Co se událo v minulém roce

PO DALŠÍM roce, ve kterém jsme se věnovali svaté službě, máme bezpočet důvodů k radosti. Když se ohlédneme za úžasným dílem, které náš Bůh prostřednictvím svých služebníků vykonal, můžeme bez váhání říci: „Korunoval jsi rok svou dobrotou.“ (Žalm 65:11)

„DOBRÁ ZPRÁVA“ NA INTERNETU

Jelikož jsme svědkové Jehovovi, bereme vážně svou odpovědnost ‚kázat dobrou zprávu o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘, než přijde konec. (Mat. 24:14) V průběhu let pomohl k rychlejšímu šíření ‚slova o království‘ rozvoj nových technologií. (Mat. 13:18–23) Už jedenáct let využíváme naši oficiální  internetovou stránku www.watchtower.org k tomu, abychom veřejnosti předkládali duchovní myšlenky v elektronické podobě. Návštěvníci naší stránky se mohou s biblickou pravdou seznámit ve 314 jazycích a mohou prozkoumat informace pod záhlavími „Nauky a činnost“, „Nejnovější náměty“, „Bůh a Vaše budoucnost“, „Zdravotní péče a krev“ a „Dostupné publikace“.

Naši stránku lidé často navštěvují proto, aby si četli Bibli. Každý den jich více než 6 300 nahlédne do internetové verze Svatého Písma — Překladu nového světa v některém z deseti jazyků. K oblíbeným biblickým knihám patří Žalmy, Přísloví a evangelia o životě Ježíše Krista.

Každý týden jsou na internetovou stránku přidávány ve 12 jazycích vybrané články ze Strážné věže a Probuďte se! Jedná se především o ty články, které jsou určeny veřejnosti. Mnozí lidé chtějí vědět, čemu věříme, jak probíhají shromáždění a jak je financována kazatelská činnost. Odpovědi na tyto otázky mohou získat tak, že si na naší stránce otevřou brožuru Svědkové Jehovovi — Kdo jsou? Čemu věří? Publikace Konec falešného náboženství je blízko! je na naší internetové stránce k dispozici v 252 jazycích, včetně klipů v pěti znakových jazycích.

NA INTERNETU NAŠLI PRAVDU

Jaké výsledky přineslo to, že naše publikace jsou dostupné na internetu? Stránku www.watchtower.org navštíví přes 60 000 lidí denně. Mnozí z nich žijí tam, kde je svědků Jehovových málo nebo kde je naše dílo omezeno či zakázáno. Ti, kdo touží znát pravdu, mohou i přesto uhasit svou duchovní žízeň na naší internetové stránce.

 Bryon říká: „Vždycky jsem se chtěl dozvědět něco o Bibli, ale pokaždé, když jsem šel s přáteli do kostela, jsme jenom zpívali nebo hráli hry.“ Bryon se věnoval světskému vzdělání a sportu. Studoval pět jazyků a získal stipendium na vysoké škole. Duchovně ho však nic neuspokojovalo. Začal se tedy modlit o to, aby našel pravdu.

„Zoufale jsem toužil po odpovědích na otázky, které mě trápily,“ pokračuje Bryon, „a tak jsem se rozhodl najít na internetu svědky Jehovovy. Moji přátelé ze školy, kteří ke svědkům patřili, mi totiž kdysi řekli, že Boží jméno je Jehova. Internetovou stránku jsem našel a začal jsem číst brožuru Co od nás Bůh vyžaduje? Konečně jsem dostal odpovědi na své otázky.“ Bryon požádal o biblické studium, dělal rychlé pokroky a v roce 2004 zasvětil svůj život Jehovovi. Nyní slouží jako pravidelný průkopník a doufá, že své jazykové dovednosti jednou bude moci využít jako misionář.

„JE S VÁMI BŮH“

Je úžasné vědět, že denně navštíví naši internetovou stránku tisíce lidí „ze všech řečí národů“. V průměru 94 osob denně odešle elektronický formulář „Přejete si, aby Vás někdo navštívil?“. (Zech. 8:23)

Denise měla otázky týkající se toho, čemu svědkové Jehovovi věří, ale zdráhala se jít do sálu Království. Místo toho hledala na internetu, až narazila na stránku www.watchtower.org. Z toho, co se tam dočetla, usoudila, že našla pravdu. S žádostí o biblické studium však váhala. Věděla totiž, že pokud by chtěla žít podle biblických měřítek, musela by ve svém životě udělat změny. Elektronický formulář „Přejete si, aby Vás někdo navštívil?“ vyplnila čtyřikrát, ale ani jednou nesebrala odvahu k tomu, aby ho odeslala.

 V březnu 2007 vyplnila formulář popáté, a tentokrát ho odeslala. Její prosba o osobní návštěvu byla předána místnímu sboru. Starší pak požádali sestru jménem Vonnie, aby za Denise zašla. Necelý týden po první návštěvě začala Denise chodit na shromáždění do sálu Království.

Koncem léta zničila náboženské předměty, které měla doma, vystoupila z církve a začala sloužit jako nepokřtěná zvěstovatelka. Ona i její dva synové dělali rychlé pokroky a jeden z nich, kterému je osm let, se přihlásil do teokratické školy. V lednu 2008 se Denise dala pokřtít a o dva měsíce později, přesně rok po tom, co odeslala elektronický formulář, se stala pomocnou průkopnicí. Denise říká: „Nebýt té internetové stránky, tak o tom dnes nevyprávím.“

V lednu 2008 byla na naší internetové stránce www.pr418.com zpřístupněna nová služba — v 17 jazycích je zde možné stahovat některé publikace v audio formátu. O tuto službu je obrovský zájem. Každý měsíc uživatelé stáhnou více než milion publikací nebo jednotlivých článků. Mnozí zvěstovatelé poslouchají nahrávky časopisů cestou do práce nebo do školy.

