Kážeme a vyučujeme po celém světě

AFRIKA

POČET ZEMÍ 57

POČET OBYVATEL 878 000 158

POČET ZVĚSTOVATELŮ 1 171 674

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 2 382 709

Benin

Claude a jeho manželka Marie-Claire radostně slouží jako misionáři už 27 let. V únoru Marie-Claire uklouzla a zlomila si pravou nohu. O dva týdny později se něco podobného přihodilo i Claudovi — při práci v misionářském domově spadl a zlomil si pro změnu levou nohu. Oba dostali sádru. Claude to s humorem okomentoval: „Vždycky rádi děláme věci společně.“

Claude se mohl alespoň trochu pohybovat, ale Marie-Claire musela několik týdnů zůstat doma. Ačkoli si to zařídila tak, aby v misionářském domově mohla vést čtyři ze svých dvanácti biblických studií, bylo jí líto, že se nemůže podílet na jiných druzích služby. Rozhodla se tedy, že si sedne před dům, na stolek si dá publikace a bude oslovovat kolemjdoucí. V březnu takto strávila ve službě  83 hodin. Požehnal Jehova jejímu úsilí? Nepochybně. V tom měsíci rozšířila 14 knih, 452 brožur, 290 časopisů a více než 500 traktátů.

Etiopie

Arega, který žije v odlehlé vesnici, se rozhodl, že si doma vytapetuje. Někteří lidé v jeho zemi k tomuto účelu využívají noviny, ale Arega chtěl něco barevného. Na tržišti uviděl muže, který nabízel brožuru Navždy se těšte ze života na zemi!, a jeden výtisk si od něj vzal. Aniž by si brožuru přečetl, rozebral ji na jednotlivé listy, které pak nalepil na stěny. Až po dvou letech si na jedné z „tapet“ všiml slov: „Ježíš byl Boží Syn.“ To bylo něco úplně jiného než tajemná nauka o Trojici. Aregu tento výrok zaujal natolik, že se vydal na devítihodinovou cestu do nejbližšího města, aby tam našel ty, kdo tvrdí, že Bůh má Syna. To se mu ovšem nepodařilo, a tak se zklamaný vrátil domů. Po nějaké době se do města vydal znovu a tentokrát ho lidé poslali za bratrem, od kterého předtím dostal brožuru. Arega ho však nezastihl doma. Jeho odhodlání tak bylo opět podrobeno zatěžkávací zkoušce, protože musel na bratra několik hodin čekat. Nakonec se ale dočkal a po podnětném rozhovoru přijal nabídku biblického studia. V následujících měsících se do města opakovaně vracel, aby se o Bohu mohl dozvědět více. O své nově nabyté vědomosti se začal dělit s ostatními obyvateli vesnice, ale setkal se s velkým odporem a mnoho lidí se mu vyhýbalo. Arega to však nevzdal, a někteří z vesničanů o biblickou pravdu projevili zájem. Když počet zájemců vzrostl na třináct, byli do této oblasti přiděleni dva zvláštní průkopníci. Brzy už vedli přes 40 biblických studií a zhruba stejné množství lidí chodilo na shromáždění. Nyní zde slouží osm místních zvěstovatelů. A Arega, který se stal naším bratrem, už nepovažuje obrázky na stěnách svého domu za pouhou barevnou výzdobu.

