Co se událo v minulém roce

NAVZDORY znepokojivým poměrům ve světě měli svědkové Jehovovi další úspěšný rok ve službě Bohu. Díky jeho požehnání dobrá zpráva „přináší ovoce a vzrůstá na celém světě“. (Kol. 1:5, 6) Věříme, že vyprávění o událostech z minulého roku vás potěší a posílí vaši víru.

 POMOCNÁ PRŮKOPNICKÁ SLUŽBA V DUBNU

Zvěstovatelé, kteří chtěli být v dubnu pomocnými průkopníky, se mohli rozhodnout, zda budou sloužit třicet, nebo padesát hodin. Mnoho bratrů a sester, kteří se do této služby běžně přihlásit nemohou, tuto úpravu nadšeně uvítalo. Tisíce zvěstovatelů se k pomocným průkopníkům přidaly poprvé v životě a mnozí z těch, kdo byli průkopníky dříve, měli radost, že si to mohou zopakovat. Kromě toho hodně zvěstovatelů, kteří v dubnu nemohli být pomocnými průkopníky, strávilo ve službě víc hodin než obvykle. Jaké výsledky to přineslo?

Většina odboček podala zprávu o vrcholech, které byly daleko vyšší než v předešlých letech. Na celém světě bylo v pomocné průkopnické službě 2 657 377 zvěstovatelů — asi pětkrát víc oproti předchozímu roku! Tuto výsadu mělo také 80 procent členů celosvětové rodiny betel, přesně 16 292 z celkového počtu 20 290 betelitů. Je úžasné, když si uvědomíme, že jsme v dubnu napnuli své síly víc než v kterémkoli jiném měsíci v historii.

Jen něco málo přes rok od doby, kdy Haiti zasáhlo ničivé zemětřesení, které připravilo o život asi 300 000 lidí, podala odbočka v této zemi zprávu o absolutně nejvyšších vrcholech v kazatelské službě za  duben. Ze 17 009 zvěstovatelů jich bylo v pomocné průkopnické službě 6 185. Díky zvláštní kampani s brožurou Když zemře někdo z vašich milovaných, která nedávno vyšla v haitské kreolské francouzštině, získali mnozí truchlící tolik potřebnou útěchu a naději.

V dubnu stáli před určitým problémem naši bratři a sestry v Nigérii. Vláda nařídila, že během čtyř dní vyhrazených pro volby (tři z nich byly soboty) se lidé od sedmi ráno do pěti odpoledne nemohou venku volně pohybovat z jiných než volebních důvodů. Průkopnického ducha to ale neutlumilo. Bratři z jednoho sboru napsali: „Máme obrovskou radost a naše srdce překypuje vděčností za tento nádherný měsíc.“ V jiném sboru se do pomocné průkopnické služby přihlásilo 92 ze 127 zvěstovatelů, včetně všech starších a služebních pomocníků. A v nigerijském betelu, kde pracuje celkem  688 bratrů a sester, jich bylo v pomocné průkopnické službě 555.

 Překonali překážky. Jeannette, která žije v horách v Burundi, vždycky toužila být průkopnicí. Trpí ale chronickým onemocněním srdce, a tak je pro ni těžké chodit daleko nebo do kopce. Byla nadšená, když slyšela, že hodinový požadavek na pomocnou průkopnickou službu v dubnu byl snížen. Starší jí chtěli pomoct, aby si svou touhu po průkopnické službě mohla splnit, a tak jí dali obvod poblíž jejího domu. Navíc k ní průkopníci a zvěstovatelé chodili na studium se svými zájemci. Koncem měsíce měla Jeannette velkou radost z toho, že zavedla čtyři biblická studia. Říká: „Moc ráda bych se do průkopnické služby přihlásila znovu a jsem si jistá, že mi Jehova pomůže.“

Na ostrově Grenada byla v průkopnické službě i jedna mladá neslyšící sestra. Kromě svého handicapu má i velké problémy s chůzí. „Abych se dostala do služby, musela jsem chodit daleko na autobus, a to pro mě bylo velmi náročné,“ říká. Tato sestra byla navíc nezaměstnaná, a proto se úpěnlivě modlila k Jehovovi o pomoc. V souladu se svými modlitbami se snažila vydělat si peníze tím, že prodávala háčkované předměty a ručně vyráběnou bižuterii. Později řekla: „Sloužila jsem naplno a cítila jsem podporu od bratrů. Byla jsem opravdu šťastná.“

V dubnu se do pomocné průkopnické služby nadšeně přihlásila také Toši z Japonska, které je 101 let. Jelikož už nevychází z pečovatelského domu, kde žije, píše svědecké dopisy a káže ošetřovatelkám. Říká:  „Protože jsem skoro hluchá, mluvím hodně nahlas, takže mě slyší i další lidé, kteří jsou poblíž.“

Průkopníkem chtěl být také Felix z Kostariky, který je ochrnutý na ruce i na nohy. Jak to ale zvládne? Bratři mu před dům postavili stůl s literaturou, a tak mohl vydávat svědectví kolemjdoucím. Ke konci měsíce byl sice fyzicky unavený, ale duchovně posílený a šťastný. Zahájil čtyři biblická studia.

Svou službu chtěli v dubnu zvýšit i mnozí mladí zvěstovatelé. Patřila k nim například jedenáctiletá Sandra ze Španělska a její sedmiletý bratr Alejandro. Když viděli nadšení svých rodičů a horlivost zvěstovatelů ve sboru, i oni chtěli sloužit jako pomocní průkopníci. Ale jak to udělat, když ještě nebyli pokřtění? Obě děti si naplánovaly, že budou ve službě tolik hodin jako jejich rodiče, a při rodinném uctívání si pak nacvičily úvody. Rodiče si mysleli, že v průběhu měsíce budou děti čím dál unavenější. Jenže tyto mladé zvěstovatele ani na moment nenapadlo, že by to vzdali. Posledního dubna svého cíle 30 hodin dosáhli všichni kromě malého Alejandra, kterému ještě chyběly tři hodiny. Aby svůj závazek splnil, šel ještě ten den do služby se svým tatínkem. Celá rodina byla  šťastná, že mohli společně pro Jehovu udělat tolik práce.

„Každý den jsem se modlila, aby můj manžel Philip mohl společně se mnou sloužit 30 hodin,“ vypráví Jean. Philip byl dřív oblastním dozorcem, ale následkem výdutě mozkové tepny zůstal nepohyblivý a ležel v nemocnici ve Španělsku. Dokonce nemohl ani mluvit a komunikoval pouze očima — jedno mrknutí znamenalo ano a dvě ne.

