zájem o biblickou pravdu. Následoval dvouhodinový rozhovor. Měla mnoho otázek a Cecegmá jí na ně pomocí Bible odpověděla. Starší sestra byla překvapena tím, co slyšela, a chtěla se dozvědět víc. Nyní pravidelně studuje Bibli.

Gruzie

Sestry nabídly Zprávy Království jisté ženě. Ta chtěla nejprve vědět, zda je to něco náboženského, a když dostala kladnou odpověď, Zprávy Království si vzala a slíbila, že si je přečte. Při další návštěvě se sester zeptala, jestli je to tak, že ji pravoslavná církev celou dobu klame. Svěřila se, že ji trápí zhoršující se poměry ve světě a morální úpadek mladé generace. Řekla, že je pro ni těžké najít společnou řeč s vlastními dětmi. Sestry ženě ukázaly, co je napsáno ve 2. Timoteovi 3:1–5, a nabídly jí knihu Co Bible říká. Žena si knihu vzala a na rozloučenou jim řekla: „Jsem přesvědčena, že vaše náboženství je to jediné pravé. Musím vaše mladé lidi pochválit. Slušně se oblékají, jsou poctiví a mají vysoká morální měřítka.“ Tato žena dnes pravidelně dostává naše časopisy a ráda si je čte.

Bangladéš

Devatenáctiletá Richel nabízela Zprávy Království č. 37 v obvodu, kde se nikdy předtím nekázalo. Bylo to sice dost daleko od jejího bydliště, ale Richel se rozhodla, že během této zvláštní kampaně tam zajede.  Hned u druhých dveří mluvila se dvěma dívkami z jedné křesťanské církve, kterým před pouhými dvěma měsíci zemřel otec. Zeptaly se: „Jak mohl Bůh dopustit, aby nás potkalo něco takového?“ Richel jim to pomocí Bible vysvětlila. Dívky si rády vzaly Zprávy Království a řekly: „K našemu domu vás poslal Bůh.“ Když Richel viděla jejich hluboký zájem o duchovní věci, nabídla jim biblické studium. Dívky to bez váhání přijaly. Studují s velkým zaujetím a mají mnoho otázek. Richel se sice musí na studium důkladně připravovat, ale má radost z toho, že může těmto duchovně hladovějícím dívkám pomáhat, aby poznaly pravdu.

Arménie

Pravidelné průkopnici Elize zatelefonovala její bývalá zájemkyně Lilit. Oznámila jí: „Zítra ke mně musíš  přijít a začneme znovu studovat. Jestli už sis domluvila něco jiného, tak to zruš.“ Co se stalo? Když předtím Lilit začala studovat Bibli se svědky Jehovovými, manžel jí řekl: „Vyber si — buď já, nebo Jehova.“ A tak se studiem skončila. Od té doby uplynuly dva roky. Když teď byla s dětmi na procházce v parku, dostala od někoho Zprávy Království č. 37. To opět roznítilo její zájem, takže manželovi odvážně řekla: „Pokud ti stačí spokojeně žít nějakých padesát let a pak umřít, je to tvoje věc, ale já chci víc.“ Když mu pak ještě vysvětlila, že studium Bible by jí určitě pomohlo změnit její špatné vlastnosti, manžel jí přestal bránit. Nyní tedy Lilit studuje a manžel během studia hlídá děti.

Kambodža

V průběhu této zvláštní kampaně oslovil misionář jménem Hugues jednoho muslima. Ten si Zprávy Království přečetl a souhlasil s názorem, že náboženství by se nemělo vměšovat do válek. On sám byl ze svého vlastního náboženství velmi zklamán. Řekl, že vinou extremistů si získalo špatnou pověst. Hugues mu přečetl Žalm 46:9, kde je zapsán Boží slib, že války jednou ze světa zmizí. Následující týden mu ukázal knihu Co Bible říká. Dnes si ten muž hluboce váží Bible a pravidelně ji studuje.

Rusko

„Vím, že máte pravdu,“ řekl dvěma sestrám jeden pravoslavný kněz, který si od nich vzal Zprávy Království. „Váš Bůh Jehova zničí všechna falešná náboženství a nechá tady jen to vaše.“ Pak jim řekl, co ví o nebeské naději a pozemském ráji. Sestry se ho zeptaly, proč tedy ve svém náboženství zůstává, když je mu jasné, že bude zničeno. Kněz sestrám odpověděl: „Víte, je to moje zaměstnání. Mám tři byty a čtyři auta. Přece se toho všeho nevzdám.“

 KAMPAŇ S POZVÁNKAMI NA PAMÁTNOU SLAVNOST

V pondělí 2. dubna 2007 se svědkové Jehovovi všude na světě sešli k oslavě Pánovy večeře, aby dali Bohu najevo vděčnost za jeho nezaslouženou laskavost a lásku. Pozvánka na tuto důležitou událost byla po celém světě rozšiřována v rámci zvláštní kampaně, která probíhala od 17. března do 2. dubna. Toto období zvýšené činnosti mnoho zájemců a dětí využilo k tomu, aby se stali zvěstovateli dobré zprávy.

