Co se událo v minulém roce

JE ÚŽASNÉ sledovat, čeho Jehova prostřednictvím svého lidu po celém světě dosahuje. Tato Ročenka popisuje, co se dělá pro neslyšící a jak redakční oddělení provádí výzkum. Také se v ní dočtete o mezinárodních sjezdech a o zajímavých podrobnostech z příprav nového zpěvníku. Dozvíte se aktuální informace o právních případech v mnoha zemích, o situaci na Haiti a o zasvěcení různých odboček. Věříme, že se vám Ročenka bude líbit a že vás její čtení povzbudí.

 ‚BŮH CHCE, ABY HO NESLYŠÍCÍ POZNALI‘

Uvažujme nejdřív o tom, co se děje na poli znakového jazyka. Salvatore ze Spojených států je neslyšící a má za manželku naši sestru. Přestože byl v kontaktu se svědky řadu let, nedělal žádné duchovní pokroky. Jeho žena mu navrhla, aby si každý den po dobu jednoho roku četl Bibli, ale on toho nechal, protože tomu přes veškerou snahu nerozuměl. „Nikdy se nenaučím mít Jehovu rád,“ posteskl si.

V Salvatorově životě došlo k obratu, když se dozvěděl, že část Svatého Písma — Překladu nového světa je dostupná na DVD v americkém znakovém jazyce. Poté co se ponořil do zkoumání Božího Slova ve znakovém jazyce, prohlásil: „Vždycky jsem věděl, že Bůh chce, abych ho poznal.“ Salvatore začal studovat a teď Jehovovi s radostí slouží jako náš bratr.

Bible a jiné publikace ve znakovém jazyce, které jsou k dispozici na DVD nebo na našich webových stránkách, jsou pro Salvatora i ostatní neslyšící dokladem Jehovovy hluboké lásky a opravdového zájmu. Biblické publikace jsou dostupné ve 46 znakových jazycích a ve 13 dalších se připravují. Strážná věž vychází v 9 z nich a Překlad nového světa byl už zčásti přeložen do amerického, brazilského, italského, kolumbijského, mexického a ruského znakového jazyka.

Je dojemné pozorovat, jak publikace ve znakovém jazyce působí na srdce zájemců. „Poprvé jsem studovala v roce 1981 pomocí tištěných publikací,“ vypráví Nacue, neslyšící žena z Japonska. „Protože jsem ale nechápala význam toho, co čtu, a navíc mi rodina začala ve studiu bránit, vzdala jsem to.

 V dubnu 2007, tedy o 26 let později, mi jedna zvěstovatelka ukázala publikaci Můžete být Božím přítelem na DVD v japonském znakovém jazyce. Okamžitě jsem začala znovu studovat a cítila jsem, že konečně můžu uspokojovat své duchovní potřeby. V listopadu 2008 jsem se dala pokřtít.“

V současnosti je na světě přes 16 000 neslyšících zvěstovatelů. Ti všichni chválí Jehovu svýma rukama a výrazem obličeje. Do různých znakových jazyků bylo zatím přeloženo 30 publikací — knih, brožur, traktátů, videonahrávek a biblických dramatizací. To, že neslyšící mají k dispozici tento duchovní pokrm, je ujišťuje, že je Jehova miluje a že si jejich věrné služby váží.

Do 54 odboček, ve kterých se překládá do znakových jazyků, dochází mnoho děkovných dopisů od bratrů a sester a také od zájemců. Je z nich patrné, že neslyšící jsou nadšení, když se jim v jejich jazyce odkrývají hluboké biblické pravdy. Typickou ukázkou je dopis od Emi z Japonska, která má neslyšící rodiče.

„Rodiče byli pokřtěni o mnoho let dřív než já,“ píše Emi, „ale bylo pro ně obtížné rozumět tištěným publikacím v japonštině. Když něco nepochopili, chtěli po mně, abych jim to vysvětlila. Teď o biblických pravdách mluví s jistotou, protože jim dobře rozumí. Maminka  řekla, že Bibli začala hlouběji chápat, až když byly dostupné publikace ve znakovém jazyce. Rodiče se díky tomu přiblížili k Jehovovi a vztahy v naší rodině jsou lepší než kdy dřív.“

SNAHA ‚PŘESNĚ VYSLEDOVAT VŠECHNY VĚCI‘

Z Ježíšových slov vyplývá, že věrný otrok bude „pokrm v pravý čas“ opatřovat rozvážným způsobem. Je z nich patrné, že ti, kdo budou Božím ctitelům „pokrm“ poskytovat, budou jednat svědomitě, prozíravě a s rozlišovací schopností. (Mat. 24:45–47)

V naší době Kristovi pomazaní bratři používají k přípravě duchovního pokrmu redakční oddělení v Brooklynu. Tento pokrm, vydávaný formou časopisů, brožur, knih a jiných tištěných i elektronických materiálů, se podobně jako doslovné jídlo musí dobře připravit. I bibličtí pisatelé, přestože byli vedeni svatým duchem, se snažili všechny zaznamenané informace pečlivě ověřit. Například Lukáš mluvil s mnoha očitými svědky a „přesně vysledoval všechny věci od začátku“. (Luk. 1:1–4)

Redakční oddělení se v souladu s tímto vzorem také snaží ‚všechny věci přesně vysledovat‘. Kde se ale dají najít spolehlivé informace? Je pravda, že obrovské množství údajů lze rychle a pohodlně vyhledat na internetu, ale bratři provádějící výzkum se nespoléhají na blogy nebo stránky, které uvádějí nedostatečně podložené informace napsané neznámými nebo nekvalifikovanými lidmi. Například jedna internetová encyklopedie, Wikipedie, upozorňuje, že některé články na jejích vlastních stránkách „obsahují závažné chyby, nebyly zpracovány způsobem běžným pro encyklopedická díla nebo mohou být záměrně  poškozeny vandaly“. Dodává, že „uživatelé by to měli mít na paměti“. Redakční oddělení proto hledá informace v kvalitních encyklopediích a slovnících, v článcích napsaných uznávanými experty a v knihách vydávaných důvěryhodnými nakladatelstvími.

