Naše ústředí se bude stěhovat

V červenci 2009 zakoupili svědkové Jehovovi pozemek ve státě New York, kde hodlají vybudovat své nové světové ústředí. Parcela o rozloze 102 hektarů leží přibližně 80 kilometrů severozápadně od Brooklynu, kde se už od roku 1909 nachází dosavadní ústředí.

V novém komplexu bude žít a pracovat asi 800 betelitů. Jeho součástí bude kancelářská budova, budova služeb, budovy údržby a čtyři obytné budovy. V plánu je také malé muzeum zachycující novodobé dějiny svědků Jehovových.

Samotný komplex se bude rozprostírat na ploše 18 hektarů. Okolních lesů a mokřin, které jsou  součástí pozemku, se stavební práce nedotknou. V rámci terénních úprav nevzniknou žádné velké zatravněné plochy. Objekt bude naopak harmonicky začleněn do místní krajiny. Architekti navrhli budovy tak, aby byly energeticky úsporné a šetrně využívaly přírodní zdroje. Díky tomu bude mít stavba nízké provozní náklady a minimální dopad na životní prostředí. Například střechy jednotlivých budov budou osázeny odolnými, nenáročnými rostlinami, což přispěje jednak ke snížení odtoku dešťové vody a jednak k udržování příjemné vnitřní teploty. V kancelářských prostorách se bude do značné míry využívat přirozené světlo. Důraz se klade také na hospodárné využívání vody.

Proč se vlastně ústředí stěhuje? Jedním z důvodů je to, že na tisku Biblí a biblických publikací, který dřív probíhal pouze v Brooklynu, se dnes podílejí odbočky svědků Jehovových i v jiných částech světa. V roce 2004 se navíc tisk a expedice literatury ve Spojených státech přesunuly do Wallkillu ve státě New York, přibližně 145 kilometrů severozápadně od Brooklynu. Určitou roli sehrály i finance. Provozovat a udržovat budovy v Brooklynu je nákladné, protože jsou poměrně staré a nejsou všechny na jednom místě. Díky tomu, že svědkové přestěhují své ústředí do menších prostor, budou moci dobrovolné dary lépe využívat.

Reorganizace odboček

Do září 2012 bylo přibližně 30 odboček svědků Jehovových sloučeno s většími odbočkami. K těmto změnám došlo především ze dvou důvodů:

 1. Díky technice se práce zjednodušuje. Pokrok v oblasti komunikačních a tiskových technologií přispěl v posledních letech k tomu, že ve větších odbočkách není zapotřebí tolik pracovníků. Tím se uvolnily ubytovací kapacity pro některé pracovníky z menších odboček.

Ve sloučených odbočkách je teď větší počet zkušených svědků, kteří se mohou starat o rozvoj biblického vzdělávání. Například na kazatelskou činnost v Guatemale, Hondurasu, Kostarice, Nikaragui, Panamě a Salvadoru nyní dohlíží odbočka v Mexiku. Odbočky v uvedených šesti zemích proto byly zrušeny. Čtyřicet svědků z těchto odboček bylo přiděleno do odbočky v Mexiku. Přibližně 95 dalších zůstalo ve své zemi, kde se věnují celodobé službě.

Jiní svědkové v těchto středoamerických zemích začali pracovat v překladatelských kancelářích, které jsou pod správou mexické odbočky. Například v Panamě překládá asi 20 svědků naše publikace do domorodých jazyků. V Guatemale 16 svědků překládá publikace do čtyř místních jazyků. Ve Střední Americe se díky reorganizaci snížil počet pracovníků odboček ze 300 na přibližně 75.

2. Bývalí betelité teď mohou trávit víc času kazatelskou činností. Díky slučování se někteří z těch, kdo sloužili v menších odbočkách, mohou plně soustředit na kázání dobré zprávy. Jeden bratr v Africe, který dřív pracoval v odbočce, napsal: „Přizpůsobit se novým okolnostem pro mě bylo v prvních měsících těžké. Ale to, že mohu být každý den ve službě, mi  přináší ohromnou radost a požehnání. Vedu teď biblické studium s 20 lidmi a někteří z nich už chodí na shromáždění.“

Dlouholetý orientační bod v Brooklynu

Víc než 40 let mohou obyvatelé New Yorku vidět na budově světového ústředí svědků Jehovových skoro pět metrů vysoký nápis a nad ním displej. Mnozí jsou zvyklí se tím směrem podívat, když chtějí zjistit aktuální čas a teplotu.