Spojené státy

Bratr, který ten večer, kdy se konala Památná slavnost, přijímal telefonické hovory ve světovém ústředí svědků Jehovových v Brooklynu, měl plné ruce práce. Asi dvě hodiny odpovídal na dotazy lidí, kteří chtěli vědět, kde mohou Památnou slavnost navštívit. Často to byli právě lidé, kterým se dostala do ruky tištěná pozvánka. Jedna žena řekla: „Teď jsem přišla domů a našla jsem pozvánku na vaši večerní akci. Chtěla bych jít, ale nevím přesně, v kolik hodin to začíná.“

Šestnáctiletá Jacquelin dala pozvánku na Památnou slavnost své učitelce a vysvětila jí, proč je tato událost tak významná. K jejímu překvapení učitelka přišla. Jelikož se slavnost konala v jednom ze sjezdových sálů svědků Jehovových, Jacquelin ji po skončení programu provedla celým areálem. Učitelka žasla nad tím, jak je všude čisto a jak dobře je všechno zorganizováno. Zvlášť hluboký  dojem na ni udělalo to, že celou budovu postavili a o její údržbu se starají dobrovolníci. Řekla, že se jí proslov líbil, a zeptala se: „Jak si můžu obstarat to biblické studium, o kterém řečník mluvil?“ Jacquelin jí radostně odpověděla: „O to se postarám já!“ Začala se svou učitelkou studovat každé pondělí po vyučování.

Jižní Afrika

V jednom odlehlém sboru, ve kterém je devět zvěstovatelů, si bratři lámali hlavu nad tím, proč jim místo 500 objednaných pozvánek na Památnou slavnost přišla z odbočky jenom jedna. Později se ukázalo, že z poslaného balíku se odlepil štítek s adresou a že zaměstnanci místní pošty nemohli přijít na to, komu je určen. Ve snaze zjistit, kdo by mohl být odesílatelem nebo příjemcem, balík otevřeli. Když uviděli, co v něm je, usoudili, že pozvánky je potřeba roznést. Poštovní doručovatelé je tedy sami rozdali po jednom kuse do každé schránky. Bratři to zjistili až ve chvíli, kdy namísto celé zásilky  pozvánek našli ve sborové schránce pouze jeden výtisk. Oněch devět zvěstovatelů bylo nadšeno, když se Památné slavnosti účastnilo 42 lidí, z nichž mnozí přišli s vlastním výtiskem pozvánky, kterou našli ve schránce.

Itálie

Když Patrizia předávala pozvánku na Památnou slavnost své zájemkyni Gabrielle, vysvětlovala jí, proč je účast na této slavnosti důležitá. Rozhovoru pozorně naslouchal Gabriellin pětiletý syn Mattia a pak se zeptal, zda by si jednu pozvánku mohl vzít i on. Chtěl ji donést paní učitelce. Příští den jí Mattia pozvánku předal a vysvětlil jí, že Památná slavnost je důležitá. Řekl, že by byl moc rád, kdyby mohla přijít. O několik dní později se konala rodičovská schůzka. Učitelka Gabrielle řekla, že na ni Mattiovo přesvědčení udělalo velký dojem, a že se proto rozhodla na Památnou slavnost jít. Přišla společně s Gabriellou a Mattiem. Pozorně si vyslechla proslov a velmi na ni zapůsobilo chování dětí. Po skončení řekla, že už chápe, proč je Památná slavnost tak důležitá, přesně jak to Mattia říkal. Později dal Mattia učitelce pro jejího syna Moji knihu biblických příběhů a Gabriella s Patrizií se s ní domluvily na dalších rozhovorech.

Mexiko

Jeden sborový starší mluvil v kazatelské službě s pastorem presbyteriánské církve a pozval ho na Památnou slavnost. Pastor mu řekl, že rád přijde, a k bratrovu údivu se zeptal, zda by mohl dostal pozvánky také pro své farníky. Bratry potěšilo, že na Památnou slavnost přišel nejen pastor, ale s ním také 40 členů jeho církve. Každý z nich měl v ruce svou pozvánku, aby ji mohl předložit u vstupních dveří. Podle pastorových slov chtělo přijít mnohem víc lidí, ale mysleli si, že vstup je pouze na pozvánku. Památné slavnosti se v tomto sboru účastnilo 191 osob, takže 11 místních zvěstovatelů mělo velkou radost.