Redakční oddělení má k dispozici rozsáhlou knihovnu s tisíci knih. Bratři z tohoto oddělení navíc navštěvují nedaleké veřejné a univerzitní knihovny. Materiály, které nejsou běžně dostupné, mohou získat prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby. Jedna z univerzitních knihoven, kterou bratři často využívají, vlastní 5 milionů knih, 58 tisíc časopisů, 5,4 milionu mikrozáznamů a tisíce elektronických databází. Redakční oddělení také spravuje obsáhlý archiv výstřižků, zkušeností a historických záznamů. Archiv je neustále doplňován novými informacemi jak z místních zdrojů, tak i z odboček po celém světě.

Samozřejmě je nutné mít na paměti upozornění z Kazatele 12:12: „Dělání mnoha knih není konec.“ I seriózní zdroje mohou obsahovat nesprávné údaje. Jak tedy bratři ověřují přesnost a spolehlivost informací?

Uvažujme například o jednom výroku z brožury Byl život stvořen? Týkal se pavoučího vlákna a dokresloval tvrzení, že jde o jeden z nejpevnějších materiálů na zemi. Zněl: „Síť ze závěsných vláken silných jeden centimetr a vzdálených od sebe čtyři centimetry, která by měla rozměry fotbalového hřiště, by dokázala zastavit velké dopravní letadlo v letu.“ Ačkoli tato informace byla převzata z renomovaného vědeckého časopisu, nešlo o původní zdroj. A původní zdroj nebyl zcela jednoznačný. Bylo proto nutné spojit se s autorem  tohoto výroku a zeptat se ho, jak ke svému závěru dospěl. Bratři, kteří tuto otázku zkoumali, také museli zjistit, jaký vzorec a údaje je nutné k výpočtu použít. Díky tomu mohli sami vypočítat, co by se stalo, kdyby velké letadlo narazilo do pavoučí sítě o velikosti fotbalového hřiště. Po mnoha hodinách výzkumu a výpočtů se jim nakonec podařilo pravdivost této pozoruhodné informace potvrdit.

Občas se stává, že i ve zdrojích, které jsou považovány za důvěryhodné, se vyskytují nesprávné podrobnosti. Například se uvádí, že Gándhí se setkal ve svém ašramu (hinduistické poustevně) s lordem Irwinem a řekl mu: „Až se vaše země a moje země sejdou na naukách stanovených Kristem v tomto Kázání na hoře, pak vyřešíme problémy nejen našich zemí, ale  zemí celého světa.“ Pečlivé zkoumání však odhalilo, že o návštěvě lorda Irwina u Gándhího v jeho ašramu neexistují žádné doklady. Vyvstaly tedy otázky, kde, kdy a zda vůbec Gándhí tento výrok pronesl. Protože odpověď na ně zůstává nejasná, tento citát se v našich publikacích už nevyskytuje.

Nebo jste možná četli o příhodě, která se měla stát siru Isaacu Newtonovi. Údajně ho navštívil jistý ateista, a když uviděl jeho model sluneční soustavy, zeptal se ho: „Kdo to sestavil?“ Potom co mu Newton odpověděl, že nikdo, ateista odvětil: „Děláte si ze mě blázny?“ Newton mu pak řekl, že pokud musí mít svého tvůrce ubohá imitace impozantní sluneční soustavy, musí také existovat někdo, kdo navrhl a vytvořil tu skutečnou. Ačkoli je tato příhoda velmi působivá, Newtonovi životopisci a odborníci na jeho dílo nemohou nijak doložit, že k ní opravdu došlo. Je zajímavé, že v prvních zmínkách o ní, které se objevují na počátku 19. století, nefiguruje Newton, ale německý učenec Athanasius Kircher. Redakční oddělení ji už proto v našich publikacích neuvádí.

Někdy je zapotřebí provést dodatečný výzkum, aby se ověřily i méně důležité údaje. Například bratr možná ve svém životním příběhu uvede, že se narodil v roce 1915 v Československu. Ale Československo začalo existovat až v roce 1918. Kde se tedy bratr narodil? Odpověď je nutné hledat v mapách a historických záznamech.

Anebo nějaký bratr napíše, že byl pokřtěn na sjezdu v San Franciscu a uvede konkrétní datum. Výzkum ale odhalí, že toho dne se v San Franciscu žádný sjezd nekonal. Jak se dá taková nesrovnalost vysvětlit?  Lidská paměť není stoprocentní. I když si bratr nejspíš dobře pamatuje, kde byl pokřtěn, nemusí si už přesně vzpomenout, kdy to bylo. Přesnost informací je většinou možné ověřit tak, že se porovnají různé zdroje.

Z uvedených příkladů je vidět, že redakční oddělení dbá na to, aby uveřejňované informace byly přesné a věrohodné, a to i ve zdánlivě nedůležitých podrobnostech. Díky tomu může „věrný a rozvážný otrok“ stále poskytovat duchovní pokrm, který přináší čest Jehovovi, ‚Bohu pravdy‘. (Žalm 31:5)

DOSTALI JSME POMOC, ABYCHOM ‚ZŮSTALI BDĚLÍ‘

Miliony svědků Jehovových po celém světě si s oceněním vyslechly praktický a aktuální program, který zazněl na oblastních sjezdech „Zůstaňte bdělí!“ v roce 2009. Na 37 mezinárodních sjezdech bylo přítomno přes 200 000 delegátů ze 136 zemí. Konaly se v Barmě, Côte d’Ivoire, Francii, Ghaně, Chile, Itálii, Jižní Africe, Keni, Koreji, Mexiku, Německu, Peru, Polsku, Rakousku, Spojených státech a na Trinidadu a Tobagu. Vrcholný počet účastníků na těchto  mezinárodních sjezdech byl 1 495 045. Celkem na nich bylo pokřtěno 15 730 lidí.

Co je účelem mezinárodních sjezdů? Vedoucí sbor je jednou za několik let organizuje ve výhodně položených městech. Někdy je to v zemích, kde byli předtím svědkové Jehovovi zakázáni. Mezinárodní sjezdy mají v takových zemích posílit bratry a podpořit kazatelské dílo.