DUCHOVNÍ POKRM V RODNÉM JAZYCE

Radujeme se z toho, že s podporou andělů můžeme nabádat lidi z ‚každého národa a kmene a jazyka‘, aby oslavovali Boha. (Zjev. 14:6, 7) Lidé pohotověji reagují na biblické poselství, pokud ho slyší ve své mateřštině, a proto svědkové Jehovovi v současnosti tisknou literaturu v přibližně 450 jazycích.

Kniha Co Bible doopravdy říká? byla nedávno vydána v tetumštině, kterou se mluví na Východním Timoru. Knih však bylo málo, takže například nová zájemkyně Maria musela při studiu používat knihu v indonéštině.  Požádala proto sestru, která s ní studovala, aby jí na dva dny půjčila svou tetumskou knihu. Během těch dvou dní si pomocí zapůjčené knihy s nadšením zopakovala všechno, co se naučila. Díky tomu, že si knihu pročetla v rodném jazyce, porozuměla mnoha pravdám daleko lépe. Sestra potom neměla to srdce, aby po ní chtěla tetumskou knihu nazpět. Maria dále studuje a také chodí na shromáždění.

V Keni se na úřadech a při obchodování běžně mluví anglicky a svahilsky. Miliony obyvatel této země však raději používají kikujštinu, kambštinu, luoštinu a jiné místní jazyky. Díky literatuře, která se v těchto jazycích nyní vydává, roste zájem o uctívání Jehovy. Ve sboru Siaya začali používat literaturu v luoštině a také v tomto jazyce začali pořádat shromáždění. Starší pak napsali: „Bratři nyní lépe rozumí tomu, co slyší z pódia, a děti dávají větší pozor. Od té doby, co si přednášky připravujeme podle osnov v luoštině, vzrostla účast na shromážděních o 60 procent.“

V Nikaragui mnoho lidí používá spíše jazyk mískito než španělštinu. Oblastního sjezdu v jazyce mískito se zúčastnilo přes 200 posluchačů a někteří z nich přinesli velké oběti, aby se tam mohli dostat. Například 13 svědků z městečka Asang na řece Coco postavilo vor a jelo na něm po řece dva dny do města Waspam. Odtamtud jeli do sjezdového města pět hodin na korbě nákladního auta. Pro většinu z nich to byl první oblastní sjezd, na kterém kdy byli. Program přednesený v jejich rodném jazyce se jim moc líbil. Jelikož za cestu na sjezd dali všechny své peníze, ostatní delegáti jim přispěli na cestu domů.

Všichni měli velkou radost z toho, že na sjezdu byla v jazyce mískito vydána kniha Co Bible doopravdy říká?  Byli za to vděční zejména průkopníci. Až do té doby totiž museli při biblických studiích používat knihu Co Bible říká ve španělštině a odstavce i otázky zájemcům překládat. Nyní už nemusí přemýšlet o tom, jak co přeložit, ale mohou se plně soustředit na vyučování biblických pravd.

Kečujština je indiánský jazyk, kterým se mluví v Jižní Americe. Kečujští zvěstovatelé z Peru napsali: „Po úvodu říkáme oslovenému člověku, že máme publikace v kečujštině. Když někteří dostali literaturu ve svém rodném jazyce, tak silně to na ně zapůsobilo, že se rozplakali a literaturu líbali.“ Odbočka v Peru uvedla: „Někteří bratři žijící na území, kde se mluví kečujsky, jsou za publikace nesmírně vděční. Potom, co si jeden bratr přečetl knihu Co Bible doopravdy říká? v kečujštině, prohlásil, že konečně rozumí významu a hodnotě Kristovy oběti.  Čtenáři, kteří chtějí dát najevo, jak hodně si takové literatury váží, posílají do odbočky bedny s ovocem, brambory, koláče i jiné věci.“

Úsilí se věnuje také překládání naší literatury do jazyků, kterými se mluví na dalekých ostrovech v Pacifiku. Na mikronéském ostrově Pohnpei řekla jedna sestra misionářce: „Děkuji Jehovovi za to, že na nás pamatuje. Dříve jsme Strážnou věž v pohnpeištině dostávali několik měsíců po anglickém vydání.“ Potom žertem dodala: „Říkali jsme si, že možná i Armagedon k nám dorazí se zpožděním. Teď ale studujeme časopisy ve stejnou dobu jako bratři v jiných částech světa a jsou stejně hezké jako ty anglické. Jsme vedoucímu sboru moc vděční za to, jak se o nás stará.“

Bratři a sestry na Marshallových ostrovech v severním Pacifiku měli velkou radost z toho, že v maršalštině začala vycházet Strážná věž ve vydání pro veřejnost. Zvěstovatelé si rádi čtou životní příběhy, ale v předchozích vydáních Strážné věže v maršalštině na ně nebylo místo, takže je někdo musel překládat z anglického časopisu. Byli proto velmi šťastní, když se ve vydání pro veřejnost v místním jazyce objevil první životní příběh. Jeden 16letý čtenář řekl: „Celá léta jsem si v anglických časopisech prohlížel obrázky v životních příbězích a přál jsem si, abych si mohl přečíst, co je tam napsáno. Teď už mohu.“

I jediná publikace v rodném jazyce může podnítit ke změně života. V jedné středoasijské zemi, kde je naše dílo omezeno, zvěstovatelé rozšířili mnoho výtisků brožury Co od nás Bůh vyžaduje? Jedna se dostala do rukou mladého muže, na kterého tak zapůsobila, že šel k blízké řece a sám sebe „pokřtil“. Když se dozvěděl, že nejprve  s ním musí být vedeno biblické studium, pohotově se tomu přizpůsobil a brzy byl pokřtěn správně. Značnou část svého času teď věnuje kázání dobré zprávy.