 Austrálie

Jeden mladík, který studuje Bibli se svědky Jehovovými, začal o studiu vyprávět ostatním ve fitness centru, kde pracuje. Jedna žena na to reagovala a přijala pozvání na Památnou slavnost. V době svého dospívání slýchala zpěv z nedalekého sálu Království. Ptala se rodičů, zda by se tam mohla jít podívat, ale oni jí jakýkoli kontakt se svědky Jehovovými zakázali. Dívka přesto několikrát na shromáždění šla, avšak později se celá rodina přestěhovala, a tak kontakt na svědky ztratila. Na Památné slavnosti se tato žena seznámila s jednou sestrou a domluvily se na biblickém studiu. Začala pak chodit na shromáždění a zájem o pravdu projevil také její manžel. Mladík, který pracuje ve fitness centru, se mezitím stal nepokřtěným zvěstovatelem a nyní má za cíl být pokřtěn.

Kazachstán

Jedna zájemkyně řekla, že na Památnou slavnost nemůže přijít, protože má malé děti. V podvečer konání slavnosti se však její pětiletá dcerka sama oblékla a vyrazila do sálu Království. Když žena zjistila, že dívenka zmizela, ihned se vydala ji hledat. Tušila, že asi bude na Památné slavnosti, a tak se šla podívat do sálu Království. A opravdu ji tam našla! Když už žena v sále byla, rozhodla se tam zůstat. Sedla si vedle své dcery a pozorně naslouchala.

ZÁKONNÉ PROSAZOVÁNÍ DOBRÉ ZPRÁVY

Francie

Od roku 1996 se některé státní úřady ve Francii domáhaly toho, aby odbočka odváděla daně z příspěvků, které členové rodiny betel v Louviers dostávají na úhradu svých výdajů. Správní soud v Paříži však 28. března 2007 rozhodl, že odvádět takové daně není nutné, protože členové rodiny betel nejsou placenými zaměstnanci. V rozsudku bylo uvedeno, že „svědkové  Jehovovi, kteří jsou stálými členy betelu v Louviers, zde slouží na základě duchovní oddanosti vůči svému společenství“. Tímto rozhodnutím bylo právně potvrzeno, že činnost rodiny betel má náboženský charakter. Obdobné rozhodnutí vydal dříve jeden vrchní správní soud v Brazílii.

Jiná kauza začala tím, že město Lyon odmítlo svědkům Jehovovým pronajmout obecní sál, ve kterém chtěli uspořádat Památnou slavnost. Soudce správního soudu však 15. března 2007 městským zastupitelům nařídil, aby sál svědkům Jehovovým pronajali. Zastupitelé se odvolali ke Státní radě, která však rozhodnutí správního soudu potvrdila a uvedla, že postupem města byla „závažně a zcela nezákonně porušena svoboda shromažďování, což je jedna ze základních svobod“. Státní rada kromě toho městu nařídila, aby za místní sdružení svědků Jehovových zaplatilo soudní poplatky.

Přestože případ byl v Lyonu rozhodnut příznivě, na svědky Jehovovy ve Francii stále útočí odpůrci, média, a dokonce vládní představitelé. Například bývalá poslankyně Francouzského národního shromáždění se v roce 2005 ve veřejném interview vyjádřila, že organizace svědků Jehovových „má podobnou pyramidovou strukturu jako mafie“. Svědkové Jehovovi kvůli tomuto pomlouvačnému výroku podali žalobu k soudu a v červenci 2007 odvolací soud v Rouen rozhodl v jejich prospěch. V rozsudku bylo uvedeno, že tyto „nepřiměřené výroky zcela postrádaly jakýkoli dobrý úmysl [a] šly nad to, co je přijatelné v rámci svobody projevu“. Francouzská vláda se dál soudí se Sdružením svědků Jehovových ve věci nespravedlivé a nezákonné daně. Případ nyní projednává Evropský soud pro lidská práva a bratři důvěřují v Jehovovu podporu.

 Uzbekistán

Bylo dokumentováno více než tisíc případů, ve kterých byli svědkové Jehovovi zatčeni, vzati do vazby nebo napadeni. K většině zatčení došlo během Památné slavnosti v letech 2005 a 2006. Jsme rádi, že v roce 2007 nebyly v souvislosti s Památnou slavností hlášeny žádné problémy. Naši spoluvěřící si však neoddychli nadlouho. Brzy po Památné slavnosti byli jeden bratr a jedna sestra zatčeni a odsouzeni. Trestným činem, kterého se dopustili, byla výuka náboženství. Přestože bratr je ženatý a má dvě děti, byl odsouzen k odnětí svobody na dva roky a ihned uvězněn. Sestra byla odsouzena ke dvěma letům obecně prospěšných prací a k peněžitému trestu, což znamená, že jí stát strhává 20 procent z platu.