Na těchto sjezdech mají bratři také mimořádnou příležitost zakusit jedinečné ‚pouto jednoty‘, které v našem mezinárodním společenství panuje. (Kol. 3:14) Je radostné pozorovat lásku, pokoj a soulad mezi spolukřesťany, kteří pocházejí z různých zemí a kulturního  prostředí a mluví různými jazyky. Opravdová láska se zračí i v tom, jak se k sobě o přestávkách přátelsky chovají — společně jedí, dávají si navzájem dárečky, vyměňují si kontakty, fotografují se a objímají. Mnozí z delegátů i místních svědků jsou oblečeni v tradičních oděvech typických pro jejich kulturu.

Zvláštní částí programu mezinárodních sjezdů jsou „Zprávy z jiných zemí“, které zaznívají během všech čtyř dnů. Jeden cestující dozorce z Itálie poznamenal, že pomáhají všem posluchačům, aby „cítili, že jsou součástí mezinárodního společenství, které má jeden cíl — kázat dobrou zprávu o Království“. Velkým povzbuzením také bylo slyšet vyprávění misionářů a jiných celodobých služebníků, kteří přijeli na sjezd ze svých působišť v zahraničí. Jejich vynikající příklad je motivující pro všechny křesťany bez rozdílu věku.

Účastníci mezinárodních sjezdů si také s radostí vyslechli členy vedoucího sboru, kteří jim ve svých proslovech předali aktuální poučení z Bible a láskyplné povzbuzení. Jejich proslovy a rovněž „Zprávy z jiných zemí“ byly simultánně tlumočeny všem jazykovým skupinám, jež naslouchaly sjezdovému programu. Například na druhém mezinárodním sjezdu v Honolulu na Havajských ostrovech přednesl Stephen Lett z vedoucího sboru čtyři proslovy v angličtině, které byly tlumočeny do chuukštiny, ilokánštiny, japonštiny, mandarínské čínštiny, maršalštiny a samojštiny.

 Při plánování mezinárodních sjezdů bere vedoucí sbor v úvahu velikost dostupných sjezdových areálů, počet místních svědků a delegátů z jiných zemí a také počet volných ubytovacích míst. Odpovědní bratři v jednotlivých sjezdových městech pak získají potřebná povolení a podepíšou smlouvy s vedením sjezdových areálů.

Sjezdy se často pořádají na velkých sportovních stadionech. Aby se z těchto prostor stala důstojná místa pro uctívání Jehovy, je nutné dobře plánovat a vykonat obrovské množství práce. Například v Peru se den před sjezdem konalo na stejném stadionu fotbalové utkání, a tak bratři mohli začít uklízet a připravovat areál až večer před sjezdem. Bylo oznámeno, že je zapotřebí 3 000 dobrovolníků, ale v šest hodin večer jich na stadion dorazilo 7 000. Neúnavně pracovali celou noc, aby se vše dobře zvládlo.

Na konci mezinárodního sjezdu v Long Beach v Kalifornii se tři muži, kteří pracovali na údržbě areálu, vyjádřili takto: „Viděli jsme na našem stadionu už hodně jiných náboženství, ale nikdo nedokázal to, co vy. To je zkrátka úžasné.“ Jeden z nich přiznal, že si vždycky, když svědkové přišli k jeho dveřím, pomyslel: Klidně si klepejte, stejně vám neotevřu. Nyní ale řekl, že až bratři přijdou příště, otevře jim a vyslechne si je. Další z nich dokonce prohlásil: „Nikdy jsem nebyl členem žádné církve, ale tohle je náboženství, ke kterému chci patřit.“

Ve všech sjezdových městech bylo vydáno obrovské svědectví ke slávě Jehovy. Jsme mu za tyto sjezdy velmi vděční, protože posílily naši víru a pomohly nám, abychom dále ‚zůstávali bdělí‘. (Mat. 24:42)

 CHVÁLÍME JEHOVU ZPĚVEM

Zpěv písní ke chvále Jehovy je nedílnou součástí našeho uctívání. A tak Boží služebníci na oblastních sjezdech v roce 2009 nadšeně uvítali informaci o tom, že vyjde nový zpěvník nazvaný Zpívejme Jehovovi. Proč byl ale nový zpěvník zapotřebí?

Čas od času je nutné náš zpěvník revidovat, aby zrcadlil současné porozumění. (Přísl. 4:18) Revizi je možné využít i k dalším potřebným změnám textů. Při přípravě nového zpěvníku byla vybírána taková slova, aby bylo snadnější pochopit při zpěvu jejich význam a bylo jednodušší si je pamatovat. Kvůli snadnějšímu zapamatování bylo také mnoho písní zkráceno. Tam, kde to bylo vhodné, byl přidán refrén, aby se důležitá myšlenka opakovala vícekrát. Cílem úprav také bylo, aby každá slabika byla přiřazena jen k jedné notě.

Při pečlivém zkoumání předchozího zpěvníku Chvalte Jehovu zpěvem se ukázalo, že některé melodie je potřeba upravit tak, aby se zpívaly snadněji. Některé písně se tedy posunuly do nižší tóniny, aby bylo jednodušší vyzpívat vyšší tóny. Ne všechny písně se také zpívaly přesně podle notového záznamu. Proto byla v určitých případech melodie přizpůsobena tomu, jak ji bratři ve sborech po celém světě ve skutečnosti zpívali.

Velká pozornost se věnovala i detailům, například tomu, jak budou písně vytištěny na stránkách. Delší písně jsou rozvrženy na dvě  stránky, aby se text přeložený do jakéhokoli jazyka dobře vešel pod notový záznam. Písně jsou navíc uspořádány tak, aby se při zpěvu nemusela otáčet stránka. Žádná z nich také nemá víc než tři sloky.