POKROKY V PŘEKLÁDÁNÍ BIBLE

Svědkové Jehovovi považují Boží Slovo, Bibli, za poklad a velmi si váží přesného a srozumitelného překladu. Radují se proto z toho, že Překlad nového světa nebo jeho část je nyní k dispozici ve více než 70 jazycích. Když v nějakém jazyce Bible vyjde, je to nezapomenutelná událost, ale na srdce a mysl lidí Bible zapůsobí teprve tehdy, když ji denně používají k osobnímu studiu, na shromážděních a v kazatelské službě.

Odbočka v Rusku dostává mnoho dopisů s poděkováním za úplné vydání Překladu nového světa v ruštině. Jedna žena napsala: „Bibli jsem přečetla už mnohokrát, ale číst tento překlad je jako číst Bibli poprvé. Biblické poselství silně působí na moje city a někdy mám slzy v očích.“

Srozumitelnost překladu přiměla jinou čtenářku k těmto slovům: „Dnes jsem si přečetla 18. kapitolu 1. Mojžíšovy a to mě podnítilo, abych vám napsala. Abrahamův rozhovor s Jehovou zaznamenaný ve verších 23 až 32 na mě hluboce zapůsobil. Bibli už sice čtu popáté, ale až tentokrát jsem se nad tímto rozhovorem skutečně  zamyslela. Úplně jsem se do Abrahama vcítila a pozorně jsem ‚naslouchala‘ tomu, co on i Jehova říkali. Jehovova ochota naslouchat Abrahamovi mi vehnala slzy do očí. Díky tomuto překladu mi celá událost jakoby ožila před očima. Nejenže jsem Jehovovy vlastnosti viděla, ale také jsem je osobně vnímala.“

Svetlana z Moskvy napsala: „Děkuji vám za úplné vydání Překladu nového světa. Konečně nás ‚Starý zákon‘ nebude plést svým archaickým a těžko srozumitelným jazykem. Překlad je teď tak jasný!“

Jiná čtenářka v dopise uvedla: „V práci jsem o pravdě mluvila se svou zaměstnankyní Irinou. Nejprve jsem verše jen citovala. Když jsem ale Bibli otevřela, abych Irině ukázala Ježíšovu vzorovou modlitbu, zeptala se: ‚To je modlitba Otčenáš?‘ Pak si modlitbu přečetla, oči se jí rozzářily radostí a vykřikla: ‚To je úžasné! Je to řečeno tak jasně! Často jsem tuto modlitbu slyšela, ale nikdy jsem jí nerozuměla. Tady je to tak srozumitelné a jednoduché. Takovou Bibli bych chtěla. Mohla byste mi ji obstarat?‘ Odpověděla jsem jí: ‚Bibli dáváme jenom těm lidem, kteří si ji opravdu chtějí přečíst.‘ Irina s vážnou tváří řekla: ‚Dříve jsem Bibli nikdy číst nechtěla. Několik Biblí jsem sice měla, ale všechny jsem je dala pryč. Teď si ji však opravdu přečíst chci.‘“

O Křesťanských řeckých písmech — Překladu nového světa v ukrajinštině jeden bratr napsal: „Děkuji za tento úžasný dar od Jehovy a jeho organizace. Mám radost z každé stránky a všude s sebou tuto Bibli nosím. Jazyk je jednoduchý a srozumitelný. Slova pronikají až k mému srdci a snadno chápu hluboké biblické nauky.“

Překlad nového světa vyšel také v srbštině a chorvatštině a i v těchto jazycích byl nadšeně přijat. Jedna chorvatská sestra napsala: „Velmi dobře se čte a je mu rozumět  mnohem lépe než Bibli, kterou jsme léta používali. Rady z Písma se snadněji dostávají k mému srdci a cítím, že nyní znám Jehovu více než kdykoli dříve.“

Dne 2. listopadu 2007 bratr Geoffrey Jackson z vedoucího sboru oznámil vydání Křesťanských řeckých písem — Překladu nového světa v samojštině. Výtisky tradiční samojské Bible jsou vzácné a drahé, a proto mají bratři velkou radost z toho, že Bible teď bude mnohem dostupnější. Jeden zvěstovatel používal Překlad nového světa několik měsíců a potom řekl: „Stará Bible myšlenky jakoby skrývala, ale tato nová Bible je odkrývá a objasňuje.“