Jean pokračuje: „Když jsem mu řekla o pomocné průkopnické službě, naznačil, že by se chtěl přihlásit taky.“ Jak by to ale mohl zvládnout?

V předcházejících měsících Jean a Philip vydávali svědectví pacientům, jejich rodinným příslušníkům, kteří za nimi přišli na návštěvu, a nemocničnímu personálu. „Na duben jsme si naplánovali, že budeme kázat přímo na pokoji asi hodinu denně, když bude Philip vzhůru a bude se moci do rozhovoru zapojit mrkáním.“

V březnu byl ale Philip převezen na samostatný pokoj. I přesto se spolu s Jean dokázali držet svého plánu a v různou denní dobu mluvili alespoň  několik minut s personálem nemocnice. Jedna sestřička, která si vzala knihu Co Bible doopravdy říká?, se Philipovi podívala do očí a slíbila, že si příští den k němu přijde přečíst něco z Bible. Když přišla, Jean ji poprosila, aby přečetla Jana 17:3 a aby vysvětlila, jak tomu rozumí. Philip mrkáním naznačil, jestli je to správně, nebo ne. Rozhovor pak stejným způsobem pokračoval. I když sestřička zrovna neměla službu v jeho pokoji, navštěvovala ho a říkala mu, že se modlí, aby se k Jehovovi mohla přiblížit.

Svým zvýšeným úsilím dávají Jehovovi služebníci najevo, že milují své bližní, že si váží oběti Ježíše Krista a že jsou věrně oddaní svému nebeskému Otci. Nemohou se dočkat března 2012, kdy zase budou mít možnost sloužit jako pomocní průkopníci 30 nebo 50 hodin.

 ŠKOLY, VE KTERÝCH NÁS JEHOVA POUČUJE O SVÝCH CESTÁCH

Jehovova organizace bere velmi vážně proroctví zapsané u Izajáše 2:3: „Vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova Boha; a on nás bude poučovat o svých cestách.“ Například během 2. světové války došla třída věrného a rozvážného otroka k závěru, že ještě než Satanův systém věcí skončí, musí být lidé ze všech národů vyučováni Jehovou. Byla proto založena biblická škola Strážné věže Gilead a teokratická škola. V poslední době udělal vedoucí sbor další úpravy týkající se škol, které poskytují speciální vzdělání.

V říjnu 2010 byla škola služebního vzdělávání přejmenována na biblickou školu pro svobodné bratry. Do tohoto dvouměsíčního kurzu se mohou i nadále přihlásit svobodní bratři, kteří slouží jako starší nebo služební pomocníci. Dosud z něj mělo užitek 37 445 bratrů a mnozí z nich dnes slouží jako průkopníci, cestující dozorci, misionáři nebo betelité.

V červenci 2011 byla otevřena nová dvouměsíční biblická škola pro manželské páry. První třídy proběhly v Pattersonu ve státě New York. Mohou se do  ní přihlásit manželé, kterým je mezi 25 a 50 lety, mají dobré zdraví, jsou přinejmenším dva roky spolu, poslední dva roky byli oba v celodobé službě a bratr je nepřetržitě alespoň dva roky starším nebo služebním pomocníkem. Od roku 2012 bude výuka probíhat na místech, kde se koná biblická škola pro svobodné bratry.

Cílem biblické školy pro manželské páry je poskytnout manželům speciální školení, aby je Jehova  a jeho organizace mohli víc používat. Absolventi budou většinou ve své zemi sloužit jako pravidelní průkopníci, a to tam, kde je málo zvěstovatelů. Někteří budou jmenováni jako dočasní zvláštní průkopníci, a jiní budou dokonce vyškoleni pro službu cestujících dozorců. Několik absolventů může být posláno do zahraničí, pokud se dají k dispozici a budou k tomu způsobilí.

Do této školy se mohou přihlásit duchovně smýšlející a obětaví křesťané. Instruktory budou stejní bratři, kteří vyučují ve škole pro svobodné bratry, a také osnovy budou v podstatě totožné. Některé lekce budou určeny pouze bratrům a jejich manželky budou v té době ve službě. Další informace a požadavky pro zájemce o tuto školu zazní na schůzkách, které proběhnou na oblastních sjezdech.

Vedoucí sbor oznámil, že určité úpravy se budou týkat i biblické školy Strážné věže Gilead. Od 132. třídy, jejíž výuka začala 24. října 2011, se do této školy mohou přihlásit pouze manželské páry, které už jsou ve zvláštní celodobé službě, například misionáři, kteří ještě neabsolvovali Gilead, zvláštní průkopníci, cestující dozorci a betelité. Výbor odbočky je do této školy může doporučit, pokud ústně i písemně ovládají angličtinu.

Absolventi Gileadu budou sloužit jako misionáři, cestující dozorci nebo betelité a jejich úkolem bude posilovat a stabilizovat sbory nebo odbočky. Misionáři a cestující dozorci budou posíláni do hustě  zalidněných oblastí, kde mohou mít největší vliv na kazatelskou a sborovou činnost. Výbory odboček mohou i nadále o absolventy Gileadu žádat, pokud jsou na jejich území zapotřebí. Na druhou stranu mohou zkušené zvláštní celodobé služebníky, kteří slouží na území spravovaném jejich odbočkou, do této školy doporučit. V některých případech může výbor odbočky požádat, aby se absolventi vrátili do své země.

Škola pro členy výborů odboček a jejich manželky se bude konat dvakrát ročně v Pattersonu a výuka bude probíhat v angličtině. Někdy budou pozváni i členové zemských výborů. Bratři z výborů odboček, kteří tuto školu absolvovali v minulosti, budou pozváni podruhé a ve třídě budou společně s bratry, kteří v ní ještě nebyli. Jejich manželky se budou moci  zúčastnit většiny lekcí. Výjimkou budou hodiny, při kterých se budou rozebírat organizační záležitosti. Manželky se v té době budou věnovat jiným úkolům v betelu.

Kromě toho bude v Pattersonu dvakrát za rok probíhat škola pro cestující dozorce a jejich manželky. V současné době jsou do ní zváni i bratři, kteří ji už absolvovali, a v každé třídě tvoří asi polovinu všech studentů. Manželky cestujících dozorců mají užitek z většiny lekcí.

Jsme velmi rádi, že můžeme využívat vzdělání od našeho Boha Jehovy. Ježíš řekl: „V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘“ (Jan 6:45; Iz. 54:13) Jsme si jisti, že díky těmto úpravám se bude ještě více kázat dobrá zpráva po celé obydlené zemi, dokud nepřijde konec.