První nápis byl na budovu umístěn předchozím majitelem před víc než 70 lety. Když budovu v roce 1969 koupili svědkové Jehovovi, upravili ho do nynější podoby.

Nápis i displej byly několikrát upraveny, aby byly energeticky úspornější a aby údaje byly přesné. V polovině 80. let byl na displej, kde se střídavě ukazuje čas a teplota ve stupních Fahrenheita, přidán údaj s teplotou ve stupních Celsia.

Eboni, která displej vidí ze svého bytu v Brooklynu, říká: „Než vyrazím do práce, je fajn podívat se z okna, kolik je hodin a jaká je teplota. Díky tomu chodím včas a vím, jak se obléknout.“

Vydrží tento orientační bod na budově dalších 40 let? Vzhledem k tomu, že svědkové Jehovovi mají v plánu světové ústředí přestěhovat, bude rozhodnutí záviset na příštím majiteli.

Novinky na Manhattanu

V listopadu 2011 začali svědkové seznamovat lidi s dobrou zprávou pomocí nové metody. Ta spočívá v používání prezentačních stolků a pojízdných stojanů. Program probíhá v jižní části Manhattanu, nejrušnějšího a nejstaršího městského obvodu v New Yorku. Celá oblast byla rozdělena na čtyři části. V každé z nich je několik míst, kde se kolemjdoucí mohou zastavit u stolku nebo pojízdného stojanu s biblickými publikacemi, u kterých je vždy někdo z určených průkopníků. Tato místa se většinou nacházejí blízko dopravních uzlů, jimiž každý den projdou desítky tisíc lidí.

 Na těchto stanovištích se lidé mohou dozvědět, jak Bible odpovídá na nejrůznější otázky. Ti, kdo se nechtějí zdržet, si mohou jen vzít nějakou publikaci a přečíst si ji později. Literatura je k dispozici v mnoha jazycích. Pokud má někdo zájem o publikaci v jiném jazyce, může si ji objednat a za několik dní vyzvednout.

Veřejnosti i místním úřadům se tento nápad líbí. Jeden policista svědkům řekl: „Kde jste byli tak dlouho? Přesně tohle lidi potřebují.“ Jistý muž si všiml knihy Co Bible doopravdy říká? a ihned se zastavil. Řekl, že v metru už několikrát viděl, jak si tuto knihu někdo čte, a vždycky přemýšlel, odkud ji ten člověk asi má. Teď to tedy konečně zjistil.

Mladý muž, který každý den cestou do práce chodil kolem jednoho ze stolků, se u něj po šesti týdnech zastavil a řekl: „Potřeboval bych pomoc.“ Svědkové, kteří měli dané stanoviště na starost, mu velmi rádi pomohli. Dali mu Bibli a vysvětlili mu, jak z ní může mít užitek. U prezentačních stolků a stojanů se zastavilo už mnoho lidí, kteří si chtěli popovídat si o duchovních otázkách. Za osm měsíců požádalo 1 748 lidí o biblické studium. Do června 2012 si kolemjdoucí vzali celkem 27 934 časopisů a 61 019 knih.

Naše časopisy — méně stránek, více jazyků

Od ledna 2013 má časopis Probuďte se! a vydání Strážné věže pro veřejnost místo 32 stran pouze 16. Vzhledem k tomu, že časopisy obsahují méně článků, bude možné je překládat do většího počtu  jazyků. V současné době Probuďte se! vychází v 98 jazycích a Strážná věž ve 204 jazycích. Studijní vydání Strážné věže má i nadále 32 stran.

Některé rubriky, které v časopisech vycházely, jsou teď jen na webových stránkách www.pr418.com. Například „Pro mladé čtenáře“, „Moje biblické říkanky“ a zprávy z graduace školy Gilead, které vycházely ve vydání Strážné věže pro veřejnost, jsou k dispozici pouze online. Totéž platí o rubrikách „Kvíz pro celou rodinu“ a „Mladí lidé se ptají“ z časopisu Probuďte se!

Výhradně na těchto webových stránkách navíc vycházejí série článků, ve kterých jsou uvedeny jasné a stručné odpovědi na otázky týkající se Bible a svědků Jehovových. Návštěvníci si také mohou stáhnout elektronickou verzi našich tištěných publikací. Uživatelé počítačů a mobilních zařízení najdou na stránkách jw.org naše publikace ve víc než 440 jazycích.