Jedna sestra vedla studium se svým zájemcem a v publikaci došli k místu, kde byl odkaz na Jakuba 4:8. Sestra vypráví: „Pověděla jsem zájemci, že tento verš sice známe, ale přesto bychom si ho měli z Překladu nového světa přečíst. Nejprve jsme si mysleli, že jsme se spletli, a museli jsme se ujistit, že čteme správný verš. Sestra, která byla na studiu se mnou, překvapeně řekla: ‚Ten verš se změnil.‘ Teď jsme jasně chápali, že ‚přiblížit se k Bohu‘ znamená mít k němu blízký vztah. Tato myšlenka ve staré Bibli nebyla. Silně to na nás zapůsobilo a podnítilo nás to, abychom si takový vztah k Jehovovi vytvářeli.“

Nějakou dobu po tom, co byl vydán Překlad nového světa v čínštině, misionáři sloužící na Tchaj-wanu napsali: „Měli jsme možnost ukázat Překlad nového světa jednomu právníkovi, který rád a pravidelně čte naše časopisy. Chtěl vědět, proč byl nový překlad zapotřebí. Ukázali jsme mu několik veršů, které na něj udělaly velký dojem. Řekl, že tento nový překlad je mnohem srozumitelnější než překlad Union Version, který četl.“ Misionáři také věnovali Bibli člence parlamentu, která ji pak nechala ve své kanceláři. Tam ji uviděl hlasatel jedné rozhlasové  stanice, který měl ke svědkům Jehovovým kritický postoj. Když začal Překlad nového světa číst, zapůsobilo to na něj do té míry, že misionářům zatelefonoval, aby od nich také získal svůj osobní výtisk.

Jedna sestra z Kyrgyzstánu má problémy s očima, takže se jí špatně čte. Z tohoto důvodu vždy považovala čtení Bible za náročný úkol. Když ale dostala Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa v kyrgyzštině, změnila názor. Jelikož překlad je jasný a srozumitelný, čtení Bible jí teď přináší velkou radost.

Jiná sestra řekla: „To je vynikající překlad! Když si ho čtu nahlas, už nedělám chyby. Chci si v něm číst znovu a znovu. Připadá mi, jako bych zase poznávala pravdu.“

Sestra, která je sluchově postižená, vedoucímu sboru napsala: „Moc se mi líbí Matoušovo evangelium v americkém znakovém jazyce. Nyní je pro mě Bible živá a dotýká se mého srdce. Vidím Ježíšovu osobnost, výraz jeho obličeje i jeho laskavost a hlubokou lásku k lidem. Matouše ve znakovém jazyce jsem si zamilovala. . . . Můžete vydávání dalších biblických knih ve znakovém jazyce urychlit?“

Dobrý překlad Bible skutečně může odstranit závoj, který zakrývá význam Božího Slova, a způsobit, že světlo pravého poselství osvítí srdce čtenáře. Ti, kdo se chtějí přiblížit ke svému nebeskému Otci, se proto radují, když Překlad nového světa dostanou ve své mateřštině — v jazyce, který promlouvá k jejich srdci.

NA ŽNI SE PODÍLÍ VÍCE DĚLNÍKŮ

Když se zjednodušil provoz odbočky ve Spojených státech, mnoho členů tamější rodiny betel bylo požádáno, aby sloužili jinde. Někteří byli posláni do odboček v zahraničí, ale několik set jich bylo jmenováno zvláštními  a pravidelnými průkopníky, aby sloužili v různých sborech po celých Spojených státech. Jak na ně taková změna zapůsobila? Jak se vyrovnali s obtížemi, které s novými úkoly souvisely? A jaký užitek to přineslo sborům?

Todd a Leslie vzpomínají: „Mnoho let jsme prosili ‚Pána žně, aby vyslal dělníky na svou žeň‘. Netušili jsme, že Jehova na takové modlitby odpoví tím, že použije zrovna nás. Teď vidíme, že Jehova záležitosti řídí, a považujeme za výsadu, že Kristus ‚nás uznal za věrné tím, že nám přidělil službu‘.“ (Mat. 9:37, 38; 1. Tim. 1:12)

Franco hodnotí několik prvních měsíců v novém působišti a říká: „S manželkou jsme vůbec netušili, že ve Spojených státech jsou ještě místa, kde je tak zapotřebí sloužit. Když jsme přijeli do našeho působiště, zjistili jsme, že je tu bezpočet lidí, kteří chtějí, aby s nimi někdo studoval Bibli.“ Curtis a Karolynne vyjadřují to, co cítí mnozí z těchto průkopníků: „Ani nedokážeme slovy popsat, jak jsme šťastní, že jsme se našeho nového úkolu chopili. Můžeme tak Jehovovi ukázat, že jsme to mysleli vážně, když jsme zapřeli sami sebe a zasvětili mu svůj život.“

DŮVĚŘUJÍ ‚PÁNOVI ŽNĚ‘

Když je člověk po letech služby v betelu přeřazen do průkopnické služby, samozřejmě to v něm vyvolá určité obavy. Jedni manželé si říkali: „Najdeme vhodné bydlení? Dokážeme ve službě strávit 120 nebo 130 hodin a ještě povzbuzovat sbor?“ Jak se jim i dalším bratrům a sestrám podařilo novou situaci zvládnout?

Někteří našli bydlení doslova na poslední chvíli. Například svobodná sestra Jessica hledala ve svém novém působišti vhodné ubytování dva týdny, ale marně. Den  před tím, než se měla vrátit do betelu a sbalit si věci, jí k její velké radosti jeden místní starší nabídl domek, který si mohla za nevelkou částku pronajmout.