 VELKÉ ZEMĚTŘESENÍ V JAPONSKU

Zpravodajství z celého světa přináší informace o přírodních katastrofách, jako jsou zemětřesení, tsunami, tornáda, hurikány, záplavy, požáry a výbuchy sopek. V této Ročence se nemůžeme zmínit o všech nedávných pohromách, ale statečnost, s jakou se svědkové Jehovovi vyrovnávají s takovými těžkými situacemi, je dobře vidět na příkladu našich bratrů a sester v Japonsku.

V pátek 11. března 2011 ve 14.46 zasáhlo Japonsko zemětřesení o síle 9 stupňů Richterovy škály. Následné tsunami srovnalo se zemí mnoho měst a vesnic podél pobřeží Pacifiku. Asi 20 000 lidí zemřelo nebo se nikdy nenašlo. V postižené oblasti byly zničeny čtyři sály Království a další čtyři byly tak poškozené, že se nedaly používat. Voda odnesla nebo poničila 235 domů našich bratrů a sester a přes 1 000 domů bylo potřeba opravit.

Zemětřesení a tsunami poškodily jadernou elektrárnu, takže do ovzduší unikly radioaktivní částice. Vláda vydala příkaz k evakuaci obyvatel, kteří žili v její blízkosti, a z mnoha obydlených měst se přes noc stala města duchů. Bratři a sestry museli z té oblasti odejít a dva sbory v podstatě zmizely.

Katastrofa postihla přes 14 000 svědků Jehovových, dvanáct jich zemřelo, pět bylo vážně zraněno  a dva jsou stále nezvěstní. Mnozí, kdo tyto traumatické události přežili, přišli o svůj domov, majetek a v řadě případů i o někoho z blízkých.

„Podařilo se mi dostat svou tělesně postiženou maminku do auta a rozjely jsme se k místu, kde jsme se měly schovat,“ vysvětluje Kijoko z Ofunata. „Pak jsem ucítila kouř. Vyběhla jsem z auta a uviděla obrovskou vodní stěnu, která pohltila náš dům. Voda se řítila přímo na nás. Pomohla jsem mamince vyškrábat se na železniční násep. Auto bylo smeteno přímo před našima očima.“

Po zemětřesení se mladý bratr Koiči snažil dopravit ke svým rodičům, kteří bydleli v Išinomaki, asi pět kilometrů od pobřeží. Cestou ale zjistil, že celá ta oblast je pod vodou. „Bez loďky jsem se nemohl dostat dál.“ Za tři týdny po zemětřesení našel svého tatínka v márnici a za další tři týdny tam našel i maminku.

Masaaki, který bydlí ve městě Šičigahama, se hned po zemětřesení rozhodl, že své auto zaparkuje  u sálu Království, asi kilometr od pobřeží. Vzpomíná: „U sálu byla sestra, která tam taky hledala útočiště. Myslel jsem si, že až sem vlna tsunami nedosáhne. Najednou ale byla všude kolem jenom černá voda. Naše auta začala plavat. Otevřel jsem okýnko a vylezl na střechu, ale auto sestry bylo smeteno a zmizelo. Modlil jsem se, aby jí Jehova pomohl.

Padal sníh, byl jsem celý promočený a třásl se zimou. Pak sněžit přestalo, ale vzduch byl mrazivý. Brzy zapadlo slunce a snesla se tma. Hvězdy na obloze jasně svítily. Stál jsem na střeše svého auta — na ostrůvku, kolem kterého byla jenom ledová voda. Další lidé byli podobně uvězněni na hromadách sutin nebo na střechách budov. Říkal jsem si, jestli do rána přežiju. Abych přišel na jiné myšlenky, rozhodl jsem se odříkat přednášku, kterou jsem měl před dvěma týdny. Měla příhodný námět ‚Kde můžete najít pomoc, když prožíváte těžkosti?‘. Potom jsem si zazpíval jedinou píseň, kterou jsem znal nazpaměť: Můj Bůh, Otec a Přítel. Zpíval jsem ji pořád dokola, vzpomínal přitom na svou službu Jehovovi a po tváři mi stékaly slzy.

Pak na mě zavolal někdo z domu, který stál přes ulici: ‚Jste v pořádku? Jdu vám na pomoc!‘“ Ten muž si vyrobil vor z kusů dřeva, které plavaly na hladině, a zachraňoval lidi v okolí. Pomohl Masaakimu dostal se do jednoho domu oknem ve druhém poschodí. Masaaki byl rád, když se později dozvěděl, že sestra, kterou smetlo tsunami, byla také zachráněna.

V sobotu 12. března měli mít v sále Království v Rikuzentakatě svatbu Kohei a Juko. Všichni se na jejich svatbu těšili. Poté co byli v pátek úředně oddáni  na radnici, udeřilo zemětřesení. Kohei slyšel v místním rozhlase varování před tsunami a utíkal na vyvýšené místo. Vypráví: „Viděl jsem, jak je celé město zahalené v prachu. Zůstalo stát jen pár velkých budov. Do té doby jsem si dělal starosti se zařizováním naší svatby, ale brzy jsem si uvědomil, že se stalo něco strašného.“

Kohei a Juko strávili celou sobotu tím, že pomáhali svým spolukřesťanům. „Dostali jsme humanitární pomoc od sousedních sborů,“ říká Kohei. „Byl jsem šťastný, když jsem slyšel manželku, jak říká, že je ráda, že jsme svůj čas a energii věnovali svým bratrům. Děkoval jsem Jehovovi za to, že mám tak skvělou ženu. Tsunami smetlo náš nový dům, auto a všechny naše věci. Jsem ale ohromně vděčný za lásku, kterou nám bratři projevili.“

Hmotná, duchovní a citová pomoc. Japonská odbočka okamžitě zorganizovala tři výbory pro poskytování humanitární pomoci a do postižených oblastí opakovaně jezdili zástupci odbočky. Když v květnu přijeli do Japonska zónoví dozorci Geoffrey Jackson a Izak Marais ze světového ústředí, setkali se také s bratry a sestrami v jedné z nejvíce postižených oblastí. Pro sbory v zasažených územích bylo uspořádáno zvláštní shromáždění a díky telefonickému spojení bylo asi 2 800 bratrů ve 21 sálech Království ujištěno o tom, že je jejich spolukřesťané po celém světě milují a že na ně myslí.

Výbory pro poskytování humanitární pomoci a další dobrovolníci ochotně zajišťovali hmotnou pomoc. Především bylo zapotřebí jídlo, voda a palivo. Výbory  také zařídily, aby sbory v postižených oblastech dostaly oblečení různých velikostí. Plné regály a zrcadla proměnily sály Království v provizorní butiky.