Gruzie

Dne 3. května 2007 Evropský soud pro lidská práva jednohlasně rozhodl v neprospěch gruzínské vlády, protože tolerovala nábožensky motivované násilí proti svědkům Jehovovým, a nařídil, aby oběti byly odškodněny. Od října 1999 do listopadu 2002 byli svědkové Jehovovi v Gruzii fyzicky napadeni celkem 138krát. Několika incidentům přihlížela policie, ale odmítla poskytnout obětem ochranu. Jak stojí v soudním nálezu, bývalá gruzínská vláda neudělala nic pro ochranu svědků Jehovových před náboženskými extrémisty a tak porušila nejen své závazky vůči Evropské úmluvě o lidských právech, ale také náboženskou svobodu našich bratrů. Tímto jednoznačným rozhodnutím vyslal Evropský soud jasný signál: náboženská svoboda musí být respektována a svědkové Jehovovi mají nárok na ochranu, i když většina národa stojí proti nim.

Eritrea

Uplynulo pět let od doby, kdy vláda ostře zakročila proti všem náboženským skupinám, které nespolupracují se žádným ze čtyř státem uznaných náboženství.  Svědkové Jehovovi jsou stále vystaveni tvrdému odporu. Ačkoli k uctívání se naši bratři scházejí v soukromých domovech, jsou zatýkáni, mučeni a je na ně vyvíjen silný nátlak, aby se vzdali své víry. Za to, že se účastnili shromáždění, kázali nebo kvůli svému svědomí odmítli nastoupit vojenskou službu, bylo v dubnu 2007 vězněno 24 svědků Jehovových. Třem z nich je přes 60 let, deset je vězněno ve velmi špatných podmínkách a tři jsou ve vězení nepřetržitě od roku 1994. Vytrvalé snahy pomoci našim bratrům jsou zatím neúspěšné. Stále však doufáme, že brzy se jejich situace změní k lepšímu, a spoléháme na Jehovu, který své služebníky vyplácí „z útlaku a z násilí“. (Žalm 72:14)

Andorra

Svědkové Jehovovi se 14. prosince 2006 dočkali zákonného uznání, o které usilovali už od roku 1973. V této zemi je přes 150 zvěstovatelů Království.

Korea

Již více než 50 let jsou bratři v Jižní Koreji posíláni do vězení za to, že odmítají vykonávat vojenskou službu. Pět jich v důsledku toho zemřelo. Bratři Joon a Čoi se snažili své přesvědčení všemožně obhájit v rámci právního řádu Jižní Koreje, a když neuspěli, obrátili se na Výbor OSN pro lidská práva. Ten 3. listopadu 2006 rozhodl, že v případě těchto bratrů Jižní Korea porušila lidská práva, a nařídil, aby byli odškodněni. Výbor tuto zemi také vybídl k zavedení takových opatření, která dalším odpíračům vojenské služby z důvodu svědomí dovolí, aby nebyli nuceni rozhodovat se mezi porušením svých zásad a uvězněním. V Jižní Koreji je každý měsíc posláno do vězení v průměru 70 bratrů.

V minulosti se mnozí bratři v této situaci rozhodli, že se verdiktu soudu zkrátka podrobí, což v praxi znamenalo strávit ve vězení jeden a půl roku. V poslední době se však většina mladých bratrů začala proti rozsudku  odvolávat. Výsledkem je, že soudy nyní takových odvolání projednávají stovky. Korejská vláda proto oznámila, že má v úmyslu zavést určitou formu alternativní služby pod civilním dohledem. Zda se tak stane a zda toto opatření bude přijatelné pro ty, kterým jejich svědomí dovoluje alternativní službu vykonávat, teprve ukáže čas.

Argentina

V červenci 2007 ministr spravedlnosti a lidských práv podepsal usnesení, v němž bylo potvrzeno, že uvěznění Daniela Victora Guagliardy, který na základě svého biblicky školeného svědomí odepřel sloužit ve vojsku, bylo nespravedlivé. Z tohoto rozhodnutí mohou mít užitek i další, kteří byli nespravedlivě uvězněni za totéž.

Arménie

Devatenáct bratrů bylo trestně stíháno za to, že odmítli vykonávat alternativní službu, protože nebyla slučitelná s jejich křesťanskou neutralitou. V září 2006 však tito bratři obdrželi z úřadu generálního prokurátora dopis se sdělením, že jejich trestní stíhání bylo zastaveno. Program alternativní služby, který by byl pro křesťany přijatelný, ale vláda dosud nezavedla. V polovině roku 2007 bylo proto ve vězení 71 bratrů. Někteří byli odsouzeni až na tři roky.