Jak tento ohromný projekt probíhal? V srpnu 2007 si vedoucí sbor pozval na pomoc skupinu zkušených skladatelů a textařů. Všechny písně z předchozího zpěvníku byly analyzovány s cílem zjistit nedostatky, pokud jde o naukové záležitosti, slovní přízvuk a melodii. Ukázalo se, že některé staré melodie jsou v pořádku, ale je zapotřebí nově je otextovat. U jiných písní zase nebylo nutné dělat velké změny v textu, ale výrazné úpravy potřebovala melodie. Bratři z vyučovacího výboru vedoucího sboru pak zvážili, o čem by měly pojednávat písně zpívané na shromážděních, sjezdech a programech k zasvěcení, a schválili seznam vhodných námětů.

Skladatelé také věnovali čas tomu, aby přezkoumali hudební styl našich písní. Chtěli složit důstojné, a přitom působivé melodie, které by nepřipomínaly ty, jež zaznívají v kostelech křesťanstva. Zároveň se chtěli vyhnout tomu, aby se písně ke chvále Jehovy svým stylem podobaly písním oblíbeným v mnoha charismatických církvích.

Během celého projektu vedoucí sbor pečlivě dohlížel na komponování melodie a psaní textu každé písně. Ty, které vedoucí sbor neznal, byly vždy po několika nazpívány, aby si je bratři mohli poslechnout a posoudit je. Jakmile byly schváleny, dostaly je jednotlivé odbočky k překladu. Díky tomu bylo možné vydat zpěvníky v ostatních jazycích zároveň s anglickým.

 V roce 2007 vedoucí sbor také rozhodl, že písně budou nazpívány, aby bylo pro bratry a sestry ve sborech snadnější se je naučit. V Pattersonu se už mnoho let dvakrát ročně schází orchestr tvořený hudebníky ze 14 zemí, který nahrává hudbu ke vzdělávacím programům svědků Jehovových — například k dramatizacím, videonahrávkám a sjezdům. Tito horliví bratři a sestry, z nichž mnozí jsou celodobými služebníky, nahrávají hudbu k užitku našeho mezinárodního společenství ve svém volném čase a přijíždějí na vlastní náklady. Všichni jsou zkušenými hudebníky. Orchestrální nahrávky pak putují do odboček po celém světě, které je používají při sjezdech nebo jako základ pro pořízení nahrávek sborového zpěvu v různých jazycích. Tyto nahrávky je nyní možné stáhnout z našich webových stránek www.pr418.com.

Jakou odezvu vyvolalo vydání nového zpěvníku Zpívejme Jehovovi? Typickou ukázkou jednoho ze  stovek děkovných dopisů jsou slova sestry, která napsala: „Ráda bych vám hned na začátku svého dopisu poděkovala za překrásné nové písně. Jsou působivé, posilují víru a dokážou utěšit. Je to nádherný dar od Jehovy.“

Přejeme si, aby byl nový zpěvník zdrojem povzbuzení a útěchy pro bratry a sestry na celém světě. Ať už jsme sami nebo ve společnosti spoluvěřících, vyjadřujme zpěvem těchto písní lásku našemu nebeskému Otci, Jehovovi.

„VLÁČENI PŘED MÍSTODRŽITELE A KRÁLE NA SVĚDECTVÍ“

Ježíš upozornil své učedníky, že budou předvoláváni před ‚místní soudy, místodržitele a krále‘. Nicméně  řekl, že se to bude dít „na svědectví jim a národům“. (Mat. 10:17, 18) V minulém roce svědkové Jehovovi zažívali přesně to, co jejich Pán předpověděl, a v souladu s jeho slovy se jim tak naskytly vynikající příležitosti k vydání svědectví.

Arménie

Vahan Bajatjan, který je svědek Jehovův, byl odsouzen k dvouapůlletému vězení, protože kvůli svému svědomí odmítl nastoupit vojenskou službu. Poté co prohrál svůj případ u arménských soudů, podal v roce 2003 stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Ten nakonec 27. října 2009 vynesl rozsudek ve prospěch Arménie, přičemž se přidržel způsobu, jakým tyto případy řešil posledních 50 let. Jedna soudkyně však s rozhodnutím nesouhlasila a napsala, že je „neslučitelné se současnými evropskými měřítky, která se týkají odmítání vojenské služby z důvodu svědomí“.

Jelikož Evropský soud došel k závěru, že je tato věc závažná, souhlasil s tím, aby byl případ postoupen velkému senátu tohoto soudu. Jednání bylo naplánováno na 24. listopadu 2010 ve Štrasburku. V době, kdy se tato zpráva odesílala k tisku, nebylo rozhodnutí velkého senátu známo.

Ázerbájdžán

Svědkové Jehovovi mají nadále potíže s dovážením náboženské literatury. Dovoz některých publikací úřady povolují, ale u jiných ho zamítají s odůvodněním, že „jejich obsah propaguje výlučnost víry svědků Jehovových a uráží jiná křesťanská náboženství“. Vedlo to k tomu, že policie vnikla do domů některých bratrů a sester a zabavila jim biblické publikace, které měli pro vlastní potřebu.

 V neděli 25. dubna 2010 se asi 250 svědků vracelo pěti velkými autobusy a jedním osobním autem ze sjezdu v Gruzii. Policie jim při pohraniční kontrole zabavila jejich osobní biblické publikace a 33 Biblí. Mnozí svědkové, dokonce i letití a nemocní, museli čekat až osm hodin, než dostali povolení pokračovat v cestě. Bratři chtějí zabránit tomu, aby se podobné incidenty neopakovaly, a zajistit, aby sbory v Ázerbájdžánu mohly dál dostávat duchovní pokrm, a proto tento případ předložili Evropskému soudu pro lidská práva.