Bratři a sestry byli nesmírně vděční za to, jak se Jehova postaral o jejich hmotné a citové potřeby. Sílu čerpali především na shromážděních. Jedna sestra napsala: „Na shromážděních získávám pokoj mysli. Jsou pro mě duchovním záchranným lanem.“

Poselství naděje. Japonští svědkové neváhali a lidem, kteří prožívali úzkost, poskytovali útěchu z Božího Slova. Skupina zvěstovatelů v jednom městě, které katastrofou postiženo nebylo, se rozhodla kázat na ulici a používat přitom informační tabuli s nápisem: „Proč taková tragédie? Odpověď je v Bibli.“ Hodně lidí projevilo zájem a bratři rozdali za den a půl 177 knih Co Bible říká.

V zasažených oblastech svědkové navštívili zájemce, lidi, za kterými pravidelně chodí, a sousedy, aby je utěšili. „Když jsem jedné paní četla Matouše 6:34,“ vypráví Akiko, „začala plakat. Bylo vidět, že prožívá obrovskou úzkost. Pak jsem jí vysvětlila, že Bible nám pomáhá udržet si vnitřní klid. Souhlasila se mnou a poděkovala mi. Znovu jsem se přesvědčila, že Boží Slovo působí na srdce lidí.“

„Existuje mnoho náboženství,“ řekl jeden muž, „ale vy jste jediní, kdo k nám přišel i v této těžké době.“ Jiný muž s úctou poznamenal: „Obdivuji vás, že pokračujete ve své práci i v těchto náročných podmínkách.“ Jeden starší vypráví: „Mnozí lidé naši návštěvu uvítali. Řekli: ‚Jste první, kdo za námi po katastrofě přišel. Budeme rádi, když se zastavíte znovu.‘“

 PŘEKLAD NOVÉHO SVĚTA VE 106 JAZYCÍCH

Pátek 15. července 2011 byl památným dnem a milníkem v historii Božího lidu v Lotyšsku a Litvě. V proslovu, který byl přenášen do obou zemí, Stephen Lett z vedoucího sboru oznámil vydání Křesťanských řeckých písem — Překladu nového světa v lotyštině a litevštině a řekl, že je to 99. a 100. jazyk, ve kterém je tento překlad k dispozici. Na překládání Bible klade vedoucí sbor v posledních sedmi letech velký důraz. Díky tomu se ve srovnání s rokem 2004 Překlad nového světa tiskne ve dvojnásobném počtu jazyků a překladatelé po celém světě tvrdě pracují, aby byl vydán i v dalších jazycích.

Asi si dokážete představit, že bratři jsou z Bible ve svém jazyce velmi nadšení. „Mít Bibli je jedna věc, ale mít ji ve své mateřštině a rozumět jí je věc druhá,“ řekl jeden bratr ze Středoafrické republiky. „Máloco  na světě se tomu vyrovná! Překlad nového světa v sangoštině promlouvá přímo k srdci. Když čtu evangelia, dokážu si představit jednotlivé postavy a chápat jejich pocity.“ Jedna mladá sestra z Etiopie vystihla pocity mnoha bratrů a sester, když řekla: „Slovo ‚děkuji‘ může sotva vyjádřit, co cítím v srdci. Pravidelně jsem se o Překlad nového světa v našem jazyce modlila a dneska jsem ho od Jehovy dostala.“

 AKTUALITY Z CELÉHO SVĚTA

Tyran v Rusku umlčen. Starší sestra Věra měla několik let problémy s jedním sousedem, který nesnáší svědky Jehovovy. Vyhrožoval jí a mluvil sprostě v přítomnosti jejích vnoučat, které k ní často chodí na návštěvu. Věra měla vždycky na mysli slova z Římanům 12:18, a tak reagovala pokojně a nehádala se s ním. V lednu 2011 začal být soused ještě agresivnější. Věra se bála o život, a proto zavolala místnímu policistovi. Je zajímavé, že to byl právě on, kdo ji spolu s jednou úřednicí z magistrátu navštívil v březnu 2010. Chtěli tehdy zjistit, jestli se tato sestra ještě s jinými svědky, kteří se u ní sešli, nepodílí na nějaké extremistické činnosti. Tentokrát ale policista viděl, v čem je skutečný problém. Sousedovi vynadal a za vyhrožování mu dal pokutu 3 000 rublů (asi 2 000 Kč). Potom už s ním Věra žádný problém neměla. Chtěla vyjádřit svou vděčnost, a tak poslala na policejní oddělení děkovný dopis. Překvapilo ji, že jí policejní velitel odpověděl. Poděkoval jí za laskavá slova, která napsala o jeho kolegovi. V dopise také stálo: „Vaše vřelá slova v době, kdy většina lidí mluví o policistech pohrdavě, ukazují, že k nám máte důvěru.“ Věra říká, že místní policista za ní pravidelně chodí, aby se ujistil, že je všechno v pořádku.

 „Sběrač odpadků“ v Turecku. Dva muži, kteří nedávno začali studovat Bibli, přišli na oblastní sjezd. Napsali: „Připadali jsme si jako v pohádce. Každý se na nás usmíval, byl přátelský a zdvořilý. Během polední přestávky jsme se procházeli a vůbec jsme se mezi těmi lidmi necítili cizí. Pak jsme uviděli bratra, který s námi studoval Bibli. Držel v ruce pytel s odpadky. Chtěli jsme se mu vyhnout, protože to vypadalo, že sbírání odpadků je jeho práce, a nechtěli jsme, aby si druzí mysleli, že jsme přátelé obyčejného uklízeče. Tak jsme se otočili a zmizeli v davu. Řekli jsme si: ‚Proč studujeme Bibli s tímhle člověkem, a ne s někým, kdo má přednášky na pódiu?‘

Jak jsme ale ve studiu pokračovali, dozvěděli jsme se, že ten ‚uklízeč‘ je člen výboru odbočky a slouží v betelu. Dělali jsme duchovní pokroky, zasvětili se Jehovovi a časem jsme pochopili, že náš bratr se pokorně choval ‚jako menší‘. (Luk. 9:48) Jsme velmi vděční za tuto cennou lekci, kterou jsme dostali na našem prvním velkém shromáždění.“

Lži v Arménii. Poté co jeden mladý muž zavraždil své rodiče ve městě Sevan a byl nesprávně označen za jednoho ze svědků Jehovových, začala v médiích rozsáhlá pomlouvačná kampaň proti naší organizaci. Médiím byla okamžitě předána zpráva, která toto tvrzení popírala. Přesto ale kampaň pokračovala a televize odvysílala zvláštní reportáž, ve které se i nadále tvrdilo, že ten mladý muž je svědek Jehovův. O svědcích se mluvilo velmi urážlivě a během programu se na obrazovce objevil titulek „Jehovovi krutí  vrazi se slabou vůlí“. Diváci byli dokonce povzbuzeni, aby použili násilí, až k nim svědkové přijdou. Vedlo to k tomu, že vůči svědkům Jehovovým znatelně vzrostla nesnášenlivost. Proti televizní stanici byla podána žaloba. Bratři požadovali odvolání dezinformace, omluvu a odškodné za očernění naší dobré pověsti. Do doby tisku této Ročenky televizní stanice žádosti nevyhověla, ačkoli probíhala jednání, jejichž cílem bylo urovnat spor pokojnou cestou.