Jedním z mnoha mladých svědků Jehovových, kteří byli v Arménii takto obžalováni a uvězněni, je Vahan Bajatjan. Byl odsouzen k odnětí svobody na jeden a půl roku, ale prokurátor pro něj požadoval přísnější trest. Tvrdil, že jeho odpírání vojenské služby z důvodu svědomí je „neodůvodněné a nebezpečné“. Odvolací soud požadavku vyhověl a trest navýšil o jeden rok. Toto rozhodnutí později potvrdil nejvyšší soud. Bratr Bajatjan potom podal žádost o projednání svého případu k Evropskému soudu pro lidská práva. Evropský soud prohlásil  jeho žádost za přípustnou, čímž dal najevo ochotu záležitost podrobně prozkoumat. Věříme, že příznivý výsledek tohoto případu pomůže nejen bratru Bajatjanovi, ale také jiným, kteří řeší stejný problém.

Ázerbájdžán

Přestože jsou svědkové Jehovovi v Ázerbájdžánu zákonně registrováni, bratři a sestry tam stále zakoušejí mnoho těžkostí. Například 24. prosince 2006 se v Baku sešlo něco přes 200 bratrů, sester a zájemců, aby společně studovali Bibli. Toto pokojné shromáždění přerušili ozbrojení policisté v doprovodu televizních štábů a představitelů města. Jejich cílem bylo shromáždění ukončit. Ačkoli policisté neměli oprávnění k domovní prohlídce, vyrazili dveře pronajaté budovy a zadrželi přítomné. Přinejmenším dva účastníky shromáždění zbili. Policie zabavila velké množství biblické literatury, schránku na dary i s penězi, právní dokumenty a několik počítačů, které se používaly pro překlad Bible a biblických publikací. Většina zadržených byla do večera propuštěna. Bylo mezi nimi však šest dobrovolníků ze zahraničí, kteří kvůli údajné „účasti na náboženské propagandě“ byli vzápětí vyhoštěni ze země. Bratrům, kteří odmítnou nastoupit vojenskou službu, hrozí v Ázerbájdžánu uvěznění. Potíže jsou také s dovozem literatury.

Izrael

Haifský oblastní soud 5. února 2007 rozhodl, že Haifské kongresové centrum diskriminovalo svědky Jehovovy, když jim nedovolilo použít svou halu pro uspořádání oblastního sjezdu. Soud kongresovému centru také nařídil, aby náhradou zaplatilo část soudních výloh. V prohlášení státního zástupce bylo na adresu kongresového centra uvedeno, že jeho „základní manažerskou povinností je . . . jednat se všemi klienty rovnoprávně, přičemž tato povinnost nebyla za daných okolností  splněna“. Díky tomuto příznivému rozhodnutí bude pro naše bratry v Izraeli snazší, aby se k uctívání scházeli ve větším počtu.

Tádžikistán

Celní úřady zabavily dvě zásilky naší literatury. Na ministerstvo kultury byl vyvíjen nátlak, aby literaturu a organizaci svědků Jehovových zakázalo. V této nepřátelské atmosféře byl k odjezdu ze země donucen manželský pár misionářů vyškolených v Gileadu. Potom 11. října 2007 byla činnost svědků Jehovových zakázána. Kvůli všem těmto bezprávím byly podány stížnosti k soudu. Modlíme se, aby Jehova otevřel cestu, a veřejná kazatelská činnost v Tádžikistánu mohla pokračovat. O tom, jak velmi je tato země v duchovním ohledu úrodná, svědčí 14procentní vzrůst ve služebním roce 2007.

Ukrajina

Na 12. května 2007 byla naplánována zvláštní přednáška na stadionu ve Lvově. Den předtím však vedení stadionu na nátlak našich odpůrců zrušilo nájemní smlouvu. Bratři se okamžitě obrátili na státní úředníky na Ukrajině a ve Spojených státech a požádali je, aby vedení stadionu ubezpečili o tom, že svědkové Jehovovi nijak nenaruší pořádek ve městě. Vyjednávání pokračovalo i během následujícího dne, zatímco do Lvova už přijížděla auta, autobusy a vlaky přivážející tisíce svědků Jehovových ze všech koutů Ukrajiny. Bratři a sestry se shromáždili před zamčenými branami stadionu. Trpělivě tam stáli a čekání si zpříjemňovali přátelskými rozhovory, a dokonce zpěvem písní Království. Nakonec se podařilo personál stadionu přesvědčit, a tak se pouhých dvacet minut před plánovaným začátkem programu brány otevřely. Více než 27 000 bratrů a sester se nahrnulo dovnitř a vyslechlo si povzbudivou přednášku zónového dozorce.