Jeff a Cynthia se pracovnici realitní kanceláře zmínili o tom, že jsou svědkové Jehovovi. Žena prohlásila: „Svědky Jehovovy znám, a proto vím, že s vámi nebudou žádné problémy. Jehova se vždy postará o to, abyste měli na nájem.“

Eric a Melonie říkají: „Zážitky, které máme my i naši bratři, nám připomínají, že se vždy musíme spoléhat na Jehovu. Každý den vidíme, jak Jehova zasahuje v náš prospěch. Velmi to upevňuje naši víru.“

SBORY JSOU „POSILUJÍCÍ POMOCÍ“

Láskyplné přijetí, jakého se průkopníkům ve sborech dostalo, jim velmi pomohlo, aby se v novém působišti cítili jako doma. Jeden krajský dozorce napsal, že v mnoha sborech zvěstovatelé s láskou mluví o „našich zvláštních průkopnících“. Dále uvedl: „Celý kraj jim jakoby otevřel svou náruč i srdce.“ Jeden místní bratr vděčně napsal: „Chci odbočce poděkovat. Pro nás všechny jsou tito průkopníci velkým požehnáním.“

V jednom sboru v Kansasu měli 100 obvodů, ve kterých se nesloužilo mnoho měsíců. S pomocí manželského páru zvláštních průkopníků se teď daří většinu obvodů propracovat pravidelně. Místní starší napsali: „Neuměli jsme si představit, jak velký užitek nám služba zvláštních průkopníků přinese.“

Sbory jsou „posilující pomocí“ pro průkopníky a průkopníci zase přinášejí užitek zvěstovatelům. (Kol. 4:11) Jeden krajský dozorce napsal: „Horlivost a nadšení průkopníků naše bratry a sestry velmi povzbuzují a podněcují je ke službě.“ Jiný krajský dozorce uvedl: „Na zvláštních  průkopnících je vidět zejména láska a radost, které se přenášejí i na ostatní.“

Jedni manželé se těšili z toho, že pomohli deseti nečinným zvěstovatelům, aby se znovu zapojili do služby. Pozitivní vliv mají i bratři, kteří slouží jako starší. Jeden dozorce napsal: „Je to velká pomoc, že máme ve sboru tak vyrovnaného a vyškoleného bratra. Přesně to náš sbor i rada starších potřebovaly.“

„BOŽÍ SPOLUPRACOVNÍCI“

Kazatelům Království Jehova žehná mnoha pěknými zážitky. Například Steve a jeho manželka Gaye byli za chladného a větrného dne ve službě dům od domu. U prvních dveří zahájili biblické studium s letitým mužem, který byl v depresi. Za dva týdny přišel na shromáždění do sálu Království. Manželé mu řekli, jak laskavé to od něj bylo, že je při první návštěvě pozval dovnitř. Muž odpověděl: „To nebyla laskavost. Pozval jsem vás dál proto, že jsem vás čekal. Už tři dny jsem se totiž modlil o pomoc.“ Nyní chodí na shromáždění pravidelně a usiluje o to, aby mohl být pokřtěný.

Ray a Jill jednou ráno jeli autem a všimli si, že po druhé straně silnice jde nějaký muž. Rozhodli se, že mu vydají svědectví. Zastavili, ukázali mu literaturu a nabídli mu biblické studium. Muž si časopisy vzal a řekl, že se svědky Jehovovými Bibli studoval, ale nedávno se přestěhoval. S radostí proto souhlasil s tím, že ve studiu bude pokračovat.

Všichni, kdo obětavě slouží Jehovovi, vědí, že ‚Bůh není nespravedlivý, aby zapomněl na jejich práci a na lásku, kterou projevovali k jeho jménu‘. (Hebr. 6:10) Podobně jako se lidské tělo skládá z mnoha částí, které vykonávají, co je třeba, tak i sbor se skládá z mnoha členů,  z nichž každý může něčím přispět k jeho duchovnímu růstu a kráse. „Bůh dal údy do [sboru], každý z nich právě jak se mu líbilo“. Díky tomu, že každý člen sboru je ochoten spolupracovat, se ‚všichni ostatní radují‘. (1. Kor. 12:18, 26) Takový soulad mezi ‚Božími spolupracovníky‘ přináší slávu Jehovovi, který ‚působí vzrůst‘. (1. Kor. 3:6, 9)

ZÁKONNÉ PROSAZOVÁNÍ DOBRÉ ZPRÁVY

Ježíš svým apoštolům řekl: „Budete předmětem nenávisti všech lidí kvůli mému jménu.“ (Mat. 10:22) Praví následovníci Krista měli očekávat, že odpůrci budou ‚proti nim lživě říkat kdejakou ničemnost kvůli němu‘. (Mat. 5:11) Jak se Ježíšovým učedníkům v nové době daří ‚zákonně prosazovat dobrou zprávu‘? (Fil. 1:7)

Arménie

Od dubna 2007 do dubna 2008 zadržovali arménští celníci více než sedm tun Biblí a biblické literatury a odmítali je vydat, dokud nebude zaplaceno nepřiměřeně vysoké clo. Bratři clo zaplatili, ale podali stížnost. Následně jim v dubnu 2008 byla část literatury vydána, ale zbytek celníci stále zadržují. Bratři se pomocí právních prostředků snaží tuto situaci vyřešit.