Budoucí stavaři ve Venezuele. Ve městě San José de Guaribe chodila skupina dětí každé ráno do školky kolem staveniště sálu Království. Vždycky se na chvíli zastavily a s otevřenou pusou pozorovaly, co se tam děje. Jednou se jich učitelka zeptala, čím by chtěly být, až vyrostou. K jejímu překvapení některé děti odpověděly, že chtějí být „stavaři jako svědkové Jehovovi“. Učitelka byla zvědavá a ještě s jednou kolegyní se rozhodly, že celou třídu vezmou na vycházku a půjdou se na stavbu podívat. Když tam přišly, pracovníci jim udělali prohlídku. Děti byly nadšením bez sebe. Nejvíc se jim líbilo, že mohly nosit barevné helmy. Učitelky měly spoustu otázek a bylo vydáno pěkné svědectví.

 Kanada zvyšuje produkci časopisů. Vedoucí sbor si přeje co nejlépe využívat darované prostředky, a tak požádal kanadskou odbočku, aby tiskla časopisy Strážná věž a Probuďte se! pro Bermudy, Guyanu, Kanadu, Spojené státy a také pro většinu ostrovů v Karibiku. Od služebního roku 2011 tedy odbočka v Kanadě začala expedovat 12krát více časopisů než předtím. Nyní je tiskne ve 30 jazycích a produkuje téměř čtvrtinu všech našich časopisů.

Dny otevřených dveří ve Finsku. Se svolením vedoucího sboru byla ve Finsku zorganizována zvláštní kampaň, jejímž cílem bylo poskytnout informace o svědcích Jehovových a o poselství, které v této zemi ohlašují už 100 let. Bratři a sestry horlivě nabízeli lidem Probuďte se! ze srpna 2010, které obsahovalo úvodní sérii „Kdo jsou svědkové Jehovovi?“. Vedlo to k mnoha pěkným rozhovorům. Ke konci srpna pak bratři uspořádali v odbočce dny otevřených dveří. Všichni členové rodiny betel návštěvníkům vysvětlovali, jaká práce se tam vykonává. Byla připravena výstavka, která informovala o naší činnosti. Někteří betelité se dokonce oblékli ve stylu 40. a 50. let a ukazovali, jak probíhaly takzvané sendvičové pochody, při kterých svědkové zvali veřejnost na přednášky. Některá oddělení připravila pro návštěvníky suvenýry. Na dny otevřených dveří přišlo asi 1 500 lidí. Výsledkem byly pozitivní ohlasy v novinách, rádiu i televizi.

Nepokoje v Côte d’Ivoire. Služební rok 2011 začal velmi dobře a očekával se další vzrůst. Příslibem byla  i skutečnost, že 8 656 zvěstovatelů vedlo celkem 23 019 biblických studií. Koncem listopadu 2010 ale spory související s volbami uvrhly zemi do chaosu a občanských nepokojů. Následné boje zasáhly v březnu i obchodní metropoli Abidžan a trvaly do dubna 2011. V důsledku toho civilisté hromadně opouštěli město, a dokonce i zemi. Uprchli také mnozí naši bratři a nechali za sebou veškerý majetek.

Během tohoto těžkého období bylo pro bratry ochranou, že zůstali neutrální. Jednou přišli vojáci do základní školy, kde měli učitelé a školní poradci seminář. Všichni si museli lehnout na zem a odevzdat veškeré cennosti. Když náš bratr podal vojákům svou tašku plnou publikací, okamžitě poznali, že je svědek Jehovův. Tašku mu vrátili i s penězi a mobilním telefonem a řekli: „Vy pro nás nejste žádnou hrozbou.“

 ZASVĚCENÍ ODBOČEK PŘINÁŠÍ SLÁVU BOHU

Dne 18. prosince 2006 se začalo pracovat na rozšíření odbočky v Chile. Přistavěla se dvoupodlažní kancelářská budova a třípodlažní obytná budova a značně se zvětšily skladové prostory. Programu zasvěcení se 16. října 2010 zúčastnilo 5 501 osob a proslov přednesl ve španělštině David Splane z vedoucího sboru.

V Burkině Faso byla 19. února 2011 zasvěcena rozšířená zemská kancelář. Proslov si vyslechlo 210 přítomných a přednesl ho John Kikot ze světového ústředí. Kazatelské dílo v této zemi měla na starosti odbočka v Côte d’Ivoire a od května 2011  na něj dohlíží odbočka v Beninu. To, že se dobrovolní pracovníci na této stavbě chovali laskavě a ohleduplně, přineslo Jehovovu jménu velkou chválu. „Nikdo tam na druhé neřval,“ řekl zaměstnanec jedné velké dodavatelské firmy. „Nikdy jsme na žádné stavbě nepracovali s tak pohodovými a spokojenými lidmi jako tady.“

Radost zavládla také 27. srpna 2011 při zasvěcení nových prostor odbočky v Hongkongu. Tyto kanceláře jsou v 19. poschodí 37podlažní budovy, ze které je výhled na přístav Victoria Harbor. (Viz šipku na obrázku.) Proslov přednesl Stephen Lett z vedoucího sboru k nadšené skupině 290 lidí, kteří byli shromážděni v jídelně, v kancelářích a v prostorách expedice. Nové kanceláře uvítali především pracovníci překladatelského, služebního, nákupního a účetního oddělení, oddělení audio/video a oddělení expedice.