 Turkmenistán

Svědkové Jehovovi nejsou v Turkmenistánu registrováni. Po nějakém období, kdy zažívali relativní klid, je státní orgány začaly opět pronásledovat. Bratři a sestry se však nadále odvážně a zároveň obezřetně scházejí na shromážděních a mluví se svými bližními o dobré zprávě. (Mat. 10:16) Tři mladí bratři byli zatčeni proto, že z důvodu svědomí odmítli nastoupit vojenskou službu. Dva z nich byli odsouzeni k podmíněnému trestu, ale třetí byl na jeden a půl roku poslán do vězení. V místních věznicích panují drsné podmínky, a proto byla na případ tohoto bratra zaměřena pozornost i ze zahraničí. Bratrům z jiných zemí, kteří pracují jako právníci a kteří chtěli své spoluvěřící zastupovat u soudu, nebyla pro vstup do Turkmenistánu udělena víza. Avšak žádný člověk, ať má sebevětší autoritu, nemůže zabránit tomu, aby se naše přímluvy dostaly k Nejvyššímu. (1. Tim. 2:1, 2)

Kazachstán

V oblasti, kde svědkové Jehovovi ještě nejsou registrováni, se u jedné sestry doma konalo shromáždění. Znenadání ho přerušilo šest úředníků z prokuratury. Pět sester a jeden bratr, který navíc na tomto shromáždění vůbec nebyl, museli zaplatit vysokou pokutu. Ve všech případech byla podána odvolání k soudu.

Turecko

V odbočce v Turecku zavládla 31. července 2007 velká radost. Bratři totiž obdrželi osvědčení o tom, že bylo úředně zaregistrováno Sdružení na podporu svědků Jehovových. Celý proces registrace trval více než dva roky — mimo jiné proto, že vláda rozpoutala soudní spor ohledně toho, zda zakládací listina odbočky je v souladu s ústavou. Když soud nižší instance v Istanbulu právoplatnost listiny uznal, vláda se odvolala k nejvyššímu soudu. Ten však rozhodnutí soudu nižší instance potvrdil, a tak registraci umožnil. Nové sdružení  je náboženský právní subjekt, jehož prostřednictvím může odbočka nakupovat a vlastnit nemovitosti, pronajímat objekty pro pořádání oblastních sjezdů, přijímat dary a hájit u soudu právní nároky svědků Jehovových.

Dva svědkové Jehovovi byli při rozšiřování Zpráv Království č. 37 obviněni z toho, že „obtěžují lidi“, a byla jim uložena pokuta. Avšak smírčí soud v Sisli v Istanbulu pokutu zrušil s tím, že „nabízení publikací svědků Jehovových . . . spadá do rámce svobody myšlení a vyznání“ a že občané Turecka „mohou svobodně šířit své vyznání“. To však neznamená, že naši bratři v Turecku už nemají žádné těžkosti. Problémem například zůstává otázka neutrality. Když bratři dosáhnou věku branné povinnosti, hrozí jim vězení a pokuty.

Z uvedených zpráv vyplývá, že když v některé evropské zemi je právo uctívat Boha ohroženo, svědkové Jehovovi se často odvolávají k Evropskému soudu pro lidská práva. V polovině roku 2007 čekalo na projednání u tohoto soudu celkem 22 žádostí, které se týkaly například neutrality, zákonné registrace nebo pronásledování. Naši bratři a sestry, kteří v Evropě nebo kdekoli jinde řeší takové problémy, jistě potřebují, abychom se za ně modlili. (2. Kor. 1:10, 11)

VĚRNOST A RYZOST

V té části Ročenky, která se zabývá historií, se dočtete o tom, jak naši bratři v sovětském Rusku zůstali ryzí, když činnost svědků Jehovových byla pod zákazem. Odpor, který tehdy zakoušeli, byl brutální a mimořádně silný. Ale i v zemích, kde můžeme Bohu sloužit svobodně, se Satan a jeho pomocníci neúnavně snaží zlomit naši ryzost, i když jejich taktiky jsou méně nápadné. Pokud však Bohu zůstáváme věrní, velmi tím rozradostňujeme jeho srdce. (Přísl. 27:11) Následující zážitky ukazují, jak  Boží ctitelé všude na světě projevují v každodenním životě víru a věrnou oddanost.

Švédsko

Jedné sestře, která slouží jako průkopnice a pracuje v soukromé nemocnici, neustále znepříjemňují život kolegové, kteří jí dělají nemravné návrhy. Vytvořila si však účinnou strategii, jak takovým situacím předcházet. V prvé řadě všem novým spolupracovníkům co nejdřív řekne, že je svědkem Jehovovým, a často podotkne, že je vdaná. Kdykoli se naskytne příležitost, vypráví jim o tom, jaké zájmy sdílí se svým manželem, a neopomene zdůraznit, že mají velmi blízký vztah. V případě, že musí s nějakým lékařem mluvit o některém z pacientů, sjedná si s ním schůzku v jídelně, kde nebudou sami. A v nenadálých situacích, například když do místnosti, kde pracuje, někdo vstoupí a zavře za sebou dveře, sestra se ihned pomodlí k Jehovovi a jedná sice přátelsky, ale profesionálně.