Kazachstán

Dva bratři ze světového ústředí svědků Jehovových přijeli do Kazachstánu, aby duchovně povzbudili své spoluvěřící. Po zvláštním shromáždění, které se konalo ve městě Almaty, byli zatčeni. Po výslechu na policejní stanici byli předvedeni před soudce správního soudu, který je uznal vinnými z „misionářské činnosti“. Později sice byli propuštěni, ale usiluje se o to, aby byli obvinění zproštěni. Poměrně nedávno se několikrát stalo, že policisté vtrhli do domů našich bratrů a přerušili shromáždění, která tam probíhala. Třem zákonně registrovaným sborům soudy zakázaly vyvíjet jakoukoli  náboženskou činnost a bezpečnostní složky opakovaně bránily teokratickým aktivitám v oblasti severně od Kaspického moře.

Tádžikistán

Náboženská společnost svědkové Jehovovi v Tádžikistánu byla zákonně registrována v roce 1994 a na základě toho se bratři mohli společně scházet k uctívání Boha. Dne 11. října 2007 však ministerstvo kultury vydalo rozhodnutí, kterým byla činnost svědků Jehovových zakázána. Bratři se teď snaží o to, aby úřadům dokázali, že svědkové jsou mírumilovní lidé a nepředstavují žádnou hrozbu pro veřejný pořádek.

Uzbekistán

Situace svědků Jehovových v Uzbekistánu se stále zhoršuje. Počátkem roku 2008 byl jeden bratr odsouzen na čtyři roky do pracovního tábora za to, že se aktivně věnoval svému náboženství. Jiní svědkové byli zatčeni, odsouzeni a pokutováni za porušování zákonů o náboženských organizacích a předpisů o vyučování náboženských nauk. Policisté několikrát vtrhli na shromáždění, prohledávali soukromé domy, zabavovali literaturu a zatýkali zvěstovatele. Mnoho bratrů a sester také slovně i fyzicky napadli.

 Řada úředníků z této oblasti uvedla, že podněty k takovým zákeřným činům vycházejí od místních duchovních. Nadále se modlíme o to, aby si odpovědní činitelé brzy uvědomili, že jejich jednání je nepatřičné, a aby našim bratrům a sestrám umožnili „dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností a vážností“. (1. Tim. 2:1, 2)

Řecko

Místní nejvyšší soud vydal dvě příznivá rozhodnutí, která se týkají práva jednotlivce odmítnout z důvodu svědomí službu v ozbrojených silách. Několik let před tím, než se Konstantinos Kotidis odstěhoval do Řecka, sloužil v sovětské armádě, ale později se stal svědkem Jehovovým. Když ho řecké úřady povolaly k vojenské službě, zamítly jeho žádost o náhradní civilní službu. Tvrdily, že v armádě již sloužil, takže se nemůže hájit tím, že vojenskou službu odmítá z důvodu svědomí. Státní rada však rozhodla, že člověk, který sice vykonával vojenskou službu, ale jehož náboženské smýšlení se později změnilo, může z důvodu svědomí odmítnout službu v ozbrojených silách a měl by mít možnost vykonávat náhradní civilní službu.

Druhý případ se týkal bratra, který se jmenuje Stylianos Ioannidis. Nedostal zaměstnání ve  státním sektoru, protože byl v minulosti uvězněn za to, že z důvodu svědomí odmítl nastoupit vojenskou službu a tím nesplnil svou povinnost vůči státu. Státní rada však rozhodla, že jakmile si odpírači odpykají ve vězení svůj trest, mají právo na to, aby byli od vojenské služby osvobozeni. Soud také uvedl, že takové osvobození je trvalé a není tedy důvod, proč by odpírači nemohli být státními zaměstnanci. Bylo to poprvé, co Státní rada založila své rozhodnutí na svobodě vyznání, stejně jako to udělal Evropský soud pro lidská práva v případě jednoho svědka, který nedostal zaměstnání proto, že z důvodu svědomí odmítl nastoupit vojenskou službu.

Eritrea

Naši bratři a sestry v Eritreji dál zažívají drsné a nespravedlivé zacházení. Úřady zadržují řadu svědků Jehovových ve vězeňských táborech. Někteří z nich jsou drženi v extrémně špatných podmínkách. V červenci 2008 bylo zatčeno šest dalších bratrů. Mezi nimi byli i starší, kteří měli na starosti organizaci díla v zemi. Navzdory velkému úsilí a protestům ze zahraničí je eritrejská vláda i nadále rozhodnuta stavět se proti uctívání pravého Boha Jehovy.

Jižní Korea

V této zemi vláda odmítá uznat jedno ze základních lidských práv — právo odmítnout vojenskou službu z důvodu svědomí. V průběhu posledních 50 let si trest ve vězení odpykalo více než 13 000 bratrů a v současné době jich je vězněno přibližně 500. Jejich odhodlání a křesťanské chování jsou vynikajícím svědectvím pro vězeňské i vládní úředníky, což dělá radost našemu Bohu Jehovovi. (1. Petra 2:20) Výboru OSN pro lidská práva bylo dosud předloženo 488 stížností. V případě dvou stížností tento Výbor v roce 2006 rozhodl ve prospěch bratrů. Situace v Koreji se nyní mění k lepšímu  a svědkové doufají, že vláda uskuteční svůj záměr uzákonit možnost přijatelné civilní služby.

