Ženy

Definice: Dospělí lidé ženského rodu. V hebrejštině slovo pro ženu je ’iššah, což doslova znamená „člověk ženského rodu“.

Snižuje Bible ženy nebo s nimi zachází jako s podřadnějšími osobami?

1. Mojž. 2:18: „Jehova Bůh dále řekl: ‚Pro člověka není dobré, aby byl stále sám. Udělám mu pomocnici  jako jeho doplněk.‘“ (Muž tu není Bohem popsán jako někdo lepší než žena. Bůh spíše naznačil, že žena bude mít vlastnosti, jež budou v Božím uspořádání doplňkem mužových vlastností. Doplněk je jedna ze dvou navzájem se doplňujících částí. Ženy jako skupina tedy vynikají určitými vlastnostmi a schopnostmi, muži zase jinými. Srovnej 1. Korinťanům 11:11, 12.)

1. Mojž. 3:16: „Ženě [Bůh] řekl: ‚. . . budeš žádostivě toužit po svém manželovi, a on bude nad tebou panovat.‘“ (Toto prohlášení poté, co Adam a Eva zhřešili, nebylo výrokem o tom, co by muži měli dělat, ale o tom, o čem Jehova předem věděl, že to budou dělat, když se teď součástí lidského života stalo sobectví. Řada biblických zpráv později vypráví o velmi neblahých situacích, jež vznikly z takové sobecké nadvlády mužů. Ale Bible neříká, že by Bůh takové chování schvaloval nebo že to je pro druhé příkladem k následování.)

Je postavení hlavy, jež bylo určeno mužům, pro ženy ponižující?

Mít nad sebou hlavu není samo o sobě nic ponižujícího. Vedení prostřednictvím hlavy přispívá k řádnému řešení záležitostí, a Jehova „není Bohem nepořádku, ale pokoje“. (1. Kor. 14:33) Ježíš Kristus má nad sebou jako hlavu Jehovu Boha a nalézá v tomto vztahu velké uspokojení. — Jan 5:19, 20; 8:29; 1. Kor. 15:27, 28.

Relativní postavení hlavy je přiděleno také muži, zejména v rodině a v křesťanském sboru. Bůh nedal muži absolutní autoritu nad ženou; muž se musí zodpovídat své hlavě, Ježíši Kristu, a Bohu za to, jak své postavení hlavy uplatňuje. (1. Kor. 11:3) Navíc je manželům přikázáno, že ‚mají milovat své manželky jako svá těla‘ a ‚prokazovat čest‘ svým manželkám. (Ef. 5:28; 1. Petra 3:7) V Božím uspořádání pro manželské dvojice nejsou sexuální potřeby manžela nadřazeny potřebám manželčiným. (1. Kor. 7:3, 4) Úloha schopné manželky, jak je nastíněna v Bibli, zdůrazňuje, jakým  přínosem je manželka pro domácnost a obec. Manželce je dáno široké pole, v němž může uplatňovat iniciativu, a přitom dokazovat, že uznává manželovo postavení hlavy. (Přísl. 31:10–31) Bible přikazuje dětem, aby ctily nejen otce, ale i matku. (Ef. 6:1–3) Zvláštní pozornost také věnuje péči o vdovy. (Jak. 1:27) Mezi pravými křesťany tedy mohou ženy nalézt značné bezpečí, pravé ocenění pro sebe jako jednotlivce a osobní uspokojení ze své činnosti.

Důstojné postavení ženy v Božím uspořádání se projevuje i v tom, že Jehova se zmiňuje o své vlastní organizaci věrně oddaných duchovních synů jako o ženě, své manželce, matce svých synů. (Zjev. 12:1; Gal. 4:26) Také o duchem pomazaném sboru Ježíše Krista se mluví jako o Ježíšově nevěstě. (Zjev. 19:7; 21:2, 9) A z duchovního hlediska není žádný rozdíl mezi mužem a ženou u těch, kdo jsou povoláni, aby se podíleli na nebeském Království s Kristem. — Gal. 3:26–28.

Měly by být ženy Božími služebníky?

Ti, kdo jsou pověřeni dozorem ve sboru, jsou podle Bible muži. Dvanáct apoštolů Ježíše Krista byli všichni muži, a muži byli i ti, kdo byli později jmenováni jako dozorci a služební pomocníci v křesťanských sborech. (Mat. 10:1–4; 1. Tim. 3:2, 12) Ženám se radí, ať se „učí mlčky, v plné poddanosti“ na sborových shromážděních, totiž aby nevznášely otázky vyvolávající spor s muži ve sboru. Ženy ‚nemají mluvit‘ na takových shromážděních, pokud by to, co by řekly, dokazovalo nedostatek podřízenosti. (1. Tim. 2:11, 12; 1. Kor. 14:33, 34) Třebaže tedy ženy hodnotně přispívají k činnosti sboru, neexistuje žádné opatření, podle něhož by měly předsedat nebo se ujímat vedení při poučování sboru, když jsou přítomni způsobilí muži.