 Ghana

Čím dál víc Afričanů dnes vlastní mobilní telefon, a tak se někdy říká, že Afrika prochází „komunikační revolucí“. Mnohé společnosti svým zákazníkům nabízejí možnost volat v určitých nočních hodinách zdarma. Tuto službu se rozhodla využít sestra jménem Grace. Co ji k tomu vedlo? Nějakou dobu už totiž vedla biblické studium s Monikou, ale bylo to velmi náročné, protože tato zájemkyně byla stále hodně zaneprázdněná. Grace dělala, co mohla, aby studium pokračovalo. Dokonce za Monikou začala chodit v pět hodin ráno. Moničin časový plán se však změnil, takže už ani tato doba jí nevyhovovala. Potom Grace napadlo, že by mohly využívat nočního volání zdarma. Její zájemkyně s tím souhlasila, a tak se dohodly, že budou studovat po telefonu od čtyř hodin ráno. Jaké ale bylo jejich zklamání, když zjistily, že linky jsou v tu dobu už tak přetížené, že je téměř nemožné se dovolat. Rozhodly se tedy, že budou vstávat ještě dřív, aby mohly začít studovat ve tři hodiny. To pro ně nebylo vůbec lehké, protože se obě musely starat o děti a chodily do práce. Grace vzpomíná: „Modlila jsem se k Jehovovi a prosila ho o sílu a touhu vést  studium dál. Nechtěla jsem totiž, aby Moničin zájem pohasl. Nastavila jsem si na mobilu buzení a ráno jsem se přinutila vstát. I když jsem byla hrozně unavená, nenechala jsem se tím odradit.“ Grace byla nakonec velmi ráda, že vynaložila tolik úsilí, protože v roce 2008 na oblastním sjezdu „Vedeni Božím duchem“ mohla přihlížet tomu, jak se Monica dává pokřtít. Před nedávnem začala Grace noční volání zdarma využívat znovu, aby mohla studovat s jinou ženou, která už nyní chodí na shromáždění.

Mosambik

V srpnu 2008 projíždělo kolem hliněného domku jedné naší chudé ovdovělé sestry auto, ze kterého vypadla bunda. Sestra ji zvedla a v kapsách našla doklady, tři váčky s drahými šperky a skoro tisíc dolarů v hotovosti. Trvala na tom, aby někdo z vesnice zavolal na telefonní čísla uvedená v dokladech a oznámil majiteli, že se jeho věci našly. Večer přijeli autem čtyři muži. Sestra pak v přítomnosti představitelů vesnice předala majiteli bundu a všechno, co v ní bylo. Muž se slzami v očích řekl, že kdyby se jeho věci dostaly do rukou někoho, kdo není svědek Jehovův, už by se s nimi zřejmě nikdy nesetkal. Tím, co tato věrná sestra udělala, vydala ve vesnici vynikající svědectví. A přestože je chudá, bohatou měrou přispěla k tomu, že bylo oslaveno jméno jejího Boha Jehovy.

 AMERICKÝ KONTINENT

POČET ZEMÍ 55

POČET OBYVATEL 910 761 124

POČET ZVĚSTOVATELŮ 3 575 123

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 3 778 321

Barbados

Mnoha rodičům se osvědčilo vést děti k tomu, aby se nazpaměť učily biblické verše. Jedni manželé z Grenady měli radost, když se dozvěděli, jak jejich šestiletý syn pomocí biblického textu dokázal, že Jehova je nejvyšší bytostí ve vesmíru. Chlapcův otec napsal: „Moje manželka Laura jela jednou odpoledne vyzvednout našeho syna Stefana ze školy. Jeho učitelka si Lauru vzala stranou a řekla jí: ‚Jen jsem vám chtěla povědět, že váš syn na mě udělal velký dojem. Nesdílím sice vaše přesvědčení, ale musím přiznat, že obdivuji, jak dokáže vysvětlit to, čemu věří.‘

Manželka byla zvědavá, proč učitelka našeho syna tolik chválila, a tak jakmile přijeli domů, zeptala se Stefana, co se ve škole stalo. Vyprávěl, jak při první hodině učitelka tvrdila, že Ježíš je Bůh.

Stefan se přihlásil, a když byl vyvolán, řekl: ‚Tak to není, paní učitelko. Ježíš není Bůh. V Bibli se píše, že Ježíš je Jehovův Syn, takže to nemůže být Jehova.‘

Učitelka odpověděla: ‚Dobrá, ale já věřím, že Ježíš je stejná osoba jako Jehova.‘

Stefan však pokračoval: ‚Jenže Bible říká, že Jehova sám je Nejvyšší, ne Ježíš. Nejvyšší je jedině Jehova.‘  Citoval ze Žalmu 83:18, tedy z verše, který jsme mu předtím pomáhali pochopit a naučit se zpaměti. I když se učitelka těší velké vážnosti, nedokázala oponovat šestiletému dítěti, které bylo vyzbrojené přesným poznáním Písma.“