Stránky jw.org v nové úpravě

Během posledních měsíců několik desítek svědků Jehovových ve světovém ústředí v New Yorku pracovalo na tom, aby stránky jw.org byly poutavější a snadno použitelné pro uživatele počítačů i mobilních zařízení. Cílem redesignu webových stránek byly dvě věci:

1. Sloučit naše webové stránky. Troje webové stránky svědků Jehovových byly sloučeny a jsou k dispozici na adrese www.pr418.com. Zbývající dvoje stránky www.watchtower.org a www.jw-media.org byly zrušeny. Ti, kdo chtějí zjistit nějaké informace o svědcích Jehovových, je díky tomu mohou najít na jednom  místě. Navíc si mohou číst, poslouchat nebo tisknout stránky Bible a biblických publikací v mnoha jazycích.

2. Přidat další informace. Na nových stránkách návštěvníci najdou odpovědi na biblické otázky a informace o kazatelské činnosti, odbočkách, sálech Království a sjezdech svědků Jehovových. Sekce „Zprávy“ obsahuje aktuální informace týkající se svědků Jehovových po celém světě. Na stránkách jsou také interaktivní prvky pro rodiny, dospívající a děti.

Naše publikace čte online v průměru několik set tisíc lidí každý den. Návštěvníci stránek si stáhnou téměř půl milionu audionahrávek, dokumentů ve formátu EPUB či PDF nebo videí ve znakovém jazyce. Denně také přijde asi sto žádostí o studium Bible.

Bible o tloušťce dva metry

Úplný Překlad nového světa, který je k dispozici v anglickém, španělském a italském Braillově písmu, má 20 až 28 svazků a v knihovně zabere nejméně dva metry. Kromě Bible na speciálním tvrzeném papíru však mohou nevidomí využít i jiné alternativy, které tolik místa nevyžadují. Například elektronický zápisník jim nejen umožňuje dělat si poznámky, ale zároveň jim zpřístupňuje digitální informace v podobě bodového písma. Nevidomí mohou také poslouchat publikace pomocí čtečky, která text na obrazovce převádí do hlasového výstupu.

 Pro nevidomé připravují svědkové Jehovovi biblické publikace víc než 100 let. Nyní jsou k dispozici v 19 jazycích. Ačkoli za ně nevidomí nemusí platit, mnozí jejich vydávání podporují dobrovolnými finančními příspěvky.

Svědkové vyvinuli počítačový program, který umožňuje přepis textu do Braillova písma v mnoha jazycích. Poté co se do převodní tabulky nastaví jednotlivé znaky daného jazyka a znaky Braillovy abecedy, program převede text do Braillova písma. Zároveň upraví formát publikace tak, aby ji nevidomí mohli snáze číst. Díky tomu je možné vydávat publikace včetně Bible prakticky v kterémkoli jazyce, jenž má znaky Braillovy abecedy, a to i v jazycích, které nepoužívají latinku.

Když byla dříve na sjezdech zveřejněna nějaká publikace, přítomným bylo oznámeno, že vydání v Braillově písmu bude k dispozici později. Minulý rok odbočka ve Spojených státech zorganizovala ve sborech průzkum, jehož účelem bylo zjistit, na které sjezdy se jednotliví nevidomí chystají a který formát publikace preferují — zda si ji chtějí přečíst na tvrzeném papíru, nebo v digitální podobě určené pro elektronický zápisník či hlasovou čtečku.

Nevidomí, kteří chtěli publikace na tvrzeném papíru, je dostali přímo na sjezdu, tedy současně s ostatními přítomnými. Ti, kdo si je přáli v digitální podobě, je obdrželi e-mailem týden po sjezdu.

 Jedna nevidomá sestra se vyjádřila: „Bylo úžasné dostat literaturu ve stejný den jako všichni ostatní. Žalm 37:4 říká, že Jehova nám dá to, o co žádá naše srdce. Tento víkend to udělal!“ Jistý nevidomý bratr se dojetím rozplakal a řekl: „Děkuju Jehovovi, že se o nás tak nádherně stará.“

Tisíce lidí se učí číst a psát

V roce 2011 svědkové Jehovovi pomohli víc než 5 700 lidí, aby se naučili číst a psát.

Ghana: Za uplynulých 25 let jsme naučili číst a psát víc než 9 000 lidí.