 PRÁVNÍ BITVY

Věrný prorok Jeremjáš mohl oprávněně věřit tomu, že ho Všemohoucí Bůh nikdy neopustí. „Jistě budou proti tobě bojovat,“ řekl Jehova, „ale nezískají nad tebou převahu. Vždyť jsem s tebou, abych tě zachránil a abych tě osvobodil.“ (Jer. 15:20) Z následujících zpráv je vidět, že i svým novodobým služebníkům Jehova pomáhá a podporuje je, když plní svůj úkol kázat, a to i navzdory odporu. (Mat. 24:9; 28:19, 20)

 Arménie Vahan Bajatjan, který je svědek Jehovův, byl na dva a půl roku odsouzen do vězení, protože z důvodu svědomí odmítl nastoupit vojenskou službu. Poté co neuspěl u arménských soudů, podal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Sedm soudců ESLP vyneslo 27. října 2009 rozsudek ve prospěch Arménie. Jedna soudkyně ale s rozhodnutím nesouhlasila, protože podle ní bylo „neslučitelné se současnými evropskými standardy, které se týkají odmítání vojenské služby z důvodu svědomí“. Jelikož ESLP došel k závěru, že rozhodnutí v této věci je důležité, souhlasil s tím, aby byla věc postoupena velkému senátu, který se skládá ze 17 soudců.

 Dne 7. července 2011 velký senát rozhodl v poměru hlasů 16 : 1 ve prospěch bratra Bajatjana a prohlásil, že Arménie porušila jeho právo na svobodu svědomí. Soud poznamenal: „Neexistuje žádný důvod zpochybňovat, že stěžovatelovo odpírání vojenské služby je motivováno jeho náboženským přesvědčením, kterého se upřímně drží a které představuje vážný a nepřekonatelný konflikt s povinností vykonávat vojenskou službu.“ Toto zlomové rozhodnutí snad nakonec povede k propuštění 69 bratrů, kteří jsou uvězněni v Arménii, a také dalších bratrů v Ázerbájdžánu a Turecku. a

Bulharsko V neděli 17. dubna 2011 se přes sto lidí, včetně žen, dětí a seniorů, pokojně shromáždilo v sále Království v Burgasu, aby si připomněli význam Ježíšovy smrti. Venku se srotil rozlícený dav asi 60 mužů a začal po svědcích u vchodu do sálu házet kameny. Pak na sál zaútočili, ale bratři je nepustili dovnitř  a okamžitě zavolali policii. Ta však přijela pozdě. Několik svědků bylo zraněno a pět jich muselo být sanitkou převezeno do nemocnice. I přesto Památná slavnost proběhla. Tento útok byl překvapivý, protože v Bulharsku mají lidé všeobecně ke svědkům Jehovovým úctu. Ve skutečnosti vedl k tomu, že se o svědcích pozitivně mluvilo v médiích. Vedoucí sbor zařídil, aby 13 odboček informovalo o této události bulharské ambasády v příslušných zemích. Bulharská vláda útok odsoudila a místní státní zástupce podal žalobu na osm útočníků.

Jižní Korea V Jižní Koreji je ve vězení více než 800 svědků Jehovových, protože jim svědomí nedovoluje vykonávat vojenskou službu. Od roku 1950 bylo z tohoto důvodu odsouzeno přes 16 000 svědků na více než 31 000 let. Proč má tolik mladých mužů takový nekompromisní postoj?

Každý z nich odmítá vykonávat vojenskou službu proto, že se k tomu na základě svého svědomí sám rozhodl. Například Kim Ji-Gwan u soudu vysvětlil: „Silně na mě zapůsobily takové biblické výroky jako ‚lidé se už nebudou učit válce‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe‘. Také jsem se dozvěděl, že láska založená na zásadách nás může podnítit k tomu, abychom milovali své nepřátele. Na základě těchto a dalších biblických veršů a na základě svého pevného osobního přesvědčení jsem se rozhodl vojenskou službu odmítnout.“ (Iz. 2:4; Mat. 5:43, 44; 22:36–39)

V současné době si mladí muži v Jižní Koreji nemohou místo vojny zvolit civilní službu. Ve snaze vyřešit tuto otázku byla korejskému ústavnímu soudu  podána hromadná stížnost deseti bratrů. Jedenáctého listopadu 2010 soud vyslechl ústní výpovědi. Projednávalo se také to, zda skutečnost, že Korea neumožňuje odpíračům z důvodu svědomí vykonávat náhradní vojenskou službu, není porušením práv korejských občanů.

Mezitím 24. března 2011 Výbor OSN pro lidská práva rozhodl, že Jižní Korea porušila mezinárodně uznávané standardy týkající se lidských práv, když uvěznila 100 svědků Jehovových, kteří z důvodu svědomí odmítli nastoupit vojenskou službu. (Těchto 100 bratrů už dříve podalo k Výboru OSN pro lidská práva stížnost proti svému uvěznění.) Korejský ústavní soud, který stále ještě neučinil rozhodnutí ohledně hromadné stížnosti deseti bratrů, navíc dostal k úvaze příznivé rozhodnutí v případu bratra Bajatjana vydané velkým senátem ESLP (viz zpráva z Arménie na  stranách 34 a 35). Přesto ústavní soud, který naprosto ignoroval rozhodnutí Výboru OSN pro lidská práva, 30. srpna 2011 potvrdil platnost zákona o vojenské službě a odpírače ponechal ve vězení. Dva z devíti soudců však dospěli k závěru, že zákon o vojenské službě je v rozporu s tím, co říká ústava o svobodě svědomí. S rozhodnutím soudu vyjádřili nesouhlas a požadují zavedení systému náhradní vojenské služby.

Turecko Bratři měli 31. července 2007 velký důvod k radosti, protože byli právně uznáni jako náboženská společnost. I když svědkové v této zemi stále mají problémy související s neutralitou a používáním sálů Království, v jiných ohledech se naše činnost  v Turecku úspěšně rozvíjí. Dvacátého šestého dubna 2011 ministerstvo školství rozeslalo oficiální směrnici, ve které je uvedeno, že „svědkové Jehovovi mohou být zproštěni povinné náboženské výuky na školách“. Ministerstvo uznalo: „Ačkoli svědkové Jehovovi nepřijímají některé základní křesťanské nauky, jsou křesťanským náboženstvím.“ Z tohoto rozhodnutí měli radost hlavně mladí bratři a sestry, kteří mnoho let dostávali špatné známky kvůli tomu, že odmítali chodit na hodiny náboženství.