Ekvádor

Několik bratrů vydávalo svědectví ve venkovském obvodu, kde lidé mluví kečujsky. Po skončení služby se autobusem vydali domů. Jelikož byl vybaven videopřehrávačem a televizí, požádali řidiče, aby mohli spolucestujícím, kteří všichni mluvili kečujsky, pustit video o Noemovi a o Davidovi. Když lidé zjistili, že videonahrávka je v jejich rodném jazyce, byli velmi překvapeni. Sledovali ji tak pozorně, že když do autobusu nastupoval další cestující, pobízeli ho, ať si rychle  sedne. Nechtěli totiž o nic přijít. Když video skončilo, mnoho cestujících o nahrávku požádalo. Někteří kladli bratrům otázky týkající se Bible a projevili zájem o publikace. Jiní jim dali svou adresu, aby je ve městě mohl někdo navštívit. A všichni dostali pozvánku na Památnou slavnost, která měla proběhnout v kečujštině. Nepochybně i díky tomu se v této oblasti zúčastnil Slavnosti na památku Ježíšovy smrti mimořádně velký počet lidí.

Mexiko

Průkopník Gabino byl ve službě dům od domu. Zaklepal na jedny dveře, ale nikdo se neozýval. Zaklepal znovu a pak ještě jednou. Chvíli počkal a potom zaklepal počtvrté. Dveře se otevřely a stál v nich muž, který byl očividně zoufalý a měl slzy v očích. Ihned bratra pozval dál, ale nedokázal ze sebe vypravit ani slovo, protože byl velmi rozrušený. Gabino mu soucitně vyprávěl o dobré zprávě, a muž se postupně uklidnil. Pak se bratra zeptal: „Vidíte tamtu židli? Když jste klepal potřetí, stál jsem na ní. A vidíte tam nahoře to lano? Když jste klepal počtvrté, měl jsem kolem krku smyčku. Ale sundal jsem si ji a šel jsem otevřít. Děkuji vám, že jste to nevzdal, protože jinak bych se oběsil.“ Muž se svěřil, že má problémy  s manželkou a že je kvůli tomu úplně na dně. Bratr zařídil, aby se s ním vedlo biblické studium. Gabino obvykle klepe na dveře jen jednou nebo dvakrát. Ale tentokrát, zřejmě pod vedením andělů, se nedal odradit a jeho vytrvalost přinesla dobré výsledky.

Chile

Během kampaně s pozvánkami na Památnou slavnost přistoupila k jedné naší sestře malá holčička a zeptala se: „Kolik vám je let?“ Sestru tato otázka trošku zaskočila, a tak řekla: „A kolik je tobě?“ Holčička odpověděla, že je jí šest a že od maminky dostala dopis, který má předat někomu ze svědků Jehovových. Má najít takového svědka, který není ani moc mladý, ani moc starý. Když se dívenka dozvěděla, že sestře je 25 let, dopis jí předala. Stálo v něm: „Když jste byli u mých dveří, neměla jsem odvahu otevřít. Trpím těžkými depresemi, a proto jsem prosila Boha o pomoc. Už jsem se snažila vyslechnout si vaše poselství a číst si Bibli, ale bylo to pro mě příliš těžké. Chtěla bych studovat Bibli s někým, kdo mi pomůže, abych se vyrovnala s rozpadem svého manželství. Pokud mi můžete pomoci, přijďte prosím ke mně dnes odpoledne. Teď dopoledne totiž ležím v posteli. Děkuji.“

Sestra ženu opravdu navštívila a pozvala ji  na Památnou slavnost a zvláštní přednášku. Obě shromáždění ženě přinesla skutečnou útěchu. Od té doby chodí na shromáždění pravidelně, studuje knihu Co Bible doopravdy říká? a dělá pěkné pokroky. A co její šestiletá dcera? Spolu se svou dvanáctiletou sestrou také studuje Bibli.