Mosambik: Během uplynulých 15 let se tu naučilo číst víc než 19 000 lidí. Felizarda, která takový kurz absolvovala, říká: „Jsem šťastná, že teď můžu vyhledat verš v Bibli a někomu ho přečíst. Předtím to pro mě bylo hrozně těžké.“

Šalomounovy ostrovy: Místní odbočka uvádí: „Mnozí z těch, kdo žili v odlehlých oblastech, neměli v minulosti možnost chodit do školy. Vzdělání navíc získalo jen velmi málo dívek. Z kurzů čtení a psaní proto mají užitek hlavně ženy. Po jejich absolvování si mnohé z nich víc věří.“

Zambie: Od roku 2002 se zde ve čtení a psaní zlepšilo téměř 12 000 lidí. Agnes, které je 82 let, říká: „Když se ve sboru oznámilo, že se budou pořádat kurzy čtení a psaní, nadšeně jsem se přihlásila. Na první lekci jsem se naučila napsat své jméno.“

Svědkové Jehovovi překládají biblickou literaturu přibližně do 600 jazyků. Přeložit celý zpěvník obsahující 135 písní je samozřejmě zvlášť náročný úkol. Nový zpěvník Zpívejme Jehovovi se však během tří let podařilo přeložit do 116 jazyků. Do dalších 55 jazyků byla přeložena zkrácená verze s 55 písněmi a do desítek jazyků se zpěvník překládá.

Cílem překladatelů je, aby texty písní byly nejen smysluplné, ale i libozvučné a snadno zapamatovatelné. Text by měl být formulován natolik jednoduše, aby ten, kdo zpívá, okamžitě pochopil jeho smysl.  V každém jazyce by slova a hudba měly tvořit harmonický celek, který bude působit přirozeně.

Jak tohoto cíle překladatelé dosahují? Text nepřekládají slovo od slova, ale snaží se hudbu otextovat tak, aby píseň vyzněla stejně jako v originále. Věrně se drží biblické myšlenky, kterou každá píseň obsahuje, a přitom používají běžné a snadno zapamatovatelné výrazy.

Samotná práce začíná tím, že se anglický text co nejpřesněji přeloží. Potom se svědek, jenž má pro psaní textů k písním vlohy, snaží myšlenky překladu převést do básnické formy, která zároveň ponese konkrétní sdělení. Překladatelé a další spolupracovníci pak text upravují, přičemž stále dbají na to, aby se neodchýlili od biblických pravd. Přeložit zpěvník je sice velká výzva, ale vynaložené úsilí stojí za to. Svědkové Jehovovi po celém světě mají velkou radost, že písně ke chvále Jehovy mohou zpívat ve své mateřštině.

V knize Zjevení je předpovězeno, že v dnešní době budou pomazaní křesťané lidi zvát, aby si vzali „zdarma vodu života“. (Zjev. 22:17) Toto pozvání se má týkat „všech . . . lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9) Donedávna většina překladatelů pracovala v odbočkách, a to i v případě, že se v té oblasti nemluvilo jejich jazykem. Pro takové překladatele bylo obtížné udržovat si přehled o tom, jak se daný jazyk vyvíjí, a překládat naše publikace tak, aby čtenáře oslovily. Nyní však bylo mnoho překladatelských týmů přemístěno do oblastí, kde se příslušným jazykem mluví. Tento krok přinesl mnoho dobrého. Přečtěte si, co o tom řekli někteří překladatelé.

 Jedna sestra, která slouží v Mexiku a překládá do mayštiny, shrnula své pocity takto: „Připadala jsem si jako rostlinka, která byla přesazena zpátky do svého přirozeného prostředí.“ Jistý překladatel v jižním Rusku se vyjádřil následovně: „Žít v místě, kde lidé mluví jazykem, do kterého se překládá, je pro překladatele učiněný ráj. Jazyk, který se používá v televizi, v knihách a na internetu, se od běžné mluvy dost liší. Pokud tedy chceme překládat přirozeně, musíme slyšet, jak lidé mluví.“

Jeden překladatel v Kongu, který překládá do lubštiny, konstatoval: „Jazyk, do něhož překládáme, také běžně používáme: při nakupování, v rozhovorech se sousedy, v kazatelské službě i na shromážděních. Publikace, které jsme přeložili, později studujeme  a používáme ve službě, a tak máme dobrou zpětnou vazbu, zda jim lidé rozumí.“