Spojené státy V květnu 2011 odvolací soud ve státě Kansas vydal příznivé rozhodnutí v případu Mary D. Stinemetzová proti kansaskému Úřadu pro zdravotní péči. Soud rozhodl, že stát jednal v rozporu s federálním a státním ústavním právem,  když sestře Stinemetzové odmítl dát souhlas k bezkrevní operaci mimo Kansas. Jelikož chirurgický zákrok, který sestra musela podstoupit, nebylo možné vykonat v Kansasu, soud nařídil, aby stát povolil provést zákrok jinde. Je to vítězství nejen pro sestru Stinemetzovou, ale také pro další zvěstovatele ve Spojených státech, kteří využívají státem financovanou zdravotní péči.

Dne 10. srpna 2011 Nejvyšší soud Kansasu potvrdil rozhodnutí ve prospěch svědkyně Jehovovy Moniky McGloryové, které byl její syn svěřen do péče. Otec dítěte usiloval o to, aby bylo dáno do péče jemu, a tvrdil, že sestra McGloryová by se o jejich syna neměla starat, protože (1) by lékařům nedovolila dát mu transfuzi, (2) dítě by brala do služby dům od domu a (3) údajně by se její vinou dítě odcizilo otci a lidem ve svém okolí, protože by ho učila o Armagedonu.

Kansaský Nejvyšší soud potvrdil platnost ústavních principů stanovených tímto soudem už v roce 1957, které uvádějí: „Náboženská svoboda, jak je zaručena naší ústavou, by měla být věrně prosazována a náboženská výchova dětí by neměla a nesmí být považována za základ pro soudní příkaz ke svěření dítěte do péče.“ K otázce krevní transfuze se soud vyjádřil takto: „Ve věci [svěření dítěte do péče] nemůžeme rozhodovat na základě nějaké hypotetické budoucí nehody nebo nemoci, při kterých by možná bylo nutné podat [transfuzi].“

Francie Svědkové Jehovovi ve Francii měli obrovskou radost, když 30. června 2011 vydal ESLP rozhodnutí  v jejich prospěch. Byl to výsledek 16leté právní bitvy, na jejímž začátku bylo uvalení přemrštěné a nespravedlivé 60procentní daně na dobrovolné dary určené odbočce. Svědkové jsou jedinou velkou náboženskou organizací, která tuto daň měla zaplatit. Francouzská vláda uložila svědkům Jehovovým povinnost uhradit celkem 58 milionů eur, což je částka, která výrazně přesahuje výši aktiv Společnosti svědků Jehovových ve Francii. Francouzské soudy na každé úrovni potvrdily, že daň má být zaplacena, a tak byla v únoru 2005 tato věc předložena ESLP.

Dne 30. června 2011 sedm soudců ESLP jednomyslně prohlásilo, že pokud by s postupem Francie souhlasili, svědkům Jehovovým by to přímo znemožnilo svobodně praktikovat své náboženství. Soud potvrdil, že práva, která zaručuje Evropská úmluva o lidských právech, se vztahují i na svědky Jehovovy. Tento dalekosáhlý precedent poslouží při prosazování svobody uctívání i v dalších zemích, které podepsaly Evropskou úmluvu o lidských právech, jako je například Arménie, Bulharsko, Gruzie a Rusko. Významná je také skutečnost, že poprvé v historii byla francouzská vláda shledána vinnou z porušování části Evropské úmluvy, která se týká svobody náboženství. Francouzská vláda se proti rozhodnutí neodvolala.

Rusko Dne 10. června 2010 dosáhli svědkové Jehovovi u ESLP historicky významného právního vítězství v případu Svědkové Jehovovi v Moskvě proti Rusku. I když ruská vláda požádala o to, aby byla věc postoupena velkému senátu ESLP, 13. prosince  2010 sedmnáct soudců velkého senátu stížnost zamítlo, a tak rozhodnutí z 10. června je konečné. V rozsudku je uvedeno, že ruská vláda „má zákonnou povinnost . . . ukončit protiprávní jednání shledané soudem a napravit způsobené škody do té míry, jak je to jen možné“. Do dnešního dne však vláda podle tohoto rozsudku nejednala. Naopak našla nové způsoby, jak svědky pronásledovat a jak jim bránit, aby svobodně praktikovali své náboženství.

Například brzy ráno 25. srpna 2011 vtrhla policie do 19 domů našich bratrů ve městě Taganrog a zabavila jim náboženskou literaturu, počítače a sborové záznamy. Tyto útoky mají zřejmě souvislost s dřívějším rozhodnutím Nejvyššího soudu Ruské federace, které nařizovalo rozpustit sbor svědků Jehovových v Taganrogu a označilo 34 našich publikací za extremistické. Na základě rozhodnutí ruských soudů dala  vláda na federální seznam extremistického materiálu 63 našich publikací.

Kromě toho se naši bratři a sestry stali obětí minimálně 950 razií, útoků, zatčení a policejních zadržení. Ruské úřady otevřely 11 případů, kdy naši bratři byli obviněni z trestné činnosti. Řada sálů Království byla poničena vandaly. Úřady dokonce sledovaly přinejmenším jednu rodinu kamerovým systémem a mnoha dalším svědkům kontrolovaly e-maily a odposlouchávaly telefonní linky. Jejich cílem bylo vykonstruovat obvinění z trestného činu porušování zákona proti extremismu.

Jedno z takových obvinění se týká 35letého bratra Alexandra Kalistratova z města Gorno-Altajsk, který byl obžalován z „podněcování k náboženské nesnášenlivosti“, jak uvádí zákon proti extremismu kritizovaný zastánci lidských práv. Během soudních přelíčení, která probíhala od 7. října 2010 do 18. března 2011, žádný ze 71 vyslýchaných svědků nebyl schopen prokázat, že se Alexandr dopustil nějakého trestného činu, a dokonce ani to, že měl zločinný úmysl. Soud důkladně prozkoumal literaturu a učení svědků Jehovových a 14. dubna 2011 soudkyně zprostila Alexandra viny. Žalobce se však proti tomu odvolal a 26. května 2011 Nejvyšší soud Altajské republiky rozhodl, že se tímto případem bude znovu zabývat soud nižší instance a proběhne nové slyšení za účasti jiného soudce. I když byl tedy bratr Kalistratov zcela zproštěn viny, bude muset znovu absolvovat celou řadu soudních jednání, na základě kterých může být neoprávněně prohlášen za extremistu.

 Tento případ, který se údajně týká nebezpečné činnosti, pochopitelně přitáhl pozornost veřejnosti k naší službě v malém městě Gorno-Altajsk. Jak se daří místním svědkům, kteří také podstupují riziko, že budou pronásledováni?