Portoriko

Jedna sestra napsala: „Právě jsem na ulici nabízela časopisy, když jsem uviděla ženu, která dohušťovala pneumatiky u svého auta. Šla jsem za ní, ale než jsem stačila něco říct, požádala mě o Strážnou věž a Probuďte se! Dodala, že si naše časopisy moc ráda čte. Nabídla jsem jí domácí biblické studium, ale odmítla je. Vysvětlila, že žije v prvním patře domu, kde bydlí i její matka, která má proti naší činnosti velké výhrady. Požádala jsem ji o adresu, ale řekla mi jen název ulice. Za pár dní jsem se tam vydala, abych zjistila, kde bydlí, ale neuspěla jsem. Později jsem do té ulice šla znovu a ptala se sousedů, zda neznají nějakou Nancy, která má dvě děti. Nakonec se mi podařilo její adresu získat. Pořád jsem ale Nancy nemohla zastihnout doma, a proto jsem jí několikrát zanechala časopisy se vzkazem. Když jsme se konečně setkaly, začala plakat a řekla, že by ráda navštívila sál Království. Na shromáždění skutečně přišla a vřelá atmosféra mezi bratry a sestrami na ni velmi zapůsobila. Vysvětlila mi, že na moje vzkazy nemohla reagovat, protože než se vrátila domů, její matka vzkaz i časopisy pokaždé zničila. Začaly jsme tedy studovat Bibli u její sestry a zanedlouho už Nancy pravidelně chodila na shromáždění. Od té doby žádné z nich nevynechala. Přihlásila se do teokratické školy a je příjemné slyšet, jak ona i její dvě děti podávají komentáře.“

 ASIE A BLÍZKÝ VÝCHOD

POČET ZEMÍ 47

POČET OBYVATEL 4 073 556 172

POČET ZVĚSTOVATELŮ 635 896

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 579 554

Jižní Korea

Když jeden muž přišel ke svému autu, které stálo před jeho domem, našel za stěračem lístek. Bylo na něm napsáno: „Snažila jsem se zaparkovat a nechtěně jsem vám poškrábala lak. Prosím, zavolejte mi a já to dám do pořádku.“ Muž bydlel nedaleko sálu Království, a tak věděl, jak se chovají ti, kdo tam chodí. Proto si pomyslel: Ta žena určitě patří ke svědkům Jehovovým. Nikdo jiný není takhle poctivý.

Lístek napsala sestra jménem Su-jon. Když jí majitel auta zavolal, omluvila se a znovu se nabídla, že zajistí opravu. Muž se jí zeptal: „Promiňte, nejste svědek Jehovův?“ Představte si, jak to sestru muselo překvapit. Muž jí potom řekl, aby si s opravou nedělala starosti, že si vše zařídí sám. Také se jí zeptal, zda by se s ní mohl sejít, protože by se chtěl o svědcích něco dozvědět. Su-jon ho navštívila v doprovodu svého otce a ještě jednoho bratra ze sboru. Muž prohlásil: „Bydlím kousek od sálu Království, a tak mám možnost svědky pozorovat. Jste příjemní lidé. Nechápu, proč vás tolik lidí nenávidí.“ Su-jonin otec mu pomocí Bible a knihy Co Bible doopravdy říká? odpověděl na jeho četné otázky. Muž od něj přijal nabídku biblického studia a dělá hezké duchovní pokroky.

 Země, v nichž je dílo omezeno nebo zakázáno

Na jistého plukovníka velmi zapůsobilo, když viděl, jaký vliv má pravda na jeho manželku, která se stala svědkem Jehovovým. I on proto začal studovat Bibli. Dozvěděl se však o tom generál, pod jehož velením plukovník sloužil, a nechal si ho předvolat. Upozornil ho, že pokud se nepřestane se svědky Jehovovými stýkat, bude převelen do nejodlehlejší oblasti v zemi. Plukovník mu odvážně odpověděl, že jeho žena se Biblí zabývá už dlouho a že on sám na tom nevidí vůbec nic nebezpečného. Skončit se studiem Bible proto odmítl a za nějakou dobu se rozhodl z armády odejít. Teď je pokřtěným svědkem a slouží jako pravidelný průkopník a služební pomocník. Za zmínku stojí, že studovat začala i manželka onoho generála, ačkoli se jí v tom snažil bránit. Také ona dnes slouží jako pravidelná průkopnice.