Rwanda

Všichni učitelé ve Rwandě, včetně mnoha těch, kteří jsou svědky Jehovovými, se v dubnu 2008 měli účastnit povinného semináře. K semináři měly patřit i činnosti, na kterých se svědkové nechtěli z důvodu svědomí podílet, ale organizátoři semináře jim nepovolili žádnou výjimku. Asi 215 bratrů a sester, kteří se odmítli semináře zúčastnit, bylo kvůli tomu propuštěno ze zaměstnání a dvě sestry byly několik týdnů ve vězení. Seminář se zabýval i politickými a vojenskými záležitostmi a od účastníků se očekávalo, že se zapojí do politických činností a nacionalistických obřadů. Když se někdo pokusil ze semináře odejít, zabránili mu v tom vojáci. Od té doby bylo 90 dětí svědků Jehovových vyloučeno ze školy, protože odmítaly zpívat státní hymnu nebo zdravit vlajku. Věříme, že Jehova posílí naše bratry a sestry i jejich děti, aby zůstali věrní, když čelí této nové vlně pronásledování.

Španělsko

Španělská vláda schválila královský výnos vztahující se na svědky Jehovovy, kteří jsou ve zvláštní celodobé službě. K nim patří například členové rodiny betel a cestující dozorci. Tento výnos je uznává za „ordinované služebníky, kteří se výlučně věnují misionářské nebo pastorační činnosti, náboženskému vzdělávání a dalším nezbytným činnostem, jimiž jsou podporovány cíle tohoto náboženského vyznání“. Výnos byl vydán právě v době, kdy úřady v některých zemích zpochybňují to, zda zvláštní celodobí služebníci svědků Jehovových mají skutečně nárok na výhody poskytované služebníkům jiných náboženských skupin.

 EVROPSKÝ SOUD PRO LIDSKÁ PRÁVA

U Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku čeká na vyřízení 24 stížností, které podali svědkové Jehovovi z Arménie, Ázerbájdžánu, Francie, Gruzie, Rakouska, Ruska, Turecka a Ukrajiny. Stížnosti se týkají porušování základních lidských práv občanů žijících v zemích, které podepsaly Evropskou úmluvu o lidských právech, například práva odmítnout vojenskou  službu z důvodu svědomí. Stížnosti se týkají také náboženského pronásledování a diskriminace, zrušení registrace nebo zákazu činnosti právního subjektu, který svědkové Jehovovi používají, dále úředních zásahů do práva pokojně se scházet na náboženských shromážděních a práva rodiče vychovávat dítě podle své víry.

Rakousko

Dne 31. července 2008 Evropský soud vynesl příznivý rozsudek v případu Svědkové Jehovovi proti Rakousku. Soud rozhodl, že rakouský zákon o náboženství porušuje právo svědků Jehovových na svobodu vyznání. Dělí totiž náboženství do dvou skupin, čímž vytváří třídu podřadných náboženství, a tudíž i třídu podřadných občanů. Tomuto rozhodnutí předcházela 30letá snaha našich bratrů získat v Rakousku status uznané náboženské společnosti. Soud uvedl: „[Tak dlouhé čekání] lze sotva ospravedlnit u náboženských skupin, které již dlouho působí v mnoha zemích a také v [Rakousku], a jsou tedy příslušným úřadům dobře známé, jako je tomu v případě svědků Jehovových.“ Od rakouské vlády se nyní vyžaduje, aby upravila současnou právní situaci, což by našim bratrům umožnilo mít stejná práva jako velké náboženské organizace.

Ázerbájdžán

V listopadu 2007 byla k Evropskému soudu podána stížnost na to, že ázerbájdžánská policie porušuje právo svědků Jehovových na svobodu vyznání. I když jsou bratři v Ázerbájdžánu zákonně registrováni, znepokojivě přibývá případů, kdy jsou zatýkáni a špatně se s nimi zachází. Několikrát se stalo, že velké skupiny ozbrojených policistů vtrhly na jejich pokojná shromáždění. Policisté při tom zabavovali literaturu a soukromý majetek, zatýkali přítomné a slovně i fyzicky bratry a sestry napadali. Jelikož takové policejní zásahy pokračují,  soud uznal naléhavost situace a projednávání této záležitosti urychlil. Doufáme, že naši bratři se již brzy budou moci pokojně scházet, aniž by měli obavy z policejních zásahů.

Francie

V únoru 2005 byla k Evropskému soudu podána stížnost týkající se toho, že francouzská vláda vyměřila Společnosti svědků Jehovových ve Francii nespravedlivé a nezákonné daně. Stále čekáme, zda se soud rozhodne tímto případem zabývat. Mezitím odpůrci dál zkreslují to, čemu věříme. Taková propaganda způsobila, že minulý rok bylo zaznamenáno asi 70 případů, kdy vandalové poškodili sály Království. Bratři ve Francii přesto doufají v příznivé rozhodnutí Evropského soudu, které potvrdí, že vláda jedná diskriminujícím způsobem, a které jim přinese úlevu.

Rusko

V prosinci 2001 svědkové Jehovovi v Rusku podali k Evropskému soudu stížnost proti opakovaným trestním a občanskoprávním žalobám na náboženskou společnost svědků Jehovových. V červnu 2004 moskevský městský soud potvrdil rozhodnutí nižšího soudu o zákazu činnosti svědků Jehovových v Moskvě a o zrušení jejich právního subjektu. Přesto se většina bratrů v Moskvě může dál scházet na shromážděních a podílet se na kázání dobré zprávy o Království. V Moskvě i na jiných místech v Rusku se však stává, že úředníci přerušují shromáždění nebo sjezdy a že bratři a sestry zažívají i další příkoří. Například v červenci žháři zničili sál Království ve městě Čechov, které leží asi 60 kilometrů jižně od Moskvy. I když byli k požáru ihned zavoláni hasiči, podle očitých svědků neudělali téměř nic, aby oheň uhasili. Policie zatím odmítá zahájit vyšetřování tohoto případu. Navzdory obtížím a odporu zůstávají naši  spoluvěřící v Rusku věrní a spoléhají se na podporu od Jehovy.