Bratr, který slouží v Ugandě a překládá do jazyka lhukonzo, říká: „Neumíte si představit, jak jsme rádi, že můžeme chodit na shromáždění probíhající v jazyce, kterým mluvíme a do kterého překládáme. Také máme větší radost z kazatelské služby, protože si s lidmi můžeme povídat ve své mateřštině.“

Z tohoto opatření mají užitek také sbory, do kterých byli členové překladatelských týmů přiděleni. Sestra, která chodí do sboru s překladateli do mayštiny, říká: „Překladatelé nás povzbuzují svými slovy i příkladem. Je to, jako bychom ve sboru měli kousek betelu, a velmi si toho vážíme.“

Toto povzbuzení je vzájemné. Jeden překladatel v Keni vysvětluje: „V luoštině toho obecně vychází velmi málo, a tak si lidé jen stěží dokázali představit, že by ve svém jazyce mohli mít tak kvalitní publikace. Mnozí jsou proto z naší literatury opravdu nadšeni. Když vidím jejich reakce, velmi mě to povzbuzuje a motivuje k tomu, abych ve své práci vytrvával a snažil se ji dělat co nejlépe.“

Mnozí z těchto překladatelů sloužili v odbočce mnoho let, nebo dokonce desetiletí. Jejich vynikající postoj a ochota dávat zájmy Jehovových ovcí před své vlastní přispívají k tomu, že si jich bratři a sestry váží a Jehova jim bohatě žehná. Překladatel do xhoštiny, který slouží v Jižní Africe, vyjádřil pocity mnohých, když řekl: „To, že vedoucí sbor rozhodl vytvořit překladatelské kanceláře, bylo velmi moudré. V betelu jsme byli šťastní, ale teď jsme ještě šťastnější.“

„Bratři se o nás ochotně postarali“

V neděli 3. června 2012 došlo v Nigérii k leteckému neštěstí. Letadlo se 153 pasažéry se zřítilo na lidnatou periferii největšího nigerijského města Lagos. Při nehodě zahynuli všichni na palubě a také blíže neurčený počet obyvatel města.

Collins Eweh bydlel se svou rodinou v posledním patře třípodlažního činžovního domu, který letadlo zasáhlo. Když k nehodě došlo, Ewehovi byli na shromáždění v sále Království.

Chvíli po půl čtvrté, během studia Strážné věže, si Collins a jeho manželka Chinyere všimli, že na  mobilech mají několik zmeškaných hovorů. Ihned po shromáždění Chinyere na ta čísla zavolala. Od sousedů se dozvěděla, že jejich dům je v plamenech. Když tam Ewehovi přijeli, uviděli, co se stalo. Letadlo zasáhlo dům, ve kterém bydleli, a pak narazilo do nedaleké budovy, kde začalo hořet.

„Kdybychom byli doma, určitě bychom to nepřežili,“ říká Chinyere. „Po nehodě nám zůstalo jenom to, co jsme měli na sobě, ale byli jsme naživu. Krajský dozorce okamžitě sestavil výbor pro humanitární pomoc a bratři se o nás ochotně postarali. Jsme jim velmi vděční.“

Collins vypráví: „Na členy mé rodiny, kterým se nelíbilo, že jsem svědek, to velmi zapůsobilo. Jedna příbuzná mi řekla: ‚Ten váš Jehova opravdu vyslýchá modlitby. Držte se ho, protože vám pomáhá.‘ Jiná příbuzná prohlásila: ‚Ať už se Bohu snažíte sloužit jakkoli, pokračujte v tom celým srdcem.‘ Osobně jsme zažili, jak Jehova jednal v náš prospěch. Jsem opravdu šťastný.“

Svědkové se stali registrovanou společností

Dne 27. února 2012 přijala vláda v Maďarsku návrh na rozšíření zákona o církvích. Svědkové Jehovovi se tak stali registrovanou náboženskou společností, což jistě usnadní šíření dobré zprávy v této zemi. Společnost Svědkové Jehovovi je také díky tomuto právnímu postavení osvobozena od daní a může přijímat dary a vykonávat duchovní službu ve věznicích a nemocnicích.

 Památná slavnost pod širým nebem

Zvláštní průkopník, který slouží ve městě Rundu v Namibii, popsal průběh Památné slavnosti v nedaleké vesnici. Ve vesnici bylo několik zájemců, a tak se bratři rozhodli, že Památnou slavnost poprvé uspořádají v místním jazyce rumanyo. Průkopník napsal: „Atmosféra byla nádherná. Byli jsme pod širým nebem, kolem nás se mihotala světla petrolejových lamp a dvou svítilen a na obloze zářil měsíc v úplňku.“ Všichni přítomní se cítili Jehovovi nablízku. Přestože první zvěstovatel tu začal kázat až v březnu, na Památnou slavnost přišlo 275 lidí.