V jiné zemi začala naše sestra studovat s mladou ženou, jejíž manžel byl zásadně proti tomu. Jelikož studium nemohlo probíhat u zájemkyně doma, domluvily se, že se budou scházet v malém parku. Tam se vydával na procházky jistý starší pán. Když naše sestra se ženou studovala, neustále chodil okolo, sledoval, co dělají, a naslouchal jejich rozhovorům. Jednoho dne je oslovil a zeptal se na několik věcí ohledně Bible. Při dalším studiu udělal totéž. Zájemkyně mu pak trochu rozmrzele řekla: „Víte, já mám na studium jenom hodinu týdně. A vy si přijdete a máte spoustu otázek, takže je ta hodina hned pryč.“ Sestra potom poprosila jednoho bratra, aby s tímto mužem studoval. Pán dělal rychlé pokroky a začal chodit na shromáždění. Toho si všimly dvě ženy ze  sousedství, které ho každou neděli pozorovaly, jak ve svátečním oblečení a s aktovkou v ruce odchází z domu. Dozvěděly se, že se zapojil do nějakého „nového náboženství“, a tak si řekly, že tomu musí přijít na kloub. Jednoho dne ho tedy sledovaly a došly až do sálu Království. Několik sester se tam s nimi dalo do řeči. Zeptaly se jich, zda by si přály studovat Bibli. Jedna z nich nabídku přijala. Tito tři lidé — žena, která studovala v parku, muž, který do parku chodil na procházky, a jedna z žen, které ho sledovaly — dělali v duchovním ohledu ohromné pokroky a nedávno byli pokřtěni.

Kambodža

Louy, která slouží jako průkopnice, pravidelně jezdí na kole do jedné vesnice, kde má několik biblických studií. Domy jsou tu vyrobeny z bambusu a stojí na kůlech. Tři dny před Památnou slavností, když sestra zrovna vysvětlovala význam této události jedné zájemkyni, se kolem ní seběhly zvědavé děti a začaly ji bombardovat otázkami. Dětí bylo pořád víc a víc. Louy nakonec rozdala celkem 57 pozvánek na Památnou slavnost. Den nato se Louy do vesnice vypravila znovu, protože tu měla domluvené studium s další zájemkyní. Ta jí řekla, že by se slavnosti rádi zúčastnili i její příbuzní a přátelé. A tak jí Louy dala 20 pozvánek, aby je mohla rozdat těm, kdo budou mít zájem. Zároveň si však začala dělat starosti, jak to zařídit, aby se všichni ti lidé na slavnost dostali. A tak se pomodlila a zašla za otcem jedné své zájemkyně, který byl místním starostou. Ten Louy ubezpečil, že bude stačit, když zajistí jeden tuk-tuk (malý vůz obvykle se čtyřmi místy k sezení, který se připojuje za motocykl). Na koho nevyjde sedadlo, bude stát  nebo si někomu sedne na klín. Louy měla velkou radost, když z této vesnice přijelo na Památnou slavnost 18 lidí.

Indie

Jeden bratr, který pracuje jako řidič motorikši, využil příležitosti a vydal svědectví jedné cestující. Jak se ukázalo, byla to novinářka. Ženu velmi zaujala jeho odvaha, protože věděla, že někteří svědkové z té oblasti byli v kazatelské službě napadeni svými odpůrci. Rozhodla se tedy, že rozhovor, který spolu vedli, uveřejní v celostátních novinách. Napsala: „Řekla jsem si, že ho zkusím tak trochu vyprovokovat, a proto jsem se zeptala: ‚Slyšel jste už dnešní zprávy? Na několika místech zaútočili na vaše  kostely a zbili vaše lidi.‘ Odpověděl mi: ‚Ano, četl jsem o tom v novinách.‘ Zeptala jsem se: ‚A co budete dělat, když s tím nepřestanou?‘ Zavrtěl hlavou. ‚Na tom nezáleží. Dál budeme věřit [pravdě].‘“

Novinářka se také zmínila o traktátu, který od bratra dostala. V článku uvedla: „Doma jsem ten letáček vytáhla z tašky. Byla na něm vyobrazena nerealisticky krásná scéna—zelené louky, jezero, rozkvetlé stromy, lidé, kteří sklízejí obilí a ovoce, a zasněžené vrcholky hor. Měl název ‚Život v pokojném novém světě‘ a obsahoval náboženské pojednání. Skoro nikomu nevadí, když dostane leták propagující obchod s oblečením nebo určitý životní styl. Ale zkuste začít mluvit o pokojném novém světě, a zřejmě se stanete terčem nenávisti.“