Bělorusko

Dmitrij Smyk, jeden ze svědků Jehovových, dostal 6. listopadu 2009 pokutu 3 500 000 rublů (asi 20 000 korun) za to, že odmítl nastoupit k výkonu vojenské služby. Bratr Smyk prohlásil: „Snažím se věrně řídit Biblí ve všech oblastech svého života a jednám v souladu s jejím učením. Jsem proto přesvědčen, že člověk by se neměl cvičit ve válčení ani se ho účastnit.“ (Iz. 2:1–4)

Běloruská ústava sice zaručuje právo zvolit si náhradní civilní službu, ale zákon nijak neupravuje způsob, jak to udělat. „Na papíře to vypadá, že mám na civilní službu právo,“ vysvětluje bratr Smyk, „ale ve skutečnosti ho nemám možnost využít.“

Běloruský prezident jmenoval 18. února 2010  komisi, která má tuto legislativní chybu napravit a navrhnout zákon o náhradní službě. Krátce nato soud zprostil bratra Smyka viny a zrušil vysokou pokutu, která mu byla uložena. Vzhledem k tomu, že i další mladí svědkové v Bělorusku řeší stejný problém, protože se nechtějí učit válce, doufáme, že vláda brzy zajistí, aby bylo možné náhradní civilní službu vykonávat.

Belgie

Nemovitost patřící betelu v Bruselu nepodléhala do roku 1993 daňové povinnosti, stejně jako všechny ostatní náboženské budovy v Belgii. V roce 1993 však finanční úřad své stanovisko změnil a plné osvobození od daně zamítl. Prohlásil, že betel neslouží výhradně k náboženským účelům, že jedním z jeho cílů je finanční zisk a že betelité se náboženské činnosti nevěnují na plný úvazek. Soud, který nakonec tento případ v roce 2008 projednával, rozhodl ve prospěch finančního úřadu. Bratři se proti rozsudku odvolali a 4. května 2010 odvolací soud rozhodnutí nižšího soudu zrušil. Tři soudci, kteří se případem zabývali, v rozsudku napsali: „Život v betelu je pro svědky Jehovovy, kteří tam žijí, spojen s hlubokým náboženským přesvědčením a vyžaduje zcela se věnovat službě Bohu. . . . Všichni tito služebníci jsou členy Celosvětového řádu zvláštních celodobých služebníků a bydlí, modlí se, zpívají a studují Bibli společně. Také se podílejí na ranních bohoslužbách, které jsou tam organizovány.“

Eritrea

Svědkové Jehovovi v Eritreji stále zažívají kvůli své věrné službě Bohu mnoho těžkostí. V současné době je ve vězení 58 svědků, včetně žen a malých dětí.  Jelikož bratrům neustále hrozí zatčení a vláda tvrdě omezuje jejich svobodu, je těžké získat o vězněných spolukřesťanech nějaké informace. Svědkové Jehovovi se řadu let snaží pro své eritrejské spoluvěřící dosáhnout úlevy diplomatickou cestou. Obrátili se už na některé představitele amerického ministerstva zahraničí, Evropské unie a různých velvyslanectví. Setkali se také s řadou úředníků na Somálském poloostrově, například se zástupci Africké unie. A nedávno zaslali 18 eritrejským velvyslanectvím po celém světě dopis s připojeným seznamem vězňů, kteří nejsou ve věku, kdy podléhají branné povinnosti. V dopise žádali prezidenta Afewerkiho o propuštění všech těchto vězňů, ke kterým patří i děti a letití. Vláda na to však zatím nezareagovala.

Řecko

Řecký nejvyšší správní soud, Státní rada, 15. ledna 2010 rozhodl, že Evangelos Delis, který je svědkem Jehovovým, měl právo odmítnout sloužit jako voják v záloze. Bratr Delis sloužil v armádě před tím, než přijal pravdu, ale když byl povolán na cvičení, odmítl se ho kvůli svému biblicky školenému svědomí zúčastnit. Žádal, aby byl pokládán za odpírače z důvodu svědomí, ale vojenská správa jeho žádost zamítla. Státní rada však s odvoláním na články Evropské úmluvy o ochraně lidských práv prohlásila, že občan má právo změnit své náboženství i poté, co sloužil v armádě, a má právo v souladu se svou nově přijatou vírou získat status odpírače z důvodu svědomí. Toto příznivé rozhodnutí řeckého nejvyššího soudu nepochybně pomůže odpíračům vojenské služby v Řecku i v dalších zemích, jako jsou Arménie, Ázerbájdžán, Jižní Korea a Turecko.

 Portugalsko

Dne 25. září 2009 oznámilo ministerstvo spravedlnosti, že Sdružení svědků Jehovových bylo jednomyslně zařazeno mezi náboženské společnosti, které v zemi existují dlouhou dobu. Svědkové Jehovovi v Portugalsku mají nyní nejvyšší stupeň zákonného uznání, což jim usnadní službu a přinese řadu výhod. Například schválení bratři budou moci oddávat snoubence v sále Království a také navštěvovat nemocnice a vězení a poskytovat tam duchovní pomoc těm, kteří o ni požádají.

Portoriko

Nejvyšší soud vynesl 27. ledna 2010 významný rozsudek, ve kterém potvrdil právo dospělých pacientů na odmítnutí určité lékařské péče. Soud také uznal, že pacienti mají právo používat dokument s předem vyjádřenými pokyny a určit zmocněnce pro zdravotní péči, který bude hájit jejich zájmy, pokud budou v bezvědomí. Victor Hernandez, který patří ke svědkům Jehovovým, vyplnil před nástupem do  nemocnice dokument s pokyny pro lékařskou péči. Rozhodnutí, které vyjádřil ve svých pokynech a kterého se zastával jeho zmocněnec, soud nižší instance odmítl podpořit. Nejvyšší soud však tento rozsudek zrušil a uznal, že „právo na nedotknutelnost lidského těla je základním a nezadatelným právem každého člověka“. Z tohoto vítězství bude mít užitek nejen víc než 25 000 svědků Jehovových na Portoriku, ale také všichni ostatní pacienti na tomto ostrově.

Rusko

Od rozpadu Sovětského svazu nebyla činnost, kterou Jehovův lid vykonává pod vedením Božího ducha, nikdy ohrožena tak vážným způsobem jako v posledních měsících. Ruský nejvyšší soud potvrdil 8. prosince 2009 rozhodnutí nižšího soudu v Rostově, které vedlo ke zrušení sboru v Taganrogu, k zabavení místního sálu Království a k tomu, že bylo 34 našich publikací označeno za extremistické. Byly mezi nimi i tak rozšířené knihy jako Co Bible doopravdy říká?, Moje kniha biblických příběhů a „Pojď, buď mým následovníkem“.