Devatenáctý listopad 2011 se nesmazatelně zapsal do dějin Jehovovy organizace ve Středoafrické republice a Čadu. Toho dne se 269 bratrů a sester shromáždilo před nově postavenými budovami odbočky. Programu zasvěcení se zúčastnil i Samuel Herd, člen vedoucího sboru. Jeden z řečníků připomněl historii kazatelské činnosti v těchto dvou zemích. Do Středoafrické republiky se dobrá zpráva dostala v roce 1947 a do Čadu v roce 1959. Dalším bodem programu bylo vyprávění o tom, jak celá stavba probíhala. Poté co zazněly  pozdravy z několika zemí, všichni s radostí naslouchali proslovu k zasvěcení, který přednesl bratr Herd. V novém betelu je osm kanceláří pro překladatele, kuchyň, jídelna a prádelna. Je zde také 22 pokojů a další prostory, například recepce, expedice a kanceláře různých oddělení. Rodina betel, kterou tvoří 42 členů, tak má velmi dobré zázemí.

Na sobotu 26. května 2012 budou svědkové Jehovovi v Konžské demokratické republice dlouho vzpomínat. Po osmi letech stavebních a rekonstrukčních prací zde totiž byla zasvěcena odbočka. Jednalo se o mimořádnou událost — odbočka sice v Kongu existuje už téměř 50 let, ale bylo to vůbec poprvé, kdy v této zemi proběhl oficiální program zasvěcení. Mezi přítomnými byl i Geoffrey Jackson z vedoucího sboru, který na pozemku odbočky přednesl proslov k zasvěcení. Naslouchalo mu 2 422 bratrů a sester, z nichž většina byla pokřtěna déle než 40 let. Na tuto slavnostní událost přijelo 117 hostů z 23 zemí. Několik misionářů, kteří v Kongu sloužili před mnoha lety, vyprávělo povzbudivé zážitky. Všichni přítomní měli velkou radost, že tyto budovy byly zasvěceny uctívání Jehovy.

Dne 30. června 2011 Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl, že vláda ve Francii porušila práva svědků Jehovových, když na všechny jejich náboženské příspěvky z let 1993 až 1996 uvalila 60procentní daň. Soud sice obě strany vyzval, aby spor vyřešily smírně, ale vláda i nadále trvala na tom, že tato přemrštěná daň nebyla nezákonná. Ke smírnému řešení tedy nedošlo. Pátého července 2012 proto ESLP francouzské vládě nařídil, aby „veškeré důsledky“ vyměřené daně odstranila. Vláda musí svědkům vrátit 4 590 295 eur, které jim zabavila v době, kdy byla daň uvalena. Tato částka  byla ještě navýšena o úroky. Kromě toho musí vláda svědkům zaplatit soudní výlohy ve výši 55 000 eur.

Jehovovi věrní služebníci v Eritreji zůstávají neutrální, a proto jsou často zbavováni občanských práv. (Iz. 2:4) Za posledních 17 let bylo mnoho svědků zatčeno. V současné době je ve vězení přibližně 50 bratrů a sester včetně starších žen a dětí, z nichž nejmladšímu jsou dva roky. V červenci 2011 jeden ze svědků v eritrejském vězení dokonce zemřel. Před svou smrtí bratr Misghina Gebretinsae strávil týden na samotce v plechovém kontejneru. Zemřel údajně za „záhadných okolností“. Naši bratři se stále snaží sejít s vládními představiteli a vysvětlit jim, že náš pokojný postoj a přání zůstat neutrální nejsou projevem neúcty k eritrejské vládě.

Svědkové Jehovovi v Indii se v kazatelské službě i nadále stávají oběťmi davového násilí. Slovním a fyzickým útokům jsou vystaveni muži, ženy i děti. K těm, kdo takové zacházení zažili, patřila i jedna 60letá sestra a její 18měsíční vnučka. Z některých svědků útočníci strhali oblečení, a dokonce jim vyhrožovali smrtí. K pronásledování svědků Jehovových přispívá i nečinnost a předsudky policistů, kteří místo pachatelů stíhají naše bratry a na základě nepravdivých obvinění je zavírají do vězení.  Těm, kdo jsou zatčeni, je často vyměřena nepřiměřeně vysoká kauce, policisté je slovně i fyzicky napadají a odpírají jim lékařskou péči, jídlo i vodu. Než jsou potom svědkové zproštěni viny, čekají je roky soudních procesů na lavici obžalovaných. Bratři zaslali Národní komisi pro lidská práva několik stížností a doufají, že v jejich prospěch něco udělá.