Filipíny

V oblasti Zamboanga se tyčí hora tak vysoká, že její vrcholek je vidět ze vzdálenosti 200 kilometrů. Bratři, kteří bydlí v okolí, si ve svědecké službě často žertem říkají: „Co si počneme, až se tam nahoře najde nějaký zájemce?“ Když jednoho dne kázali na úpatí hory, oslovil je jistý muž a řekl jim, že hledá svědky Jehovovy. Vysvětlil, že by si přál, aby mu pomohli při studiu Bible. Bratři se ho zeptali, kde bydlí. Když muž ukázal na vrchol hory, zalapali po dechu. Muž jim vysvětlil, že nebydlí přímo tam, ale na druhé straně hory, a že jediná cesta k němu domů vede přes vrchol. Jakmile se bratři trochu vzpamatovali z překvapení, slíbili, že ho navštíví. Muž začal studovat a nyní chodí na shromáždění do sálu Království, přestože to má hodně daleko. Patří teď k lidem ze všech národů, kteří ‚proudí k hoře Jehovova domu‘. (Iz. 2:2)

 EVROPA

POČET ZEMÍ 47

POČET OBYVATEL 736 988 468

POČET ZVĚSTOVATELŮ 1 563 910

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 819 067

Finsko

Dva bratři byli ve službě dům od domu a pomocí traktátu Chcete znát pravdu? nabízeli biblické studium. U jedněch dveří jim otevřel muž, který je ani nenechal dokončit úvod a hned je pozval dál. „Mám spoustu otázek,“ prohlásil. Potom se zeptal: „Jak to, že jste přišli zrovna teď?“

„Protože jsme tady společně s dalšími svědky v kazatelské službě,“ odpověděli bratři.

Majitel domu jim řekl: „Víte, já jsem se modlil, aby mě svědkové Jehovovi navštívili. Většinou chodím touhle dobou běhat, ale dneska jsem zůstal doma. A vy jste přišli!“ Muž cítil, že jeho modlitby byly vyslyšeny. Proč si vlastně přál, aby ho svědkové navštívili? Na svém pracovišti totiž častokrát slyšel, jak o nich lidé mluví negativně. Chtěl vědět, zda je na těch řečech něco pravdy, a tak se vydal do knihovny, aby o svědcích získal nějaké informace. Objevil tam knihu Svědkové Jehovovi — Hlasatelé Božího Království. Pustil se do čtení a uvědomil si, že obvinění proti svědkům jsou lživá. Upřímně se s nimi proto chtěl setkat. Když mu nyní bratři nabídli studium, s radostí to přijal a okamžitě začal chodit na shromáždění.  Vydal také svědectví své bývalé manželce a jejich dceři, a i s nimi bylo zahájeno studium.

Británie

Pravidelná průkopnice jménem Kirsty se naučila francouzsky a ngalsky, aby ve svém obvodu mohla vydávat svědectví lidem z Konga. Jednou uviděla konžskou ženu obtěžkanou taškami, jak se pokouší dostat do autobusu. Kirsty jí ngalsky nabídla, že jí pomůže, a také to udělala. Žena se zeptala: „Čím to, že běloška jako vy mluví ngalsky?“ Kirsty jí vysvětlila, že chodí do ngalského sboru a že se tam tento jazyk naučila, aby mohla s lidmi hovořit o Bibli. Protože chtěla ženě nabídnout biblické studium, zůstala  v autobuse, dokud nedojel na zastávku, kde žena vystupovala. Kirsty jí potom pomohla vynést tašky až do bytu ve třetím patře. Tam ji přivítal ženin manžel a jejich čtyři děti. Kirsty celé rodině ukázala, jak lze studovat Bibli pomocí knihy Co Bible doopravdy říká? Žena a dvě starší děti teď studují a snaží se dělat radost Jehovovi.

Gruzie

Dva mladí průkopníci se rozhodli odstěhovat do hornaté části Gruzie, kde žilo jen několik svědků. Začali kázat od vesnice k vesnici a výsledky byly úžasné. Rozšířili stovky publikací a zahájili mnoho studií. Když bratři s kázáním v horách začínali, neměli příliš mnoho jídla a často nevěděli, kde budou spát. To, co potřebovali, však vždycky dostali. Vesničané je zvali, aby u nich přespali a najedli se s nimi. Někdy je k sobě domů pozvali dokonce i ti, kdo nechtěli naslouchat jejich poselství. Později byli bratři jmenováni zvláštními průkopníky a v této oblasti zůstali. Není nijak neobvyklé, že je na ulici někdo osloví a požádá o biblické studium. Jednu dobu vedli bratři tolik studií, že si nakonec museli určit maximální počet zájemců, o které se dokážou postarat. Přesto každý z nich vede v průměru více než 20 studií měsíčně.