Německo

Marian je už 13 let zaměstnancem jedné společnosti v severním Německu. Pracuje na směny, a tak pro něj bylo často obtížné chodit ve všední dny na shromáždění. „Trápilo mě to,“ vysvětluje, „protože shromáždění si opravdu vážím. Mnohokrát jsem Jehovu prosil, aby mi pomohl najít způsob, jak být na všech programech.“ Marian se modlil o to, aby měl odvahu oslovit svého přímého nadřízeného. Ten mu dovolil, že ve dnech, kdy má shromáždění, může odcházet dříve, pokud bude mít svou práci hotovou. Tato domluva fungovala dobře, ovšem jen do chvíle, kdy Marian dostal jiného nadřízeného. Ten mu odcházet dříve nedovolil. Co teď? Marian vzpomíná: „Uctivě jsem svému novému nadřízenému řekl, že bych rád mluvil s ředitelem společnosti.“ Když Marian mluvil s ředitelem, vydal mu pěkné svědectví a vysvětlil, proč si přeje chodit na  shromáždění. Ředitel neměl nic proti tomu, aby v těch dnech Marian odcházel dříve, pokud s tím bude souhlasit celá jeho směna. Marian tedy svolal kolegy a vysvětlil jim svůj problém. Při té příležitosti vydal pěkné svědectví i jim. Nyní Marian ve všední dny chodí na všechna shromáždění. Říká: „Na to, abych mohl být na všech programech, jsem musel vynaložit velké úsilí, ale úpěnlivé modlitby k Jehovovi mi daly sílu nad to, co je normální.“

Británie

Pro šestnáctiletou Sofii je zkouškou víry to, že ji spolužáci pořád někam zvou. Říká: „Někdy bych na nějakou tu party docela šla. Vím ale, že bych toho pak litovala, protože bych se mohla dostat do situací, které by nakonec skončily špatně. Jedna holka mě nedávno zvala k sobě domů a ujišťovala mě, že tu party organizuje ‚jen tak‘. Později jsem zjistila, že ten víkend měla narozeniny. Byla jsem ráda, že jsem tam nešla, protože jsem pak slyšela, že její rodiče nebyli přes noc doma a že se tam hodně jejích kamarádů a kamarádek ze školy opilo. Proto volný čas trávím raději s lidmi různého věku, kteří jsou v pravdě a obohatí mě po duchovní stránce. Společně s bráškou zveme mladší i starší přátele a pořádáme hudební večery, barbecue nebo výlety. Když mě teď někdo zve na nějakou party, zeptám se sama sebe, jak by to ovlivnilo můj vztah k Jehovovi. Zjistila jsem, že když člověk dělá, co je správné, o nic dobrého nepřichází.“

Itálie

Sedmnáctiletému Giovannimu se opakovaně stalo, že s ním nějaká spolužačka chtěla chodit. Jedna dívka však byla zvlášť neodbytná. Když viděla, že si jí Giovanni nevšímá, napsala mu dopis: „Myslím, že se k sobě hodíme. Jsem do tebe zamilovaná. Líbí se mi, jakou máš osobnost, a nejen to. Doufám, že se rozhodneš správně.  S láskou, tvoje . . .“ Obálka byla „zapečetěna“ otiskem jejích nalíčených rtů. Co na to Giovanni? Říká: „Musím přiznat, že následující dny byly pro mě perné. Říkal jsem si, jestli tak hezkou holku ještě někdy potkám. Když se o tom dozvěděli spolužáci, povzbuzovali mě, abych její nabídku přijal. Říkali: ‚Takovou šanci už nedostaneš. Byl bys blázen, kdybys ji odmítl.‘ Uvědomil jsem si, že začínám ztrácet svou křesťanskou totožnost. Modlil jsem se k Jehovovi a svěřil se rodičům. Zpočátku je to docela vzalo, protože netušili, že musím řešit něco takového. Při rodinném studiu jsme se na to pak několikrát zaměřili a myšlenky jsme čerpali hlavně z knihy Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi. Popovídal jsem si také se zralými bratry ve sboru. Nakonec jsem se rozhodl správně a nabídku jsem odmítl. Musím říct, že díky mému pevnému postoji si mě teď spolužáci více váží.“

Mexiko

Antoniovi je 59 a byl pokřtěn před 37 lety. Říká: „Bylo mi teprve 19, když lékaři zjistili, že mám juvenilní revmatoidní artritidu. Velmi mě sužuje, že kvůli své nemoci jsem už 35 let úplně invalidní a odkázaný na vozík. Občas bývám sklíčený. Pomáhá mi však, že se na křesťanských činnostech podílím do té míry, jak mi to zdraví dovoluje.“ Zvlášť bolestné pro Antonia bylo, když mu před sedmi lety zemřela matka, která o něj pečovala. Jak se s tím Antonio vyrovnal? Vypráví:  „Od té doby se přesvědčuji o tom, že Jehova své služebníky neopouští, ale opatřuje jim to, co nutně potřebují. Sbor zařídil, že o mě pečuje jeden bratr. Někteří ze sboru mi přispívají na úhradu mých základních potřeb.“ Antonio se velmi těší na dobu, kdy se splní všechno, co Bůh slibuje poddaným svého Království.