Jehova slibuje, že žádná zbraň vytvořená proti jeho služebníkům nebude mít úspěch. (Iz. 54:17) I ty nejnepříznivější okolnosti mohou vést k „pokroku dobré zprávy“. Boží služebníci jsou proto rozhodnuti nadále ‚stát pevně v jednom duchu, jako jedna duše zápasit bok po boku za víru v dobrou zprávu a v žádném ohledu se nelekat svých odpůrců‘. (Fil. 1:12, 16, 18, 27, 28) Prosíme vás, abyste se ‚stále modlili‘ za naše bratry a sestry po celém světě, kteří spoléhají na Jehovu jako na svou ‚pevnost a Toho, kdo opatřuje únik‘. (2. Tes. 3:1; Žalm 18:2)

ZASVĚCENÍ ODBOČEK

Sobota 10. listopadu 2007 byla v odbočce v Jižní Africe radostným dnem. Sešlo se tam asi 4 000 bratrů a sester, aby se zúčastnili zasvěcení rozšířených prostor tiskárny, jídelny a obytných budov.

Návštěvníci odbočky byli při prohlídce tiskárny nadšeni tím, jak tiskový stroj MAN Roland Lithoman chrlí desetitisíce výtisků Překladu nového světa a další biblické literatury. Nová vazárna již vyrobila přes milion Biblí v 16 afrických jazycích. Návštěvníci si také prohlédli rozšířené prostory expedice, kde se skladuje biblická literatura pro téměř 8 000 sborů v deseti jihoafrických zemích.

Dne 7. června 2008 byly zasvěceny rozšířené prostory odbočky v Nigérii. Jednalo se o budovy v Lagosu, který leží 360 kilometrů jihozápadně od betelu v Igiedumě. Ke komplexu v Lagosu patří obytná budova o 24 pokojích, sklad a kancelářská budova. Lagos je ekonomickým centrem Nigérie a velká část práce, kterou odbočka vykonává, se provádí právě zde. V nových prostorách  jsou ubytováni betelité, kteří mají na starosti přijímání zásilek v přístavu a nákup potřebných věcí pro odbočku. Ubytování slouží i betelitům a hostům, kteří přilétají nebo odlétají z místního letiště. Než bude dostavěna nová část odbočky v Igiedumě, probíhá v Lagosu také škola služebního vzdělávání. Je vidět, že kazatelskému dílu v Africe i na celém světě Jehova skutečně žehná.

VYZBROJENI KE KONÁNÍ BOŽÍ VŮLE

Jsme Jehovovi nesmírně vděční za to, že nás vyzbrojil ‚vším dobrým, abychom činili jeho vůli, a že v nás koná to, co je příjemné jeho zraku, skrze Ježíše Krista‘. (Hebr. 13:21) Jehova prokazuje, že je schopen „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“, a proto z celého srdce prohlašujeme: „Jemu buď sláva prostřednictvím sboru a prostřednictvím Krista Ježíše po všechny generace po celou věčnost.“ (Ef. 3:20, 21)

[Rámeček na straně 25]

Registrace náboženství — Proč a jak?

Registrace náboženství se v různých zemích liší. V některých státech, jako například v Arménii a Ázerbájdžánu, mají zákony, které dovolují, aby si náboženská společnost zažádala o registraci a zákonné uznání. Pokud je její žádost schválena, pak je tato náboženská společnost uznána jako oficiální náboženství. V jiných zemích se registrovaná náboženství dělí do dvou kategorií. Ta první je vyhrazena pro tradiční náboženství a poskytuje řadu výhod, včetně osvobození od daní. Do druhé kategorie jsou obvykle zařazeny nové a méně početné náboženské skupiny, které k tradičním náboženstvím nepatří.

Další země, jako třeba Gruzie a Spojené státy americké, žádné zvláštní zákony týkající se registrace náboženství nemají. Ústava totiž zaručuje svobodu všem náboženským organizacím. I když se v těchto zemích náboženským skupinám žádné zákonné uznání neuděluje, mohou si zažádat o to, aby byly zaregistrovány jako právní subjekt. Pokud je nějaké skupině taková registrace udělena, pak ji může využít k vykonávání své činnosti, což může zahrnovat tisk a vydávání literatury a také vlastnění majetku.

[Mapa na straně 21]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

RAKOUSKO

FRANCIE

ŠPANĚLSKO

ŘECKO

ERITREA

RWANDA

ARMÉNIE

ÁZERBÁJDŽÁN

RUSKO

KAZACHSTÁN

UZBEKISTÁN

TÁDŽIKISTÁN

JIŽNÍ KOREA

[Obrázek na straně 11]

Sbor Siaya pořádá shromáždění v luoštině

[Obrázek na straně 13]

„Překlad nového světa“ nebo jeho část je k dispozici ve více než 70 jazycích

[Obrázek na straně 22]

Konstantinos Kotidis

[Obrázek na straně 22]

Stylianos Ioannidis

[Obrázek na straně 29]

Nová obytná budova v Lagosu, Nigérie

[Obrázek na straně 29]

Tiskárna, odbočka v Jižní Africe