Smějí však být ženy kazatelkami, zvěstovatelkami, služebnicemi dobrého poselství mimo sborová shromáždění? O letnicích roku 33 n. l. byl svatý duch vylit  jak na muže, tak na ženy. Apoštol Petr na vysvětlení citoval Joela 2:28, 29 a řekl: „‚V posledních dnech,‘ říká Bůh, ‚vyleji něco ze svého ducha na tělo všeho druhu a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladí muži uvidí vidění a vaši starci budou snít sny; a dokonce i na své otroky a na své otrokyně chci vylít v těch dnech něco ze svého ducha a budou prorokovat.‘“ (Sk. 2:17, 18) Podobně se dnes ženy řádně účastní křesťanské služby, káží dům od domu a vedou domácí biblická studia. — Viz také Žalm 68:11; Fil. 4:2, 3.

Proč při některých příležitostech nosí křesťanské ženy pokrývku hlavy?

1. Kor. 11:3–10: „Hlavou každého muže je Kristus; hlavou ženy je zase muž; hlavou Krista je zase Bůh. . . Každá žena, která se modlí nebo prorokuje s nepokrytou hlavou, svou hlavu hanobí. . . Vždyť muž by si neměl pokrývat hlavu, jelikož je Božím obrazem a slávou; ale žena je mužovou slávou. Muž totiž není z ženy, ale žena z muže; a co víc, muž nebyl stvořen kvůli ženě, ale žena kvůli muži. Proto by žena měla mít na hlavě znamení autority kvůli andělům.“ (Když křesťanská žena nosí v příslušných situacích pokrývku hlavy, dokládá to její úctu k uspořádání, jež zavedl Bůh, totiž k vedení prostřednictvím hlavy. Kristus respektuje teokratické vedení prostřednictvím hlavy; i pro muže a ženu je to povinností. První muž, Adam, nevznikl narozením z ženy, ale byl stvořen Bohem. Když Bůh tvořil Evu, použil jako základ Adamovo žebro a prohlásil, že žena bude pomocnicí pro Adama. Tím bylo muži, který byl stvořen první, přiřčeno postavení hlavy. Muž nenosí pokrývku hlavy, když se „modlí nebo prorokuje“, protože muž je, pokud jde o postavení hlavy, „Božím obrazem“ — nemá nad sebou žádnou pozemskou hlavu ve věcech, jež se týkají jeho rodiny. Ale kdyby se žena ‚modlila nebo prorokovala‘ bez pokrývky hlavy, projevovala by neúctu k mužovu postavení, které mu svěřil Bůh, a působila  by mu hanbu. I andělé, kteří jsou členy Jehovovy nebeské organizace, jež se podobá manželce, pozorují „znamení autority“, jež nosí věrné křesťanské ženy, a připomínají si vlastní podřízenost Jehovovi.)

Kdy je zapotřebí, aby žena nosila pokrývku hlavy?

Když se „modlí nebo prorokuje“, jak je uvedeno v 1. Korinťanům 11:5. To neznamená, že žena potřebuje pokrývku hlavy, když se modlí soukromě nebo když s jinými rozmlouvá o biblických proroctvích. Měla by ovšem takovou pokrývku hlavy nosit jako vnější znak své úcty k mužovu postavení hlavy, když se stará o záležitosti související s uctíváním, o něž by se normálně staral její manžel nebo jiný muž. Jestliže se v přítomnosti svého manžela nahlas modlí za sebe a jiné nebo vede biblické studium, čímž vyučuje, měla by mít pokrývku hlavy i tehdy, když on její víru nesdílí. Ale protože má od Boha pravomoc vyučovat své děti, nemusí v nepřítomnosti manžela nosit pokrývku hlavy, když se modlí nebo studuje se svými dětmi, jež neučinily krok oddanosti. Jestliže je ve výjimečném případě přítomen Bohu oddaný mužský člen sboru nebo když ji doprovází cestující dozorce, potom, když vede předem dohodnuté biblické studium, by si měla pokrýt hlavu, ale modlitbu by měl pronést on.

Je vhodné, aby žena používala kosmetické přípravky nebo nosila šperky?

1. Petra 3:3, 4: „Vaše ozdobení ať není ve vnějším splétání vlasů a v navlékání zlatých ozdob ani v nošení svrchních oděvů, ale ať je to utajený člověk srdce v neporušitelném šatu tichého a mírného ducha, který má velkou hodnotu v Božích očích.“ (Znamená to snad, že by ženy neměly nosit žádné ozdoby? Jistě ne, stejně jako to neznamená, že by neměly nosit svrchní oděv. Ale jsou tu povzbuzovány, aby byly vyrovnané ve způsobu úpravy a oblékání a aby prvořadý důraz kladly na krásu duchovní.)

 1. Tim. 2:9, 10: „Přeji [si], aby se ženy zdobily dobře upravenými šaty se skromností a zdravou myslí, ne módním splétáním vlasů a zlatem nebo perlami nebo velmi drahým oděním, ale tak, jak přísluší ženám, které vyznávají, že hluboce ctí Boha, totiž dobrými skutky.“ (Na čem skutečně u Boha záleží — na tom, jak někdo vypadá navenek, nebo na stavu jeho srdce? Líbilo by se Bohu, kdyby žena nepoužívala žádné kosmetické přípravky a nenosila šperky, ale žila by nemravně? Nebo by schválil ženy, které jsou skromné a rozumné, pokud jde o kosmetiku a šperky, a které se v prvé řadě zdobí bohulibými vlastnostmi a křesťanským chováním? Jehova říká: „Bůh vidí, ne jako vidí člověk, protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce.“ — 1. Sam. 16:7.)

Přísl. 31:30: „Půvab může být falešný, a krása může být marná; ale žena, která se bojí Jehovy, ta si opatří chválu.“