Maďarsko

Jedna sestra pravidelně odebírá čerstvé mléko. Paní, která je rozváží, jí tašku s lahvemi vždy pověsí na plot. Když jednou sestra vracela prázdné lahve, přidala do tašky traktát Chcete znát pravdu? Příště našla ke svému překvapení u doneseného mléka také lístek. Paní na něj napsala několik otázek ohledně traktátu a požádala o Bibli. Sestra se  okamžitě vydala na statek, kde žena bydlela, a začala s ní studovat pomocí knihy Co Bible doopravdy říká? Dříve se žena pokoušela získat odpovědi na své otázky v různých církvích, ale nenašla nic, co by její duchovní hlad utišilo. Naopak, jejích otázek ještě přibylo. Upřímný zájem projevila také jedna z jejích dcer, a tak jí sestra věnovala knihu Co se dozvídáme od Velkého učitele. Později žena sestře vyprávěla, že dcerka se v noci často budila, protože měla děsivé sny. Avšak od té doby, co si přečetla několik kapitol z této knihy, už nebývá tak vystrašená a spí klidně. Studium nadále pokračuje a žena i se svými dvěma dcerami pravidelně chodí na nedělní shromáždění.

Itálie

Cristina a Manel, které slouží jako průkopnice, rozšiřovaly traktát Chcete znát pravdu? na venkově  ve střední Itálii. U jednoho statku zaslechly podivné zvuky, které se ozývaly ze dvora. Vydaly se tím směrem a uviděly ženu, která na ně zavolala: „Honem! Pojďte mi pomoct!“ Sestry se k ní okamžitě rozeběhly. Žena se pokoušela zabránit mohutnému a očividně podrážděnému praseti, aby se nedostalo ven z chlívku. Petlice na vrátkách byla rozbitá a žena měla strach, že prase uteče do nedalekého lesa. Zoufale se proto snažila udržet vrátka zavřená. „Podržte mi to tady,“ křikla na Cristinu. „Já zkusím najít něco, čím bych ta vrátka zajistila.“ Cristina přiznala, že má z prasete strach. Žena se proto obrátila na Manel, podala jí dýni a nůž a řekla: „Nebojte se. Házejte mu kousky dýně — to ho na chvíli zabaví. Já se půjdu podívat po nové petlici.“

Žena pak na několik minut zmizela. Cristina mezitím Manel pobízela, aby čuníkovi házela dýni dostatečně rychle. Dýně se však kvůli tvrdé slupce krájela špatně. Konečně žena přiběhla a vrátka zajistila. S úlevou vydechla a prohlásila: „Vás mi musel seslat sám Všemohoucí!“

„Přesně tak, milá paní,“ odpověděly sestry a ukázaly jí traktát.

Žena na to řekla: „Takhle důležitou věc přece nebudeme řešit vestoje. Pojďte, sedneme si a popovídáme si o tom v klidu.“ Pak přinesla židle a všechny tři se posadily na prosluněném dvoře. Žena kladla řadu otázek, a když jí sestry odpovídaly, naslouchala jim s opravdovým zájmem a oceněním. Později s ní bylo zahájeno biblické studium. Cristina a Manel se shodují, že za to vlastně mohou poděkovat čuníkovi, který se o útěk pokusil v pravý čas.

 OCEÁNIE

POČET ZEMÍ 30

POČET OBYVATEL 38 338 482

POČET ZVĚSTOVATELŮ 99 816

POČET BIBLICKÝCH STUDIÍ 59 619

Austrálie

Svědek jménem Fred, který žije v poklidném přímořském městě, dal jednomu muži tři z našich DVD. Později od něj dostal dopis, ve kterém mimo jiné stálo: „Nahrávky jsem pozorně sledoval a mělo to na mě úžasně uklidňující vliv — působil na mě pokoj, radost a úsměvy lidí, které jsem viděl na obrazovce. Takhle jsem se necítil celé roky. Začínám věřit, že by přede mnou mohl být lepší život. Když ke mně dřív přišli svědkové, často jsem na ně byl hrubý. Upřímně se za to omlouvám. Ti lidé byli přátelští a toužili mi předat dobrou zprávu. Kdo ví, možná se jednou v sále Království ohlédnete přes rameno a uvidíte mě sedět za vámi.“