O několik týdnů později učinil podobné rozhodnutí Nejvyšší soud Altajské republiky, která leží v jižním Rusku. Týkalo se sboru ve městě Gorno-Altajsk a vedlo k tomu, že na seznam extremistické literatury bylo přidáno dalších 18 publikací. Kvůli těmto soudním rozhodnutím není v současné době možné dovážet do Ruska publikace uvedené na seznamu. Tyto rozsudky navíc Kristovým nepřátelům v různých městech dodaly odvahu k tomu, aby jeho pokojným následovníkům vyhrožovali a útočili na ně. Od 8. prosince, kdy byl vynesen rozsudek, bylo zaznamenáno  přes 300 případů policejních razií, zatčení, domovních prohlídek a dalších akcí namířených proti pravému uctívání.

Vedoucí sbor schválil, aby bratři na rostoucí hrozby reagovali tím, že rozšíří 12 milionů výtisků zvláštního traktátu nazvaného Mohla by se historie opakovat? Otázka pro ruské občany. Traktát poukazoval na nápadnou podobnost mezi pronásledováním svědků Jehovových v době komunismu a problémy, s nimiž se setkávají dnes. Svědkové tento traktát rozšiřovali po celém Rusku od 26. do 28. února 2010. Přestože bylo mrazivé počasí a teplota někde klesla až na minus 40 stupňů Celsia, mnoho sborů rozdalo všechny traktáty za pouhé dva dny.

Federální úřad pro dozor nad oblastí komunikace, informačních technologií a sdělovacích prostředků (Roskomnadzor) zareagoval 26. dubna 2010 tím, že bratrům odebral oprávnění dovážet veškerá další čísla Strážné věže a Probuďte se!

Avšak „Jehovova ruka se nezkrátila tak, že nemůže zachránit“. (Iz. 59:1) Dne 10. června 2010 vynesl Evropský soud pro lidská práva zásadní rozsudek v neprospěch Ruska. V rozhodnutí týkajícím se případu Svědkové Jehovovi v Moskvě proti Rusku soud prohlásil, že zrušení a zákaz činnosti Moskevského sdružení svědků Jehovových byly nezákonné a porušily základní lidská práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženství. Tento zákaz nabyl právní platnosti 26. března 2004 a od té doby svědkové v Moskvě zažívají ve zvýšené míře diskriminaci a pronásledování. Rozsudek Evropského soudu výslovně uvádí, že ruská vláda má „zákonnou povinnost . . .  ukončit protiprávní jednání shledané soudem a napravit způsobené škody do té míry, jak je to jen možné“.

Evropský soud se v tomto významném rozsudku odvolal na devět vítězství, kterých svědkové Jehovovi dosáhli u nejvyšších soudů v Japonsku, Jižní Africe, Kanadě, Rusku, Spojených státech, Španělsku a Velké Británii a také na osm svých předchozích rozhodnutí, která byla pro svědky Jehovovy příznivá. Soud tímto  způsobem potvrdil, že své předešlé rozsudky stále považuje za správné. Na základě Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a s přihlédnutím ke svým předchozím rozhodnutím dospěl soud k závěru, že svědkové Jehovovi se neprovinili ničím, z čeho je ruské úřady obvinily.

Soud konstatoval, že „sdružení svědků Jehovových existovalo a legálně v Moskvě působilo víc než dvanáct let od roku 1992 do roku 2004. Po celé období své zákonné existence nebyli sdružení, jeho starší ani jednotliví členové nikdy shledáni odpovědnými za nějaký trestný čin, přestupek nebo občanskoprávní delikt.“ Soud tedy rozhodl, že práva svědků Jehovových byla porušena, a dále uvedl, že „žalovaný stát má zákonnou povinnost . . . určit, . . . jaká opatření je nutné začlenit do vnitrostátního právního řádu, aby k protiprávnímu jednání shledanému soudem už nedocházelo“.

Dne 9. září 2010 ruská vláda požádala o to, aby byl spor postoupen velkému senátu Evropského soudu, což je nepochybně taktika, jak oddálit povinnost podřídit se soudnímu rozhodnutí. Ať už Jehova dovolí, aby se velký senát případem zabýval, anebo ne, můžeme si být jisti, že bude nadále vydáváno obrovské svědectví.

Srbsko

Po právní bitvě trvající téměř čtyři roky srbské ministerstvo pro náboženské záležitosti nakonec zapsalo Křesťanskou náboženskou společnost Svědkové Jehovovi do Registru církví a náboženských společností v Srbsku. Předtím ministerstvo tři žádosti o registraci zamítlo, přestože skupiny Mezinárodních badatelů Bible, jak byli svědkové dříve známi,  působily na území této země už od počátku 20. let. Avšak potom co srbský nejvyšší soud vynesl dva rozsudky ve prospěch bratrů, ministerstvo jejich žádosti vyhovělo.

V minulosti se protivníci s pomocí sdělovacích prostředků často snažili vykreslovat svědky Jehovovy jako nebezpečnou sektu. To, že jsou svědkové v Srbsku nyní zákonně registrováni, nepochybně pomůže upřímným lidem v této zemi, aby si uvědomili, že bratři jsou dobrými občany, kteří ctí zákon a nepředstavují pro společnost ani pro jednotlivce žádnou hrozbu. První pozitivní výsledek registrace se už dostavil — biblické publikace a další věci používané v souvislosti se shromážděními a kazatelskou činností mohou být dováženy bez jakéhokoli cla nebo jiných poplatků.

Slovinsko

Dne 27. listopadu 2009 byla Křesťanská náboženská společnost Svědkové Jehovovi zapsána do registru církví a jiných náboženských společností ve Slovinské republice. Ředitel vládního úřadu pro náboženské společnosti informoval naše bratry o tom, že ze 40 náboženských organizací a skupin, které ve Slovinsku působí, byli svědkové Jehovovi osmou společností, jež byla úspěšně přeregistrována podle nového zákona o náboženské svobodě. Tato registrace umožní celodobým služebníkům získat určité výhody, které stát poskytuje všem, kdo se věnují náboženské činnosti na plný úvazek.