V listopadu 2011 ESLP jednomyslně rozhodl, že Turecko porušilo právo na svobodu svědomí v případě Yunuse Erçepa, jednoho ze svědků Jehovových, který byl odsouzen a uvězněn za to, že z důvodu svědomí odmítl vykonat vojenskou službu. Od března 1998 bratr Erçep dostal povolávací rozkaz celkem 39krát a víc než 30krát byl vyšetřován. Kromě toho, že několikrát dostal pokutu, byl také uvězněn a poslán do psychiatrické léčebny s diagnózou „náboženské paranoi“.

V říjnu 2004 bratr Erçep podal stížnost k ESLP. Soud ve svém rozhodnutí uvedl, že „stěžovatel, který je jedním ze svědků Jehovových, požádal o zproštění vojenské služby nikoli pro osobní prospěch či z pohodlnosti, ale na základě svého upřímného náboženského přesvědčení“.

Dalším tureckým svědkem, který odmítl vykonat vojenskou službu, je Feti Demirtaş. Povolávací rozkaz dostal v roce 2005, a když neuposlechl, byl zatčen, zbit, odsouzen a 554 dní vězněn. Propuštěn byl až v červnu 2007. Jelikož se bratr Demirtaş svého biblického přesvědčení nevzdal, byl označen za duševně chorého. Evropský soud pro lidská  práva ve svém rozsudku proti Turecku uvedl, že bratr Demirtaş byl ze strany tureckých orgánů vystaven krutému zacházení a že bylo porušeno jeho právo na svobodu svědomí.

Dvě výše uvedená rozhodnutí ESLP následovala krátce po významném rozsudku z července 2011 (Bajatjan proti Arménii), ve kterém velký senát ESLP potvrdil, že Evropská úmluva chrání práva odpíračů z důvodu svědomí. Tato rozhodnutí jsou závazná pro všechny členské státy Rady Evropy včetně Turecka.

V lednu 2012 vydal ESLP rozhodnutí proti Arménii v případech Bukaratjan proti Arménii a Caturjan proti Arménii. Soud potvrdil, že byla porušena náboženská svoboda dvou svědků Jehovových,  kteří z důvodu svědomí odmítli vykonat vojenskou službu. V odůvodnění rozsudku se soud odvolal na rozhodnutí v případě Bajatjan proti Arménii.

Navzdory těmto přelomovým rozhodnutím jsou ti, kdo z důvodu svědomí odpírají vojenskou službu, i nadále souzeni a posíláni do vězení. Pozměňovací návrhy k zákonu o náhradní službě, které arménská vláda schválila v březnu 2012, ještě nebyly projednány v parlamentu. Bratři doufají, že vláda vyhoví rozhodnutím ESLP a propustí svědky, kteří jsou kvůli odpírání vojenské služby ve vězení.

Svědkové Jehovovi v Ázerbájdžánu jsou stále vystaveni útokům ze strany vlády. Policie provádí razie, zatýká svědky za to, že se účastní shromáždění, a fyzicky i slovně je napadá. Naše publikace jsou cenzurovány, mnozí bratři a sestry ze zahraničí byli vyhoštěni a navíc hrozí, že svědkům bude zrušena registrace. Potom co Státní výbor pro dohled nad náboženskými společnostmi zamítl žádost svědků o obnovení registrace, policie začala v ještě větší míře narušovat jejich pokojná shromáždění, bránit jim ve službě a omezovat dovoz a distribuci publikací. Bratrům a sestrám soudy vyměřují vysoké pokuty za to, že nabízejí naše publikace a chodí na shromáždění. Například jedna sestra dostala pokutu v přepočtu 40 000 korun, protože byla na shromáždění ve městě Ganja. Vzhledem k tomu, že tyto represe porušují právo na svobodu vyznání, kterou zaručuje Evropská úmluva o lidských právech, byla k ESLP podána celá řada stížností. Bratři doufají, že díky tomu  svědkové Jehovovi v Ázerbájdžánu přestanou být napadáni a pronásledováni.