„UDĚLEJ MÍSTO SVÉHO STANU PROSTORNĚJŠÍM“

„Udělej místo svého stanu prostornějším. A ať roztáhnou stanové látky tvého velkolepého bydliště.“ (Iz. 54:2) Tato prorocká slova se splňují v dnešní době, což je jasně vidět z toho, že je stále více zapotřebí stavět nová místa uctívání a rozšiřovat prostory odboček. Kromě jiné stavební činnosti, která v minulém roce probíhala po celém světě, udělalo svědkům Jehovovým velkou radost zejména zasvěcení šesti následujících odboček.

Portoriko

Už 13 let poté, co byly dostavěny poslední části odbočky, bylo potřeba komplex rozšířit, protože mnohá oddělení se mezitím rozrostla. Proslov k zasvěcení přednesl v sobotu 16. září 2006 člen vedoucího sboru David Splane.

Kolumbie

Kolumbijská odbočka se nachází ve Facatativá, což je asi 42 kilometrů na severozápad od města Bogotá. Přicestovali tam bratři a sestry ze 30 zemí, aby se 11. listopadu 2006 účastnili zasvěcení rozšířených prostor odbočky. Celkem bylo přítomno 3 605 osob. Mnozí se srdečně objímali, protože se shledali po dlouhých třiceti nebo čtyřiceti letech. A všichni si s potěšením vyslechli proslov k zasvěcení, který přednesl člen vedoucího sboru Gerrit Lösch.

Fidži

Pět minut chůze z centra hlavního města Suva, v místě, odkud je pěkný výhled na přístav, stojí krásná odbočka. V sobotu 11. listopadu 2006 tam člen vedoucího  sboru Geoffrey Jackson přednesl ke 410 přítomným proslov k zasvěcení.

Burundi

Pro svědky Jehovovy v této krásné středoafrické zemi byl 25. listopad 2006 nezapomenutelným dnem. Celkem 1 141 bratrů a sester z 11 zemí se společně s členem vedoucího sboru Guyem Piercem zúčastnilo radostného zasvěcení tamější pěkné odbočky. Jehova svým svědkům v této zemi očividně žehná a je pravděpodobné, že se k pravému uctívání připojí ještě mnoho jejích obyvatel.

Rwanda

Po 30 bouřlivých letech, pro které byly příznačné zákazy a občanská válka, se naši bratři a sestry dočkali zasvěcení krásné nové odbočky, vkusně zasazené do nádherných zahrad. Při této příležitosti tam přijel Guy Pierce.

I přes tragické události spojené s genocidu, při níž přišlo o život i mnoho bratrů, Jehovovo dílo v této „zemi tisíce pahorků“, jak Rwanda bývá označována, dále vzkvétá. Mezi 553 přítomnými, kteří se v sobotu 2. prosince 2006 sešli při zasvěcení, bylo také 112 delegátů z 15 zemí.

Uganda

V sobotu 20. ledna 2007 byla zasvěcena nová odbočka, která stojí na jižním okraji hlavního města Kampala. K 665 přítomným patřilo 170 delegátů asi ze 20 odboček. Proslov k zasvěcení přednesl člen vedoucího sboru Anthony Morris.

„JEHOVA UČINIL VELKOU VĚC“

Když se ohlédneme za uplynulým rokem a vidíme, kolik úžasných věcí Jehova učinil, rozhodně můžeme mít radost. Jednohlasně se připojujeme ke slovům žalmisty, který vděčně prohlásil: „Jehova učinil velkou věc tím, co s námi učinil. Zaradovali jsme se.“ (Žalm 126:3)

[Rámeček a obrázek na straně 9]

Opravdu celosvětová kampaň

Mnozí lidé v různých částech světa se ptali, zda jsou Zprávy Království rozšiřovány opravdu na celém světě. Nevěřil tomu například jeden muž v Brazílii. Řekl tedy zvěstovatelům, ať chvíli počkají, zavolal příteli do Spojených států a zeptal se ho, zda ten leták už dostal. Přítel odpověděl: „Ano, jeden jsem dostal před deseti minutami.“ Oslovený muž byl ohromen. Zprávy Království si vzal a slíbil, že si je přečte.

[Obrázek na straně 12]

Ve sborové poštovní schránce byl pouze jeden výtisk

[Obrázek na straně 25]

Antonio je přichystán do kazatelské služby

 [Obrázky na straně 28 a 29]

Zasvěcení odboček

Portoriko

Rwanda

Kolumbie

 Burundi

Fidži

Uganda