Turecko

Svědkové Jehovovi ve městě Mersin používali svůj sál Království asi 20 let. V srpnu 2003 ho však úřady uzavřely pro údajné porušení zákona o územním  plánu. Bratři se snažili tuto věc vyřešit soudní cestou, ale turecký nejvyšší soud, ke kterému se nakonec odvolali, rozhodl 30. prosince 2009 ve prospěch městského úřadu v Mersinu. Byla proti tomu podána stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva.

NA HAITI SE PROJEVILA BRATRSKÁ LÁSKA

V úterý 12. ledna 2010 bylo haitské hlavní město Port-au-Prince a okolí zpustošeno velkým zemětřesením. Přes dvě stě tisíc lidí zahynulo a mnoho dalších se ocitlo bez střechy nad hlavou. Několik tisíc svědků Jehovových ztratilo svůj domov a 154 jich přišlo o život. Mnozí další byli vážně zraněni nebo unikli jen o vlásek.

Například Acloque byl doma, když zemětřesení udeřilo. Zdi se začaly hroutit a padat jako domino a uvěznily ho mezi podlahou a zříceným stropem. Nebyl naštěstí vážně zraněn a začal kolem sebe ve tmě šátrat. „Nahmatal jsem kbelík s vodou,“ vzpomíná. „Nedokázal jsem s ním sice pohnout, ale mohl jsem si v něm namočit prsty a trochou vody si osvěžit rty. Taky jsem našel kámen, kterým jsem mohl bouchat a snažit se tak na sebe upozornit.“ Acloque se začal modlit o pomoc, stále bušil kamenem a čekal.

„Neměl jsem hodinky, a tak jsem vůbec netušil, jak plyne čas,“ říká Acloque. „Nejdřív jsem brečel a úpěnlivě prosil Jehovu, aby mě zachránil. Postupně se však moje modlitby měnily. ‚Vím, že mě vzkřísíš,‘ říkal jsem. ‚Ale jsem ještě mladý! Když neumřu, můžu ti dál sloužit.‘“

 Po nějaké době Acloque cítil, že ho opouštějí síly, a nakonec už ani nedokázal bušit kamenem a přivolávat pomoc. Pak ztratil vědomí.

Probral se ve chvíli, kdy se k němu záchranáři z řad svědků snažili prorazit si cestu. „Najednou spadl těsně vedle mojí nohy kus betonu,“ vypráví. „Došlo mi, že další rána už zasáhne moje koleno, a tak jsem vzniklým otvorem vystrčil ruku a chytil záchranáře za paži.“ Brzy byl Acloque na svobodě. Pod sutinami strávil čtyři dny.

OKAMŽITÁ HUMANITÁRNÍ POMOC

Od zemětřesení neuplynulo ani 24 hodin a z odbočky v Dominikánské republice už dorazil na místo první lékař. Po něm přijížděli další a další zdravotníci a dobrovolníci z řad svědků a do země také proudily zásilky s potřebnými věcmi. Na pozemku odbočky byla rychle zřízena provizorní nemocnice, ve které bylo ošetřeno přes 1 000 bratrů a sester i jiných lidí.

Mezi pacienty byly i dvě mladé ženy, které přišly o pravou ruku. Dobrovolná pracovnice Mylène vzpomíná: „Stejně jako ostatní svobodní lidé, kteří přijdou o nějakou končetinu, i tyto ženy měly strach, že se nikdy nevdají a nebudou mít děti.“ Mylène se proto spojila s jednou sestrou z Francie, o které věděla, že jako dítě přišla o ruku při autonehodě, a poprosila ji, aby ty dvě ženy povzbudila. Sestra z Francie jim e-mailem poslala fotografie, na kterých byla spolu s manželem a dvěma krásnými dětmi. Oběma mladým pacientkám to velmi pomohlo a se svou novou situací se nyní dobře vyrovnávají.

 Ti, které zemětřesení postihlo, naléhavě potřebovali kromě jídla, oblečení a léků také střechu nad hlavou. Dobrovolníci ze sborů na Haiti a z jiných zemí proto navrhli a postavili přes 1 700 dočasných příbytků. Rodiny svědků, jejichž domovy byly zničeny, tak získaly úkryt před deštěm a určitou míru bezpečí. V červnu už týmy dobrovolníků začaly stavět provizorní sály Království a v červenci úřady vydaly první povolení ke stavbě trvalých sálů.

PÉČE O FYZICKÉ, CITOVÉ A DUCHOVNÍ POTŘEBY

Bratr, který se specializuje na léčbu posttraumatické stresové poruchy, se v březnu setkal se staršími ze 115 sborů z oblasti postižené zemětřesením. Dal starším praktické podněty, jak mají poskytovat duchovní pomoc členům sboru, kteří při zemětřesení utrpěli duševní trauma. Tento lékař se pak individuálně věnoval víc než 100 bratrům a sestrám, kteří potřebovali odbornou péči.

Krátce po zemětřesení přicestoval na Haiti David Splane z vedoucího sboru, aby místním bratrům poskytl útěchu a povzbudil je. Bratr Splane, který mluví francouzsky, přednesl proslov na krajském sjezdu a setkal se s rodinou betel, misionáři a krajskými dozorci. Jeho láskyplného zájmu a starostlivé péče bratrů z vedoucího sboru si všichni velmi vážili.