Policejní orgány v různých částech Ruska stále pronásledují svědky Jehovovy a vyvíjejí na soudy nátlak, aby svědky postihovaly za to, že využívají své právo svobodně uctívat Boha. Na základě silně kritizovaného zákona o extremismu ruské soudy označily za extremistické nejméně 64 publikací svědků Jehovových. Jeden prokurátor nedávno požadoval, aby za extremistickou byla označena i publikace Co se dozvídáme od Velkého učitele, což je kniha pro děti, která pojednává o Ježíši Kristu. Soudy v mnoha oblastech navíc nechaly zablokovat přístup k našim oficiálním webovým stránkám. Často také dají policii oprávnění k tomu, aby členům sboru kontrolovala poštu a sledovala je, a to i pomocí skrytých kamer. Policie se vyptává nepřátelsky naladěných sousedů, dělá u svědků domovní prohlídky a zabavuje jim náboženské publikace i další osobní věci. Bratři a sestry jsou zatýkáni téměř kdekoli — když jdou po ulici, řídí auto nebo vystupují z vlaku. Policie narušuje průběh shromáždění a sborové starší stíhá za to, že o své spoluvěřící duchovně pečují. V některých oblastech se prokurátoři snaží přimět soudy k tomu, aby nařídily zrušení místních sborů svědků Jehovových.

V květnu 2012 bylo 17 svědků ve městě Taganrog obviněno z organizace a provádění trestné činnosti. Jejich jediným přečinem bylo přitom to, že žili v souladu se svou vírou. Právě v této oblasti  roku 2009 soud na základě obvinění z extremismu rozhodl o zrušení místního sboru a zabavení sálu Království. Svědkové se proto začali scházet v domácnostech nebo v pronajatých prostorách. Nyní se jim ale úřady snaží bránit ve všech formách organizovaného uctívání. V červenci 2012 byli manželé, kteří slouží jako průkopníci v sibiřském městě Čita, shledáni vinnými z podněcování k nenávisti, protože lidem nabízeli údajně extremistickou studijní pomůcku Co Bible doopravdy říká? Oba byli odsouzeni ke 200 hodinám nucených prací. Proti rozsudku se odvolali.

Svědkové Jehovovi v Rusku dosáhli u ESLP dvou významných vítězství — v roce 2007 to byl případ Kuzněcov a spol. proti Rusku a v roce 2010 případ Svědkové Jehovovi v Moskvě proti Rusku. Ruští představitelé však rozhodnutí tohoto uznávaného soudu stále ignorují. Svědkové Jehovovi proto ESLP předložili dalších 19 stížností a doufají, že následná rozhodnutí soudu podnítí ruské úřady k tomu, aby Jehovovy služebníky přestaly pronásledovat a umožnily jim „dále vést klidný a tichý život s plnou zbožnou oddaností a vážností“. (1. Tim. 2:2)

Jižní Korea nadále vězní mladé bratry za jejich křesťanskou neutralitu. Každý měsíc je v této zemi zhruba 45 bratrů odsouzeno k jednomu a půl roku vězení. V současné době je v korejských věznicích přibližně 750 bratrů. Tolik svědků uvězněných za svou víru není v žádné jiné zemi na světě. Od roku 1950 bylo k trestu odnětí svobody odsouzeno  asi 17 000 svědků, přičemž celková výše jejich trestu přesáhla 32 000 let.

V roce 2012 úřady své represe vůči odpíračům z řad svědků zintenzivnily. Vůbec poprvé totiž začaly posílat do vězení i ty bratry, kteří se jako záložníci odmítli účastnit vojenského cvičení. V minulosti byli tito bratři trestáni pouze pokutou. Vzhledem k tomu, že záložníci jsou na vojenské cvičení povoláváni několikrát za rok, odpírače čeká několik soudních procesů. Například v listopadu 2011 byl Son Ho-jeong odsouzen k osmiměsíčnímu vězení. V červnu 2012 byl odsouzen znovu — tentokrát k šestiměsíčnímu vězení. Ihned po druhém procesu byl zadržen a až po 29 dnech propuštěn na kauci. Teď čeká, jak dopadne jeho odvolání. Hrozí mu trest odnětí svobody na 14 měsíců.

Výbor OSN pro lidská práva už několikrát odsoudil Jižní Koreu za to, že porušuje právo na svobodu svědomí. Bratři tomuto výboru a také korejskému ústavnímu soudu předložili několik stížností a doufají, že tím přispějí k vyřešení celé situace.