Nový Zéland

Dvě sestry navštívily sídlo vládní nadace pro pomoc rodinám a domluvily si schůzku s její ředitelkou. Když se na setkání připravovaly, sestavily jakýsi „rodinný balíček“. Ten obsahoval publikace s náměty, které mohly ředitelku zajímat, protože souvisely s její prací. Balíček tvořily knihy Tajemství rodinného štěstí a Otázky mladých lidí — Praktické odpovědi, Probuďte se! ze srpna 2007 s úvodní sérií článků „Sedm kroků, jak být dobrými rodiči“ a Probuďte se! z října 2007, jehož úvodní série měla námět „Chraňte své dítě!“.

 Při schůzce sestry vysvětlily, že naše práce je dobrovolná a že se upřímně zajímáme o pomoc rodinám, a to zvláště v duchovním ohledu. Ukázaly také, co rodinný balíček obsahuje. Ředitelka poslouchala, literaturu si vzala a řekla, že by tyto informace ráda předala všem 35 zaměstnancům. Pak se zmínila o tom, že články v Probuďte se! by byly prospěšné i pro těch 503 rodin, které má v evidenci. Sestrám se podařilo shromáždit 557 výtisků tohoto časopisu. O dva týdny později jim z nadace zavolali, že všechny časopisy jsou už na cestě k jednotlivým rodinám.

Fidži

Mladík jménem Viliame byl velmi dobrým ragbistou a usiloval o to, aby mohl hrát za národní mužstvo. Profesionálním ragbistou původně chtěl být i jeho bratr Leone. Pustil se ale do studia Bible s jedním zvláštním průkopníkem a uvědomil si, že nemůže sloužit dvěma pánům. Začal chodit na shromáždění a s ragby skončil. Jeho maminka, která už svědkem Jehovovým byla, mu právě kvůli shromáždění koupila  hezké oblečení. Jednou se však Leone s bratrem pohádali a Viliame mu jeho sváteční oblečení roztrhal na kusy. Leone tím byl zdrcen, ale rozhodl se neoplácet stejnou mincí. Za nějaký čas prodal na trhu melouny, které se mu urodily, a za část výtěžku si koupil nové oblečení na shromáždění. K tomu si pořídil Bibli, propisky a zvýrazňovače. Totéž koupil i Viliamovi. Viliame si uvědomoval, jak špatně se k bratrovi zachoval, a Leonova laskavost na něj hluboce zapůsobila. Nové oblečení si vzal na sebe a k Leonovu překvapení přišel na shromáždění. I on začal studovat Bibli a oba bratři dělali pěkné duchovní pokroky. V době, kdy se chystali ke křtu, dostal Viliame lukrativní nabídku hrát ragby v Evropě. Mnoho mladých hráčů by se takové příležitosti nadšeně chopilo. Považovali by to za způsob, jak se proslavit a finančně se zabezpečit. Viliame však už měl jiné cíle, a tak se rozhodl, že nabídku nepřijme a že se zasvětí Jehovovi. V prvních šesti měsících po křtu sloužili Viliame i Leone jako pomocní průkopníci. Díky jejich dobrému příkladu přijal nabídku biblického studia také jejich otec Waisea. Udělal v životě velké změny a na sjezdovém dnu byl spolu se svými dvěma dcerami pokřtěn.

[Obrázky na straně 45]

Sebekázeň a moderní technika pomohly sestře vést biblické studium

[Obrázek na straně 46]

Svou poctivostí vydala vynikající svědectví

[Obrázek na straně 48]

Díky rodinnému uctívání dokázal Stefan vydat svědectví ve škole

[Obrázek na straně 49]

Jeho vytrvalost zachránila život člověka

[Obrázek na straně 50]

Našla ty, které hledala

[Obrázek na straně 55]

Stačil jen jeden „tuk-tuk“

[Obrázek na straně 58]

Ochota naučit se cizí jazyk vedla k biblickému studiu

[Obrázek na straně 60]

Neformální vydávání svědectví může mít mnoho podob

[Obrázek na straně 63]

Příprava „rodinného balíčku“

[Obrázek na straně 64]

Vzdali se slibné kariéry ragbistů, aby mohli sloužit Jehovovi