 Navzdory zdánlivě nepřekonatelným překážkám byla dokončena Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa v haitské kreolské francouzštině. Nové Bible byly vytištěny a zaslány do odbočky právě včas — dorazily jen několik hodin před tím, než mělo být na oblastním sjezdu v červenci vydání tohoto překladu zveřejněno. Během dramatických událostí roku 2010, od začátku humanitární pomoci až dosud, cítili všichni zúčastnění Jehovovo vedení a podporu jak v maličkostech, tak v závažných záležitostech. Znovu a znovu se stávalo, že potřebné zásilky, dopravní prostředky a pracovníci byli k dispozici přesně v pravý čas a zároveň způsobem, který byl příliš dokonalý na to, aby šlo o pouhou náhodu. Jeden dlouholetý misionář to vyjádřil slovy: „Museli byste být tady, abyste viděli, jak zřetelně Jehova jednal v náš prospěch.“

PŘI ZASVĚCOVÁNÍ ODBOČEK JE VZDÁVÁNA SLÁVA BOHU

Sobota 13. února 2010 byla nezapomenutelným dnem pro svědky Jehovovy na Šalomounových ostrovech. Stephen Lett z vedoucího sboru přednesl proslov k zasvěcení nové odbočky. Mezi 368 posluchači byl i první místní svědek Clement Fa’abasua. O měsíc dřív byl pro lidi žijící v okolí nové odbočky uspořádán den otevřených dveří. Na prohlídku přišlo celkem 273 lidí. Odbočku navštívil i jeden architekt, který pak do významných celostátních novin napsal: „Celý areál si zaslouží jedničku s hvězdičkou. Pro obyvatele Šalomounových ostrovů může sloužit jako ukázka toho, co se zde dá postavit, ať už je budoucím uživatelem kdokoli. Projektantovi a všem, kdo  se na stavbě podíleli, se v našem ráji podařilo stvořit klenot.“

V sobotu 3. dubna 2010 proběhl program k zasvěcení v odbočce v Estonsku a s potěšením si ho vyslechlo 438 přítomných. Hlavní proslov přednesl Christian Muntean z řecké odbočky. Bratři zakoupili od jedné vodohospodářské firmy dvoupodlažní budovu, která stála na sousedním pozemku. Rekonstruovali ji a vybudovali v ní studia pro nahrávání audio- a videoprogramů a také třídu, kde bude probíhat například biblická škola pro svobodné bratry.

V odbočce v sousedním Lotyšsku se program k zasvěcení konal 10. dubna 2010. Dobrá zpráva se v této zemi poprvé kázala v roce 1918. Pak zde naše činnost řadu desetiletí čelila tuhému odporu, ale nyní se pěkně rozvíjí. Společně s místními bratry a sestrami si proslov k zasvěcení, který přednesl Christian Muntean, vyslechlo 248 delegátů z devíti zemí.

 V sobotu 8. května 2010 se přes 2 200 přítomných účastnilo programu k zasvěcení v Paraguayi. Hlavní proslov přednesl Gerrit Lösch z vedoucího sboru. V areálu odbočky přibyla nová budova s 32 pokoji a kancelářský komplex a zároveň byla opravena a zrekonstruována původní obytná budova. Kromě toho byla vybudována podzemní nádrž, do které se vejde 40 000 litrů vody. Úřady od samého začátku kladně hodnotily kvalitu práce mezinárodních a místních dobrovolníků. Jeden z úředníků poznamenal, že se  stavbou jiných náboženských budov mají mnoho problémů, ale svědkové Jehovovi jsou známí tím, že všechno dělají podle předpisů. Díky tomu bratři neměli při stavbě odbočky žádné potíže se získáním potřebných povolení.

V odbočce na Papui-Nové Guineji se v sobotu 29. května 2010 shromáždilo téměř 500 bratrů a sester z 12 zemí, aby si vyslechli proslov k zasvěcení, který přednesl Winston Payne z australské odbočky. Areál odbočky byl rozšířen o čtyřpodlažní budovu s pokoji, jídelnou, kuchyní a prádelnou, o budovu, ve které jsou rodině betel poskytovány další služby a kde je i sál Království, a také o prostornou budovu s kancelářemi pro překladatele. Mezi přítomnými byla skupina svědků, kteří museli jít šest dní přes rozeklané hory. Po příchodu si oblékli tradiční oděvy kmene Orokaiva a srdečně vítali ostatní návštěvníky zpěvem a tancem. Jedna sestra, která poznala pravdu před řadou let, vyjádřila se slzami v očích pocity mnohých, když řekla: „Připadám si, jako bych se už ocitla v ráji.“

‚STÁLE PŘINÁŠEJÍ MNOHO OVOCE‘

Není pochyb o tom, že svědkové Jehovovi svou činností vytrvale oslavují Boha. Ježíš řekl: „Můj Otec je oslaven tím, že stále přinášíte mnoho ovoce a prokazujete se jako moji učedníci.“ (Jan 15:8) S Jehovovým požehnáním a láskyplným vedením budeme dále poslouchat vybídku: „[Choďte] hodni Jehovy, abyste se mu plně líbili, když budete dále přinášet ovoce v každém dobrém díle a porostete v přesném poznání Boha, a budete posilováni vší silou podle míry jeho slavné moci, abyste plně vytrvali a s radostí byli trpěliví.“ (Kol. 1:10, 11)

[Obrázek na straně 8]

Nacue začala znovu studovat Bibli

[Obrázky na straně 11]

Všechny informace se pečlivě ověřují

[Obrázek na straně 13]

Korea

[Obrázek na straně 14]

Mexiko

[Obrázky na straně 14]

Jižní Afrika

[Obrázek na straně 15]

Stephen Lett na jednom z mezinárodních sjezdů na Havajských ostrovech

[Obrázek na straně 22]

Dmitrij Smyk

[Obrázek na straně 25]

Evangelos Delis

[Obrázek na straně 25]

Rozhodnutí ministerstva spravedlnosti

 [Obrázek na straně 33]

Zdravotníci z řad svědků dorazili krátce po zemětřesení

[Obrázek na straně 33]

Dobrovolníci z Haiti i jiných zemí navrhli a postavili přes 1 700 dočasných příbytků

[Obrázek na straně 34]

„Křesťanská řecká písma — Překlad nového světa“ byla vydána v haitské kreolské francouzštině

[Obrázek na straně 36]

Nová část estonské odbočky

[Obrázek na straně 37]

Paraguayská odbočka

[Obrázky na straně 37]

Winston Payne přednesl proslov k zasvěcení v odbočce na Papui-Nové Guineji