„V této těžké době je pro mě Bible ještě cennější,“ říká sestra Inna. „Bratři a sestry jsou teď víc jako jedna rodina a k Jehovovi se cítím blíž než kdy dřív.“ I když jsou některé naše publikace zakázány, bylo zavedeno hodně biblických studií, při nichž se používá pouze Bible. Oproti předešlému roku vzrostl počet zvěstovatelů v Altajské republice o 24 procent a počet hodin strávených ve službě se zvýšil o 33 procent. Na Památnou slavnost přišlo o 16 procent víc lidí než v předchozím roce a bylo jich dvakrát víc než zvěstovatelů v této republice.

Svědkové Jehovovi v Rusku podali 13 nových stížností k ESLP proti státu. Jedna stížnost je proti rozhodnutí Nejvyššího soudu z 8. prosince 2009 a jiná kritizuje rozhodnutí Nejvyššího soudu Altajské republiky, na základě kterého bylo 18 našich publikací prohlášeno za extremistické.

[Poznámka pod čarou]

[Praporek na straně 14]

„V Prorocích je napsáno: ‚A všichni budou vyučováni Jehovou.‘“

[Praporek na straně 25]

„Slovo ‚děkuji‘ může sotva vyjádřit, co cítím v srdci.“

[Rámeček na straně 12]

Co řekli o pomocné průkopnické službě:

• „Poprvé v životě jsem mohla být pomocnou průkopnicí. Ani nedokážu vyjádřit, jak si toho vážím!“

• „Moc vám děkuji za tuto novou úpravu. Mám z ní obrovskou radost.“

• „Bylo to nejkrásnější období v historii našeho sboru.“

• „To, že jsme měli tolik pomocných průkopníků, přispělo ve sboru k pokoji a jednotě.“

• „Armagedon musí být za dveřmi!“ (Muž, který není svědek Jehovův, ale všiml si naší zvýšené činnosti v dubnu.)

[Rámeček na straně 43]

RADOSTNĚ VOLAJÍ

TENTO svět se pod Satanovou nadvládou zmítá ve stále větších těžkostech. (Zjev. 12:12) Naproti tomu Jehovovi služebníci „radostně [volají] kvůli dobrému stavu srdce“. (Iz. 65:13, 14) Bez přestání se snaží pozvat co možná nejvíce lidí, aby uctívali pravého Boha, protože vědí, že „všichni ti, kdo [ho] činí svým útočištěm, se budou radovat; na neurčitý čas budou radostně volat“. (Žalm 5:11)

 [Tabulka a grafy na straně 26]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

K DISPOZICI VE 106 JAZYCÍCH

Úplný Překlad Křesťanská řecká

nového světa: 62 písma: 44

afrikánština americký znakový jazyk

albánština amharština

angličtina ázerbájdžánština

arabština ázerbájdžánština (azbuka)

arménština barmština

bembština brazilský znakový jazyk

bulharština estonština

cebuánština eveština

čeština fidžijština

čevština gandština

čínština (tradiční) gun

čínština (zjednodušená) haitská kreolská francouzština

čwanština hiligaynonština

dánština hindština

efikština hiri motu

finština italský znakový jazyk

francouzština kannadština

gruzínština kaonde

chorvatština kazaština

igboština khmerština

ilokánština kiribatština

indonéština kolumbijský znakový jazyk

italština litevština

japonština lotyština

jorubština lozi

korejština luvale

kyrgyzština malajálamština

maďarština mexický znakový jazyk

makedonština nepálština

malgaština paňdžábština

maltština pangasinan

němčina papiamento (Curaçao)

ngalština ruský znakový jazyk

nizozemština sangoština

norština sranan tongo

osetština tamilština

pedi thajština

polština tok pisin

portugalština tonga

rumunština tongština

rundština tumbuka

ruština ukrajinština

rwandština uzbečtina

řečtina vietnamština

samojština

sinhálština

slovenština

slovinština

sothština

srbština

srbština (latinka)

svahilština

šonština

španělština

švédština

tagalština

tsonga

turečtina

ťwiština (akwapimská)

ťwiština (ašantská)

xhoština

zuluština

[Grafy]

◀ 76% ◁ 24%

V roce 2011 mělo ve své mateřštině celý Překlad nového světa nebo jeho část přinejmenším 76 % světové populace

110

100

90

80

70

60

50

40

30

20

10

0

1950 1955 1960 1965 1970 1975 1980 1985 1990 1995 2000 2005 2010

[Graf na straně 8]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Na celém světě bylo v pomocné průkopnické službě 2 657 377 zvěstovatelů.

2,5 (V MILIONECH)

2,0

1,5

1,0

0,5

0

2008 2009 2010 2011

[Mapa na straně 35]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

SPOJENÉ STÁTY

FRANCIE

BULHARSKO

TURECKO

ARMÉNIE

ÁZERBÁJDŽÁN

RUSKO

JIŽNÍ KOREA

[Obrázek na straně 6]

Nahoře: průkopníci a zvěstovatelé chodili k Jeannette studovat Bibli se svými zájemci ( viz stranu 9)

[Obrázek na straně 7]

Skupina pravidelných a pomocných průkopníků z Madridu vychází do služby

[Obrázek na straně 10]

Toši vydává svědectví ošetřovatelce v pečovatelském domě

[Obrázek na straně 11]

Alejandro se svým tatínkem 30. dubna v Sant Celoni nedaleko Barcelony

[Obrázek na straně 13]

Vzdělávací středisko Strážné věže v Pattersonu ve státě New York

[Obrázek na straně 18]

Sál Království v Rikuzentakatě

 [Obrázek na straně 22]

Nahoře: dobrovolníci vynášejí suť z domu našeho bratra v Šibatě v prefektuře Mijagi

[Obrázek na straně 22]

Vlevo: člen výboru odbočky má proslov v domě jednoho bratra v Rikuzentakatě

[Obrázek na straně 22]

Dole: dobrovolníci připravují oběd pro účastníky sjezdového dne v postižené oblasti

[Obrázek na straně 24]

Překlad v litevštině a lotyštině

[Obrázky na straně 31]

Pamětní deska u Yankee stadionu v New Yorku

[Obrázek na straně 32]

Pracovníci na stavbě kanceláře v Burkině Faso

[Obrázek na straně 32]

Kancelář v Burkině Faso

[Obrázek na straně 32]

Odbočka v Chile

[Obrázky na straně 33]

Nové prostory odbočky v Hongkongu

[Obrázek na straně 34]

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, Francie

[Obrázky na straně 38]

Studenti drží vysvědčení a jsou šťastní, protože byli osvobozeni z hodin náboženství

[Obrázek na straně 41]

Svědkové kážou ve městě Gorno-Altajsk v Altajské republice